načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zázračná esence - Martina Wolfová

Zázračná esence

Elektronická kniha: Zázračná esence
Autor:

Tam, kde chce Faith nalézt klid, najde zlověstné tajemství. A možná odhalí i záhadu svého vlastního původu… Volné pokračování románu Dotkni se osudu Z lásky Saffron, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  104
+
-
3,5
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 221
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tam, kde chce Faith nalézt klid, najde zlověstné tajemství. A možná odhalí i záhadu svého vlastního původu… Volné pokračování románu Dotkni se osudu Z lásky Saffron, dívky s neobvyklými schopnostmi, a nebešťana Nakira, se narodí malá Faith. Děvčátko se smaragdovýma očima, které vidí lidem do duše. Když se ale jako dospělá přestěhuje do zapadlého amerického městečka, aby si dala život do pořádku a našla klid, netuší, že právě klid je tím posledním, co ji tu čeká. Nevítaný nápadník není asi tak docela tím, čím se zdá. Stejně jako jeho mnohem sympatičtější bratr. Faith musí náhle bojovat o život a všechno zastírá závoj neblahých tajemství…
Zvítězí síla lásky, nebo dávné prokletí?  Ukázka: Když se za ní ozvalo bouchnutí, ohlédla se a viděla, jak Samuel zavřel dveře na zahradu a skrze jejich skleněnou plochu znepokojeně vyhlíží ven.
Napřímila se a ještě se celá třásla, když se zeptala: „Co to bylo?“
„Já nevím, Faith. Nějaké větší zvíře, asi. Vlk, zdivočelý pes… běhá jich tu plno,“ odpověděl zadumaně a nespouštěl oči ze zahrady.
„Tak blízko lidí? Nenapadlo mě, že by se odvážili tak blízko k obydlím.“ Udivilo ji to.
„Když jsou hladoví, dělají to docela běžně. Jdou po domácích zvířatech a tak,“ vysvětlil a v jeho hlase zaslechla stopy výčitky, když dodal: „Přece jsem ti povídal, že okolní lesy jsou nebezpečné.

Zařazeno v kategoriích
Martina Wolfová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1 ZáZračná esence

Martina Wolfová

Zázračná

esence


2 Martina Wolfová

Martina Wolfová

ZáZračná esence

Vydala Metafora, spol. s r. o., v Praze roku 2014

Redakce Jana Moravcová

Korektura Květa Svárovská

Technická redakce Hana D. Benešová

První vydání jako e-BOOK

Copyright © Martina Wolfová, 2011

Czech edition © Metafora, 2014

All rights reserved

ISBNeub 978-80-7359-445-9

ISBN PDF 978-80-7359-800-6

ISBN mobi 978-80-7359-793-1

U Krbu 35

100 00 Praha 10

www.metafora.cz


I.

Faith běžela jako o život. Nikdy nebyla příliš sportovně

nadaná, mnohem raději si někam zalezla s  pořádně

tlustou knížkou, kterou neodložila, dokud jinedočetla až do konce. Když teď brala schody po dvou, funěla

jako lokomotiva a mezi lopatkami jí tekl pot. Srdce jí

zběsile pumpovalo, měla pocit, že jí snad každou chvílí

vyskočí z hrudi, jestli se okamžitě nezastaví.

Když doběhla k ústí příslušné chodby, prudcezabrzdila a lapala po dechu. Do cíle jí zbývalo už jen pármetrů, Faith se ale zimničně roztřásla při představě, co ji čeká, až je překoná. Její strach ji zdržoval mnohem víc než fyzická únava. Nejraději by se obrátila čelem vzad, zavřela oči a  opakovala si pořád dokola, že to není pravda, dokud by tomu skutečně neuvěřila.

Zbabělče, vyhubovala si, teď musíš být přece silná...

Váhavě překonala vzdálenost, která ji dělila ode dveří, vzala za kliku a  odhodlaně vstoupila do místnosti.

Nikdo by se nedokázal připravit na to, co ji tamčekalo. Když spatřila ten výjev, došlo jí, jak uboháa naivní byla její touha utéct tomuhle všemu tím, že prostě neuvěří, že se to stalo. Pravda ji zcela pohltila a zasáhla o to krutěji. Věděla, že by měla být statečná, alenedokázala to.

Dokud žijí naši rodiče, jsme stále dětmi. Jejichdětmi. Takže Faith, ačkoli dospělá, byla nyní dítětem,kteMartina Wolfová ré se zoufalstvím a žalem hledělo na svou matku, ležící na nemocničním lůžku. Faithiny oči automatickypřejely všechny ty hadičky a  přístroje, které ji udržovaly naživu; kromě pípání monitorů k ní nedoléhal žádný zvuk. Žena sedící vedle matčiny postele musela plakat potichu, pokud vůbec plakala.

„Babi..., maminka...,“ vyhrkla Faith a těžce polkla.

„Umírá...,“ zašeptala žena zlomeným hlasema upřela na Faith oči zarudlé pláčem.

„Ne...,“ vydechla Faith bezmocně a  sedla si na pelest. Vzala matku za ruku a  opatrně, aby nepohnula kanylou, kterou měla zavedenou v ohbí lokte, ji zvedla a přitiskla si její hřbet ke rtům. Po tváři jí skanula slza, první a poslední.

„Byla to nehoda na dálnici. Řidič v  protisměru jel rychle a asi usnul za volantem... Prý mikrospánek.Doktoři ji hned operovali, snažili se, jak mohli, Faith, ale říkali, že je možné, že srdce to nevydrží...,“ vysvětlovala Sarah zajíkavě a těkala smutným pohledem z dceřinytváře k obličeji své vnučky. „Prý je možné, že se po operaci už  ani neprobudí,“ dodala ještě, než si na ústa přitiskla ručně vyšívaný kapesník a znovu se tiše rozvzlykala.

Teď... budeš... silná... pro maminku, přikázala si Faith v  duchu, zatímco naslouchala babiččiným slovům, a pevně zavřela oči. Zhluboka se nadechla, jako by ji to snad mohlo uklidnit, a znovu je otevřela.

Saffron, tak se její matka jmenovala, na ni hleděla milujícím pohledem svých pomněnkových očí.

„Mami...,“ vydechla Faith s nadějí v hlase.

„Moje holčičko...,“ šeptla Saffron tiše.

„Nemluv, šetři síly, abys...,“ skočila jí Faith do řeči starostlivě.

„Faith, nesmíš se bát. Není z čeho mít strach... Než... odejdu...,“ dýchala Saffron namáhavě, „musím ti ještě ZáZračná esence něco povědět... Pamatuješ si na tu pohádku, kterou jsem ti vyprávěla před spaním, když jsi byla malá?“

Faith mlčky přikývla, i když upřímně už si na to moc nevzpomínala. Od chvíle, kdy se naučila číst, totiž mnohem raději sahala po knize, než by poslouchala matčino vyprávění. Příběhy ve všech těch knihách byly tak úžasné a vzrušující, že brzy překonaly maminčiny pohádky úplně.

„Tak to nebyla žádná pohádka, holčičko. Všechno, co jsem ti vykládala, je ryzí pravda...,“ pronesla Saffron sípavě a tvář se jí zkřivila bolestí.

„Mami!“ zděsila se Faith a zoufale se otočila naSarah: „Zajdi pro doktora, babi, rychle!“

„To je... zbytečné,“ zašeptala Saffron, „v  mém psacím stole... v zásuvce... krabička pro tebe, Faith...“

Pak umlkla a jen namáhavě dýchala.

Faith pohledem hledala u  Sarah nějaké povzbuzení, radu, ale ta už znovu zdrceně plakala a mezi vzlyky žádala svou dceru o  odpuštění. Faith to sice udivilo, ale vnímala to jen okrajově. Svou pozornost plněvěnovala své matce a v hlavě jí pořád dokola zněla prosba, kterou sevřeným hrdlem nedokázala vyslovit nahlas.

Neopouštěj mě, mami, zůstaň se mnou, nenechávej mě tu samotnou... Saffronin pohled se náhle upřel do jednoho z  koutů a  z  tváře jí v  té chvíli zmizela veškerá bolest. Její obličej najednou prozářil šťastný úsměv, když s  posledním vydechnutím hlesla: „Nakire...“

*

Faith vyklopýtala z  pokoje a  jednou rukou se musela

opřít o  zeď, aby neupadla. Kolem ní procházeli lidé,

které naprosto ignorovala. Všechny ty sestry, lékaři,


6 Martina Wolfová

pacienti... Jako by nic kolem ní nebylo reálné. Věci

kolem sebe viděla rozmazaně a  zkresleně, vnímala

své okolí, jako by byla omámená nějakou drogou.Nemohla se nadechnout a ta tíseň, kterou cítila na hrudi,

hrozila, že ji udusí. Nebyla to však žádná chemie, co

v té chvíli ovládlo a poblouznilo její mysl, byla to jen

ohlušující, syrová bolest a  pocit naprosté ztráty. Osamělosti. Vykořenění...

„Faith...,“ ozvalo se za ní smutně. Hned nato ucítila na rameni babiččinu ruku. Byl to její pokus, jak ji uchlácholit a vyjádřit podporu. Faith přesto ucukla. „Nech mě!“

„Jen jsem chtěla, abys věděla, že na to nejsi sama, holčičko,“ ujistila ji Sarah téměř omluvným tónem.

„To nemyslíš vážně,“ otočila se k ní Faith nevěřícně. Trpěla tolik, že ji napadl jediný způsob, jak si ulevit od bolesti, a to zranit někoho jiného. Proto s krutostí, sobě cizí, pokračovala: „Právě mi zemřela matka.Jediný člověk, kterého jsem na světě měla. Jediný člověk, který mě opravdu miloval. Já už teď budu navždy jenom sama.“

„To si nezasloužím,“ ohradila se Sarah chabě, „Safron jsem milovala. Její ztráta je pro mě stejně hrozná. Ty jsi má vnučka, moje jediná vnučka,a miluju tě neméně.“

„Skutečně?“ ucedila Faith opovržlivě, načež se obrátila a odešla.

Byla si jistá, že pokud by zůstala ještě minutu,začala by hlasitě ječet. Ve slovech své babičky nedokázala najít útěchu, protože jim nevěřila. Ano, maminku možná milovala, ale tomu, že má ráda také ji, Faith nevěřila. Jako malá si to možná myslela, ale jakmile si začala světa kolem sebe všímat stále dospělejšímaočima, nemohla už přehlédnout záblesk toho podivnéZáZračná esence ho strachu, hraničícího až téměř s odporem, který se u babičky občas objevil, když byly spolu.

Nikdy nezjistila, proč se jí babička štítí. Matky se na to ptát nechtěla, nerada by jí jakkoli ublížila, zvlášť když rok od roku čím dál víc propadala té své zvláštní melancholii, kdy dokázala celé hodiny jen tak stát u  okna a  smutně hledět k  nebi. Prababička Abigail, která ji naprosto slepě zbožňovala, zemřela ještě dřív, než si toho Faith poprvé všimla. A na to, aby se zeptala přímo babičky Sarah, neměla dostatek odvahy.

Nebo se možná jen bojím toho, co bych se mohla dozvědět? Jako by na tom teď záleželo...Teď, když mě opustilai maminka...

Co si jen počnu?

II.

Faith už bolely prsty u nohy, kterou zuřivě kopala do

předního kola svého auta. Bylo vedro, takže se přitom

celá pořádně zpotila.

Není divu, léta v Alabamě bývají velmi horká, ušklíbla se. Zlobila se na své auto, zlobila se na sebe, zlobila se na celý svět.

Před necelými třiceti minutami za sebou nechala Double Springs a  do městečka Sawmill jí zbývala už jen další půlhodina jízdy, když její stařičký pickupzačal podivně chrčet a sípat, než dočista zastavila odmítal jet dál. Ať už se v něm porouchalo cokoli, stalo se to na tom nejhorším místě na světě.

Silnice vedla přímo národním lesem Williama B.  Bankheada a  jakékoli další civilizaci byla na hony vzdálena. Všude kolem jen samé stromy, les byl tak hustý, že do něj bylo vidět jen na pár metrů. Pak ztmavla změnil se ve skutečnou divočinu. Býval sice oblíbenýmvýletním místem turistů, spíš ale v  oblastech s vodopády, které tvořily hlavní lákadlo téhle turistické oblasti. Takže šance, že třeba narazí na někoho, kdo by jípomohl, byla téměř nulová.

Městečko Sawmill, v němž se rozhodla usadit, bylo podle všech dostupných informací spíš jen shlukem dvou desítek domů, s  jedním malým obchůdkem a jednou kavárnou, která zároveň sloužila jakorestaurace a  noční bar. Nebyla v  něm ani čerpací stanice. ZáZračná esence Své jméno získalo díky pile, která zpracovávala dřevo z  okolních lesů, dokud nezačala být oblast chráněna zákonem a dřevařský průmysl se nepřestěhoval jinam. Dopravním spojením s  okolním světem kromě téhle silnice byl jen autobus, jenž směřoval do Double Springs, a to jen dvakrát za den. Ráno v sedm a večer v šest, přičemž o víkendu nejezdil vůbec.

Doufala, že to bude klidné místo, kde po ní neštěkne ani pes. Kde jí její samota nebude připadat tak k neunesení...

„Sakra práce!“ ulevila si vztekle a rozpřáhla se, aby si do auta znovu kopla. Hned se ale zarazila, jelikož se jí zdálo, že v  lese zaslechla lidské hlasy. Zpozorněla, našpicovala uši, a když ten zvuk uslyšela znovu, rychle se za ním vydala.

Třeba jsou to nějací výletníci a  pomůžou mi, napadlo ji, když se vnořila hlouběji do lesa. Letmýmohlédnutím přes rameno po chvíli chůze zjistila, že k silnici už nedohlédne. Stromy byly mohutné a rostly skutečně dost blízko sebe, když ale pominula těch pár škrábnutí od nižších větví, dalo se v něm docela dobřepohybovat.

Když ty hlasy uslyšela znovu, bylo to už jen kousek od ní. Země začala stoupat do mírného kopce a ti lidé museli být podle všeho za ním. Faith vyšla svižněnahoru, ale když je spatřila, polekaně se skryla za nejbližším stromem a přikrčila se do dřepu.

Pod kopcem totiž spatřila stát muže a  ženu, oba byli úplně nazí. Zrovna se začínali oblékat a  něčemu se pobaveně smáli. Nestáli zase tak blízko, jak si Faith původně podle zvuku jejich hlasů myslela, takže jim neviděla do tváří. Všimla si ale, že jsou oba světlovlasí.

Tak tyhle dva tedy rušit nebudu, pomyslela si zklamaně a potichu se vrátila k silnici. Martina Wolfová

Nevěděla, co dělat. Sedla si zpátky do autaa zkroušeně se opřela čelem o volant. Pak v záchvatu naprosté bezradnosti znovu otočila klíčkem v zapalování. Auto zaprotestovalo, motor zaburácel – a  naskočil! Faith s nevěřícným pohledem přidala plyn a rozjela se.

Přece jen pro mě zbylo trochu toho štěstí, musela se pousmát a modlila se, aby ho bylo dost na to, aby dojela až do Sawmillu.

*

V Sawmillu ji už netrpělivě čekal pan Rodney, realitní

makléř, který jí zprostředkoval koupi jednohoz tamních domů.

Nebyla to žádná výstavná vila, na něco takového by neměla dostatek peněz. Už tak se její úspory výrazně ztenčily, když si pořídila tenhle domek. Bylo na něm jasně vidět, že už zažil lepší časy, nejmenšíminedostatky byl oprýskaný bílý nátěr a  pár chybějících prken v podlaze verandy. Podle informací, které jí panRodney poskytl, je dům obyvatelný, ale časem bude potřebovat několik oprav. Jakmile Faith zahnula napříjezdovou cestu, kterou tvořila uježděná hlína, a dům spatřila, musela uznat, že mu fotografie, které měla od realitní kanceláře k dispozici, ještě trochu lichotily.

Můj domov, mé útočiště, prolétlo jí však hlavou, když zaparkovala vedle nablýskaného vozu pana Rodneyho a  vystoupila. Bezútěšný stav nemovitosti, ve které byla rozhodnuta strávit celý zbytek svého života, jako by přesně odrážel její vlastní pocity. Obojí bylo stejně zpustošené...

Možná právě proto se jí domek tak zamlouval. A také proto, že stál až na konci městečka a s žádným jiným domem přímo nesousedil. Navíc jen kousek za ZáZračná esence zahradou, původně zřejmě oplocenou, o čemžvypovídalo pár zbylých dřevěných planěk, jež dříve jistětvořily celý plot, začínal les.

„Tak jste dorazila,“ vykročil k ní makléřs profesionálním úsměvem na tváři.

„Omlouvám se, že jsem se opozdila, ale měla jsem potíže s  autem,“ vysvětlila mu Faith a  stiskla podávanou ruku.

„To je ale nemilé,“ svraštil obočí. „Ve zdejším kraji je to totiž docela komplikované s dopravou, pokudnemáte k dispozici vlastní vůz.“

„Nakonec jsem ho přemluvila, takže jsem dojela,“ pokusila se o žert. „Tak snad to nějakou dobu vydrží, než ho nechám prohlédnout v některém z autoservisů v Double Springs.“

„Chápu,“ pokýval makléř hlavou. Ze složky, kteroudržel v ruce, pak vylovil kousek papíru a něco na něj napsal.

„To je telefonní číslo do servisu Zlaté ručičky.“Podal jí lístek a vysvětlil: „Vlastní ho můj bratranec, a když mu vyřídíte, že vás posílám, udělá vám dobrou cenu.“

„Děkuju.“ Faith jenom těžko zakrývala rozpaky, když si uvědomila, že mu musí připadat chudá jako kostelní myš. „To je od vás velmi laskavé.“

Jako by vycítil její rozpoložení, usmál se pan Rodney ještě víc a přátelským tónem se zeptal: „Půjdeme se podívat dovnitř?“

Mlčky přikývla a vydala se za ním.

Dům vypadal přesně jako na fotkách. Byl vybavený ještě původním nábytkem, který přikrývala dříve asi bílá látka, nyní úplně zšedlá prachem. Kromě toho už v hlavním pokoji stála celá hromada krabic s jejími vlastními věcmi.

„Všechno v  domě je funkční,“ vykládal pan Rodney, když ji postupně prováděl všemi pokoji. „Původní Martina Wolfová majitel zemřel před deseti lety a jeho syn, který dům zdědil, se o něj moc nestaral, proto je v takovém stavu. Ale jak jsem vám říkal už dříve, stačí pár oprav, nový nátěr, oživit zahradu a bude zase jako nový. Má jenom dvě ložnice, ale jestli jsem to správně pochopil,hodláte v něm bydlet sama...“

Faith doufala, že jeho zájem je jen profesionální. Uvědomila si totiž, že si nenechala nasazené své oblíbené sluneční brýle s  oranžovými skly. Zapomněla. Lidé se totiž stávali nepříjemně zvědavými, kdyžspatřili její podivně zabarvené oči. Výrazný zelený odstíntotiž upoutával pozornost hned na první pohled, takže se Faith už od puberty stávala středem zájmu mnoha mužů i žen, a jelikož byla založením spíš introvert,příšerně jí to vadilo.

„Ano, sama. Možná si časem pořídím kočku,“usmála se a zašátrala v kabelce. A přestože to bylo hloupé, zvlášť tady uvnitř v domě, rychle si brýle nasadila.Okamžitě se cítila lépe, jistěji.

„Samozřejmě,“ pousmál se makléř a nedal na sobě znát, co si o jejím novém módním doplňku myslí.

Profesionál každým coulem, pomyslela si.

„Jestli bych vám mohl poradit,“ promluvil znovu pan Rodney, „nechte si v  první řadě opravit střechu. Asi to víte, ale v  téhle oblasti se vyskytují docela často silné bouřky doprovázené krupobitím. Zatím sem nezatéká, obávám se ale, že to tak už moc dlouhonevydrží.“

„Jistě,“ kývla Faith zamyšleně hlavou. A jen tovyslovila, začala v duchu počítat, kolik taková oprava může stát a jestli na ni vůbec má dost peněz.

Musel to na ní poznat, jelikož se ji hned pokusil uklidnit. „Nebude to levná záležitost, slečnoLawsonová, ale věřím, že když se ve zdejším obchodě nebo baru ZáZračná esence poptáte, poradí vám hned několik místních šikovných tesařů, kteří mají s podobnou prací zkušenostia nebudou za ni chtít příliš. Přece jenom tady dřív fungovala pila, takže jsou tu na práci se dřevem zvyklí.“

„Ano, asi máte pravdu,“ podotkla Faith zdvořile a možná i trochu netrpělivě.

„Máte nějaké otázky?“ zeptal se jí tedy.

„Ne, děkuju, všechno vypadá přesně, jak jste mivylíčil, pane Rodney,“ odpověděla stručně.

„V tom případě prosím o  podpis zde.“ Vytáhl ze složky kupní smlouvu a  ukázal jí příslušné políčko. Když podepsala, nechal jí jednu kopii smlouvya druhou zase uschoval.

„A tohle je zase pro vás.“ Teď byla řada na Faith, takže sáhla do kabelky a podala mu vypsaný šek.

Rychle ho zkontroloval, než ho uložil do náprsní kapsy saka.

„Bylo mi potěšením, slečno Lawsonová. Snad se vám bude v Sawmillu líbit.“ Stiskl jí ruku, a kdyžodvětila, že určitě bude, odevzdal jí svazek klíčů, rozloučil se a odešel.

Jakmile jeho auto odjelo, rozhostilo se v  domě ticho.

Faith zavřela oči a zhluboka se nadechla. Tichokolem ní jí nevadilo. Toužila, aby aspoň na malou chvíli proniklo i do její duše, která ještě stále úpěla žalem.

Dlouho do noci pak uklízela ložnici a  koupelnu, aby je mohla začít užívat. Původně uvažovala o horké, uvolňující koupeli, nakonec byla ale tak utahaná, že se jen rychle osprchovala a zalezla pod peřinu. Okna v celém domě byla vybavena sítěmi proti hmyzu, takže v  ložnici si ho nechala otevřené téměř dokořán. Poslouchala okolní klid a poprvé po dlouhé době skoro okamžitě usnula. Martina Wolfová

Ráno se probudila odpočatá jako už dlouho ne, v břiše jí kručelo hlady. Rychle se oblékla, dlouhé vlasy barvy mahagonu, které zdědila po matce, stočila do rozcuchaného drdolu a  seběhla do kuchyně. Jen co tam dorazila, pochopila, že doma dneska snídatnebude. Kuchyně sice byla funkční, jak jí sdělil pan Rodney, potřebovala ale pořádně vydrhnout, ostatně jako celý zbytek domu. Faith bylo jasné, jak stráví tenhle víkend, než se ale pustí do práce, musí se posilnit.

Nasadila si brýle, přes rameno hodila tašku a vydala se posnídat do místní kavárny.

*

Ke kavárně došla během patnácti minut. Veškerébudovy v  Sawmillu byly postaveny u  hlavní ulice, která

obcí procházela, takže Faith stačilo, že se vydala podél

ní a kavárnu prostě minout nemohla.

Byl to docela útulný podnik. Skládal se ze dvou prostor, které od sebe byly částečně oddělené silnější dřevěnou přepážkou. V přední části se podél jedné stěny táhly červeně polstrované boxy, každý tak pro šest osob. Dále tam bylo pět menších stolků,u každého stály čtyři židle. Na každém stole byl bílý ubrus, kořenky, a co bylo Faith velice sympatické, malávázička s  čerstvými květinami. Kolem stolků se dalo přejít do zadní části, kde se nacházel bar s výčepem a ještě několik dalších stolků pro hosty. Zdi naproti baruvévodila televize, vedle níž byl upevněn elektronický terč na šipky.

V  jednom z  boxů seděl nějaký starší muž, jinak tu kromě Faith a servírky nikdo další nebyl.

Faith si sedla ke stolku, který stál nejblíž k  oknu, aby mohla při snídani sledovat, co se děje venku. ZáZračná esence

Vmžiku se u  ní objevila servírka: „Dobré ránko. Já jsem Betsy Simsonová. Vy jste ta nová, že? Co koupila dům po starým Petersonovi.“

„A-ano, to jsem já,“ vykoktala Faith překvapeně.Samozřejmě čekala, že se jí místní obyvatelé budou vytávat a  možná se i  budou chtít seznámit, rozhodně ji ale nenapadlo, že by to mohlo být až takhlepřímočaré.

„Nezlobte se, že jsem tak zvědavá, ale už hrozně dlouho se sem nikdo nepřistěhoval, spíš naopak. Taky kdo by se stěhoval do takový díry, že? Je tu mrtvo,“pokračovala Betsy ve vyzvídání.

„Já mám klid ráda,“ poznamenala Faith chabě.

„Jasně, chápu. Tak to se vám tu jistě bude líbit, paní...,“ Betsy zmlkla a čekala.

„Faith. Faith Lawsonová,“ představila se Faitha pokusila se o přátelský úsměv. Bylo jasné, že proznuděnou Betsy je příjemným rozptýlením a  že si před ní musí dát hodně pozor na pusu, jelikož do večera už o ní bude vědět celé město.

„To je hezký jméno,“ usmála se i Betsy a sáhla pro notýsek. „Tak co byste si dala?“

„Ještě jsem si nestihla pořádně prohlédnout lístek,“ neubránila se Faith malému rýpnutí.

„Aha, jistě. No tak já přijdu za chvíli,“ pochopila Betsy, otočila se a odkráčela.

Faith si povzdechla a nevěřícně potřásla hlavou.

„Betsy je hodná holka, jenom trochu zvědavá. Nesmíte se na ni zlobit. Každá nová tvář je tady senzací, víte. Sawmill není pro mladý, co se chtěj bavit, je to tu hodně klidný místo,“ ozvalo se z boxu za ní.

Faith se otočila k muži, který tam seděl. Když přišla do kavárny, četl si noviny, teď ji ale zvědavě pozoroval a  pobaveně se usmíval, když dodal: „Navíc jí ta pusa Martina Wolfová někdy jede rychleji, než jí to zapaluje, takže občasplácá i pitomosti.“

„Já se nezlobím, jen mě trochu... zaskočila,“přiznala Faith a  vstala, aby mu mohla podat ruku. Taky se postavil, takže si ho mohla lépe prohlédnout. Bylo mu určitě něco přes padesát, vlasy už měl prořídlé a notně šedivé, vepředu mu chyběl jeden zub. Všimla si, že se na ni neusmívají jenom jeho rty, ale i  hřejivě modré oči. Jeho dlaň byla drsná a plná mozolů, když jí stiskl ruku.

„Já jsem Travis Banks, ale říkejte mi prosím jenom Travisi. Žiju tu už dvacet let, dřív jsem se živil jakoinstalatér, ale jsem už v důchodu, občas udělám nějakou tu fušku. Opravuju i televize a jiné domácí spotřebiče, tak kdybyste potřebovala, rád vypomůžu,“ představil se.

„Děkuju, budu si to pamatovat, Travisi,“ usmála se na něj Faith. Jeho vlídná upřímnost jí byla mnohem příjemnější než Betsyino zběsilé vyzvídání. „Já jsem Faith Lawsonová, jak jste asi už slyšel. A  klidná místa mám moc ráda,“ doplnila.

„Tak to se vám tu bude líbit,“ pokýval hlavou.„Přisednete si?“

„Ráda,“ souhlasila. Určitě nebude na škodu, když bude se svými sousedy dobře vycházet.

„Je to moc hezký dům, co jste koupila. Asi bude ale potřebovat pár oprav, řekl bych. Jak vypadá zahrada? Ptám se, poněvadž na ni Peterson hrozně dbal,“ otázal se Travis zvědavě a pohlédl jí do tváře. Takhle zblízka měl možnost spatřit její oči v plné kráse a Faith sivšimla, jak se mu úžasem rozšířily zorničky.

Rychle tedy sklopila pohled k  jídelnímu lístku a klidně odpověděla: „Vypadá dost zpustle. Plot užtéměř zmizel a všechno si tam roste naprosto divoce.“ ZáZračná esence

„Omlouvám se, nechtěl jsem vás přivést do rozpaků, ale ještě nikdy jsem neviděl takové oči,“ pronesl její společník vážně.

„To je v pořádku, Travisi,“ nadechla se Faithodhodlaně a znovu na něho pohlédla. „Máma vždyckytvrdila, že je mám po otci, ale nikdy jsem ho neviděla, tak to nedokážu posoudit.“

„No rozhodně jsou krásný,“ pousmál se a pak jíporadil: „Dejte si vdolečky, jsou moc dobrý. Vajíčka taky nejsou špatný, ale vdolečky, ty tu dělají lahodný.“

Faith si tedy u Betsy objednala dvojitou dávkuvdolečků, kávu a  pomerančový džus. Travis nelhal, jídlo bylo velmi chutné.

„A s  těmi opravami jste měl pravdu, Travisi,“ utřela si Faith ústa do ubrousku, než navázala na jejich předchozí konverzaci. „Rozhodně potřebuju opravit střechu. Možná víte o někom místním, kdo by si s tím poradil a nesedřel mě z kůže?“

„Tak to máte štěstí, Faith,“ oslovil ji opatrně na zkoušku jménem, a když nijak nenaznačila, že by jí to vadilo, pokračoval: „Na takovou práci jsou machřikluci Eatonovi.“

„A neznáte jejich telefonní číslo? Že bych se poptala na cenu, a jestli by do toho vůbec šli,“ mínila Faith.

„Ti vůbec telefon nemají,“ vložila se do rozhovoru Betsy, když jim přišla dolít kávu.

„Jak to víš, holka?“ zeptal se jí Travis a přitomspiklenecky mrkl na Faith.

„No... do toho ti nic není, Travisi. Prostě to vím,“ odsekla Betsy rozpačitě a zmizela v kuchyni.

„Jednu dobu pálila za Jonathanem Eatonem, odtud to ví. Ale on o ni neměl zájem, zřejmě mu nebyla dost dobrá,“ vysvětlil Travis nechápající Faith, než dodal: „Ale určitě byste to s  nimi měla zkusit, mají vážně šiMartina Wolfová kovný ruce. Když se tu minulý rok přehnala ta šílená větrná smršť, polovina města potřebovala pospravovat baráky. Oni se toho ujali a odvedli dobrou práci.“

„Díky za radu, Travisi. Poradíte mi taky, jak je najdu?“

„To je jednoduchý. Pojedete zpátky směrem na Double Springs a  po nějakých dvaceti minutách sjedete z hlavní silnice vlevo na lesní cestu. Odtamtud je to asi tak půl míle k jejich domu. Určitě jste kolem té odbočky jela, když jste mířila sem do Sawmillu, jen jste si jí nevšimla,“ popisoval.

„Tak to jsem si vážně nevšimla,“ přiznala Faith.Dojedla poslední vdoleček a vstala. „Díky za radu ohledně střechy i snídaně, Travisi. Moc ráda jsem vás poznala.“

„Potěšení bylo hlavně na mé straně,“ projevil se jako galantní muž.

„A s vámi jsem se taky ráda seznámila, Betsy,“obrátila se Faith k servírce, která hned přišla, když si všimla, že se chystá k  odchodu. Tvářila se ale trochu nakysle, jako by zaslechla některou z těch poznámek, které o ní Travis prve pronesl. Nebo prostě jen věděla, co si o ní myslí.

Když se na ni ale Faith smířlivě usmála, trochu pookřála. Zdvořile oznámila, kolik dělá účet, a  mile dodala: „Jestli máte ráda grilovaná žebírka, tak určitě přijďte i dneska večer. Máma je zrovna chystá a umí je fakt báječně.“

„Díky za pozvání Betsy, ještě to uvážím,“ kývla Faith hlavou na pozdrav a odešla.

S příjemně plným žaludkem si to namířila rovnou domů. Čekala ji sice ohromná spousta práce s úklidem a vybalováním, ale Faith se přesto usmívala.

Možná to nebude tak těžké... prožít zbytek života v Sawmillu... ZáZračná esence

*

Celý zbytek dne strávila Faith tím, že dávala dopořádku kuchyň. Nad zažranou špínou nakonec vyhrála,

stálo ji to ale spoustu sil a nervů. Docela dobře to však

působilo jako terapie na její smutek. Byl v ní stále, ale

zarputilý boj se špínou ho na chvilku potlačil.

Když z  posledních sil vybalila z  krabic své nádobí, hrnce a další kuchyňské potřeby, byla naprosto grogy, ale sama se sebou spokojená. Osprchovala se, aby ze sebe smyla všechen pot a  špínu, a  pak si zničehonic vzpomněla na Betsyino pozvání a chuť grilovanýchžebírek. V puse se jí až začaly sbíhat sliny při té představě.

Ačkoli podle původního plánu chtěla zůstat večer doma a připravit si něco sama, po té celodenní dřině na to neměla náladu. Grilovaná žebírka ji lákala čím dál víc, Faith ale přesto váhala. Věděla, že teď večer bude v kavárně mnohem víc lidí než ráno, nehledě na to, kolik jich bude u baru. Přesto jí bylo jasné, že tak či onak, jednou se bude muset s  ostatními obyvateli města setkat, že tomu se prostě vyhnout nedá.

Takhle by se mi to třeba mohlo povést sfouknout najednou a pak už bych měla vystaráno...

Nakonec se rozhodla, že na jídlo zajde. Venku bylo pořád ještě příjemně teplo, a  tak si vzala tříčtvrteční džíny, jednoduché bílé tričko a sandály. Vlasy sispletla do copu, brýle nechala zatím v  kabelce. Venku už se pomalu stmívalo a ona nechtěla vypadat jako úplný blázen.

Když dorazila ke kavárně, trochu zaváhala, než vešla.

Její předpoklad byl správný, přední část byla téměř plná a ze zadní také doléhalo pár hlasů. Několik hostů Martina Wolfová se k ní otočilo, když vešla, a teď si ji zvědavě prohlíželi. Vyloudila na tváři rozpačitý úsměv a sedla si k prvnímu volnému stolu.

„Tak přece jste přišla,“ uvítala ji úsměvem Betsy.

„Mluvila jste o těch žebírkách tak zapáleně, že jsem prostě nemohla odolat,“ odpověděla Faith popravdě a také se na ni usmála. V té chvíli, kdy ji okolní hosté pozorovali, někteří otevřeně a jiní jen potají, sev dívčině společnosti najednou cítila mnohem lépe než ráno.

„To jste dobře udělala, vážně. Hned vám je donesu. A co vám mám přinést k pití?“

„Stačí ledový čaj, díky, Betsy.“

„Hned to tu máte, Faith,“ oslovila ji na oplátku servírka také jen jménem, a ona ji při tom nechala.

Stále na sobě cítila pohledy ostatních hostů a začínala být velice nervózní. Kvůli svému netypickému vzhledu se do podobných situací dostávala často a z celé duše to nesnášela. V Sawmillu ji navíc vnímali jako horkou novinku, takže se pod všemi těmi pohledy cítila ještě hůř.

Když před ni Betsy po chvíli postavila talíř, Faith ji zadržela a  zeptala se: „Betsy, myslíte, že byste mi to mohla zabalit s  sebou? Mám doma ještě hromadu práce... Ten dům se bůhvíjak dlouho neuklízel, tak si to jistě dovedete představit...“ Ačkoli se snažila zůstat klidná, do hlasu se jí přesto vloudil prosebný tón, za který se styděla ještě víc, když si všimla, že u vedlejšího stolu ji rádoby nenápadně poslouchá nějaký postarší pár.

„Jo, jasně, tomu rozumím. Musí tam být špíny až hrůza. Vůbec vám tu dřinu nezávidím,“ přikývla Betsy chápavě, sebrala talíř zase ze stolu a  odešla s  ním do kuchyně. Za chvíli se vrátila s  papírovým termoobalem. ZáZračná esence

„Jste zlatá, Betsy, máte to u mě,“ pochválila ji Faith. Zaplatila a vděčně se na ni usmála, když vstávala.

„To si budu pamatovat,“ mrkla na ni Betsy spiklenecky a  zvědavě dodala: „Už jste mluvila s  některým Eatonem? Kvůli té střeše myslím.“

„Ne, ještě jsem neměla čas za nimi zajet a  poptat se,“ odpověděla Faith popravdě.

„Aha, no jasně. Ptám se proto, že vedle u baru sedíJonathan Eaton, tak mě napadlo, jestli si to s ním rovnou nechcete domluvit,“ vysvětlila Betsy trochu neochotně.

Zřejmě ve mně vidí možnou konkurenci, napadlo Faith a v duchu se musela hořce usmát.

Ne že by ji muži nezajímali. Možná se lidí díky své introvertní povaze spíše stranila, byla ale zdravá mladá žena a rozhodně žádná puritánka. Pár milostnýchzkušeností už měla za sebou, její vztahy ale bohuželkončily velice rychle a  bolestně. Doposud žádný z  jejích partnerů neprojevil dostatečnou snahu aspoň trochu lépe poznat, jakým je člověkem. Většina se spokojila pouze s  povrchními dojmy a  závěry, které si člověk o osobě opačného pohlaví, o niž se zajímá, vytvoří na základě prvních tří schůzek. Těm zbylým pak stačily pouze její půvaby a  vůbec se ani nesnažili předstírat, že by jim šlo o něco jiného.

Jak dospívala a  stávala se rozumnější a  zkušenější, nechávala tomu spíš volný průběh; kvůli své plachosti se ale příliš nedostávala do situací, kdy by mělamožnost se s někým seznámit.

Jako každý jiný člověk však ani Faith nechtěla být sama, a tak se i přesto všechno snažila najít tohopravého. S každým dalším neúspěchem ale její odhodlání sláblo, až už skoro nevěřila, že skutečně někdo takový pro ni existuje. Zklamaná a plná deziluzí se sama do milostných dobrodružství nepouštěla. Martina Wolfová

Po matčině smrti se navíc cítila vnitřně tak rozháraná, nešťastná a  plná bolesti, že po něčem takovém ani netoužila.

„Díky, že jste mi to řekla, Betsy, ušetří mi to čas. Hned za ním zajdu. Prozradíte mi prosím, jak hopoznám?“ nedala na sobě Faith znát, že dívku prokoukla.

„Toho nepřehlídnete. Má blond vlasy a tynejúžasnější modré oči, jaké...,“ Betsy se zarazila, když siuvědomila, co právě řekla.

Faith zachovala vážnou tvář, přestože s  ní trochu soucítila. Zvlášť po tom, co jí Travis povědělo servírčině neopětované touze.

„Má na sobě džíny a bílou košili. Určitě honemůžete přehlídnout, mezi chlapy u baru je taky nejmladší,“ vyhrkla Betsy rozpačitě, rozloučila se s ní a rychleodešla do kuchyně.

Faith si vzala krabici s žebírky a odhodlaně prošla kolem stolků do zadní části podniku. U baru sedělo několik mužů, tlumeně si povídali a přitom koukali na televizi, kde se odehrával nějaký baseballový záas.

Vyhledala pohledem toho nejmladšího. V okamžiku, kdy spatřila profil Jonathana Eatona, plně pochopila Betsyin zájem. Zlatavě blond vlasy velice přitažlivě kontrastovaly s  opálenou pletí. Nos měl rovný, pod ním se klenula výrazná ústa, nyní mírně stažená, jak nespokojeně sledoval dění v televizi.Rukávy košile měl vyhrnuté nad lokty, takže jasněviděla, jak se mu na předloktí rýsují svaly, když sevřelprsty láhev s pivem. Džíny mu parádně obepínaly zadek a  Faith bylo okamžitě jasné, že bude určitě stejně pevný jako ostatní svaly na jeho těle. Málem se začala červenat, když si uvědomila, jaké myšlenky se jí honí hlavou. ZáZračná esence

Věděla, že ho musí oslovit rychle, jinak ztratíodvahu a prchne do klidného, tichého bezpečí svéhonového domu.

Zhluboka se nadechla, přistoupila k  němu a rozechvěle ho oslovila: „Dobrý večer. Jste Jonathan Eaton?“

„Jo, to jsem já. Kdo se ptá?“ odpověděl ledabyle, než na ni pohlédl.

Když ji ale spatřil, světle hnědé obočí mu úžasemvyletělo nahoru, zorničky jeho modrých očí se rozšířily a ústa pootevřela v překvapeném vydechnutí. Ach ne, už je to tady zas, blesklo Faith trpce hlavou. Nedala na sobě ale nic znát a vykouzlila na tváři přátelský úsměv.

„Jmenuju se Faith Lawsonová. Koupila jsem dům po panu Petersonovi a  potřebuju provést pár oprav. Travis mi vás doporučil... Jste v  pořádku?“ zeptala se ho zdvořile, když nepřestával zírat, a snažila se, aby to neznělo rozmrzele. Jeho podivné chování samozřejmě přilákalo pozornost ostatních mužů včetně barmana, takže je teď zvědavě pozorovali.

„Jo, jsem...“ Potřásl hlavou a  úžas z  jeho obličeje zmizel. Vystřídala ho zvědavost, když se omlouval: „Promiňte, chovám se jako hlupák. To jen, že všichni v  Sawmillu byli zvědaví, kdože ho koupil. Rozhodně jsme nečekali, že získáme tak půvabnou sousedku.“

„Děkuji,“ zareagovala Faith spíš automatickya nevěděla, jak pokračovat.

„Dobře že vás Travis poslal. Jestli by vám tovyhovovalo, zítra bych se zastavil a trochu se u vás porozhlídl, abych mohl udělat odhad, kolik by vás stály materiál a práce,“ promluvil věcně, zahleděný do jejích očí.

„To by bylo fajn, díky. Tak zítra vás budu čekat, pane Eatone.“ Podala mu ruku na rozloučenou.

„Říkejte mi Jonathane, prosím. Tak zítra.“ Jemně ji stiskl. Jeho dlaň byla horká a obrovská. Martina Wolfová

„Dobře. Zítra nashledanou, Jonathane,“ přikývla a spěšně odešla.

Venku bylo už šero, takže nikdo nemohl vidět, jak jí hoří tváře. Nemohla za to ani tak její vrozená stydlivost jako myšlenka, která jí proletěla hlavou, když si podali ruce.

Jaké by to asi bylo, kdyby se mě dotýkal všude?

III.

Faith probudilo sluníčko, které prosvítalo závěsem

a dopadalo tlumeně na její postel. Protáhla se a svižně

vyskočila z  lůžka. Chtěla dnes poklidit zbytek domu,

aby pak mohla už jen vybalovat krabice a  rozestavět

těch pár kousků vlastního nábytku, co si přivezla.Zvažovala také možnost, že dům napřed vymaluje, ještě se

ale nerozhodla.

Od zítřka nastupovala do práce v  Double Springs, což znamenalo, že pak na to všechno bude mítmnohem méně času, a  proto chtěla to nejtěžší stihnout ještě dnes.

Ačkoli bylo příjemně teplo, přes kalhotky a bavlněné tílko, ve kterých spala, si automaticky přehodila saténový župan. Měla ale dost rozumu na to, aby ho nezavazovala.

Sešla do kuchyně a  připravila si svou první kávu v novém domě. Do misky nasypala čokoládovécereálie, zalila je mlékem a s chutí se pustila do jídla.Jakmile všechno snědla, vzala kouřící hrnek do ruky, nazula si sandály a vyšla na verandu.

Venku bylo nádherně, okolí domu zalité sluncem, vzduch už se pomalu rozehříval. Bylo jí jasné, že odoledne bude zase horko a  že by si na to měla začít konečně zvykat.

Když zaslechla nad hlavou podivné praskání, vylekala se tak, že málem upustila hrnek na zem. RychMartina Wolfová le si přitáhla župan těsněji k  tělu a  sešla opatrně po vachrlatých schodech z  verandy před dům. Teprve pak si všimla dodávky, zaparkované u vjezdu dogaráže, a  také dlouhého žebříku, který se nahoře opíral o spodní okraj střechy.

Na ní uviděla Jonathana Eatona. Na sobě mělpouze džíny, od pasu nahoru byl nahý. Pod bronzovoupokožkou na ramenou a pažích se pohybovaly svaly, jak rukama zkoumal povrch střechy.

Byl plně zabrán do práce, takže si ho Faith mohla v klidu prohlédnout, aniž by o tom věděl. On však její přítomnost vycítil, jelikož otočil hlavu a  široce se na ni usmál. „Dobrý den, slečno Lawsonová. Doufám, že jsem vás nevzbudil. Snažil jsem se být potichu.“

„Dobré ráno,“ přivítala ho rozpačitým úsměvem a představila si své rozcuchané vlasy. „Vidím, že s prací neotálíte. Tak jak to vypadá?“

Mrštně slezl zpátky po žebříku a  přistoupil blíže k ní. Ruce si utíral do šátku, který vytáhl ze zadníkapsy kalhot.

„No, vaše střecha má fakticky namále,“ zavtipkoval, než zvážněl a dodal: „Asi třetina dřevěných šindelů se musí nahradit, pak se celá střecha bude muset natřít novým ochranným nátěrem.“

„Kolik to bude stát, pane Eatone?“ svraštilaustaraně čelo.

„Jonathane, nebo Jone, chcete-li,“ opravil ji mírně a sdělil jí cenu.

„Cože?“ vyhrkla zděšeně, „a to je jen za materiál, že?“ Tohle mě téměř určitě zruinuje...

„Co vás nemá, slečno Lawsonová,“ uklidňoval ji, „je to včetně práce i toho nátěru.“

Faithino zděšení vystřídal úžas a po něm vděk, když znovu promluvila: „To je ale hodně sousedská cena, ZáZračná esence že, Jonathane? V tesařině se moc nevyznám, ale mám takový dojem, že na tom budete dost tratit.“

„Ale nebudu, nebojte se,“ usmál se na ni potutelně a v očích mu lišácky zablesklo.

„Nevěřím vám,“ opětovala jeho úsměv. Byla ráda, že to takhle dopadlo. Z náhlého popudu, který úplně přesně nechápala, se ho přátelsky zeptala: „Dáte si se mnou kávu? Nebo něco jiného?“

Vypadalo to, že přikývne, pak se ale zarazil a trochu svraštil obočí. „Rád bych, ale dneska ještě něco mám. Tak příště.“

„Dobře, tak příště, Jonathane,“ kývla chápavě hlavou.

„Rozhodně, Faith.“ Podal jí ruku, a když pak stiskl tu její, zahleděl se jí hluboce do očí. Tentokrát už se ale netvářil tak omámeně jako prve, jeho pohled byl spíše pátravý.

Vyslovil její jméno s podivnou naléhavostí, až jizamrazilo. A když nastartoval svou dodávku a odjel, ještě pořád z toho byla trochu vedle.

*

Jonathan se hnal po silnici jako šílený. Když zabočil

doleva na lesní cestu, která vedla k jejich domu, brzdy

jeho dodávky zaskřípěly. V hlavě neměl nic jiného než

Faith. Její oči, záři...

U domu zabrzdil téměř smykem, vyskočil z  vozu a vřítil se dovnitř.

„Haló, kde jste?“ zavolal do ticha.

„Co je?“ ozvalo se nevrle z kuchyně.

Jonathan tam rychle zamířil a  našel svého bratra, jak pojídá sendvič.

„Včera se mi to nezdálo, Same,“ vyhrkl Jonathan nadšeně a celý zářil. Martina Wolfová

„Co se ti nezdálo?“ zabručel Sam a dál se poklidně věnoval jídlu.

„Jak se můžeš tak pitomě ptát? Copak jsi mě včera vůbec neposlouchal?“ rozčílil se Jonathan. Bratrova reakce ho nepřekvapila, čekal něco podobného,přesto se rozzlobil.

„Tak promiň, Jone, ale včera jsi blábolil trochu z cesty,“ pravil Sam klidně na svou obhajobu.

„Neblábolil jsem, ty troubo! To ta nová sousedka... Je to ona! Konečně jsme se dočkali, Samueli, potolika letech!!! Kde je Barbara, musím jí to taky povědět. Ona to určitě ocení víc než ty,“ vychrlil Jonathan radostně.

Samuel se zamračil: „Jseš si jistý?“

„Rozhodně. Viděl jsem to,“ tvrdil Jonathanzapáleně.

„Tak to je fakticky něco,“ utrousil Samuelzamyšleně a obrátil se tváří k oknu.

„Aby ses samou radostí nezbláznil,“ ušklíbl se Jon pohrdavě a  zopakoval svou otázku: „Kde najdu Barbaru?“

„Nevím. Asi na zahradě,“ odpověděl mu Samuel a upřeně zíral skrze sklo.

Jonathan nad ním je mávl rukou a odešel.

Jestli má pravdu, pomyslel si Samuel ustaraně, tak nás Bůh chraň...

*

Faith se v noci dlouho převalovala, než usnula, takže

když ráno vstala, necítila se vůbec odpočatě. Což byl

trochu problém, jelikož dneska nastupovala donového zaměstnání a docela by se jí hodilo být plnáenergie a nadšení.


29 ZáZračná esence

V  Sawmillu se rozhodla usadit částečně právě taky kvůli tomu, že v Double Springs se jí podařilo sehnat slušně placenou práci, a navíc takovou, která ji určitě bude bavit: místo knihovnice v městském komunitním centru, čímž Faith současně získala přístup k velkému množství knih, které doposud neměla možnost přečíst. Znamenalo to sice, že bude v  častém kontaktu s lidmi, na profesionální úrovni jí to ale nedělalo tak velké potíže jako v osobní rovině.

Jakmile z  ní po vydatné snídani spadla únava, začala se do práce těšit. Doufala, že tak na chvíli přijde na jiné myšlenky, že aspoň trochu zapomene na své trápení.

Znovu se v ní rozezvučela struna hlubokéhozármutku a stesku, když si vzpomněla na maminku. Věděla, že po ní nikdy nepřestane tesknit, jen se modlila, aby ta bolest a dusivý pocit osamění aspoň trochu slábly.

Čas a jiné prostředí tomu snad pomohou... A možná...

Vzpomínka na Jonathana, s odhalenou hrudílesknoucí se potem, ji zasáhla jako blesk z čistého nebe.

Faith se nespokojeně zamračila. Ještě nikdy se jí nestalo, že by se jí nějaký muž dostal tak rychlea jednoduše do hlavy, aby na něj pak podvědomě myslela.

Co ji na něm vlastně tolik přitahuje? Ano, je pěkně stavěný, má hezké oči a  je milý, ale takových už pár poznala...

Určitě za to nemůže jen její citová a  sexuální frustrace, tím si byla Faith naprosto jistá. Tušila, že je v tom něco víc, jen nevěděla co.

Zatím...

Dopila kávu, vzala ze stolu kabelku a vyrazila dopráce.

*


30 Martina Wolfová

Jonathan utáhl poslední kožený popruh, kterýmupínal dřevo na korbě malého náklaďáku.

„Už máš nějaký plán?“ ozvalo se za ním.

Ani se neohlédl, když odpovídal: „Jo, mám. Začnu tím, že jí opravím střechu.“

„A dál?“ zeptal se ho Samuel vážně.

„Vážně tě to zajímá? Včera jsi moc nadšeněnevypadal,“ stihl ho Jonathan podezřívavým pohledem.

„Zajímá. Týká se to i mě, ne? Jen si myslím, žepotřebujeme jistotu, než se do toho pustíme,“ ohradil se Sam chladně.

„To vím taky,“ odtušil Jon neméně stroze, „ale po tom, co jsem ji viděl, jsem si na devadesát devětprocent jistý, brácho. Až u ní budu makat, zkusím tonějak ověřit. Uvidíme, co nám tahle Faith na sebeprozradí.“

„A co pak? Až zjistíš, žes měl pravdu?“ chtěl vědět Sam, i když odpověď tušil. Plnila ho obavami.

„Pak se konečně splní náš sen, Same. Konečně.“ V Jonově hlase se mísila radost s odhodláním.

Spíš tvůj, pomyslel si Samuel, ale mlčel.

„Už pojedu.“ Jonathan seskočil z korby.

„Ty se nějak těšíš,“ zahučel Samuel.

„A ty se mi divíš? Jestli je to skutečně ona, tak máme všichni obrovský důvod k  radosti, Same,“ vysvětlil Jonathan s nadějí v hlase a pak trochu povýšeně doplnil: „A tos ji ještě neviděl. Je to fakt kočka, brácho. Smaragdově zbarvené oči, k tomu ty rusé vlasy, prvotřídní postavička... Prostě holka k  hříchu stvořená.“ Při poslední větě se zarazil. „Což je vlastně trochu divné...“

„Třeba to přece jen není ona,“ promluvil Sam zamyšleně.

„Ale je, fakticky. Svět je přece plný paradoxů,“oponoval mu Jon sebejistě, než se na bratra zaškaredil. ZáZračná esence „Někdy mám vážně pocit, že nepatříš do rodiny. Asoň že Barbara mě dovede pořádně ocenit.“

„Jo, to ona uměla vždycky,“ utrousil Samuel a snažil se skrýt opovržení. Od chvíle, kdy dospěl v muže,nedělal nic jiného, než předstíral. Už ho to unavovalo.

Jonathan jen nevěřícně zavrtěl hlavou, sedl za volant a odjel.

*

První den v práci uběhl Faith snad až příliš rychle. Vše

bylo přesně tak, jak očekávala. Spousta knih, hodně

čtenářů, milé a  zvědavé kolegyně. Když se obrnila trělivostí a nasadila profesionální úsměv, dokázalapřežít i počáteční okukování svého vzhledu.

Někdy bych si ty oči nejraději vypíchla, hudrovalav duchu už asi posté. Kdyby to nebylo neslušné, tak by si nasadila své oblíbené oranžové brýle. Ve škole by to klidně udělala, mohla by to zamaskovat pózou rádoby vzdoru proti autoritám. Teď se ale musí chovatzodpovědně, zvlášť když získala příležitost pracovat na místě, které se jí zamlouvá.

Také doufala, že až se kolegyním a  návštěvníkům okouká, tak s  tím civěním přestanou. Byly to chvíle trapnosti nejen pro ni, ale i pro ty chudáky, když si po chvíli uvědomili, že na ni civí, jako by měli polovinu mozku.

Než po práci vyrazila zpět do Sawmillu, zajela si ještě nakoupit zásoby do supermarketu. Kromě jídla zakoupila i  pár kousků oblečení; její šatník nebyl na alabamské horko dostatečně vybavený. Nezapomněla ani na romantický slamák s širokou krempou.

Když pak dorazila ke svému domu, první, čeho si všimla, byl malý náklaďák, který stál zaparkovanýopoMartina Wolfová dál, aby jí nebránil v cestě do garáže. Její pohled pak sklouzl na hromadu dřeva, ležící vedle verandy. Pak doputoval až k Jonathanu Eatonovi, který stál kousek od verandy opět do půli těla nahý a zrovna si na hlavu a hruď stříkal vodu ze zahradní hadice.

Faith se do toho obrázku vpila očima a málemzapomněla dýchat. Tolik mu to sluší...

Jonathan ji samozřejmě slyšel přijíždět, ale využil nastalé situace a  nechal ji, ať si ho prohlédne do sytosti. Moc dobře věděl, jak na ženy působí, a Faith se mu líbila. Rozhodně by mu vůbec nevadilo, kdyby se s ním chtěla třeba sblížit víc, aspoň by to všechno bylo mnohem zajímavější.

Když nevystupovala z auta, pochopil, že se nezmýlil. Ještě ji chvíli nechal kochat se tím pohledem, pak se k ní otočil a se širokým úsměvem na tváři jí zamával.

Faith rychle zamrkala, aby se trochu vzpamatovala,a vystoupila z vozu. Z korby sebrala nákup a vyrazila k domu. Jak se vymanila z  toho podivného okouzlení, cítila spíš znepokojení nad tím, jak hloupě se kvůli němu chová.

„Dobrý den,“ pozdravil ji Jonathan vesele. „Pomůžu vám.“ Aniž by čekal na svolení, vzal jí část nákupu z náruče.

„Dobrý den, díky,“ odpověděla a  rychle odemkla dům.

Odnesla svou část nákupu do kuchyně, a  jelikož ji Jonathan nenásledoval, vrátila se ke dveřím pro zbytek.

„Šel bych dál,“ řekl Jonathan, když se vrátila. „Ale jen bych vám tam nacákal.“

Faithin pohled opět sklouzl po jeho hrudi, na níž se teď třpytily kapky vody. Tentokrát si ale dala pozor a nenechala se zmámit tak jako poprvé.

„To je od vás ohleduplné,“ usmála se na něj vděčně. „Jak to dneska šlo?“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist