načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci – Marie Kriegelová

Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci

Elektronická kniha: Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci
Autor: Marie Kriegelová

Monografie věnovaná problému sebepoškozujícího chování přináší výsledky zahraničních výzkumů a ucelené informace o příčinách, klasifikaci, projevech i léčbě této duševní poruchy. Publikace umožňuje základní orientaci v problematice. Autorka ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  237
+
-
7,9
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 174
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Psychiatrie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2333-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Monografie věnovaná problému sebepoškozujícího chování přináší výsledky zahraničních výzkumů a ucelené informace o příčinách, klasifikaci, projevech i léčbě této duševní poruchy. Publikace umožňuje základní orientaci v problematice. Autorka objasňuje terminologii, diagnostická kritéria, faktory vzniku problému, motivaci chování pacientů i terapeutické přístupy k léčbě. Vyhodnocuje a srovnává řadu zahraničních výzkumů. Odborný text je doplněn konkrétními případy z praxe. První česká práce věnovaná tomuto problému je určena zejména odborníkům.

Popis nakladatele

Záměrné sebepoškozování je formou sebepoškozujícího chování. Stejně jako zneužívání alkoholu a jiných návykových látek, přejídání se a hladovění může sloužit jako strategie zvládání zátěže, technika navození relaxace, únik od bolestivé reality nebo daň za sociální interakci. Proto je třeba záměrné sebepoškozování chápat jako závažný problém a důkaz hluboké psychické nepohody, který vyžaduje pozornost odborníků i širší veřejnosti. Jeho výskyt se zvyšuje i v České republice a veřejná média se začínají o tuto problematiku zajímat, ovšem informovanost laické i odborné veřejnosti je stále spíše nízká. Publikace "Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescencii" je první českou monografií a je určena především odborníkům, kteří se ve své praxi s tímto fenoménem setkávají.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mgr. Marie Kriegelová

ZÁMĚRNÉ SEBEPOKOZOVÁNÍ V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3375. publikaci

Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín

Sazba a zlom Radek Vokál

Počet stran 176

Vydání 1., 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2008

Obrázek na obálce Š doc. MUDr. Pavel áček, Ph.D.

ISBN 978-80-247-2333-4


OBSAH

Úvod .....................................9

Literatura..................................11

1. Případová studie záměrně se pokozující pacientky ..........13

1.1 Události v historii ..........................13

1.2 Aktuálnístav.............................15

1.3 Úryvek Gillina dopisu noční slubě v komunitě ...........16

2. Definice záměrného sebepokozování a terminologická

nejednotnost ................................17

2.1 Definice záměrného sebepokozování ................17

2.2 Koncepční a terminologická nejednotnost sebepokozujícího

chování ................................19

2.2.1 Klasifikace sebepokozujícího chování v anglicky psané

literatuře ...........................21

2.2.2 Nejednotnost v odliování sebepokozování a suicidálního

chování ............................25

2.2.3 Klasifikace sebepokozujícího chování v česky psané

literatuře ...........................27

2.2.4 Recentní přístupy k rozliování jednotlivých způsobů

sebepokozujícího chování .................29

2.3 Diskuze nad přívlastkem záměrné .................31

2.4 Literatura...............................31

3. Diagnostika záměrného sebepokozování ................34

3.1 Hraniční typ emočně nestabilní osobnosti ..............34

3.2 Posttraumatická stresová porucha ..................36

3.3 Poruchy kontroly impulzů ......................39

3.4 Záměrné sebepokozování jako samostatně diagnostikovatelná

duevní porucha ...........................39

3.5 Koncept Trauma-reenactment syndromu ..............40

3.6 Diagnostické nástroje ........................41

3.7 Literatura...............................44

layout 144 mm

5. tisk (finální tisk) - Tuesday, 22nd July, 2008 - M. Vokál


4. Demografie a epidemiologie záměrného sebepokozování .......47

4.1 Pohlaví ................................47

4.1.1 Genderové rozdíly v prevalenci záměrného

sebepokozování .......................47

4.1.2 Genderové rozdíly v závanosti záměrného

sebepokození ........................48

4.2 Věk..................................48

4.3 Prevalence jevu záměrného sebepokozování ............50

4.4 Literatura...............................55

5. Obecné charakteristiky záměrného sebepokozování .........60

5.1 Metody záměrného sebepokozování ................60

5.2 Nejčastěji vyuívané nástroje a substance ..............64

5.3 Nejvíce postiené tělesné partie a důvody jejich výběru ......64 5.4 Trvání problému ...........................65

5.5 Literatura...............................66

6. Etiologie záměrného sebepokozování ..................67

6.1 Hodnocení vulnerability .......................67

6.2 Seznam moných kauzálních faktorů ................68

6.3 Sociální a environmentální faktory .................69

6.3.1 Interakce poadavků běného ivota s internalizovanými

rodinnými pravidly, hodnotami a normami .........69

6.3.2 Emocionální klima v rodině .................69

6.3.3 Chronickyinvalidizujícíprostředí..............71

6.3.4 Traumatická událost .....................71

6.3.5 Expozice záměrnému sebepokozování ...........74

6.4 Faktory vyplývající z osobnosti jedince ...............75

6.4.1 Koncept psychologických charakteristik ..........75

6.4.2 Vztah impulzivity a záměrného sebepokozování ......77

6.4.3 Profil chronicky se pokozujícího jedince ..........78

6.5 Záměrné sebepokozování a přítomnost duevní poruchy ......78

6.6 Genetické predispozice a neurochemické odlinosti CNS

u pokozujících se jedinců ......................79

6.6.1 Endogenní opiátový systém endorfinová teorie

analgezie ...........................80

6.6.2 Dysregulace serotonergního a dopaminergního systému . . 81 6.7 Výzkumy prevalence jednotlivých faktorů .............81

6.8 Literatura...............................84


7. Psychiatrická komorbidita ........................89

7.1 Disociační poruchy ..........................91

7.2 Poruchy příjmu potravy .......................92

7.3 Obsedantně-kompulzivní porucha ..................95

7.4 Afektivní poruchy ..........................96

7.5 Alexithymie .............................96

7.6 Záměrné sebepokozování a suicidální chování ...........97

7.7 Literatura...............................99

8. Motivace jedince a individuální funkce záměrného

sebepokozování .............................103

8.1 Nekategorizovaný seznam motivací a funkcí záměrného

sebepokozování ..........................103

8.2 Základní funkce záměrného sebepokozování ...........105

8.2.1 Model Osmi C záměrného sebepokozování podle

Jan Suttonové ........................105

8.2.2 Jednotlivé funkce záměrného sebepokozování ......105 8.3 Funkční modely záměrného sebepokozování ...........110

8.3.1 Shrnutí funkčních modelů podle Karen L. Suyemotové . . 110

8.3.2 Jednotlivé funkční modely záměrného sebepokozování . 112 8.4 Literatura ..............................114

9. První epizoda a repetitivní povaha ...................116

9.1 O začátcích záměrného sebepokozování v historii jedince ....116 9.2 Opakující se záměrné sebepokozování ..............117

9.3 Zpovědi pokozujících se dívek ..................118

9.4 Literatura ..............................121

10. Průběh aktu záměrného sebepokození ................123

10.1 Akt záměrného sebepokození ...................123

10.2 Cyklus mylenek a emocí ......................129

10.3 Literatura ..............................132

11. Léčba záměrného sebepokozování ..................133

11.1 Odborná intervence .........................133

11.1.1 Časté obavy pokozujícího se jedince při kontaktu

s odborníkem ........................135

11.1.2 Motivační interview ....................135

11.1.3 Význam terapeutického nebo poradenského kontraktu . . 138 11.2 Specifické psychoterapeutické přístupy a metody vyuívané

v zahraničí .............................139

layout 144 mm


11.3 Farmakoterapie ...........................148

11.4 Obecné psychoterapeutické strategie v přístupu k záměrnému

sebepokozování ..........................148

11.5 Riziko relapsu a sebeobviňování ..................152

11.6 Riziko protipřenosu v psychoterapii záměrného sebepokozování . 152

11.7 Supervize a jak se o sebe dobře starat ...............153

11.8 Literatura ..............................154

12. Tělomodifikující techniky a body-art .................158

12.1 Dekorativní tělesné modifikace a záměrné sebepokozování . . . 158

12.2 Záměrné sebepokozování v uměleckém směru body-art .....160

12.3 Literatura ..............................162

13. Specifické subkultury mládee a záměrné sebepokozování .....163

13.1 Literatura ..............................165

14. Vliv médií na záměrné sebepokozování ................166

14.1 Literatura ..............................167

Závěr ...................................169

Sebeřezání smlouva sama se sebou ...................169

Vae první setkání se záměrným sebepokozováním? ..........171

Literatura .................................171

Rejstřík..................................172

ÚVOD

Kdy potkáte v baru známého, jak se opíjí, a on vám vysvětlí, e potřebuje na chvíli zapomenout na nějaké problémy a zrelaxovat se, moná s jeho jednáním nebudete souhlasit, ale nepřekvapí vás to. Pokud se nezačne opíjet denně, ale dá si jen trochu na al, nikdo ho za nemocného povaovat nebude. Vae sousedka, která si kadý večer sedne doma před televizi a ze samoty sní půlku lednice, můe ostatním připadat jen jako obézní člověk, který má patné stravovací návyky. Moná, e někdo zakroutí hlavou a řekne si, e by měla se sebou něco dělat, nebo prohlásí: ...ach ta západní společnost!. Obezita je stigmatizovaná, ale veobecně akceptovaná. Dalí poruchy příjmu potravy, jako je mentální anorexie a bulimie, u také nejsou takové tabu. Obecně je známo, e se jedná o onemocnění spjaté s řadou psychických problémů a dívky ji nejsou odsuzovány a odmítány, ale setkávají se s převáně empatickým a proaktivním přístupem svého okolí. Pravděpodobně se jetě vyděsíte, kdy zjistíte, e spoluačka vaí patnáctileté dcery si píchá pervitin. Větina lidí zhodnotí, e se chytla nějaké party. Někdo moná popřemýlí, jaké musela mít problémy a jak to asi vypadá v její rodině, e se v patnácti letech dostala k tvrdým drogám. Závislost na návykové látce je sociálně neakceptovaná, odsuzovaná, ale pro mnoho lidí je její vznik v určitém smyslu pochopitelný. Ovem pravidelné sebeřezání, sebepálení, mírné sebetrávení, leptání kůe, sebetlučení a sebeduení? Větina lidí si představí pokus o sebevradu, někdo to mylně můe povaovat za masochistické tendence, jiný to chápe jako snahu upoutat na sebe pozornost nebo jako příslunost k nějaké partě či subkultuře. Větina postojů okolí je odmítavá, objevuje se zděení, odpor, strach, výčitky, vztek a panika. Okolí často nedokáe pochopit, proč se chování stále opakuje a e se nejedná o suicidální pokusy. Záměrné sebepokozování je, stejně jako předchozí problémy, formou sebepokozujícího chování a tak jako zneuívání alkoholu a jiných návykových látek, přejídání se a hladovění můe slouit jako strategie zvládání zátěe, technika k navození relaxace, únik od bolestivé reality nebo daň za sociální interakci. Proto je třeba záměrné sebepokozování

/ 9


chápat jako závaný problém a důkaz hluboké psychické nepohody, který vyaduje pozornost odborníků i irí veřejnosti.

Záměrné sebepokozování je definováno jako úmyslné zranění vlastního těla bez zjevného suicidálního záměru (Pattison, Kahan, 1983) a bez záměru sexuálního nebo dekorativního (Sutton, 2005). Záměrné sebepokozování se můe objevit u en i muů v jakémkoli věku, ovem jeho výskyt je nejčastějí v období adolescence, okolo 14 let (Favazza, 1989; Pattison, Kahan, 1983). Jedná se o sebeřezání, sebepálení, sebetlučení, mírné sebetrávení, pravidelné předávkovávání, propichování kůe a dalí metody.

Záměrné sebepokozování je nejčastěji přítomno u jedinců bez jasné psychopatologie, u jedinců s diagnostikovanou hraniční poruchou osobnosti a u jedinců s posttraumatickým stresovým syndromem. Vzhledem ke stále vyímu procentu jedinců bez zjevné psychopatologie se začíná hovořit o dysfunkční copingové strategii. Jedinec se snaí zvládnout psychické napětí a nastolit emocionální rovnováhu. Současně se mohou vyskytovat úzkosti a depresivní ladění (Sutton, 2005).

První zmínka o problému záměrného sebepokozování vyla ji v roce 1933 v případové studii L. E. Emersona. Následovaly knihy, které nerozliovaly záměrné sebepokozování a suicidální jednání (Grunebaum, Klerman, 1967; Graff, Mallin, 1967). Problematika záměrného sebepokozování byla i v zahraničí tabuizována a do roku 1987, kdy vyla první monografie Armanda R. Favazzy: Bodies Under Siege: Self-Mutilation in Culture and Psychiatry. Fenomén začal být postupně iroce medializován a od roku 1992 mnoho veřejně známých osobností, jako Lady Diana Frances Spencer, herec Johny Depp, herečka Angelina Jolie, herečka Roseanne Barr a dalí, vystoupilo s vlastní zkueností se záměrným sebepokozováním. Toto zveřejnění rovně podpořilo mnoho dětí a dospívajících svěřit svůj problém odborníkům. Favazza v roce 1998 prohlásil: Je to stejné, jako to bylo s anorexií před dvaceti lety. Vichni si mysleli, e sebepokozování se příli často nevyskytuje. Bylo hodně podceňováno. Ale stejně tak jako se vyrojila spousta pacientů, kdy anorexie získala pozornost veřejnosti, tak teď přicházejí pacienti se záměrným sebepokozováním.

Fenomén záměrného sebepokozování je za posledních 25 let předmětem rozsáhlých sociologických, epidemiologických, psychologických a klinických studií zejména ve Velké Británii a USA. Jedna ze studií uvádí, e 35 % středokoláků během svého dosavadního ivota prola nejméně jedním aktem záměrného sebepokození (Gratz, 2001). Dalí současná studie ve Velké Británii popisuje, e 13,2 % mladých lidí ve věku 15 nebo 16 let se sebepokozovalo v určité fázi svého ivota a 6,9 % uvedlo, e tomu tak bylo 10 / Záměrné sebepokozování v dětství a adolescenci v posledním roce (Hawton et al., 2002). Současně se potvrzuje, e výskyt záměrného sebepokozování u adolescentů stále stoupá. Jak prohlásili Rodham a Hawton v roce 2005: Non-fatální záměrné sebepokozování u není ojedinělým jevem, ale je ve skutečnosti hrozivě časté u dětí a adolescentů.

Výskyt záměrného sebepokozování se zjevně zvyuje i v České republice a veřejná média se současně začínají o tuto problematiku zajímat, ovem informovanost laické i odborné veřejnosti je stále spíe nízká.

Publikace Záměrné sebepokozování v dětství a adolescenci je první českou monografií a je určena předevím odborníkům, kteří se ve své praxi s tímto fenoménem setkávají.

Kniha umoňuje základní orientaci v problematice záměrného sebepokozování. Jejím cílem je zprostředkovat ucelené informace o recentních přístupech a zejména prezentovat výsledky zahraničních výzkumů. Podrobněji se zabývá nejasnostmi v terminologii, vymezením v rámci diagnostických kritérií, predisponujícími a precipitujícími faktory vzniku a specifickými terapeutickými přístupy a koncepcemi, vyuívanými v zahraničí.

LITERATURA

EMERSON, L. E. (1933): The case of Miss A: a preliminary report of psychoana

lytic study and treatment of a case of mutilation. Psychoanalytic Review, vol. 1,

p. 4154. FAVAZZA, A. R. (1987): Bodies under Siege. Self-mutilation in culture and psy

chiatry. Baltimore: John Hopkins University Press. FAVAZZA, A. R. (1989): Why patients mutilate themselves. Hospital and Com

munity Psychiatry, vol. 40, no. 2, p. 137145. GRAFF, H.; MALLIN, R. (1967): The syndrome of the wrist cutter. American

Journal of Psychiatry, vol. 124, no. 11, p. 3642. GRATZ, K. L. (2001): Measurement of deliberate self-harm: Preliminary data on

the Deliberate Self-Harm Inventory. Journal of Psychopathology and Behavio

ral Assessment, vol. 23, no. 4, p. 253263. GRUNEBAUM, H. U.; KLERMAN, G. L. (1967):Wrist Slashing.American Jour

nal of Psychiatry, vol. 124, no. 4, p. 52734.

Úvod / 11


HAWTON, K.; RODHAM, K.; EVANS, E.; WEATHERALL, R. (2002): Delibe

rate self harm in adolescents: self report survey in schools in England. British

Medical Journal, vol. 325, no. 7374, p. 12071211. PATTISON, E. M.; KAHAN, J. (1983):The deliberate self-harm syndrome.Ame-

rican Journal of Psychiatry, vol. 140, no. 7, p. 867872. RODHAM, K.; HAWTON, K.; EVANS, E. (2005): Deliberate self-harm in ado

lescents: The importance of gender.Psychiatric Times, vol. 22, no. 1, p. 3641. SUTTON, J. (2005): Healing the Hurt Within: Understand Self-Injury and Self

-Harm, and Heal the Emotional Wounds. 2

nd

ed. Oxford: How to Books.

12 / Záměrné sebepokozování v dětství a adolescenci

1. PŘÍPADOVÁ STUDIE ZÁMĚRNĚ SE

POKOZUJÍCÍ PACIENTKY

Gill je 17,5 roku, je mladou enou, snaící se skoncovat se záměrným sebepokozováním. Po roční hospitalizaci momentálně ije v soukromé psychiatrické komunitě ve Velké Británii.

1.1 UDÁLOSTI V HISTORII

Gill je jedináček, narodila se starím rodičům po několika neúspěných pokusech o početí a dvou potratech, kdy matka ji neočekávala, e by nakonec mohla úspěně otěhotnět a porodit. Gill tedy byla velmi chtěným dítětem, matka ovem po předchozích nezdařilých pokusech měla mateřství velmi zidealizované. Vytouené dítě nesplnilo její očekávání, nedokázala správně odhadnout jeho potřeby. Pravděpodobně dolo k naruení attachmentu a Gill si zjevně k matce vytvořila velmi nejistou vazbu. Otec v té době hodně pracoval a na dceru neměl příli čas. Z období jejího raného dětství si pamatuje, e Gill byla hodně plačtivé dítě, které velmi křičelo, kdy zůstalo samo v místnosti, ale zároveň se nenechalo konejit a projevovalo se jetě odmítavěji a hlasitěji. Kdy Gill začala takto plakat, matka často odcházela z pokoje a někdy dokonce opoutěla i byt.

Kdy měla Gill devět let, začaly se projevovat výchovné problémy,

doma se chovala hostilně a agresivně prosazovala své potřeby. Ve kole byla pro změnu obětí ikany a začalo i zákoláctví. Rodina proto navtívila poradce, který vyhodnotil, e matka má nerealistická očekávání od své dcery a e u dítěte se zřejmě rozvinula typická symptomatologie dezorientovaného attachmentu.

Gill začala svoji psychickou nepohodu komunikovat silně maladaptiv

ním způsobem. Časté byly somatické obtíe ve stresujících situacích, jako bolesti aludku a hlavy. Matka se v té době ji léčila pro depresivní epizodu a vechna vyetření s Gill absolvoval otec. Nakonec se u ní kolem jedenác

/ 13


tého roku objevilo astma bronchiale. Lékař okamitě nařídil komplexní vyetření a jeliko se u mnoha potíí neprokázal fyziologický původ, podnítil sociální dohled. Matka tuto situaci ji nezvládla a pokusila se jedenáctiletou dceru i sebe zabít nárazem automobilu do dálniční protihlukové bariéry. Obě přeily jen s lehkým zraněním a rodina otce pomohla celou situaci utajit.

Matka byla rok a půl hospitalizována v soukromém psychiatrickém sanatoriu a výchovu Gill převzala na dalí čtyři roky babička z matčiny strany. Gill tato léta povauje za nejhezčí v dosavadním ivotě, s babičkou měly velmi vřelý a důvěrný vztah. Rovně se sblíila s otcem, který se snail pracovat tak, aby měl na rodinu více času.

Kdy bylo Gill patnáct let, babička zemřela velmi náhle na infarkt myokardu. Matka Gill se musela znovu plně angaovat v chodu domácnosti. Ani Gill, ani její matka ovem nevěděly, jak se sblíit, co od sebe navzájem očekávat, a to vedlo k velkým konfliktům a několika Gilliným útěkům z domova. Gill se přestalo dařit ve kole, zároveň nebyla v kolektivu příli oblíbená a jeliko měla dědičně lehkou nadváhu, chlapci ji přehlíeli.

V estnácti letech se ocitla ve středu konfliktu svých rodičů a v pozici obětního beránka, kdy ji matka vinila za vechny své minulé problémy a ivotní prohry. Gill se pokusila o suicidum. Zneuila několik krabiček paracetamolu, ale jak sama tvrdí, neměla ani tak v úmyslu se zabít, jako dostat se pryč od rodičů. A teprve při převozu do nemocnice po předávkování lékař zjistil, e Gill se ji několik let záměrně pokozuje, uvedla, e se superficiálně řee iletkou od svých třinácti let. V rodině to nikdo netuil.

Gill byla okamitě přijata k hospitalizaci na oddělení dětské a adolescentní psychiatrie. Nebyla ovem absolutně schopná vydret ani jedinou noc bez rodičů. Jeliko byla stále pod sociálním dohledem, nemohla nemocnici dobrovolně opustit. Po třech dnech utekla. Zpět ji dovezla matka a při příjmu Gill nechtěla za ádnou cenu matku nechat odejít. Po týdnu se Gill v nemocnici podařilo ukrást dalí paracetamol a znovu se předávkovat. Na základě toho bylo shledáno, e hrozí vysoké riziko suicida a rodiče spolu s lékaři souhlasili na dlouhodobé hospitalizaci.

Gill strávila v nemocnici s malými přestávkami a několika útěky celý rok. V průběhu se jetě jednou předávkovala paracetamolem a pravidelně vyuívala jakékoli nástroje na záměrné sebeřezání. Byla s výhradami (pro nedostatečné naplnění diagnostických kritérií) diagnostikována s hraničním typem emočně nestabilní osobnosti a absolvovala dialektickou behaviorální individuální i skupinovou terapii. Současně vyuívala monosti dramaterapie a muzikoterapie a začala se učit hrát na cello. Po roce dolo 14 / Záměrné sebepokozování v dětství a adolescenci k určitému zlepení, k vymizení suicidálních tendencí a sníení záměrného sebepokozování.

Návrat Gill zpět do rodiny ovem lékař ani sociální pracovnice nedoporučili. Přes původní odmítání nakonec Gill souhlasila s umístěním v soukromé psychiatrické komunitě, kde byla monost čtyřiadvacetihodinového dohledu a podpory a zároveň určitá míra samostatnosti. Rodiče měli doporučeno během prvního roku Gill nenavtěvovat vícekrát jak jednou za čtrnáct dní.

1.2 AKTUÁLNÍ STAV

Gill ije v komunitě ji sedm měsíců. Pokusy o suicidum v podsta

tě ustaly, jen jednou, během druhého měsíce, si koupila paracetamol, ale vzápětí ho sama dobrovolně dala zaměstnancům.

Rodiče ji u smějí navtěvovat jednou za týden a sama má monost jednou za měsíc strávit víkend v domě rodičů. Vechny návtěvy rodičů ovem stále doprovází velmi silné emoce. Před jejich příchodem často pociuje strach, je úzkostná a nervózní. Návtěvu si větinou bez velkých konfliktů uije, ovem odchod je o to bouřlivějí. Fyzicky brání rodičům v odchodu, má záchvaty vzteku a pláče. Kdy nakonec odejdou, je ráda, cítí se uvolněně a větinou se zaujatě rozvykládá o proitcích z jejich návtěvy.

Po návtěvě rodičů, ale i po jinak emocionálně náročnějím dni, Gill v noci budí zaměstnance komunity, větinou pláče, křičí nebo bouchá pěstmi do zdi. Tvrdí, e potřebuje mluvit, ale nebývá toho schopna. Mnohdy, přes vekerou snahu zaměstnanců si nakonec poádá o iletku, zavře se v koupelně a nebo ve svém pokoji a pořee si pai. Zaměstnanci si musí vdy ověřit, jestli má dostatek sterilního materiálu na oetření ran a snaí se s Gill mluvit. Větinou úspěně.

Gill si zvykla na povídání a do rána, má celkově převrácený denní a noční reim a větinou je velmi těké ji k čemukoli během dne motivovat. Gill přesto dochází za komunitním psychiatrem, navtěvuje muzikoterapii a soukromé hodiny hry na cello. Nerada se stýká s jinými lidmi, cítí se v bezpečí pouze s konzistentními zaměstnanci a při kadé neočekávané změně je okamitě v tenzi, uzavírá se do sebe, nekomunikuje, nevychází z pokoje a odmítá skupinové komunitní aktivity.

Stále přemýlí o návratu na kolu, ovem bez jasného plánu a časového horizontu. kola je jediné, nad čím dokáe uvaovat, kdy je dotázána na

Případová studie záměrně se pokozující pacientky / 15

+


plány do budoucna. Jinak je přesvědčena o tom, e ji ádná budoucnost nečeká, e pro ni není nikde místo a e je neschopná sama něčeho dosáhnout.

1.3 ÚRYVEK GILLINA DOPISU NOČNÍ SLUBĚ

V KOMUNITĚ

Kdy zrovna vichni spíte, připadá mi to jako nejlepí čas něco vám napsat. Hodiny ukazují za deset dvě. Nemůu spát a ani nechci. Dnes večer jsem na dně, sklíčená, vystraená. A zároveň prázdná, úplně vysátá z kadodenní snahy to přeít. Mám pocit, e jsem po emocionální stránce umřela. Řeu se, abych viděla svou krev a cítila se trochu reálně, ale ani to u moc nepomáhá. Koncentruji se na dýchání, ale s kadým nádechem mě to uvnitř bolí víc a víc. Asi jetě něco cítím, ale nerozumím tomu, je to tupé, nemám pro to slova.

Zajímalo by mě, kolik vám dělám problémů a jestli u kvůli mně nenávi

díte svou práci, kdy vás v noci budím a pak na vás křičím, a vypadnete a necháte mě být. Zajímalo by mě, jestli se na mě jetě koukáte jako na člověka nebo u jsem to vechno pokazila a jsem jen kadodenní kolonkou v papírech, co je potřeba vyplnit. Nelamte nade mnou hůl, já potřebuji pomoc! Sedím tady a nemůu kontrolovat svůj strach, bojím se kadého dne, bojím se kadé noci, nemůu jen tak zhasnout a jít spát jako vy! Není mi teď zrovna dobře a ani nevím, co zase pokazím tím, e tohle píu. Jsem na hodně tmavém místě a mám takovou chu vrátit se ke svým starým známým copingovým strategiím. Ale uslyíte, e jsem se zavřela v koupelně, a to já nechci. Snad mi aspoň někdo věří, e to nechci! A hlavně prosím, prosím, prosím, neposílejte mě zpátky do nemocnice! A slibuji, e nechci zemřít a chci tady být s vámi, jene vy tady se mnou nebudete, nikdy to nikdo nevydrí dlouho. Nenávidím se. Já vím, asi tohle zrovna píu v ten nejhorí čas a tím nejhorím moným způsobem. A vichni si myslí, e jsem jenom blbá holka, ale já jsem! Jsem vystraená, zoufalá a blbá holka a potřebuji nějakou pomoc. Omlouvám se, jestli jsem vás zase natvala, já to tak nemyslela. Děkuji. Gill 16 / Záměrné sebepokozování v dětství a adolescenci

2. DEFINICE ZÁMĚRNÉHO

SEBEPOKOZOVÁNÍ

A TERMINOLOGICKÁ

NEJEDNOTNOST

2.1 DEFINICE ZÁMĚRNÉHO

SEBEPOKOZOVÁNÍ

Větina definic je postavena na popisu fyzického aktu a hodnocení intencionality. Pro nae potřeby jsme vybrali jednu z posledních definic Armanda R. Favazzy (1999), který definuje záměrné sebepokozování jako přímou a záměrnou destrukci nebo pokození vlastních tělesných tkání bez vědomého suicidálního záměru.

Pro správnou definici je rovně nutné vymezení pojmu v rámci dalího

sebepokozujícího chování. Záměrné sebepokozování (in orig. Deliberate Self-Harm, Self-Harm) je tedy chápáno jako specifický typ sebepokozujícího chování (Self-Destructive Behaviour) a je nutno jej odliit od rizikového chování (Risk-Taking Behaviour), suicidálního jednání (Suicidal Behaviour) a automutilace (Automutilation) (Sutton, 2005; Duffy, 2006). Metody záměrného sebepokozování se dělí do dvou hlavních skupin: sebetrávení/předávkování (Self-poisoning/Overdosing) a sebezraňování (Self-Injury) (Hawton et al., 2002; Sutton, 2005), kdy sebetrávení/předávkování představuje nadměrné poití předepsaných nebo nepředepsaných léků, drog či alkoholu a poití nepoivatelných substancí nebo předmětů za účelem záměrně pokodit vlastní tělesné tkáně ovem bez záměru suicidálního. Sebezraňování pak představuje akt pořezání, pokrábání, popálení a propichování kůe, trhání vlasů, sebekousání, sebebití nebo vpravování předmětů pod kůi za účelem pokodit vlastní tělesné tkáně bez suicidálního záměru.

Za posledních několik desítek let se v zahraničí objevilo mnoho publika

cí o záměrném sebepokozování. Jeliko stále neexistuje mezinárodně uznávaný konsenzus na definici záměrného sebepokozování, setkáváme

/ 17


se v této oblasti se značnou rozmanitostí. Větina definic ovem respektuje

několik základních klíčových komponent. Jedná se o chování, které jedinec

vykoná sám sobě, je záměrné a cílené, je fyzicky násilné, ale není suicidální

(Alderman, 1997). Přehled definic nejznámějích zahraničních autorů uvá

dí tabulka 2.1.

Tab. 2.1 Přehled definic záměrného sebepokozování

Přehled definic záměrného sebepokozování Autor Pouitý termín

(in orig.)

Definice Kreitman, 1977 Parasuicide Non-fatální akt, ve kterém jedinec záměrně

zapříčiní sebeporanění nebo naduití

substance. Walsh, Rosen, 1988 Self-mutilation Takové chování jedince, kdy si dobrovolně

a úmyslně pokodí vlastní tělesné tkáně

nebo tělesnou integritu bez ohledu na

zdravotní riziko nebo nebezpečí a bez

záměru zemřít. Winchel, Stanley, 1991

Self-injurious

behaviour

Akt úmyslného pokození vlastního těla,

které zapříčiní naruení tělesných tkání,

bez suicidálního záměru. Platt et al., 1992 Self-mutilation Akt s non-fatálním výstupem, ve kterém

jedinec záměrně iniciuje chování, které bez

intervence dalí osoby vede k sebepokoze

ní, nebo zneuije větí mnoství určité

substance s cílem změnit svůj fyzický stav

vytoueným způsobem. Herpertz, 1995 Self-mutilation Opakující se, záměrné a přímé fyzické sebe

pokození bez vědomého suicidálního

záměru, které ani nevede k evidentnímu

ohroení ivota. Suyemoto, 1998 Self-mutilation Přímé, sociálně neakceptované, repetitivní

chování bez suicidálního záměru, které

zapříčiňuje mírné a středně těké fyzické

poranění.

18 / Záměrné sebepokozování v dětství a adolescenci


Favazza, 1999 Self-mutilation Přímá a úmyslná destrukce nebo pokození

vlastních tělesných tkání bez vědomého

suicidálního záměru.

Sutton, 2005 Deliberate

sef-harm

Záměrné pokození vlastních tělesných tká

ní bez zjevného záměru ukončit ivot a bez

záměru sexuálního nebo dekorativního.

Prvním jasným problémem při vymezení záměrného sebepokozování

v zahraniční odborné literatuře je rozdílnost uívaných termínů pro jednotlivé kategorie sebepokozujícího chování a jejich přesného definování. Zvlátě v anglicky psané literatuře se setkáváme s termíny, které jsou pouívány paralelně a ne vdy se shodnou definicí. Jedná se o: Self-harming behavior, Self-injurious behavior, Self-harm, Self-injury, Self-mutilation, Self-mutilating behavior, Self-destructive behaviour, Deliberate self-harm, Self-wounding, Self-cutting, Parasuicide, Attempted suicide, Suicide, Suicidal behavior. Terminologický spor vede k mnoha závaným problémům. Vědci, probírající se akademickou literaturou za účelem statistiky, mohou získat zcela zkreslené informace a výsledky statistického zpracování budou nepouitelné. Média, ve snaze o poskytnutí ucelených informací, mohou patně interpretovat výsledky výzkumů. Pro irokou veřejnost to znamená zmatenost a nejasnost v problematice sebepokozujícího chování, co můe vést k prohloubení nechápavého a u tak odmítavého přístupu k jedincům, kteří se pokozují.

2.2 KONCEPČNÍ A TERMINOLOGICKÁ

NEJEDNOTNOST SEBEPOKOZUJÍCÍHO

CHOVÁNÍ

Sebepokozující chování je heterogenní skupinou, zahrnující růz

né techniky pokození vlastního těla od kouření, poívání alkoholu, piercingu a po dokonalé suicidum. Do oblasti sebepokozujícího chování ovem nepatří pouze záměrné naruení vlastního těla, ale také automutilace jako symptom závané fyziopatologie nebo psychopatologie. Tabulka 2.2 uvádí seznam moných způsobů sebepokozujícího chování, ve svém nejirím nekategorizovaném pojetí. Seznam zdaleka není úplný, ale umoní nám pochopit, co vechno se dá zahrnout do pojetí sebepokozujícího chování.

Definice záměrného sebepokozování a terminologická nejednotnost / 19




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.