načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zapomeň na brzdy - Jeremy Clarkson

Zapomeň na brzdy

Elektronická kniha: Zapomeň na brzdy
Autor:

Top Gear je jedním z nejúspěšnějších televizních pořadů všech dob. Vysílá se v 170 zemích, včetně České republiky, a pravidelně jej sleduje více než 350 milionů diváků. A v tom ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

hodnoceni - 77.8%hodnoceni - 77.8%hodnoceni - 77.8%hodnoceni - 77.8%hodnoceni - 77.8% 88%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » DOKOŘÁN
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 262
Rozměr: 24 cm
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Round the bend
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložil Aleš Drobek
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-736-3605-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor nabízí další várku svérázných a vtipných novinových sloupků, které vycházely v letech 2008 - 2009. Britský novinář a moderátor motoristického seriálu Top Gear Jeremy Clarkson ve svých sloupcích popisuje to, co mu je nejbližší a čím se zabývá už přes dvacet let - motorová vozidla. Jeho osobité recenze plné britského humoru seznamují s více než sedmdesáti automobily, které sám testoval. Kromě motoristických zajímavostí autor nabízí i postřehy ze světa politiky či společnosti vůbec.

Popis nakladatele

Top Gear je jedním z nejúspěšnějších televizních pořadů všech dob. Vysílá se v 170 zemích, včetně České republiky, a pravidelně jej sleduje více než 350 milionů diváků. A v tom všem má prsty jediná osoba - Jeremy Clarkson. Právě ten si vzal roku 2002 do parády poněkud usedlou motoristickou revue a přetvořil ji na adrenalinovou jízdu plnou exotických supersportů, cizokrajných destinací, bláznivých soutěží, explozí a politicky nekorektního humoru. Říkali jste si někdy, jak by asi vypadalo auto od Applu? Kolik minut v kuse dokáže klít dlaždič, aniž by se opakoval? Jak se říká muži, který nesnese pohled na vlastní ženu a děti? Jak správný kubánský komunista křísí mrtvou autobaterii? A proč je škodovka lepší než audina? Jeremy Clarkson vám zodpoví vše, co jste kdy chtěli vědět o autech a o životě vůbec, ale i to, co by vás nikdy nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Po přečtení první knihy od něj se změní váš pohled na svět - váš život se bude dělit na období před Clarksonem a po Clarksonovi.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jeremy Clarkson - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jeremy Clarkson

Zapomeň na brZdy

Original English language edition first published by Penguin Books

Ltd, London

Text copyright ROUND THE BEND © Jeremy Clarkson, 2011

All rights reserved

Translation © Aleš Drobek, 2014

Fotografie na obálce © ČTK (foto), 2014

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být

rozmnožována a rozšiřována jakýmkoli způsobem bez předchozího

písemného svolení nakladatele.

Druhé vydání (první elektronické).

Z anglického originálu Round the Bend přeložil Aleš Drobek.

Odpovědný redaktor Zdeněk Kárník.

Redakce Marie Černá.

Obálka, grafická úprava, sazba, konverze do elektronické verze

Tomáš Schwarzbacher Zeman.

Vydalo v roce 2014 nakladatelství Dokořán, s. r. o., Holečkova 9,

Praha 5, dokoran@dokoran.cz, www.dokoran.cz.

(pdf – 713. publikace, 156. elektronická;

epub – 714. publikace, 157. elektronická;

mobi – 715. publikace, 158. elektronická)

ISBN: 978-80-7363-652-4 (pdf)

ISBN: 978-80-7363-653-1 (epub)

ISBN: 978-80-7363-654-8 (mobi)


Zapomeň na brzdy

Clarkson

Jeremy


Stačí pár úprav a je z něj pojízdný iPhone – Daihatsu Materia .........................

Milí fotbalisti, tohle auto je na vás moc frajerské – Mazda MX-5 Roadster

kupé 2.0i .....................................................................................................................

Na míru pro ty pomalejší – Subaru Impreza WRX STi ........................................

Clarkson o dopravní bezpečnosti ...........................................................................

Nebeský spasitel Jaguaru v celé své bídě – Jaguar XF SV8 .................................

Jak jsem se pomočil z Davida Dimblebyho – Mercedes-Benz CLK Black .........

Dopravní pseudopolicie mám tak akorát dost – Renaultsport Clio 197 Cup ......

Kdepak, princezno, svého Fiata ti nedám – Fiat 500 1.2 Pop ............................

Pilíř předměstí, kde si lidé vlastnoručně myjí auta – Renault Laguna Sport

Tourer Dynamique 2.0 ..............................................................................................

Zábavná a chytrá, ale žít bych s ní nechtěl – Porsche Cayenne GTS ..................

Aristokrat potřísněný Luciferovým palivem – Subaru Legacy Outback TD RE .......

Kráska s kinetózou – Callaway Corvette C6 ...........................................................

...chyť mě, když to dokážeš – Mitsubishi Lancer Evolution X FQ-360 GSR .........

Podívejte, mamky – zachránce planety s pohonem všech kol – Mitsubishi

Outlander 2.2 DI-DC Diamond ...............................................................................

Stiskněte tlačítko a doufejte, že jste se nespletli – Citroën C5 2,7

HDi V6 Exclusive ......................................................................................................

Velcí blondýni udělali hroznou botu – Mercedes-Benz SL 63 AMG ..................

Takový aušus, že i výrobce doporučuje raději chůzi – Kia Sedona 2.9 CRDi TS ......

Potíž je v tom, že je to auto pro mimozemšťany – Nissan GT-R .......................

Sličné Porsche, moje italská láska – Porsche Boxster RS 60 Spyder .....................

Kamarád do sucha – Mercedes-Benz SL 350 ...........................................................

Herr alfa samec je najednou nějaký ochablý a roztržitý – BMW M3 kabriolet .....

Zavede vás na kraj útesu... a pak do vás strčí – Porsche 911 Carrera GT2 ........

Kam čert nemůže, alespoň zasmradí – Mercedes SLR McLaren roadster ..........

Adié, maloměšťácká Anglie – Jaguar XKR-S kupé .................................................

Karavan ve verzi SUV – Ford Kuga 2.0 TDCi Titanium .........................................

Tres bien, instalatér ve smokinku – Citroën Berlingo Multispace ........................

Tohle je famózní auto. Každičký atom každičkého dílu je navržen s ohledem

na maximální ticho a pohodlí. Krásné je snít... – Rolls-Royce Phantom kupé ......

Prosimvás, řekněte, že ještě není pozdě – Aston Martin Vantage .......................

Starý oheň se vrátil a vzkřísil plamen mé vášně – Volkswagen Scirocco ...........

V Gallardu dokáže jezdit rychle i jednoruký po obrně – Lamborghini

Gallardo LP560-4 ......................................................................................................

Panebože, tak tohle je nejhorší auto na světě – Chrysler Sebring 2,7

V6 kabriolet ...............................................................................................................

Stylový pasák z Cheshiru – Cadillac CTS-V ...........................................................

Utrpení jménem Vespa – Vespa GTV Navy 125 .....................................................

To raději nákupní vozík – Renault Twingo Renaultsport 133 ...............................

Proč jsi na mě tak tvrdá, kotě? – Alfa Romeo Brera S 3.2 JTS V6 ......................

Mám, co jsem chtěl – Racing Green Jaguar XKR 475 ............................................

Obsah

7

10

13

16

17

21

24

27

30

33

36

39

43

46

49

52

55

58

62

65

68

71

74

77

80

83

86

90

93

96

99

102

105

108

111

114


Vezmi si ty parohy a strč si je víš kam – Audi RS6 Avant ...................................

A hele, kráva na dostizích – Infiniti FX50S .............................................................

Bacha, tenhle prcek je po zuby ozbrojený – Ford Fiesta Titanium 1.6 ..............

Slušná, na cestu do pekla – Vauxhall Insignia 2,8 V6 4x4 Elite Nav ...................

Bezpečnost především, a pak šup sem, šup tam – Volvo XC60 T6 SE Lux ......

Fritz zapomněl na detaily – BMW 330d M Sport ..................................................

Jako blesk z čistého nebe, moje auto roku – Chevrolet Corvette ZR1 ...............

Kterýpak lumen tohle vymyslel? – Tesla Roadster ................................................

Tohle je zdaleka nejlepší auto na školní rozvážku. Opravdu se do něj vejde

sedm lidí, čtrnáct nohou a dozadu dva psi – Volvo XC90 D5 SE R-Design .......

V tomhle kříženci se bojím tmy – Ford Ka Zetec 1,2 ...........................................

To nic, Daphne, aspoň že jsi hezká – Volkswagen Passat CC GT V6 ..................

Zlověstný levák – BMW 730d SE ..............................................................................

Chytrá a šetrná – Toyota iQ 1.0 VVT-i .....................................................................

Dokonalost. Auto do každého počasí – Range Rover TDV8 Vogue SE ..............

Má své mouchy, ale je s ní legrace – Alfa MiTo 1,4 TB Veloce .............................

Potíž je v tom, že jsem asi ještě nepotkal člověka, který by si chtěl koupit

Mazdu 6. Navíc je dost hrozná – Mazda 6 hatchback 2,2 Sport Diesel ...........

Zkusit v tomhle autě překročit rychlost by bylo jako zkusit překročit

rychlost na krávě – Fiat Qubo 1,3 16v MultiJet Dynamic ...................................

Zvedl jsem nůž nad hlavu, zavrčel... a zamiloval se – Jaguar XKR kabriolet ......

Pěkně jsem to Lotusu spočítal... a všechno sedí – Lotus Evora 2+2 ..................

Na baculky se netroubí – Citroën C3 Picasso 1.6HDi 110 Exclusive ....................

Nejkousavější ručně pletený svetr mezi auty pro ekoisty – Honda Insight 1,3

IMA SE Hybrid ..........................................................................................................

Výkon, který by dokázal restartovat planetu – Audi Q7 V12 TDI Quattro ......

Ohyzdný, ale neodolatelný. Vauxhall VXR8 Bathurst S je vulgární, děsný

a ďábelsky vzrušující – Vauxhall VXR8 Bathurst S .............................................

Dělej, zlato, taťka se chce taky svézt – Toyota Urban Cruiser 1,33 VVT-i .........

Rozhodně přitáhnete pozornost – každý totiž pozná, že jste přeplatili – Mini

Cooper S kabriolet .....................................................................................................

Souznění člověka a stroje, nebo jsem si to aspoň myslel – BMW Z4 sDrive 35i .....

Svlíkací poker – Ford Focus RS .................................................................................

Hej Hans, nechej ty býčí koule na pokoji – Lamborghini Murciélago LP 670-4 SV .....

Sedan propásl svou poslední šanci – Mercedes E 500 Sport ...............................

Nejrychlejší bačkory pod sluncem – Jaguar XF 3.0 Diesel S Portfolio ................

Opilec za volantem na cestě do Brazílie – Argo Avenger 700 8x8 .....................

Oslaďte si život – Mazda MX-5 2.0i Sport Tech ......................................................

Dokonalý supersport – Lamborghini Gallardo LP560-4 Spyder ...........................

Božíčku, on si vážně myslí, že zachrání svět – Lexus RX 450h SE-L .................

Skvostné auto, ale kdo si jej koupí? – Ferrari California ....................................

Nenechte se rušit, jen si tady zaparkuju letadlovou loď – Ford Flex 3.5L

EcoBoost AWD ...........................................................................................................

Však vás ten smích přejde – BMW 135i Sport kabriolet .......................................

Láska je slepá, ty moje slonice – Audi TT RS kupé ..............................................

Pohodlí pro celou rodinu – Škoda Octavia Scout 1,8 TSI ....................................

Auto, které nemůže milovat ani vlastní matka – Porsche Panamera 4,8 V8 Turbo .....

Jak kluk z vesnice obměkčil černé srdce – Mercedes-Benz CLK Black ...............

117

120

123

126

129

132

135

138

142

145

148

151

154

157

159

163

166

169

172

175

178

181

184

187

190

193

196

199

202

205

208

211

214

217

220

223

226

229

232

235

238 Všeuměl – Toyota RAV4 SR 2,2 D-4D .......................................................................

Land Rover se odcizuje vrahům – Land Rover Discovery 4 3,0 TDV6 HSE ......

Chyba, která se trestá – Audi A4 allroad 3,0 TDI Quattro ...................................

Je svěží a funky... a mé děti se jí štítí – Kia Soul 1,6 CRDi Shaker .....................

Stačila jedna jízda a já byl naměkko – Saab 9-3X 2,0 Turbo XWD ....................

A proto Wakefield strčí do kapsy Dubaj – Aston Martin DBS Volante .............

241

244

247

250

253

256

Stačí pár úprav a je z něj pojízdný iPhone

Daihatsu Materia

Už jste všichni určitě slyšeli o novém iPhonu. Baterie má prý životnost

chovného telete, a pokud člověk zatouží něco vyfotit, udělá líp, když si

rozloží malířský stojan a vybalí olejovky.

Dále vám lidé, kteří jablečný telefon nemají, určitě napovídali, žefunguje jen v síti O2, neumí přijímat ememesky a pořád se zasekává.

iPhone každopádně i leccos umí. Například předpovědět počasí v San Diegu nebo na YouTube přehrát klipy mladých Asiatů padajících zeskútrů, poněvadž ho lze připojit k internetu. To ovšem není jen tak. Rozhodně to nezvládnete sami. Budete potřebovat pomocnou ruku.

Na idylickém venkově bývalo zvykem, že si bohaté rodiny vydržovaly„všeuměla“, který neprodleně přispěchal na pomoc, kdykoli se vyskytl nějaký problém. Takový člověk dokázal vyčistit komín od mrtvých holubů nebo nastartovat automobil nebo vysvobodit satelitní talíř zarostlý klematisy.

Býval nepostradatelným ozubeným kolečkem komunity. Leč časy se mění. Dnes ho vystřídal někdo podstatně důležitější – všeuměl, který vám přijde spravit počítač.

Želbohu můj všeuměl jménem Hugo nedávno povýšil a v současné době má plné ruce práce s instalací ohromných intranetů v průmyslových zónách. Kdybych mu dnes zavolal, jestli by se mi neskočil mrknout na umíněnou wi-fi, bylo by to podobné, jako kdybych ve čtrnácti brnkl Led Zeppelin, jestli by mi nepřišli zahrát k narozeninám.

To je pro mě samozřejmě pohroma, jelikož Hugo je dnes jediný žijící člověk na světě, který ví, jak funguje můj barák. Zná systém, kterýznemožňuje reportérům vysedávat v autě na cestě opodál a číst moje e-maily. Zná kódy, díky kterým se notebook mé dcery dorozumí s mým telefonem. Zná dopodrobna každou zdířku a každý centimetr každého kabelu.Jenže už mi nepomůže.

Takže když se mě teď iPhone před připojením k čemusi zvanému Edge zeptá na APN, uživatelské jméno a heslo, nemám nejmenší potuchy, o co mu jde. A netuším ani, jestli chci vypnout, nebo zapnout VPN, poněvadž nevím, co VPN je. Nebo co je datový roaming. Anebo jestli jsem WEP, WPA nebo WPA2.

Můj nový všeuměl si mimochodem taky neví rady, protože všechnyinformace nosí v hlavě můj starý všeuměl.

A tak se zkrátka nepřipojím na internet, když jsem na cestách. A víte vy co? Svět se mi taky nezbořil, protože když jsem v terénu, málokdy měnaadne: „Co kdybych se teď mrkl na pár explodujících Korejců, a pakmožná na nějakou kyprou Texasanku, jak si před webkamerou dělá dobře?“

Nepřečtu si ani e-maily, což taky nevadí, jelikož ještě nikdo nikdyneposlal e-mail, který by obsahoval něco podstatného nebo užitečného.

iPhone má každopádně i bez podobných serepetiček své místo vpanteonu přelomových vynálezů jisté, hned vedle kola, ohně a kabelovételevize. Patří zkrátka k těm zlepšovákům, které vám vejdou do života a vy si po chvíli pomyslíte: „Jak jsem se bez něj u všech všudy až doteď obešel?“

Jasně, foťák, jak už jsem podotkl, nic nevyfotí, když je moc velká tma nebo moc jasné světlo nebo cokoli mezi tím, ale všechno ostatní je super. Esemesky píšete na pořádné klávesnici typu qwerty, a když se překlepnete, software udělá abrakadabra a chyba je pryč. A číselník samotnéhotelefonu sestává z fortelných „seniorských“ tlačítek, se kterými senepřeklepne ani člověk s prsty jak polské klobásy. A k tomu všemu je to taky iPod.

Minusy? Popravdě žádné. Svůj iPhone jsem si nechal „odemknout“, takže teď funguje i v síti Vodafonu, a baterie, věřte nebo ne, je taky úplně normální. Vydrží mi čtyři dny. Ačkoli to je možná tím, že já jsem chlap, takže do kapsy pro mobil sahám, jedině když visím na útesu, na uschlé větvi, v prudké vichřici. A teprve až vyčerpám všechny ostatní možnosti.

To mě přivádí na zajímavou myšlenku. Proč Apple nevyrábí auta?

Zavedené automobilky jsou, jak známo, usedlé a bojí se změny. Myslí si, že mini MPV je revoluce a Smart že převrátil svět vzhůru nohamazhruba stejně jako penicilin. Jak vidno, představivosti jim zrovna nepřebývá.

Tak například, musí mít auta opravdu volant? Nebo pedály? Nebopřístrojovou desku? Ovšemže nemusí. Jak vám řekne každý člověk mladší patnácti let, dálkovým ovladačem pro PlayStation se dá řídit, zrychlovat i brzdit. A pořád vám zbývá pár tlačítek, kterými můžete pálit z kulometu.

Navíc bez volantu a přístrojové desky by v kabině auta bylo mnohem víc místa a nikdo by nepotřeboval těžké a drahé airbagy. A to všechno jsem teď vysypal jen tak z rukávu, bez dlouhého přemýšlení.

Jsem si vcelku jistý, že kdyby měl Apple vyrobit auto, přišel by s pojízdným iPodem a za pár týdnů bychom se dívali na všechny ostatní modely asi stejně, jako se dnes díváme na kazetové přehrávače, gramofonové desky nebocívkový magnetofon. Prozatím si však budeme muset vystačit s Daihatsu Materií.

V podstatě jde o malý pětidveřový hatchback, který je k dostání za 10 995 liber. Jako malý pětidveřový hatchback ale rozhodně nevypadá. Připomíná spíš automatický taxík z filmu Total Recall.

Třeba vám na vzhledu bůhvíjak nesejde a právě si říkáte, že kam se hrabe iPod na krásný lesklý obal gramofonové desky. Materia má ovšem jednu velkou výhodu. A tím myslím fakt velkou. Uvnitř je totiž doslova nesmírná.

Zvenčí tedy máte auto, které zaparkujete stejně snadno jako malývolkswagen. A dovnitř se přepychově vejde pět dospělých.

A interiér mimochodem taky vypadá k světu. Přístrojová deska budídojem, že se na ní nešetřilo, což – vzhledem k tomu, že Daihatsu umístilo všechny přístroje doprostřed, aby nemuselo vyrábět verze s řízením nalevo i napravo – je opravdu jen dojem. Každopádně protože jsou přístrojeuprostřed, interiér vypadá, jako by jej navrhl někdo, kdo má vizi a nosí rolák.

Materia je rovněž solidně vybavená. Dostanete k ní CD měnič,klimatizaci, parkovací čidla, elektricky ovládané to i ono, a kdo přihodí osmstovek, dočká se i automatické převodovky.

Pod kapotou přede 1,5litrový motor, který vyvine dostatečný – tak tak – výkon na rozumnou akceleraci, což znamená, že Materia je použitelná i na dálnici. V tom se liší od současných evropských minítek, kterým přebývají kila a chybějí kilowatty, takže s nimi není radno vyjíždět z vnitřního pruhu.

A jak se řídí, ptáte se? Upřímně řečeno, dost hrozně. Sotva ji zkusítetrochu roztančit, začne poskakovat jako jančivá koza, a protože přednísedadla nemají prakticky žádné boční vedení, kloužete na nich sem a tam, i když se rozšoupnete jen lehce.

Ale na tom nesejde. Kritizovat malé Daihatsu za to, že není sportovní, je jako kritizovat pošťáckou dodávku, že neumí vařit bramborovou kaši.

Jediné, co přece jen zkritizuju, je spotřeba. Možná proto, že se karoserie vyznačuje aerodynamičností uhelného velkoskladu, nebo snad proto, že motor je větší, než je v této kategorii obvyklé, není Daihatsu takovýabstinent, jak by se mohlo na první pohled zdát. Počítejte s průměrnouspotřebou zhruba osmi litrů.

Za benzín tak ročně vydáte o pár liber víc, podle mě je to ale férovýkomromis. To auto jsem si hodně oblíbil. A oblíbíte si ho i vy, ať už jste máma smečky školáků nebo důchodkyně nebo dredatý surfař, který potřebuje nějakou hranatou náhradu za nedávno zesnulý VW mikrobus.

Přes veškerý pokrok je ale pořád co zlepšovat. Daihatsu odbočilo hodně rázně z vyjeté cesty a přišlo s modelem, který v automobilovémprůmyslu platí za radikální a smělý. Představte si ale, jak by to dopadlo, kdyby si Materii vzalo do parády počítačové odvětví. To bychom teprve koukali. A všeumělové na celém světě by měli do konce života vystaráno.

6. ledna 2008


10

Milí fotbalisti, tohle auto je na vás moc frajerské

Mazda MX-5 Roadster kupé 2.0i

Jelikož naši drazí fotbalisté vlastnoručně zlikvidovali pověst již prakticky

všech lahůdkových aut na trhu, ocitne se každý, kdo zatouží skloubitzávratnou cenu s diskrétností a vkusem, v nanejvýš svízelné situaci.

Za starých zlatých časů bývalo zvykem, že když jste přifrčeli na párty ve ferrari nebo maserati, přítomné ženy si mohly zafantazírovat, že jste třeba perský šáh. Dnes se celý večer choulí v šatníku ze strachu, že budousexuálně napadeny v kroužku povykující mládeže, která si celou událost nahraje na mobil a hned ráno vyvěsí na internet. „Mám Ferrari“ dnes v překladu znamená „Jsem sexuální násilník“ nebo ještě hůře „Jsem popová hvězda“.

Řešením pro ty majetné, kteří nejsou násilníci ani popové hvězdy, je tak logicky auto, které by si žádný fotbalista nikdy v životě nekoupil. Které je jak předražené, tak pohodlné a možná i dokonce rychlé, aniž by přitom hulákalo na všechny strany „Podívejte se na mě!“. Prostě auto prochlay s pupkem.

Pupkatým autem je třeba Bristol Blenheim. Nebo Mercedes SL. Nebo Rolls-Royce Phantom, Bentley Continental Flying Spur, Jaguar XJR, Range Rover – rozhodně ne Sport! – a BMW 7. Anebo třeba auto, které jsemdostal na Vánoce – sedmatřicetiletý Mercedes 600 Grosser.

Když Mercedes v roce 1963 spustil jeho výrobu, šlo s velkým přehledem o nejdražší auto na světě. V Americe tehdy stálo dvacet tisíc dolarů. Za osmnáct let přišlo na svět pouhých 2 677 kusů a prakticky všechnyzakouili lidé, kteří nehrají fotbal. Idi Amin, Dan Aykroyd ve filmu Záměna nebo Leonid Brežněv. Mao Ce-tung měl ten svůj prý moc rád a já se mu nedivím.

Dnes člověk žasne nad elektricky ovládaným víkem kufru u takového Lexusu LS 600h, jenže Mercedes Grosser tohle uměl už předpětačtyřiceti lety. Ano, obejde se sice bez vymožeností jako vyhřívání zadního okna a přepínač tlumení potkávacích světel je na podlaze, zato má elektricky ovládaná sedadla, okna, střešní okno a dokonce i dveře. A pohon přitom neobstarává nespolehlivý elektrický motorek, kdepak, všechno, co se na Grosseru hýbe, pohání hydraulika. Není divu, že celý komplet váží tři tuny.

A není to ani auto, do kterého zkrátka nasednete a jedete, protožehydraulika má pod palcem i pružení. Takže nastartujete, a než kapalinavystoupá do potřebné výšky, můžete si třeba vyluštit křížovku.

Ztracený čas však snadno naženete, protože Grosser má pod kapotou 6,3litrový motor. Tenhle vůbec první sériově vyráběný osmiválecMercedesu vyvine 300 koní – díky přímému vstřikování. Zkrátka a dobře co se výkonu a pohodlí týče, tohle auto předběhlo svou dobu o čtyřicet let.Pokud jde ovšem o styl, je to stoprocentní, čistokrevný produkt roku 1963. To byla éra, kdy designéři měli ještě dovoleno zdobit karoserie rozličnými cingrlátky, a Grosser jich na sobě má víc než Elton John.

Dvojité nárazníky, obří maska chladiče, chromované podběhy kol – je to zkrátka festival leštěného kování, a já se jenom divím, že mě v něm všude nedoprovází hejno strak.

Interiér je totéž v bleděmodrém. Namísto ordinérních tónových skel dostanete záclonky a jako doplněk vnitřní skleněné ofuky na bocích, to kdybyste zatoužili plachtit ulicí se staženým okénkem a za jízdy kynout okolním untermenschen.

Jediné, co není součástí standardní výbavy, ale co si na Grossera sám přimontuju, jakmile to vyrobím, jsou dvě vlaječky nad předními světly. Protože jediný zvuk, který si pravý řidič Grosseru přeje slyšet, je měkké třepotání dvou praporků ve větru.

Ačkoli je to možná zvuk, který si přejete slyšet spíše vy. Každopádně to nevím jistě, poněvadž za ten týden, co to auto mám, jsem v něm ještěnejel. Ono totiž většinou ani nenastartuje.

Někdy se startér točí a točí deset minut v kuse, s uvadajícím elánem, až to nakonec obrovská baterie vzdá. A někdy zase ani nezakašle. Tu a tam vydá tiché, nadějné říhnutí a já hned sešlápnu plynový pedál, jako když se trosečník na opuštěném ostrově snaží rozfoukat jiskru v plamen. Zatím ale všechny mé pokusy vyzněly naprázdno.

Jindy baterii připojím k dobíječce a po dvou hodinách oživováníproukne motor v přerývané osmiválcové brumlání. Ódu na radost však záhy vystřídá zoufalý sten, když si uvědomím, že jsou vlastně Vánoce a žezatímco se baterie nabíjela, měl jsem hlavu zabořenou v kýblu s červeným vínem a teď už za volant nemůžu.

A tak se důstojně rozlučme se starými zlatými časy, kdy auta fungovala jen o vlahých měsících, a přesuňme pozornost k pravému opakuGrossera – Mazdě MX-5.

Když jsem si poprvé osahal novou generaci této moderní klasiky,konstatoval jsem, že je to vzhlednější a praktičtější verze modelu, který jsme milovali tak jako tak, a že byste si všichni měli koupit alespoň jeden.

Ne, vážně. Nová MX-5 je jako nový Ford Mondeo nebo SubaruLegacy Outback. Prostě špičková... akorát že ji nikdo nekupuje. Na silnici ji neuvidíte.

I lekl jsem se, že jsem přehlédl nějakou skrytou vadu, třeba otrávený hrot v sedadle řidiče nebo zmiji v palubní přihrádce, a rozhodl se, že si to auto proklepnu ještě jednou. Jenže ani tentokrát jsem nic neobjevil,dokonce ani přestřelenou cenovku. Nová MX-5 s plátěnou střechou váspřijde na 15 730 liber.

Tak v čem je problém? Hluboce jsem se nad tím zamyslel a došel kzávěru, že tomu autu ze všeho nejvíc chybí kila. Na starém modelu se mi

líbilo, že to nepřeháněl s výbavou, takže byl pěkně lehký. Kvůli nižší váze

měl i plátěnou stahovací střechu, což se mi líbilo ještě víc. Jenže marná

sláva, většina z nás má raději pohodlí a střechu ovládanou elektricky. Nová

MX-5 nás možná lákala teoreticky, jenže v praxi jsme si všichni koupili

Astru v kabrioletu.

Mazdě to podle všeho došlo taky, protože její nový dvoulitrový roadster má superrychlou elektricky stahovanou kovovou střechu, surround stereo Bose a na přístrojové desce tlačítko s popiskem „Média“. Bůhví, k čemu je dobré.

To všechno muselo rozzuřit doběla všechny ty japonské inženýry, kteří během vývoje určitě celí zešedivěli, než přišli na to, jak zařídit, aby nový model vážil jen o deset kilo víc než ten starý. Když zjistili, žemarketingové oddělení jejich miláčka vykrmuje, nejspíš všichni spáchali rituálnísebevraždu, faktem ovšem zůstává, že kila navíc nejsou na nové MX-5 ani v nejmenším znát.

Motor je pořád živý, navzdory vatovému pružení a aktivnímu tlumiči výfuku. Převodovka pořád jiskří. Ovladatelnost je pořád lahodná, jak je u aut s motorem vepředu a náhonem na zadní kola zvykem. Posed zavolantem je pořád pevný a jistý a všudypřítomný plast pořád budí dojem, jak se u aut této kategorie sluší a patří, že jen zběžně maskuje nejrůznější dráty a hrubé spoje, místo aby řidiče neustále lákal k pohlazení nebo olíznutí.

MX-5 je tedy pořád jednoduchá, čiperná a veselá. Základní, skromná a báječná. Pořád je to šunkový sendvič z pořádného chleba, čerstvéhomásla a domácí šunky. Akorát je nově šplíchnutý kečupem.

Je to zkrátka parádní auto. Auto pro chlapy bez pupku.

13. ledna 2008


13

Na míru pro ty pomalejší

Subaru Impreza WRX STi

Je řada způsobů, jak poznat, jestli má někdo o závit míň. Třeba můžete

dotyčného posadit za stůl a položit před něj skládačku s kolečky,čtverečky a trojúhelníčky. Nebo ho požádat, aby popsal nějaký mrak. Nebo mu

můžete pečlivě změřit vzdálenost mezi očima, výšku čela nebo délku paží.

Existuje ovšem ještě jedna, mnohem snazší metoda, jak se přesvědčit, jestli někomu nebylo shůry dáno. Položte mu tuto jednoduchou otázku: „Nosíš někdy rallyovou bundu Subaru?“ Je-li odpověď kladná, musítezačít mluvit pomaleji.

Prozradím vám malé tajemství. Pro každý díl Top Gearu si před vysíláním připravíme dva scénáře. Jeden představuje mnohaslabičnou orgiihlubokomyslného rozjímání o smyslu lidského štěstí. A druhý se hemží výrazy typu ‚kozy‘ a ‚zadek‘. O tom, který nakonec použijeme, rozhodneme až podle toho, kolik diváků dorazí v Imprezách.

No fakt. Pokud v obecenstvu převládá tvíd a konzervativní oblečení ve stylu Viyelly, můžete si dovolit anekdoty plné skrytých narážek naDickense a úřední zvůli v Kalkatě devatenáctého století. Pokud ale před sebou vidíme les kšiltovek s logem Subaru, držíme se kameňáků o genitáliích a celý den ve studiu kloužeme na banánových slupkách.

Samozřejmě že mezi námi jsou i inteligentní řidiči Subaru, nicméněvětšina z nich zná pouze osm písmen abecedy – W R X S T I R a B.

Vysvětlení je pravděpodobně následující – Subaru Impreza platí mezi fandy rallye za legendu na zlatých kolech. Právě Subaru dovezloRicharda Burnse k titulu mistra světa a právě Subaru se dnes vyslovuje jedním dechem spolu s Colinem McRaem. Zkrátka a dobře Subaru je ve světěrallye tím, čím je Ferrari ve světě Formule 1.

Jenže rallye, nezlobte se na mě, je sportem pro lidi trpícínevyléčitelnou formou duševní zpozdilosti. Takový divák rallye celý den postává na zledovatělém velšském pahorku a půlku závodu přemýšlí, jestli máhorký vývar, který si přinesl v termosce, vypít, nebo si ho nalít do gumáků. A ponurý, lezavý večer oživují jen ty vzácné chvíle, kdy se kolem vás mihne řvoucí pár předních světel a ohodí vám obličej gejzírem štěrku. Příjemný je na celé podívané jedině fakt, že tou dobou má člověk tvář už takumrtvenou chladem, že krev tekoucí z milionu drobných ranek skoro necítí.

A co hůř, ve tmě není poznat, který pár předních světel patří kterému autu. Nevíte, která posádka za ním sedí. A nemáte ani ponětí, jestli se kolem vás mihl rychleji než ten, který vás zasypal kamením před pár minutami.

Rallye je tudíž jediný sport na celé boží Zemi, kde se diváci podél trati dozvědí jméno vítěze, teprve až se vrátí domů, smyjí ze sebe štěrk a bláto, ve kterém se vyváleli, když ve tři ráno klopýtali velšskou vrchovinou, apustí si televizi.

Na rallye tak lidé chodí nejspíš proto, aby se podívali, jak někdojménem Stig Stigsson nabourá. Jenže toho se většinou taky nedočkají,protože trať je několik tisíc kilometrů dlouhá, a šance, že k bouračce dojde zrovna poblíž místa, kde stojíte, je minimální. A i když se na vás usměje štěstí, stejně nic neuvidíte, protože si z očí budete vytírat štěrk, kterým vás oslepil citroën Stiga Magnesstiga.

Rallye se ovšem můžete zúčastnit i jinak – jako jezdec. Nic na tom není. Koupíte si auto za několik tisíc liber, necháte si ho upravit a zabezpečit, což je ještě dražší, a pak to s ním závratnou rychlostí vpálíte přímo do stromu.

Sečteno a podtrženo, ukažte mi člověka, který řídí subaru, a já vámukážu člověka, kterému přijde rallye jako ohromná zábava. A to znamená, že se prakticky zaručeně bavíme o někom, kdo dýchá pusou, má krátké nohy, nízké čelo a jen jedno zjizvené oko.

Je proto zvláštní, že Imprezy byly odjakživa docela inteligentní auta. O tolik tišší a civilizovanější než jejich rivalové od Fordu a Mitsubishi. Skoro z nich máte dojem, že by věděly, jak správně držet vidličku a nůž. A jestli si dát dezert před jídlem, nebo až po.

Naproti tomu takové Evolution by nejspíš obskočilo vaši choť, večeři zhltlo rukama a při kávě nablilo do cukřenky. A Ford Escort Cosworth by vám vrazil kudlu do zad jen kvůli tomu frajerskému kotníkovémunáramku s GPS, který dnes soudy rozdávají sígrům v domácím vězení.

A teď se jim narodil zbrusu nový sourozenec. Nedávno jsem vyzkoušel verzi WRX a odcházel jsem hluboce zklamán. Byla pekelně ošklivá, moc měkká, vybavená jak eskymácký záchod a zábavná jak úterý. Dnes si ovšem bereme na paškál model, na který jsme všichni čekali – STi. Ten svyboulenými podběhy kol, čtyřmi výfuky a bezmála 300 koňmi.

Ale popořádku. Nejprve vzhled. Bohužel, pořád to není ono. Základní model vypadá jako lehce rozměklý Rover 25. A STi s těmi svými podběhy vypadá jako lehce rozměklý Rover 25 s trojitou bradou.

A pak ten interiér. Jak je u Imprezy zvykem, znak STi na přístrojovédesce je růžový, a tudíž moc neladí s oranžovými číselníky a zelenýmiblinkry. Vypadá to, jako by si designéři Subaru pustili do kanceláře čtyřleté dítě s barevnými fixy.

Ačkoli všudypřítomná pestrobarevnost vám dá alespoň zapomenout na fakt, že jste si koupili auto za pětadvacet tisíc, ke kterému jste dostali míň standardní výbavy než chudý etiopský kluk dárků k narozeninám. Člověk hned pozná, že automobilce teče do bot, když se v brožuře knovému modelu dočte, že součástí standardní výbavy jsou pojistné matice na kolech a pneumatická podpěra kapoty. To v překladu znamená„navigace je za příplatek“.

Nejdůležitější otázka však pochopitelně zní, jak se nové STi řídí. A já odpovídám – záleží na tom, jestli patříte k té sortě lidí, která by pořáddokázala nastavit časovač na videorekordéru z roku 1989.

Abyste rozuměli, pod levým loktem najdete malý panel obnášející řadu tlačítek a zkratek, jaké nemají obdoby v žádném jiném autě. Nejprve sinastavíte citlivost plynového pedálu. A pak si z šesti různých možnostívyberete, kolik výkonu má počítač posílat do přední nápravy a kolik do zadní.

Anebo se můžete spolehnout na automatiku, kterou odemkneteprostřední diferenciál a pošlete většinu točivého momentu dozadu, popřípadě na Auto +, kterým pošlete většinu síly naopak dopředu. Čímž sedostáváme ke třem různým nastavením dynamiky vozu – systém řízení trakce kol můžete zapnout, trochu vypnout nebo hodně vypnout.

Nemám nejmenších pochyb, že na okruhu, kde nečíhají radary a nicnejezdí v protisměru, strávíte spoustu radostných hodin štelovánímpřesných podmínek, za kterých si přejete zavrtat do pneumatik. Jenže víte vy co? Na silnici, i když jedete docela ostře, můžete mačkat a nastavovat, co vás napadne, ale rozdílu nepoznáte, ani co by se za nehet vešlo.

Osobně Subaru podezřívám, že ten panel do nové Imprezynamontovalo, jen aby fandové a majitelé měli na srazech o čem debatovat. Podobně jako když člověk každému, koho se uvolí svézt, nezapomene vysvětlit, že tím červeným tlačítkem se vypíná systém řízení trakce kol, ale veskutečnosti se ho ještě ani nedotkl.

Upřímně řečeno, já vypínám řízení trakce, jedině když mě zabírákamera na okruhu Top Gearu. Ale na cestě? Nikdy. A stejné je to i s STi. Když jsem všechna ta tlačítka na ovládacím panelu důkladně vyzkoušel azjistil, že se nic moc nezměnilo, přepnul jsem všechno na automatiku anechal jsem to tak.

V tomhle módu je STi jasně lepší než WRX. Drsnější, pevnější apodstatně rychlejší. Pořád trpí nedotáčivostí, při libovolném nastavení, což mě rozčilovalo i u předešlého modelu. Něco se ale přece jen změnilo –povědomý zvuk čtyřválcového boxeru je ten tam. A protože nový 2,5litrový motor zní dost fádně, doporučuju připlatit si za sportovní výfuk Prodrive, který jízdu aspoň trošku oživí.

A tak i když Subaru pravděpodobně vyrábí ta nejpoctivější auta, jaká jsou dnes na trhu k mání – hondy vedle nich vypadají jak jihoamerické junty – nová STi není pěkná na pohled ani na poslech, je jen chuděvybavená a nenabízí takové vzrůšo, jak by se mohlo podle té trojité brady a čtyř výfuků zdát. Zkrátka a dobře jsem si ji moc neužil.

Pročež si myslím, že by člověk musel být padlý na hlavu, aby si jikouil. Takže pokud jste fandové Subaru s šatníkem plným triček a kšiltovek s hvězdným logem, budete z ní nadšení.

20. ledna 2008


16

Clarkson o dopravní bezpečnosti

Na jednu stranu mě kritizuje jistý šéf dopravní policie ve Skotsku, ženabádám lidi k rychlé jízdě, a na straně druhé mi velšský parlament nemůže

odpustit výrok, že veřejná doprava je akorát pro chudé. Tak ať si vyberou –

jedno, nebo druhé. Můj hřích je prostý. Mám rád auta.

Když jsem minulé pondělí uháněl po M20, všiml jsem si, že většinurychlostních kamer podpálili vandalové. Ti pitomci vážně nemají rozum. No řekněte, není to krajně absurdní, zločinné a stupidní, že vrahové oněch nákladných zařízení, která denně zachrání tisíce životů, se zaměřili na M20... a pak toho nechali? Proč nepokračovali dál? Z hlavy mě napadá hned šest kamer na trase mezi mým domem a prací, kterým by trocha benzínu a krabička sirek vyloženě prospěly.

Už dnes v každém křoví a v každé zaparkované dodávce číhá na 6 000 rychlostních kamer, a stát nepřestane, dokud nesníží nehodovost na nulu. Což se nestane nikdy.

Cyklonácci svými zelenými cyklostezkami zardousili už třetinu všech silnic, a teď chtějí zhltnout i ten zbytek.

Třetinu všech zraněných a mrtvých v důsledku dopravní nehodypředstavují mladí muži, kteří se věkově pohybují v překvapivě úzkém rozmezí sedmnácti až devatenácti let. Jde o náramně nebezpečný věk, poněvadž v sedmnácti je člověk nasáklý testosteronem a pln mladické víry ve vlastní nesmrtelnost. Tak tomu bylo, je a bude. Sedmnáctiletého kluka zkrátka k rozumu nepřivedete.

Řidiči, kteří zabloudili, jen v Londýně každý rok zbytečně najezdí 42 milionů kilometrů. To je jako cesta z Los Angeles do New Yorku – 9 200krát. Představte si toho proplýtvaného benzínu.

Dopravní předpisy pamatují na řidiče-seniory mnoha speciálnímipravidly a doporučeními. Já mám taky jedno – šlápněte na to krucinálfagot.

Všichni dnes jak posedlí papouškují floskuli, že rychlost zabíjí. Nesmysl. Smrtelný je naopak bleskový přechod z mnoha kilometrů v hodině na nulu.

Zkušenost z praxe – pokud řídíte auto, které má míň než 100 koní, není bezpečné vyjíždět na dálnici z pomalého pruhu, vidíte-li ve zpětnémzrcátku jiné auto... i kdyby od vás bylo třeba pět kilometrů. A s autem,které má míň než 60 koní, není bezpečné vyjíždět z pomalého pruhu vůbec.

27. ledna 2008


17

Nebeský spasitel Jaguaru v celé své bídě

Jaguar XF SV8

Kolem chystaného Jaguaru XF bublá spousta důležitých otázek. Kolik

bude stát? Kdo bude tu automobilku vlastnit zítra? A jak to, že Tony Blair

už jednoho má, když se ještě oficiálně neprodává? Ovšem nejpodstatnější

otázka ze všech zní – jak je u všech všudy možné, že nějaký Jaguar ještě

vůbec existuje?

Problémy začaly v půlce sedmdesátých let minulého století, kdy bylJaguar přidruženou organizací Komunistické strany. V té době byl celýBritish Leyland tak okouzlen sovětským ideálem, že nechybělo málo a svou pobočku přejmenoval na „Odštěpný závod velkoobjemových vozů“.Divím se, že nikdo nenavrhl „Zil“.

Jaguara nakonec odkoupil Ford, který bohužel nikdy nepochopil, o čem tahle značka vlastně je. Takový Aston Martin nebo Land Rover řídilimanažeři Fordu velmi kompetentně, ale z Jaguaru byli zkrátka jeleni. Dodnes ani nevědí, jak se správně vyslovuje.

A tak nám v průběhu let nabídli nový XJ, který vypadal jako tlustší verze starého XJ. Dále vymysleli typ X, což bylo takové dražší Mondeo, a typ S, což byl starý Lincoln navlečený do anglického tvídu. S nozdrami náruživého konzumenta šňupacího koksu.

Přirozeně jsme se dočkali i nového XK, což bylo znamenité auto.Nicméně koupit si jej bylo jako vylézt na střechu velmi vysoké budovy a smegafonem ruce celému světu sdělit, že si nemůžete dovolit Aston Martina.

No a pak samozřejmě Ford prošustroval všechny své peníze, a vzápětí i ty, které vytahal z kapes svým filiálkám. A tak zatímco technici astylisté makali na novém XF, podal si Ford inzerát: „Hledá se: Vážný kupec automobilky, které nikdo nerozumí. Už dvacet let nevydělala anivindru. Minimální nabídka jedna miliarda. Dále prodám nebo vyměním Land Rover.“

Věřte nebo ne, zájem prý projevila indická automobilka Tata, výrobce notorických kostitřasů pro lidi, které nebaví věčně padat ze skútrů.Vsadím se, že Gándhí se teď na onom světě chechtá, až se za břicho popadá. A vy že jste celí smutní z toho, jak hluboko kdysi slovutný britskývýrobce klesl. Já se ale ptám – je ke smutku nějaký důvod? Byl vůbec kdy Jaguar tak skvělý, jak si všichni myslí?

Jasně, lidé v pletených vestách si teď nejspíš samým rozhořčenímpřekousli dýmku. Určitě mi teď připomínají, že v osmačtyřicátém byl XK 120 nejrychlejší sériově vyráběný vůz na světě a že typ D skloubil skořepinovou konstrukci s leteckým designem. A že s Loftym Englandem za volantem vyhrál v šestapadesátém Le Mans.

To všechno je pravda. Jenže tvrdit, že Jaguar je skvělý dnes, protože válel před šedesáti lety, je jako tvrdit, že Egypt je dnes světová velmoc, protože měl kdysi faraony. Faktem zůstává, že za mého života se úspěchy Jaguaru daly spočítat na prstech jedné ruky.

Lidem sice dnes vlhnou oči při vzpomínce na Mk2, ovšem jak jsmeviděli v seriálu The Sweeney, kdykoli se mu na paty pověsila Granada Ghia, okamžitě boural do hromady lepenkových krabic.

V 80. letech ke všemu na televizních obrazovkách zazářil jako hvězda londýnského podsvětí Arthur Daley, jehož komediální vlohy zatlačily do pozadí vše, co na okruhu Le Mans dokázal Lofty England. Ve výsledku se z jagů stala auta pro pochybná individua a pijáky vodky s tonikem. Jinými slovy, do jaguaru jste sedli, jedině když jste měli taxíka v servisu.

Ford se zkusil vrátit na výsluní s modelem XJ220, to ale skončilofiaskem. Zákazníci složili zálohu na avizovaný supersport, který měl mít dvanáctiválec a pohon na všechna kola, a tak je vcelku pochopitelněnamíchlo, když zjistili, že XJ220 má ve skutečnosti pohon na zadní kola a motor z Austinu Metro. Někteří se své zálohy začali domáhat zpět aJaguar dokonce zažalovali.

Dále jsme se dočkali modelu XJR-15, který hodně boural, adobrodružného výletu do světa Formule 1, který rovněž skončil neslavně, jelikož vůz Jaguaru buď vůbec nenastartoval, nebo na trati chytl plamenem, nebo se loudal někde na chvostu.

Jak tedy vidno, lidé tak nějak mají za to, že historie téhle značky jebohatá a skvostná jak mahárádžův župan, jenže ve skutečnosti jde o všehochuť stávek, nespolehlivosti, taxikářů, nezdarů, vodky, toniku a veřejnéostudy. Dokonce bych se nebál tvrdit, že celá slavná reputace Jaguaru stojí na jednom jediném autu – modelu E, nezapomenutelné klasice z roku 1966.

Proto nás dnes zajímá, kde se jaguary vyrábějí. Proto nám není fuk, kdo tu automobilku vlastní. A proto jsme zvědaví na nový XF. Jak tedy dopadl?

Nejprve vzhled. Jaguar nám namlouvá, že XF jako by z oka vypadlsenzačnímu prototypu představenému před pár lety, mě ale nepřesvědčil. Některé epesní detaily – puky na kapotě ostré jak dobrman nebopřední světlomety úzké jak břitva – se do finálního produktu neprobojovaly.

A nezlobte se na mě, ale tvrdit, že obě verze mají stejné proporce aprofil, je jako tvrdit, že já mám stejné proporce a profil jako Brad Pitt. Taky že jo. Akorát že si nás dva ještě nikdo nikdy nespletl.

Kdyby Jaguar nikdy s žádným prototypem nevyrukoval, neměl bychnejmenší představu, jak dobře mohl XF vypadat. Jenže já ji bohužel mám, a tak si nemůžu než postěžovat, že co se vzhledu týče, nejsem zesériového modelu nadšený.

Upřímně řečeno, když jsem se jednoho dne vrátil domů a uviděl jejzaarkovaný před garáží, pomyslel jsem si, že je to nejspíš nové Mondeo, a další dva dny si na něj ani nevzpomněl. Když jsem jej pak konečně vzal na projížďku, mé zklamání se prohloubilo. Ztlumené přední reflektory jsou moc mátožné, přepínač světel je na páčce pod volantem – jak to bývá u aut, na kterých se šetřilo – tempomat stávkoval, plyn reagoval mdle,obrazovka navigace se tak leskla, že jsem na ní nic nepřečetl, a když jsemvynul motor, přestalo fungovat ovládání oken.

Další problém vězí v samotném startování. Jaguar, jako dnes všichni ostatní, se pokusil vymámit pár bodíků navíc od agentury NCAP, která posuzuje bezpečnost nových modelů, a tak vyměnil tradiční zapalování na klíček, o které si může řidič při čelním nárazu poranit koleno, zamódní startovací tlačítko. Jenže na rozdíl od všech ostatních to zpackal, a tak tlačítko občas prostě nereaguje, a já nemám ponětí proč.

Vím ale jedno – když jsem poté, co jsem vystoupil a zjistil, že mámstažené okno, znovu nasedl a hodnou chvíli se snažil vdechnout do startéru život, kolotal už ve mně spravedlivý hněv.

A to nemluvím o převodovce. Je to normální automatika, kterou můžete vypnout jedním ze dvou pádel za volantem. Fajn. Jenže pokudpodřadíte dejme tomu na čtyřku, převodovka se sama nevrátí do automatického režimu. Musíte si na kolečku, které nahradilo řadicí páku, zvolit „Sport“, a pak znovu „D“. Což je dost únavné. Je znát, že Jaguar postavil novýmodel doslova za pár šupů. Jo a vzadu není místo na nohy.

Je to zvláštní, ale přes to všechno jsem si jízdu v XF neskutečně užil. Kdybych si měl vybrat mezi ním a obdobou od BMW, Audi nebo Lexusu, neváhal bych ani sekundu. Tak především, kabina působí ohromněútulným dojmem. Díky vysoké středové konzole si připadáte jako zavinutí v peřince. Použité materiály jsou šik a moderní, jako půjčené zcuryšského letiště. Kůže je ručně šitá kontrastní nití a modré vnitřní osvětlení je boží. Uvnitř zkrátka nemá XF s tradičním jagem nic společného. A to je určitě dobře.

A jako typický jag ani nejezdí. Tak zaprvé je poměrně hlučný a pružení je tak tvrdé, že by slabšímu jedinci vytřáslo vlasy z hlavy. Nikdy ale není vyloženě otravné, jako je tomu třeba u audi. Máte pocit, že je zkrátkapevné a sebevědomé a že se nemusíte bát pořádně přišlápnout plyn.

A co slíbí, to splní. XF má možná motor z Noemovy archy, ovšem na dlouhé jízdy i křivolaké okresky je fantasmagorózní. Na nějaké BMW můžete s klidem zapomenout. Nový jag je vyvážený. Svalnatý. A po chvíli vám bude úplně ukradené, že se světlo zapíná na páčce pod volantem a že tlumená přední světla jsou na houby. Rozzářený úsměv od ucha k uchu vám bude osvětlovat cestu líp než dálkové xenony.

Jaguar XF je tedy vůz, který je mizerný, a zároveň skvělý. Zastaralý, azároveň supermoderní. Vůz, který vás dokáže rozzuřit i rozesmát. Jak už to tak ale s láskou k autům bývá, ve finále mi přirostl k srdci, třebaže to

20

neumím vysvětlit. Zkrátka jsem se těšil, až s ním zase někam vyrazím.

A teď, když mi ho odvezli, se mi po něm stýská.

Když to všechno sečtu a podtrhnu, něco mi říká, že Jaguar, po čtyřiceti

letech bídy a strádání, chytl setsakramentskou druhou mízu.

10. února 2008

Jak jsem se pomočil z Davida Dimblebyho

Mercedes-Benz CLK Black

V životě jsem už letěl v ruském letadle z roku 1950, které strávilo většinu

života v angolském vojenském letectvu. Pilotoval ho tenkrát jakýsizfetovaný Kubánec a vletěl s ním do jedné z nejbrutálnějších tropickýchbouří, jaké svět kdy zažil.

Závodil jsem taky se sněžným skútrem v dragsterové úpravě. Udělal jsem vývrtku v bitevníku F-15 a hodiny v Koenigseggu. Když jsem jednouprolétal ve vojenském vrtulníku nad Basrou, pár set metrů pod námi kdosi vyšel na zahradu a vypálil na nás teplem naváděnou střelu. Takže mám přibližnou představu o tom, co je strach.

Nic ovšem nezmrazí člověku krev v žilách tak, jako když se vámmoderátor pořadu Question Time David Dimbleby podívá do očí a zeptá se vás

na názor na něco, o čem nemáte nejmenší potuchy.

Představte si, že sedíte před početným publikem, upírají se na vástelevizní kamery, a vy musíte bleskově zformulovat smysluplnou odpověď.

Nesmíte vtipkovat, poněvadž humor není v seriózním světě politických

debat přípustný. Musíte mluvit jasně a zřetelně. Rozhodně nesmíteskloit zrak, zašoupat nohou a jako neposlušný žáček pípnout „Nevím, pane

řediteli“.

Nejlépe to ze všech hostů, které jsem kdy viděl, zaválel Enoch Powell. Když se ho Dimbleby zeptal, co si myslí o... hergot, teď už sinepamatuju o čem, šlo o něco tehdy náramně důležitého, co už dneskanikoho nezajímá, nejspíš o homofobii v rybářském průmyslu – Powella ani nenapadlo začít se chvástat, jak dokonale rozumí životu rybářů, anžto jednou strávil báječnou dovolenou v Lowestoftu, což je oblíbený fígllevicových političek.

Nesáhl ani k banálním frázím a otřepaným klišé, aby si na obecenstvu vymodlil laciný potlesk. Kdepak, Powell jednoduše prohlásil: „O tomhle já nic nevím.“

Na jeho upřímnost jsem si vzpomněl loni, když jsem zavolal doMercedesu a zeptal se, jestli by mi půjčili pseudozávodní verzi AMG SLK spevnou střechou. Ten model se jmenoval Black a já se na něj hrozně těšil.

Lidé, kteří mají v automobilkách na starost styk s veřejností, si můžou vybrat hned z několika výmluv, pokud se rozhodnou někoho odmítnout. Můžou například tvrdit, že předváděcí vůz naboural. Nebo že si ho zrovna půjčil motoristický zpravodaj velšského časopisu o chovných prasatech. Nebo slíbí, že vám zavolají později, a pak „zapomenou“.

Jenže chlápek z Mercedesu se s tím nemazal a rovnou prohlásil: „Á,Mercedes SLK Black. Ne, ten by se vám určitě nelíbil.“ A zavěsil.

To samozřejmě znamená, že když mi zavolal druhého dne a nabídl mi Black verzi CLK, usoudil jsem, že vzhledem k jeho upřímnosti se mitohle auto líbit bude. Netušil jsem ale, jak moc.

Standardní CLK určitě není tím nejhvězdnějším modelem v nabídce Mercedesu. V rodině stuttgartské automobilky má zhruba stejné místo jako Peter v rodině Fondů. Nebo ten třetí týpek, který spolu s PaulemWellerem a Brucem Foxtonem hrál v The Jam.

Vychází ze starého sedanu třídy C, což znamená, že je horší než stávající sedan třídy C. A jako by to nestačilo, má méně dveří, méně místa uvnitř a je podstatně dražší. To by až tak nevadilo, kdyby vypadal k světu, jenže on spíš připomíná oplácanou sestru holky, která se vám líbí.

Na papíře pak Black vypadá jako ještě větší průser. Mercedes z něj sice vytahal všechen přebytečný luxus, včetně zadních sedadel, která například v „normální“ verzi AMG nechybějí, jenže výsledný produkt je z nějakého důvodu ještě těžší. Navíc už tak závratná cena – 66 000 liber – narostla o dalších čtyřiatřicet tisíc.

Takže teď Mercedes cenou konkuruje Ferrari F430 a Porsche Turbu. Já vím, já vím. Vypadá to jako další nepovedený německý pokus o vtip.Můžete mi ale věřit, že o žádný vtip nejde. Jako všechno, co Vaterlandvyplodil od svého zrodu v roce 1871, i CLK Black je přímo hrobově vážná věc.

Důvod, proč tohle auto oproti standardní verzi přibralo, přestože nemá elektricky ovládaná sedadla, satelitní navigaci a tak dále, je prostý –podvozku totiž přibyl macatý diferenciál s omezeným prokluzem, nové a širší nápravy a hromada zpevňujících výztuh.

Mercedes nenechal kámen na kameni ani pod kapotou. Kompletněpředělal sací a výfukové potrubí a vyměnil řídicí jednotku, takže 6,2litrový osmiválec teď chrlí hromových 507 koní. To vše spolu s posílenýmpodvozkem tvoří vskutku pozoruhodný celek.

Představte si, že vypijete půl litru odvaru z bolehlavu, zapálíte se avyskočíte z letadla přímo nad pšeničným polem plným kombajnů.Netušíte, co přesně vás zabije, víte jen, že nebeskou bránou proletíte hodně brzo a hodně rychle.

Zhruba tak nějak vypadá jízda v Blacku. Krev v žilách se vám rozproudí, jak vám ještě nikdy neproudila. Husí kůže vám naskáče i na nose. Zbělají vám kotníky prstů, oči vám vylezou z důlků, v podpaží vám vyrazí pot a půlky se vám sevřou jako pěst. Budete si připadat jako v pořadu Davida Dimblebyho.

Zpočátku tohle auto neřídíte, jen se zuby nehty držíte volantu amodlíte se za odpuštění všech hříchů. Prvních pár kilometrů jsem měl vážně pocit, že se mě ta potvora snaží úkladně zavraždit. Ale pak jsem si na klouzavý zadek zvykl a smrtelnou hrůzu vystřídala nejprve spokojenost a pak nepopsatelná, bezkonkurenční rozkoš. V jedné chvíli mě dokonce napadlo, jestli jsem se samým štěstím lehce nepomočil.

Tohle auto jezdí jako žádné jiné. Na cestě nesedí jako Porsche Turbo a ani nejiskří elánem jako F430. Je lekavé a jankovité, jako by celou dobu vrávoralo na ostří nože, oné tenounké hranici mezi nirvánou a smrtí.

Celý zážitek je o to výjimečnější, že si v něm nepřipadáte jako v nějakém kostnatém závodním speciálu s břichem u země. Máte automatickoupřevodovku. Máte sadu pro hands-free, klimatizaci a pružení, které sice není měkké, ale ani se vám nesnaží zlomit páteř.

A totéž platí i pro zvukový doprovod. Když šlápnete na plyn, ozve se něco jako ryk hořícího dinosaura. Ale na dálnici pořád slyšíte Terryho Wogana, a to i když zrovna mumlá.

Bohužel, CLK Black má i své mouchy. Přední anatomická sedadlavypadají sexy, ovšem jediný chlap na světě, který má tak úzké boky, že si v nich dokáže zapnout pás, je Jon Bon Jovi. A to nemluvím o prostoru za nimi. Zadní sedačky Mercedes odmontoval a nechal vám půl hektaru koberce a nevyužitelného místa.

Čistě teoreticky je můžete vrátit zpátky – motor, který vyvine 620 točivých momentů, by pár kil navíc ani nepoznal – želbohu regulovčíci z Evropské unie tvrdí, že to je zakázáno, protože kdybyste to udělali, praskla by vám zadní náprava a přední světla zůstala civět na Mars.

A pak ten vzhled. Ano, já vím, všechny ty boule jak na soutěži Mr.Universe jsou nutné, poněvadž skrývají širší nápravy a chladí uhlíkové brzdy. A nepochybuju, že na Silverstone by byly jako doma. Ale co v takovémTamworthu o deštivé středě? Nevypadali byste spíš jako namachrovanífrajírci beze špetky vkusu?

Možná jsem teď ve vás vzbudil dojem, že pokud člověk touží po něčem nápadném a křiklavém, neměl by se upejpat a koupit si rovnou ferrari.

Já bych si nebyl tak jistý. Kromě toho, že mercedes bude zřejmě o dost spolehlivější a navíc má pořádný kufr a všechny elektronické iPodovéserepetičky, které moderní řidič může kdy potřebovat, je nesporné, že co se ryzího jízdního požitku týče, čtyřistatřicítce se s přehledem vyrovná.

V tom se totiž CLK Black s přehledem vyrovná komukoli. Už je tonějaká doba, co jsem ho vrátil Mercedesu, ale pořád na něj myslím. Protože se nemůžu zbavit dojmu, že bez něj zkrátka není lidský život úplný.

24. února 2008


24

Dopravní pseudopolicie mám tak akorát dost

Renaultsport Clio 197 Cup

Nedávno stanula před soudem matka tří dětí za to, že „vědomězpůsobila uložení regulovaného odpadu na pozemku, jenž není vyhrazen kukládání odpadu“.

Tipnete si, co asi provedla? Vysypala snad pytel polonia na školní hřiště? Vymočila se ministru financí do salátové mísy? Navezla na černou skládku uprostřed idylického venkova 6 000 ojetých pneumatik a pak je zapálila? Kdepak. „Regulovaným odpadem“ se zde myslí ohryzek od jablka, který to ďábelské stvoření údajně vyhodilo z auta.

Krátce nato stanuli před jiným soudem dva mladíci za „nepovolený kontakt s delfínem“. Ukázalo se, že se při koupání v moři drželi zvířete za ploutev a hráli si s ním, jako to dělají turisté v exotických destinacích po celém světě. A další den vláda oznámila, že odteďka bude Gordon Brown špiclovat všechny naše telefonické hovory bez výjimky.

Takže jsem se už ani nedivil, když se pouhých čtyřiadvacet hodin nato nechal slyšet arcibiskup canterburský, že co jeho se týče, mohlo by být v Británii klidně zavedeno právo šaría. Lidé se mu samozřejmě vysmáli, ale považte sami – za musulmanátu byste mohli bez obav házet ohryzky do trávy u cesty, plavat s delfíny a volat si s přáteli, aniž by vám do toho v pozadí funěl nějaký tlustý Skot. Další výhoda by spočívala v tom, že kapsářům bychom mohli znovu začít usekávat ruce.

A to není všechno. V Koránu se sice orientuju jen velmi zběžně, nicméně jsem si poměrně jistý, že se v něm nikde státu neukládá povinnost zřizovat smečku pseudodopraváků opilých mocí, kteří by řidiče pravidelně stříhali jak ovce, naháněli jak kozy, a co je nejhorší, při každé příležitosti škodolibě zdržovali.

Nikdo jiný si podle všeho této nové plíživé hrozby nevšiml. Jen si ale vzpomeňte, jak to fungovalo za starých zlatých časů. Když ještě musel mít každý policista minimálně dvě maturity, mohutný knír aneukojitelnou touhu vstoupit ke svobodným zednářům, o dálničních uzavírkách se nikdy nemluvilo.

Jenže pak si stát vymyslel zbrusu novou dopravní policii „light“ zvanou Správa silnic a dálnic. Bylo nám řečeno, že dálniční správci vždypřispěchají k nehodě a tepnu znovu bleskurychle zprůjezdní, aby se mohlapravá policie soustředit na důležitější úkony, jako je vyplňování formulářů a zatýkání lidí za kontakt s delfíny.

Znělo to jako znamenitý nápad, leč bohužel, tihle noví zdeúředníci si vzali do hlavy, že po příjezdu k nehodě se musejí postarat především o vlastní bezpečí. Což v praxi znamená, že jakmile dojde k libovolnému kontaktu dvou aut, třeba sebemenšímu ťuknutí, okamžitě uzavřou celou dálnici.

Jen se zaposlouchejte do dopravního zpravodajství na Rádiu 2.Kterýsi den minulého týdne stála doprava od rána do večera hned na čtyřech dálnicích – M40, M5, A34 a M4. Nebude trvat dlouho a tihle maminčini mazánci zastaví veškerý pohyb v celé zemi.

Jednoho večera tomu nasadili korunu. V prostředním pruhu dálnice A40 ve směru na Londýn se porouchal malý hatchback. Kdysi byostatní řidiči bývali zastavili a nepojízdné auto odtlačili ke krajnici. Kdepak ty časy jsou. Dneska se přikolébají dopravní pseudopolicajti, červenobílými kužely přehradí celé dva pruhy, a pak sedí ve svém velkém SUV a baští snickersky, dokud se na scénu nedostaví úředně schválený abezpečnostně prověřený řidič odtahového vozu.

O půl sedmé kolem nich šnečím tempem proplula má žena. Prý jenseděli s rukama v klíně. Když jsem je hodinu nato míjel já, spolu se zbytkem pětikilometrové kolony, pořád tam jen seděli a čučeli. Musím se spolitováním přiznat, že jsem se poprvé za dvanáct let neovládl. Povídá se, že dlaždiči dokážou klít dvě minuty v kuse, aniž by se opakovali nebojedinkrát zaváhali. Já je hravě překonal.

Už jsem toho zkrátka měl tak akorát. Měl jsem až po krk soudníchprocesů kvůli odhozenému ohryzku, rychlostních kamer, pruhůvyhrazených pro autobusy a vesnic, kde mají uprostřed cesty nastavěné květináče. Měl jsem dost kloubových autobusů a poplatků za vjezd do centraměsta a svatouškovských hipísáků v Priusech, kteří nemusejí platit nic. Měl jsem dost benzínu za libru za litr a stupidních řečí o tom, že kdybychom postavili více cest, všechny by se stejně hned zaplnily. Měl jsem dostúdajů o CO

2

a Ala Gorea a autobusů, které mají zásadně přednost. Měl jsem

dost mobilních sledovacích kamer a úsměvů Gordona Browna a záběrů

ledních medvědů na ledovcích. A to všechno jsem si vylil na těchprdelatých kašparech, kteří uzavřeli dva pruhy jedné z nejrušnějšíchkomunikací na světě, protože se tak strachovali o své drahocenné bezpečí, že nebyli

schopni zvednout panděra a odtlačit porouchaný hatchback ke krajnici.

Leč nezoufejme, neboť v temnotách našeho nepříčetného světa ještěpořád hoří maják naděje v podobě nového Renaultu Clia s názvem 197 Cup.

Malé hatchbacky mám rád odjakživa a dvojnásob dnes, kdy jsou ještě praktičtější než na vrcholu své slávy před dvaceti lety. V těch dobách, kdy se ještě smělo kouřit uvnitř a dávat dětem na zadek a policajti mělidovoleno fackovat zloděje, byly malé hatchbacky úžasným symbolem osobní svobody, či spíš její labut



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist