načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zdeněk Junák osobně - Radek Šauer

Zdeněk Junák osobně
-15%
sleva

Kniha: Zdeněk Junák osobně
Autor:

Zdeněk Junák ukončil JAMU v roce 1974, poté byl v angažmá ve Zlíně a ve Státním divadle v Brně, od roku 1992 do dnes působí v Městském divadle v Brně. Za roli Arama Beera v Koločavě ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  119 Kč 101
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
3,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 66.8%hodnoceni - 66.8%hodnoceni - 66.8%hodnoceni - 66.8%hodnoceni - 66.8% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-02-01
Počet stran: 248
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 237 stran, 8 stran barev. obr. příl. : portréty
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788073886011
EAN: 9788073886011
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Knižní rozhovor s brněnským divadelním, filmovým a rozhlasovým hercem Zdeňkem Junákem, v němž vzpomíná na své divadelní začátky, na velké divadelní a rozhlasové role i na své účinkování v televizním seriálu Četnické humoresky.

Popis nakladatele

Zdeněk Junák ukončil JAMU v roce 1974, poté byl v angažmá ve Zlíně a ve Státním divadle v Brně, od roku 1992 do dnes působí v Městském divadle v Brně. Za roli Arama Beera v Koločavě byl nominován na Cenu Thálie. Širokou popularitu si získal především rolí Josefa Ambrože v oblíbených Četnických humoreskách. O dalších rolích divadelních i životních vypráví v obsáhlém rozhovoru s Radkem Šauerem.

Předmětná hesla
Junák, Zdeněk, 1951-
* 20.-21. století
* 1951-2011
Herci -- Česko -- 20.-21. stol.
Životopis
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

[ 11 ]

Se Zdeňkem Junákem jsme se setkávali v kavárnách.

Proč v kavárnách? Kavárny jsou místo kde dostanete

vše. Od  malého panáka becherovky přes výbornou

kávu až po  víno, nebo v  letních měsících nádher

ně osvěžující ovocnou limonádu. A hlavně tam bývá

klid, takže můj obstarožní diktafon stačil zachytit

všechna slova. Ne že by to bylo něco těžkého.Zde

něk Junák nezapře, že je majitelem jednohoz nejvý

raznějších hlasů v  Česku. Mluví nahlas a  zřetelně,

intonuje a  využívá barvu hlasu jako součást sděle

ní. A  vy mu věříte, že mohl být super inteligentní

auto K.I.T.T. z  původního Knight Ridera, stejně


RADEK ŠAUER

[ 12 ]

jako Trhač ohrožující Želvy Ninja nebo Cliff Barnes

z legendárního seriálu Dallas. Věřím, že kdybychom

neseděli u stolu, ale stáli na jevišti, tak by svojevy

právění dokreslil pohyby, aby výsledné sdělení bylo

co nejvěrnější.

Neustále mě překvapuje, že Zdeňka Junáka udi

vuje, že chce někdo psát jeho biografii. Pokaždé, když

jsme se setkali, jsem slyšel alespoň jednu narážku

a nervózní pousmání. Pokud jemu bušilo srdce, mně

splašeně cválalo. Přece jen herec je uměleca k uměl

cům se chováme s  úctou a  respektem jim příslušejí

cím. Takže oba dva, nervózní optimisti, jsme začali

zjišťovat, co z našich setkání vzejde...

Jaké bylo vaše první setkání s divadlem?

Moje první setkání s  divadlem proběhlo už v po

měrně útlém věku. Můj tatínek je potravinářský

chemik, a tak se tloukl po československýchcukro

varech. A mimo jiné ho osud zavál do takové malé

osady, kterou tvořil vlastně jen cukrovar a párpři

lehlých domů, ve kterých byly jen úřady a kanceláře

náležící fabrice. V  jen pár z  nich se i  bydlelo. Byla

tam i  taková vilka, kterou jsme obývali my a  ještě

jedna rodina.


ZDENĚK JUNÁK OSOBNĚ

[ 13 ]

A vy jste se tedy stěhovali společně s tatínkem?

Ano, přesně tak. Místu, kde jsme tehdy žili, se sice

říkalo Cukrovar, ale jmenovalo se Kelčany – okres

Kyjov. Zrovna v  téhle vesnici byl ochotnický soubor

a  můj tatínek tam byl jedním z  prvních milovníků.

Maminka ho možná chtěla hlídat, protože můj tatínek byl prostě frajer, měl dlouhé vlnité vlasy a byl celý

takový... zkrátka fešák, a tak tam dělala suflérku.Tatínek je tedy fešák do dneška – oba moji rodiče jsou

stále naživu.

Když se připravovaly různé inscenace s  dětmi, jako byla třeba Lucerna, Maryša nebo Naši furianti, tak právě děti ochotníků představovaly děti i ve hře. Takhle jsem se já poprvé setkal s  divadlem, tuším ve  věku čtyř nebo pěti let, hrál jsem takového hocha, synečka s  jedinou větou, kterou si ale pamatuji do dnešní doby. Ta věta zní: „A proč jste jedlbrambory, když jste byl tak bohatý?“

A neříkal jsem „r“, šišlal jsem jen něco jakoblamboly a  strašně mě to trápilo. Maminka se s tím však nesmířila a začala mě to „r“ učit. Aby její synek na jevišti šišlal? Nemožné. Měla jen jednu podmínku – abych to nikomu neříkal, což jsem jí samozřejmě rád splnil.

RADEK ŠAUER

[ 14 ]

No a  přišla premiéra. Všichni v  portálech byli zvědaví, jak to malý Junáček zašišlá, a já jsem zabral: „A prroč jste jedl brrramborry...“ a oni mělipo náladě, protože jsem jim vzal vítr z plachet.

Takže to moje setkání s  divadlem proběhlo brzy, ale já jsem v  té době rozhodně nechtěl být hercem, což mi vydrželo ještě dost dlouho. Třebas jedenz maminčiných bratrů byl hasič a vždy, když k nám přijel na návštěvu, tak měl na sobě uniformu a hrozně mu to slušelo. To víte – mladej kluk a uniformy – já po ní strašně toužil. Pořád jste měl ještě na výběr policistu nebo vojáka... No, však taky můj o mnoho let starší bratranec byl voják, a co myslíte? Taky se mi ta uniforma líbila. Tomu bratranci může být dneska asijedenaosmdesát let, protože maminka měla výrazně starší sestru, která měla tři kluky, a ten nejstarší byl do roku 1969 vojákem v  Hodoníně – dělal náčelníka tankistů. A právě v devětašedesátém nechal nastoupit tanky, aby nevpustil sovětská vojska do města.Samozřejmě mu to zlomilo vaz, vyloučili hoz armády, z  KSČ a  odkud ještě mohli, a  on se díky tomu dostal k naftařům.

ZDENĚK JUNÁK OSOBNĚ

[ 15 ]

Jako každý malý kluk jsem byl také ovlivněn tím, co jsem četl. V  té době to byly Bigglesovky o  tom anglickém pilotovi a  samozřejmě Rychlé šípy, Hoši od  Bobří řeky a  jim podobné. Takže vedle vojáka nebo hasiče jsem chtěl být třeba i Velkým Vontem...

Ale zpět k divadlu. To jsem tedy nechal být.V Kelčanech jsme bydleli do nějaké mé 4. třídy a ve Starém Městě u  Uherského Hradiště vzniklo Podnikové ředitelství jihomoravských cukrovarů a  můj tatínek se stal podnikovým ředitelem, což znamenalo dalšístěhování.

A tam už jsem se dostal do větší školy. Mojezačátky totiž byly v jednotřídce, kam jsem chodil s bratrem a kde se věk rozlišoval podle lavic. První lavice – první třída, druhá lavice – druhá třída atd. Mým rodičům to nevyhovovalo, tak mě přeřadili do Žádovic, kde jsem vychodil školu od první do páté třídy. I tak to ale byla ve  Starém Městě změna, protože to na  mě působilo jako konečně „velká“ škola – od první do deváté třídy. A tam už byli i učitelé, kteří měli různé aktivity a vedli různé kroužky. Mohl jste si vybrat výtvarný kroužek, hudební nebo divadelní. Takže jsem si vybral ten divadelní a  začal jsem hrát. Třeba ve  hře O  Měsíčníku, Větrníku a Slunečníku, což byla taková pohádka, kde



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist