načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zaručený adrenalin -- Ze života smečky - Libor Michvocík

Zaručený adrenalin -- Ze života smečky

Elektronická kniha: Zaručený adrenalin -- Ze života smečky
Autor:

Jedna z mnoha variací na téma: "Muž je vlastně oběť ženy, dětí, zaměstnání a nevratných změn s postupujícím věkem." Autor je našinec, kouká na stejnou televizi jako vy, má stejně ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Palmknihy
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 147
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jedna z mnoha variací na téma: "Muž je vlastně oběť ženy, dětí, zaměstnání a nevratných změn s postupujícím věkem."
Autor je našinec, kouká na stejnou televizi jako vy, má stejně rozjívené děti, roste mu břicho, manželky se trošku bojí... Takže vám to bude velmi, velmi něco připomínat.

Související tituly dle názvu:
Pravidla smečky Pravidla smečky
Závodná Lucie Sára
Cena: 162 Kč
Osudový omyl André Maginota Osudový omyl André Maginota
Junek Václav
Cena: 300 Kč
Zákon smečky: Soumrak (2) - Přízraky noci Zákon smečky: Soumrak (2) - Přízraky noci
Hunterová Erin
Cena: 169 Kč
Adrenalin Adrenalin
Pížl Jaroslav
Cena: 244 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Libor Michvocík (*1972)

je zakládajícím členem

filozoficko teoretického

uskupení Muži z Hauzu

a drobným chovatelem

dětí. Ve volném čase zalévá

pokojové květiny a spravuje

dětská kola. Dobře žehlí.

Jeho prvotina „528 dní

v Pákistánu“ se během

pěti let vyprodala. Břetislav Doležal (*1978) studoval v Jihočeské univerzitě v Příbrami VIII a počítačové malbě se věnuje s krátkými přestávkami dodnes. Je vášnivý křížovkář a vyhledává společnost koček. Jeho díla zdobí nejednu plochu monitoru v celém Podbrdí...

Doporučená cena 180 Kč

Libor Michvocík

!)í 5! /" Æ.O"%+'-3í(&



Zaručený

adrenalin

Libor Michvocík

ze života smečky


© Libor Michvocík, 2014

Copyright © 2007–2014 Libor Michvocík

Ilustrace © Břetislav Doležal

ISBN 978-80-260-5870-0


Věnováno Lence, skutečné hlavní hrdince této knihy a mého života.


Ale měl bych se oženit měl bych začít sekat dobrotu

Ta lahoda přijít domů a najít ji tam

sednout si ke kamnům zatímco ona šuká po kuchyňce

v zástěrce mladá a rozkošná a chce mít moje dítě

a je se mnou tak šťastná že připálí roštěnku

a přiběhne s brekem a já vstanu z fotrovského ušáku

a řeknu Kruťaj brko! Hrome dome! To je peklo!

Můj bože já bych byl manžel! Fakt, měl bych se oženit!

Manželství – Gregory Corso

Běž se podívat, co dělají děti a zakaž jim to!

Monika Švecová – exbloger iDnes

Všichni žijeme ve žluté ponorce...

Plnou parou vpřed, Mr. Bosun, plnou parou vpřed

ano, plnou parou vpřed, seržante

odmotat lano, vytáhnout kotvu

ano, pane, zajisté, kapitáne... kapitáne!

Yellow submarine – Lennon, Mc Cartney


Zaručený

adrenalin


9

Zaručený adrenalin

Třetí den na  dovolené je kritický. Děti si osahaly terén

a odvážně se pouštějí do samostatných akcí mimo základnu,

dospělí polevují v koncentraci. Nezpozorní tak, když kindoš,

který se doběhl na  base camp napít, říká, že si hezky hrají

s kameny. Následuje trest v podobě řvoucích potomkůprcha

jících před zdivočelým rojem lesních včel a následné shánění

cibule nebo octu po celé blízké obci.

Nakonec zaoctované děti zbavené žihadel přestanoudiva

delně umírat a dostávají ukrutný hlad na něco, co samozřejmě

nemáme. Ukazuje se, že bez hranolek s kečupem, palačinek

a řízku určitě umřou a my dospělí si budeme do smrti vyčítat,

že jsme je svou nečinností donutili házet kameny na hnízdo

a  tím způsobili jejich utrpení. Výraz dětských očí je natolik

výmluvný, že být tu sociálka, ihned nám je odebere. Je třeba

jednat a  k  situaci se postavit řádně čelem dříve, než nám

háďata začnou fotit do kalendáře pro UNICEF.


10

Velím obléct, vzít psa Tetu na obojek a odchod na náves do  výletní restaurace. Sám provedu rekognoskaci terénu a  zjistím, zda je restaurace uzpůsobena nájezdu divokých Mongolů. Prohlašuji se zvědem Tašunko-sapou a  sděluji kmenu, že bude v  průběhu přesunu na  bojiště na  slovo poslouchat náčelnici Rybanu. Děti se okamžitě začnoupřeřvávat o indiánská jména, která kvůli utajení budou připřesunu používat. Rychle mizím.

Hospůdka na návsi je klidné zařízení se zahrádkoua slunečníky, kde si rekreanti dávají rádi do nosu. Objednávám si pivo a  studuji jídelníček. Palačinky, řízek, hranolky, kečup. Paráda! Číšník se ptá, jestli budu jíst. Obezřetně se ohlížím, naznačuji, ať se ke mně skloní, a šeptám, jestli může dovnitř i  Teta. Kouká zmateně, když hlásím, že je hodná a  bude celou dobu výhradně pod naším stolem. Okrajově se zmiňuji o třech dětech. Netváří se nevstřícně.

Idyla končí. Do  vesnice vtrhli indiáni. Už zdálky slyším řev hladových Šošonů. Rychle vstávám a  jdu jim naproti. Snažím se je zpacifikovat, ale odmítají slyšet na svá původní jména a  křičí na  mě svá nová indiánská jména. Svolávám poradu kmene před vniknutím do  nepřátelského tábora a udílím pokyny. 1. Všichni vstoupíme do jídelní chýše společně v klidu a tiše. 2. Usadíme se ke stolu, který já, náčelník, vyberu a stále nebu­

deme kvůli prozrazení mluvit.


11

3. Tiše přečtu nabídku jídel a každý se přihlásí, až uslyší název

toho pokrmu, který chce jíst. Pak si řekne, co chce k pití. Zaka­

zuje se mluvit s  nepřítelem! (Vyjednávání s  číšníkem patří

k povinnostem náčelníka kmene.) 4. Tyranosaurus Rex, princezna Laula i  princezna Matýsek

(tato indiánská jména si děcka zvolila sama) se nebudou pod

stolem kopat, postrkovat, ani nijak nahlas projevovat. Teta si

zaleze pod stůl a nebude žebrat. 5. Než nám přinesou jídlo, budeme si povídat, co hezkého jsme

dnes prožili. 6. Až dojíme, můžou si hodné děti hrát u pomníku na návsi. 7. Nejhodnější děti, které hezky jedly, dostanou cílovou čokolá­

dovou prémii. V  houfu vstupujeme dovnitř. T-Rex vidí reklamní slunečník a  začíná se nahlas dožadovat coly. Obě princezny různého pohlaví se překřikují, která je víc potichu. Rychle je usazuji a  Tetu strkám pod stůl. Princezna Laula oznamuje všem návštěvníkům pohostinství, že má řízek tuze ráda. Princezna Matýsek odchází v nestřeženém okamžikuk vedlejšímu stolu, kde se krmí jiný indiánský kmen a  závistivě sliní. T-Rex křičí na obsluhu a dožaduje se coly. Sotva se mi je podaří sehnat zpět ke stolu, přichází číšník. Lenkaobjednává, děti chtějí něco jiného, číšník tázavě kouká, já zařvu a potvrzuji objednávku. Děti vzlykají, že chtěly něco jiného a vyhrožují, že nebudou jíst. Přinášejí nám pití, co můžou pít jen ti, kteří budou jíst. Děti slibují, že budou hodné a vrhají se na pití. Číšník přináší nový ubrus a říká, že se nic nestalo. Má neupřímný pohled. Děti pláčí, že mají žízeň, protože už nemají pití. Aby nezlobily, soutěžně krkají. Dělám, ženevidím vytřeštěné oči vedlejších stolů. Princezna Laula chce čůrat, princezna Matýsek kakat. Rozdělujeme si je a utíkáme na  záchod. T-Rex odchází vyčůrat Tetu do  umělých květin v rohu místnosti.

Konečně jídlo. Děti nešetří superlativy nad skvělými rodiči, co jim zařídili takovou dobrotu. Princezna Laula pláče, protože jí řízek upadl na  zem. V  přítmí pod stolem svítí Tetě oči. Po  třech soustech se děti ptají, kolik toho musejí sníst, aby dosáhly na  cílovou prémii. Děti pláčí, že už nemůžou. Vyháníme je od  stolu na  náves k  památníku, ať si hrají, než my dojíme. Dojídáme po dětech s očimapřileenýma k talířům, aby nás nikdo nespojoval s řevem, který kindoši na návsi vyluzují.

Platíme a  omlouváme se. Číšník nehne ani brvou, když říká, že pejsek, který byl s námi, mu vůbec nevadil.

Odcházíme do  chatičky a  děti se ptají, co bude ke svačince.

13

Rajóny Muž a jarní úklid Přišlo jaro a  sluneční paprsky vtrhly do  oken, jak rusáci do  Gruzie. Na  gauči polechtaly na  patách odpočívajícího muže, ten zamžoural ospale do světla.

„Mámo, je nám ale hezky, že?“

Manželky se s prvním jarním sluncem zas až takneusmívají. Jsou naprogramovány jinak – místo BR (bezelstná radost) mají aktivovaný program MUSAJ (musím udělat sama, ach jo), a  tak místo sdílené radosti vyjádřené očekávanou replikou: „Máš pravdu, je krásně. Co abys zašel odpolednes kamarády na  pivko pod slunečník?“ zasyčí tlumeně: „Na  sobotu si nic neplánuj! Vezmeš děti a  celý den budete venku, abych tu po vás mohla uklidit. Už je tady zase jako v chlívě!“

Poslední věta je vystřeleným šípem na  pozice spokojeného muže a informuje adresáta o zahájení frontálního útoku monologem. Pokud ležící muž zareaguje, čeká ho kulometná palba: „Žijete tady jako čuňata, já abych po  vás jen uklízela a  navíc je vám to úplně jedno. Kdybyste mě neměli, uhynuli byste ve  špíně! Naštěstí je tu aspoň někdo (já), kdo se na  to už nemůže dívat a konečně uklidí. Vás by to ani nenapadlo!“

Ženatý muž se nedá vlákat do  pasti, v  sobotu poslušně odjede s dětmi na Kokořín a nevrátí se před šestou večer. Za to je pak propuštěn do hospody a světový mír zůstává zachován.

Moudrý ženatý muž, dokáže z této situace vyždímatmaximum a  stane se hrdinou několika dalších aktivů manželek v místní kavárně. Na vystřelený jedový šíp reaguje vyskočením z gauče a sám ukazuje místa toužící po očistě. Ihned se nabízí k pomoci. Mluví rychle, rázně organizuje, mává rukama. Děti budou odvezeny do  Tchýňova, v  sobotu ve  dvou zvládnou krásně uklidit a  večer si udělají romantický. Když se zkoprnělá manželka pokusí něco namítnout, zažene hrozící diskusi a začne na balicí papír kreslit taktický plán jarního úklidu.

Moudrý ženatý muž zaskóroval, leč ke  konečnému vítězství je ještě kus cesty. Ve  středu zkroušeně přijde domů, vzdychá a kouká jako šarpej. Když ho žena pohladí po vlasech a  vyzve, ať se svěří, převelice smutně oznámí, že ten debil šéf nařídil na pátek a kus soboty mimořádnou inventuru. Co teď? Žena už přihlásila děti závazně k  pobytu u  své matky, tajně koupila na  sobotní večer vysoký roštěnec, ale co se dá dělat. Odveze děti v  pátek vlakem a  uklidí sama. A  to zase ne! Moudrý ženatý muž má samozřejmě po ruce plán B. Žena i  s  dětmi odjede ke  svým rodičům – stejně už tam dlouho nebyla – a on to zvládne, i kdyby měl z práce utéct dřív. Chvíli se dohadují, ale nakonec se mu jí podaří přesvědčit. Protiútok zneškodněn, branka uhájena, zápas je rozehrán velmi dobře.

V pátek odváží osobně rodinku na vlak a mává, dokud si je jistý, že už nemohou vyskočit.

Cestou z práce se staví v drogerii a koupí houbičky,prachovku, mop s nastavitelným sklonem, kýbl a vůbec všechno, co doma evidentně nemají, když to nenašel, a hlavně SAVO a KRESOSAN – prostředky k agresivní dezinfekci a skuteční pomocníci muže v  úklidu. V  práci vytvořil harmonogram jednotlivých činností, aby docílil maximální efektivity při vydání minimálního množství energie. V  sobotu stihne i hospodu s přáteli a v neděli bude sklízet zasloužené ovace od manželky. Jak jednoduché. Sám doma! Zdrhl jsem z práce o chvilku dřív, nakoupil čisticí prostředky a připraven jsem byl v čase T minus 90 minut před plánovaným startem. Nu což, zahájím zvolna. Vyndal jsem všechno nepřimontované v  koupelně a  nalil Savo do  rosiče květin. Důkladně jsem postříkal kachličky i  vanu a  nechal působit. Zatímco Savo maká, já si vařím kávičku. Trochu mě štípou oči a  mám vyschlé sliznice, asi otevřu okno. Je to lepší, kanár už zběsile netluče křídly o  klec. Pořád jsem ještě neměl začít a  jak mi to pěkně jde! Využiji náskoku a  uvařím si jídlo na dva dny. Dva litry vody, šest větších brambor a dvě gulášovky v pytlíku. Nakrájím si do toho točeňák a osmahnu cibulku. Výborně, je dobře, že jsem nezačal kuchyní. Házení koleček točeňáku z  výšky do  hrnce způsobuje drobné flíčky na kachličkách. Tady ještě bude úřadovat Mr. Savo.

Vystříkal jsem sprchou koupelnu. Výsledek je nadočekávání. Vše se leskne v  čistotě, jen mě trochu chytil záchvat kašle a  oči štípou nějak víc. S  časem jsem v  plusu, dám si gulášovku a chvíli si budu číst.

Probudil jsem se T plus 90 minut. Nevadí, zrychlím utírání prachu. Nebudu knížky vyndavat, stačí když kolem nich pořádně vyluxuji. Stejně by jim vlhko nedělalo dobře. Zato utřu prach pořádně. Rozmontovávám postel, abych pod ní vysál. Nacházím svoje maturitní vysvědčení, pastelky, krabičky od prezervativů a něco, co mohlo být ledasčím. Škoda, že mě nikdo nevidí. Ještě sundám digestoř, umyji jia vyměním filtr. Je to strašlivě mastné – pokládám to celé do vany, zalévám Savem a  nechávám působit. Druhá kávička. Ten ibišek by potřeboval přesadit. Jediný, kdo tady myslí na  kytky jsem já. Ještě, že mám substrát. U  dveří někdo zvoní. Náš pes vybíhá se zuřivým štěkotem skrz můj substrát. Do  seznamu neplánovaně přibývá obývák. Sousedka se ptá, jestli nám taky tak smrdí dezinfekce z odpadů. Kouká mi přímo do  zarudlých očí, když kroutím hlavou. Stačí, udělal jsem víc než dost. Skoro dvě třetiny naplánovaného. Zítra si přivstanu, dnes si skočím na jedno.

Budí mě pes, který vyje u  dveří. Chce čůrat. Je zvyklý chodit kolem osmé. Je 11:38! Spal jsem v obýváku, protože se pode mnou rozpadla smontovaná postel. Dnes bude perný den. Pouštím si Beatles a  dávám se do  práce. Okna mám hotová se závěrečnými titulky sobotní odpolední pohádky. Ve  vaně krásně pustila špína z  digestoře. Dávám si gulášovku, kafe a  panáka dohromady. Bolí mě hlava. Podruhé montuji postel. Volá Stibič, jestli nejdu náhodou na pivo. Jo, ale jen na jedno. Zítra musím být fit.

Pes vyje u  dveří. Píšu ho na  seznam budoucí výpravy do  Tchýňova. Včera dorazili i  Čižmák s  Majkem, hráli jsme šipky a  kulečník a  stolní fotbal a  dál už nevím. T plus 124 minut do  příjezdu ženy a  dětí. Strkám rychle ibišek do květináče, zahazuji ho hlínou, co jsem smetl z  pod gauče, stříkám Savem koupelnu, přidávám obstřik kuchyně a záchodu. Musím jít ven. Doma se nedá být, ačkoli jsou všechna okna otevřená. Na  chodbě míjím slzící sousedku. Dávivě kašle. A  to ještě netuší, že budu vytírat podlahy. Rozdělávám si Kresosan. Jestli něco umí uklízet, pak je to tenhle zázrak. V  nemocnicích ho uklízečky doslova milovaly. Strašně to pění, ale během chvilky je celé okolí našich tří bloků dokonale vydezinfikováno. Nejde to vyvětrat, potřetí myji podlahy jen čistou vodu a  doma se stále nedá žít. Pes vyje u dveří, kanár má už od ránazabodnutou hlavu v zrní. Konečně hotovo. Byt je jako klícka.

Přivážím ženu a  děti. Všichni mlčí. Asi proto, že mají na  obličejích vodou navlhčené kapesníky. Žena je moudrá a tak mě chválí. Za snahu. Večer se chci přitulit, když v tom s námi praskne postel.

Kinder

garden

20

Muž na dětském hřišti

Na  dětském hřišti panuje neměnný řád. Dopoledne ma

minky s  dětmi, které ještě nedorostly do  předškolního

ústavu, v poledne pak ty s kočárkem typ spací vůz a po půl

třetí dorazí druhý turnus – matky či babky, co vyzvedlyrato

lesti z družin nebo školek a musí potomky řádně unavit, aby

večer nerušili pána tvorstva u  zpráv. Za  statistickou chybu

lze považovat občasný výskyt otceečovatele, který vzbu

zuje mezi feminami zájem těžko skrývaný. Tváří se jakože

nic, že je to normální vidět chlápka samotného s  dítětem

na  hřišti. Ale kdeže! Bleskurychle analyzují a  dedukují

z došlých dat. Buď měl dotyčný doma průšvih a dnesnastou

pil trest veřejně prospěšných prací nebo ví, že se na  něco

brzy přijde a on už radši teď nahání plusové body. V každém

případě je podezřelý a  nezaslouží si ni pohledu! To ovšem

neznamená, že slušná žena nemůže, jen tak kvůli všeobec

nému rozhledu, zkontrolovat pevnost zadečku a... a vůbec.

Na hřiště chodím s juniorem pravidelně. Slušně a nahlas

pozdravím, sednu si na  lavičku přímo před pískovištěm,

vyndám lopatičku, kyblík a  bagr. Díky chlapské domluvě si

mohu číst knihu, neboť junior bude následující půlhodinu

naprosto pohroužen do přemisťování písku z rohu do rohu.

Je ve věku, kdy si hraje zásadně sám a blíží-li se jiné dítě, vrčí.

Sedím, skryt za  knihou, a  nenápadně pozoruji ženy, sedící

na desce pískoviště. I když se sejdou naprosto sobě neznámé

dámy, do dvou minut od usednutí se odehraje toto:

Dítě vstupuje na  hřiště a  rozhlíží se. Matka se natahuje

po ratolesti a hlasitě deklaruje:

„Neber, Davídku, lopatičku holčičce, tady máš svoji!“

Přitom obhlíží již přítomné matky a tváří se přístupně.Davídek si poslušně bere svou lopatičku a usedá  na bobek.

„Jen, ať si ji půjčí, Janička už si s ní stejně nehraje,“reaguje matka děvčátka a  rve Janičce lopatku z  ruky. Podává jí Davídkovi, ten však už jednu lopatku má, tak rozpačitě kouká a nereaguje. Janička reaguje a začíná řvát.

Maminka č. 1: „Ne, to je dobrý, Davídek si s  lopatkou stejně nikdy nehraje. Ty jsi, ale hezká holčička! A proč pláčeš? Bolí tě zoubky, viď?“ obrací se k mamince č. 2.

„Kdepak zoubky, má období vzdoru! Janičko hrajte si s  Davídkem hezky spolu!“ kontruje matka č. 2 a  vstupuje do  řeky přátelského dvouhodinového rozhovoru s  novou přítelkyní. Davídek s  Janičkou na  sebe vrčí a  křečovitě drží svoje hračky.

Sedím tiše jako myška skryt za  knížkou a  jen tak občas juknu, co se na  kolbišti děje. Mám-li štěstí, dělá zrovna některá z  maminek v  hlubokém předklonu bábovičku k  potěše mužského, tedy mého, oka. Je-li můj nestydatý pohled zachycen, tahám za záchrannou brzdu:

„Mateo, chceš čůrat?“

Junior si dá načas než zareaguje: „Čůat necy!“

V  klidu se mohu pohroužit do  knihy a  nečervenat se. Pokud si holky, když už  jsme se navzájem okoukli, můžu si tu familiárnost v duchu dovolit, nestačily ještě všechno říct, mám klid. Pokud ale už jedou druhé kolo příspěvkůke zdravému vývoji adolescenta, je moje přítomnost znovuobjevena.

„To je hezký chlapeček! A tak šikovný – už je bez plíny?“

Zaklapávám knihu, dnes jsem dočetl.

„V  noci ještě ne,“ odpovídám zdvořile a  registruji vražedný Matesův pohled. Davídek se v  opačném rohu pískového ringu posměšně tlemí, ačkoli má ztěžklou plenu až u kolen.

„A ty oči, to jsou kukadla!“ Asertivně se usmívám a tahám za záchrannou brzdu:

„Matýsku, pojď se napít,“ mávám petkou.

„Napít necy!“ kontruje a  je vidět, že mi tu plínku nezaomněl. Hubu stále od ucha k uchu drapnu hádě a podpříslibem klouzačky se mi ho daří odtáhnout na  druhý konec hřiště. Uf!

23

Někdy se nepodaří proklouznout tak lehce. Mates si

postaví hlavu, odmítne bagristu pustit z práce a  já jsem

vtažen do  hovoru. Dozvím se, jaký jsem příkladný otec

a  synek, že hezky poslouchá – to je pak pro ženu radost,

takového chlapa mít. Škoda jen, že ten písek tady nikdy

nikdo nevymění, houpačka vrže a z lavičky mám, chichi, no

tam, samou třísku. Junior si spokojeně hraje, pohroužen

do  svého světa, ale uši špicuje jako imperialistický radar.

Moc se neraduj, hade! Teď sem dlouho nepůjdeme nebo si

myslíš, že příště sebou potáhnu vrtačku, olejničkua multi

káru písku?



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist