E-kniha: Zásady prevence a psychoterapie neurotických a psychosomatických onemocnění – MUDr.; PhDr. Jan Poněšický

TRITON

Praha / Kroměříž

Jan Poněšický

Zásady prevence a psychoterapie neurotických

a psychosomatických onemocnění

Specifi ta nespecifi ckých účinných faktorů

v psychoterapii

Jan Poněšický

Zásady prevence a psychoterapie neurotických a psychosomatických onemocnění

Specifi ta nespecifi ckých účinných faktorů v psychoterapii

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez

písemného souhlasu vydavatele.

Autor:

MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D.

© Jan Poněšický, 2011

© Stanislav Juhaňák – Triton, 2011

Cover © Renata Brtnická, 2011

Vydal Stanislav Juhaňák – Triton,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-518-3

Věnováno mým studentům a mojí dceři Isabelle

Obsah

Úvodem ...................................................................................................... 11

Část první: PREVENCE

Úvod ........................................................................................................... 19

1 Uskutečňování emocionálních potřeb, přání a tendencí ........................ 21

2 Osobnostní rozvoj ................................................................................. 23

3 „Use it or loose it“ ................................................................................. 25

4 Sebeexplorace a akceptace nejistoty ....................................................... 27

5 Sebehodnocení, sebevědomí .................................................................. 29

6 Interakce, vztahovost, otevřenost .......................................................... 31

7 Žití v přítomnosti ................................................................................. 33

8 Regulace stresu ...................................................................................... 35

9 Vztah k vlastnímu tělu .......................................................................... 37

10 Výchova ke zdraví či k nemoci ............................................................... 39

Problematika a prevence stárnutí ........................................................... 41

Náš mozek je utvářen činností! .............................................................. 42

Vztah těla a psýché v psychosomatice ..................................................... 45

Závěr ........................................................................................................... 52

Část druhá: ZÁSADY PSYCHOTERAPIE VE VZTAHOVĚ

-INTERAKČNÍM POJETÍ

Úvod ........................................................................................................... 57

1 Diagnóza a terapeutický plán .............................................................. 59

2 Pracovní (terapeutická) smlouva ......................................................... 65

3 Oscilace během psychoterapeutického procesu ................................... 69

4 Vztahová dynamika mezi pacientem a terapeutem .............................. 72

Přenos .................................................................................................... 72

Přenosová neuróza – zdánlivé (přechodné) vyléčení ................................ 76

Interakce z hlediska terapeuta: protipřenos, abstinence,

neutralita a princip optimální frustrace .................................................. 79

5 Vzdávání se maladaptivních vztahových vzorců chování

a proces změny v psychoterapii ............................................................. 82

6 Změna se musí udát napřed u terapeuta – koncept testování ................ 85

7 Externalizace (projekce) utrpení pacienta do terapeuta ......................... 88

8 Osobnost a chování psychoterapeuta .................................................... 91

Závěr ........................................................................................................... 95

Shrnutí: Neuropsychologická teorie změny v psychoterapii ....................... 97

Moje pojetí psychoanalýzy: od pudů k intersubjektivitě ........................... 103

Literatura .................................................................................................. 115

11

Úvodem

Co je příčinou neurotických a  psychosomatických onemocnění? To,

co odporuje zdravému psychickému životu, resp. životu vůbec, přede

vším psychickému vývoji a růstu. To však hned nastoluje další otázku.

Co je našemu životu vlastní, přirozené, zdravé? Co přináší životní po

hodu a  o  co máme usilovat? Do jaké míry patří bytostně k  životu

i  utrpení? Na to existují různorodé odpovědi, které jsou však velmi

často všeobecné. Tak například Alexander Lowen, zakladatel tělesně

orientované psychoterapie s názvem bioenergetika, prohlašuje, že nej

vlastnější přirozeností člověka je otevření se životu a lásce.

Narozené dítě zažívá ještě v mateřském lůně sepětí se svým okolím,

samozřejmost uspokojování svých životních potřeb, jistotu, a zároveň

se začíná pohybovat, orientovat se a  seznamovat se se svým tělem

i bezprostředním okolím, jež prozkoumává, zkouší různé polohy, dává

si palec do úst a podobně. Je jen přirozené, že si dítě přeje obdobné

podmínky po svém narození: jistotu a harmonii na jedné straně a ex

plorační chování, jež vede k vývoji stále nových kompetencí, na straně

druhé. Jedno podmiňuje druhé: nejlepší podmínkou učení je zázemí

spolehlivého vztahu, a naopak: získávání kompetencí ve zvládání pro

blémů, hlavně ve zvládání inkongruence mezi očekávajícím postojem

a zevní realitou, vede ke znovuzískání harmonie a jistoty. Zde vyvstává

otázka, zda je harmonie či homeostáza v  biologickém i  psychickém

slo va smyslu tím nejzazším smyslem, či zda je optimálním stavem

urči tá míra napětí, problematičnosti, výše zmíněné aktivity. Jde o dia

lektickou jednotu mezi klidem a pohybem, mezi aktivitou a pasivitou,

ale i psychikou a tělesností ve formě intencionálního jednání, hledání

výzev, jak naplňovat svůj život. K tomuto závěru došli badatelé, kteří

se zabývali různými oblastmi lidského života. Neurofyziologové hovo

ří o optimálním stavu mírného stresu (eustres), Freud opustil ve svých

12

pozdních letech názor o cíli chování směřujícího k relaxaci, k nirváně,

a nahradil jej kýženým cílem optimálního napětí. Psychoterapeuti uží

vají obdobný termín „optimální frustrace“ během léčby, jež motivuje

k  nacházení nových řešení. Slavný francouzský vývojový psycholog

Jean Piaget zdůrazňuje souhru akomodace, to jest přizpůsobení se

a tím dosažení harmonie, a asimilace, to jest zasahování do okolí tak,

aby byly vytvořeny optimální podmínky pro život. Psycholog a psy

choanalytik Josef Sandler zdůrazňuje přirozenou tendenci po jednotě,

již nazývá vjemovou a myšlenkovou identitou s okolím. Stephen Mit

chell k tomu dodává, že kromě této tendence k jistotě a souznění se

v  člověku stále hlásí o  slovo zvídavost, aktivita, ba touha po dobro

družství. A když C. G. Jung vidí v cíli života jeho naplňování, jedná se

o nekonečný proces hledání, o cestu, na které zažíváme jak to, že něco

stále chybí (ve srovnání s původní prenatální situací, fi lozofi cky s abso

lutnem), tak i krátké momenty štěstí. A opět nechám hovořit neuro

fyziology: člověk je neustále pod stresem, neboť nemá žádné vrozené

programy pro určité jednání v různých, zejména sociálních situacích.

Vše se musí učit, jeho kompasem je tělesné a emoční prožívání, jež mu

pouze signalizuje, zda jej něco ohrožuje, či naopak jsou jeho potřeby

uspokojovány – avšak způsob, jak má na tyto situace reagovat, se musí

naučit.

I z toho je patrno, že se na zatěžujícím stresu podílí ne tolik jeho

kvalita či kvantita, nýbrž naše převzaté, naučené či chybějící vzorce

chování, neadekvátní zkušenosti a  z  nich vycházející postoje, tedy

způsob jeho zvládání. Vyhraněné postoje zužují kapacitu pro zvládání

určitých situací. Tak například zhýčkaný postoj, kdy se vše dostává bez

vynaložení vlastní námahy, vede k neustálému stresu, totiž inkongru

enci s očekáváním a chováním okolí. Stejně tak člověk, jenž nedostal

dost mateřské lásky, si ji stále přeje a stále znovu bývá zklamán a fru

strován, neboť dospělí lidé mohou dát jen dospělou a  nikoli mateř

skou lásku. Zde je třeba dodat, že naše postoje by měly být v souladu

nejen s možnostmi, jež poskytuje okolní realita, nýbrž i s výše zmíně