načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zásady edukace v ošetřovatelské praxi - Petra Juřeníková

Zásady edukace v ošetřovatelské praxi

Elektronická kniha: Zásady edukace v ošetřovatelské praxi
Autor:

Publikace seznamuje čtenáře s nutnými vědomostmi a dovednostmi pro efektivní edukaci a na praktických ukázkách ilustruje možnosti a způsoby edukace - jedné ze základních povinností a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  127
+
-
4,2
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 77
Rozměr: 21 cm
Úprava: b. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2171-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace seznamuje čtenáře s nutnými vědomostmi a dovednostmi pro efektivní edukaci a na praktických ukázkách ilustruje možnosti a způsoby edukace - jedné ze základních povinností a každodenních profesionálních činností zdravotnických pracovníků, která významným způsobem ovlivňuje komfort pacientů a kvalitu poskytované péče. Kniha je určena nejen sestrám a studentům ošetřovatelství, ale i dalším nelékařským zdravotnickým pracovníkům.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petra Juřeníková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mgr. Petra Juřeníková, Ph.D.

ZÁSADY EDUKACE V OŠETŘOVATELSKÉ PRAXI

Recenze:

Mgr. Jana Holubová

© Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2010

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 3935. publikaci

Odpovědný redaktor Mgr. Jan Lomíček

Sazba a zlom Josef Lutka

Fotografie dodala autorka.

Počet stran 80

1. vydání, Praha 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Názvy produktů, firem apod. použité v této knize mohou být ochrannými

známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což

není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování

a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického

uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem

reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství.

ISBN 978-80-247-2171-2

Zásady edukace pro zdravotnické 4 4Zásady edukace pro zdravotnické 4 4 12.2.2010 8:45:0712.2.2010 8:45:07


Obsah

Poděkování ............................................... 7

Úvod ..................................................... 8

1 Vymezení základních pojmů v edukaci ................... 9

2 Učení ................................................... 13

3 Komunikace v edukačním procesu ....................... 16

4 Proces edukace ve zdravotnickém zařízení ............... 21

4.1 Zhodnocení/posouzení edukanta ..................... 23

4.2 Vyhodnocení edukačních potřeb ..................... 25

4.3 Projektování edukace ................................ 25

4.3.1 Edukační cíle ................................. 27

4.3.2 Didaktické zásady edukace ..................... 31

4.3.3 Didaktické formy edukace ..................... 34

4.3.4 Edukační metody ............................. 37

4.3.5 Učební pomůcky a didaktická technika ......... 48

4.3.6 Sestavení edukačního plánu .................... 52

4.4 Realizace edukačního procesu ........................ 53

4.4.1 Prezentace .................................... 57

4.4.2 Dokumentace v edukačním procesu ............ 62

4.5 Hodnocení edukačního procesu ...................... 66

5 Osobnost edukátora .................................... 69

6 Edukační standardy .................................... 71

Literatura ................................................. 72

Rejstřík ................................................... 74

Zásady edukace pro zdravotnické 5 5Zásady edukace pro zdravotnické 5 5 12.2.2010 8:45:0912.2.2010 8:45:09


Zásady edukace pro zdravotnické 6 6Zásady edukace pro zdravotnické 6 6 12.2.2010 8:45:0912.2.2010 8:45:09


7

Poděkování

Poděkování patří všeobecným sestrám z Interní hematologické kliniky

FN Brno za pomoc při sestavení edukační dokumentace, a to zejména

Mgr. Marii Zítkové, a za uvedení této dokumentace do praxe na jejich

pracovišti.

Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Vlastě Wirthové za trpělivost při

se stavování této knihy.

Poděkování

Zásady edukace pro zdravotnické 7 7Zásady edukace pro zdravotnické 7 7 12.2.2010 8:45:0912.2.2010 8:45:09


8

Zásady edukace v ošetřovatelské praxi

Úvod

V současné přetechnizované době jsou na nás kladeny stále vyššípo

žadavky v oblasti našich vědomostí a dovedností. Technický rozvoj

zasáhl i řadu odvětví našeho zdravotnictví. Každý den jsou dozdravot

nické praxe zaváděny nové vyšetřovací metody či terapeuticképostu

py, které mají pomoci v léčbě pacientů. I přes tento pokrok stoupá

počet chronicky nemocných (např. diabetes mellitus, asthma bronchiale).

Pa cient přicházející do zdravotnického zařízení se v novém prostře

dí mnohdy špatně orientuje a tento vstup je pro něho často stresující.

Stres v mnoha případech prohlubuje nedostatek kvalitních informací

o vyšetřovacích metodách, způsobu léčby a zásadách správnéživoto

správy, které by měl poskytnout zdravotník. Úkolem zdravotníka je

umožnit pacientovi získání takových vědomostí, dovedností a návyků,

které mu pomůžou obnovit zdraví, či udržet jej alespoň na přijatelné

úrovni.

Kniha Základy edukace pro zdravotníky si neklade za cíl seznamovat

čtenáře s různě složitými teoriemi či modely. Měla by být pouzeurči

tým vodítkem či návodem, jak lze zlepšit situaci edukace v prostředí

českých zdravotnických zařízení. Je na zodpovědnosti každého zdra

votníka, zda chce nebo nechce přispět ke zlepšení současné situace.

Zásady edukace pro zdravotnické 8 8Zásady edukace pro zdravotnické 8 8 12.2.2010 8:45:0912.2.2010 8:45:09


9

1Vymezení základních pojmů v edukaci

1 Vymezení základních pojmů v edukaci

Pojem edukace je odvozen z latinského slova educo, educare, cožzna

mená vést vpřed, vychovávat. Pojem edukace lze definovat jako proces

soustavného ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit

pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a doved

nostech. Edukace znamená výchovu a vzdělávání jedince. Oba dva pojmy

se navzájem prolínají a nelze je od sebe příkře oddělit. Pojem výcho

vy a vzdělávání není v současné terminologii jednoznačně vymezen.

Podle Průchy je výchova „... proces záměrného působení na osobnost

člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejich vývoji. Jde přitom

především o záměrné utváření a ovlivňování podmínek umožňujících

optimální rozvoj jedince v souladu s jejich individuálními dispozicemi

a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou vnitřně integro

vanou a socializovanou osobností “ (Průcha, 1997). Výchova u jedince

rozvíjí jeho postoje, potřeby, zájmy a chování.

Vzdělávání je proces, který u jedince rozvíjí jeho vědomosti, doved

nosti, návyky a schopnosti. Výsledným efektem vzdělávání jevzděla

nost, vzdělání, kvalifikace.

Vzdělanost odráží celkovou úroveň vzdělávání v sociální skupině, státě

či národě. Pojem vzdělanost v sobě také zahrnuje i úroveň vědy, tech niky,

medicíny, ošetřovatelství, sociálně-kulturní život společnosti atd.

Ta b . 1 Základní pedagogická terminologie (Švec, 2002)

Stránky

rozvoje

jedince

Druhy

u č e n í

Oblast, domény edukace

Edukační

procesy

Cíle

a výsledky

edukace

Úroveň

edukace

Možnosti

a hranice

edukace

intelektový

rozvoj

kognitivní vzdělávání vzdělání vzdělanost

vzdělavatel

nost

citový a volní

rozvoj

sociální

vychová

vání

vychování

vychova

nost

vychovatel

nost

senzomoto

rický rozvoj

percepčně

motorické

výcvik vycvičenost vycvičenost

vycvičitel

nost

1

Zásady edukace pro zdravotnické 9 9Zásady edukace pro zdravotnické 9 9 12.2.2010 8:45:1012.2.2010 8:45:10


10

1 Zásady edukace v ošetřovatelské praxi

Edukační proces je činnost lidí, při které dochází k učení, a to buď záměrně (intencionálně), nebo nezáměrně (incidentálně). Edukačníprocesy probíhají od prenatálního života až do smrti. Příklademedukačního procesu může být osvojení si mateřského jazyka dítětem. Dítě se učí komunikačním dovednostem při kontaktu s matkou a ostatními lidmi, kdy tito jedinci dítěti předávají své dovednosti záměrně i bezděčně.

Do procesu edukace vstupují čtyři determinanty (Průcha, 2002):

a) edukanti a jejich charakteristika,

b) edukátor,

c) edukační konstrukty,

d) edukační prostředí.

Edukantem je subjekt učení bez rozdílu věku a prostředí, ve kterém edukace probíhá. Ve zdravotnickém prostředí bývá nejčastějším subjektem učení buď zdravý, nebo nemocný klient. Edukantem může být samozřejmě i zdravotník, který si prohlubuje v rámci celoživotního vzdělávání své vědomosti a dovednosti. Každý edukant je individuální osobnost, která je charakterizována svými fyzickými (např. věk,zdravotní stav, pohlaví), afektivními (např. motivace, postoje) akognitivními vlastnostmi (např. schopnost učit se). Charakteristiku edukanta ovlivňuje i etnická příslušnost, víra, sociální prostředí, ve kterém daný jedinec žije, tedy i sociálně-kulturní podmínky.

Edukátor je aktér edukační aktivity. Ve zdravotnictví to bývajínejčastěji lékař, všeobecná sestra, porodní asistentka, fyzioterapeut,nutriční terapeut atd.

Edukační konstrukty jsou plány, zákony, předpisy, edukačnístandardy, edukační materiály, které ovlivňují kvalitu edukačního procesu.

Edukační prostředí je místo, ve kterém edukace probíhá.Charakter edukačního prostředí ovlivňují podmínky ergonomické, jako je například osvětlení, barva, zvuk, prostor, nábytek, ale i sociální klima a atmosféra edukace. Příkladem edukačního prostředí může být ambulance, ve které probíhá edukační proces, kdy edukátorem jevšeobecná sestra a edukantem klient.

Zásady edukace pro zdravotnické 10 10Zásady edukace pro zdravotnické 10 10 12.2.2010 8:45:1012.2.2010 8:45:10


11

1Vymezení základních pojmů v edukaci

V edukaci se můžeme setkat i s dalším pojmem, a to s edukačním standardem, což je závazná norma pro udržení požadované úrovněkvality edukace. Standard je předem naplánovaná edukace pro klienta. V praxi se nejčastěji používají standardy pro klienta s konkrétním onemocněním.

Edukace ve zdravotnictví má přispět k předcházení nemoci, udržení nebo navrácení zdraví či přispět ke zkvalitnění života jedince.Edukace hraje významnou roli v rámci primární, sekundární a terciálníprevence.

Primární prevence – edukace je zaměřena na zdravé jedince,především na prevenci nemocí a zdraví prospěšná opatření, aby došlo k udržení jejich zdraví a zlepšení kvality života.

Sekundární prevence – edukace probíhá u již nemocných jedinců, u kterých se snaží ovlivnit vědomosti, dovednosti a postoje jedince tak, aby došlo k pozitivnímu vlivu na jeho uzdravení a nedošlo k možným komplikacím (např. odvykání kouření). Edukace je převážnězaměřena na dodržování léčebného režimu, udržení soběstačnosti a na prevenci recidivy onemocnění.

Terciární prevence – edukace v terciární prevenci je zaměřena na jedince, kteří mají již trvalé a nevratné změny ve svém zdravotnímstavu. Zaměřuje se na zlepšení kvality života, kterou lze u jedince ovlivnit edukací tak, aby nedošlo k dalším možným komplikacím.

Edukaci můžeme rozdělit na: – základní, – reedukační (pokračující, rozvíjející, nápravnou), – komplexní.

Za základní edukaci lze považovat takovou edukaci, kdy jsoujedinci předávány nové vědomosti či dovednosti a klient je motivován ke změně hodnotového žebříčku i postojů. Příkladem může být edukace nově diagnostikovaného klienta s hypertenzí nebo edukace dětí rodiči k dodržování hygieny ústní dutiny již v útlém věku.

Za reedukační edukaci považujeme takovou edukaci, při které máme možnost navázat na předchozí vědomosti a dovednostiedukovaného jedince. Tyto vědomosti, dovednosti a postoje dáleprohlubujeme. Příkladem reedukace může být jedinec po prodělaném infarktu

Zásady edukace pro zdravotnické 11 11Zásady edukace pro zdravotnické 11 11 12.2.2010 8:45:1012.2.2010 8:45:10


12

1 Zásady edukace v ošetřovatelské praxi

myokardu, kdy v akutní fázi onemocnění provádíme základní edukaci (podávané informace se omezují pouze na takové informace, které

slouží jedinci k „přežití“) a po odeznění akutní fáze se snažíme uklienta jeho vědomosti i dovednosti prohloubit o zdraví prospěšná opatření

a změnit postoje tak, aby již k novému infarktu myokardu nedošlo.

Za komplexní edukaci lze považovat takovou edukaci, kdy jedinci jsou etapově předávány ucelené vědomosti, budovány dovednosti a postoje ve zdraví prospěšných opatřeních, která vedou k udržení nebo zlepšení zdraví. Nejčastěji se tento typ edukace děje v kurzech (např. kurzy pořádané pro diabetiky).

Cílové skupiny edukace zdravotníků z hlediska působení na ně lze rozdělit na skupiny nedeterminované, determinované a cílové uži vatelské skupiny.

Za nedeterminovanou skupinu považujeme takovou, která nemá jasně daná kritéria pro zařazení do edukace. Například jsou to obyvatelé České republiky, kteří momentálně sledují televizní program věnující se problematice výživy. Druhou skupinou edukace jsoudeterminované skupiny obyvatelstva. Zařazení této skupiny do edukace podléhá určitým kritériím, např. věku, druhu onemocnění. Příkladem edukace prostřednictvím ovlivnění determinované skupiny jsou letáky určené diabetikům. Poslední skupina, na kterou se zaměřujízdravotníci, se nazývá cílovou uživatelskou skupinou. Této skupině je edukace individuálně plánována na základě jejich edukační potřeby.Příkladem je edukace diabetiků v diabetologické ambulanci. U této skupiny můžeme přesně hodnotit efekt edukace. – Zamyslete se, v jakých oblastech své práce edukujete své klienty. – Pokuste se uvést příklady základní, reedukační a komplexní edukace.

†

Zásady edukace pro zdravotnické 12 12Zásady edukace pro zdravotnické 12 12 12.2.2010 8:45:1012.2.2010 8:45:10


13

2 Učení

2 Učení

Pro správnou realizaci edukace musíme znát základní mechanizmy učení a jeho zákonitosti.

Pojem učení není jednoznačně vymezen a mnoha autory jedefinován různě. Učení je univerzálním jevem a mění se v závislosti nafylogenetickém a ontogenetickém vývoji organizmu. Schopnost učení je vrozená, úzce souvisí se zvládnutím mechanizmu řeči a funkcípaměti. Nejčastěji se vymezuje pojem učení v užším a širším slova smyslu. V širším slova smyslu je chápáno jako proces, v němž organizmus získává individuální zkušenosti. Učí se přizpůsobovat novýmživotním podmínkám a učí se novým formám chování. Probíhá nestále, spontánně. V užším slova smyslu bývá nejčastěji definováno jako „... činnost edukanta záměrně navozená soustavou požadavků zvnějšku. Výsledkem je osvojení nejen vědomostí, dovedností a návyků, ale také utváření postojů a získávání určité hierarchie hodnot“ (Hartl, 1999).

Učení můžeme dělit podle formy na:

a) záměrné (činnosti jedince směřují na to naučit se něčemu, kdy učení má svůj konkrétní cíl);

b) bezděčné ( učení je zde výsledkem činnosti, která směřovala kjinému cíli).

Klasifikace druhů učení není jednotná. K nejčastěji uváděnýmdruhům učení patří učení podmiňováním. Podmiňování patří knejjednodušším druhům učení, ale je základem pro vyšší formy učení. Učení podmiňováním se děje buď na základě vytváření podmíněného reflexu (vytváření dočasných spojů na základě podmíněných podnětů), kdy si tímto způsobem jedinec může vytvořit např. strach z bílého pláště, ze zvířat, nebo pomocí instrumentálního a zástupného podmiňování. U instrumentálního podmiňování se stává reakcí určitá činnost. U zástupného podmiňování se jedinec učí prostřednictvímpozorování někoho jiného.

Dalším druhem učení je senzomotorické učení. Při tomto druhu učení získáváme předpoklady pro vykonávání činností. Výsledkem tohoto druhu učení je získání senzomotorické dovednosti. Získané dovednosti jsou velmi trvalé a těžko vyhasínají. PříklademsenzomoZásady edukace pro zdravotnické 13 13Zásady edukace pro zdravotnické 13 13 12.2.2010 8:45:1112.2.2010 8:45:11


14

2 Zásady edukace v ošetřovatelské praxi

torické dovednosti může být plavání, jízda na kole, hraní na hudební

nástroje, aplikace injekcí apod. Při nácviku senzomotorických dovedností je nutné, aby edukátor nejdříve edukanty seznámil s dovedností,

k čemu slouží, rozkrokoval jednotlivé fáze pracovního postupu aupozornil na nejpodstatnější aspekty dovedností. Edukátor musíupozornit na možné chyby, které se mohou objevit, a předvede požadovanou

činnost s verbálním doprovodem. Při další fázi dochází k samotnému nácviku činnosti edukanty. V této fázi musí být edukátoři velmi

pozorní, aby nedošlo k fixaci chyb v motorické dovednosti. Pokud

by se chyba fixovala, šlo by ji jen velmi obtížně odstranit. Postupem

času dochází k postupnému zpřesňování a zrychlování pohybu. Do

nácviku je vhodné zařadit přestávky a dostatečně motivovat jedince

k tomuto druhu učení. Nácvik senzomotorických dovedností může být

negativně ovlivněn únavou, nemocí, strachem či dlouhou pauzou vecvičení.

Verbální učení je osvojení si hierarchií reakcí, které mají verbální povahu. Výsledkem verbálního učení je vědomost. Při verbálním učení musí edukátor jasně vymezit optimální rozsah požadovaných vědomostí. Pro seznámení s obsahem předávaných informací musí zvolit vhodnou metodu a přednést obsah co nejsrozumitelněji vzhledem k věku a individuálním schopnostem edukanta. Edukátor by se měl zaměřit na nejdůležitější informace v obsahu učiva a pomoci propojit již získané vědomosti s novými.

Učení ovlivňuje řada faktorů. Mezi nejvýznamnější z nich patří motivace. Motivace je souhrn faktorů, které nutí jedince k určité aktivitě. Při vnitřní motivaci cítí jedinec potřebu naučit se něčemu novému nebo změnit svoje jednání. Hnací silou je zde vlastní zájem. Vn ě j š í m o t i v a c e se většinou děje prostřednictvím edukátora, který chce vzbudit zájem v edukantovi o učení.

Schopnost učit se ovlivňuje i osobnost samotného edukanta a jeho možnosti fyziologické (výkonnost paměti, zdravotní stav atd.), psychické ( postoje, emoce, strach, úzkost atd.) a sociální.

Dalším faktorem ovlivňujícím proces učení je zpětná vazba. Edukanti musí mít zpětnou vazbu o výsledcích svého učení vzhledem k vytyčenému cíli. Učení by mělo být spojeno s pozitivními emocioZásady edukace pro zdravotnické 14 14Zásady edukace pro zdravotnické 14 14 12.2.2010 8:45:1112.2.2010 8:45:11


15

2 Učení

nálními reakcemi. Edukátor by měl ve své práci co nejvíce využívat

pozitivní zpětnou vazbu (pochvala, odměna), jelikož negativní zpětná

vazba může být brzdou v učení.

Mezi další faktory, které ovlivňují učení, patří rozsah látky a způsob opakování. Čím je látka rozsáhlejší, tím klesá počet osvojených elementů a k osvojení potřebujeme delší časový úsek. Daleko lépe se nám učí materiál, který dává smysl, než materiál, který nám smysl nedává. Nejlépe se nám většinou pamatuje začátek a konec studované látky. Opakovat bychom měli vcelku, kdy se zejména soustřeďujeme na klíčové pojmy, vztahy mezi jednotlivými elementy. Postupujeme od staré látky k nové.

Při učení bychom měli dodržovat dobře známé zásady: – učit bychom se měli s chutí a radostí; – měli bychom vždy znát cíl učení; – učit se svědomitě, soustavně; – pracovat v pro nás příjemném prostředí; – místnost, kde se učíme, by měla být dostatečně vyvětraná a teplota

by měla být okolo 20

°C;

– mentální činnost kombinovat s pohybovou aktivitou;

– dbát na vyváženou stravu a dostatečný pitný režim;

– pokud máme možnost, učíme se v kolektivu (diskuze, vzájemné

zkoušení apod.); – do učení bychom měli zapojit jak pravou, tak i levou mozkovouhemisféru; – pokud to lze, měli bychom opakovat látku vždy v jiném prostředí.

Zásady edukace pro zdravotnické 15 15Zásady edukace pro zdravotnické 15 15 12.2.2010 8:45:1112.2.2010 8:45:11


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist