načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Po strništi bos - Zdeněk Svěrák

Po strništi bos

Elektronická kniha: Po strništi bos
Autor: Zdeněk Svěrák

„Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si ... (celý popis)
129
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7%hodnoceni - 82.7% 95%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 92
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-1820-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

„Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.

Související tituly dle názvu:
Zdeněk Svěrák – PO STRNIŠTI BOS Zdeněk Svěrák – PO STRNIŠTI BOS
Svěrák Zdeněk
Cena: 176 Kč
Zdeněk Svěrák Nové povídky Zdeněk Svěrák Nové povídky
Svěrák Zdeněk, Svěrák Zdeněk, Kolářová Daniela
Cena: 284 Kč
Příběh filmu Po strništi bos Příběh filmu Po strništi bos
Svěrák Jan
Cena: 263 Kč
Po strništi bos Po strništi bos
Svěrák Zdeněk, Svěrák Zdeněk
Cena: 331 Kč
Po strništi bos Po strništi bos
Svěrák Zdeněk
Cena: 197 Kč
K elektronické knize "Po strništi bos" doporučujeme také:
 (e-book)
Bábovky Bábovky
 (e-book)
Zdeněk Svěrák – NOVÉ POVÍDKY Zdeněk Svěrák – NOVÉ POVÍDKY
 (e-book)
Pád Pád
 (e-book)
Přemyslovská epopej IV. - Král básník Václav II. Přemyslovská epopej IV.
 (e-book)
Aristokratka ve varu Aristokratka ve varu
 (e-book)
Pan Buřtík a pan Špejlička Pan Buřtík a pan Špejlička
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Zdeněk Svěrák

Po strništi bos

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Zdeněk Svěrák

Po strništi bos – e-kniha

Copyright © Fragment, 2014

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


ZDENEK

SVERAK

PO STRNISTI BOS

ˇ

ˇ

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 3


Zdeněk Svěrák / Po strništi bos

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 4


Tyhleprvnířádkyjsoutu,abychserozepsal.Kdyždlouhone- píšu,jsemjakonepromazanýstrojnavětyadivímse,sjakou námahoudonichshánímsprávnáslova,jaktoskřípe,kdyžje neobratněslepuju,ajakmitopakpřičtenínechutná.

Chystámsezaznamenatjednoobdobísvéhoživota,kterévy- padájakokrátkéintermezzo, alekterémámvevzpomínkách dosthlubokozaryté. Období, kdyjsembyljakosedmiletýkluk náhlepřesazenzměstanavenkovapobyltudvaroky.Za- útočilanamětenkráttakovápřesilanovýchvjemů, žemidodnesplavouněkdeudnapamětijakodlouhověkérybky amožnábysemělyvylovit.Chystámsenatenvýlovdlouho, jenžesnedůvěrou,aletumámvždycky,nežchytímněco,cose zatřpytí.

Abychsedotohovpravil,včerapřiprocházceliduprázd- nýmpodzimnímkrajemjsemsinapolnícestěklekl.Měljsem přecevesvýchsedmiosmiletechtyoči,comámteď, akorát bylyníž. Vkolenoumizapraskaloastromypodélcestyrázem vyrostly.Cestaserozšířila, acobylopředemnounazemi, listí, větvičky,štěrk,stopypneumatiktraktoru,byloblíž achtělosemivzíttodorukynebosinatosáhnout.Připadal jsemsitrochusměšně. Dědekklečívkrajiněaprosí, abyse muvrátilchlapeckývěk.Aletaktovlastněje.

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 5


/ 6 /

VoláLondýn

Naladicímknoflíkunašehorádiajepřipevněna

oranžovávýstražnácedulkasohnutýmirohy,

kterávaruje,žeposlechzahraničníhorozhlasu

trestásesmrtí. Tatíneksedíupřijímače,zněhož

sepřeskvílenírušičekprodírajívenzprávyobo

jíchnafrontách,aletakézáhadnásdělení, která

jsouzřejmětakdůležitá, žejehlasateldvakrát

opakuje:„Emilpřijedenadámskémkole.Emil

přijedenadámskémkole.LuciesetěšínaVá-

noce.LuciesetěšínaVánoce.Gustave,hostina

seodkládánaneurčito...“

„Tojsouzašifrovanýzprávyproparašutisty,“ vysvětlujemitatínek.

„Acoznamenají?“ ptámse.

„Tovědíjenoni.Kvůlitomujetozašifrovaný. AbytoNěmcineroz

luštili.“

Maminkamidávápusunadobrounocazapřísahámě: „Nikdenesmíš

říkat,žetatínekposloucháLondýn.Anikamarádům.“

Přikyvuji.

Ležímvposteliapředusnutímsiopakuji:„Emilpřijedenadámském

kole.Emilpřijede...“

Elektrárna MybydlímenakrajiPrahyvelektrárně. Všichnitotakříkají, kromětatínka,kterýtomurozumíavysvětlilmi,žebydlímevtransformačnísta- nici.Zdalekýchelektráren, jakojsouErvěniceneboŠtěchovice, se knámsbíhajízástupystožárů. Kdyžjsmejelivlakematatínekjevkrajiněviděl,řekl:Kdybysesněkdyztratil,jdipotomvedeníadojdeš domů. Elektřina,coknámpotěchtlustých,prověšenýchdrátechelek- trárnyposílají, ježivotunebezpečná, aprotosevnašístaniciměnína slabší, kterájetakyživotunebezpečná, alenetolik.Nebýtnašístanice,

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 6


/ 7 /

nejezdilybyvPrazetramvajeavnocibybylavšudetmajakovpytli.

Přitomměněnísmrtelněnebezpečnéelektřinynaochočenoutounás celédnyhučí. Kdyžknámpřijdenávštěvaarodičejizavedounazahrádku,tanávštěvasevždyckyptá: „Avámtonevadí, tenhukot?“ Atatínekodpoví: „Myužtoneslyšíme.“

Myjsmejakotenmlynář, cosivšimneklapotu,jenkdyžpřestane.

Bydlímevbytěprozaměstnanceakaždýzaměstnanecmámalouzahrádku.Jetuitenisovýkurtavolejbalovéhřiště. Tenishrajívbílých úborechti,cobydlívdomě, kterýsejmenujeinženýrák.Ostatníhrají vtrenýrkáchateplákáchvolejbalnebonic.

Našestanicejedůležitá, aprotojeoplocená, akdonemáklíčoddvou branek,kterévedouven,musípřesvrátnici,jinakseknámnedostane. Brankuumímotevřítkapesnímnožem,aletosenesmíprozrazovat, jinakbysemkaždejvlez.Zaplotemjedlouhýdům,kterýsejmenuje obecňák.Tambychbydletnechtěl.Nachodbějsoucítitsklepy. PanChrást Velektrárněnejsoužádnázvířata.Psamájenpan Chrástzpřízemí. JmenujeseFerdaaneníčistokrevný. Jaksemukrevušpinila, nevím,aleprýto nenínakažlivé. Jsmekamarádi.Jelikožještěnecho- dímdoškoly,mámspoustučasu. Domasinejradši hrajusknoflíkama.Vysypujezplechovkynapod- lahu,hledámtystejnéadělámznichřady.Maminka řekne:„Nesmrďpořáddoma, jdisevenproluftovat.“ Atakbloumámpo tomnašemoplocenémúzemíaluftujusetak,žerozšlapujupraskavé bílékuličky,corostounakeřích,kterésejmenujoumámelníknebopá- melník.

KdyžseFerdavyhřívánateplémschoduudveřínašehodomu, přisednusikněmuašimrámhomeziušimaaonzavíráoči.Alenespí. Jakzaslechnezpřízemníhooknahlassvéhopána,zvedneušiivíčka. Tenhlassepoznásnadno,protožepanChrástzadrhává. Nežebykok

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 7


/ 8 /

tal.Jensečastovřečizaseknenanějakémslovuaneanehozesebe vytlačit.Napříkladsezeptá: „NevidělsnašehoFfff...Ffff?“ Mnějeho líto,jaksesnažíakroutípřitomhlavou,atakřeknu:„Ferdu?“ Aon řekne:„Jo.“ Volejbal Líbísemi,kdyždospělíhrajouvolejbal.Důležitíúřednícischlupatými břichyposkakujíjakoděti,radujíseanadšeněvykřikují. Jejichmanželkyvýskajíjakomaléholky.Ten,kdomáservis,musíříct„Plej!“ apakteprvepošlemíčpřessíť. Mymalédětinahřištěnesmíme,alejá tamlezuapletusejimpodnohy.Dneshrajenášdůmprotisousednímu. Jetuiněkolikdiváků. Zpocenýazadýchanýotecminěkolikrátpřikáže, abychsetamnemotalašelzehřiště. Alemněselíbískákatpodsítí adělat,žetakyhraju.Kdyžpaktatínkovipřekazímvybránímíče,dá mipohlavekavynesemězalajnujakokrálíkaajásetampředočima všechrozplácnu.Avtombezmocnémvztekunanějvslzáchzakřičím tonejhroznější, nejstrašnějšítajemství, kteréznám: „Ařeknuto!Řeknu,žeposlouchášLondýn!“

Hrasepřerušíavšichniztichnou.Oteczbledne.Popadnemězaruku, odvlečemězarohdomuatamměvevelikémzoufalémvztekuseřeže. „Tyhajzle!Tyspratku!Vlastníhotátu!Takovouzmijimáme!“

Horšíslovaužnenašel. Odprošení „Tatínku,prosímtě, odpusťmito,jáužtovíckrátneudělám,“ říkám vpyžamuuotcovypostele. „Jestlitatínkazavřouapopraví, máštonasvědomí,“ přisolímimaminkazdruhémanželsképostele.

Nasvémlůžkupakpodpeřinouusedavěpláčuanenítokzastavení. Jsemzbabělecaudavač.

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 8


/ 9 /

Prapor Jsemsámdomaahrajusismalýmigumovýmivojáčkynabitvu.Potom zaslechnuzvenčínějaképovely.Jdukoknuadívámsepřesskloven. Nadvořeelektrárnylemovanémobrovskýmidřevěnýmišpulemi,na nichžjsounavinutytlustékabely,provádějíněmečtívojáci,conaši elektrárnuhlídají, různécviky. Podletoho,covelitelsilnýmhlasemza- velí, dávajípuškynaramenoapakzaseknoze.

Jdukekredenci.Vím,žejezaníukrytanebezpečnávěc.Sahámtam.

Vytahujidlouhouzaprášenoutyč. Rozmotávámmodroulátku,ažseob- jevíičervenáabílá. Jetopřísnězakázanáčeskoslovenskávlajkana pruhovanéžerdi.

ZnovusedívámnaNěmce, jakcvičí. Srdcemibušívhrudníčkujako

kladivo.Potomseskrčímpodparapetarozvinutouvlajkoušvihnupřed oknemsematam.Aještějednou.

Opatrněvystrčímhlavu,cotosnepřítelemudělalo.Nic.Dálcvičí

knozezbraňanarámězbraň. Roztřesenýmarukamazasevlajkunavinu nažerďazasunuzakredenc.

Zůstanusedětnapodlazeadýchám,jakobychdokončilnějakýzávod.

Holkahopřeprala

Užchodímdoprvnítřídy.Jdustaškounazádechze

školy.Ostěnuškolníhopavilonuseopírápihovatá

holka,akdyžměuvidí, postavísemidocesty.Jeasi

odvarokystaršínežjáajezeSlatin,ztěchmalých,

chudýchavšelijakposlepovanýchdomků, tose

poznápodledrzéhoobličejeaušmudlanéhotrička.

„TojeBejčkovasestra,“ šeptáněkdozamýmizády.

Všichni,cotujsou,sezastaví, protožetuší, ženěcobude.

„Taktyprejchcešpřesdržku,“ řeknemiholka.

„Ne,“ řeknujápodlepravdyakolenasemizačínajítřást.

„Takmůjbráchapodletebesmrdí, jo?“

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 9


/ 10 /

„Ne,“ hlesnuzbaběle,přestožejsemtoBejčkovivčerařek. „Alesmrdí, podletebe,“ usmívásesestrazlověstněapostoupítěsněke mně. „Někdysmrdí, protožesenemeje,“ řeknu,kdyžtochce.

Ránaatmapředočima.Asimizlomilanos.Sáhnusitamamámprsty odkrve. „Dejjípěstí!“ křičíněkdo.

Zatnupěstičkuapřesslzysivybírámvpihovatémobličejimístopro úder,alenežhovyberu,dostanufackuzlevaizprava.Pakdoměstrčí ajáupadnupozádech,ažmidřevěnýpenálvtašcezachrastí. „Poseroutko,“ uplivnesiBejčkovasestraajdepryč. „Holkahopřeprala,sraba!“ slyším,kdyžsedivácirozcházejí.

Jdudomůabrečím. Jaktomělobýt Chtělbychbýtstatečnýachtělbychseumětprát,alenejsemktomu zdomovavedený. Maminkavjednomkuseopakuje:„Hlavněbuďna sebeopatrnýasnikýmsinicnezačínej,víš, jaktokončí. Kdybyseti něcomělostát, toužbychnepřežila.“ Apřitomkapesníkemotřesklo naobrázkuméhopětiletéhobratra,kterýsenanássbíloučepičkouna hlavěusmívá, protoženeví, žezapůlrokuumře.Aještěkevšemumám takovouvadu,žesenebojímjenosebe.Jásebojímněkohopraštitdo obličeje,abysemuněconestalo.Abymutřebanevyteklooko.

Teprvevečerpředusnutím,kdyžsiotompřemýšlím,vím,jakjsem natoměljít.Taholkanemělatakovousílu,žebysenedalapřeprat.Na- příkladručičkymělajakohůlky.Předevšímseminesmějíroztřástnohy. Tojeuměvždyckyprvníchyba.Amusímsenaučitbýtsurový. Kdybychdokázalbýtsprávněsurový, odehrálobysetotakto: „Taktyprejchcešpřesdržku,“ říkáholka. „Vodtebe,jo?“ říkámjápohrdavě. „Takmůjbráchapodletebesmrdí, jo?“ „Jakotchoř, protožesenemeje!“

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 10


/ 11 /

Holkamichcedátdonosu,alejásemrštněuhnuatujejírukujako

hůlkujízkroutímzazády. „Jau!!“ zakvílíBejčkováajájidruhourukoupopadnuzatyjejínemytý vlasy. „Dneskatohosvýhobratraumeješ, abymivlavicinesmrděl!“ říkámjí zblízkadopihovatéhoobličeje. „Jasně, vydrhnuhorejžákem,“ slibujeholkaajájipouštím. „Tobychprosil,“ uzavřutoazaobdivnéhopřikyvováníčumilůse vydámkdomovu.

Naši

Mojirodičeseksoběmocnehodí, alemajíserádi.Tatínekjeodva

centimetrymenšínežmaminka,akdyžjdouněkamspolu,nosíklo-

bouk,abybylvětší. Takynosíbrýle, kterésemuzapocují. Jakvejdeze

zimydokuchyně, nicnevidíaprvníjehoje,žesisundábrýle,vykročí

poslepukmaminceautřesiskladojejízástěry.

Maminkamákrásnévlasyatatínekmápleš. Anatéplešimáhrbolod

úrazu.

Hrbolvznikltak,žepřistavběervěnickéelektrárnylezlnavysoký

jeřáb,abyhoopravil,alesmeklysemunohyaonztévýškypadal,až

sehlavouzabořildohaldyuhlí. Byltotakovýúraz,žehokvůlitomune-

vzalinavojnu.Můžememluvitoštěstí, žesenezabil,řeklamaminka,

kdyžmitovyprávěla.

Bylabytovelkáškoda,kdybysetatínekzabil,protožejenavšechno

šikovný. Onsevyučilzámečníkem,alebylomuto

málo,atakseještěvyučilelektrikářem.Jetaky

přesrádia.Zrádiímuselivšichniodmontovat

krátkévlny,abynemohliposlouchatcizístanice,

aletatíneksivyrobilčerčílka.JmenujesepoAn-

gličanoviČerčilovi,cožjeHitlerůvnepřítel.Tu

součástkuvždyckyzastrčízezaduněkammezi

lampy,akdyžvysílánískončí, schovájidoma

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 11


/ 12 /

minčinašití. Takyumívtipy.KdyžknámpřijdepaníChrástová, vždyckyřeknevtip,kterémunerozumím,alepaníChrástovásesměje acelázrudne. Vršovickýmost Myslím,žetobylrošťákRosenheim,skterýmjsemšelzBohdalcedo Vršovic.Namostěpřestakzvanéseřaďovacínádražíjsmesejako vždyckyzastavili,nepojede-livlak.Ajel.Rosenheimdostalnápad močitnastřechykrytýchnákladníchvagónů– hytláků. Abychnevypadaljakozbabělec,vystrčiljsemtakypindíkaačůral.Jenžezpodmostu senečekaněvynořilvagónnekrytý, obsazenýněmeckýmivojáky.Ten, cohrálnaharmoniku,dostalpřímýzásahodRosenheimaajehozpíva- jícísousedodemne.Aprotožemočenínejdejentakzastavit,kropili jsmedalšíNěmce.Zvedalipostupněočinahoruajedenknašíhrůze něcozakřičel,sáhlpopušceazamířilnanás.Tobylděs!Rosenheim uskočildozaduanevím,coudělalpak,protožejsemsedalnaútěk.

Běželjsemjakozajícpronásledovanýlovcicelýkilometrazastavil jsemseažunašichdveří. Kolemmaminky,kteráotevřelanaméne- přetržitézvonění, jsemudýchaněproklouzlatakékolemnějakénávštěvy,kterétatínekprávěukazovalláhevodokureksdomácím rybízovýmvínem,aoblečenýjsemvklouzldopostelepodhorunastla- nýchpeřin.

Tamjsemležel,jektalzubyapředstavovalsi,cosedějenaseřaďo- vacímnádraží:

Slyšímvzteklýhvizdpíšťalky.Vlakzastavuje.Němcišplhajíposrázu vzhůru.Namostějevelitelříznýmipovelyrozdělujedodvourojnic. JednahledáRosenheimasměremkVršovicímadruhásevydáváza mnou.Vojácizarachotíuzávěry,abymělinabito...

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 12


/ 13 /

Vysvědčení Sundávámškolnítaškuzezadapodávámmamincevysvědčenízprvní třídy.

Mytomuříkámevysvědčení, alenatomlistujenapsánoněmecky SchulnachrichtačeskyŠkolnízpráva. „Saméjedničky!“ řeknenadšeněmaminka. „Podívejsenato, taťko.“ „No,tomámtedaradost,“ řeknetatínek.

Maminkaměšťastněpolíbínačelo. „Paníučitelkamidalatakypusu,“ chlubímse. „Prosímtě! Jenomtobě?“ divísemaminka. „Každýmu,kdoměljedničky. Alebylajinánežodtebe.“ „Jakjiná?“ „Lepší. Takovájakoměkčíamokřejšíaoněcodelší.“

Maminkastatínkemsivyměnípobavenéúsměvy.

„OdpaníučitelkyHustolesový... měkčí, delší... tobychsitedatakydal

říct,“ řeknetatínek.

„No,no,“ řeknemaminka.

Černéauto Někdozvoní. OtevřuadovnitřsehrnezadýchanápaníMlejnková: „Podívejtesezokna!Rychlesepodívejtezokna!“

Zaotevřenoubrankoustojíčernéauto.Řidičhoobchází, špičkouboty kopedopneumatikapřitomkouří. „Kdotoje?“ ptásemaminka. „Gestapo,“ vydechneMlejnková.

Všechnosevemněsevřelo. „PřijelisiproChrásta!“ slyšímsousedku.

Atoužvidíme,jakhovedou.Jsoudva.Jedenmábaloňákadruhý koženýkabát.JsoumenšínežpanChrást.Představovaljsemsi,žeges- tapácijsouvětší.

Jakstoupajíposchodechkbrance,bledýpanChrástseotočíaně-

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 13


/ 14 /

komuzamává. AsipaníChrástové. Pakřidičotevřezadnídveřečernéhoauta,abynastoupil.PanChrástnastoupíavtomseozveštěkot,

kterýznám,amyvidímeFerdu,jakběžípo

schodechaskočídoautakpáníčkovi.Řidič

hopopadnezaobojekavyhodíhoven.Ale

nežstačípřibouchnoutdveře,Ferdaznovu

hupsnepanuChrástovinaklín.PanChrástho

hladíaasimudomlouvá, abysevrátildomů

ačekal,alejakzadrhává, slovamuzůstávají

vkrku.Člověkvkožeňákuužtohomádost

apřicházířidičinapomoc.ObaFerdudrap-

nouzaocasazachlupyavyhodíhoven. Jenžetenpestomunerozumí. ChcejetspanemChrástem. Zrovnakdyž kněmupotřetískáče,řidičbouchnedveřmitaksilně, žeFerdovirozdrtí hlavu.AutoodjíždíamyvidímepaníChrástovou,jakoběmarukamazvednetomrtvépsítělíčkoaobrátísenacelýnášbarákajenomzoufalekoukádonašichoken.

Toužnevydržím,schovámhlavumamincedozástěryabrečím.Sly-

ším,jakmaminkasmrkáaptáse: „Acoudělal,žehozatkli?“ „Někdohoudal,žeposlouchácizírozhlas.Vonsinedávalpozor. Všude říkal,cohlásili.“ „Našilidihoudali?“ „Našilidi.“ „Játonebyl.Jáne!“ křičímzoufalemamincedozástěry. „Mělibysmejítdolů. Jetamsama,“ řeklamaminka. Příkazkvystěhování Toodpolednejsempřišeldomůjakovždyckyulítaný. „Mámžízeňahlad,“ řekljsemnarohožceapakteprvejsemuviděl,že maminkamámokréoči.Kuchyněbylazamořenadýmem,jaktatínek kouřil.Nastole,vedlepopelníkuplnéhonedopalků, leželnějakýpapír

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 14


/ 15 /

ajápoznal,žetozpůsobilon.Ma- minkamihopodala. „Přečtisi,cojsmedostali.Umíšužčíst přece...“ zaštkala.

Jenžejakumítevprvnítříděčíst...Koukaljsemnatištěnápísmenaúředníhodopisuapřeslabikovaltatínkovo jméno. „Tadyčti,“ ukázalamaminkaprstem nadůležitýřádekajáslabikoval: „...dočtrnáctidnůuvolnitVášslužebníbytvdoměč. 92.“

Nerozuměljsemtomu. „Jakuvolnit?“ zeptaljsemse.

Maminkaměvzalanaklínařekla:„Musímesevystěhovat.“ „Nebudemebydletdoma?“ přejeljsemzoufalýmpohledempoelektrickémsporáku,kachlovýchkamnechaponašemokněskvětináči. „Všichnisemusívystěhovat?“ „Jenommy,“ řeklamaminkaavysmrkalase. Vysvětlujutodětem „Apročzrovnavy?“ ptáseJindra, kterývisízanohynahornímbřevnu klepadlanakoberce.Dvěholčičkyspanenkamisedídolenaroštu. „Protožemůjtátanechtělhajlovat.“ „Náštátatakynehajluje,“ říkáholčička. „Přišelnovejsprávceněmeckej,“ vysvětlujujimazároveňtuscénu vidím:

Němecvkoženémkabátěavkloboukuvcházílítacímidveřmirozvodny.

Kráčíkmanipulačnímstolům.Třizaměstnanci,mezinimimůjotec, vstávají. Novýsprávcesezastavuje,srážípodpatkyavymršťujepra- vici.DvaČešipozdravopětují, jenmůjtatínekstojíspažemisvěšenými.Německněmupřistoupíaznovu,jenjemuzopakujenacistický

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 15


/ 16 /

pozdrav.Tatínekvšakumíněnězavrtíhlavou.Němcovahlavanato

vážněpokývne,jakobyříkala:Tosivypiješ.

Loučení

Několiksousedůahloučekdětísleduje,jakstěhováciuložiliposlední

kusnábytkuazavírajízadnídveřeautasnápisemSTĚHOVÁNÍ

KVERKA,Praha-Nusle.

(Pročsipamatuju,jakjsembylzklamaný, ženepřijelaslavnástěho

vacífirmaHOLAN?) Maminkasevslzáchloučísesousedkami.Tatí-

nekjípomáhánahorudokabiny,pakvysazujemě. Mávámdětem,které

sevzdalují.

Přelidněnýdomek

MůjnovýdomovjevKalvařově. Tatíneksetadynarodil.Říká, žeto

neníaniměstoanivesnice,aleměstys.Nášdomekmázepředustátnísil-

nicizPrahydoJičínaazezadu,hnedzastodolou, hřbitov.Tosemina

němnelíbí. Zoknanaschodištividímpomníky,hrobyakříže.Jinakje

důmdocelahezký, alemalý. Nevím,jaksesemvejdeme,protožetu

bydlídědasbabičkou,strejdaHavelkastetouamalýmdítětem,které

sejmenujeLuděk.Adotohomytři.Celkemosm.Skočkoudevět.Ta-

tínekztohomátakystrach.Přivečeřiřekl:

„Budemetutrochujakosardinky.Alenedásesvítit.Mysleljsem,že

sempůjduažnadůchod,apřišlotoholtdřív.“

„Stímsinelamhlavu,“ zařvalananějodplotnyjehosestra,tetaLud-

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 16


/ 17 /

mila,ažjsemselek.Brzyjsemvšakzjistil,žetetařveneustáleanemyslí tonijakzle.„Jetotvůjbarák,takkambyschodil.Musímeseuskrov- nit.“

Jejímanžel,strýcVenouš, pracujenadráze.Domanosístaréželezni- čářskékalhotynakšandách.Jemalý, zavalitýasmějesevysokýmřezavýmhlasem. „Otennábyteknášmámobavy.Abyvtýstodolenezvlhnul.Poněvadž tamzatejká. Jakpřekližkazvlhne,můžeštovyhodit,“ říká. „Vyměnímetašky,abytamnezatejkalo,“ uklidníhotatínek. „Acobudešdělat,švagře?“ Strejdaříkátatínkovišvagře. „Fanoušješikovnej.Tenseneztratí,“ ozvesezkoutaslabýmhláskem drobnáavyschlábabička,kterápořádněcopřebírá. Teďpřebíráhrách. „Vokampanimůžedělatvcukrovaru.Tamhovemouvšemadeseti,“ vykřikneteta. „Kluksinečistíboty,“ bodnedědečekšpičkousvéholedomýchsandálů. Jevysokýapřísný. Aninevím,jestliměmárád. „Ptaljsemseukováře.Možnábychmohtam,“ řeknetatínek. „Abytěnekopkůň, švagře.Tenkopehůřjakelektřina.Kůň, panečku, tonejsoudrátky,“ řeknestrejdaamečivěsetomusměje. „Berany,beranyduc!“ snažímsespřátelitsmalýmLuďkem.Alechla- pečekserozbrečí. „Nebojse,EdajezPrahy.Abudesteboukamarádit,“ vezmehotetado náruče.

Totedanevím.Chcisivzítnaklínkočku.Aleutečepodstůl. Aťjdeven TetaLudmilamávpřístěnkunadvořemandl.Jetuteploavonítotady výparyzčistéhoprádla.Pozorujutenvrzajícítěžkýstrojsdřevěnými válci.Vbedněnadnimi,kterásetřese,jakpomalukodrcápoválcích sematam,jsouvelkédlažebníkostky,abybylatěžká. Tetamávětší prsanežmaminka,připrácisejívlníazapocenýžlábekmezinimise odkrýváazakrývá, cožsemilíbí.

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 17


/ 18 /

„Aženejdešven?Hrátsisklucima,“ vykřikneteta.

Zavrtímhlavou.

„Donestenkošíksprádlem,jevsíni,“ přikážemi.

Chciochotněvyrazit,alenevímkam.

„Kdejesíň?“ ptámse.

„Co?Tosnadneníprauda!“ smějesetetahalasně

avedemědochladnéchodby,kteráspojujeulicisdvor-

kemajedlážděnácihlami.

„Tohlejesíň,“ beretetakošsprádlem.„Jakbystomu

chtělříkat,prosímtě?“ „Chodba.Neboprůjezd.“ „VPrazemáteprůjezdy,tadymámesíně,“ křičítetaachceodejít,ale vtomzaslechnezulicehlasy. „PaníHavelková!“ volátamklučičíhlas. „No,coje?“ houkneteta. „Aťjdeven!Aťsenámukáže.TenPražák.“

Tetaodložíkoš, vezmezháčkunastěněklíčaodemykávelkédveře,

zakteréjánechci. „Máštamnovýkamarádi,“ říká. „Pojď. Nemůžeštadybejtcelýdnyzalezlej.“ „Jánechci.Nikohoneznám,“ vzpírámse. „Taksesnimaseznámíšabudešjeznát.Budetesihrátnavojáci,“ táhne mětetazaruku. „Pražák– prasák!“ řekneněkdozadveřmiaostatnísetomusmějí. Tak toužmětamteprvenedostane.

Aletetamáodmandlovánísílu.Škvíroudveříměvystrčínaulici

azasezamkne. Prvněvenku Světloměoslnilo.Lepímsezádykedveřímrozpálenýmodslunce.Jsou tři,cotunaměčekají. Jedenprcek,druhýtlouštíkatřetí, vjakésikoženéřidičskékšiltovceslesklýmštítkemašňůrkou,jevětšínežjá. Prohlížejísimě, jakobykonečněodvalilikámenanašlipodnímžížalu.

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 18


/ 19 /

„Jaksejmenuješ?“ řekneprceksdrzýmaočima. „Eda.“ „Éda!“ zachechtáseabuřtíkse kněmupřidá. „Cotomášnahlavě?“ rychlým,nečekanýmhmatemmi sundákříž, kterýmiupletla maminka, abymivlasynelezly dočela. „Kříž,“ řeknu. „TosevPrazenosí?“ zkoušísihopobaveně. Přikývnu.Klukvšoférskéčepicimukřížsebereavrátímiho. „Tyjsitadynaprázdniny,nebonafurt?“ zeptáse. „Nafurt,“ řeknu.

Prceksesehneprokámenanadhazujehovruce.Vypadáto,žemě budoukamenovat.Pakhovšakhodíakámenzasáhnetelegrafnítyč. Podámijiný. „Strefse.“

Strašněsipřeju,abychse trefil,alesamozřejměnetrefím.Smějou semi. „VPrazeasinemajšutry!“ chechtásedrzounek. „MělijstevPrazenějakýdoupě?“ zeptásetenvětšíkluk. „Doupě? Toasine,“ přiznámse. „Takpojď,“ řekneajásnimijdu. Doupě Všichnijsoubosí, mojebílénohy vponožtičkáchasandálechsemezijejichšpinavýmaaopálenýmanepatřičněvyjímají.

Vedouměpodélhřbitovnízdi. Najejímkoncistojímalýzděný domek.

BOS ZLOM:Layout 1 9/13/13 1:59 AM Page 19


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist