načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Ze slezské vísky plavčíkem u maríny - Jiří Ošanec; František Ošanec

Ze slezské vísky plavčíkem u maríny
-7%
sleva

Kniha: Ze slezské vísky plavčíkem u maríny
Autor: Jiří Ošanec; František Ošanec

Nedokončené paměti svého dědy Františka Ošance se rozhodl vydat a svými poznámkami doplnit jeho vnuk Jiří Ošanec. Plavčíkovy vzpomínky začínají fakticky rokem 1902, kdy se ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  249 Kč 232
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Mare-Czech
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 118
Rozměr: 150x220
Úprava: ilustrace, mapy, portréty, faksimile
Vydání: Druhé opravené a doplněné vydání
Skupina třídění: Vojenské námořnictvo a loďstvo
Biografie
Jazyk: česky
Datum vydání: 14.05.2015
ISBN: 978-80-86930-78-7
EAN: 9788086930787
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Nedokončené paměti svého dědy Františka Ošance se rozhodl vydat a svými poznámkami doplnit jeho vnuk Jiří Ošanec. Plavčíkovy vzpomínky začínají fakticky rokem 1902, kdy se dobrovolně přihlásil do služby v rakouském vojenském námořnictvu. Absolvoval školu v Šibeníku a první cvičnou plavbu. Autorovy vzpomínky končí rokem 1904, dál je dopisuje vnuk a dědův text doplňuje četnými poznámkami, jež upřesňují mnohá fakta a data. František Ošanec začal psát své memoáry až se značným časovým odstupem (v roce 1941). Vzpomínky plavčíka rakouského vojenského námořnictva z let 1902 - 1904, které zpracoval jeho vnuk Jiří, aby uctil dědovu památku.

Popis nakladatele

Námořnické začátky na lodích Schwarzenberg, Albatros, Nautilus a Arcivévoda Bedřich Vzpomínky Františka Ošance, komentované Jiřím Ošancem. V pozůstalosti Františka Ošance (1887–1951), rodáka z Kateřinek u Opavy, se dochovaly nedokončené paměti, v nichž stačil popsat kromě dětství pouze svou přípravu na službu v rakousko-uherském válečném námořnictvu v letech 1902 až 1904. Vzpomínky psal svým typickým květnatým slohem se značným časovým odstupem – až v letech 1941 a 1942, kdy žil jako čerstvý penzista v Kozlovicích u Přerova. Odtud řada nepřesností, které jsou v následujícím textu korigovány poznámkami pod čarou a vsuvkami v textu. Psal v podobném duchu, v jakém svou knihu-román o „mořských flamendrech“ pojal Jaroslav Škába. Jejich vyprávění voněla dálkami. Ošanec se se Škábou, jehož knihu evidentně neznal, v mnohém shoduje, ale na rozdíl od něj své příběhy na „Schwarzenbergu“ osobně prožil. Paměti, existující ve dvou mírně odlišných verzích, vyzdobil několika kresbičkami. Další Ošancovy námořnické osudy rekonstruoval jeho vnuk Jiří. Knížka je doplněna bohatým obrazovým materiálem, z větší části dosud nepublikovaným a dodatkem k druhému vydání. (námořnické začátky na lodích Schwarzenberg, Albatros, Nautilus a Arcivévoda Bedřich : komentované vzpomínky Františka Ošance)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jiří Ošanec; František Ošanec - další tituly autora:
Ze slezské vísky plavčíkem u maríny - s podpisem autorů Ze slezské vísky plavčíkem u maríny
Námořnické povídačky Námořnické povídačky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

Ukázka: Hodina odjezdu byla stanovena na sedmou večerní. Ze štědré ruky profouse dostalo se nám na cestu po čtyřech „panetlích“ chleba (chléb pečený do formy osmičkové o váze asi 200 gr.), po kousku prima „Ia“ vuřtu a sýra nejlepší vojenské značky „jen dál vom solchen Ementál“ a po „šestáčku“ (20 h) „výpalného“ z námořnických kasáren v Pulji.

Ovšem k večeři jsme dostali také ještě nějaký ten „vejškrab“ z kotle vojenské kuchyně a sotva jsme to zhltli, už tu byl opět pan profous a už nás nabádal: „Tak, děťátka moje milá a drahá, pomašírujem! Čas spěchá a loď nečeká na opozdilce. Ta má také svoji přesnou ,maršrutu‘, i když je to loď obchodní.“

„Hej rup, šup“ – zazněl povel k „výmrsku“ našich „šifonérů“ na ramena a už se to mašírovalo z kasáren do obchodního přístavu. Kdo zná tuto cestu, ten ví a uzná, že to byl na čtrnáctileté kluky výkon zcela úctyhodný. Ta mašírka sama v sobě pro ně ovšem nic neznamenala, ale to tahání těch neforemných, dosti těžkých pytlů na ramenách, při přesném dodržování „marštempa“, zasluhovalo věru obdivu.

Doprovázející nás „Marsgast“ dotáhl nás konečně na palubu obchodní lodě, na jejíž jméno se již nepamatuji. Tam nás předal panu lodnímu kapitánovi, který nás přivítal s úsměvem a vyhradil nám pak místo v horní části paluby poblíž lodní přídě.

Už se silně stmívalo, když se najednou rozlehl pronikavý zvuk lodní sirény. Plavčíci začali odpoutávat loď od mola, stáhli vyloďovací můstek i lodní schody zvané „Fallarep“ na palubu a tu už začal také pracovati lodní šroub v pozvolných rotacích, hned dopředu, hned dozadu, jak toho vyžadoval odborný manévr, jímž lodní kapitán virtuosně vyváděl svou loď od mola dovnitř přístavu a odtud pak na volné, širé moře.

Pěkná měsíčnatá noc zahalila mořskou hladinu. Pozvolna jsme proplouvali z obchodního do válečného přístavu a jeho bránou pak kolem ostrova Brione již na otevřené moře směrem k Fiume (Rjeka).

Pluli jsme klidně a skoro ustavičně podél a poblíž malebného pobřeží Istrie, které jsme si prohlíželi s velkým zájmem, nakolik nám to dovolovalo již zapadající slunce a soumrak, který se pozvolna rozhošťoval v našem okolí. Jaké dojmy jsme prožívali na této naší první plavbě po moři, dá se jen stěží popsati.

Každá plavba po moři je sama v sobě vždy tajůplná i nebezpečná jak pro cestující pasažéry, tak pro kapitána i lodní posádku. Nikdo z nich neví a nemůže určiti přesný směr a cíl námořní cesty, poněvadž moře napohled klidné se může někdy bleskurychle rozbouřit a důkladně zatočit s každou lodí, byť by byla sebevětší, jako s ořechovou skořápkou, hozenou do vody.

Já již při vstupu na tuto naši loď jsem měl pocity podobné oněm pocitům, jež jsem míval, když jsem vsedl poprvé do oné typické lodičky nějaké té houpačky, která jako družná sestra kolotoče zavítala do mé rodné obce v den posvícení. Hlava se mi důkladně zatočila, vše kolem sebe se mi zpřevracelo v očích na ruby a měl jsem i pocit jakési nevolnosti, vyvolané patrně strachem z plavby. Také mne jímal strach i hrůza při pomyšlení, že by se mohla ta naše loď proměnit snadno a rychle v ponorku a pohřbíti sebe i nás někde na dně mořském.

Ale to všechno jsou pocity a zážitky, které musí v sobě zakusiti každý člověk, který se vydává na cestu po moři. Nechť po pravdě přizná každý námořník včetně admirála i kapitána, že se s těmitéž pocity setkal při svém prvním nalodění, a nechť nikdo netvrdí, že první plavbu po moři prožíval již v lůně mateřském. Urozených námořníků není a nikdy nebude. Ti se rodí jen přirozenou cestou školní.

Naše loď brázdila si klidně svou cestu směrem k zátoce rjecké, k níž jsme dospěli asi po čtyřhodinové plavbě. Cestou potkávali jsme tu a tam některou plachetní aneb parní obchodní loď, válečného torpedoborce neb menší rybářskou trabakuli82 s typicky námořnickými lucernami na předním stěžni i na zádi lodě. Některé z nich odklepávaly zvláštními, k tomu účelu zkonstruovanými svítilnami Morseové poznávací značky a bůhví jaké ještě jiné signály...4 5



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist