E-kniha: Zdivočelé Sudety -- Nový pohled na dramatický rok 1938 – Milan Jenčík

Zdivočelé Sudety

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.mf.cz

www.e-reading.cz

www.palmknihy.cz

Milan Jenčík

Zdivočelé Sudety – e-kniha

Copyright © Mladá fronta, a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

Mladá fronta

Zdivočelé

Sudety

Nový pohled

na dramatický rok 1938

Milan Jenčík

Zdivočelé

Sudety

Nový pohled

na dramatický rok 1938

Milan Jenčík

© Milan Jenčík, 2018

ISBN 978-80-204-4952-8 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-204-5117-0 (ePDF)

Obsah

Úvod 9

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie 21

Nástupové plány československé armády 103

Československá armáda v západních Čechách v roce 1938 119

Dobová svědectví o dramatických událostech 1938 221

Souhrnné porovnání lidských ztrát

v prostoru Železná Ruda – Aš na podzim 1938 257

Nezapomínáme 265

Dohra 279

Galerie – opevnění 295

Galerie – panoramata 317

Galerie – mapy 327

Chronologie hlavních událostí 343

Zdroje informací, použitá literatura 349

Nástup agresivní nacistické diktatury v Německu v první polovině

třicátých let minulého století byl hlavním podnětem pro politické

vedení československého státu k přijetí řady opatření, které měly

dopad na chod země i na ozbrojené složky.

Úvod

Třicátá léta byla érou diktátorů. Jména jako Mussolini, Franco, Sa

lazar či Stalin jsou dodnes obecně známa, ač každý reprezentoval

něco jiného a užíval jiných metod k prosazení svých cílů. Existovali

však i minidiktátoři typu Antanase Smetony v Litvě, dnes již dávno

zapomenutí mimo rámec svých zemí. V Československu se zřejmě

vlivem klimatu nastoleného prvním prezidentem T. G. Masarykem

diktatura neprosadila a operetní pokusy generála Radoly Gajdy stát

se československým vůdcem vyzněly nakonec až směšně. Zcela jinak

vypadala situace v těsném sousedství republiky – v Německu, což

vzbuzovalo obavy nejen u odpovědných činitelů státu, ale i pros

tých občanů. Adolf Hitler, jenž svojí demagogickou rétorikou získal

na svou stranu nikoli nepodstatnou část německy mluvícího oby

vatelstva, ať už v Německu samotném či mezi Němci v zahraničí,

se totiž příliš netajil tím, že proti „umělému zplozenci Versaillu“,

jak němečtí nacionalisté vnímali Československou republiku, chys

tá útočná opatření vedoucí až k jeho rozbití. Československo, a to

je třeba zdůraznit, nebylo ideálním státem. Mělo sice demokratic

ké vnitřní uspořádání, ale i nevyřešené vztahy s menšinami včetně

té německé a čechoslovakistická koncepce, vycházející z představy

jednoho česko-slovenského národa, mohla fungovat pouze za před

pokladu, že by s ní většina Slováků souhlasila – a tak tomu zdale

ka nebylo (možná to tak nebylo ani na straně Čechů, odpovídající

studie však dosud chybí). Stát založený na dosti vratkých základech

a rozlohou průměrně veliký musel spoléhat na alianční zabezpe

čení a je třeba uznat, že diplomacie Edvarda Beneše, dlouholetého

ministra zahraničí Československa, učinila v tomto směru vše, co

bylo možné (smlouvy s Francií a Sovětským svazem, „Malá doho

da“ atd.).

Meziválečné Československo bylo ve třicátých letech ve střední Ev

ropě jednou z posledních bašt demokracie a existovala zde i počet

ná skupina lidí, ochotných demokratické hodnoty hájit (platilo to

stejně dobře pro Čechy, jako i pro Němce či Slováky). Etablování

9

„pořadové kultury“ v Německu, kde stát or

ganizoval nekonečné vojenské přehlídky

a z tribun zaznívaly výhrůžky i (většinou

plané) nabídky ke smíru, nemohlo přesto

v republice, kde Němci tvořili zhruba 23 %

obyvatelstva, zůstat bez odezvy. Němečtí de

mokraté spolupracující s vládou v Praze se

ocitli v defenzívě a na jejich místo se dostali

protagonisté, jejichž jediným zájmem bylo

zničit Československo a spojit se s moc

ným sousedem. Odpovědí státu mohla být

jedině snaha o zlepšení obranyschopnosti,

a to za situace, kdy s velkou částí oněch tři

advaceti procent populace se nedalo z růz

ných důvodů počítat. Sudetoněmecká strana

Konrada Henleina už totiž natolik ovládla

veřejný prostor menšinových struktur, že to

alespoň navenek vypadalo, jako by německá

menšina stála jednotně za Hitlerem (a Hen

leinem, což bylo v podstatě jedno a totéž). Je

zajímavé, že propagandou se nechali ovliv

nit – a platí to též pro pozdější časy – i mno

zí Češi a Slováci.

Určujícím a výchozím materiálem zabýva

jícím se na československé straně možným

konfl iktem s Německou říší (tehdy ofi ciál

ní název Německa) se stala armádní studie

z roku 1932, která podala základní obraz

o válečném potenciálu „nepřítele“ a součas

ně stanovila období, ve kterém mělo dojít

ke krizi ve vzájemných vztazích. Tímto ob

dobím se měly stát roky 1937–1938. Česko

slovensko tak mělo na přípravu své obrany

zhruba šest let. Současně byly definovány

změny, jež bylo zapotřebí vykonat k zvý

šení obranyschopnosti. V oblasti branné Heim ins Reich! Ukázkou meziválečného německého vnímání „životního prostoru“ může být mapa s názvem „Heim ins Reich!“ (Domů do říše!), nalezená u říšského Němce z Řezna, který se zranil při jízdě na kole mezi Prahou a Plzní dne 4. 9. 1933. Na mapě bylo barevně vyznačeno, kde všude v Evropě sídlí Němci v počtu okolo 30 miliónů. Z mapy vyplývala nejen myšlenka revize mírových smluv, ale i požadavek na sjednocení Němců do jednoho státu. K Německu mělo být připojeno jižní Holandsko, část Belgie, Lucembursko, Alsasko-Lotrinsko, většina Švýcarska, Rakousko, severní část Itálie, část Maďarska a Jugoslávie. Z Československa pak Bratislava a její okolí, pás podél hranic od Břeclavi ke Znojmu, celá jižní Morava, pohraniční pás od Cmuntu (Gmündu) po Cheb (Böhmerwaldgau), celé Deutschböhmen sahající až k Plzni. Dále pohraniční pás až k Liberci, na Moravě tzv. Sudetenland sahající ke Svitavám. Připojeny měly být i jazykové ostrovy v okolí Brna, Jihlavy a Olomouce.

Úvod | 11

Úvod | 11

legislativy byla přijata řada zákonných opatření a norem. Především byla zří

zena Nejvyšší rada obrany státu.

1

Zrušen byl zákon o čtrnáctiměsíční prezenč

ní službě. Služba ve zbrani byla prodloužena na 2 roky. V roce 1935 se poprvé

po dlouhé době navýšil vojenský rozpočet, který v předchozích letech, hlavně

pod vlivem světové hospodářské krize, setrvale klesal.

2

Armáda započala svou

celkovou modernizaci, zahájena byla výstavba opevnění. Nejdůležitější signál

však vyslala politická reprezentace státu v čele s prezidentem Edvardem Bene

šem (od roku 1935), když veřejně vyslovila svou podporu armádě. Přijetí dalších

legislativních norem ke zvýšení obranyschopnosti státu pak díky této podpo

ře na sebe již nenechalo dlouho čekat. V roce 1935 byl přijat zákon o ochraně

a obraně proti leteckým útokům, v roce 1936 obsáhlý zákon o obraně státu,

3

ve kterém byla shrnuta veškerá opatření nutná k obraně, tedy za stavu ohrožení

bezpečnosti státu a za branné pohotovosti.

4

Vládním nařízením z 23. října 1936 byla zřízena Stráž obrany státu (SOS) pro

zajištění ochrany státních hranic. Posledním z řady důležitých legislativních

opatření se stal zákon č. 184/1937 o branné výchově. Po této záplavě zákonů

i pod tlakem mezinárodních událostí se pomalu, ale jistě začalo měnit celospo

lečenské vnímání armády. Z ne příliš chtěné instituce se stala armáda potřebná

a životně důležitá.

Německo bylo, pokud jde o vojenské záležitosti, přesto o krok napřed, v nepo

slední řadě proto, že jeho politická reprezentace v čele s Hitlerem přesně věděla,

co chce (revizi hranic v Evropě, zajištění dominance Německa, sjednocení všech

Němců v jednom státě). Československý spojenec Francie a francouzský spoje

nec Velká Británie projevovaly stále více sklony k ústupkům a ochotu akceptovat

1 Legislativně byla zakotvena zákonem č. 131 v roce 1936 (§ 9 – § 17), nicméně její činnost byla zahájena již v roce

1933. Jejím předchůdcem byl Armádní poradní sbor, a to do 1. 12. 1933.

2 Armádní rozpočet byl kromě uvedené skutečnosti poznamenán i vlnou pacifismu, která po skončení první světové

války zaplavila celou Evropu (Locarnské úmluvy z roku 1925). Tato vlna vytvořila podmínky pro odzbrojovací

konferenci v Ženevě v roce 1927. Výsledná jednání byla nakonec neúspěšná. Místo odzbrojení začal růst neklid

v Evropě i ve světě.

3 Zákon 131 ze dne 13. května 1936 o obraně státu, který řešil např. problematiku pracovní povinnosti, povinnosti

veřejných a některých jiných zaměstnanců, osobní úkony, věcné prostředky, hospodářskou organizaci a rozpočtové

hospodářství, povinnosti registrovaných podniků a podniků důležitých pro obranu státu, zvláštní ustanovení

o působení obcí a omezení v oboru radioelektronických zařízení, mimořádná opatření, cenzuru apod.

4 Jeho smyslem bylo zabezpečení co nejrychlejšího přechodu státu z mírového na válečný stav.

12 | Zdivočelé Sudety Úvod | 13

„rozumné“ Hitlerovy požadavky. Henleinovi příznivci v Československu se po

stupně radikalizovali. Anexe Rakouska v březnu 1938, provedená Němci za trp

ného přihlížení Francie i Velké Británie, dodala Sudetoněmecké straně nové

impulzy a značně ztížila možnosti československé obrany, neboť hranici s Ně

meckem prodloužila o celý rakouský sektor. Západní část republiky se ocitla

v jakémsi obklíčení – kolem Čech a Moravy se na severu, západě a jihu táhlo

výhradně německé území. Hitler dal Henleinovi a jeho sudetoněmeckým přáte

lům jasné instrukce: při jednání s pražskou vládou „žádat vždy tolik, abychom

nikdy nemohli být uspokojeni“. Před světem se měly menšinové problémy Čes

koslovenska prezentovat tak, aby vina padla na československou stranu. V tomto

ohledu propaganda pracovala fenomenálně. Líčila, jak Češi brání sebeurčovacím

právům sudetských Němců, přestože se jimi sami oháněli, když vytvářeli česko

slovenský stát, zveličovala každý přehmat úřadů v pohraničí či konstruovala zce

la vymyšlené incidenty. V Berlíně přitom souběžně plánovali, že Čechům, „kteří

v tomto prostoru koneckonců nemají co dělat“, upřou jakákoli práva na samo

statnou existenci.

Terminus technicus Sudety

V této souvislosti je důležité si ozřejmit význam pojmu Sudety. Výraz „Sudé

ta Oré“ neboli Sudety pochází z Ptolemaiovy mapy světa z 2. století našeho

letopočtu, ve které označuje název pohoří v místech, kde jsou dnešní Krko

noše, Orlické hory a Jeseníky. Ve středověku a raném novověku se používal

málo, ale s ohledem na vliv ptolemaiovského obrazu světa v zapomenutí neu

padl nikdy. Pro své účely si jej na přelomu 19. a 20. století adaptovala němec

ká národnostní skupina, obývající (především) české pohraničí a sídlící zde

od 13./14. století.

České i německé kraje tvořily v minulosti státoprávně vždy jeden celek, ať už se

jednalo o Čechy či Moravu (a Slezsko). Archaický pojem „sudetský“ a „Sudety“ se

v německém prostředí prosadil ve své době patrně proto, že vystihoval většinou

horský či podhorský ráz příhraničních krajů, kde Němci sídlili. Přes němčinu

se pak v odpovídajícím odstupu dostal rovněž do češtiny.

Úvod | 13

14 | Zdivočelé Sudety Úvod | 15

Páteř jednotek československé útočné vozby druhé poloviny 30. let minulého století: lehký tank vzor 35.

Celkově bylo pro čs. armádu vyrobeno 298 kusů. Zásadní slabinou stroje byl zimní provoz, respektive

startování v zimních podmínkách. (Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha)

Úvod | 15

16 | Zdivočelé Sudety Úvod | 17

Další technika čs. útočné vozby. Tančík vzor 33 (vpravo) byl v roce 1938 beznadějně zastaralý. Lehký tank

vzor 38 byl sice zaveden do výzbroje, ale vyrobené kusy již přebírali němečtí okupanti. (Milan Jenčík)

Úvod | 17

18 | Zdivočelé Sudety Úvod | 19

Torzo části Československa po přijetí mnichovského diktátu. (Sbírka Josef Frančík, Třemošná u Plzně)

Úvod | 19

Odznak příslušníků SOS

Ukázka určení za příslušníka SOS.

(SOA Domažlice)

Stráž obrany státu

na stráži československé

demokracie

Stráž obrany státu (SOS)

K ustanovení SOS došlo na základě vládního nařízení č. 270/1936 Sb.

Základním úkolem SOS byla ochrana neporušitelnosti státního

území, dále pak spoluúčast na ochraně veřejného pořádku, klidu

a bezpečí. To mělo tváří v tvář Hitlerově „nové kultuře“ v meziná

rodních vztazích zásadní význam. Zabezpečování územní celistvos

ti mělo kromě jiného umožnit mobilizaci a nástup československé

armády. Ze služebního hlediska byla stráž podřízena okresním

úřadům, konkrétně přednostovi hlavního politického úřadu (pří

padně jeho zástupci), z hlediska výcviku pak ministerstvu vnitra.

Pod vojenské velení přecházela v okamžiku vyhlášení ostrahy hra

nic nebo při jejich napadení. Základní taktickou jednotku tvořilo

družstvo o síle 8–13 mužů. Organizační základ jednotlivých druž

stev SOS se vytvářel z příslušníků četnických a policejních stanic

a z oddělení finanční stráže. Proti určení za příslušníka SOS ne

bylo odvolání.

Vzhledem k nedostatečným počtům příslušníků stráže utvářených

z výše uvedených složek se tyto počty doplňovaly vojenskými posi

lami především ze správního obvodu mateřského okresu. Německé

obyvatelstvo v pohraničí se ve většině případů chovalo vůči pří

slušníkům SOS nepřátelsky. Tím vytvářelo tlak nejen na přísluš

níky stráže, ale i na jejich rodiny. Na základě těchto zkušeností

se po ukončení částečné květnové mobilizace provádělo doplňování

jednotek SOS především z řad státně spolehlivých vojáků prezenč

ní služby. A také se dělo maximálně diskrétně. I přes toto opatření

21

22 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 23

byla ale většina příslušníků SOS po likvidaci okleštěné republiky v březnu 1939 vyšetřová- na německou tajnou policií (gestapem) a část z nich skončila po zapojení se do odbojové činnosti na nacistických popravištích. Velitel 9. praporu SOS Domažlice, podplukovník pěchoty Jaroslav Herkloc, zemřel ve vězeňské nemocnici ve Vratislavi dne 21. srpna 1943. Činnost jednotek SOS se řídila Organizačním řádem SOS, směrnicemi pro výcvik, směrnicemi pro zřizování zátarasů a překážek na komunikacích a především služebním předpisem G-XI-2, první a druhý díl. Tento předpis podléhal přísnému evidování a utajení. Důsledně byl kontrolován a v případě akutního nebezpečí jeho ztráty, vyzrazení nebo zcizení podléhal spalovacímu procesu s následným sepsáním protokolu o jeho provedení. Předpis pro zajištění hranic rozeznával celkem 3 stupně ochrany státních hranic – stálá opatření, ostrahu hranic (O) a kryt hranic (K). Pohotovost jednotkám SOS se vyhlašovala automaticky nebo rozkazem nejvyššího velitelství SOS. Při narušení státních hranic, při nepokojích v pohraničí, při nebezpečí vzniku z prodlení, mohly pohotovost vyhlásit i nižší stupně. Při nařízení pohotovosti odcházely jednotky SOS na bojová stanoviště bez vojenských posil. Tyto posily po doplnění, vystrojení a vyzbrojení přiváděl na konkrétní bojové stanoviště určený zástupce družstva SOS z mírového stanoviště. Sestava pro vedení boje byla zakreslována do map, stejně jako mírová a bojová stanoviště jednotlivých družstev. V září 1938 byla naprostá většina této dokumentace zlikvidována. Úkol jednotce se vydával ve dvou výtiscích formou rozkazu (jeden výtisk byl založen u jednotky, druhý pak u velitelství praporu). Základem činnosti jednotek byla činnost družstva, maximálně čety. Bojová stanoviště družstev SOS představovaly četnické stanice, budovy finanční stráže a stanoviště v terénu. Výpis ze služebního předpisu – vedení boje v pohraničí říká, že polní stráž představuje malý oddíl usazený na vhodném místě s úkolem střežit a pozorovat přidělený úsek a bránit v postupu menších nepřátelských jednotek. Polní stráže se umisťovaly ve vzdálenostech na dva a více kilometrů od sebe. Ve dne se stráž

Velitel 9. praporu SOS Domažlice

podplukovník pěchoty Jaroslav Herkloc.

(SOA Horšovský Týn)

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 23

Způsoby spojení pomocí signalizačních terčů a světlic. (SOA Domažlice)

24 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 25

nacházela na vyvýšených místech, v noci pak na cestách. Zajištění stanoviště se

provádělo do všech směrů. Obsluze lehkého kulometu bylo uloženo si vybudo

vat jedno až dvě záměnná postavení. Před stanoviště polní stráže se umisťoval

nástražný drát s plechovkami. Stanoviště polní stráže mělo zůstat, pokud to jen

bylo trochu možné, utajeno. Budované zátarasy měly být pod palbou polní strá

že. Doporučeno bylo budování klamných postavení. V obraně proti nepřátelské

útočné vozbě (tankům) mělo být využito zátarasů a průbojného střeliva. Dopo

ručeno bylo mířit na věže, střílny a průzory. Obecně však obrana proti nepřátel

ské útočné vozbě nebyla jednotkami SOS cvičena. Zajímavý byl způsob spojení

s letectvem za využití signalizačních terčů a světlic.

Základní výzbroj příslušníků SOS představovaly služební zbraně, především

puška vz. 24 nebo 33, tři ruční granáty na osobu, ocelová přilba vz. 32, bodák

v pochvě, 120 nábojů na pušku. Dále bylo pro družstvo SOS předpokládáno

1200 nábojů pro lehký kulomet vzor 26 (ve službě se velmi osvědčil), třicet ná

bojů do osvětlovací pistole, dva signalizační terče pro spojení s letectvem, dáv

ky potravin, plynové masky, výstrojní vybavení (v dřívějším názvosloví strůj),

jízdní kolo apod. Počty výzbroje a výstroje se uzpůsobovaly složení a potřebám

jednotlivých družstev SOS.

Lehký kulomet vzor 26, hlavní zdroj palebné síly družstev SOS. (Milan Jenčík)

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 25

Řez lehkým kulometem vz. 26. (Archiv redakce)

26 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 27

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 27

Puška vzor 24. (Moravský zemský archiv v Brně)

Částečný řez puškou vzor 24. (Rezina)

28 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 29

Dobové vyobrazení tříosého nákladního automobilu Praga RV pro cca 15 osob. V důvěrném plukovním

rozkazu č. 7 dragounského pluku 4 ze dne 14. března 1938 se kromě jiného píše: „U nákladního

automobilu se objevují tyto závady – praskání rámů (na levém podélníku) v místech pod převodovou

skříní a nad konzolou zadního pera. Dále pak předčasné opotřebení válců zaviněné špatnou

a neodbornou obsluhou vozidla.“ (Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha)

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 29

Puška vz. 33 na dobových fotografiích. (Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha)

Bodák pro pušku vz. 33 na dobových

fotografiích. (Vojenský ústřední

archiv – Vojenský historický archiv

Praha) 30 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 31 Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 31

Nepsanými hvězdami Bahen 2018 se stala vozidla reprezentující čs. útočnou vozbu, jak se

v meziválečném Československu oficiálně říkalo obrněné technice. Tři její zástupci na snímku se

ovšem ve skutečnosti nemohla takto potkat, protože lehký tank vzor 38 (zcela vzadu) přišel již pozdě.

Posloužil hlavně Němcům při útoku na Západ, v menší míře pak při vpádu do Sovětského svazu

32 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 33

v červnu 1941. Válku dosloužil v druhosledových jednotkách a v týlové službě. Na „správné straně“ se

uplatnil během Slovenského národního povstání v roce 1944. Po skončení války a vyřazení z výzbroje

čs. armády byl používán jako tahač v dolech především na severu Čech. Torzo podvozku jednoho

z takovýchto tahačů lze vidět i v muzeu v Rokycanech. (Milan Jenčík)

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 33

U tohoto lehkého tanku vz. 38 z Vojenského historického ústavu Praha se dá za diskutabilní označit

kamufláž. Údajně je provedena podle originálu dochovaného tankového vozu tvořeného tankem LT vz.

35, který byl hlavní palebnou součástí pancéřového vlaku z období Slovenského národního povstání.

34 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 35

Námitky se konkrétně týkají brčálově zelené a béžové barvy. Ale ani tato drobná vada na kráse tomuto

nádhernému exponátu nijak neublížila. (Milan Jenčík)

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 35 36 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 37

Velitelský vůz Škoda 903 vyrobený v letech 1940–1942 v počtu dvaačtyřiceti kusů. (Milan Jenčík)

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 37 38 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 39

Asistenční jednotka či družstvo Stráže obrany státu míří na náklaďáčku Walter z roku 1929

do prostoru zásahu. (Milan Jenčík)

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 39 40 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 41

Příslušníci SOS při instruktáži před asistenčním zásahem. Žluté výložky označují příslušenství vojáků

k jezdectvu. Foto z dobové rekonstrukce v červnu 2016. (Milan Jenčík)

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 41

Ukázka standardní výbavy vojenské posily SOS. Pohyblivost vojáka při takovémto množství nesené

výstroje a výzbroje byla silně omezena. (Milan Jenčík)

42 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 43

Takzvaná částečná mobilizace

v květnu 1938

Dne 20. května 1938 byl československými důvěrníky v Německu zaznamenán

„pohyb“ jednotek wehrmachtu v Bavorsku, Slezsku a Sasku. Zprávy měla údaj

ně potvrdit i britská zpravodajská sekce pro střední Evropu. Současně bylo za

chyceno i heslo „AMTSWALTER“, které znamenalo vyhlášení pohotovosti pro

vedoucí funkcio náře Sudetoněmecké strany. Do souvislostí zapadaly i nepokoje

v pohraničí a signály o jejich přípravě např. v Chomutově i jinde.

5

Svou roli zcela

nepochybně sehrála i nedávná anexe Rakouska Německem a strach z opakování

se stejného scénáře.

Na vzniklou hrozbu a množství ne příliš optimistických zpráv vyvstala potřeba

adekvátně reagovat. Ve 21.20 hod. nařídil hlavní štáb provedení hesla „Zborov“. Do

šlo k povolání prvního ročníku první zálohy a bylo provedeno uzavření státní hra

nice. Krátce nato následoval pokyn k povolání záložníků technických a speciálních

odborností na mimořádné vojenské cvičení ve zbrani v délce čtyř týdnů. Současně

byla vyhlášena velitelská a zpravodajská pohotovost (heslo 4949). Pro jednotky

SOS heslo znamenalo zintenzivnění zpravodajské činnosti a zajištění nepřetržité

dosažitelnosti velitele. Na mírových stanovištích SOS byla zřízena stálá telefonní

služba. Dne 20. května 1938 vyhlásilo ministerstvo vnitra ve 23.40 hod.

6

pohotovost

5 Jako ideový základ těchto nepokojů sloužily směrnice k boji proti Československu přijaté Adolfem Hitlerem

a vůdcem Sudetoněmecké strany Konradem Henleinem dne 28. března 1938 pod názvem „Základní plánování

O-A (GRUNDPLANUNG). V souladu s těmito směrnicemi měli sudetští Němci uplatňovat své nároky vůči Československu

s konečným cílem likvidace státu. Tento ideový cíl nalezl značnou odezvu u tehdejšího sudetského obyvatelstva.

V tomto období také vzniká notoricky známé heslo „ES KOMMT DER TAG“ (přijde den). Součástí plánu byl kromě dalšího

i nárok na začlenění Čech a Moravy do říše. Odůvodnit se to mělo zejména historickými ohledy (dějiny Čech jsou

dějinami říše). Dalším důvodem se mělo stát tvrzení, že ve střední Evropě vzniklo bolševické nebezpečí, které přímo

ohrožuje Německo a které je nutno v zájmu míru a pokoje odstranit. Český jazyk měl být postupně vymýcen a mělo se

zamezit i jeho obrození v budoucnu. Zničit se měla česká inteligence a židé. Součástí směrnic byly i pokyny pro období

zostřeného konfliktu s následným zásahem Německé říše a pokyny pro období vedení operací. Německé letectvo mělo

útočit nejen na vojenská, dopravní a průmyslová střediska, nýbrž i na hustě obydlená sídliště, která byla označena

za sídla bolševické a husitské nenávisti. Sudetští Němci měli být přidělováni do štábů německých jednotek jako

poradci v národnostně-politických otázkách. Památníky českých vůdců se měly odstranit, stejně tak i legionářů.

6 V Lidových novinách ze dne 8. června 1938 je zaznamenáno: „V kritické noci přitáhli naši vojáci do německé vesničky

v nejjižnějších Čechách a jeden byl vyslán, aby vzbudil starostu, henleinovce. I šel a zabouchal mu u chalupy na dveře.

,Wos ist?‘ volal z vnitřku rozespalý starosta. ,Vstávejte!‘ odpovídal voják, ,der Tag is gekumn!‘“ Obdobný rozhovor se

traduje i mezi motocyklistou hraničářského praporu v Domažlicích a starostou německé obce Mlýnec.

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 43

Šifry pro vyhlašování pohotovosti SOS pomocí radiostanice ministerstva obrany pro případ

nefunkčního telefonního nebo telegrafického spojení. Praktická zkouška pronikání signálu byla

skutečně provedena. Využita byla šifra „Solux“. (SOA Domažlice)

Úvodník Českého deníku ze dne 22. května 1938

Pozorujeme, že se v řady našeho občanstva vznáší neklid a rozruch. Veřejné mínění se otra

vuje pověstmi od ucha k uchu a fantasie jednotlivců je zveličuje v hrůzostrašné události.

Tato propaganda je záměrná, neboť má za cíl rozvrátiti vnitřní klid, vyprovokovati nějaký

neprozřetelný čin a zneužití toho pak pro temné cíle této podvratné akce, sloužící nepřáte

lům našeho státu.

Naše vláda prohlásila jasně, že zamezí všeliký teror a jakékoliv protizákonné činy. Věříme

v její silnou ruku, věříme v sílu své armády i svých bezpečnostních orgánů, ale věříme pře

devším v mužnou rozvahu svého lidu. Kdy by se dal strhnout k neprozřetelné akci, pracuje

do rukou našich nepřátel. Kdy by uvěřil všelikým pověstem, ať sebe pošetilejším, a tyto po

věsti zveličoval a šířil dále, budil by jen paniku a ustrašenectví, nedůstojné našeho národa.

Nebojíme se, nic nás nezviklá, naopak, je-li situace ve střední Evropě nebezpečná, pak mu

síme všichni do houfu. Pak platí pro každého z nás: Jeden za všechny a všichni za jednoho!

Buďme ve střehu a připraveni na vše, ale zachovejme klid, jasnou mysl a lví srdce! Podepsán

DR. Karel Domin, poslanec N. S. a předseda Národního sjednocení kraje plzeňského.

44 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 45 Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 45

praporům SOS. Jednotlivá družstva SOS zahájila přesun na bojová stanoviště.

Zvláště bleskový nástup vojenských posil svědčí o jejich odhodlání a morálce. Cel

kově bylo v Československu v pohotovosti na 27 710 příslušníků SOS. Nálada byla

velmi dobrá. SOS stála připravena na svých stanovištích k obraně hranic a vlasti.

Zrušení opatření

K večeru 23. května 1938 byla určenými jednotkami plně zaujata zesílená sesta

va ostrahy hranic podle předem připravených plánů. Bylo vykonáno částečné

zatarasení komunikací, byly učiněny přípravy k ničení. Rozvezena byla munice.

Již 24. května 1938 však bylo nařízeno omezení pohotovosti jednotek SOS. Dělo

se tak na základě oficiálního prohlášení Německa, že vůči Československu nemá

válečné úmysly. 6. června byla zrušena pohotovost SOS na hranicích s Maďar

skem, 13. června po „celkovém zklidnění“ situace pak i ostraha státních hranic

s Německem. Vojenské posily byly propuštěny k 20. červnu. O dva dni později

byla odvolána i částečná branná pohotovost státu. Samotná činnost jednotek

SOS byla i přes dílčí nedostatky hodnocena kladně. Že hodnocení bylo zaslouže

né, o tom svědčí i fakt, že místní organizace Sudetoněmecké strany začaly ihned

po skončení květnových událostí sestavovat seznamy osob náležejících ke stráži.

Český deník ze dne 22. května 1938 ujišťoval

Ministr národní obrany povolal podle příslušných ustanovení branného zákona se souhla

sem vlády jeden ročník zálohy a náhradní zálohy, doplněný příslušníky speciálních zbraní,

k mimořádnému cvičení. Důvodem tohoto opatření jest nutnost, zacvičit záložníky v použí

vání nově zavedených zbraní (stejně jako se to děje v jiných státech). Zároveň byl vzat zřetel

k potřebě zvýšit nedostatečné dnešní stavy a zajistit v dnešní pohnuté době klid, pořádek

a bezpečnost státu, jakož i zabránit jakýmkoliv dalším incidentům, jaké se vyskytly v někte

rých místech republiky. K této úřední zprávě dovídáme se z kompetentních míst: Jak z textu

zprávy je patrno, jedná se tu o opatření ministra národní obrany, jež bylo učiněno z důvodů

ve zprávě uvedených a nejde tedy o žádnou mobilisaci, ke které by samozřejmě nestačilo

pouhé opatření ministra; bylo by k němu třeba rozhodnutí příslušných ústavních činitelů.

Ministr národní obrany učinil toto opatření na základě ustanovení § 22 zákona.

46 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 47 Zhodnocení přijatých kroků Celkově lze vyhlášení armádních opatření v květnu 1938 označit za opatření, která byla přijata předčasně. Hlavním důvodem pro jejich vyhlášení byly zpravodajsky ne zcela ověřené informace o soustřeďování německých vojsk v Sasku, Bavorsku a Slezsku. V tomto případě se pravděpodobně jednalo o pouhé přesuny německých vojsk. Vedlejšími důvody jejich vyhlášení bylo konání obecních voleb v Československu a místní nepokoje, které si např. v Chebu vyžádaly dva mrtvé z řad příslušníků Sudetoněmecké strany.

7

V rozkazu ministra národní obrany Františka Machníka ze dne 4. června 1938 se pravilo: „Zprávy o chování vojska při opatřeních, které jsem v poslední době učinil a o poměru vojska k občanstvu, dávají mě již nyní možnost vyslovit se pochvalně o kázni vojska a o jeho zásluze na udržení pořádku. Rád také zjišťuji výtečný poměr vojska k občanstvu. Jsem přesvědčen, že i v dalším průběhu událostí zůstanou příslušníci armády na výši situace. Je však třeba, aby všichni velitelé dále poučovali své podřízené o tom, že nesmějí při žádné příležitosti zavdávat příčiny k jakýmkoliv stížnostem a že jejich chování k občanům všech národností musí být naprosto bezvadné. Přední ctností za mimořádných poměrů je snášenlivost vojska. Zvláště si musí všechny vojenské osoby uvědomiti, že nejsou oprávněny zasahovat do věcí, které se netýkají vojenské služby. Jakékoliv samovolné zasahování vojska do veřejných poměrů je nepřípustné a bude co nejpřísněji stíháno. Vojsko působí také svým zevnějškem a chováním mimo službu. Všichni velitelé dbají, aby kázeň ve službě i mimo službu byla naprosto bezvadná. V zájmu udržení kázně a vyvarování se možným incidentům, posádkoví velitelé vydají po zralém uvážení a podle místních poměrů příslušné zákazy návštěvy veřejných místností a zábav. Zjistí-li velitelé překročení mezí slušného chování nebo nerespektování dobrého jména armády a vážnosti dnešní doby, 7 Tyto ztráty souvisejí s trestními případy členů SOS, strážmistra Korandy a inspektora Riedla, kteří dne 21. května 1938 v Chebu na Zlatém vrchu krátce po půlnoci zastřelili dva sudetské Němce vracející se ze schůze

henleinovců. Na výzvu strážců k zastavení motocyklu dvojice nijak nereagovala a naopak ještě přidala plyn,

což se jim stalo osudným. Přelíčení proti strážcům se konalo v politicky velmi bouřlivé atmosféře za účasti tří

sudetoněmeckých advokátů, členů Henleinovy strany. Jednání bylo vzhledem k rozporům odročeno za účelem

doplnění řízení místním ohledáním a rekonstrukcí činu (prováděl npor. Dr. Karel Melichar od divizního soudu

Plzeň). Při soudním přelíčení byla nutná asistence prakticky celého praporu III. pěšího pluku 18. Po okupaci byli

oba příslušníci SOS zatčeni a převezeni do koncentračních táborů. Riedl zahynul v Sachsenhausenu v roce 1942,

Kovanda v Dachau 2. května 1945.

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 47

zakročí proti viníkům co nejpřísněji. Velitelé jsou také povinni stále poučovat

své podřízené o povinnosti zachovávat služební tajemství a zakročují důsledně

a zavčas proti zjištěným viníkům. Žádám všechny velitele, aby přispěli při každé

příležitosti k tomu, aby armádě bylo zachováno její důstojné a čestné postavení,

které si zvláště v poslední době ve státě získala svým příkladným a obětavým vy

stoupením, oceněným všemi, kdož měli příležitost a snahu její výkony sledovat.

Nařizuji, aby obsah tohoto výnosu byl dán ihned na vědomost všem vojenským

osobám u všech vojenských útvarů, ústavů a úřadů. Postarejte se o urychlené

písemné proniknutí tohoto rozkazu na podřízené.“

Celkový počet obětí se na straně sudetských Němců zastavil na čísle 6. Dalších

17 osob bylo zraněno. Třeba v Úlicích na Plzeňsku byl zraněn na hlavě Ernst

Wenzel. U obětí byly ve dvou případech na vině dopravní nehody, dvě osoby (jak

už bylo uvedeno) zastřelili příslušníci SOS v Chebu. Celkově se tyto ztráty dají

označit za malé v porovnání s těmi, které měly ještě přijít.

Hlídka Stráže obrany státu v Chebu. (SOA Horšovský Týn)

48 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 49

Na české straně je dosud zaznamenána jediná oběť, kdy 23. května 1938 byl ne

šťastnou náhodou postřelen vojín Václav Řeřicha z Klatov, příslušník 9. roty

hraničářského praporu 6 „Sibiřských úderníků“ (zřejmě v objektu lehkého opev

nění). Jmenovaný zemřel ve Sborové nemocnici 2 v Plzni 27. května.

Informace o koncentraci německých vojsk se nakonec podle následných hlášení

domácích i cizích zpravodajských důstojníků nepotvrdily. Skutečným výsledkem

těchto opatření bylo další zhoršení mezinárodního vnímání Československa. Ne

příteli rozkryla plánovaná opatření a daňové poplatníky stála přibližně 1,5 mi-

liardy předválečných korun. Za pozitivní lze označit rychlost a způsob provedení

částečné mobilizace, která překvapila svět a prokázala, že národ je připraven

k boji za svobodu a nezávislost.

Podle poznámek plukovníka Jodla

8

Hitler považoval opatření přijatá čs. armádou

za bezpříkladnou troufalost a provokaci. Současně je považoval za snížení své

autority jako vůdce všech Němců, které si nemohl dát znova líbit. Na základě

přijatých opatření byl donucen odložit útok proti Československu s tím, že se

na něj musí důkladněji připravit.

9

Za tímto účelem vydal 28. května 1938 po-

drobnou směrnici k útoku na Československo s datem zahájení do 2. října 1938.

10

Situace v září 1938

I přes celkové uklidnění bylo jasné, že květnové události byly pouhou předehrou.

V první polovině září roku 1938 vznikla opět situace, kdy bylo zapotřebí posílit

ostrahu státní hranice. Ministerstvo obrany navzdory potížím s počty státně

spolehlivých občanů přidělilo SOS vojenské posily. 12. září 1938 promluvil Adolf

Hitler na sjezdu své strany v Norimberku o otázce německé menšiny v Českoslo

vensku. Projev se stal signálem pro vypuknutí povstání německého obyvatelstva

v pohraničí. Přepady četnických stanic, služeben finanční stráže, pošt, ale i bytů

českého či židovského obyvatelstva nabraly na síle.

8 V roce 1938 poradce A. Hitlera, později náčelník operačního štábu německých ozbrojených sil (OKW) v hodnosti

generálplukovníka.

9 Přesto lze považovat německý útok v květnu 1938 za ne příliš pravděpodobný i s ohledem na skutečnost, že

obsazením Rakouska vznikla nová strategická situace, která nutně musela znamenat přepracování plánu „Grün“.

10 Směrnice „OK“ No 42/38 ze dne 30. května 1938 pod názvem „Válka na dvou frontách s hlavním úsilím

na jihovýchod“ (Strategické soustředění Grün).

Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 49

Rozmístění jednotek Sudetendeutsches Freikorps ke dni 28. září 1938. Největší hustota rozmístění byla

zaznamenána v Sasku. Je zajímavé, že některé prostory jsou prakticky bez pokrytí anebo jen s malou

hustotou. Podle názoru autora tyto prostory korespondují s hlavními útočnými směry wehrmachtu.

(Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha)

50 | Zdivočelé Sudety Stráž obrany státu na stráži československé demokracie | 51