načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zatmění - Stephenie Meyerová

Zatmění
-6%
sleva

Elektronická kniha: Zatmění
Autor:

Třetí díl romantické čtyřdílné ságy s prvky fantasy a hororu. Isabella se stěhuje k otci do městečka Forks ve státě Washington. Zdá se jí, že na světě neexistuje nudnější a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199 Kč 187
+
-
6,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 90.3%hodnoceni - 90.3%hodnoceni - 90.3%hodnoceni - 90.3%hodnoceni - 90.3% 92%   celkové hodnocení
21 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: EGMONT ČR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 480
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Eclipse
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Markéta Demlová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-252-0834-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Třetí díl romantické čtyřdílné ságy s prvky fantasy a hororu. Isabella se stěhuje k otci do městečka Forks ve státě Washington. Zdá se jí, že na světě neexistuje nudnější a beznadějnější místo - až dokud nepotká tajuplného a přitažlivého Edwarda, který doslova obrátí její život vzhůru nohama. Do Isabellina příjezdu Edward úspěšně tajil před obyvateli městečka svou upírskou osobnost. Později však do Isabellina života vstoupí také Jacob, chlapec s vlkodlačími předky. Vlkodlaci a upíři jsou však nesmiřitelní nepřátelé a Edward s Jacobem toto nepřátelství nedokáží odložit ani z náklonnosti k Isabelle. A tak se Isabella musí mezi nimi rozhodnout…

Zařazeno v kategoriích
Zákazníci kupující zboží "Zatmění" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



Půlnoční slunce K7 2013-08-15 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Už je to nějakou dobu, co dopsala Půlnoční slunce a pořád není vydané. Je nějaká změna? Napsala něco dalšího? Všechny její knihy mám už přečtené a moc se těším na další, jen to dost dlouho trvá :(
reagovat
> ABZ.cz 2013-08-16 13:29:45
  Dobrý den,
dle dle poslední informace od nakladatele autorka knihu opravdu nedopsala, jelikož část unikla na internet, což ji od dalšího psaní odradilo. Žádná další kniha se tedy bohužel zatím neplánuje.
reagovat
   
 
půlnoční slunce gingles 2010-03-04
egmonnt prý nemá oprávnění vydat půlnoční slunce o Meyerové, nevíte proč? A je ještě naděje že kniha u nás přece jen vyjde?
reagovat
> Re: půlnoční slunce misha 2010-03-05 08:25:53
  zde máte odpověď: Půlnoční slunce (Midnight sun) - Stephenie napsala ještě poslední díl k Twilight serii, ale ještě před dokončením se její dílo objevilo na internetu. Mayerová tedy odložila psaní na neurčito, protože jí velice mrzelo, jak bylo její dílo zneužito. MS by ale měl být stejný příběh jako první díl Stmívání, ale z pohledu upíra Edwarda Cullena.
reagovat
   
> Re: půlnoční slunce Alenka 2010-03-18 16:31:40
  a já jsem zase na internetu četla, že už má MS dopsaný a že má vyjít někdy v dubnu nebo v květnu. jestli to teda nebyl kec, tak se máme na co těšit...
reagovat
   
 
sd verča 2009-02-19
douifám že bryz vyjde. už sem četla pár stránek
reagovat
 
dotaz erika 2009-01-28
Ahoj, chtěla jsem se zeptat? nový měsíc je dvoudílný? nějak sem to totiž nepochopila. díky
reagovat
 
5díl Gigina 2009-01-09
nevíte jestli už začala Stephenie Meyerová psat 5. díl nebo alespon jak se jmenuje pls napište na email
reagovat
> Re: 5díl Eliška 2009-02-09 14:26:49
  5díl není když je to čtyř dílná sága
reagovat
   
> Re: 5díl kikina 2009-02-10 15:11:39
  5 díl je a menuje se nidnight sun(půlnoční slunce) a tento díl je psán z pohledu edwarda cullena :)
reagovat
   
> Re: 5díl kikina 2009-02-10 15:12:47
  sory preklikla sem se je to MIDNIGHT SUN
reagovat
   
 
Odpoved Aiva 2009-01-07
V CR uz je prelozeny aj 4.diel...na nete sa da stiahnut....ale kniha este nevysla...
reagovat
> Re: Odpoved baja 2009-01-23 16:01:26
  kde sa da na nete stiahnut kniha prosiim poradte ja fakt nevim asi som blba ale neviim!!
reagovat
   
> Re: Odpoved Lea 2009-01-26 21:00:31
  4. díl na netu - kdo hledá, ten najde. Myslím, že tohle není místo kde by někdo někomu radil, kde si stáhne elektronickou verzi knihy. Jinak 5. díl je Midnight Sun - Půlnoční slunce, což je Stmívání z pohledu Edwarda a není dopsaný, protože někdo z autorčiny blízkosti zveřejnil rukopis prvních 12. kapitol, takže se na to prozatím (možná i nadobro) vykašlala...
reagovat
   
> Re: Odpoved KKKKKKKKK 2009-04-13 19:08:58
  NA GOOGLE ZADÁŠ MÉNO A MUSÍŠ DOUFAT
ŽE OBĚVÍŠ ODKAZ NA TU STRÁNKU.
reagovat
   
> Re: Odpoved misha 2009-04-14 08:48:23
  odkaz je: http://knihy.abz.cz
reagovat
   
 
Otázka Agát 2008-12-31
Mám dotaz... vyšla už u nás 4. kniha?
reagovat
 
horor??? Renča 2008-06-13
To zařazení mi přijde zvláštní, řekla bych spíš fantasy román pro mládež s pár prvky hororu.
reagovat
 
skvělá série Renča 2008-06-13
Málokdy se stává, že další díl je lepší než předchozí, ale tady to platí.
reagovat
 
oprava Jaazzy 2008-06-13
jako mně - autorka ne aurorka :-D
reagovat
 
chyba Jaazzy 2008-06-13
Aurorka se jmenuje MEYERová (ne Mezerová) - chápu překlep se vloudí
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Warning: Required "glyf" table is not found -- trying to recover. STMÍVÁNÍ – NOVÝ MĚSÍC Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.egmont.cz www.albatrosmedia.cz Stephenie Meyerová Zatmění – e-kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2016 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv. www.egmont.cz STEPHENIE MEYEROVÁ zatmeni_nove_titul:Sestava 1 19.8.09 9:15 Stránka 1 Eclipse Text copyright © 2007 by Stephenie Meyer Translation © 2008 by Markéta Demlová This edition published by arrangement with Little, Brown and Company, Hachette Book Group USA. All rights reserved.   Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o. Na Pankráci 30/1618, 140 00 Praha 4, v Praze roku MMXVII jako svou 5184. publikaci Z anglického originálu Eclipse přeložila Markéta Demlová Odpovědný redaktor Stanislav Kadlec Sazba Amos typografické studio, s.r.o. E-book konverzi provedl Art D – Grafický ateliér Černý, s. r. o. E-book konverze © Art D – Grafický ateliér Černý, s. r. o. ISBN tištěné verze 978-80-252-0834-2 ISBN e-knihy 978-80-252-4067-0 TS 14. První vydání www.egmont.cz www.albatrosmedia.cz PŘEDMLUVA Všechny naše pokusy o úskok byly marné. Se srdcem sevřeným v ledovém krunýři jsem sledovala, jak se chystá mě bránit. Jeho intenzivní soustředění neprozrazovalo ani náznak pochybností, ačkoliv stál proti přesile. Věděla jsem, že se nedočkáme žádné pomoci – členové jeho rodiny v tuto chvíli nepochybně bojovali o své životy stejně jako on bojoval o ty naše. Dozvím se někdy výsledek té druhé bitvy? Zjistím, kdo jsou vítězové a kdo poražení? Neskončí můj život dřív? Výhledy nebyly kdovíjak příznivé. Černé oči, planoucí zuřivou touhou po mé smrti, číhaly na okamžik, až se pozornost mého ochránce obrátí jinam. V tu chvíli jistě zemřu. Někde daleko, daleko v chladném lese zavyl vlk. Stmivani_ 2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 3 Stmivani_ 2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 4 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 4 1. ULTIMÁTUM Bello, nechápu, proč nutíš Charlieho, aby Billymu podstrkoval vzkazy pro mě, jako bychom byli ve druhé třídě – kdybych stebou chtěl mluvit, tak bych ti zvedl To ty jsi to rozhodla, chápeš? Nemůžeš mít obojí, když Co je na slovech „nepřátelé na život ana smrt“ tak složitého, že je nedovedeš Koukni, já vím, že se chovám jako vůl, ale jinak to nejde Nemůžeme být kamarádi, když trávíš všechen čas spartou Když na tebe moc myslím, je to ještě horší, takže už mi nepiš Jo, taky se mi po tobě stýská. Hodně. Tím se ale nic nemění. Promiň. Jacob Přejela jsem prsty po stránce apo hmatu cítila vroubky, kde přitiskl pero na papír tak silně, že ho div neprotrhl. Dovedla jsem si ho představit, jak to psal – jak čmáral rozzlobená písmena svým nedbalým rukopisem, jak škrtal řádku po řádce, když slova nevyzněla podle jeho představ, možná dokonce vobrovské ruce zlomil pero; to by vysvětlovalo ty kaňky. Dokázala jsem si představit, jak se nespokojeně mračil akrabatil čelo. Kdybych utoho byla, možná bych se smála. Aby sis neudělal uzel na mozku, Jacobe, dobírala bych si ho. Prostě to ze sebe vysyp. Smích bylo to poslední, nač jsem měla chuť, když jsem si znovu pročítala ta slova, která jsem už stejně uměla zpaměti. Jeho odpověď na můj prosebný vzkaz – který jsem mu poslala po Charliem aprostřednictvím Billyho jako nějaká druhačka, 5 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 5 jak podotkl – mě nijak nepřekvapila. Věděla jsem, co vní bude stát ještě dřív, než jsem ji otevřela. Překvapením pro mě bylo, jak hluboce mě každý přeškrtnutý řádek ranil – jako kdybych se pořezala oostré hroty písmenek. Anejen to, za každou rozhněvanou nedokončenou větou se skrývalo jezero bolesti; ata Jacobova bolest mě zraňovala hlouběji než moje vlastní. Zatímco jsem nad tím uvažovala, dolehl ke mně zkuchyně pach spáleniny akouře. Vjiné domácnosti by možná skutečnost, že vaří někdo jiný než já, nebyla důvodem kpanice, ale tady jsem musela zasáhnout. Zastrčila jsem zmačkaný papír do zadní kapsy kalhot avmžiku jsem byla dole. Sklenice omáčky na špagety, kterou Charlie strčil do mikrovlnky, objížděla teprve první kolečko, když jsem strhnutím otevřela dvířka avytáhla ji ven. „Udělal jsem snad něco špatně?“ divil se Charlie. „Tati, napřed musíš sundat víčko. Kov do mikrovlnky nepatří.“ Při těch slovech jsem honem odšroubovala víčko, nalila polovinu omáčky do misky, pak jsem misku vrátila do mikrovlnky asklenici zpátky do ledničky; nastavila jsem čas astiskla start. Charlie sledoval moje počínání snašpulenými rty. „Nudle jsem uvařil správně?“ Podívala jsem se na pánev na sporáku – zdroj pachu, který mě prve vyburcoval. „Neuškodí, když to budeš míchat,“ řekla jsem mírně. Našla jsem lžíci apokusila se roztrhat kašovitý chuchvalec, který se připekl ke dnu. Charlie si povzdechl. „Tak co se tady děje, kčemu to všechno?“ zeptala jsem se ho. Založil si ruce na prsou azadním oknem pozoroval liják venku. „Nevím, očem mluvíš,“ zabručel. Byla jsem zmatená. Charlie vaří? Aproč se utoho tváří tak kysele? Vždyť Edward ještě nepřišel; táta si obvykle tohle chování schovával pro mého kluka. Snažil se, seč mohl, aby mu každým slovem agestem dal najevo, že tu není vítán. Jeho sna- 6 Stmivani_ 2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 6 jak podotkl – mě nijak nepřekvapila. Věděla jsem, co vní bude stát ještě dřív, než jsem ji otevřela. Překvapením pro mě bylo, jak hluboce mě každý přeškrtnutý řádek ranil – jako kdybych se pořezala oostré hroty písmenek. Anejen to, za každou rozhněvanou nedokončenou větou se skrývalo jezero bolesti; ata Jacobova bolest mě zraňovala hlouběji než moje vlastní. Zatímco jsem nad tím uvažovala, dolehl ke mně zkuchyně pach spáleniny akouře. Vjiné domácnosti by možná skutečnost, že vaří někdo jiný než já, nebyla důvodem kpanice, ale tady jsem musela zasáhnout. Zastrčila jsem zmačkaný papír do zadní kapsy kalhot avmžiku jsem byla dole. Sklenice omáčky na špagety, kterou Charlie strčil do mikrovlnky, objížděla teprve první kolečko, když jsem strhnutím otevřela dvířka avytáhla ji ven. „Udělal jsem snad něco špatně?“ divil se Charlie. „Tati, napřed musíš sundat víčko. Kov do mikrovlnky nepatří.“ Při těch slovech jsem honem odšroubovala víčko, nalila polovinu omáčky do misky, pak jsem misku vrátila do mikrovlnky asklenici zpátky do ledničky; nastavila jsem čas astiskla start. Charlie sledoval moje počínání snašpulenými rty. „Nudle jsem uvařil správně?“ Podívala jsem se na pánev na sporáku – zdroj pachu, který mě prve vyburcoval. „Neuškodí, když to budeš míchat,“ řekla jsem mírně. Našla jsem lžíci apokusila se roztrhat kašovitý chuchvalec, který se připekl ke dnu. Charlie si povzdechl. „Tak co se tady děje, kčemu to všechno?“ zeptala jsem se ho. Založil si ruce na prsou azadním oknem pozoroval liják venku. „Nevím, očem mluvíš,“ zabručel. Byla jsem zmatená. Charlie vaří? Aproč se utoho tváří tak kysele? Vždyť Edward ještě nepřišel; táta si obvykle tohle chování schovával pro mého kluka. Snažil se, seč mohl, aby mu každým slovem agestem dal najevo, že tu není vítán. Jeho sna- 6 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 6 hy ovšem nebyly nutné – Edward přesně věděl, co si můj otec myslí, ibez toho divadýlka. Při slovu kluk jsem se začala kousat do tváře azase se mě zmocnilo to známé napětí. Tohle slovo ani zdaleka nevystihovalo, co jsem cítila – pro věčnou oddanost potřebujete expresivnější výraz... Ale slova jako souzeno a osud zněla příšerně sentimentálně, když je člověk použil vběžném rozhovoru. Edward měl na mysli jiné slovo, aprávě ono bylo zdrojem napětí, které jsem cítila. Trnuly mi zuby už při pouhém pomyšlení. Snoubenka.Brrr. Při té představě jsem se otřásla. „Uniklo mi něco? Odkdy vaříš večeře?“ zeptala jsem se Charlieho. Hodila jsem těstovinovou hroudu do vroucí vody asledovala, jak tam poskakuje. „No, spíš bych měla říct pokoušíšse vařit, viď.“ Charlie pokrčil rameny. „Není žádný zákon, který by říkal, že ve vlastním domě nesmím vařit.“ „Ty jsi odborník,“ odpověděla jsem asúsměvem se podívala na odznak přišpendlený kjeho kožené bundě. „Haha. Vtipné.“ Můj pohled mu připomněl, že ji má ještě na sobě, tak se zní vysoukal apověsil ji na háček, který měl vyhrazený pro sebe. Visel tam iopasek se služební pistolí – už několik týdnů necítil potřebu brát ho ssebou na stanici. Městečko Forks ve státě Washington netrápila žádná záhadná zmizení, nikdo nechodil nahlásit, že spatřil obrovského tajemného vlka ve věčně deštivých lesích... Mlčky jsem míchala nudle aříkala si, že až nadejde vhodná chvíle, Charlie sám začne vyprávět otom, co ho trápí. Můj táta nebyl žádný mluvka, aúsilí vydané na přípravu večeře, ke které si se mnou chtěl sednout, dávalo jasně najevo, že máme před sebou netypicky dlouhý rozhovor. Mechanicky jsem se podívala na hodiny – což jsem touhle dobou dělávala každých pár minut. Zbývala necelá půlhodina. Odpoledne bývala zcelého dne nejprotivnější. Od té doby, co na mě můj kdysi nejlepší přítel (avlkodlak) Jacob Black 7 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 7 prozradil, že jsem potají jezdila na motorce – té zrady se dopustil proto, abych dostala domácí vězení anemohla trávit čas sEdwardem Cullenem, svým klukem (upírem) – měl Edward dovoleno vídat mě jenom od sedmi do půl desáté večer, vždycky vmezích našeho domu apod dohledem spolehlivě nabručeného táty. Tenhle trest následoval bezprostředně po trochu méně přísném domácím vězení, které jsem si vysloužila za nevysvětlené třídenní zmizení aepizodku se skokem zútesu. Samozřejmě jsem Edwarda stále vídala ve škole, protože stím Charlie nemohl nic nadělat. Apak také Edward trávil téměř každou noc umě vpokoji, ale otom Charlie neměl tušení. Edwardova schopnost lehce atiše vyšplhat do mého okna vprvním poschodí byla téměř tak užitečná jako jeho schopnost číst Charlieho myšlenky. Takže odpoledne byla jediná část dne, kterou jsem musela vydržet bez Edwarda, apřesto jsem vždycky byla neklidná ahodiny se mi nesnesitelně vlekly. Ale snášela jsem svůj trest bez reptání, zaprvé proto, že jsem věděla, že si ho zasloužím, azadruhé proto, že jsem tatínkovi nechtěla ubližovat tím, že bych se teď odstěhovala. Na obzoru se totiž rýsovalo mnohem trvalejší odloučení, okterém Charlie sice nevěděl, ale které se nezadržitelně blížilo. Tatínek se sbručením posadil ke stolu arozložil si před sebe vlhké noviny; za pár vteřin nesouhlasně zamlaskal jazykem. „Nevím, proč ty noviny čteš, tati. Jenom tě to vždycky vytočí.“ Nevšímal si mě, vrčel na noviny vrukou. „Akvůli tomuhle chtějí všichni žít vmalém městě! To je neuvěřitelné.“ „Tak copak nám velkoměsta provedla tentokrát?“ „Seattle se uchází otitul města snejvětším počtem vražd vzemi. Pět nevyřešených vražd za poslední dva týdny. Dovedeš si to představit, takhle žít?“ „Myslím, že Phoenix je ve statistice vražd ještě výš, tati. Já jsem tam žila.“ Anikdy mi nehrozilo, že by mě někdo chtěl zabít, dokud jsem se nepřestěhovala do tohoto bezpečného 8 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 8 prozradil, že jsem potají jezdila na motorce – té zrady se dopustil proto, abych dostala domácí vězení anemohla trávit čas sEdwardem Cullenem, svým klukem (upírem) – měl Edward dovoleno vídat mě jenom od sedmi do půl desáté večer, vždycky vmezích našeho domu apod dohledem spolehlivě nabručeného táty. Tenhle trest následoval bezprostředně po trochu méně přísném domácím vězení, které jsem si vysloužila za nevysvětlené třídenní zmizení aepizodku se skokem zútesu. Samozřejmě jsem Edwarda stále vídala ve škole, protože stím Charlie nemohl nic nadělat. Apak také Edward trávil téměř každou noc umě vpokoji, ale otom Charlie neměl tušení. Edwardova schopnost lehce atiše vyšplhat do mého okna vprvním poschodí byla téměř tak užitečná jako jeho schopnost číst Charlieho myšlenky. Takže odpoledne byla jediná část dne, kterou jsem musela vydržet bez Edwarda, apřesto jsem vždycky byla neklidná ahodiny se mi nesnesitelně vlekly. Ale snášela jsem svůj trest bez reptání, zaprvé proto, že jsem věděla, že si ho zasloužím, azadruhé proto, že jsem tatínkovi nechtěla ubližovat tím, že bych se teď odstěhovala. Na obzoru se totiž rýsovalo mnohem trvalejší odloučení, okterém Charlie sice nevěděl, ale které se nezadržitelně blížilo. Tatínek se sbručením posadil ke stolu arozložil si před sebe vlhké noviny; za pár vteřin nesouhlasně zamlaskal jazykem. „Nevím, proč ty noviny čteš, tati. Jenom tě to vždycky vytočí.“ Nevšímal si mě, vrčel na noviny vrukou. „Akvůli tomuhle chtějí všichni žít vmalém městě! To je neuvěřitelné.“ „Tak copak nám velkoměsta provedla tentokrát?“ „Seattle se uchází otitul města snejvětším počtem vražd vzemi. Pět nevyřešených vražd za poslední dva týdny. Dovedeš si to představit, takhle žít?“ „Myslím, že Phoenix je ve statistice vražd ještě výš, tati. Já jsem tam žila.“ Anikdy mi nehrozilo, že by mě někdo chtěl zabít, dokud jsem se nepřestěhovala do tohoto bezpečného 8 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 8 městečka. Moje jméno vlastně pořád figuruje na několika seznamech jako cíl útoku... Lžíce se mi roztřásla vrukou, až voda začala šplíchat. „No, já bych tam nebydlel ani za zlaté prase,“ prohlásil Charlie. Přestala jsem zachraňovat večeři apustila jsem se do servírování; musela jsem použít nůž na steaky, abych ukrojila jednu porci špaget pro Charlieho ajednu pro sebe. Tatínek mě přitom zahanbeně pozoroval. Pak si polil svou porci omáčkou azabořil do ní lžíci. Zamaskovala jsem svůj chuchvalec omáčkou, jak nejlépe jsem uměla, abez velkého nadšení jsem se taky pustila do jídla. Chvilku jsme jedli mlčky. Charlie stále pročítal zprávy, tak jsem si vzala svůj ohmataný výtisk románu Na Větrné hůrce, který ležel na stole ještě od snídaně, asnažila jsem se ponořit do příběhu zAnglie na přelomu osmnáctého adevatenáctého století. Přitom jsem čekala, až Charlie začne mluvit. Právě jsem se dostávala kčásti, kdy se Heathcliff vrací, když si Charlie odkašlal ahodil noviny na zem. „Máš pravdu,“ řekl Charlie. „Tohle všechno nebylo jen tak.“ Zamával vidličkou nad lepivým jídlem. „Chtěl jsem stebou mluvit.“ Odložila jsem knihu stranou; vazba byla tak poničená, že se knížka naplocho rozložila na stole. „Stačilo říct.“ Přikývl asvraštil obočí. „Jo. Příště si to budu pamatovat. Myslel jsem, že když ti ulehčím starosti spřípravou večeře, tak tě obměkčím.“ Zasmála jsem se. „To se ti povedlo – tvoje kuchařské umění mě obměkčilo, že jsem jako pěnový bonbón. Co potřebuješ, tati?“ „No, jde oJacoba.“ Cítila jsem, jak mi výraz ztvrdl. „Aco je sním?“ zeptala jsem se ztuhlými rty. „Klídek, Bells. Já vím, jsi pořád rozzlobená, že na tebe žaloval, ale on jenom udělal správnou věc. Bylo to od něj zodpovědné.“ 9 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 9 „Zodpovědné,“ zopakovala jsem pohrdlivě azvedla oči vsloup. „Jasně. Tak co je sJacobem?“ Ta naoko lhostejná otázka mi rezonovala vhlavě, nedávala mi pokoj. Co je sJacobem? Co sním mám dělat? Sbývalým nejlepším přítelem, který je teď pro mě... čím? Nepřítelem? Přikrčila jsem se. Charlie se najednou tvářil nejistě. „Slib mi, že se nebudeš zlobit, ano?“ „Proč bych se zlobila?“ „Protože jde taky oEdwarda.“ Přimhouřila jsem oči. Charlie nasadil hrubší tón. „Pouštím ho knám domů, nebo ne?“ „To ano,“ připustila jsem. „Ale jen na chvilku. Avůbec by mi nevadilo, kdybys měčas od času pustil taky zdomu,“ pokračovala jsem – jenom vžertu ovšem; věděla jsem, že budu mít zaracha po zbytek školního roku. „Poslední dobou jsem docela hodná.“ „No, ktomu jsem se taky chtěl tak trochu dostat...“ Vtu chvíli se Charlieho obličej roztáhl do nečekaného úsměvu, při kterém se mu udělaly vějířky vrásek kolem očí; na vteřinku vypadal odvacet let mladší. Ten úsměv ve mně vykřesal jiskřičku naděje, ale nechtěla jsem na to jít moc zhurta. „Já ti nerozumím, tati. Mluvíš oJacobovi, nebo oEdwardovi, nebo omém domácím vězení?“ Úsměv se zase zablýskl. „Vpodstatě otom všem.“ „Ajak to spolu souvisí?“ zeptala jsem se obezřetně. „Dobře.“ Povzdechl si azvedl ruce, jako by se vzdával. „Říkal jsem si zkrátka, že by sis možná zasloužila podmínečné propuštění za dobré chování. Musím uznat, že na svůj věk jsi to snášela statečně.“ Hlas iobočí mi vylétly vzhůru. „Vážně? Jsem volná?“ Co se to stalo? Byla jsem přesvědčená, že budu vdomácím vězení, dokud se skutečně neodstěhuju, aani Edward nezaznamenal vCharlieho myšlenkách žádné kolísání... Charlie zvedl prst. „Podmínečně.“ 10 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 10 „Zodpovědné,“ zopakovala jsem pohrdlivě azvedla oči vsloup. „Jasně. Tak co je sJacobem?“ Ta naoko lhostejná otázka mi rezonovala vhlavě, nedávala mi pokoj. Co je sJacobem? Co sním mám dělat? Sbývalým nejlepším přítelem, který je teď pro mě... čím? Nepřítelem? Přikrčila jsem se. Charlie se najednou tvářil nejistě. „Slib mi, že se nebudeš zlobit, ano?“ „Proč bych se zlobila?“ „Protože jde taky oEdwarda.“ Přimhouřila jsem oči. Charlie nasadil hrubší tón. „Pouštím ho knám domů, nebo ne?“ „To ano,“ připustila jsem. „Ale jen na chvilku. Avůbec by mi nevadilo, kdybys měčas od času pustil taky zdomu,“ pokračovala jsem – jenom vžertu ovšem; věděla jsem, že budu mít zaracha po zbytek školního roku. „Poslední dobou jsem docela hodná.“ „No, ktomu jsem se taky chtěl tak trochu dostat...“ Vtu chvíli se Charlieho obličej roztáhl do nečekaného úsměvu, při kterém se mu udělaly vějířky vrásek kolem očí; na vteřinku vypadal odvacet let mladší. Ten úsměv ve mně vykřesal jiskřičku naděje, ale nechtěla jsem na to jít moc zhurta. „Já ti nerozumím, tati. Mluvíš oJacobovi, nebo oEdwardovi, nebo omém domácím vězení?“ Úsměv se zase zablýskl. „Vpodstatě otom všem.“ „Ajak to spolu souvisí?“ zeptala jsem se obezřetně. „Dobře.“ Povzdechl si azvedl ruce, jako by se vzdával. „Říkal jsem si zkrátka, že by sis možná zasloužila podmínečné propuštění za dobré chování. Musím uznat, že na svůj věk jsi to snášela statečně.“ Hlas iobočí mi vylétly vzhůru. „Vážně? Jsem volná?“ Co se to stalo? Byla jsem přesvědčená, že budu vdomácím vězení, dokud se skutečně neodstěhuju, aani Edward nezaznamenal vCharlieho myšlenkách žádné kolísání... Charlie zvedl prst. „Podmínečně.“ 10 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 10 Nadšení opadlo. „No, to je fantastické,“ zabručela jsem. „Bello, tohle ber spíš jako prosbu než žádost, ano? Jsi volná. Ale doufám, že tu svobodu... moudře využiješ.“ „Co to znamená?“ Znovu si povzdychl. „Vím, že ti stačí ke štěstí trávit veškerý svůj čas sEdwardem –“ „Trávím čas taky sAlicí,“ skočila jsem mu do řeči. Edwardovy sestry se žádné návštěvní hodiny netýkaly; přicházela aodcházela, jak se jí zachtělo. Charlie byl vjejích šikovných rukou poddajný jako tmel. „To je pravda,“ souhlasil. „Ale máš ijiné přátele kromě Cullenových, Bello. Nebo jsi aspoň mívala.“ Dlouhou chvíli jsme se na sebe dívali. „Kdy jsi naposledy mluvila sAngelou Weberovou?“ nadhodil. „Vpátek uoběda,“ odpověděla jsem okamžitě. Před Edwardovým návratem se moji spolužáci rozdělili do dvou skupin. Vduchu jsem je rozlišovala na hodné, kteří stáli proti těm zlým. My a oni se taky dalo použít. Hodní lidé byli Angela, její věrný kluk Ben Cheney aMike Newton; tito tři mi velmi velkodušně odpustili, že jsem se zbláznila, když mě Edward opustil. Ta druhá skupina se soustředila kolem Lauren Malloryové azdálo se, že téměř všichni ostatní, včetně mé první kamarádky ve Forks, Jessiky Stanleyové, jsou zastánci jejího programu namířeného proti mně. Když se Edward vrátil do školy, dělící čára jen nabyla na zřetelnosti. Edwardův návrat si vybral daň vpodobě Mikova přátelství, ale Angela mi byla neochvějně věrná aBen se zachoval podle jejího příkladu. Navzdory přirozené averzi, kterou většina lidí vůči Cullenovým cítila, Angela poslušně sedávala každý den uoběda vedle Alice. Po pár týdnech to dokonce vypadalo, že se jí tam začalo líbit. Bylo těžké nepodlehnout kouzlu Cullenových – jakmile jim člověk dal možnost nechat ho na sebe působit. „Amimo školu?“ zeptal se Charlie astrhl tak mou pozornost zpátky ksobě. 11 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 11 „Neviděla jsem se s nikým mimo školu, tati. Domácí vězení, pamatuješ? AAngela má taky kluka. Je vždycky sBenem. Jestlibudu opravdu volná,“ dodala jsem, silně skeptická, „možná bychom mohli chodit na rande společně.“ „Dobře. Ovšem...“ Zaváhal. „SJakem jste bývali jako siamská dvojčata, ateď –“ Utnula jsem ho. „Můžeš se dostat ktomu hlavnímu, tati? Jaká je tvoje podmínka – ale přesně?“ „Myslím, že bys kvůli jednomu klukovi neměla házet za hlavu všechny ostatní přátele, Bello,“ řekl přiškrceným hlasem. „Nesluší se to anavíc si myslím, že by tvůj život byl lépe vyvážený, kdybys do něj pustila ijiné lidi. To, co se stalo loni vzáří...“ Zašklebila jsem se. „Zkrátka adobře,“ hájil se, „kdybys tenkrát měla vživotě místo ipro jiné než jen pro Edwarda Cullena, nemuselo to tak dopadnout.“ „Dopadlo by to přesně stejně,“ zamumlala jsem. „Možná ano, amožná ne.“ „Kam tím míříš?“ připomněla jsem mu. „Využij své nově nabyté svobody ktomu, aby ses vídala isdalšími kamarády. Vnes do toho trochu rovnováhy.“ Pomalu jsem přikývla. „Rovnováha mi nevadí. Mám ale nějaké specifické časové kvóty?“ Zašklebil se, ale zavrtěl hlavou. „Já to nechci komplikovat. Jenom nezapomínej na přátele...“ Bylo to dilema, skterým jsem se už potýkala. Moji přátelé. Lidé, skterými se kvůli jejich bezpečnosti po závěrečných zkouškách už nikdy neuvidím. Jak se mám tedy zachovat? Trávit snimi čas, dokud to jde? Nebo se od nich začít odstřihávat už teď, aby byl ten přechod pozvolnější? Ta druhá možnost mi naháněla strach. „... obzvláště na Jacoba,“ dodal Charlie avytrhl mě ze zamyšlení. To bylo ještě větší dilema než to první. Chvilku mi trvalo, než jsem našla správná slova. „SJacobem to... možná... bude těžké.“ 12 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 12 „Neviděla jsem se snikým mimo školu, tati. Domácí vězení, pamatuješ? AAngela má taky kluka. Je vždycky sBenem. Jestlibudu opravdu volná,“ dodala jsem, silně skeptická, „možná bychom mohli chodit na rande společně.“ „Dobře. Ovšem...“ Zaváhal. „SJakem jste bývali jako siamská dvojčata, ateď –“ Utnula jsem ho. „Můžeš se dostat ktomu hlavnímu, tati? Jaká je tvoje podmínka – ale přesně?“ „Myslím, že bys kvůli jednomu klukovi neměla házet za hlavu všechny ostatní přátele, Bello,“ řekl přiškrceným hlasem. „Nesluší se to anavíc si myslím, že by tvůj život byl lépe vyvážený, kdybys do něj pustila ijiné lidi. To, co se stalo loni vzáří...“ Zašklebila jsem se. „Zkrátka adobře,“ hájil se, „kdybys tenkrát měla vživotě místo ipro jiné než jen pro Edwarda Cullena, nemuselo to tak dopadnout.“ „Dopadlo by to přesně stejně,“ zamumlala jsem. „Možná ano, amožná ne.“ „Kam tím míříš?“ připomněla jsem mu. „Využij své nově nabyté svobody ktomu, aby ses vídala isdalšími kamarády. Vnes do toho trochu rovnováhy.“ Pomalu jsem přikývla. „Rovnováha mi nevadí. Mám ale nějaké specifické časové kvóty?“ Zašklebil se, ale zavrtěl hlavou. „Já to nechci komplikovat. Jenom nezapomínej na přátele...“ Bylo to dilema, skterým jsem se už potýkala. Moji přátelé. Lidé, skterými se kvůli jejich bezpečnosti po závěrečných zkouškách už nikdy neuvidím. Jak se mám tedy zachovat? Trávit snimi čas, dokud to jde? Nebo se od nich začít odstřihávat už teď, aby byl ten přechod pozvolnější? Ta druhá možnost mi naháněla strach. „... obzvláště na Jacoba,“ dodal Charlie avytrhl mě ze zamyšlení. To bylo ještě větší dilema než to první. Chvilku mi trvalo, než jsem našla správná slova. „SJacobem to... možná... bude těžké.“ 12 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 12 „Blackovi jsou prakticky rodina, Bello,“ dodal Charlie přísně aotcovsky. „AJacob je už dlouho tvůj velmi, velmi dobrý přítel.“ „To já vím.“ „Copak se ti po něm vůbec nestýská?“ zeptal se táta nešťastně. Vtu ránu jako by mi natekl krk; musela jsem si dvakrát odkašlat, než se mi podařilo odpovědět. „Ano, moc se mi stýská,“ přiznala jsem sočima sklopenýma. „Hrozně se mi po něm stýská.“ „Tak proč je to tak těžké?“ Na tuhle otázku jsem mu prostě nemohla odpovědět. Bylo to proti pravidlům, aby normální lidé – lidští lidé jako já aCharlie – věděli outajeném světě plném mýtů apříšer, které vskrytu aneodhaleny existovaly kolem nás. Já jsem otom světě věděla všechno – čímž jsem si vysloužila pěknou řádku potíží. Nechtěla jsem, aby se stím musel potýkat iCharlie. „Mezi Jacobem amnou došlo... ke konfliktu,“ řekla jsem pomalu. „Dostali jsme se do sporu kvůli našemu přátelství, víš. Zdá se, že Jakovi už prostě přátelství nestačí.“ Nechtěla jsem ve svém vysvětlování zabíhat do detailů, které byly sice pravdivé, ale bezvýznamné, skoro nicotné vporovnání shlavním důvodem naší roztržky. Jacobova vlkodlačí smečka totiž ksmrti nenáviděla Edwardovu upíří rodinu – atedy taky mě, protože jsem měla vúmyslu stát se členkou této rodiny se vším všudy. Něco takového jsem sním nemohla vyřizovat prostřednictvím vzkazů, atelefony mi nebral. Amůj plán jednat svlkodlakem osobně se rozhodně nesetkal sporozuměním na straně upírů. „Edward nestojí otrošku zdravé konkurence?“ neodpustil si Charlie sarkastickou poznámku. Vrhla jsem po něm zlobný pohled. „Ožádnou konkurenci nejde.“ „Ubližuješ Jakovi, když se mu takhle vyhýbáš. Určitě by se stebou radši aspoň kamarádil.“ Aha, takže to já se vyhýbám jemu? 13 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 13 „Jsem si celkem jistá, že Jake se se mnou vůbec nechce kamarádit.“ Ta slova mě pálila vpuse. „Ajak tě to vlastně napadlo?“ Charlie se zatvářil rozpačitě. „Asi to přišlo na přetřes dneska uBillyho...“ „Vy jste sBillym jak dvě staré drbny,“ postěžovala jsem si avzdorovitě jsem píchala vidličkou do ztuhlých špaget na talíři. „Billy si oJacoba dělá starosti,“ řekl Charlie. „Jake to teď má těžké... Je vdepresi.“ Zamračila jsem se, ale oči jsem měla upřené na slepenec. „Apak, vždycky jsi byla tak šťastná, když jsi strávila den sJakem.“ Charlie si povzdechl. „ Teď jsem šťastná taky,“ ucedila jsem zuřivě skrz zaťaté zuby. Kontrast mezi mými slovy atónem prolomil napětí. Charlie vybuchl smíchy ajá jsem se kněmu musela přidat. „Dobře, dobře,“ souhlasila jsem. „Rovnováhu.“ „AJacoba,“ naléhal. „Pokusím se.“ „Fajn. Najdi tu rovnováhu, Bello. Jo, abych nezapomněl, přišla ti nějaká pošta,“ dodal Charlie arázně celou věc uzavřel. „Je to vedle sporáku.“ Seděla jsem bez hnutí amyšlenky se mi stále ovíjely kolem Jacobova jména. Stejně to budou jen nějaké reklamy; zrovna včera jsem dostala balíček od maminky anic jiného jsem nečekala. Charlie odsunul židli od stolu asprotahováním vstal. Odnesl talíř do dřezu, ale než na něj začal napouštět vodu, aby ho umyl, zastavil se ahodil mi tlustou obálku. Dopis klouzavě přistál na stole ašťouchl mě do lokte. „Jo, dík,“ zamumlala jsem, zmatená jeho neodbytností. Pak jsem spatřila zpáteční adresu – ten dopis byl zUniverzity jihovýchodní Aljašky. „To bylo rychlé. Tuším, že itam jsem zmeškala termín.“ Charlie se uchichtl. 14 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 14 „Jsem si celkem jistá, že Jake se se mnou vůbec nechce kamarádit.“ Ta slova mě pálila vpuse. „Ajak tě to vlastně napadlo?“ Charlie se zatvářil rozpačitě. „Asi to přišlo na přetřes dneska uBillyho...“ „Vy jste sBillym jak dvě staré drbny,“ postěžovala jsem si avzdorovitě jsem píchala vidličkou do ztuhlých špaget na talíři. „Billy si oJacoba dělá starosti,“ řekl Charlie. „Jake to teď má těžké... Je vdepresi.“ Zamračila jsem se, ale oči jsem měla upřené na slepenec. „Apak, vždycky jsi byla tak šťastná, když jsi strávila den sJakem.“ Charlie si povzdechl. „Teď jsem šťastná taky,“ ucedila jsem zuřivě skrz zaťaté zuby. Kontrast mezi mými slovy atónem prolomil napětí. Charlie vybuchl smíchy ajá jsem se kněmu musela přidat. „Dobře, dobře,“ souhlasila jsem. „Rovnováhu.“ „AJacoba,“ naléhal. „Pokusím se.“ „Fajn. Najdi tu rovnováhu, Bello. Jo, abych nezapomněl, přišla ti nějaká pošta,“ dodal Charlie arázně celou věc uzavřel. „Je to vedle sporáku.“ Seděla jsem bez hnutí amyšlenky se mi stále ovíjely kolem Jacobova jména. Stejně to budou jen nějaké reklamy; zrovna včera jsem dostala balíček od maminky anic jiného jsem nečekala. Charlie odsunul židli od stolu asprotahováním vstal. Odnesl talíř do dřezu, ale než na něj začal napouštět vodu, aby ho umyl, zastavil se ahodil mi tlustou obálku. Dopis klouzavě přistál na stole ašťouchl mě do lokte. „Jo, dík,“ zamumlala jsem, zmatená jeho neodbytností. Pak jsem spatřila zpáteční adresu – ten dopis byl zUniverzity jihovýchodní Aljašky. „To bylo rychlé. Tuším, že itam jsem zmeškala termín.“ Charlie se uchichtl. 14 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 14 Převrátila jsem obálku arozzlobeně se na tátu podívala. „Tys to otevřel.“ „Byl jsem zvědavý.“ „Jsem šokovaná, šerife. To je federální zločin!“ „No jo, tak si to přečti.“ Vytáhla jsem dopis asložený rozpis přednášek. „Gratuluju,“ řekl, než jsem si stihla něco přečíst. „Tvoje první přijetí.“ „Díky, tati.“ „Měli bychom si promluvit oškolném. Mám našetřené nějaké peníze...“ „Nonono, počkej, nic takového. Na důchod ti sahat nehodlám, tati. Mám svůj školní fond.“ Tedy to, co zněj zbývalo – ato do začátku nebylo nijak slavné. Charlie se zamračil. „Některé ty školy jsou docela drahé, Bells. Chci ti pomoct. Nemusíš jezdit takovou dálku až na Aljašku jenom proto, že je to tam levnější.“ Nebylo to tam levnější, vůbec ne. Ale bylo to daleko avJuneau bylo průměrně tři sta dvacet jedna dnů vroce zataženo. To první byl můj základní požadavek, to druhé Edwardův. „Peníze mi na to stačí. Navíc tam nabízejí všemožnou finanční výpomoc. Je snadné dostat půjčky.“ Doufala jsem, že moje blafování neprokoukne. Ve skutečnosti jsem se po podobných informacích nijak podrobně nepídila. „Takže...,“ začal Charlie apak našpulil pusu apodíval se stranou. „Takže co?“ „Nic. Já jenom...“ Zamračil se. „Jenom jsem si říkal... Jaké má Edward plány na příští rok?“ „Jo takhle.“ „No?“ Zachránilo mě rychlé zaklepání na dveře. Charlie zvedl oči vsloup ajá jsem vyskočila. „Už jdu!“ zavolala jsem, zatímco Charlie si mumlal něco, co znělo jako „Jdi pryč.“ Nevšímala jsem si toho aspěchala jsem Edwardovi otevřít. 15 Stmivani_ 2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 15 Se směšnou dychtivostí jsem otevřela dveře avnich stál on, můj vlastní zázrak. Můj úžas nad dokonalostí toho obličeje sčasem neslábl abyla jsem přesvědčená, že mi jeho krása nikdy nezevšední. Pohledem jsem přejela jeho nápadně bledé rysy: ostře řezanou hranatou čelist, měkkou křivku plných rtů, teď povytažených do úsměvu, rovný nos, vystouplé lícní kosti, hladké mramorové čelo – částečně zakryté prameny bronzových vlasů zmáčených deštěm... Nakonec jsem si nechala jeho oči, protože jsem věděla, že jakmile se do nich podívám, pravděpodobně zapomenu, nač jsem myslela. Byly velké, vteplém odstínu roztaveného zlata, orámované lemem hustých černých řas. Pohled do nich ve mně vždycky probouzel zvláštní pocit – najednou jsem si připadala jako hadrová panenka. Jímala mě lehká závrať, ale to mohlo být způsobeno tím, že jsem zapomínala dýchat. Pokaždé. Za takový obličej by podle mě každý manekýn vyměnil duši. Však to také možná byla požadovaná cena: jedna duše. Ne. Tomu jsem nevěřila. Zastyděla jsem se, že mě něco takového vůbec mohlo napadnout, abyla jsem ráda – jako tak často – že jsem jediný člověk na světě, jehož myšlenky jsou pro Edwarda tajemstvím. Vzala jsem ho za ruku avzdychla, když se naše prsty setkaly. Jeho studený dotyk ve mně vyvolával zvláštní pocit úlevy – jako kdyby najednou odezněla bolest, která mě dosud trápila. „Ahoj.“ Pousmála jsem se tomu chabému pozdravu. Zvedl naše propletené prsty ahřbetem ruky mě pohladil po tváři. „Jaké bylo odpoledne?“ „Dlouhé.“ „Pro mě taky.“ Sprsty stále propletenými si přitáhl moje zápěstí kobličeji. Zavřel oči, nosem se mi zlehka dotkl kůže aněžně se usmál. Jednou řekl, že si vychutnává buket, přestože odolává vínu. Věděla jsem, že vůně mé krve – která mu připadala otolik vábivější než krev jiných lidí, asi jako kdyby alkoholikovi 16 Stmivani_ 2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 16 Se směšnou dychtivostí jsem otevřela dveře avnich stál on, můj vlastní zázrak. Můj úžas nad dokonalostí toho obličeje sčasem neslábl abyla jsem přesvědčená, že mi jeho krása nikdy nezevšední. Pohledem jsem přejela jeho nápadně bledé rysy: ostře řezanou hranatou čelist, měkkou křivku plných rtů, teď povytažených do úsměvu, rovný nos, vystouplé lícní kosti, hladké mramorové čelo – částečně zakryté prameny bronzových vlasů zmáčených deštěm... Nakonec jsem si nechala jeho oči, protože jsem věděla, že jakmile se do nich podívám, pravděpodobně zapomenu, nač jsem myslela. Byly velké, vteplém odstínu roztaveného zlata, orámované lemem hustých černých řas. Pohled do nich ve mně vždycky probouzel zvláštní pocit – najednou jsem si připadala jako hadrová panenka. Jímala mě lehká závrať, ale to mohlo být způsobeno tím, že jsem zapomínala dýchat. Pokaždé. Za takový obličej by podle mě každý manekýn vyměnil duši. Však to také možná byla požadovaná cena: jedna duše. Ne. Tomu jsem nevěřila. Zastyděla jsem se, že mě něco takového vůbec mohlo napadnout, abyla jsem ráda – jako tak často – že jsem jediný člověk na světě, jehož myšlenky jsou pro Edwarda tajemstvím. Vzala jsem ho za ruku avzdychla, když se naše prsty setkaly. Jeho studený dotyk ve mně vyvolával zvláštní pocit úlevy – jako kdyby najednou odezněla bolest, která mě dosud trápila. „Ahoj.“ Pousmála jsem se tomu chabému pozdravu. Zvedl naše propletené prsty ahřbetem ruky mě pohladil po tváři. „Jaké bylo odpoledne?“ „Dlouhé.“ „Pro mě taky.“ Sprsty stále propletenými si přitáhl moje zápěstí kobličeji. Zavřel oči, nosem se mi zlehka dotkl kůže aněžně se usmál. Jednou řekl, že si vychutnává buket, přestože odolává vínu. Věděla jsem, že vůně mé krve – která mu připadala otolik vábivější než krev jiných lidí, asi jako kdyby alkoholikovi 16 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 16 postavili víno vedle vody – vněm vyvolává palčivou žízeň, která ho krutě spaluje bolestí. Přesto mi připadalo, že už se jí tolik nevyhýbá jako kdysi. Dovedla jsem si jenom mlhavě představit herkulovské úsilí skrývající se za tímto jednoduchým gestem. Byla jsem smutná, že se musí tolik snažit. Uklidňovalo mě jenom vědomí, že už mu tu bolest nebudu působit dlouho. Zaslechla jsem Charlieho kroky, přicházel sdupáním, aby dal najevo svou obvyklou rozmrzelost ztéto návštěvy. Edward otevřel oči aspustil moji ruku, ale naše prsty zůstaly propletené. „Dobrý večer, Charlie.“ Edward byl vždycky bezchybně zdvořilý, ačkoliv si to Charlie nezasloužil. Charlie jen něco zabručel apak se tam postavil srukama založenýma na prsou. Poslední dobou to stím rodičovským dozorem opravdu přeháněl. „Mám pro tebe další sadu přihlášek,“ oznámil mi Edward azvedl tlustou hnědou obálku. Kolem malíčku měl jako prstýnek ovinutý pruh známek. Zasténala jsem. Je možné, aby existovaly další vysoké školy, kam mě ještě nedonutil poslat přihlášku? Ajak to, že se vždycky na poslední chvíli objeví ještě nějaký volný termín? Doba přijímacích řízení už byla přece za námi. Usmál se, jako kdyby mi opravdu dokázal číst myšlenky; musela jsem je mít vepsané ve tváři. „Na některých školách stále ještě přijímají přihlášky. Ajinde jsou zase ochotni udělat výjimku.“ Dokázala jsem si představit, jak takovou výjimku získat. Spomocí pěkně kulaťoučké sumy. Edward se zasmál, když viděl můj výraz. „Jdeme na to?“ zeptal se atáhl mě ke kuchyňskému stolu. Charlie šel podmračeně za námi, ačkoliv stěží mohl něco namítat proti našemu programu na dnešní večer. Sám mi neustále domlouval, abych už se konečně nějak rozhodla. Rychle jsem sklidila ze stolu, na který zatím Edward skládal děsivou hromadu formulářů. Když jsem položila Větrnou 17 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 17 hůrku na linku, jen povytáhl obočí. Věděla jsem, co si myslí, ale než to mohl komentovat nahlas, Charlie promluvil. „Když už je řeč opřihláškách na vysokou, Edwarde,“ pronesl ještě mrzutějším tónem – snažil se nemluvit přímo kEdwardovi, ale když ho musel oslovit, jeho špatná nálada se ještě zhoršila. „Zrovna jsme se sBellou bavili otom, co bude příští rok. Ty už ses rozhodl, kam půjdeš na školu?“ Edward se na Charlieho usmál ajeho hlas byl přátelský. „Ještě ne. Dostal jsem pár kladných rozhodnutí, ale zatím pořád zvažuju všechny možnosti.“ „Kde tě přijali?“ vyzvídal Charlie. „Syracusy... Harvard... Dartmouth... azrovna dneska jsem dostal přijetí na Univerzitu jihovýchodní Aljašky.“ Edward lehce pootočil hlavu, aby na mě mohl mrknout. Zdusila jsem uchichtnutí. „Harvard? Dartmouth?“ zabručel Charlie, neschopný skrýt svůj úžas. „No, to je tedy... páni, to je něco. No, ale... přece nebudeš vážně uvažovat ouniverzitě na Aljašce, když můžeš jít na ty prestižní. Řekl bych, že tvůj otec určitě bude chtít, abys...“ „Carlisle bude spokojený, ať se rozhodnu jakkoliv,“ podotkl Edward klidně. „Hmf.“ „Víš, co je nového, Edwarde?“ zeptala jsem se vesele, abych ho podpořila. „Co, Bello?“ Ukázala jsem na tlustou obálku na lince. „Zrovna mi přišlo, že mě taky vzali na Aljašskou univerzitu!“ „Gratuluju!“ Usmál se. „To je ale náhoda.“ Charlie přimhouřil oči ahněvivě se díval zjednoho na druhého. „Fajn,“ zamumlal po chvilce. „Já se jdu dívat na zápas, Bello. Půl desáté.“ To bylo jeho obvyklé napomenutí na rozloučenou. „Ehm, tati? Vzpomínáš, jak jsme se před chvilkou bavili omojí svobodě...?“ Povzdechl si. „Jo. Dobře, tak půl jedenácté. Večerka ve všední dny pořád platí.“ 18 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 18 hůrkuna linku, jen povytáhl obočí. Věděla jsem, co si myslí, ale než to mohl komentovat nahlas, Charlie promluvil. „Když už je řeč opřihláškách na vysokou, Edwarde,“ pronesl ještě mrzutějším tónem – snažil se nemluvit přímo kEdwardovi, ale když ho musel oslovit, jeho špatná nálada se ještě zhoršila. „Zrovna jsme se sBellou bavili otom, co bude příští rok. Ty už ses rozhodl, kam půjdeš na školu?“ Edward se na Charlieho usmál ajeho hlas byl přátelský. „Ještě ne. Dostal jsem pár kladných rozhodnutí, ale zatím pořád zvažuju všechny možnosti.“ „Kde tě přijali?“ vyzvídal Charlie. „Syracusy... Harvard... Dartmouth... azrovna dneska jsem dostal přijetí na Univerzitu jihovýchodní Aljašky.“ Edward lehce pootočil hlavu, aby na mě mohl mrknout. Zdusila jsem uchichtnutí. „Harvard? Dartmouth?“ zabručel Charlie, neschopný skrýt svůj úžas. „No, to je tedy... páni, to je něco. No, ale... přece nebudeš vážně uvažovat ouniverzitě na Aljašce, když můžeš jít na ty prestižní. Řekl bych, že tvůj otec určitě bude chtít, abys...“ „Carlisle bude spokojený, ať se rozhodnu jakkoliv,“ podotkl Edward klidně. „Hmf.“ „Víš, co je nového, Edwarde?“ zeptala jsem se vesele, abych ho podpořila. „Co, Bello?“ Ukázala jsem na tlustou obálku na lince. „Zrovna mi přišlo, že mě taky vzali na Aljašskou univerzitu!“ „Gratuluju!“ Usmál se. „To je ale náhoda.“ Charlie přimhouřil oči ahněvivě se díval zjednoho na druhého. „Fajn,“ zamumlal po chvilce. „Já se jdu dívat na zápas, Bello. Půl desáté.“ To bylo jeho obvyklé napomenutí na rozloučenou. „Ehm, tati? Vzpomínáš, jak jsme se před chvilkou bavili omojí svobodě...?“ Povzdechl si. „Jo. Dobře, tak půl jedenácté. Večerka ve všední dny pořád platí.“ 18 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 18 „Bella už nemá domácí vězení?“ podivil se Edward. Ačkoliv jsem věděla, že ho to ve skutečnosti nemohlo překvapit, musela jsem přiznat, že to vzrušení vjeho hlase zní naprosto upřímně. „Podmínečně,“ podotkl Charlie se zaťatými zuby. „Co ti je do toho?“ Zamračila jsem se na tátu, ale neviděl mě. „Jsem prostě rád, že to vím,“ řekl Edward. „Alice se nemůže dočkat, až sní někdo vyrazí nakupovat, aBella podle mě určitě zase ráda uvidí světla velkoměsta.“ Usmál se na mě. Ale Charlie zavrčel: „Ne!“ aobličej mu zbrunátněl. „Tati! Co ti zase vadí?“ Dalo mu práci neskřípat zuby. „Nechci, abys teď jezdila do Seattlu.“ „Cože?“ „Říkal jsem ti, co se psalo vnovinách – vSeattlu řádí nějaký zabijácký gang ajá chci, aby ses tomu městu zdaleka vyhýbala, jasné?“ Zvedla jsem oči vsloup. „Tati, je větší pravděpodobnost, že mě zasáhne blesk, než že zrovna když já budu vSeattlu –“ „Ne, já vás chápu, Charlie, nebojte se,“ skočil mi do řeči Edward. „Já jsem nemluvil oSeattlu. Měl jsem říct rovnou, že jde oPortland. Já bych Belle taky nedovolil jet do Seattlu. Samozřejmě.“ Nevěřícně jsem se na něj podívala, ale držel vruce Charlieho noviny apozorně četl titulní stranu. Určitě se snažil otce uklidnit. Představa, že by mi vpřítomnosti Alice aEdwarda mohl ublížit nějaký člověk, byť sebeukrutnější, byla skoro ksmíchu. Fungovalo to. Charlie se na Edwarda chviličku díval apak pokrčil rameny. „Fajn.“ Otočil se aspěchal do obýváku, asi nechtěl zmeškat začátek zápasu. Počkala jsem, dokud nezapne televizi, aby mě neslyšel. „Co –“ chtěla jsem se zeptat. „Vydrž,“ řekl Edward, aniž vzhlédl od novin. Postrčil ke mně po stole první přihlášku, ale pohled měl stále upřený na 19 Stmivani_ 2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 19 stránku. „Myslím, že utéhle stačí, když opíšeš ty eseje, co máš. Stejné otázky.“ Charlie určitě ještě poslouchal. Povzdechla jsem si azačala vyplňovat stále se opakující informace: jméno, adresu, číslo pojištění... Po několika minutách jsem vzhlédla, ale Edward se zamyšleně díval zokna. Jak jsem sklonila hlavu zpátky kpráci, poprvé jsem si všimla názvu školy. Zafuněla jsem aodstrčila papíry stranou. „Bello?“ „To nemyslíš vážně, Edwarde. Dartmouth?“ Edward zvedl odloženou přihlášku ajemně ji přede mne znovu položil. „Myslím, že vNew Hampshiru by se ti líbilo,“ řekl. „Pro mě tam mají spoustu večerních přednášek alačný milovník kempování mého formátu tam má do lesa velmi blízko. Nádherná příroda.“ Blýskl po mně svým pokřiveným úsměvem, okterém věděl, že mu nedokážu odolat. Zhluboka jsem se nadechla nosem. „Můžeš mi to splácet, když ti to udělá radost,“ uklidňoval mě. „Jestli chceš, započítám ti iúroky.“ „Jako kdybych nepotřebovala pořádnou sumu jen ktomu, aby mě vůbec přijali. Nebo to patří taky kté půjčce? Cullenovi nechají postavit novou část knihovny? Ach jo. Proč otom zase musíme diskutovat?“ „Bello, mohla bys prosím tě prostě jen vyplnit tu přihlášku? To ti neublíží, když se přihlásíš.“ Napjala jsem čelist. „Víš co? Já to neudělám.“ Sáhla jsem pro papíry achtěla je zmačkat do koule, aby se mi snadněji házely do odpadkového koše, ale už tam neležely. Chviličku jsem koukala na prázdný stůl apak na Edwarda. Nezdálo se, že by se pohnul, ale přihlášku už měl pravděpodobně zastrčenou zpátky vbundě. „Co to děláš?“ zeptala jsem se. „Umím se podepsat tvým jménem líp než ty sama. Ty eseje už máš taky napsané.“ „Tady už zacházíš příliš daleko, víš.“ Šeptala jsem, co kdyby Charlie nebyl tak docela ponořený do zápasu. „Já se pře- 20 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 20 stránku. „Myslím, že utéhle stačí, když opíšeš ty eseje, co máš. Stejné otázky.“ Charlie určitě ještě poslouchal. Povzdechla jsem si azačala vyplňovat stále se opakující informace: jméno, adresu, číslo pojištění... Po několika minutách jsem vzhlédla, ale Edward se zamyšleně díval zokna. Jak jsem sklonila hlavu zpátky kpráci, poprvé jsem si všimla názvu školy. Zafuněla jsem aodstrčila papíry stranou. „Bello?“ „To nemyslíš vážně, Edwarde. Dartmouth?“ Edward zvedl odloženou přihlášku ajemně ji přede mne znovu položil. „Myslím, že vNew Hampshiru by se ti líbilo,“ řekl. „Pro mě tam mají spoustu večerních přednášek alačný milovník kempování mého formátu tam má do lesa velmi blízko. Nádherná příroda.“ Blýskl po mně svým pokřiveným úsměvem, okterém věděl, že mu nedokážu odolat. Zhluboka jsem se nadechla nosem. „Můžeš mi to splácet, když ti to udělá radost,“ uklidňoval mě. „Jestli chceš, započítám ti iúroky.“ „Jako kdybych nepotřebovala pořádnou sumu jen ktomu, aby mě vůbec přijali. Nebo to patří taky kté půjčce? Cullenovi nechají postavit novou část knihovny? Ach jo. Proč otom zase musíme diskutovat?“ „Bello, mohla bys prosím tě prostě jen vyplnit tu přihlášku? To ti neublíží, když se přihlásíš.“ Napjala jsem čelist. „Víš co? Já to neudělám.“ Sáhla jsem pro papíry achtěla je zmačkat do koule, aby se mi snadněji házely do odpadkového koše, ale už tam neležely. Chviličku jsem koukala na prázdný stůl apak na Edwarda. Nezdálo se, že by se pohnul, ale přihlášku už měl pravděpodobně zastrčenou zpátky vbundě. „Co to děláš?“ zeptala jsem se. „Umím se podepsat tvým jménem líp než ty sama. Ty eseje už máš taky napsané.“ „Tady už zacházíš příliš daleko, víš.“ Šeptala jsem, co kdyby Charlie nebyl tak docela ponořený do zápasu. „Já se pře- 20 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 20 ce už nepotřebuju nikam hlásit. Přijali mě na Aljašku. Můžu si dovolit zaplatit skoro celý první semestr. Je to stejně dobré alibi jako každé jiné. Není potřeba vyhazovat fůru peněz, bez ohledu na to, čí jsou.“ Jeho obličej napjal bolestný pohled. „Bello –“ „Nezačínej. Uznávám, že to všechno musím podstoupit kvůli Charliemu, ale oba víme, že na podzim vůbec nebudu schopná chodit do školy. Být kdekoliv blízko klidem.“ Měla jsem jen útržkovitou povědomost otom, jak bude vypadat těch prvních několik let, až se ze mě stane nový upír. Edward nikdy nezacházel do detailů – nebylo to jeho oblíbené téma –, ale já jsem věděla, že to není nic pěkného. Sebeovládání byla zjevně dovednost, která se musí poctivě cvičit. Žádné studium tudíž nepřipadalo vúvahu, snad kromě korespondenčních kurzů. „Myslel jsem, že otermínu stále ještě není rozhodnuto,“ připomněl mi Edward tiše. „Semestr nebo dva na vysoké by se ti mohly líbit. Je mnoho lidských zkušeností, které jsi ještě nepoznala.“ „Ktěm se dostanu později.“ „Později už to nebudou lidské zkušenosti. Nikdy už ztebe nebude moct být člověk, Bello.“ Povzdechla jsem si. „Pokud jde otermín, musíš být rozumný, Edwarde. Je to příliš nebezpečné, nemůžeme si zahrávat.“ „Žádné nebezpečí zatím nehrozí,“ stál si na svém. Rozzlobeně jsem se na něj podívala. Žádné nebezpečí nehrozí? Jistě. Jenom je tu jedna sadistická upírka, která se snaží pomstít smrt svého druha tím, že mě zabije, pokud možno nějakým pomalým amučivým způsobem. Proč si sVictorií dělat hlavu? Aještě jsou tu Volturiovi – upíří královská rodina smalou armádou upířích válečníků –, kteří trvají na tom, aby moje srdce tak či tak co nejdřív dotlouklo, protože lidé nesmějí vědět, že upíři existují. Správně. Není žádný důvod kpanice. Přestože Alice se měla na pozoru – Edward se spoléhal na její neskutečně přesné vidění budoucnosti, které nás bude dopředu varovat –, bylo šílenství něco riskovat. 21 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 21 Navíc tuhle hádku už jsem vyhrála. Datum mé proměny bylo prozatím stanoveno na dobu krátce po závěrečných zkouškách, do kterých zbývalo už jenom pár týdnů. Žaludkem mi projel ostrý záškub nevolnosti, když jsem si uvědomila, jak krátká je to vlastně doba. Samozřejmě ta proměna byla nutná – abyla klíčem ktomu, co jsem si na světě přála nejvíc –, ale svíralo mě usrdce, když jsem pomyslela na Charlieho, který seděl vedle vpokoji adíval se na zápas jako každý druhý večer. Ana maminku Renée, která je daleko odsud na slunné Floridě akterá mě stále zve, abych sní asjejím novým manželem strávila léto umoře. Ana Jacoba, který na rozdíl od mých rodičů bude přesně vědět, co se děje, až zmizím na nějakou hodně vzdálenou školu. Ikdyby moji rodiče dlouho neměli žádné podezření, ikdyby se mi dařilo odkládat návštěvy avymlouvat se, že cesta je drahá, že toho mám ve škole hodně nebo že jsem zrovna nemocná, Jacob bude znát pravdu. Pomyšlení na to, jak se Jacob určitě bude stavět na odpor, na chvíli zastínilo každou další bolest. „Bello,“ zašeptal Edward aobličej se mu zkřivil, když vmé tváři vyčetl zármutek. „Není kam spěchat. Nedovolím, aby ti někdo ublížil. Můžeš si vzít tolik času na rozmyšlenou, kolik budeš chtít.“ „Ale já si chci pospíšit,“ zašeptala jsem aslabě se pousmála ve snaze obrátit to vžert. „Já už taky chci být příšera.“ Zaťal zuby. „Nemáš ponětí, co to říkáš,“ procedil. Najednou hodil zvlhlé noviny na stůl mezi nás. Prstem se zabodl do titulku na přední straně: UMÍRÁČEK ZVONÍ DÁL, POLICIE SE OBÁVÁ ŘÁDĚNÍ GANGU „Co to stím má co společného?“ „Spříšerami nejsou žádné žerty, Bello.“ Podívala jsem se znovu na titulek apak jsem vzhlédla do jeho tvrdých očí. „Tohle... dělá upír?“ zašeptala jsem. Nevesele se usmál. Jeho hlas byl tichý achladný. „Byla bys překvapená, Bello, jak často stojí našinci za všemi hrůzami ve 22 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 22 Navíc tuhle hádku už jsem vyhrála. Datum mé proměny bylo prozatím stanoveno na dobu krátce po závěrečných zkouškách, do kterých zbývalo už jenom pár týdnů. Žaludkem mi projel ostrý záškub nevolnosti, když jsem si uvědomila, jak krátká je to vlastně doba. Samozřejmě ta proměna byla nutná – abyla klíčem ktomu, co jsem si na světě přála nejvíc –, ale svíralo mě usrdce, když jsem pomyslela na Charlieho, který seděl vedle vpokoji adíval se na zápas jako každý druhý večer. Ana maminku Renée, která je daleko odsud na slunné Floridě akterá mě stále zve, abych sní asjejím novým manželem strávila léto umoře. Ana Jacoba, který na rozdíl od mých rodičů bude přesně vědět, co se děje, až zmizím na nějakou hodně vzdálenou školu. Ikdyby moji rodiče dlouho neměli žádné podezření, ikdyby se mi dařilo odkládat návštěvy avymlouvat se, že cesta je drahá, že toho mám ve škole hodně nebo že jsem zrovna nemocná, Jacob bude znát pravdu. Pomyšlení na to, jak se Jacob určitě bude stavět na odpor, na chvíli zastínilo každou další bolest. „Bello,“ zašeptal Edward aobličej se mu zkřivil, když vmé tváři vyčetl zármutek. „Není kam spěchat. Nedovolím, aby ti někdo ublížil. Můžeš si vzít tolik času na rozmyšlenou, kolik budeš chtít.“ „Ale já si chci pospíšit,“ zašeptala jsem aslabě se pousmála ve snaze obrátit to vžert. „Já už taky chci být příšera.“ Zaťal zuby. „Nemáš ponětí, co to říkáš,“ procedil. Najednou hodil zvlhlé noviny na stůl mezi nás. Prstem se zabodl do titulku na přední straně: UMÍRÁČEK ZVONÍ DÁL, POLICIE SE OBÁVÁ ŘÁDĚNÍ GANGU „Co to stím má co společného?“ „Spříšerami nejsou žádné žerty, Bello.“ Podívala jsem se znovu na titulek apak jsem vzhlédla do jeho tvrdých očí. „Tohle... dělá upír?“ zašeptala jsem. Nevesele se usmál. Jeho hlas byl tichý achladný. „Byla bys překvapená, Bello, jak často stojí našinci za všemi hrůzami ve 22 Stmivani_2_blok 10.1.2008 15:44 Stránka 22 vašich lidských zprávách. Snadno to poznáš, když víš, co hledat. Ten článek tady dává tušit, že vSeattlu volně pobíhá novorozený upír. Krvežíznivý, divoký, který se nedovede ovládat. Jako jsme byli my všichni.“ Sklopila jsem pohled zase knovinám, abych se mu nemusela podívat do očí. „Pár týdnů už tu situaci sledujeme. Má to všechny příznaky – neobvyklá zmizení, vždycky vnoci, nedbale uklizené mrtvoly, nedostatek dalších důkazů... Ano, dělá to někdo úplně nový. Azdá se, že za něj nikdo nechce převzít odpovědnost...“ Zhluboka se nadechl. „No, to není náš problém. Ani bychom té situaci nevěnovali pozornost, kdyby se to nedálo tak blízko od domova. Jak jsem řekl, tohle se děje pořád. Existence příšer vede kpříšerným důsledkům.“ Snažila jsem se nevidět včlánku jména, ale vyskakovala zostatního textu, jako kdyby byla vytištěna tučným písmem. Jména pěti lidí, jejichž životy byly zmařené, jejichž rodiny po nich teď truchlily. Číst konkrétní jména bylo něco jiného, než když člověk uvažuje ovraždách vabstraktní rovině. Maureen Gardinerová, Geoffrey Campbell, Grace Raziová, Michelle O’Connellová, Ronald Albrook. Ti lidé měli rodiče aděti, přátele, zvířata, práci, naděje aplány, vzpomínky abudoucnost... „Umě to takové nebude,“ zašeptala jsem si napůl pro sebe. „Nedovolíš, aby se něco takového stalo. Budeme žít vAntarktidě.“ Edward si pohrdlivě odfrkl, aby prolomil napětí. „Tučňáci. Paráda.“ Roztřeseně jsem se zasmála aodstrčila no


Stephenie Meyerová

STEPHENIE MEYEROVÁ


23. 12. 1973

Stephenie Meyerová se narodila v USA 23. prosince 1973. Vyrůstala v Phoenixu v Arizoně (který také užila ve svých knihách) se svými pěti sourozenci a nadále v Phoenixu žije.
Vystudovala Brigham Young University, je šťastně vdaná a má tři syny (Gabo, Seth a Eli). Sama psala během normálního života matky třech ani ne desetiletých kluků, a přesto (nebo právě proto) jsou její knihy skvělé. K první knize Stmívání získala inspiraci ze snu. Píše při poslechu hudby, nejvíce jí inspiruje skupina Muse.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist