načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zapomenuté životy - Jan Kučera

Zapomenuté životy

Elektronická kniha: Zapomenuté životy
Autor:

Po "Tajném deníku ruského legionáře" přichází Jan Kučera s další knihou, v níž vás provede událostmi konce 19. a začátku 20. století z pohledu členů a členek jeho rodiny. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 110
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-2420-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Po "Tajném deníku ruského legionáře" přichází Jan Kučera s další knihou, v níž vás provede událostmi konce 19. a začátku 20. století z pohledu členů a členek jeho rodiny. Příběhy jsou založeny na dochovaných pramenech a vytvářejí nedocenitelný pohled do životů obyčejných vesnických lidí v uvedeném období.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Jan Kučera

ZAPOMENUTÉ ŽIVOTY


3

Copyright

Autor: Jan Kuč era

Vydal: Martin Kola č ek - E-knihy jedou

2016

ISBN:

978-80-7512-418-0 (ePub)

978-80-7512-419-7 (mobipočket)

978-80-7512-420-3 (pdf)


4

1. ÚVOD

Kaž de ho ž na s jednou napadne ota žka: „Co po na s žu stane?“ Ano, na první m mí ste jsou to de ti a to, čo do ničh snad vlož í me, ale nejsme-li žna mou osobností č i VIP, upadneme ža dve tr i generače v žapomne ní , tak jako čele r ady nas ičh pr edku .

„Lidska sla va, polní tra va!“ r í ka klasik, ale mne by moč žají malo, o č em snili moji de deč kove a prade deč kove č i prababič ky. Zda se jim jejičh sny splnily, anebo žu staly jen jejičh touž ebny m pr a ní m?

Zají maly by mne jejičh la sky i na hody, ktere je pr ivedly dohromady a ude laly ž ničh pa r, č i dokonče rodinu. C emu se divili, č eho se ba li, ža čo se styde li a na čo byli hrdí . Co je ale realitou? Za žnamy ž matrik o jejičh narožení čh, sn atčí čh a u mrtí čh. A o ty se žají ma jen hrstka genealogu , kter í vytvor í svu j rodokmen sahají čí i ne kolik set let do minulosti, ale když se jej žepta te na toho č i onoho pr edka, krom te čhto tr í dat a poč tu de tí o ničh faktičky nič jine ho neví .

No a není to s koda? Kaž dy ž ivot je svy m žpu sobem jedineč ny , neopakovatelny a žají mavy . Vž dy je poplatny dobe , ve ktere je prož í va n a ktera jej bežprostr edne ovlivn uje. Ve sve první kniže: „Tajny dení k ruske ho legiona r e“ jsem se pustil sto let do minulosti a nyní se žkusí m vra tit skoro o sto padesa t let.

Vs ičhni sní me o leps í m ž ivote ! Ale v tu čhví li se žač nou lide de lit na dve skupiny, a to na ty, čo č ekají , ž e s te stí jim jejičh sny splní samy, čož se samožr ejme ma lokdy stane. No a na ty, čo žkous ejí mož ne i nemož ne , aby sve ho čí le dosa hli. Cí le a sny nas ičh hrdinu byly u me rne dobe , ve ktere ž ili, a i sočia lní mu postavení , ktere ho dosa hli, ale ve r te mi, ž e jejičh radost ž dosaž ene ho čí le nebyla o nič mens í než li te čh, čo ne čo pr evratne ho vynaležli, č i te čh, kter í slož ili sve tožna mou operu, nebo namalovali obdivovany obraž.

Krom opakovany čh čest do arčhivu jsem me l to s te stí , ž e jsem se dlouho a podrobne vypta val sve maminky na její rodinu a její minulost. Hned mne žaujaly ž ivoty me ho de deč ka i prade deč ka Mastne ho. S mojí maminkou to byly tr i generače, ktere se narodily ve žnamení lva a doka žaly se vžepnout a jí t čí leve dome ža svy m snem a ž ivotní m čí lem a hlave jej doka žaly dosa hnout!

No a už jsme ve druhe polovine devatena čte ho století , kdy nas i pr edkove ž ili v rakousko-uherske m močna r ství , ktere mu vla dl čí sar Frantis ek Josef I. Platilo se žlatkou, ž Prahy do Kolí na ježdila už 25 let ž eležna dra ha, uplynuly již č tyr i roky od nes ťastne bitvy u Hradče Kra love , kde byla rakousko-uherska arma da na hlavu poraž ena prusky m vojskem a vykrva čely tam tisí če č esky čh synu . Vojenska služ ba trvala tr i dlouhe roky a po takovy čh žtra ta čh, jako utrpe la arma da u Hradče Kra love , byly odvodní komise mimor a dne benevolentní , aby doplnily její stavy novy m „masem“ pro pruske kanony a jehlovky.

2. NÁVRAT Z VOJNY

Bylo dus ič kove poč así , jemne prs elo a ž polí již fič el studeny ví tr. Pr idal jsem do kroku, abyčh se nerožtr a sl žimou. Mí jel jsem s kolu v Za smuka čh, kam jsem pr ed lety čhodil, ale uliče byly pra ždne . Poč así , ž e by psa nevyhnal, a ja byl ra d, ž e nikoho nepotka m. Uniforma, kterou jsem me l na sobe , mi již da vno nede lala ž a dnou para du.

Z hospody žavone lo pivo, taba kovy kour a ne jaka pole vka? Ale moje kapsa byla pra ždna , te čh pa r krejčaru , ktere jsem u sebe me l, by mne ani nenakrmilo. Teď doleva meži dva rybní č ky a je pr ede mnou kopeč žvany Vostra k, ktery se dvakra t uhy ba , vž dy když si č love k myslí , ž e už bude konč it, se ale s lape da l. Kolikra t jsem jej ža sve mla dí už vys lapal? Pravda, nikdy jsem nes el sa m a ono to v parte ne jak le pe utí ka . Už jsem pros el Nesme ní a už žby valo jen projí t lesem a budu doma. Po tr ečh letečh, ktere byly tak dlouhe , jako byčh se vračel nejme ne po tr ina čti letečh!

Vržla branka, Punťa radostí žakn uč el pr ed svojí boudou a už jsem byl na čhodbe . Sundal jsem promoč eny kaba t, žabla čene boty a smekl jsem č apku. Ano, bylo to jako v my čh snečh a pr edstava čh, vytopena sekniče, na plotne pa ra nadžveda vala poklič ky u hrnču . U plotny sta la moje milovana maminka, ktere se již žač ala ohy bat ža da. Dva skoky a drž el jsem ji ve sve m na ruč í . Jak byla drobounka a kr ehka , ž e jsem se ba l, abyčh ji nerožmač kal. Vydečhla jen: „Joží fku, tak koneč ne !“

Hned jsem že sebe vs e svle kl a dal sus it. Sučhe pra dlo bylo pr ipraveno v truhle po tatí nkovi, ktery se tohoto okamž iku k me velke lí tosti už nedož il. Ano, ode dnes ka jsem byl hlavou rodiny ja ! Už jsem sede l u stolu, posloučhal maminku a jedl tu nejleps í bramborač ku na sve te a dožve de l se, ž e vs ude čhybí čhlapi. Ne kter í padli u Hradče, ale hodne jičh je na vojne . Zrovna pr ed me sí čem čela vesniče vyprova žela dvana čt mlady čh hočhu . Ano, se sla vou a hudbou odčha žejí a jako tula či se po letečh trousí domu , tak jako ja .

Po več er i jsem padl do postele a spal jsem čelou noč a čely den. Probudil jsem se žase na več er i, po ní jsem si vžal taťku v klobouk, pla s ť, jeho kní r mi narostl na vojne , a s el jsem meži čhlapy na pivo. Když jsem otevr el dver e a vstoupil do mí stnosti, vs ičhni žtičhli a valili na mne oč i. Dokonče i nejedna brada spadla pod otevr ena u sta dokor a n. Až když jsem smekl klobouk a poždravil, vs ičhni vydečhli, tak jsem byl podobny sve mu žesnule mu otči.

Vs ičhni se ke mne hrnuli, ždravili mne a obdivovali mou podobu s tatí nkem. A opravdu, v čele hospode byli jen čhlapi tak nad tr ičet. Jen dva postiž ení hos i, ktere asi neodvedli, sede li tis e v rohu u piva. Jednoho Pa n Bu h požnamenal na dus i a druhe ho na te le.

Pr isedl jsem si a už se hovor toč il kolem ž en a dí vek. Sa m jsem jen posloučhal a hned první več er jsem se dožve de l vs e, čo mi maminka nemohla č i nečhte la pove de t. Take jsem odčha žel na vojnu s Marií ž ha jovny v srdí č ku, ale tr i roky byly dlouhou dobou pro mne a jes te dels í pro ni. Vdala se do Sučhdola, už pr ed rokem.

Chlapi si rožde lili vs ečhny volne ž eny na dve skupiny, mlade a ve ts inou čhude vdovy s maly mi de tmi na č erne vdovy a na bí le vdovy dí vky, ktere č ekají na na vrat te čh svy čh voja č ku nebo studentu čele dlouhe roky.

Sa m jsem byl pr ekvapeny , kolik je tu volny čh ž en a dí vek. No a blí ž ila se posví čenska ža bava a s ní i pr ehlí dka, na kterou jsem se neskuteč ne te s il. Maminka pekla makove bočha nky na posví čenskou ža bavu a ja me l dost č asu nečhat si upravit u krejč í ho tatí nku v sva teč ní oblek, byl mi tročhu fest.

Krom slepič a kra lí ku jsme me li mladou kožič ku, ktera da vala slus nou porči mle ka, a prasa tko. V na jmu jsme me li tr i korče pole na obilí , brambory a želí . Chude to hospoda r ství mlade ho čhalupní ka, č i domka r e? Ale byl jsem ždravy , na vojne jsem jes te žesí lil a ž a dna pra če pro mne nebyla moč te ž ka .

Ve tr ečh čhalupa čh, kde čhybe li čhlapi, jsem nas tí pal dr í ví na čelou žimu a oni mi žaplatili v natura lií čh. Ve ts inou dr evem nebo senem. Oboje jsme na žimu potr ebovali, protož e tatí nek, než odes el na ve č nost, ne kolik me sí ču poleha val a nestač il vs e pr ipravit na žimu. Brambor a obilí jsme me li pro na s dva na žimu dost, pu da byla plna sena a domek čely oblož eny dr evem. Byl jsem spokojeny a žima mohla pr ijí t, jen mi por a d vrtalo v hlave , proč mne maminka poslala k vdove Otylče jes te jednou?

Dr í ví jsem jí už nas tí pal, svu j dí l dr eva jsem si od ní odvežl, a bylo dokonče kra sne sučhe . Když jsem k ní ves el do sekniče, žalilo mne pr í jemne teplo, na kamnečh vone la ka va a na stole byly makove kola č e. Petrolejka sví tila na jes te mladou a ž a doučí ž enu, ktere jsem si v ža palu pra če ani por a dne nevs iml, ale čhte l jsem ryčhle doplnit nas e ža soby dr eva na žimu.

Pr ižna va m, ž e tr i roky čeliba tu byly dlouhe , a když si sedla na mu j klí n a ja se dotkl její ho pevne ho n adra, už jsem ji nesl v na ruč í do rožestlane postele. Byli jsme oba vyhladove lí po fyžičke la sče a vža jemne jsme se ten več er obdarovali. To ale nebylo vs e. Když jsem se žač al oble kat, pr ioble kla se take , posadili jsme se ke stolu a teprve nyní jsem počhopil, ž e milova ní nebyl hlavní du vod me na vs te vy.

Zač ala: „Josefe, lí bil ses mi jes te pr ed tí m, než li jsi odes el na vojnu. Dokonče jsme spolu ne kolikra t tanč ili a ty jsi mne polí bil. Ale me li jsme oba upito a ja jsem už byla vdana . Ale k ve či, mu j nebož tí k manž el me l pla n, jak si vyde lat bež u ve ru na kra vu nebo pole, jen jej nestač il uskuteč nit. Ja jako ž ena to nemohu žrealižovat sama, ale potr ebuji čhlapa, ktere mu mohu ve r it a ktery mne nežradí .“ Ja jsem mlč el, a tak pokrač ovala da le:

„Ma m žna mou trhovkyni v Praže, ktera je očhotna , žvla s te v žime , platit ža č erstve potraviny velmi slus ne čeny. V kaž de čhalupe je ne jaky pr ebytek a my respektive ty, bys je mohl na č estne slovo posbí rat a v Praže trhovkyni prodat. Roždí l v čena čh bude na s , no a ža pa r let?“ Tí m mi nasadila do hlavy takove ho brouka, ž e jsem dokonče žapomne l na to, jak mi bylo pr ed čhví lí kra sne .

Za čhví li jsem byl doma, ale dlouhe hodiny jsem sebou ha žel že strany na stranu a ne a ne usnout.

Dali jsme si č as do konče roku na rožmys lenou a potom byčh žkusil žajet s první va rkou žbož í do Prahy.

3. POSVÍCENÍ

Me l jsem tr i roky vojny na pr emy s lení , jak se dostat ž toho kolobe hu čhudoby domka r u . Stovky hodin na varta čh jsem myslel na to, jak si vyde lat ne jakou tu žlatku a koupit si vlastní pole a tr eba i kra vu. Oboje pr ina s í pr ebytek, ktery se da prodat a ža ktery pr ikoupit dals í hospoda r ství . Pr i druhe na vs te ve jsme si ope t po milova ní sedli a pr emy s leli, od koho by se daly ží ska vat pr ebytky pravidelne čelou žimu. Jedine , čo jsme vymysleli, bylo, ž e se budu muset žač í t toč it okolo ne kolika bí ly čh vdov, jejičhž rodiny jim s etr í na ve no. Do posví čení mi ma tajna milenka žjistí , ktere by byly pro na s nejvy hodne js í , a na tančovač če se budu muset postarat sa m.

A byl tu ten slavnostní den s mimor a dny m obe dem, po ktere m se sousede navs te vovali, popoví dali si a več er s li společ ne na taneč ní ža bavu. K na m pr is la r ada stry ču a tetič ek, poždravit a pr iví tat mne v obči po me m na vratu ž vojny. Tatí nka i nas í rodinu me li v obči vs ičhni ra di.

K tanči i poslečhu na m hra la taneč ní kapela pana uč itele Z eležne ho ž Vavr inče. Mu j tajny spojeneč, Oty lie, se mne pr ed ostatní mi stranila. Jen jsme se letmo poždravili a ona se dala do hovoru se dve ma dí venkami, čož bylo žnamení pro mne. Otylka to me la vs e promys lene .

Ja pr is el s maminkou, ktera se posadila meži sve vrstevniče, a ja jsem si od te čhví le pr ipadal jako ne jaky pas a ve sve m hare mu.

Jak žač ala hra t mužika, s la č a st de vč at tanč it ve dvojičí čh, takovy tam byl nedostatek taneč ní ku . Svobodny čh do tr ičeti tam bylo jen s est.

S aty mi slus ely a te čh pa r krejčaru krejč í mu ža jejičh u pravu se vyplatilo. Byl jsem po tatí nkovi s tí hly a vysoky . Na první valč í k jsem s el pro svoji milou maminku a pr edvedl jsem se vs em na polopra ždne m parketu. Nemohl jsem por a d počhopit, kolik dí vek ža ty tr i roky dospe lo, a jak ryčhle se žme nily ž de tí v ž a doučí ž eny.

Jen na vysve tlenou, bí le vdovy se r í kalo dí vka m, ktere me ly s ne jaky m čhlapčem žna most, ktera pokrač ovala i v dobe jeho nepr í tomnosti žpu sobene čhlapčovy mi studii, nebo vojnou. Tyto pa ry snily o společ ne m ž ivote ale us etr it č i spí s e si vyde lat dostatek pene ž na samostatny ž ivot a hospodar ení trvalo dlouha le ta, čož ve ts ina dí vek č i jejičh rodič u nevydrž ela. Ale pr estalo se jim r í kat panenko a tradovalo se o ničh, ž e jsou už pove ts inou ž eny.

Nepamatuji tančovač ku, kde byčh se tak natančoval jako na tomto posví čení . Nakoneč jsem se k obe ma ožnač eny m dí vka m dostal a s obe ma jsem si žatanč il. Byla to de vč a tka tak s estna čtileta , samy rume neč, ale nakoneč se obe rožpoví daly o te čh svy čh. Oba na podžim odjeli na vojnu a dí vky se domní valy, ž e ja jim budu rožume t, když ma m tuto tr í letou vojenskou žkus enost ža sebou.

Jen s jednou se mi podar ilo dostat ž kola ven a jí t na s tamprdle. Alkohol pu sobil velmi ryčhle a už jsem byl s Terežkou sa m v pru čhodu. Aby jí nebyla žima, hodil jsem pr es ni svu j kaba t, ž vde č nosti se ke mne pr ima č kla, ja neva hal a už jsem ji lí bal. Chví li se bra nila a potom mi s eptla do učha, ž e pu jde v ponde lí več er žapa lit sví č ku na hrob do Vavr inče, abyčh na ni po česte poč kal.

Dlouho po pu lnoči jsme s li s maminkou domu a ja byl žčela str í žlivy . Te čh pa r piv jsem vytančoval. Jen na pu l učha jsem posloučhal maminku, ktera mi vypoč í ta vala, čo by ktera ž dí vek dostala ve nem. Maminky svobodny čh dí vek žač aly nahažovat udič ky.

Nede lní obe d mne pr esve dč il, ž e do toho ma m jí t! Po obe de jsem to vysve tlil maminče a ta souhlasila. Cely ž ivot se s tatí nkem dr eli na čiží m a vy sledek? Na stara kolena me li to čo na žač a tku sve ho snaž ení . Naopak, pomohla mi nají t ne kolik maminek, ktere by se mohly sta t sta ly mi dodavatelkami pr ebytku , jelikož s etr í dčera m na ve no a potr ebují hotove pení že.

Pak mne napadl jes te jeden informač ní ždroj, pan fara r ž vavr inečke fary. C asto jsem mu v mla dí ministroval a me l mne ra d, ž e jsem mu pr i ms i poma hal nad ra meč svy čh povinností . Hned v ponde lí jsem jej navs tí vil s lahví s í pkove ho ví na a mily fara r se po ne kolika sklenič ka čh sa m rožpoví dal.

Nabí dl jsem mu hned že žač a tku, ž e mu ždarma nas tí pu dr í ví na žimu a dostal jsem klí č od farní ho sení ku s ulož eny m dr evem. Pak si žač al ste ž ovat na de vč ata i čhlapče, ž e nedodrž ují desatero a udrž ují pr edmanž elske vžtahy. Sodoma a Gomora byla ža kaž dou druhou ve tou a hlavne mladí neposloučhají jeho dobr e mí ne ne rady, aby si hledali ž ivotní partnery mimo rodnou obeč, ve ktere jsou ža staletí poddanství a ža kažu ste hova ní ví če me ne vs ičhni pr í bužensky spr í žne ni.

Zato mne tato informače utkve la v mysli a v budoučnu jsem se jí r í dil v ža jmu svy čh nenaroženy čh de tí . Ale venku se žač alo stmí vat a mne pa lil klí č od farní ho sení ku v ruče. Omluvil jsem se panu fara r i s tí m, ž e žač nu až ží tra a vybe hl jsem do des te . Po pa r kročí čh jsem byl pod str ečhou, žkontroloval jsem okolí a č ekal na Terežku. Do pu l hodiny jsem ji vide l, jak be ž í že hr bitova, a jen tak tak jsem ji čhytil ža ruku a vta hl ji dovnitr . Jen kra tče vykr ikla a už jsem jí u sta pokryl polibky.

Vykroutila se mi ž na ruč í a žač ala mi popisovat svoji la sku, ktera žač ala o ž ní čh, když poma hala na statku, a o pe t let stars í Jirka jako syn s afa r e ji pr esve dč oval o tom, ž e je její povinnost by t na ne j hodna a skoro vs e mu dovolit. Sama neve de la, o č em hovor í , doma jí nikdo nič ner ekl a ž de tí byla doma nejstars í .

Mnoho jsem ž toho nevní mal, jen jsem se nemohl vynadí vat na tu jemnou de tskou tva r ič ku s rume nčem, kontrastují čí s pr ekra sne vytvarovany m ž ensky m poprsí m prosví tají čí m že žčela promoč ene blu žky, protož e si sundala kaba tek a hodila si jej pr es hlavu a ramena.

Až když jsme si sedli do sena, na ktere jsem hodil svu j kaba t, tak jsem žač al vní mat její pr ekotny hovor. Nemohl jsem uve r it tomu, ž e by byla tak du ve r iva a skuteč ne si myslela, ž e musí dospe le mu muž i ve vs em vyhove t a ve vs em jej poslečhnout? Za čhví li už jsem ve r il vs emu, když mne prosila, abyčh to nikomu ner í kal, aby se to ten její Jir í nedožve de l. Pr i tom si sundala promoč enou blu žku a lehla si do von ave ho sena.

Ope t jsem si žač al pr ipadat jako ne jaky Pas a v hare mu, hlava se mi toč ila jako po lahvi ne jake silne kor alky. Por a d mne pr i milova ní hladila po tva r i a de kovala mi, ž e jsem hladče oholeny a nepos kra bu jí tva r e jako Jir í . Venku pr estalo prs et, Terežka se oč istila od sena, oble kla si kaba t, upravila vlasy, vykoukla že dver í a utí kala do tmy. Ja s el čhvilku po ní a čelou čestu jsem jen a jen kroutil hlavou nad tí m, jaky m ža žrakem se tak ryčhle a snadno splnily me nejtajne js í erotičke sny ž vojny.

4. BÍLÉ VDOVY

Doma jsem s pomočí informačí od maminky, pana fara r e a Otylky sestavil dva sežnamy. Te čh, čo budou da vat pr ebytky pravidelne , a te čh, čo budou mí t pr ebytky jen obč as. Nejví če mne ale tra pily dve ve či. Jak v mražečh učhovat potraviny nepos kožene , a hlavne jak je levne dopravit do Prahy?

S první ve či mi poradila maminka. Byla velmi s ikovnou kos í ka r kou, doka žala ž kvalitní ho proutí uple st čokoli. Nakoneč upletla že sučhe ho proutí dve nu s e a dve kos atiny, oboje s dvojity mi ví ky. Prostor meži obe ma nu s emi a kos atinami, ž ničhž jedna byla mens í , jsme s maminkou vyplnili per í m. Potom jsme jes te do vnitr ní ho prostoru dali seno, aby to byla dals í ižolač ní vrstva.

Hra l jsem si s tí m skoro me sí č a mežití m jsem žjistil, ž e mila Tereža si pustila pusu na s pačí r, a mne žastavila asi po ty dnu její kamara dka Anič ka, se kterou jsem take tanč il na posví čení , a vyč etla mi, ž e da va m Terežče pr ednost pr ed ní .

Když uvide la u div v mojí tva r i, hned dodala, ž e je o rok stars í než li Tereža a už take ví , ž e žatí m jsem si ža važne ž a dnou dí vku nevybral. Take se ke mne naklonila a s eptala mi do učha, ž e slys ela, ž e budu vybí rat potraviny na dluh a vožit je do Prahy na ks eft. A ona by pr esve dč ila rodič e, aby mi uve r ili a dali mi potraviny na č estne slovo. No, a pokud by rodič e vide li, ž e se k sobe ma me, bylo by to pro ni lehč í .

Por a d jsem si musel r í kat v dučhu, ž e nejsem pas a a nemohu mí t hare m, i když se mi tato mož nost že vs ečh stran nabí žela. Proto jsem jí odpove de l, ž e mi bude milejs í ta ž obou kamara dek, ktera mi domluví čo nejví če dodavatelu . Anič ka se jen usma la a odbe hla pryč .

Jen jsem si oddečhl, žastavovali mne sousede a dle svy čh mož ností mi nabí želi produkty a ja počhopil, ž e nas e rodina ma v obči dobrou pove st a panuje žde absolutní du ve ra v nas i počtivost. Ale take nesmí m žapomenout jednu du lež itou na vs te vu, a to když k na m pr is el pan uč itel a kapelní k Z eležny . Pr ed lety mne uč il a mnohokra te jsem si žatančoval pr i hudbe jeho kapely.

S velikou u čtou jsem jej pr iví tal a požval da le. Maminka mu nalila meltič ku a dala kola č e jes te ž posví čení . Pan uč itel vž dy platil meži ty moudr ejs í , ža ktery mi se čhodilo o radu. Ja jsem na ne j me l jen dobre vžpomí nky, nepamatoval jsem se, ž e by na mne kdy musel vží t ra kosku. Uč il jsem se dobr e.

Byl jsem žve davy , s č í m pr is el, a už to tu bylo. S el hned k ve či: „Joží fku ja si pamatuji, ž e jsi dobr e foukal do trumpety.“ Jen jsem se stač il žač ervenat a on pokrač oval da l: „Take jsem slys el, ž e čhčes občhodovat,“ a ta žave se na mne podí val.

„Neví m, jak tyto dve ve či spolu souvisí , ale ano, ma te pravdu v obojí m.“ On mi potom r ekl, ž e se mu trumpeťa k pr iž ení na Moravu a vidí , ž e ja jsem dostal rožum a počhopil jsem, ž e bež pene ž se ž tohohle čhalupa r ske ho srabu nikdy nedostanu. Ano, me l pravdu a take mi r ekl, ž e když budu s kapelou čhodit po okolí na ža bavy, ží ska m pr ehled o čena čh jednotlivy čh komodit, ktere jsou na venkove a ve me ste dost roždí lne , a to by mne mohlo hodne žají mat. Musel jsem jen souhlasit a potom pr is la ledova sprčha. R í kal mi, ž e ždaleka nejsem první , kdo na tuto ve č pr is el, ale čeny formanu ža dopravu žbož í a osob jsou tak vysoke , ž e je jen ota žkou, žda se to vs e vyplatí . Svou na vs te vu skonč il tí m, ž e to ma m žkusit, ale nema m mí t pr í lis velke oč i, až vs e žaplatí m, čo mi žu stane.

Tak jsem žač al čhodit na žkous ky kapely do Vavr inče a spojil jsem to se s tí pa ní m dr í ví pro pana fara r e a obč asny mi sčhu žkami s Terežkou na farní m sení ku.

Take jsem se sežna mil s dals í mi bí ly mi vdovič kami, ale už jsem odola val, a vs e nečhal v rovine snad a možná. Ryčhle jsem se dostal jako mužikant do formy a pr is la moje první ža bava až na Vyž lovče.

Po česte jsem se dožve de l, ž e na s klarinetista Jakub Kmočh že Za smuk je mu j vžda leny stry č ž otčovy strany. Jeho syn Frantis ek je kantorem v Sučhdole a u spe s ne komponuje. Ne ktere jeho skladby dokonče ma me v nas em repertoa ru. To poví da ní mne moč pote s ilo a aspon na m česta ryčhleji utekla.

V hospode na Vyž lovče byl velky sa l a ses lo se tam čele okolí . Hned jsem pr estal litovat žtračene ho č asu na žkous ka čh i na česta čh ža vy de lkem. De vč ata tam byla jako ru ž ič ky, radost na ne pohlede t.

Take jsem byl žve davy , kolik ža hraní dostaneme. Ze žač a tku jsem se jes te musel dí vat do not, ale pak jsem se rožehra l tak, ž e jsem me l č as, hlavne pr i sve m so lu, na trubku, prohle dnout si mí stní krasaviče, a ž e bylo na čo koukat!

Je pravdou, ž e jsem trubku po dobu vojny neodlož il a troubil jsem budí č ek i več erku a vs e, čo bylo potr eba. Ale už bylo po pu lnoči a ja si pr edstavoval tu krute dlouhou čestu domu , až do mne strč il strejda Kmočh a s eptal mi do učha: „Podí vej se na tu dí venku vlevo na kraji sa lu, od tve ho so la na trubku ž tebe nespustila oč i!“

Ja jsem se nena padne podí val nažnač eny m sme rem a i na tu da lku bylo vide t, jak de vč e žrudlo a sklopilo oč i. Me la na sobe kroj, pr es ramena pr ehožene dva silne čopy a ande lsky rožkos ny , skoro de tsky oblič ej.

Zeptal jsem se kapelní ka, žda by mne neuvolnil na taneč, on na mne jen jední m okem mrkl a ja ža čhví li sebe hl na parket, uklonil se pr ed dí vkou a vyžval ji k tanči. Oč i se jí tak rožs í r ily, ž e jsem myslel, ž e se v ničh utopí m, ale už jsem ji drž el v pase a byli jsme v kole. Najednou jsem si vs iml, ž e u div v její tva r i vystr í dal stračh, a ona mi s eptala, ž e je s ní čhasní k, ktery si na ni de la na rok



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist