načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zdanění osobních příjmů - Alena Vančurová

Zdanění osobních příjmů

Elektronická kniha: Zdanění osobních příjmů
Autor:

Odborná publikace Zdanění osobních příjmů se zabývá tématem zdanění příjmů jednotlivců, a to nejen z pohledu daně z příjmů fyzických osob, ale i z pohledu sociálního ... (celý popis)


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Wolters Kluwer
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 428
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-8437-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Odborná publikace Zdanění osobních příjmů se zabývá tématem zdanění příjmů jednotlivců, a to nejen z pohledu daně z příjmů fyzických osob, ale i z pohledu sociálního pojistného. Autorka čtenáře seznamuje s historií a konstrukcí těchto plateb, dále s působením daně z příjmů fyzických osob, s tím, jaké má plnit úkoly a co od ní lze očekávat.

Související tituly dle názvu:
Zdanění osobních příjmů Zdanění osobních příjmů
Vančurová Alena
Cena: 490 Kč
Zdanění osobních příjmů Zdanění osobních příjmů
Vančurová Alena
Cena: 506 Kč
Mezinárodní zdanění příjmů. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění a zákon o daních z příjmů. 4. vydání Mezinárodní zdanění příjmů. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění a zákon o daních z příjmů. 4. vydání
Sojka Vlastimil, Bartošová Monika, Fekar Pavel, Mašek Jan, Nešleha Matěj
Cena: 506 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ALENA VANČUROVÁ

Zdanění

osobních příjmů

ISBN 978-80-7478-388-3

Zdanění

osobních

příjmů

Kniha dostupná také

v elektronické podobě

Odborná publikace Zdanění osobních příjmů se zabývá tématem zdanění

příjmů jednotlivců, a to nejen z pohledu daně z příjmů fyzických osob,

ale také z pohledu sociálního pojistného. Autorka čtenáře seznamuje

s historií a konstrukcí těchto plateb, dále s působením daně z příjmů

fyzických osob a s tím, jaké má plnit úkoly a co od ní lze očekávat.

V jednotlivých kapitolách jsou pak rozebrány podstatné prvky zdanění

jednotlivců. Ve středu pozornosti jsou postupně daňové subjekty,

vymezení předmětu daně z příjmů i příjmů podléhajících sociálnímu

pojistnému. Velká pozornost je věnována příjmům ze závislé činnosti

a příjmům z podnikání, dostane se však i na další druhy příjmů. Autorka

samozřejmě neopomíjí pravidla snižování základu daně, typ nominální

sazby daně i slevy na dani.

Přestože se kniha zaměřuje především na Českou republiku, shrnuje i praxi

z jiných zemí. V závěrečné části knihy autorka čtenářům předkládá pravidla

výběru daně. Kniha je koncipována jako obsáhlá monografie, určená nejen

studentům, ale i širšímu okruhu čtenářů, kteří se chtějí dozvědět více o zdanění

osobních příjmů a kteří chtějí proniknout „pod kůži“ těchto daní.


ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ


ALENA VANČUROVÁ

Zdanění

osobních příjmů


Příspěvek je zpracován jako jeden z výstupů v rámci řešení výzkumného

projektu, podporovaného institucionální podporou IP 100040.

Vzor citace: VANČUROVÁ, A. Zdanění osobních příjmů. 1. vydání.

Praha: Wolters Kluwer, 2013. 428 s.

Recenzenti: prof. Ing. Jan Široký, CSc.

doc. Ing. Zdeněk Sadovský, CSc.

© prof. Ing. Alena Vančurová, Ph.D., 2013

ISBN 978-80-7478-388-3 (brož.)

ISBN 978-80-7478-437-8 (pdf)


5

OBSAH

1 Historie zdanění osobních důchodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.1 Osobní důchodové daně na území dnešní České republiky . . . . . . 11 2 Charakteristika osobní důchodové daně a sociálního

pojistného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

2.1 Charakteristika sociálního pojistného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

2.2 Systemizace osobní důchodové daně

a sociálního pojistného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.3 Požadavky kladené na dobrou důchodovou daň . . . . . . . . . . . . . . 24

2.3.1 Efektivnost osobní důchodové daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

2.3.2 Spravedlnost důchodové daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

2.4 Progresivita osobní důchodové daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2.5 Měření progresivity daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 3 Daňové reformy daní z osobních důchodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

3.1 Daňové reformy v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 4 Konstrukční prvky při zdanění osobních důchodů . . . . . . . . . . . . . . 59 5 Daňové subjekty, poplatníci a plátci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

5.1.1 Jednotka zdanění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

5.1.2 Daňové rezidentství a domicil u daně z příjmů

fyzických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

5.1.3 Účast na sociálním pojistném . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

6 Předmět daně z příjmů fyzických osob a příjmy podléhající

sociálnímu pojistnému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

6.1 Předmět daně z příjmů fyzických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

6.1.1 Vynětí z předmětu daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79


6

ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

6.1.2 Osvobození od daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

6.1.3 Příjmy podléhající sociálnímu pojistnému . . . . . . . . . . . . . 88 6.2 Struktura základu daně z příjmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 6.3 Koncepce základu daně z příjmů fyzických osob . . . . . . . . . . . . . 95

6.3.1 Samostatné základy daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 6.4 Zdanitelný příjem sociálního pojistného a vyměřovací základ . . 104

6.4.1 Sazby sociálního pojistného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

7 Příjmy ze závislé činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

7.1 Příjmy ze závislé činnosti, ze zaměstnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

7.1.1 Příjmy ze závislé činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

7.1.2 Příjmy ze zaměstnání z hlediska sociálního

pojistného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

7.2 Nezdaňované příjmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

7.2.1 Příjmy vyňaté ze zdanění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

7.2.2 Příjmy osvobozené od daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 7.3 Zdanitelné příjmy a jejich ocenění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

7.3.1 Nepeněžité příjmy od zaměstnavatele . . . . . . . . . . . . . . . 134 7.4 Vyměřovací základ zaměstnance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

7.4.1 Minimální vyměřovací základ zaměstnance . . . . . . . . . . . 138

7.4.2 Maximální vyměřovací základ zaměstnance . . . . . . . . . . 142

7.4.3 Výpočet sociálního pojistného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 7.5 Formulace dílčího základu daně z příjmů fyzických osob . . . . . . 146

8 Příjmy ze samostatné činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

8.1 Příjmy ze samostatné činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

8.1.1 Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné

činnosti – daň z příjmů fyzických osob . . . . . . . . . . . . . . 154

8.1.2 Daňová evidence a obchodní majetek . . . . . . . . . . . . . . . 160

8.1.3 Zdanitelné příjmy sociálního pojistného . . . . . . . . . . . . . 168

8.1.4 Příjmy osvobozené od daně z příjmů fyzických osob . . . 170

8.1.5 Příjmy tvořící samostatné základy daně . . . . . . . . . . . . . . 174 8.2 Konstrukce dílčího základu daně příjmů z podnikání a jiné

samostatné činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

8.2.1 Některé problémy stanovení daně u podnikatelů . . . . . . . 176

8.2.2 Výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů . . . . . . . . 186

8.2.2.1 Paušální výdaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

8.3 Výdaje podle skutečnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199


7

OBSAH

8.3.1 Hmotný majetek a jeho odpisování . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

8.3.2 Výdaje související s pracovními cestami . . . . . . . . . . . . . 203

8.3.3 Vyměřovací základ ze samostatné výdělečné činnosti . . . 206

8.3.3.1 Minimální vyměřovací základy . . . . . . . . . . . . . 208

8.3.3.2 Maximální vyměřovací základ . . . . . . . . . . . . . . 216

9 Příjmy plynoucí z majetku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219

9.1 Příjmy z kapitálového majetku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

9.1.1 Příjmy, které tvoří samostatné základy daně . . . . . . . . . . 222

9.1.2 Příjmy, které se zdaňují v dílčím základu daně . . . . . . . . 226 9.2 Příjmy z pronájmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227

9.2.1 Nepeněžní příjem z pronájmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236

10 Ostatní příjmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247

10.1 Příjmy sociálního charakteru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

10.2 Příjmy z prodeje majetku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

10.2.1 Příjmy z prodeje nemovitostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255

10.2.2 Příjmy z prodeje movitých věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

10.2.3 Příjmy z prodeje finančního majetku . . . . . . . . . . . . . . . . 267

10.2.4 Příjmy z prodeje majetku, který prošel

obchodním majetkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275

10.2.5 Podíl na likvidačním zůstatku a vypořádací podíl . . . . . . 281 10.3 Příležitostné příjmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281 10.4 Náhrady škody a pojistná plnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 10.5 Výhry a ceny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287

10.5.1 Osoby bez zdanitelných příjmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288

11 Výpočet daně z příjmů fyzických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290

11.1 Odpočty od základu daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290

11.1.1 Typologie odpočtů od základu daně . . . . . . . . . . . . . . . . . 291

11.1.1.1 Standardní odpočty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293

11.1.2 Nestandardní odpočty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296

11.1.3 Nestandardní odpočty v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 11.2 Sazba daně a solidární zvýšení daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313

11.2.1 Sazba daně v ČR a solidární zvýšení daně . . . . . . . . . . . . 316 11.3 Slevy na dani . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322

8

ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

12 Placení daně z příjmů fyzických osob a sociálního pojistného . . . 338

12.1 Výběr daně z příjmů a sociálního pojistného ze závislé

činnosti a funkčních požitků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340

12.1.1 Výběr daně z příjmů a sociálního pojistného z měsíční

mzdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340

12.1.1.1 Zdanění měsíční mzdy u hlavního

zaměstnavatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342

12.1.1.2 Zdanění měsíční mzdy u dalšího

zaměstnavatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 346

12.1.2 Roční vypořádání daně z příjmů a sociálního pojistného

u příjmů ze zaměstnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351

12.1.2.1 Překročení maximálního vyměřovacího

základu sociálního pojistného u zaměstnance

s více zaměstnavateli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358

12.2 Platby hrazené poplatníkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 360

12.2.1 Paušální daň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362

12.3 Zálohy na daň z příjmů placené poplatníkem . . . . . . . . . . . . . . . 364

12.3.1 Výběr srážkové daně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 369

12.3.2 Platby na pojistné osob samostatně výdělečně

činných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 372

12.3.3 Zaměstnanec a osoba samostatně výdělečně činná . . . . . 376

13 Rozdělování příjmů a výdajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 381

13.1 Příjmy plynoucí z majetku ve spoluvlastnictví . . . . . . . . . . . . . . 384

13.1.1 Podílové spoluvlastnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 385

13.1.2 Společné jmění manželů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387

13.2 Sdružení bez právní subjektivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 393

13.3 Rozdělování příjmů v rámci podnikání a jiné samostatné

výdělečné činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395

13.3.1 Příjmy z veřejné obchodní společnosti a příjmy

komplementáře z komanditní společnosti . . . . . . . . . . . . 395

13.3.2 Rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osoby . . . . 400

Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 412

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 418 1 Historie zdanění osobních důchodů Důchodová daň v současném pojetí sice existuje jen několik století, avšak pokusy o její zavedení mají velmi dlouhou historii, vždyť důchod byl vždypovažován za projev i zdroj bohatství. Ačkoli je nutno vnímat, že předchůdkyně důchodových daní často takto nebyly označovány, ale jen intuitivně vnímány. Zárodky osobní důchodové daně lze nalézt všude tam, kde existovaly pokusy vybírat daně od těch jednotlivců, kteří disponovali dostatečnými prostředky, aby mohli přispívat do veřejných rozpočtů, nebo jinak měli z čeho daněplatit. Běžný důchod je ideálním zdrojem úhrady daně, protože neomezuje výběr daní v budoucnosti, na rozdíl například od majetku a jeho složek. Takovérozdělení daňového břemene se považovalo za správné a dobré.

Na druhé straně to trvalo velmi dlouho, než civilizace dospěla k univerzální důchodové dani, v jednotlivých historických epochách vždy existovalyprivilegované vrstvy společnosti, které zdanění, a tedy i důchodovým daním, nepodléhaly.

1

Vzhledem k tomu, že daně z příjmů mohou existovat jen v prostředí, ve kterém je možno průkazně a jednoznačně evidovat příjmy (k tomu je nutné výkaznictví, resp. nějaká forma „účetní“ evidence), bylo možno o jejichzavádění uvažovat až tehdy, existovaly-li už technické a administrativní prostředky k měření a evidenci příjmů.

V minulosti se důchod a bohatství často zaměňovaly, za nejpodstatnější byl považován zdroj, ze kterého lze daň hradit, a to bez ohledu na rozdíl mezi stavovou a tokovou veličinou, resp. mezi stavem a přírůstkem majetku.

Každý z hlavních představitelů klasické politické ekonomie spatřovalpodstatu bohatství jinde, ostatně v éře klasické politické ekonomie bylo hledání hodnoty, a tedy původce bohatství, středobodem filosoficko-ekonomických úvah. Často pak autor pojednání požadoval, aby podstata bohatství bylapředmětem zdanění. 1

Takové vrstvy, i když dnes zpravidla úzké, leč disponující velkým objemem bohatství,

existují stále, i při všeobecné daňové povinnosti s využitím právního zázemí a exkluzivních

znalostí se lze daním úspěšně vyhýbat.

Důcho dová

daň


10

ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

Tak Adam Smith za základní předmět zdanění považoval půdu, která je

podle něj téměř výhradním zdrojem bohatství, a tedy rozmnožovatelemhodnot. To v dnešním pojímání lze interpretovat tak, že chtěl, aby byly zdaněny

výnosy plynoucí z půdy jako zdroje bohatství. I u něj je možné si všimnout

toho, že bohatství nebylo spojováno s běžným důchodem, ale s jeho zdrojem,

tj. s majetkem, resp. některou z jeho částí, a to bez ohledu na skutečnost, zda

majetek, který má být zdrojem bohatství, je skutečně k dosahování příjmůpoužíván. Ostatně zdanit zdroj bohatství je administrativně jednodušší, protože

majetek byl alespoň v historii lépe evidovatelný, což o nemovitostech jako

o podstatné složce bohatství v zásadě platí dodnes.

Tomáš Akvinský požadoval, aby nebyly zdaněny pracovní důchody,protože podle něj práce je velmi namáhavá, a tak by její plody neměly být ještě zatěžovány daní. On už tudíž důchod jako předmět zdanění bral jasně navědomí. Tato teorie může být podnětná i v dnešní době, kdy se stále více diskutuje o nadměrném daňovém zatížení práce.

Z důchodových daní se nejprve vyvinuly daně z příjmů jednotlivců ateprve později na ně navázaly daně z příjmů korporací. Ostatně v době, kdy vlastní zdanění důchodů začínalo, nemělo ani příliš smysl rozlišovat mezi důchodem jednotlivce a právnické osoby, protože cesta od zisku právnické osoby k jejímu podílníkovi byla krátká a osobní podnikání velmi rozšířené.

Poprvé byla osobní důchodová daň zavedena ve Velké Británii v roce 1799 k financování napoleonských válek, a to jako daň ze zisků

2

, od roku 1803 byla

rozšířena na další příjmy. Po napoleonských válkách byla sice zrušena, ale za

několik let byla opět zavedena prostě jako užitečný zdroj příjmů.

Je-li historie zdanění osobních důchodů podstatně kratší než napříkladzdanění spotřeby, pak ještě mnohem kratší je historie zatížení osobních důchodů sociálním pojistným. Zárodky sociálních systémů včetně jejich zdrojůfinancování se objevovaly už v devatenáctém století, být „pod penzí“ se tenkrát považovalo za privilegium, které zpravidla náleželo státním úředníkům.

Ucelené systémy se však objevily ve větší míře až po druhé světové válce, tím spíše je alarmující, do jaké výše tyto příspěvky v posledních dekádách minulého století vystoupaly. Vždyť pro řadu států jde o nejmasivnější veřejný příjem, tak je tomu i v České republice.

Sociální pojistné z právního slova smyslu není daní, ale splňujeekonomické znaky daně, a tak v tomto textu bude o něm jako o dani pojednáváno, a to při plném vědomí toho, že sociální pojistné má řadu specifických vlastností, 2

Rozuměj z podnikání.

Adam

Smith

Tomáš

Akvinský

Sociální

pojistné


Historie zdanění osobnícH důcHodů

11

zejména není neúčelové a do určité míry a při určité konstrukci u něho ani

nemusí platit, že je zcela nenávratné.

1.1 Osobní důchodové daně na území

dnešní České republiky

Také na území dnešní České republiky vedla dlouhá cesta až ke všeobecné

osobní důchodové dani.

Prapředchůdce důchodových daní lze spatřovat ve zpočátku dobrovolných příspěvcích feudálů na financování mimořádných výdajů. Postupně se tyto příspěvky, spojené s vymáháním určitých výhod na panovnících, stalypravidelnými. Začaly být označovány pojmem kontribuce.

Ve středověku byly vybírány v zemích Koruny české přímé „daně“příležitostně, a to tak, že byl dán celkový požadovaný výnos a ten se rozpočítal na

jednotlivé subjekty, kterými byla zpočátku královská města a kláštery. Kvýběru těchto dávek bylo zapotřebí souhlasu stavů. Například v roce 1107 byla

vybrána královská berně na výkupné knížete Svatopluka zajatého německým

králem ve výši 10 000 hřiven.

Zmínky o takovýchto nepravidelně opakovaných „daních” lze nalézt na našem území již ve 13. století, kdy ve smlouvách s osadníky bývalo ujednání o tom, že budou povinni platit příspěvky. Už v tomto období se při uvalování přímých daní, na rozdíl od akcízů, na území českých zemí postupovalo vkoordinaci mezi panovníkem a stavy. Panovník navrhl novou daň nebo změnudosavadní a sněm musel tento návrh schválit. Vzhledem k tomu, že daně byly vybírány především prostřednictvím feudálů, zavedení nebo změna daně byly vázány na poměrně široký konsensus. O daně z příjmů se však ve vlastním slova smyslu nejednalo, protože příjem nebýval kvantifikován, i když filosofií těchto plateb bylo přispívat podle své schopnosti úhrady, tedy v zásadě i ve vazbě na dosahovaný důchod.

Je nutno si uvědomit, že hlavním zdrojem bohatství byla půda a výnos z ní byl do jisté míry předvídatelný. Technicky se ale jednalo buď o majetkové daně, nebo o daně z hlavy. Jednoznačně lze uvést alespoň to, že se jednalo o přímé daně, a to z počátku příležitostné.

3

Za legitimní důvod provypsání dávky (berně nebo kontribuce) se postupně považovaly tři druhy událostí

3

To kontribuce odlišovalo od akcízů (nepřímých daní), které byly v pravomoci panovníka

a byly pravidelné.

Kontribuce

Královská

berně


12

ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

politicko-strategického zaměření, a to: výkupné za panovníka, vedení války

a věno panovníkovy dcery.

4

Vždy se tedy jednalo o „veřejný“ zájem vedoucí

k posílení vlivu a moci státu.

5

Pokud stavovský sněm dávku schválil, pak se

jeho členové rovněž dohodli, v jaké formě a jakém poměru dávku ponesou.

V období vlády Habsburků v českých zemích byly přímé daněreprezentovány především majetkovými daněmi (zejména z nemovitostí), které jenodhadovaly „berní způsobilost“, tj. schopnost hradit daň jednotlivých subjektů,

a tedy i jejich důchod. V období josefínských reforem byly vyvíjeny snahy

o objektivizaci daňové základny, tak aby lépe odpovídala předpokládanýmvýnosům z bohatství. Tato snaha se projevila především zavedením pozemkových

katastrů, do kterých se zanášel čistý výnos z jednotlivých pozemků, na základě

kterého se stanovila výše pozemkové daně. Jednalo se o tzv. katastrální výnos,

jehož násobek byl základem pro kontribuce.

Přímé předchůdkyně důchodových daní měly podobu výnosových daní, tj. zdaňovaly výnos plynoucí z majetku, a to často i v případech, kdy se jednalo o výnos spíše potencionální.

Osobní důchodové daně mající základní rysy jejich pojetí se vRakousku-Uhersku vykrystalizovaly až ve druhé polovině 19. století. Ostatně rakouská monarchie se považuje za průkopníka důchodových daní, protože po Velké Británii byla důchodová daň zavedena roku 1812 právě v ní, byla to daňvýdělková, tj. daň, která postihovala to, co jednotlivci vydělali. Tato daň postihovala převážnou většinu důchodů z podnikání. Pro větší přehlednost alespoň jejich názvy až do dnešních dob jsou shrnuty do schématu 1.1.

Důchodové daně v období Rakouska-Uherska procházely také poměrně dramatickým vývojem. Od konce 19. století proběhlo několik zásadníchdaňových reforem a výsledný stav daňové soustavy na dlouhou dobu významně ovlivnil i daňový systém nově vzniklého československého státu.

Daň důchodová měla dani podrobit veškeré důchody fyzických osob a byla konstruována na principu zdanění hlavy rodiny. Jakousi přirážkou k ní byla daň z vyššího služného ukládaná na příjemce vyšších služebních platů.

6

Samostatnou daní, která se vybírala částečně u zdroje příjmu, byla daňrentová. Podléhaly jí především úroky a příjmy z cenných papírů.

Po vzniku samostatného československého státu byly výnosové daně již integrální a významnou součástí rozpočtových výnosů. Lze uvést zejména daň 4

Sňatek panovníkovy dcery byl diplomatickým počinem k rozšíření spravovaného území.

5

Z toho je patrné, že v té době ještě nedošlo k oddělení rozpočtu panovníkova dvoru od

rozpočtu státu.

6

Ta částečně řešila nedostatek finančních zdrojů na platy vyšších úředníků.

Pozem ková

daň

Výnosová

daň

Výdělková

daň


Historie zdanění osobnícH důcHodů

13

výdělkovou a daň ze služného, které představovaly vydatné daně relativně

moderní konstrukce.

Po únorovém převratu v roce 1948 byla soustava státních příjmů postupně

přetvářena na „socialistický” model. Prvním velkým zlomem byl rok 1953,

kdy byla zavedena nová soustava odvodů a daní. Z přímého zdanění sedo

stalo dominantního postavení odvodům ze zisku státních podniků, kterézpra

vidla byly konstruovány tak, že výše odvodu byla bilančním rozdílem mezi

plánovanými výnosy a plánovanými (a tudíž schválenými) potřebami státního

podniku.

Na druhé straně zdanění příjmů jednotlivců mělo jen doplňkový charakter.

Byla zavedena daň ze mzdy, do níž bylo zahrnuto i pojistné na sociální pojištění,

Daňová

reforma

Schéma 1.1 Osobní důchodové daně na území dnešní České republiky

Rakousko-Uhersko Předválečné

Československo

Období „socialismu“ Po daňové

reformě

všeobecná

výdělková daň

všeobecná

výdělková daň

daň ze mzdy

daň z příjmů fyzických osob

daň živností kočovných daň z literární

a umělecké činnosti

daň rentová daň rentová daň z příjmů

obyvatelstva

daň z tantiém

daň mimořádná

z dividend

daň z vyššího služného daň z vyššího služného

daň důchodová daň důchodová daň důchodová

(ze zisku)

zemědělská daň

(daň ze zisku)

zvláštní daň výdělková

daň domovní domovní daň

Pramen: Vítek, Leoš. Daňová politika České republiky (vlastní modifikace)


14

ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

dosud oddělené a nejednotné pro všechny skupiny pracujících. (V některých

státech východního bloku – např. v Bulharsku – byla daň ze mzdy dokonce

zrušena.)

Úkolem daně z příjmů obyvatelstva bylo především podpořit likvidacisoukromého sektoru, sazby této daně byly vysoce progresivní a bylo upuštěno i od možnosti uplatnění daňových odpisů.

Zdanění příjmů jednotlivců mělo jen marginální význam. Výsadnípostavení mezi daněmi z příjmů jednotlivců měla daň ze mzdy, jejíž výnos sepohyboval okolo 10 % rozpočtových příjmů a zároveň tvořil cca 90 % výnosu daní placených obyvatelstvem. Není bez zajímavosti, že současně proběhla i reforma sociálního pojištění a pojistné na nemocenské pojištění zaměstnanců bylo integrováno do daně ze mzdy.

I když tato daň prostřednictvím vyrovnání respektovala roční zdaňovací období, časovým intervalem, za který se vybírala, byl kalendářní měsíc. Od současných záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti se výrazně odlišovala především svou rozdrobeností a také neúplností v řadách poplatníků.Například odměny za práci členů zemědělských družstev dani ze mzdy, ale ani jiné dani, nepodléhaly. Daň byla vybírána každým jednotlivým zaměstnavatelem samostatně, a to v zásadě nezávisle na sobě. Pouze bonifikace plynoucí zdiferenciace sazby daně byla přiznávána jen u jednoho zaměstnavatele.

Přes několik postupných zjednodušování této daně byla její konstrukce poměrně složitá. Sazba daně byla progresivní. U jednoho ze zaměstnavatelů se vycházelo z diferenciace daňové sazby, a to zejména podle počtu tzv.vyživovaných osob, diferenciace sazeb byla velmi výrazná. Technicky se jednalo o soustavu relativních slev na dani, ale také přirážek k ní. Výše daně byla závislá na: n počtu vyživovaných osob, n případné invaliditě poplatníka nebo jeho dětí či manžela, n na věku poplatníka a n u žen také na tom, zda byly vdané či nikoli.

Do vyživovaných osob se zahrnovala manželka a děti poplatníka. Z dětí, které žily s poplatníkem ve společné domácnosti, se započítávalo vždy jen jedno.

7

Zdůvodňovalo se to tím, že takový poplatník pobíral přídavky na děti,

které se zvyšovaly progresivně s počtem dětí v domácnosti, a ve kterých tudíž

byla zahrnuta již dostatečně státní podpora rodin s dětmi.

7

To platilo od roku 1968.

Daň ze

mzdy

Vyživovaná

osoba


Historie zdanění osobnícH důcHodů

15

Avšak poplatníkovi se za vyživované dítě započítalo každé dítě, na které

měl vyživovací povinnost, aniž by s ním žil v domácnosti. Rozvedení manželé

tak mohli na jedno dítě realizovat daňovou úsporu oba.

Do vyživovaných osob se započítávaly tzv. fiktivní osoby, prostřednictvím

kterých se především zohledňovala invalidita poplatníka a jeho manželky či

děti.

Dále byla sazba daně snížena pro poplatníky do 25 let a nad 50 let (u žen

nad 45 let), mírně nižší sazba daně se vztahovala i na mzdy vdané ženy.Systém jednoznačně vycházel z předpokladu, že vyšší příjem v rodině má manžel.

V ojedinělých případech opačného poměru mezd manželů bylo možno požádat

o „výměnu slev“.

Daňová pásma nebyla až do konce 80. let indexována a přitom v rozporu

s původními záměry postupně vzrůstaly mzdy, které se muselypřizpůsobovat zvyšujícím se životním nákladům. A tak pro významnou část poplatníků

v osmdesátých letech už daň neměla progresivní účinky. Vždyť poslednípásmo začínalo na 2 400 Kč a průměrná mzda se v této době pohybovala jen mírně

nad touto hranicí.

Systém zdaňování příjmů jednotlivců potom doplňovaly dvě další daně.

8

Dani z literární a umělecké činnosti podléhaly samostatně příjmy umělců

a honoráře autorů. Zdanění drobných příjmů tohoto charakteru bylo minimální

(srážková daň se sazbou 3 % z každého jednotlivého honoráře). U ostatních

poplatníků se daň platila zálohově a její základ se posléze snižoval o drobné

odčitatelné položky na vyživované osoby.

9

Daň z příjmů obyvatelstva, které podléhaly některé další příjmy, zejména

pak z drobného podnikání, byla z počátku velmi výrazně progresivní. Základ

daně tvořily příjmy snížené o některé výdaje na jejich dosažení. Výdaje se

však posuzovaly velmi striktně, například odpisování povoleno nebylo, a tak

příjmy po zdanění nestačily ani k prosté reprodukci činnosti podrobené dani.

Daň z příjmů obyvatelstva se proto stala jedním z nástrojů likvidace drobného

podnikání, a tedy i soukromého sektoru. Postupem socialistické éry daňztratila svůj likvidační charakter, a byla dokonce nakloněna dosahování drobných,

spíše vedlejších příjmů z výdělečné činnosti, například k provozováníopravárenských služeb pro obyvatelstvo.

8

Obyvatelé spíše výjimečně podléhali i zemědělské dani.

9

Tato zvýhodnění byla méně vydatná než u daně ze mzdy a poplatník je mohl uplatnit jen za

předpokladu, že zároveň vyživované osoby nezohlednil u daně ze mzdy.

Daň

z literární

a umělecké

činnosti

Daň

z příj mů

oby vatelstva ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

Je zřejmé, že tehdejší koncept veřejných příjmů byl velmi vzdálenstandardnímu daňovému systému, a tak jednou z důležitých součástí ekonomické reformy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století se stala zásadní daňová reforma. První etapa v letech 1990–1992 byla vlastněvytvořením jakéhosi provizoria, které v rozumné míře přizpůsobovalo stávajícídaňové zákony novým ekonomickým podmínkám. Byly při ní využity stávající daně.

Důchodové dani podléhaly nejen nově vznikající právnické osobysoukromého charakteru, ale i individuální podnikatelé zapsaní v podnikovémrejstříku.

10

Základem daně byl jen mírně upravený účetní zisk, těmto subjektům

se poskytovala možnost poněkud rychlejšího odpisování. Do základu daně se

umožňovalo zařadit tzv. podnikatelskou odměnu až do výše 10 000 Kč

11

za

měsíc, která vyjadřovala de facto nárok na soukromou spotřebu podnikatele.

Tato částka potom byla součástí základu daně z příjmů obyvatelstva.Nestandardní odpočty v dnešním slova smyslu neexistovaly, sazba daně byla provětšinu subjektů 55 %.

Podpora drobného podnikání a iniciativy jednotlivce se z hlediskadaňové politiky soustředila především na daň z příjmů obyvatelstva. Dále bylo snahou přeměny daně z příjmů obyvatelstva postihnout zdaněním i ty druhy příjmů, které dříve neexistovaly anebo měly zcela marginální význam. Jednalo se například o podíly na zisku společností a družstev, podnikatelskou odměnu, úroky z obligací, tantiémy, příjmy ze zpětného odkupu zaměstnaneckých akcií apod. Stále však řada příjmů žádné dani nepodléhala, velmi rozšířenýmnezdaněným příjmem byly úroky z vkladů na účtech a vkladních knížkách.

Daň z příjmů obyvatelstva měla v kontrastu s jejím původním cílempomoci rozjezdu soukromého podnikání jednotlivců.

Nicméně daň byla především určena živnostníkům a samostatněhospodařícím rolníkům. Tito poplatníci vedli jednoduché účetnictví

12

a byla jim

poskytnuta celá řada zvýhodnění. Část z nich se týkala uplatňování výdajů,

například do základu daně bylo možno zařadit výdaje na reprezentaci, avšak

maximálně do 1 % z hrubých příjmů. Široké podpory se dostalo taképroduktivním investicím, což se projevilo i v masivní možnosti urychlenéhoodpisování základních prostředků (v dnešním pojetí hmotného majetku), umovitých věcí bylo možno v prvních třech letech odpisování takto odepsat až 90 %

10

Předchůdce obchodního rejstříku.

11

To byl téměř čtyřnásobek průměrné mzdy.

12

Předchůdce dnešní daňové evidence postavený na vykazování příjmů a výdajů v časovém

sledu.

Důcho dová

daň

Daň

z příjmů

obyvatelstva


Historie zdanění osobnícH důcHodů

17

pořizovací ceny a u nemovitostí až 45 % pořizovací ceny. V návaznosti na

pravidla tzv. „malé privatizace“, v jejímž rámci bylo často draženo právonájmu nebytových prostor, se poplatníkům umožňovalo po dobu trvání nájemní

smlouvy plně odepsat výdaje na rekonstrukci a modernizaci (v dnešním pojetí

na technické zhodnocení). Poplatníkům se také nabízela možnost uplatňování

výdajů paušálem z příjmů.

Sazba daně byla progresivní od 15 až do 55 %. Úplně nová byla možnost uplatnění daňové ztráty po jedné třetině ve třech následujících zdaňovacíchobdobích. Asi nejvýraznějším projevem daňové podpory drobného podnikání byl odklad daně ve výši 60 %, resp. 40 %, resp. 20 % výše daně v prvních třech letech podnikání. Tento odklad se mohl změnit v prominutí daně za splnění stanovených podmínek, především té, že po dobu následujících tří let bude podnikání hlavním zdrojem příjmů poplatníka.

13

Drobných změn doznaly i ostatní přímé daně, například u daně ze mzdy bylo snížení sazby (de facto relativní sleva na dani) omezeno od roku 1991 jen na základ daně do výše 10 000 Kč, což bylo jednou z reakcí na zvyšující se diferenciaci mezd, která se objevovala s postupným přílivem zahraničního kapitálu. Obavy z celé řady inflačních faktorů vedly k tomu, že výraznézvyšování mezd bylo nežádoucí.

Druhá etapa daňové reformy proběhla v letech 1991–1992. Byly v nírealizovány koncepční práce na vytvoření nového daňového systému včetnělegislativní formy jednotlivých daní.

V oblasti zdanění důchodů jednotlivců bylo cílem přiblížit náš způsobzdanění k vyspělým státům Evropy.

Od roku 1993, tedy se vznikem samostatného českého státu, se stalyúčinnými i nové daňové zákony. Zákon o daních z příjmů, který upravil i daň z příjmů fyzických osob, a zákony o sociálním pojistném se staly významnou součástí nového daňového systému. Přes desítky novelizací se těmito zákony zdanění osobních důchodů u nás řídí dodnes. I když se k tomuto tématu tato práce vrátí opakovaně, pro ilustraci masivnosti změn daně z příjmů fyzických osob lze uvést následující graf ukazující vývoj nejvyšší nominální sazby daně z příjmů fyzických osob: 13

Tady lze hledat přetrvávající averzi živnostníků vůči dani z příjmů, která se promítá i do

programů řady politických stran. Vždyť v letech 1990–1992 tuto daň téměř neplatili.


18

ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

Graf 1.1 Vývoj maximální nominální sazby daně z příjmů fyzických osob

0%

5%

10%

15%

20%

25%

30%

35%

40%

45%

50%

1993199419951996199719981999200020012002200320042005200620072008200920092010201120122013

Pramen: zákon o daních z příjmů ve znění účinném pro jednotlivá léta

Sazba daně pro nejvyšší daňové pásmo klesla ze 47 % pro výchozí rok

1993 na 32 % počínaje rokem 2000, od roku 2008 se používá lineární sazba

daně ve výši 15 %. Maximální sazba daně se snížila na méně než třetinu, to

ovšem neznamená, že stejně pokleslo daňové zatížení.


19

2 Charakteristika osobní důchodové

daně a sociálního pojistného

Důchodem se nerozumí jen peněžní příjmy, tento fakt při tvorbě základny

zdanění působí značné problémy, jak bude později diskutováno. Důchodem

je jakýkoli příjem bez ohledu na jeho zdroj, a proto z hlediska zdanění není

třeba činit rozdíl mezi důchodem a příjmem. V tomto textu bude pojem důchod

používán v obecné rovině.

Vybírat daně lze úspěšně jen od těch, kteří mají na jejich úhradu.Vyjádřením platební kapacity jedince by proto mělo být jeho bohatství nebo užitek.

Bohatství se ale nesnadno kvantifikuje, ostatně jako zdroj užitku může být

vnímána skutečnost, že je člověk mladý, krásný, nadaný, má zdravé děti, cítí

se svobodný apod. Při omezení se jen na materializované bohatství, jehož

vyjádřením je objem majetku jedince, resp. vyjádřený jako kapacita, ze které

může plynout důchod, je velkou nevýhodou zdanění materializovanéhobohatství fakt, že jeho zdaněním se může majetek jedince snižovat a tímtomechanizmem i stravovat samu základnu zdanění.

Užitek jedince zahrnuje i charakteristiky nemajetkové, což je výhodné z hlediska úplnosti základny zdanění, na druhé straně užitek jako takovýnelze kvantifikovat, protože jeho vnímání je ryze subjektivní, kromě toho užitek v pravém slova smyslu neskýtá záruku zdroje placení daně.

Oproti majetku, resp. užitku, má důchod tu velkou výhodu, že je zpravidla soustavný či alespoň opakovaný, a kromě toho nelze opomenout skutečnost, že právě důchod je hlavním zdrojem bohatství, a tedy i přírůstku majetku a je také podstatným zdrojem užitku jednotlivce. Jedinečnou výhodou důchodu jako předmětu zdanění je fakt, že sám důchod představuje zdroj pro úhradu daně, a tak se omezuje riziko, že jedinec nebude mít dostatek prostředků na úhradu daně.

Důchod

Bohats tví


20

ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

2.1 Charakteristika sociálního pojistného

Je nesporné, že sociální pojistné je další daní uvalenou na osobní důchody,

i když jeho část zpravidla hradí na vrub svých nákladů zaměstnavatelé.Sociální pojistné se považuje za daň v ekonomickém slova smyslu, plyne-li do

veřejného rozpočtu.

Sociální pojistné má mezi daněmi specifické postavení, předevšímvykazuje znaky účelovosti, s tím se u osobní důchodové daně nelze setkat.Sociální pojistné v některých svých částech dokonce v sobě zahrnuje určitou míru ekvivalence nebo, jak se uvádí, „zásluhovosti“. Jinak vyjádřeno, čím více do systému osoba přispívá, tím vyšší nároky jí z něho plynou. Sociální pojistné je především jedním z možných zdrojů financování systémů sociálníhozabezpečení, je zprostředkovanou úhradou za sociální ochranu.

Sociální pojištění je více či méně odděleným systémem, který zahrnuje jak příjmovou stranu, tu představuje pojistné na sociální pojištění, tak ikomplikovaný dávkový systém. Každá platba sociálního pojistného má návaznost na určitý okruh dávek, a tudíž i potencionálních nároků toho, kdo platí, resp. na koho se ochrana vztahuje. Sociální pojistné však má z ekonomického hlediska daňový charakter, protože účast na něm je povinná, není rozhodnutímsubjektu, zda si pojistnou ochranu zaplatí či se bez ní obejde.

Sociální pojistné může mít velmi rozdílnou konstrukci, ale i modelfinancování. Může být konstruováno zcela nezávisle na dani z příjmů fyzických osob, ale i s ní být spojeno, a to dokonce i neoddělitelně. Ostatně integrace daně z příjmů fyzických osob a sociálního pojistného je v současné době žhavým tématem pro řadu vyspělých zemí. Zásadní je rovněž poměr, ve kterémsociální pojistné hradí sami pojištěnci a ve kterém na něj přispívají zaměstnavatelé.

Vzhledem ke specifikům systému sociálního pojištění a zamýšlenémurozsahu tohoto textu bude poukázáno pouze na současnou aplikaci sociálníhopojistného v České republice.

Sociální pojištění se v České republice skládá z několika subsystémů.Veřejné zdravotní pojištění slouží ke krytí výdajů spojených s financováním nutné zdravotní péče v rozsahu daném zákonnými pravidly. Právo na nutnou zdravotní péči v rozsahu zajištěném veřejným zdravotním pojištěním plyne jednotlivci z Ústavy ČR. Tento subsystém je od dalších částí nejvíce odkloněn. Legislativně patří pod Ministerstvo zdravotnictví a výnos pojistného směřuje zdravotním pojišťovnám,

1

které ho spravují.

1

Pojistné se přerozděluje přes k tomu určený fond mezi zdravotními pojišťovnami.

Veřejné

zdravotní

pojištění


cHarakteristika osobní důcHodoVé daně a sociáLníHo PojistnéHo

21

Druhým subsystémem je nemocenské pojištění. Dávky z něho majípojištěncům, kteří jsou nemocní nebo pro úraz krátkodobě neschopní výdělečné

činnosti, pomoci nahradit chybějící příjmy z činnosti. Jde o finančně relativně

nenáročný subsystém spadající řízením pod Ministerstvo práce a sociálních

věcí.

Třetím subsystémem (z hlediska potřeby finančních prostředků všaknejvýznamnějším) je důchodové pojištění. To pomáhá zejména v případědlouhodobé nebo trvalé neschopnosti pracovat (stáří, invalidita). Druhý a třetí

subsystém (tj. nemocenské a důchodové pojištění) jsou v zákonech souhrnně

označovány jako sociální zabezpečení. Pojistné na sociální zabezpečení plyne

do státního rozpočtu. Od roku 1996 se ve státním rozpočtu příjmy zpojistného na důchodové pojištění evidují tak, že případný přebytek pojistného na

důchodové pojištění nad vyplacenými dávkami důchodového pojištění musí

být uložen ve státních finančních aktivech.

Ani zdraví jedinci v produktivním věku nejsou někdy schopnizabezpečovat své ekonomické potřeby. Společensky uznaná ochrana se proto týkánezaměstnanosti. A tak je čtvrtým subsystémem státní politika zaměstnanosti.

Následující schéma obsahuje nejdůležitější informace o základníchsubsystémech sociálního pojištění.

Schéma 2.1 Části systému sociálního pojištění v České republice

Souvislost sociálního pojistného s příslušnými dávkami je v následujícím

schématu demonstrována prostřednictvím základních příjmů a výdajůsouvisejících s jednotlivými částmi systému sociálního pojištění.

V České republice se připravuje zásadní změna zdanění osobních důchodů,

v jejím rámci by mělo dojít i ke změně subsystémů zahrnutých do sociálního

pojistného. Nově by mělo být do pojistného na sociální zabezpečení zařazeno

úrazové pojištění, které jsou povinni hradit zaměstnavatelé, a na druhé straně

by měl být vypuštěn příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Nemocenské

pojištění

Důchodové

pojištění

Státní

politika

zaměstnanosti ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ Schéma 2.2 Systém sociálního pojištění v České republice

Subsystém: Platbou je: Poskytovaná plnění:

veřejné zdravotní

pojištění

pojistné na

veřejné zdravotní

pojištění

věcné plnění plynoucí od poskytovatelů zdravotní

péče pojištěncům

nemocenské

pojištění

pojistné na

nemocenské

pojištění

nemocenská,

podpora při ošetřování člena rodiny,

peněžitá pomoc v mateřství

důchodové

pojištění

pojistné na

důchodové

pojištění

starobní důchody,

invalidní důchody,

pozůstalostní důchody – vdovský, vdovecký a sirotčí

státní politika

zaměstnanosti

příspěvek na

státní politiku

zaměstnanosti

peněžitá podpora v nezaměstnanosti a tzv. aktivní

politika zaměstnanosti (tj. podpora tvorby nových

pracovních míst)

2.2 Systemizace osobní důchodové daně

a sociálního pojistného

Daně z osobních důchodů, přes značné odchylky v daňových systémechrůzných států, lze nejen obecně charakterizovat, ale i systematizovat. Uvedena

budou ta hlediska zatřídění osobní důchodové daně, případně sociálníhopojistného, která se nacházejí u více autorů v oblasti daňové teorie a politiky

v posledních desetiletích.

Stále ještě nejrozšířenějším kritériem třídění daní je třídění na daněpřímé a nepřímé z hlediska zamýšleného (předpokládaného) dopadu daní. Toto

členění vzniklo historicky a dnes se považuje spíše za tradiční, postavené na

zaběhnutých zvyklostech. Ačkoli zařazení některých daní může být sporné,

u všech autorů je daň z příjmů fyzických osob považována za daň přímou,

tj. daň, u které není očekáván přesun daně a počítá se primárně s tím, že daň

bude nesena tím subjektem, kterému je uložena, z jehož důchodu či příjmu se

vybírá.

Je nutno mít na zřeteli, že fakticky každou daň (snad spíše teoreticky svýjimkou paušální daně a daně z hlavy) lze přenést na jiný subjekt. U osobnídůchodové daně to platí zejména pro daň vybíranou ze mzdy, kterou lze přenášet

Přímá daň


cHarakteristika osobní důcHodoVé daně a sociáLníHo PojistnéHo

23

na zaměstnavatele a jeho prostřednictvím pak do cen zboží, a tedy naspotřebitele, a také na daň ze zisku z podnikání, kterou se podnikatelský subjekt, byť je

fyzickou osobou, snaží přenést prostřednictvím ceny na spotřebitele.

Sociální pojistné se podle klasifikace daní OECD rovněž zařazuje mezi přímé daně. Z pohledu toho, jehož příjem je zatížen, jde nesporně o přímou daň. Ale třeba z pohledu zaměstnavatele, který odvádí sociální pojistné zazaměstnance, jde o daň z výrobního faktoru – práce, kterou zaměstnavatelpřispívá státu na to, že on mu umožňuje snižovat náklady na zaměstnance(zabezpečení ve stáří a nemoci atd. snižuje tlak zaměstnance na tvorbu rezerv). Kdyby sociální pojistné neexistovalo, zaměstnanec by měl vyšší výdaje, a tedy by vytvářel vyšší tlak na zvýšení odměny za práci. Z tohoto úhlu pohledu se jedná spíše o daň nepřímou. Při jistém zjednodušení pak lze uvést, že sociálnípojistné hrazené zaměstnavatelem, stejně jako z velké části daň z přidané hodnoty, je daní z výrobního faktoru – práce.

Daň z příjmů fyzických osob je typickým představitelem osobní daně,kterou na rozdíl od daně na věc (in rem daně) nelze přenést ani dopředu, anidozadu, tedy ani na dodavatele, ani na spotřebitele, resp. odběratele. U osobních daní, tedy i u daně z příjmů fyzických osob, se vyzdvihuje, že je lzekonstruovat tak, aby byla každému poplatníkovi stanovena individuálně s přihlédnutím nejen k jeho platební schopnosti, ale i sociálnímu postavení, které mápodstatný vliv na výši jeho životních potřeb. Například jedinec, který vyživujenezaopatřené dítě, má při stejném důchodu s bezdětným podstatně nižší schopnost hradit daň. Stejně tak zdravotně handicapovaný jedinec má zvýšené životní náklady o cenu kompenzačních pomůcek, léků, speciální výživy apod., a proto má při stejné výši důchodu nižší schopnost platit daň než poplatník zdravý.

V praktické politice je vždy otázkou, do jaké míry je možnostindividualizace efektivně naplněna. Individualizace daně má i své negativní stránky, a tak nemusí být ani preferovaným cílem daňové politiky, vždyť čím vyššíindividualizace daňového zatížení, tím vyšší jsou náklady na výběr daně a v úvahu je třeba brát i snížení právní jistoty plynoucí z komplikovanosti výpočtu daně. Velké množství výjimek dále vždy rozšiřuje prostor pro vyhýbání se dani a usnadňuje daňové úniky.

Sociální pojistné je z tohoto úhlu pohledu daní smíšenou, z pohledu osoby, jejíž příjmy jsou pojistnému podrobovány, se jedná o další daň z příjmůjednotlivce, ale z pohledu zaměstnavatele je to zřetelně daň na věc.

Důchodová daň je vždy daní běžnou, tj. její základ se stanovuje z tokové veličiny za určitý předem vymezený časový úsek, za zdaňovací období. Z toho plyne, že daň z příjmů fyzických osob je daní pravidelnou, která se vybírá vždy

Sociální

pojistné

Osobní daň

Běžná daň


24

ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

za stejně dlouhé období, zpravidla trvající 12 kalendářních měsíců. Sociální

pojistné má rovněž pravidelné období výběru, i u něho se používá kalendářní

rok, ale základním obdobím výběru (rozhodným obdobím) je kalendářníměsíc.

Daň z příjmů fyzických osob i sociální pojistné jsou klasickými příklady daní za zdaňovací období. Jejich základ, tj. příjem, se nejprve za určitéobdobí načítá a až následně může být daň přesně stanovena.

Daň z příjmů fyzických osob i sociální pojistné jsou daněmi ad valorem. Jejich základ se stanoví v peněžních jednotkách za využití ocenění předmětu daně. Tomu pak odpovídá i relativní sazba daně, resp. pojistného. 2.3 Požadavky kladené na dobrou důchodovou daň Daň je jedním z nejdůležitějších nástrojů fiskální politiky státu, a tak se na ni klade řada požadavků, prostě se od ní mnohé očekává. Požadavky na dobrou daň mají své historicko-sociologické souvislosti, mění se v čase i prostoru. Různý bude i akcent na jednotlivé z nich a na jejich vzájemné kombinace. Jaké základní požadavky jsou na daň z osobních důchodů v současné doběkladeny?

2

Pokusila jsem se je seřadit tak, jak jsou v posledním období nejčastěji

citovány v cílech daňové politiky vyspělých států.

Daň by měla být: n zajišťující dostatečný a stabilní daňový výnos, n flexibilní, n jednoduchá, n efektivní, n spravedlivá, n neutrální, n transparentní, n minimalizovat prostor pro daňové úniky a vyhýbání se zdanění, n měla by správně ovlivňovat chování ekonomických subjektů.

Je pochopitelné, že tento výčet není konečný a akcent na jednotlivépožadavky se mění s dobou i se zaměřením hospodářské a sociální politikystátu. Zejména po roce 2000 se stále častěji projevuje určitá deziluze pramenící z toho, že příliš mnoho nároků na osobní důchodové daně nevede knaplnění cílů, ale spíše k jejich rozmělnění, proto se začíná akcentovat jen jediný 2

Viz např. také: Rosen, H. S., Gayer, T. Public finance.

Za

zdaňovací

období

Daň ad

valorem


cHarakteristika osobní důcHodoVé daně a sociáLníHo PojistnéHo

25

požadavek, a to zabezpečení dostatečného daňového výnosu. Odklon odsložité struktury požadavků na daň směrem k prvoplánovému tlaku nazabezpečení daňového výnosu jen zesílil v období ekonomické krize a zejména krize

veřejných rozpočtů.

Zabezpečení dostatečného daňového výnosu však lze nastavit jen stěží.

Významnou komplikací při naplňování uvedeného požadavku je stále sílící

mobilita nejen příjmů, ale i osob v současném propojeném světě. I když se

daňová konkurence uvádí především jako faktor ovlivňující výnosy daně zpříjmů právnických osob, vliv propojení ekonomik se ve vzrůstající mířeprojevuje i u daně z příjmů fyzických osob a do určité míry i u sociálního pojistného.

U sociálního pojistného je však nežádoucí (i fiktivní) migrace osob omezena

tím, že druhou stranou plateb jsou nároky na sociální dávky.

Základním teoretickým východiskem konkurenčního boje států ooptimální výnos daně z příjmů fyzických osob je (i díky mezinárodní konkurenci)

hledání Lafferova bodu, který zabezpečuje takovou průměrnou sazbu daněvedoucí k nejvyšším výnosům. Při jeho dosažení snížení průměrné sazby i její

zvýšení vedou ke snížení daňového výnosu.

I při zdanění individuálních důchodů se projevuje efekt vyšší ochoty unikat

zdanění, často i za cenu obcházení nebo porušování zákona, pokud se míra

zdanění zvyšuje. Přitom se ukazuje, že není příliš významná výchozí úroveň

zdanění, to může být i velmi nízké, ale negativní důsledky v tomto směru má

každé zvýšení míry zdanění.

Zabezpečení dostatečného výnosu rovněž předpokládá, že daňové subjekty

odvedou daň ve výši odpovídající tomu, jak stát konstrukci daně nastavil. Je

ale přirozenou vlastností jednotlivce, že se snaží zaplatit co nejmenší daně.

Toto úsilí může nabývat různých forem:

n využívání prostoru pro daňové úspory,

n vyhýbání se zdanění a

n daňové úniky.

Prostor pro daňové úspory stát záměrně zahrnuje do konstrukce daní.

Důvodem pro jejich vytváření je především zapojení stimulační funkce daní

a obecně vytvoření prostoru pro ovlivňování chování daňových subjektů.Prostor pro daňové úspory bezprostředně souvisí s daňovou podporou (resp.daňovým výdajem

3

), která je hlavním nástrojem pro plnění alokační funkce daní.

3

Daňový výdaj je mezinárodním pojmem, v češtině ho však není možno bez vysvětlení

používat, protože většina osob má v této souvislosti asociaci na konstrukční prvek základu

daně z příjmů, tedy na výdaje, o které lze snížit zdanitelné příjmy.

Zabezpečení dosta-

tečného

daňového

výnosu

Daňová

úspora ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ Při změnách konstrukce daně by stát měl být povinen vyčíslovat rozsahdaňové podpory, tedy uvádět, o kolik zavedením nového konstrukčního prvku nebo změnou stávajícího prvku stát přijde, o kolik se sníží daňové příjmy. Využívání daňových úspor je tedy státem zamýšleno a jím podporováno.

Dalším stupněm snižování daňového zatížení je vyhýbání se zdanění.Vyhnutí se zdanění je nemorální, protože takovým jednáním daňový subjektpřesouvá daňové břemeno na jiné subjekty. Prostor pro vyhýbání se zdanění je rovněž závislý na kvalitě daňových zákonů. Pokud není formulace jednoznačná nebo je nesprávná, vždy se najdou tací, kdo tohoto nedostatku využijí ve svůj prospěch. Společenská tolerance vyhýbání se zdanění je ještě vyšší než udaňových úniků. K vyhýbání se zdanění přímo vybízejí tzv. daňové pasti, kdypoplatníkovi zvýšením příjmu o nepatrnou částku vzroste daňová povinnostmnohonásobně, například o desetitisíce korun. Například aktuálně v České republice byla výdělečně činnými starobními důchodci zneužita krátkozraká formulace zrušení základní slevy pro poživatele starobního důchodu od roku 2013.

4

Vyhýbání se zdanění osobních důchodů má podobu i účelové změnydaňové rezidence

5

anebo simulovaných smluv (to jsou smlouvy, jejichžekonomický obsah je zakryt jinou právní formou – např. pracovněprávní vztah je

vykazován jako obchodněsmluvní vztah).

Vyhnutí se dani je z hlediska společnosti nežádoucí nejen proto, žesnižuje daňové příjmy, a tedy omezuje naplnění fiskální funkce daně, ale také zmenšuje prostor pro naplnění všech požadavků kladených na daň. Tomu lze čelit právně perfektním zpracováním daňových zákonů. Pak ovšem rozhodně příslušné právní normy nebudou jednoduché a uživatelsky přátelské propolatníky první skupiny, a těch je rozhodně většina.

Daňový únik je trestněprávním jednáním, přesáhne-li stanovenou mez, může se jednat o trestný čin zkrácení daně anebo jiné podobné dávky. Daňový únik je úmyslné jednání. V oblasti zdanění osobních důchodů se za zvlášťzávazný daňový únik považuje zatajování příjmů.

Hranice mezi vyhýbáním se zdanění a daňovým únikem je neostrá,vyhýbání se zdanění může mít charakter až neprokazatelného daňového úniku.

Jako každému protiprávnímu jednání ani daňovým únikům nelzepreventivně zabránit. Určitě je ale možno při přípravě změn v konstrukci daně dbát 4

Podrobněji viz subkapitola 11.3 na s. 325.

5

Jde zejména o alokaci zisků do tzv. daňových rájů, tedy států, které daňovým nerezidentům

za vymezených podmínek poskytují nulové nebo velmi nízké zdanění příjmů. Obecnou

charakteristikou daňového ráje je pak i to, že stát neposkytuje informace o ekonomických

aktivitách osob na svém území.

Vyhnutí se

zdanění

Daňový

únik


cHarakteristika osobní důcHodoVé daně a sociáLníHo PojistnéHo

27

na právně perfektní znění a předvídat jednání daňových subjektů tak, aby bylo

vyhýbání se zdanění ztíženo, stejně tak je možno dbát o takové kontrolnímechanizmy, které ztíží i realizaci daňových úniků. Všichni, kteří se podílejí na

tvorbě daňových zákonů a nastavení daňového břemene, by měli neustále dbát,

aby nebyly vytvářeny daňové pasti, kdy zvýšením zdanitelného příjmu o pár

korun se poplatníkovi významně sníží disponibilní příjem.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist