E-kniha: Zákoník práce v praxi -- komplexní průvodce s řešením problémů, 2. vydání – Jakub Tomšej

Zákoník

práce

Jakub Tomšej

KOMPLEXNÍ PRŮVODCE

S ŘEŠENÍM PROBLÉMŮ

2. VYDÁNÍ

Ѽ Zahrnuje všechny novely a aktuální

rozhodnutí Nejvyššího soudu 

Ѽ Obsahuje vzory právních dokumentů,

příklady, odpovědi na časté otázky 

Ѽ Přehledná forma vhodná pro profesionály

i laiky

V PRAXI

aktuální znění

k 1. 1. 2020

J a k u b To m š e j

KOMPLEXNÍ PRŮVODCE

S ŘEŠENÍM PROBLÉMŮ

ZÁKONÍK PRÁCE V PRAXI

2. VYDÁNÍ

Grada Publishing

Zákoník

práce

Jakub Tomšej

KOMPLEXNÍ PRŮVODCE

S ŘEŠENÍM PROBLÉMŮ

V PRAXI

2. VYDÁNÍ

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodu

kována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Edice Právo pro praxi JUDr. Jakub Tomšej, Ph.D. Zákoník práce v praxi komplexní průvodce s řešením problémů, 2. vydání Vydala GRADA Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 tel.: 234 264 401 www.grada.cz jako svou 7498. publikaci Realizace obálky Vojtěch Kočí Sazba Antonín Plicka Odpovědná redaktorka Ing. Michaela Průšová Počet stran 200 Druhé vydání, Praha 2020 Vytiskla tiskárna V Ráji, s.r.o., Pardubice ________________________________________________________________ © GRADA Publishing, a.s., 2020 ISBN 978-80-271-1445-0 (ePub) ISBN 978-80-271-1444-3 (pdf) ISBN 978-80-271-2929-4 (print)

Obsah

Předmluva .................................................................................................................................. 9

O autorovi ................................................................................................................................. 11

1. Pracovní právo a závislá práce ........................................................................... 13

1.1 Pojem pracovního práva ............................................................................................. 13

1.2 Základní zásady pracovněprávních vztahů .............................................................. 14

1.3 Hlavní zdroje právní úpravy ...................................................................................... 15

1.4 Pojem závislé práce .................................................................................................... 16

1.5 Druhy pracovněprávních vztahů ............................................................................... 17

1.6 Problematika „švarcsystému“ .................................................................................... 17

1.7 Pracovní smlouva na výkon jiné než závislé práce ................................................... 20

1.8 Pojem zaměstnanec .................................................................................................... 21

1.9 Pojem zaměstnavatele ................................................................................................ 23

1.10 Zastoupení .................................................................................................................. 24

1.11 Neplatnost a zdánlivost právních jednání ................................................................ 24

1.12 Počítání času ............................................................................................................... 25

1.13 Doručování .................................................................................................................. 26

2. Vznik pracovního poměru a pracovní smlouva ............................................... 31

2.1 Pracovní smlouva a jmenování .................................................................................. 31

2.2 Postup před vznikem pracovního poměru ................................................................. 32

2.3 Vstupní lékařská prohlídka ....................................................................................... 33

2.4 Uzavření pracovní smlouvy ....................................................................................... 35

2.5 Jak sepsat pracovní smlouvu ..................................................................................... 36

2.6 Den nástupu do práce ................................................................................................ 37

2.7 Místo výkonu práce .................................................................................................... 37

2.8 Druh práce .................................................................................................................. 38

2.9 Doba pracovního poměru ........................................................................................... 39

2.10 Ustanovení o odměňování .......................................................................................... 40

2.11 Zkušební doba ............................................................................................................ 41

2.12 Souhlas s pracovními cestami ................................................................................... 42

2.13 Konkurenční doložka ................................................................................................. 42

2.14 Odvolání a odstoupení zaměstnance v mzdové sféře ................................................ 44

2.15 Dohoda o zahrnutí odměny za práci přesčas do mzdy .............................................. 45

2.16 Informování zaměstnance o obsahu pracovního poměru ......................................... 46

2.17 Práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance ................................................. 47

2.18 Ustanovení o ochraně osobních údajů ....................................................................... 47

3. Změny pracovního poměru .................................................................................. 55

3.1 Smluvní princip .......................................................................................................... 55

3.2 Jednostranné převedení na jinou práci ..................................................................... 56

3.3 Dočasné přidělení ....................................................................................................... 58

3.4 Přechod k jinému zaměstnavateli ............................................................................. 59

3.5 Přeložení ..................................................................................................................... 62

4. Skončení pracovního poměru .............................................................................. 67

4.1 Obecně ........................................................................................................................ 67

4.2 Odstoupení od pracovní smlouvy ............................................................................... 68

4.3 Zrušení ve zkušební době ........................................................................................... 69

4.4 Uplynutí sjednané doby ............................................................................................. 70

4.5 Dohoda o rozvázání pracovního poměru ................................................................... 71

4.6 Výpověď zaměstnance ................................................................................................ 74

4.7 Výpověď zaměstnavatele ............................................................................................ 74

4.7.1 Zrušení zaměstnavatele nebo jeho části .................................................................... 76

4.7.2 Přemístění zaměstnavatele nebo jeho části .............................................................. 77

4.7.3 Nadbytečnost zaměstnance ........................................................................................ 77

4.7.4 Ztráta zdravotní způsobilosti – pracovní úraz, nemoc z povolání ............................ 80

4.7.5 Ztráta zdravotní způsobilosti – ostatní důvody ........................................................ 82

4.7.6 Předpoklady a požadavky na zaměstnance .............................................................. 82

4.7.7 Porušování povinností zaměstnance ......................................................................... 85

4.7.8 Porušování povinností zaměstnance během dočasné pracovní neschopnosti .......... 88

4.8 Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ........................................ 89

4.8.1 Porušení povinnosti zaměstnance zvlášť hrubým způsobem ................................... 89

4.8.2 Odsouzení za trestný čin ............................................................................................ 89

4.9 Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem ............................................ 90

4.9.1 Nepříznivý zdravotní stav zaměstnance ................................................................... 90

4.9.2 Dlužná mzda nebo plat .............................................................................................. 91

4.10 Zvláštní důvody u cizinců .......................................................................................... 92

4.11 Smrt zaměstnavatele ................................................................................................. 92

4.12 Smrt zaměstnance ...................................................................................................... 93

4.13 Hromadné propouštění .............................................................................................. 93

4.14 Potvrzení o zaměstnání a další dokumenty .............................................................. 95

5. Pracovní doba ........................................................................................................ 115

5.1 Obecně ...................................................................................................................... 115

5.2 Délka pracovní doby ................................................................................................. 116

5.3 Rozvržení pracovní doby .......................................................................................... 117

5.4 Pružné rozvržení pracovní doby .............................................................................. 118

5.5 Konto pracovní doby ................................................................................................. 119

5.6 Práce z domova ......................................................................................................... 120

5.7 Přestávky v práci ...................................................................................................... 120

5.8 Přestávky mezi směnami ......................................................................................... 122

5.9 Dny pracovního klidu ............................................................................................... 123

5.10 Práce přesčas ............................................................................................................ 124

5.11 Noční práce ............................................................................................................... 126

5.12 Pracovní pohotovost .................................................................................................. 127

5.13 Evidence pracovní doby ............................................................................................ 127

5.14 Dovolená ................................................................................................................... 128

5.15 Dočasná pracovní neschopnost ................................................................................ 130

5.16 Mateřská a rodičovská dovolená .............................................................................. 131

5.17 Návštěva lékaře a další překážky v práci na straně zaměstnance ........................ 132

5.18 Překážky v práci na straně zaměstnavatele ........................................................... 135

6. Odměňování ........................................................................................................... 139

6.1 Obecně ...................................................................................................................... 139

6.2 Mzda a plat ............................................................................................................... 140

6.3 Minimální a zaručená mzda .................................................................................... 140

6.4 Stanovení výše mzdy ................................................................................................ 142

6.5 Příplatky ke mzdě .................................................................................................... 143

6.6 Splatnost mzdy ......................................................................................................... 144 Krácení mzdy ............................................................................................................ 145

6.8 Bonusy ...................................................................................................................... 145

6.9 Průměrný výdělek .................................................................................................... 146

7. Atypické pracovněprávní vztahy ...................................................................... 149

7.1 Obecně ...................................................................................................................... 149

7.2 Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr ................................................ 149

7.2.1 Dohoda o provedení práce ........................................................................................ 150

7.2.2 Dohoda o pracovní činnosti ...................................................................................... 151

7.3 Kratší pracovní úvazek ............................................................................................ 153

7.4 Agenturní zaměstnávání ......................................................................................... 155

7.5 Výkon práce z domova .............................................................................................. 158

8. Pracovněprávní spory ......................................................................................... 165

8.1 Obecně ...................................................................................................................... 165

8.2 Spor o určení neplatnosti skončení pracovního poměru ......................................... 165

8.3 Spor o vyplacení mzdy nebo obdobného plnění ...................................................... 167

8.4 Spor o náhradu škody způsobené zaměstnancem .................................................. 168

8.5 Spor o náhradu škody způsobené zaměstnavatelem .............................................. 170

8.6 Spor o náhradu škody v souvislosti s pracovním úrazem a nemocí z povolání ..... 171

8.7 Diskriminační spory ................................................................................................. 176

9. Zástupci zaměstnanců ......................................................................................... 181

9.1 Obecně ...................................................................................................................... 181

9.2 Odborové organizace ................................................................................................ 182

9.2.1 Spolurozhodování ..................................................................................................... 184

9.2.2 Právo na projednání ................................................................................................. 184

9.2.3 Právo na informace .................................................................................................. 186

9.2.4 Kolektivní vyjednávání ............................................................................................ 187

9.2.5 Kontrolní práva ........................................................................................................ 189

9.2.6 Ostatní ...................................................................................................................... 189

9.3 Rada zaměstnanců ................................................................................................... 190

9.4 Evropská rada zaměstnanců ................................................................................... 191

9.5 Zástupce pro oblast BOZP ....................................................................................... 191

Závěrem .................................................................................................................................. 193

Seznam použité literatury .................................................................................................. 195

Předmluva

9

Předmluva

Publikace „Zákoník práce v praxi – komplexní průvodce pracovněprávními vztahy“ navazuje

na publikace Libuše Neščákové „Zákoník práce 2014 v praxi“ a Jaroslava Jakubky „Zákoník

práce 2010 v praxi“. Nejde však o pouhou aktualizaci staršího textu o provedené novely

právních předpisů. Mým cílem bylo publikaci zcela přepsat, částečně rozšířit o některé

dosud nepokryté oblasti (pracovněprávní spory, povinnosti zaměstnavatelů vůči odborovým

organizacím apod.), a zejména text více přiblížit praxi.

Publikace v devíti kapitolách poskytuje základní výklad institutů pracovního práva. Byť

by název mohl napovídat o méně ambiciózním přístupu, neomezuje se pouze na výklad

zákoníku práce, nýbrž pojednává i o souvisejících právních předpisech, které jsou pro

pracovněprávní vztahy důležité.

Aby publikace nebyla jen dalším teoretickým pojednáním v duchu okřídleného hesla, že

akademické publikace končí tam, kde v praxi začíná problém, je text publikace doplněn

o řadu praktických příkladů, které srozumitelným přístupem přibližují praktické implikace

právní úpravy. Do textu jsem rovněž zařadil „často kladené otázky“, které zpravidla reflek

tují případy a nejasnosti, které jsem v praxi řešil. Publikace by konečně nebyla kompletní

ani bez řady vzorů, které mohou jejím čtenářům pomoci při sestavování pracovněprávní

dokumentace (byť mám za to, že ani sebelépe připravený vzor nenahradí dokument při

pravený právníkem se znalostí všech aspektů dané situace).

Publikace nadto konzistentně obsahuje odkazy na ustanovení zákona, jichž se výklad týká.

V knize rovněž přibylo odkazů na judikáty našich soudů. Byť nejsou obecně závaznými

prameny práva, představují důležitou pomůcku při výkladu pracovněprávních institutů

a zaměstnavatelé, kteří se pokouší o vlastní interpretaci zákona bez jejich znalosti, mohou

snadno chybovat. Je třeba uznat, že judikatura se neustále vyvíjí a některé závěry soudů

mohou být v důsledku plynutí času překonány. Zaměstnavatelům bych přesto doporučil

jejich závěry znát a respektovat.

Publikace je psána především pro praxi, a proto jsem se při jejím psaní snažil balancovat

mezi terminologickou přesností a čtivostí. Pokud jsem na některých místech napomohl

plynulosti textu zkrácením zákonné terminologie nebo jejím nahrazením všeobecně zná

mým termínem, případně jsem nedodržel citační normu pro judikaturu, věřím, že ke mně

čtenáři s právním vzděláním budou shovívaví.

Předkládané druhé vydání publikace zohledňuje právní stav k 1. 1. 2020. Představuje

aktualizovaný text, v němž jsem zohlednil nejnovější novelizace zákoníku práce i výstupy

z judikatury. Lze však očekávat, že zákoník práce se bude měnit i do budoucna a publikaci

pak bude třeba číst spolu s těmito novelizacemi. Významnější novela zákoníku práce bude

pak důvodem k aktualizovanému publikace.

Závěrem bych rád poděkoval všem, s nimiž jsem pracoval na případech a otázkách s pra

covněprávní tématikou, ať již se jednalo o kolegy, klienty nebo studenty a posluchače

školení. Bez toho, co jsem se od nich naučil, bych tuto publikaci nikdy nedokázal sestavit.

Za konkrétní podněty k textu publikace a náměty na často kladené otázky děkuji Tomáši

Bakosovi, Andree Felixové, Petře Fouskové, Gabriele Šimšové a Anně Kameníkové.

Zákoník práce v praxi – komplexní průvodce s řešením problémů

10

Kniha shrnuje rovněž vědecké poznatky autora získané v rámci výzkumného projektu

UNCE/HUM/034 „Závislá práce v 21. století: otázky a výzvy“ a PROGRES Q03 „Soukromé

právo a výzvy dneška“ na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Za poskytnutou podporu

děkuji.

autor

O autorovi

11

O autorovi

JUDr. Jakub Tomšej, Ph.D. je odborníkem na pracovní právo. Vystudoval Právnickou fakul

tu Univerzity Karlovy, kde nyní vyučuje pracovní právo a právo sociálního zabezpečení a pů

sobí jako vědecký pracovník. Praktické zkušenosti s pracovním právem získával a získává

jako advokát, podnikový právník nebo poradce neziskové organizace. Je autorem publikace

Pracovnělékařské služby, spoluautorem komentáře k zákoníku práce a několika dalších

publikací. Pravidelně publikuje články v odborném tisku a vystupuje na konferencích,

seminářích a školeních. Zastupuje Českou republiku v European network of legal experts

in gender equality and non-discrimination a v několika akademických fórech. Kromě ko

merční právnické činnosti se pravidelně věnuje i poskytování bezplatných právních služeb.

Kontakt na autora: tomsej@prf.cuni.cz

Pracovní právo a závislá práce

13

1. Pracovní právo a závislá práce 1.1 Pojem pracovního práva

Zákonná ustanovení:

§ 1 zákoníku práce Pracovní právo je odvětví, které upravuje právní vztahy vznikající při výkonu práce mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, jakož i další s nimi související vztahy. Moderní pracovní právo se vyvíjí od 19. století s cílem minimalizovat neblahé důsledky nerovnosti mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, spočívající zejména v rozdílné vyjednávací síle a schopnosti uplatňovat svoje práva. Účelem pracovního práva tak je vymezit detailní pravidla pro výkon závislé práce, od nichž se strany nemohou odchýlit. V této publikaci budeme na mnoha příkladech ukazovat, že pracovní právo zaměstnance často chrání i proti jeho vůli. Právní jednání, kterým by se zaměstnanec vzdával práv, která mu zákon garantuje, by bylo mnohdy neplatné. Bylo by nicméně mylné považovat pracovní právo jen za nástroj na ochranu zaměstnance. Zejména v uplynulých deseti letech v návaznosti na proběhlou hospodářskou krizi se na národní i regionální úrovní diskutovalo o liberalizaci pracovněprávních vztahů i posilování atypických pracovněprávních vztahů, v nichž je ochranná ruka právní úpravy v něčem relativizována. Digitální revoluce a rozvoj moderních forem práce mohou tuto potřebu dále prohlubovat. Ani tyto tendence však nemohou mít za následek významné oslabení zákonné ochrany zaměstnance. Úkolem pracovního práva tak je víc než dřív hledání rovnováhy mezi protichůdnými zájmy jeho účastníků. Teorie pracovní právo rozděluje na individuální a kolektivní. Předmětem individuálního pracovního práva jsou vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, zatímco kolektivní pracovní právo řeší vztahy zástupců zaměstnanců (odborových organizací, rad zaměstnanců, evropských rad zaměstnanců, zástupců pro oblast BOZP) na straně jedné a zaměstnavatelů, respektive zástupců zaměstnavatelů na straně druhé. Pracovní právo patří do rodiny soukromého práva. To znamená, že navazuje na právo občanské a v případě neexistence výslovného ustanovení zákoníku práce lze i v pracovněprávních vztazích použít občanský zákoník. O pracovněprávních sporech rozhodují soudy v rámci civilního řízení – neexistují specializované pracovní soudy, pouze specializované senáty pro pracovní právo. Jako základní zásada platí, že co není zakázáno, je dovoleno. Uplatnění této zásady se nicméně může v pracovněprávních vztazích jevit jako poněkud omezené, neboť úprava zákoníku práce je velmi detailní. Základním právním předpisem je zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Zákoník práce byl od doby svého přijetí mnohokrát novelizován. S pracovněprávními vztahy úzce souvisí i právní regulace zaměstnanosti, která vzhledem ke své veřejnoprávní podobě spadá spíše do systému práva sociálního zabezpečení. Jejím předmětem je zejména zprostředkování zaměstnání úřady práce a aktivní politika zaměstnanosti. Základním zdrojem právní úpravy je zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb). Zákoník práce v praxi – komplexní průvodce s řešením problémů 14 S pracovněprávními vztahy dále souvisí i oblast veřejnoprávní kontroly, která se vztahuje k dodržování pracovněprávních předpisů. Pokud to zákon stanoví, může zaměstnava teli – a v některých případech i zaměstnanci – vzniknout odpovědnost za správní delikt nebo přestupek, a za porušení pracovněprávních předpisů tak zaměstnavatel může být i pokutován. Kontrolní orgány nicméně nemohou suplovat soudy: jen ty mohou rozhodovat o nárocích zaměstnanců. Nejčastějším zdrojem takových správních deliktů a přestupků je zákon o inspekci práce (zákon č. 251/2005 Sb.). 1.2 Základní zásady pracovněprávních vztahů

Zákonná ustanovení:

§ 1a a 4a zákoníku práce

§ 18 zákoníku práce Zákoník práce uvádí, že mezi základní zásady pracovněprávních vztahů patří zejména: a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce, c) spravedlivé odměňování zaměstnance, d) řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, e) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Pro lepší pochopení zkoumané problematiky je možno na tomto místě uvést, že zákoník práce je jako předpis převážně kogentní, tj. zakotvuje pravidla, od nichž se strany nemohou odchýlit. Již jsem uvedl v úvodu, že zákoník práce chrání zaměstnance i před sebou samými. Vychází totiž z předpokladu, že zaměstnanec je vůči zaměstnavateli v podřízeném postavení a nemusí tak být schopen vždy projevit svoji vlastní svobodnou vůli. Jednání, kterým se zaměstnanec vzdá svého práva nebo souhlasí s postupem, který zákon nepovoluje, může být motivováno obavou ze ztráty zaměstnání. Zákon proto stanoví, že vzdání se práva zaměstnance je v mnoha případech neplatné. Zákoník práce také v mnoha případech stanoví určité povinné minimální standardy: například uvádí, že výpovědní doba musí činit nejméně dva měsíce. Od daného ustanovení se nelze odchýlit v neprospěch zaměstnance (tedy výpovědní dobu krátit), dohodou stran je však možné zavést pravidla pro zaměstnance výhodnější (tedy výpovědní dobu prodloužit). V praxi je třeba vycházet z toho, že pracovní podmínky mohou být stanoveny více zdroji: zejména zákonem, kolektivní smlouvou, vnitřním předpisem nebo individuální pracovní smlouvou. Zákon má vyšší právní sílu než kolektivní smlouva, která má vyšší právní sílu než vnitřní předpis. Kolektivní smlouva i vnitřní předpis mají vyšší právní sílu než pracovní smlouva. Zdroj nižší právní síly musí být vždy v souladu se zdrojem vyšší právní síly. V pracovním právu to zejména znamená, že zdroj nižší právní síly nesmí zaměstnance připravit o práva, která mu garantuje zdroj vyšší právní síly. Obráceně totiž není vyloučeno, aby zdroj nižší právní síly zaměstnancům nabídl víc: pokud by jedno právo zaměstnance

Pracovní právo a závislá práce

15

bylo upraveno různými zdroji různě, zákoník práce říká, že je na volbě zaměstnance, pro kterou variantu se rozhodne. V praxi tak bude zřejmě vždy platit to, co je pro zaměstnance nejvýhodnější. Mezi základními zásadami je možno uvést i pravidlo, že je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Bude-li tak soud rozhodovat o sporu týkajícím se například nejasného ustanovení pracovní smlouvy, které se nepodaří jednoznačným způsobem vyložit, přikloní se k výkladu pro zaměstnance výhodnějšímu.

Příklad

Zákoník práce stanoví pro zaměstnance v mzdové sféře minimální délku dovolené 4 týdny

v kalendářním roce. V rámci vyjednávání o kolektivní smlouvě se od takového ustano

vení lze odchýlit pouze ve prospěch zaměstnance a například stanovit nárok 5 týdnů.

Stejně tak i vnitřní předpis a individuální pracovní smlouva by v takovém případě měly

zaměstnanci přiznat nejméně 5 týdnů (nebo o nároku na dovolenou mohou mlčet, neboť

už je upraven jinde). Pokud by např. vnitřním předpisem byl stanoven nárok o délce

4 týdny, dovolá se zaměstnanec 5 týdnů s poukazem na to, že mu dané právo vyplývá

z kolektivní smlouvy. 1.3 Hlavní zdroje právní úpravy V pracovněprávních vztazích budeme pracovat zejména s následujícími předpisy: – Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, představuje kodex, v němž nalezneme většinu

právní úpravy individuálních i kolektivních pracovněprávních vztahů; – Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, doplňuje zákoník práce o podpůrná pravidla,

která dopadají na pracovněprávní vztahy, pokud zákoník práce neobsahuje vlastní

úpravu; – V zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při

práci, jsou blíže rozvedeny veřejnoprávní požadavky týkající se bezpečnosti a ochrany

zdraví při práci; – V zákoně č. 251/2005 Sb. najdeme nejdůležitější přehled sankcí, které zaměstnavatelům

hrozí v případě porušení pracovněprávních předpisů; – Zákon č. 2/1991 Sb. upravuje postup při kolektivním vyjednávání, včetně stávky; – Zákon č. 435/2004 Sb. upravuje zejména činnost úřadů práce při zprostředkování za

městnání a v souvislosti s aktivní politikou zaměstnanosti. Najdeme v něm také mj.

pravidla pro zaměstnávání cizinců a osob mladších 15 let; – Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, upravuje pracovnělékařské

služby, posudky a prohlídky; – Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavate

le, upravuje právo zaměstnanců na kompenzaci části mzdových nároků státem, pokud

je zaměstnavatel nemůže uspokojit pro svoji platební neschopnost; Zákoník práce v praxi – komplexní průvodce s řešením problémů 16 – Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy,

o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíže

ném pracovním prostředí, představuje klíčový předpis pro oblast odměňování; – Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých

osobních překážek v práci, zakotvuje pravidla pro placené a neplacené volno zaměst

nanců v případech neřešených zákoníkem práce. Výše uvedený výčet není a z povahy věci nemůže být úplný. V rámci Evropské unie není pracovní právo mezi jednotlivými členskými státy zcela sjednoceno, najdeme však řadu oblastí, v nichž existují evropské směrnice, které obsahují relativně podrobná ustanovení, která jsou pro národní zákonodárce závazná. Lze pak očekávat, že obdobná úprava bude existovat i v ostatních členských státech. Jedná se zejména o oblasti zákazu diskriminace, automatického přechodu pracovního poměru, pracovní doby, zvláštních pracovních podmínek žen a mladistvých, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vysílání zaměstnanců a ochrany zaměstnance v případě platební neschopnosti zaměstnavatele. 1.4 Pojem závislé práce

Zákonná ustanovení:

§ 2 a 3 zákoníku práce

Klíčovým pojmem zákoníku práce je pojem závislé práce. Slovy zákona se jedná o práci, která musí splňovat následující znaky: – vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, – výkon práce jménem zaměstnavatele, – výkon práce podle pokynů zaměstnavatele a – osobní výkon práce zaměstnancem. Nad rámec výše uvedené definice zákon stanoví následující požadavky: – výkon práce za mzdu, plat nebo odměnu za práci, – výkon práce na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, – výkon práce ve stanovené pracovní době, – výkon práce na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Pro závislou práci je tak typické zejména to, že jde o práci, kterou zaměstnanec vykonává v podřízeném stavu a řídí se při ní pokyny zaměstnavatele. Zaměstnavatel rozhoduje o tom, jak, kdy a kde bude práce vykonávána, nese všechny náklady spojené s výkonem práce, ale náleží mu také všechny její výsledky. Za výsledek nese odpovědnost primárně zaměstnavatel, a až zprostředkovaně zaměstnanec.

Pracovní právo a závislá práce

17

1.5 Druhy pracovněprávních vztahů Zákoník práce předvídá, že závislá práce by měla být vykonávána v tzv. základním pracovněprávním vztahu, kterým je buď pracovní poměr založený pracovní smlouvou, nebo některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dané pravidlo je třeba chápat následujícím způsobem: 1. Pokud určitá činnost splňuje znaky závislé práce, měla by být vykonávána v základním

pracovněprávním vztahu. 2. Základní pracovněprávní vztahy by měly být sjednávány na výkon závislé práce. Pra

covněprávní úprava neplatí automaticky a bez výjimky v případech, kdy je předmětem

takového pracovněprávního vztahu odlišná činnost. 1.6 Problematika „švarcsystému“

Zákonná ustanovení:

§ 2 a 3 zákoníku práce

§ 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti

§ 139 a 140 zákona o zaměstnanosti

Zejména dodržování prvního výše uvedeného pravidla vyvolává v praxi problémy. Zaměstnavatelé, a v některých případech i zaměstnanci, mohou mít tendenci vyhnout se sjednání pracovněprávního vztahu a místo toho se dohodnout, že práce bude vykonávána na základě obchodněprávní nebo občanskoprávní smlouvy. Takový postup je ekonomicky odůvodnitelný zejména následujícími skutečnostmi: – Výkon závislé práce podléhá vyšším odvodům. Zejména je povinností zaměstnavatele

hradit za zaměstnance i pojistné na veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení

nad rámec hrubé mzdy zaměstnance (konkrétně jde o částku 34 % hrubé mzdy). Od vody,

které platí OSVČ, jsou zpravidla nižší (a OSVČ mohou hrát do karet i tzv. výdajové

paušály). – Z pohledu zaměstnavatele je výhodné vyhnout se i právní úpravě zákoníku práce,

která ochraňuje zaměstnance. Neaplikací této právní úpravy by zaměstnavatel mohl

dosáhnout mimo jiné toho, že zaměstnanci bude vyplácena odměna nedosahující výše

minimální mzdy, že zaměstnanec bude pracovat i přes limity stanovené zákoníkem

práce a nebude např. chráněn před výpovědí. Zákon nicméně podobné úvahy nepřipouští, neboť jednoznačně stanoví, že závislá práce musí být vykonávána v základním pracovněprávním vztahu. Prostor pro úvahu zbývá jen tam, kde je možné daný právní vztah nastavit tak, aby definici závislé práce neodpovídal.

Zákoník práce v praxi – komplexní průvodce s řešením problémů

18

Příklad

Zaměstnavatel, který provozuje síť supermarketů, obsazuje dvě pozice:

– Jednak pozici prodavačky, od níž očekává výkon práce na pokladně ve stanovené

pracovní době na základě jeho pokynů;

– Jednak pozici „social media manažera“, který bude spravovat facebookový profil

zaměstnavatele. Půjde o práci na několik hodin týdně, kterou zaměstnanec může

vykonávat odkudkoli. Zaměstnavatel nemá o své prezentaci přesnou představu a spo

léhá na to, že uchazeč samostatně vypracuje strategii, kterou poté bude naplňovat.

V případě práce prodavačky nelze spekulovat o tom, že by práce mohla být vykonává

na jinak než v pracovním poměru. U social media managera to možné je, pokud bude

smlouva s ním i faktická spolupráce nastavena tak, že nebudou naplněny znaky závislé

práce, tj. zejména že social media manažer nebude vůči společnosti v podřízeném posta

vení a bude moci nezávisle a dle svého uvážení vykonávat svoji činnost tak, aby dosáhl

cíle, který si se společností ujednal.

Pomoci při nastavení vztahů se zaměstnanci a dodavateli může i tato tabulka:

Oblast Typické ustanovení pro

zaměstnance

Typické ustanovení pro dodavatele,

kteří nevykonávají závislou práci

Předmět smlouvy Výkon práce na určité pozici;

zaměstnanec vykonává sjednanou činnost, avšak negarantuje výsledek.

Poskytnutí služby směřující

k určitému výsledku, který je ve

smlouvě přesně vymezen a za jehož

dosažení dodavatel odpovídá.

Vázanost pokyny Zaměstnanec se vždy řídí pokyny

nadřízeného (s výjimkou pokynů protizákonných).

Dodavatel vykonává činnost

dle svého odborného uvážení

v mezích, které mu odběratel

stanoví. Dostane-li nevhodný nebo

nesprávný pokyn, odběratele na to

upozorní.

Pracovní doba Zaměstnanec vykonává (až na

výjimky) práci ve stanovené pracovní době.

Pracovní doba není přesně

stanovena (není-li to potřebné

s ohledem na povahu služby).

Pracoviště Zaměstnanec vykonává

práci zpravidla z pracoviště zaměstnavatele.

Místo výkonu práce není přesně

stanoveno (není-li to potřebné

s ohledem na povahu služby).

Odpovědnost Omezení odpovědnosti dle

zákoníku práce

Zpravidla neomezená odpovědnost,

možná smluvní limitace

odpovědnosti.

Mzda Typicky časová (výjimečně může

být úkolová, zaměstnanci je však i v tom případě garantována minimální a zaručená mzda)

Typicky úkolová (může však být

i časová)

Zákaz konkurence Platí Neplatí

Zapůjčení výrobních

prostředků

Ano, bezplatně Ne, nebo za úplatu

Pracovní právo a závislá práce

19

Prezentace Zaměstnanec vystupuje jménem

zaměstnavatele, používá jeho

značku.

Dodavatel by neměl vystupovat

jménem zaměstnavatele

a prezentovat se jeho značkou (až

na odůvodněné výjimky).

Případy, kdy dodavatel vykonává závislou práci mimo pracovněprávní vztah, zákon hodnotí jako nelegální zaměstnání. V případě zaměstnavatele může být za takové protiprávní jednání uložena pokuta ve výši minimálně 50 000 Kč a maximálně 10 000 000 Kč. V případě zaměstnance může pokuta činit až 100 000 Kč, avšak minimální výše stanovena není. Bude-li kontrolními orgány tento tzv. švarcsystém zjištěn, bude na vztah zaměstnavatele a zaměstnance nahlíženo jako na pracovněprávní vztah (bez ohledu na to, co mezi nimi bylo sjednáno). Zaměstnanec se tedy domůže ochrany podle zákoníku práce a zaměstnavateli hrozí v krajním případě i trestní odpovědnost.

Často kladené otázky

Rádi bychom si najali kontraktora, u něhož nejsou splněny znaky závislé prá

ce. Vadí, pokud mu pro účely výkonu práce poskytneme notebook a mobilní

telefon? Můžeme jeho docházku sledovat prostřednictvím docházkového sys

tému pro zaměstnance? Musíme kontrolovat, zda kromě nás fakturuje i jiným

subjektům?

Skutečnost, že zaměstnanec k výkonu práce používá pracovní prostředky poskytnuté

zaměstnavatelem (kromě počítače a mobilního telefonu může jít např. i o firemní emailo

vou adresu), a stejně tak i skutečnost, že zaměstnanec svoji práci vykonává pro jediného

„odběratele“, kterým je zaměstnavatel, představuje typické znaky závislé práce.

Posouzení, zda jde o závislou práci, nebo nikoliv, však vždy musí zohledňovat všechny

znaky závislé práce, přičemž za nejdůležitější je nutno považovat faktor nadřízenosti

a podřízenosti a výkon práce na základě pokynů zaměstnavatele.

Očekávání kontrolních orgánů je takové, že dodavatelé, kteří nevykonávají závislou

práci pro jednoho zaměstnavatele, budou svou práci vykonávat ze svého vlastního za

řízení, a pokud nebudou mít více klientů, budou o ně přinejmenším usilovat. Není tak

sice zcela vyloučeno, že by zaměstnavatel obhájil stanovisko, že v konkrétním případě

nejde o závislou práci, byť dodavatel pracuje jen pro něj a má k tomu od něj (typicky

za úplatu) zapůjčeny pracovní prostředky. S ohledem na hrozbu vysokých sankcí bych

nicméně zaměstnavatelům doporučil spíše opatrnost.

Sledování docházky je úkolem zaměstnavatele u zaměstnanců. Jde-li však o nezávislého

kontraktora, Vaše společnost by jeho docházku sledovat neměla (obvyklé je například

zasílání měsíčních výkazů, z nichž vyplývá odpracovaná doba, jako podkladu pro fak

turaci). Skutečnost, že dotyčný musí používat docházkový systém pro zaměstnance,

může být kontrolními orgány vnímán jako další pomocný argument, že jde o „skrytého“

zaměstnance. Je třeba zdůraznit, že o nelegální práci se může jednat jen tehdy, pokud pro zaměstnavatele vykonává závislou práci bez příslušné pracovní smlouvy jiná fyzická osoba. Pokud