načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zápisky z Horňácka na přelomu z 19. do 20. století - Vladimír Pavlík

Zápisky z Horňácka na přelomu z 19. do 20. století
-7%
sleva

Kniha: Zápisky z Horňácka na přelomu z 19. do 20. století
Autor:

Rodák z Velké nad Veličkou, povoláním zvěrolékař, popisuje vše, co zažil při své praxi po celém Horňácku, v Úvodu sám podotýká: „Časem se mnoho mění a mnoho zapomíná a co ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  350 Kč 326
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albert
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 10.10.2017
Počet stran: 248
Rozměr: 160x230
Úprava: 246 stran : ilustrace, portréty, noty, faksimile
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: k vydání připravili František a Václava Šaléovi
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-7326-277-8
EAN: 9788073262778
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor vzpomínkové knihy barvitě popisuje život běžný i sváteční se všemi jeho radostmi i starostmi. Atmosféru tohoto života dokonale dokreslují černobílé fotografie, kresby a náčrty i barevné reprodukce obrazů Karla Supa na obálce i předsádkách. Nechybí ani do notové osnovy zaznamenané popěvky drobných podomních obchodníků, živnostníků a řemeslníků, popisy různých řemesel, pálení milířů, draní peří v chalupách, vzpomínky na návštěvy krajánků a jejich vyprávění, hudců a jejich koncertování, na jarmarky a na další významné výroční události. Významnou informační hodnotu má životopis autora převzatý z knihy "Z dějin horňáckého školství a jeho osobností" od Antonína Mičky, stejně tak ediční poznámka Františka Šalé. Publikace je bohatou národopisnou procházkou malebným krajem Horňácka, kterou zprostředkoval díky svým publikačním a etnografickým aktivitám rodák z Velké nad Veličkou Vladimír Pavlík, povolávím veterinář, posláním národopisec.

Popis nakladatele

Rodák z Velké nad Veličkou, povoláním zvěrolékař, popisuje vše, co zažil při své praxi po celém Horňácku, v Úvodu sám podotýká: „Časem se mnoho mění a mnoho zapomíná a co není zaznamenáno, zaniká.“ Paměti jsou bohaté nejen svými fakty a postřehy, ale také přesným vylíčením dobového koloritu tehdejší společnosti ve všech stránkách jeho života, cenným příspěvkem je i popis chování a jednání, ale především osobité mluvy, muzikálnosti a zdejšího dialektu (z Obsahu: Jak se cestovalo na Horňácku / Hudci / Štědrý večer / Draní peří / Podomní obchodníci a živnostníci / Jarmak ve Velké / Dřevaři / Křesání loukotí / Jak se vybíraly kosy / O velikém ovčáku / Amerikáni / Zvony). Knihu doplňuje téměř 80 fotografií a ilustrací (muzikantů, tradičních zvyků, notových záznamů, nářadí…).

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Vladimír Pavlík - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

OBSAH

Slovo úvodem 7

Pohled skulinou na Horňácko na přechodu z 19. do 20. století 9

Jak se cestovalo na Horňácko před rokem 1928 25

Hudci Poznámky 41

Hudci I. U muziky 45

Hudci II. Gajdoš 55

Hudci III. Kornút, Trni, Miškeríci, Kubíci 63

Hudci IV. Pelaři, Baláž a Dudíci, U Sabotů, plechy 67

Studentská muzika 77

Štědrý večer na Horňácku kolem roku 1900 83

Draní peří I. 97

Draní peří II. 113

Draní peří III. 121

Jak přijímali v Hrubé Vrbce cizince za občana. Rok 1854 135

Obchodníci na Horňácku na přelomu z 19. do 20. století 141

Horňácký fenolog 147

Drobní podomní obchodníci a živnostníci na Horňácku 153

Jarmak ve Velké 171

O dvou rychtářích 183

Horňácké hory. (Vápenky: Pálení dřevěného uhlí) 189

„Kresání” loukotí 197

Jak se vybíraly kosy 203

O velickém ovčáku 211

Úhory 219

Amerikáni 227

Zvony 233

MVDr. Vladimír Pavlík 239

Ediční poznámka 245


197

„KRESÁNÍ“ LOUKOTÍ

Za velickým dvorem, který i s přilehlým mlýnem, jemuž se říkalo

panský, patřil panství strážnickému, bývala kolem roku 1900drvárna.

Bylo to velké prostranství, obehnané vysokým laťkovým plotem, do něhož se vyjíždělo širokou branou. Vjezd byl nedlážděný,hrbolatý a rozježděný tak, že za deštivého a blátivého počasí zapadala kola vozů až po nápravy, což tehdy patrně lidem nevadilo. Nikdo se nad tím nepozastavoval a nikdo se o úpravu vjezdu nestaral, ač tudy denně projížděly desítky povozů, které přivážely dříví z hor do drvárny a vyvážely odtud do Písku, do Veselí, do Strážnice na dráhu loukotě. A kdoví, kolik formanů kromě toho z blízkých i vzdálených dědin dojíždělo každý den do drvárny pro třísky a palivový odpad, vzniklý při výrobě loukotí, které byly základním vývozním produktem drvárny.

Drvárnu si zařídil na pozemku pronajatém od panství obchodník Salomon Preis, který – tak jako Rosenblatt z Javorníka – obchodoval s dřevem, podle psané smlouvy nakupovaným v horách panství strážnického a podle nepsané v horách lichtensteinských. Dřevo sváželi formani do drvárny, kde z vybíraných, zdravých bukových polen najatí dělníci ručně vyráběli loukotě.

Říkalo se té práci „kresat úkotě“ a „kresáč úkotí“ musel mít sílu, zkušenost, jistotu v oku a přesnost v ruce.

Rovné, silné bukové kmeny v síle 38–40 cm pořezané ručně pilou na 80 cm dlouhé kusy a rozštípnuté za syrova po délce na čtyři čtvrtě byly základním výrobním materiálem.

Kulaté kusy kmenů štípali chlapi těžkým pantokem, klínem akyjanicí a rozštípli po délce kus tak, že štěpná plocha byla rovná,pravidelná a bez odštěpu. A kdyby někdo změřil a zvážil všechny čtyři

čtvrtky, nenašel by rozdílu, který by stál za zmínku. V takovémbezvadném rozštípnutí byl kus dovednosti.

V drvárně byla rozštípnutá polena srovnána ve forotách na volném

prostranství, na němž byla zároveň pracoviště „kresáčů“, jedno od

druhého tak daleko, aby bylo z dosahu třísek, odletujících od sekery.

Mistry v „kresání úkotí“ byli chlapi ze Lhotek, z Vápenek, zJavorníka, ze Suchova, kteří byli

v horách doma. Do hor pracovat chodili již

od dětských let a práci s dřevem rozuměli již jako školáci. Schopnost

a dovednost dědila a získávala jedna generace od druhé.

Při práci byl kresáč oblečen v běžném pracovním horňáckém

úboru: konopná košile s širokými rukávy, sahajícími od půlpředloktí, kolem krku s nízkým, bavlnkou bíle nebo červeně vyšitým

obojkem, svázaným „oprátkama na punt“. Na nohou vysoké, holínkové

boty a v nich zastrčeny v létě široké konopné gatě, v zimě volnénohavice z hrubého, nebarveného sukna.

Chlapi ze Lhotek (Hlotáci) nenosili tehdy vysoké boty. Měli obuty

krpce, které přidržovaly pevně k noze „návłaky“. Noha byla ovinuta

onucí, nebo vězela v silné, bílé huněné ponožce. Kolem onuce nebo

ponožky byly otočeny „návłaky“ až nad kotník a zachycovaly i spodek

nohavice.

107

Konopné gatě Hlotáci nosili kratší než ostatní Horňáci,

sahaly jim kus nad kotníky a Hlotáci je nechávali volné, –nepřitahovali je k lýtku „návłakama“. Při „kresání“ je zahrnovali kolem

lýtka. V zimě byl oblek doplněn beranicí až na uši a obnošenýmkabátem z nebarveného sukna, přepásaným řemenem. Někteří křesali

v létě nejraději bosky.

107

Hlotácké krpce měly patu volnou, nezavřenou. Návlaky se protáhly koncovými

otvory krpců nad patou napříč a stažením upevnily krpce na noze. Kousek

paty zůstal z části nekrytý krpcem. Děcka ve Velké, kde se už krpce nenosily,

pokřikovala na Hlotáky:

Nestúpaj mi na návłaky,

odereš mi cełé paty!

Návlaky byly tenké, kožené řemínky, nebo kusy motouzu.


199

V drvárni bývalo rušno od časného rána do pozdního večera

v zimě, v létě.

Mezi vyrovnanými forotami bukových polen projížděly spraskotem a skřípáním do délky roztažené povozy,

přivážející z hor náklad

mohutných, dlouhých kmenů

a klád, pod jejichž tíhou se kola bořila

hluboko do rozježděné půdy. Vedle nich prázdné žebřiňáky

s proutěnými košinami zajížděly ke stanovištím, kde dělníci rovnali

do pevných metrů odštěpky a třísky, které odlétaly jako odpad při

kresání loukotí. Lidé z Velké a z okolních dědin si je odtud odváželi

jako levnější palivo na vrchovatých fůrách. O kousek dál braliformani ze skladů loukotě a nahazovali je na žebřiňáky, aby je odvezli

do Písku, nebo do Veselí na dráhu.

Všude řinčivý hřmot projíždějících vozů, hluché nárazyskládaného nebo nakládaného dřeva, smýkavý, řezavý zvuk velkýchdvouručních pil, tlučení kyjanic a buchot na klíny zarážené do štípaných polen a na všech stranách pokřikování formanů, pobízejících koně a vytáčejících své povozy mezi kladami, forotami polen a kopami odštěpků.

A ve všem tom shonu, hřmotu a tartasu, obklopeni kolem dokola kruhovým valem odletujících třísek, rozvážně a soustředěně„kresali kresáči úkotě“.

Kdo by chvíli kresáčovu práci pozoroval, pozná, že všechny jeho zdánlivě pomalé pohyby jsou účelně rozpočítané, že šetří silou, s níž musí při této těžké práci od rána do večera vystačit, že pracuje, jak se říká, s fortelem.

Ani jedno tnutí ostrou sekerou na krátkém topůrku nesmídopadnout chybně. Odnesla by si to loukoť, nebo noha, která loukoť přidržuje.

Před každým kresáčem je pevný podložný špalek ze silnéhopařezu, zaklíněný v zemi dřevěnými kolíky, aby při práci neuhýbal. Několik zářezů vyseknutých ve špalku pomáhá noze udržovat vžádoucí poloze vratké poleno – budoucí loukoť, z něhož odletují navšechny strany třísky a odštěpky pod mocnými

seky široké, ostré sekery.

Kresáč má každý rozmach vyměřen přesně co do síly i směru.

Faječka s krátkým troubelem, zavěšená v levém koutku úst, doprovází

každé mávnutí sekerou jako hodinové kyvadlo sem – tam, sem – tam.

A silná, cvičená ruka, řízená jistým okem, zatne sekeru těsně vedle

palce levé nohy, která se opírá o poleno.


200

Ráz, dvakrát, třikrát ... – Levá ruka obrátí těžké dřevo a znovu ráz, dva zajede ostří jako podle neviditelného pravítka hned sem, hned tam a již se z hrubého kusu dřeva vyklubává základníobloukovitý tvar loukotě, připravené pro jiné ruce k dalšímu přesnémuzpracování.

Tisíce a tisíce takto přitesaných polotovarů vyrobily rucehorňáckých kresáčů. Ale Javorničané, Hlotáci, Suchovjané a lidé z Vápenek nepřenechávali právo výroby loukotí jenom firmě S. Preiss, který po roce 1900 zrušil drvárnu za panským dvorem a postavil si parní pilu na rozsáhlejším pozemku, koupeném od strážnického panství mezi Velkou a Javorníkem, kde výrobu rozšířil.

108

V horách bylo dřeva dost pro každého a loukotě byly dobrýmobchodním zbožím, které šlo vždy na odbyt. A tak lidé ve volné chvíli neskládali ruky do klína. V každé chalupě se našlo v čas potřeby poleno, které bylo vhodné na loukoť a na dvorku byl pevný špalek, na němž bylo možno loukoť vykresat. A potom se šlo s loukotí, nebo dvěma na rameni jako s drobným platidlem do obchodu pro sůl, petrolej, cukr, tabák nebo pro jiné věci denní potřeby, nebo na hlt páleného.

109

Obchodník znaleckým okem odhadl cenu přinesených loukotí v poměru k ceně žádaného zboží a jednání bylo krátké: „...na téjto lúkoti je jakýsi súček, druhá též néni akorátní, tož jedno s druhým spočítané – doneseš ešče jednu, abych neškodoval.“

Obchodníci skládali loukotě, které získali za své zboží

na suchých,

stinných místech a čas od času je od nich vyváželi formani navrchovatě naložených fůrách do sjednaných odbytišt.

108

Pila přešla po první válce do rukou inteligentního, podnikavého dělníka Jos.

Šuránka z Blatničky, když Preiss cítil nebezpečí, hrozící z budování druhé

pily, kterou zřizovala o několik set metrů dále, velká dřevařská firma Thonet.

Po dřevařské krizi roku 1930 převzalo Thonetovu pilu strážnické panství,

Šuránkova pila zanikla.

109

Před první válkou dostal za 1 loukoť „paklu“ tabáku (= 4 grejcary).


201

Kresání loukotí na Horňácku patří už minulosti. Možná si brzy naň nikdo ani nevzpomene, ani na ty staré kresáče.

Přesnost oka, sílu a jistotu ruky nahradily stroje a těžkou práci člověka převzal a hravě zdolává běžící pás v továrnách.

Formani už nevyváží z horňáckých dědin foroty loukotí aHorňáci přestali chodit s těžkou, doma vykresanou loukotí, jako s drobným platidlem do obchodu pro sůl a pro tabáček.

Hore Velkú malovaná dłážka

kam sa ně poděła šohajova łáska.

Zapłakała stója u drvárně

až sa rozléhaly brněnské kasárně.

202

O fašanku ve Velké nad Veličkou



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist