načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Komentář a výklad náleži – Jiří Plos

Zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Komentář a výklad náleži
-11%
sleva

Elektronická kniha: Zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Komentář a výklad náleži
Autor: Jiří Plos

. – – – Předkládaná publikace je podrobným komentářem zákona č. 360/1992 Sb. , o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Tedy zákona označovaného jako ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  1 850 Kč 1 647
+
-
54,9
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 1172
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-018-0131-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis
.

Předkládaná publikace je podrobným komentářem zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Tedy zákona označovaného jako autorizační zákon.

Publikace je rozdělena do pěti částí. První část je úvodní – zabývá se historickým vývojem profesí architektů, inženýrů a techniků a právními souvislostmi s výkonem těchto profesí s dalšími oblastmi práva, především s právem stavebním a občanským. Druhá část je tvořena samotným komentářem autorizačního zákona, ve kterém je zpracována i relevantní judikatura. Třetí část je tvořena komentářem profesních předpisů České komory architektů a České komory autorizovaných inženýrů a techniků. Čtvrtá část je pak věnována vybraným tématům výkonu profese (např. profesním výkonům, honorářům, základním náležitostem stavby, smlouvám, ochraně práv k nehmotnému majetku, organizaci a řízení kanceláře či správě, řízení a zadávání zakázek a architektonických soutěží). V páté části jsou pak podrobné odkazy na užitečné formuláře a profesní instituce.

Celá publikace je doplněna o přehledná schémata a podrobný věcný rejstřík.

Kniha je určena jak pro právníky, tak především pro samotné architekty, inženýry a techniky činné ve výstavbě, kteří se s právem neustále setkávají v průběhu výkonu svých povolání.

V neposlední řadě je pak určena i studentům fakult architektury, stavebních fakult i fakult právnických.

Zařazeno v kategoriích
Jiří Plos - další tituly autora:
Stavební zákon s komentářem -- pro praxi Stavební zákon s komentářem
 (e-book)
Stavební zákon s komentářem -- pro praxi Stavební zákon s komentářem
Poradce 11 Stavební zákon -- zákon po novele s komentářem Poradce 11 Stavební zákon
Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 6/2020 Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále 6/2020
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů

a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů

a techniků činných ve výstavbě

Komentář a výklad náležitostí a podmínek

samostatného výkonu profese


Zákon o výkonu povolání

autorizovaných architektů

a o výkonu povolání

autorizovaných inženýrů

a techniků činných

ve výstavbě

Komentář a výklad náležitostí

a podmínek samostatného

výkonu profese

Jiří Plos


Vzor citace:

PLOS, J. Zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání

autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Komentář a výklad

náležitostí a podmínek samostatného výkonu profese. Praha: Wolters Kluwer ČR,

2018, 1172 s.

© JUDr. PhDr. Jiří Plos, 2018

ISBN 978-80-7598-172-1 (váz.)

ISBN 978-80-7598-173-8 (e-pub)

www.wolterskluwer.cz


V

Obsah

Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XI

ČÁST PRVNÍ Úvod o svobodných povoláních a vývoji profese . . . . . 1

1.1 Svobodná povolání – krátký úvod do historie právní regulace . . . . . . . . . . 3 1.2 Architekt/inženýr (stavitel) a vývoj požadavků na jejich kvalifikaci . . . . . . 9 1.3 Krátká historie vývoje právní úpravy výkonu profese v zemích

Koruny české – vzdělávání a samospráva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.4 Právní souvislosti výkonu profese se stavebním právem; vybrané

činnosti ve výstavbě (plánování území a projektování staveb,

provádění staveb) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

1.4.1 Systematika plánování území – základní členění územně

plánovacích podkladů a dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

1.4.2 Systematika projektování staveb, objektů a zařízení a základní

členění staveb, objektů a zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

1.5 Širší právní souvislosti výkonu profese / profese a právo . . . . . . . . . . . . . 53

1.5.1 Okruhy právních předpisů souvisejících s výkonem profese . . . . 53

1.5.2 Okruhy dotčených správních orgánů nejčastěji se dotýkajících

výkonu profese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

1.6 Závěrečné poznámky o povaze činnosti architekta/(civilního) inženýra

v širších kulturně civilizačních souvislostech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

ČÁST DRUHÁ Komentář zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu

povolání autorizovaných architektů a o výkonu

povolání autorizovaných inženýrů a techniků

činných ve výstavbě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

2.1 Úvodní ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 2.2 Autorizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

2.2.1 Pojem autorizace a rozsah oprávnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

2.2.2 Autorizované osoby – základní přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

2.2.3 Autorizovaný architekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

2.2.4 Autorizovaný inženýr a autorizovaný technik . . . . . . . . . . . . . . 118

2.2.5 Dílčí specializace v rámci oborů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

2.2.6 Všeobecné podmínky udělování autorizace . . . . . . . . . . . . . . . . 128

Obsah

VI

2.2.7 Specifické podmínky udělování autorizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 2.2.8 Požadavky na vzdělání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 2.2.9 Požadavky na průkaz praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 2.2.10 Předmět zkoušky odborné způsobilosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 2.2.11 Oprávnění Komor stanovit obsah autorizačních zkoušek . . . . . . 179 2.2.12 Složení slibu – péče o soukromý a veřejný zájem – konflikty

zájmů a postavení autorizovaných/registrovaných osob při

jejich řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 2.2.13 Zápis do seznamu autorizovaných osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 2.2.14 Zánik autorizace a jeho důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 2.2.15 Pozastavení autorizace a jeho důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199

2.3 Výkon činnosti autorizovaných a registrovaných osob . . . . . . . . . . . . 203

2.3.1 Všeobecný výměr práv a povinností autorizovaných

(registrovaných) osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 2.3.2 Náležitosti označení autorizovaných (registrovaných) osob

a náležitosti označování jimi vyhotovených dokumentací . . . . . 212 2.3.3 Způsoby výkonu činnosti autorizovanými (registrovanými)

osobami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 2.3.4 Výkon činnosti svobodnými architekty a inženýry . . . . . . . . . . . 232 2.3.5 Společnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 2.3.6 Veřejná obchodní společnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 2.3.7 Společnost s ručením omezeným . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 2.3.8 Povinnost a náležitosti pojištění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248 2.3.9 Působnost autorizovaných architektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 2.3.10 Působnost autorizovaných inženýrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 2.3.11 Působnost autorizovaných techniků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275

2.4 Disciplinární odpovědnost autorizovaných a registrovaných osob . . . . . 280

2.4.1 Všeobecné předpoklady a náležitosti disciplinární

odpovědnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281 2.4.2 Základní náležitosti disciplinárního řízení a disciplinárního

opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 2.4.3 Náležitosti odvolání do rozhodnutí o udělení disciplinárního

opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 2.4.4 Disciplinární dohled nad registrovanými osobami . . . . . . . . . . . 293

2.5 Profesní samospráva / profesní komory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296

2.5.1 Všeobecná ustanovení o zřízení Komor a jejich právním

statutu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 2.5.2 Všeobecná ustanovení o působnosti Komor . . . . . . . . . . . . . . . . 309 2.5.3 Organizační struktura Komory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324 2.5.4 Valná hromada a shromáždění delegátů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 325 2.5.5 Statutární orgány Komory – představenstvo a předseda . . . . . . . 331 2.5.6 Kontrolní a dozorčí orgány Komory – dozorčí rada a předseda

dozorčí rady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335

Obsah

VII

2.5.7 Disciplinární (kárný) orgán Komory – Stavovský soud

a předseda Stavovského soudu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339

2.5.8 Orgán oprávněný k autorizaci – autorizační rada . . . . . . . . . . . . 342

2.5.9 Organizační zázemí Komory – Kancelář Komory . . . . . . . . . . . 345 2.6 Výkon činnosti občany Evropské unie / registrace a registrované

osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353 2.7 Ustanovení společná a závěrečná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 374

2.7.1 Soudní ochrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 374

2.7.2 Územní působnost autorizovaných osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380

2.7.3 Přechodná ustanovení pro období do ustavujícího zasedání

Komory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 382

2.7.4 Přechodná ustanovení pro zrušení předchozích oprávnění . . . . . 384

2.7.5 Účinnost Zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 397 2.8 Příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 403 ČÁST TŘETÍ Profesní předpisy (vnitřní řády) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 459 3.1 Úvod – k povaze vnitřních řádů jakožto právních předpisů a jejich

struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 461 3.2 Autorizace a autorizační proces

Registrace a registrační proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 468 3.3 Profesní a etické (deontologické) předpisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 500 3.4 Disciplinární a smírčí předpisy (disciplinární pravomoc komor) . . . . . . 519 3.5 Soutěže a veřejné zakázky / architektonické, urbanistické a konstrukčně

inženýrské soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 558 3.6 Organizace komor a pravidla jednání

Organizační, jednací a volební pravidla a procesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 582 ČÁST ČTVRTÁ Profesní dokumenty – výkonové a dokumentační

standardy (vybraná témata výkonu profese) . . . . . . 635

4.1 Profesní výkony / služby plánovací a projektové / honoráře / základní

náležitosti provádění stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 640

4.1.1 Profesní výkony a služby / základní okruhy profesních

výkonů a služeb poskytovaných architekty a inženýry,

popřípadě techniky a zásady jejich oceňování . . . . . . . . . . . . . . 640

4.1.2 Investiční a související činnosti ve výstavbě a zapojení

profesionálů do tohoto procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 649

4.1.3 Hodnoty, potřeby a pluralita zájmů, jejich kolize/konflikty

a pozice profesionála při jejich vypořádání . . . . . . . . . . . . . . . . . 662

4.1.4 Profesní výkony a služby poskytované v územním plánování . . . 666

Obsah

VIII

4.1.5 Výkony a služby poskytované při projektování staveb,

objektů a zařízení a základní členění staveb, objektů

a zařízení dle jednotlivých fází . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 691 4.1.6 Výkonové fáze v některých vybraných zemích EU

a ve Švýcarsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 782 4.1.7 Zásady oceňování projektových prací pozemních, inženýrských

a technologických staveb, objektů a zařízení a souvisících

profesních projektových výkonů – stanovení pracnosti . . . . . . . . 800 4.1.8 Zahraniční dokumenty určené ke stanovování honorářů . . . . . . 828

4.2 Smlouvy / typy smluv a jejich základní struktura / práva

k nehmotnému majetku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 830 4.2.1 Smlouvy (smluvní typy a osnovy smluv) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 830 4.2.2 Ochrana práv k nehmotnému majetku (práv k duševnímu

vlastnictví) v procesu (územního) plánování a projektování

staveb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 906

4.3 Organizace a řízení kanceláře/ateliéru (obchodní korporace nebo

společnosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 953 4.3.1 Organizace ateliéru/kanceláře (obchodní korporace nebo

společnosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 953 4.3.2 Organizační uspořádání a funkční a další vztahy mezi

jednotlivými členy týmu – řízení ateliéru/kanceláře

(obchodní korporace nebo společnosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 964 4.3.3 Řízení ateliéru/kanceláře (obchodní korporace nebo

společnosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 975 4.3.4 Manažerské rozhodování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 986

4.4 Správa a řízení zakázky / zadávání zakázek a architektonické soutěže . . . 998

4.4.1 Zakázky, jejich třídění a systémy řízení (v České republice

a v zahraničí) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 998 4.4.2 Zadávání (veřejných) zakázek a soutěže o návrh

(architektonické, urbanistické, krajinářské, konstrukční

soutěže) – architektonicko-urbanistická soutěž spojená

s vyhledáním spoluinvestora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1018

ČÁST PÁTÁ Samostatné přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1103

5.1 Formuláře žádostí o autorizaci a o registraci osoby usazené a osoby

hostující . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1105 5.1.1 Formuláře žádostí ČKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1105 5.1.2 Formuláře žádostí ČKAIT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1105

5.2 Rejstřík, literatura a vybrané prameny, přehled schémat . . . . . . . . . . . . 1106

5.2.1 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1106 5.2.2 Literatura a vybrané prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1114

Obsah

IX

5.2.2.1 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1114

5.2.2.2 Vybrané prameny (zdroje příslušející

k mezinárodním a národním organizacím jsou

uvedeny u těchto organizací; právní předpisy

a zdroje soudních a správních rozhodnutí jsou

uvedeny u těchto institucí) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1128

5.2.3 Přehled schémat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1130

5.3 Profesní instituce – přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1133

Slovo o autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1157

XI

SEZNAM ZKRATEK

Zkratky institucí, úřadů a orgánů ČKA / Komora

Česká komora architektů ČKAIT / Komora

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ČÚZK

Český úřad zeměměřický a katastrální EU

Evropská unie MK

Ministerstvo kultury MV

Ministerstvo vnitra MZe

Ministerstvo zemědělství MZV

Ministerstvo zahraničních věcí MŽP

Ministerstvo životního prostředí SKP

skutečné provedení stavby SÚJB

Státní úřad pro jadernou bezpečnost Úřad

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ZOV

zásady organizace výstavby Zkratky právních předpisů a jiných řádů

1

autorský zákon

zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem

autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 1

Není-li uvedeno jinak, jsou všechny předpisy citovány ve znění pozdějších předpisů.


SEZNAM ZKRATEK XII BGB

Bürgerliches Gesetzbuch (německý občanský zákoník) Listina

usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny

základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky NObčZ / občanský zákoník

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ObčZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník s. ř. s. / soudní řád správní

zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní správní řád

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád SZ / stavební zákon

zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Ústava

ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Zákon / zákon o výkonu profese

zákon České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných

architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve

výstavbě zákon o dani z nemovitosti

zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí zákon o elektronických komunikacích

zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) zákon o hl. m. Praze

zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze zákon o ochraně průmyslových vzorů

zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona

č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích,

ve znění pozdějších předpisů zákon o požární ochraně

zákon České národní rady č. 133/1985 Sb., o požární ochraně zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích

zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ZoOK

zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o ob

chodních korporacích) ZZVZ

zákon č. 134/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek

SEZNAM ZKRATEK

XIII

ŽivZ

zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) AŘ

autorizační řád SŘ ČKA

Soutěžní řád České komory architektů Ostatní zkratky an.

a následující pozd. zm.

pozdější změny Sb. NU ÚS

sbírka nálezů Ústavního soudu Sb. RNSS

sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

ČÁST PRVNÍ

Úvod o svobodných

povoláních a vývoji profese 1.1 SVOBODNÁ POVOLÁNÍ –

KRÁTKÝ ÚVOD DO HISTORIE

PRÁVNÍ REGULACE

MOTTO:

„(228) Jestliže stavitel (itinnum) postavil někomu dům a dohotovil jej, dá mu

tento jako odměnu dva šekely stříbra za jeden sar plochy domu.

(229) Jestliže stavitel postavil někomu dům a své dílo neudělal pevně a dům,

který postavil spadne a usmrtí majitele domu, bude tento stavitel usmrcen.

(230) Jestliže usmrtil dítě majitele domu, bude usmrceno dítě tohoto stavitele.

(231) Jestliže usmrtil otroka majitele domu, dá majiteli domu otroka za ot

roka.

(232) Jestliže zničil majetek, vše, co zničil, nahradí; a poněvadž dům, který

postavil, neudělal pevně a tento dům spadl, postaví ze svých vlastních pro

středků dům, který spadl.

(233) Jestliže stavitel postavil někomu dům a neudělal své dílo pevně a zeď

spadne, tento stavitel pevně vystaví tuto zeď ze svých vlastních prostředků.“

Zákoník Chammurapiho (1728–1686 př. Kr.)

1)

Již od dob Chammurapiho byla některá povolání, při jejichž provádění hrozily značné škody na majetku, na zdraví a životech osob, to jest povolání, jejichž výkon byl spjat s vysokou mírou osobní odpovědnosti za poskytnuté profesní výkony a služby, podrobena regulaci. Mezi taková povolání, označovaná později jako „artes liberales“, jež tradičně obdobné regulaci podléhala, patřilo povolání stavitelské („architekt-itinnum“) a lékařské [humánní: „(218) Jestliže lékař (asūm) provedl plnoprávnému občanu bronzovým nožem obtížnou operaci a způsobí, že plnoprávný občan zemře, nebo bronzovým nožem otevře oční oblouk plnoprávného občana a zničí jeho oko, uříznou mu jeho ruku.“ / „(219) Jestliže lékař provedl otroku neplnoprávného občana bronzovým nožem obtížnou operaci a způsobí, že zemře, nahradí otroka za otroka.“, resp. veterinární: „(225) Jestliže dobytčí nebo oslí lékař (asūm alpim, nebo imerim) provedl dobytčeti nebo oslu obtížnou operaci a usmrtí jej, zaplatí majiteli dobytčete nebo osla čtvrtinu jeho kupní ceny.“]; pozdějším historickým vývojem byla k této skupině profesí přičleněna i profese právní – neuvažujeme-li pro určitou specifičnost profesi a stav soudcovský (daiānūtu), jíž bylo například věnováno ustanovení (5): „Jestliže soudce (daiānu) rozsoudil spor, vydal Úvod o svobodných povoláních a vývoji profese 4 rozhodnutí, vyhotovil tabulku s pečetěmi, avšak později svůj rozsudek změnil, tohoto soudce usvědčí ze změny rozsudku, který vydal, a výrok, který je předmětem tohoto sporu, zaplatí dvacateronásobkem a ve stavu soudců ho zbaví soudcovského křesla a nebude se soudci při soudu zasedati.“

Všechny tyto tři profesní oblasti tvoří jádro regulovaných nezávislých povolání i v současnosti. Formy regulace se v historii pochopitelně významně proměňovaly v souvislosti s vývojem kulturně civilizačním, zejména sociálně-ekonomickým, se stupněm vzdělanosti společnosti a její otevřenosti a tomu odpovídající mírou osobní odpovědnosti za poskytované výkony a služby – avšak také s rostoucí mírou profesní diferenciace a specializace a profesního sebeuvědomování. Přestože jsou nám známa jména řady architektů/stavitelů starověku, z nichž mnozí požívali i mimořádné společenské prestiže, současné pojetí profese architektů/stavitelů zrálo a procházelo procesem profesního sebeuvědomování především v období renesance a v následujícím období baroku, během nichž byli sice profesionálové stále ještě soustředěni v ceších

2)

, avšak stále více se prosazovalo nové stavovské pojetí, jemuž

se rozhodných impulsů dostalo zejména s industriální revolucí spojenou s prudkým růstem technologických změn a inovací vyžadujících postupnou specializaci a diferenciaci profesní na straně jedné, a zároveň vytvoření tomu odpovídajícího moderního uspořádání stavovského, umožňujícího lépe spravovat profesi a podmínky pro její řádný výkon. Tento proces se odehrál zejména koncem 18. století a v průběhu století 19. spolu s uvolňováním celospolečenských poměrů a se vznikem zcela nových forem soukromoprávních vztahů i existence a systému výkonu veřejné moci.

Společnost totiž dospěla v průběhu svého kulturního a civilizačního vývoje za několik posledních tisíciletí k poznání, že existují určité profese, jejichž osobní výkon je spojen s významnými důsledky vyžadujícími stanovení zvláštního právního režimu. Základním znakem výkonu výše uvedených povolání je od úsvitu našeho historického vědomí proto zvýšená osobní odpovědnost fyzické osoby za výkon činností, uspokojujících individuální, a tedy v konkrétní situaci vždy velmi proměnlivé potřeby klientů, na jejichž kvalitě je ovšem zároveň veřejný zájem. Ani společnost současná se nedokázala s tímto nárokem na nutnou kvalitu uvedených profesí vyrovnat jinak než formou přísnějšího právního režimu pro jejich výkon. To vše tím spíše, že s rostoucím trhem služeb obecně se vytváří podstatně širší pole profesního působení při poskytování výkonů a služeb a tím též podstatně vyšší míra anonymity, významně omezující, nebo dokonce často vylučující osobní znalost poskytovatele výkonů a služeb a z toho plynoucích důsledků – mimo jiné možnosti domoci se náhrady v případě způsobené újmy, zejména majetkové škody včetně škody na životech a zdraví.

Důvody pro vyšší stupeň regulace lze (v souladu s právem Evropské unie i s mezinárodními zvyklostmi a pravidly) shrnout do několika bloků. Činnosti těmito osobami vykonávané ■ mají významný vliv na zdraví, život, majetek a životní prostředí občanů, ■ mají vždy individuálního jmenovitého adresáta a nelze je poskytovat vůbec,

anebo jenom velmi obtížně anonymnímu adresátovi,

Svobodná povolání – krátký úvod do historie právní regulace

5

■ vyžadují vysoký stupeň kvalifikace, zejména dlouhodobé (prakticky celoživot

ní) vzdělávání a obvykle i dlouhodobou přípravnou odbornou praxi, ■ mají tvůrčí charakter s vysokým stupněm individuálního autorského přínosu, ■ jsou pro svoji složitost obtížně posuzovatelné laiky, přičemž však mohou způ

sobit škody velkého rozsahu na majetku a zdraví, ■ vyžadují nezávislost, neboť ti, kdo činnosti konají, se často pohybují na samé

hranici mezi zájmy soukromými a veřejnými, přičemž se mnohdy nemohou vy

hnout střetům i se zájmy státu samotného v zájmu zachování a ochrany práv

jejich klientů – a to práv, která nepochybně patří k jejich právům základním.

Označení povolání vykonávaných jako svobodná, resp. přesněji nezávislá [ar­ tes liberales; freie Berufe, professions libérales, liberal professions, profesiones liberales

3)

], znamená svobodu jednotlivých odborně způsobilých osob vykonávat

tyto profese bez přímé ingerence a intervence státu – bez jeho přímého, setrvalého dozoru. Touto nezávislostí se rozumí ovšem především nezávislost na výkonné moci, neboť působnost státu je dána vždy a primárně při zákonodárném vymezování právního a věcného rámce jak profese samé, tak zejména profesní samosprávy. Obdobné platí i pro kontrolu odborně způsobilých osob i profesních samospráv mocí soudní. Ani moc výkonná není dokonce zcela zbavena určitých dohledových kompetencí, avšak v míře zásadně menší než v případě živností a živnostenského podnikání – zpravidla se omezuje na dohled nad pravidly upravujícími přístup k povolání a nad nediskriminačním prováděním těchto pravidel, popřípadě dohled nad pravidly souvisejícími s omezením nebo odnětím oprávnění profesi vykonávat. Výkon některých povolání je navíc podmíněn i předběžným souhlasem státní výkonné moci (soudní exekutoři jmenováni ministrem spravedlnosti). Základním znakem profesních samospráv je jejich zřízení zákonem jakožto právnických osob veřejného práva, které jim skýtá vysokou míru autonomie při správě vlastní profese.

Princip regulace povolání se specifickými nároky na nezávislý odpovědný profesní výkon je ostatně předvídán i současným ústavním pořádkem České republiky, a to jmenovitě čl. 26 Listiny základních práv a svobod:

„(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností“, a to v souběhu s ustanovením čl. 4 téže Listiny: „(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. (2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina”) upraveny pouze zákonem. (3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. (4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“

Z uvedených zásad vychází též jakási osa principu odpovědnosti, kterou známe již z dob starobabylónské říše a která je konstituována, arci s mírněji koncipovaným

Úvod o svobodných povoláních a vývoji profese

6

pojetím důsledků porušení povinností, i novým občanským zákoníkem a zákoní

kem trestním. Profesní odpovědnost autorizované osoby má svůj obecný civilistic

ký základ především v ustanoveních § 5 – status osoby, § 433 – status podnikatele,

§ 2950 – specifická odpovědnost podnikatele dle nového občanského zákoníku,

která výslovně stanovují, že: „Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí

k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo,

že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem

spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.“ (§ 5 odst. 1 NObčZ –

odborná péče a nedostatek oprávnění k činnosti) Kdo jako podnikatel vystupuje

vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své

hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany

a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnos

tech stran.“ (§ 433 odst. 1 NObčZ – ochrana slabší strany) „Kdo se hlásí jako pří

slušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako

odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo

škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak

se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.“ (§ 2950 –

škoda způsobená informací nebo radou); podrobněji se těmto otázkám věnujeme

v následujících částech komentáře, zejména v části druhé a čtvrté.

Tradiční součástí výkonu uvedených profesí jakožto povolání svobodných, resp.

přesněji nezávislých, pak byl postupně se utvářející a rozvíjející systém profesních

samospráv, jejichž charakter se proměňoval v souladu s proměnami právního pro

středí, zejména s proměnami podmínek sociálně-ekonomických. V období mezi lety

1951 až 1990 – po dobu totality – byla u nás (v tehdejší Československé socia

listické republice) činnost profesních samospráv i koncepce osobní odpovědnosti

za poskytované služby a výkony zásadně omezena, nebo dokonce zlikvidována.

Nicméně určitými turbulencemi procházela svobodná, resp. nezávislá povolání –

a mezi nimi též povolání architekta a civilního inženýra – i jinde ve světě. Nejed

nalo se o likvidaci jako ve státech totalitních, nýbrž o hledání místa těchto povolání

v nově nastupujících společnostech globální ekonomiky a „systémových přístupů“,

jejichž protagonistům se tyto modely zdály efektivně nahrazovat specifický osobní

charakter těchto služeb a otevírat poskytování těchto služeb bez ohledu na specific

ké místní podmínky (globalizační tendence výkonu profesí) v zásadě unifikovaně

a anonymně. Jakkoliv je přínos moderních technologií, zejména informačních, ja

kožto účinného nástroje pro inovativní přístupy k navrhování a projektování staveb

i k plánování území zřejmý, prokazuje se stále ostřeji, že užitím těchto nástrojů

nepozbývají smyslu samy základní principy, jak jsme je uvedli výše. Ba právě na

opak – s narůstající celkovou anonymitou vztahů mezi producentem a spotřebitelem

(uživatelem) se stále zjevnějším stává právě osobní rozměr těchto povolání a jejich

neanonymní charakter. V případě plánování území a projektování staveb též úzce

spjatý s regionálním i lokálním prostředím. Lákavost jakési „neutrality“ unifikace,

automatizace či systémové normalizace anebo „systémové“ terminologie, charak

teristické určitým vyprázdněním pojmů, která se dokonce zdála být v šedesátých

Svobodná povolání – krátký úvod do historie právní regulace

7

letech možnou cestou k prolomení bariér železné opony a určité konvergenci různých společenských systémů, se sice přenesla (například v Československu 60. let) i do některých právních předpisů, například připravovaného stavebního zákona, avšak vzala za své politickou normalizací 70. let, která žádným podobným tendencím nepřála [nicméně odezvy systémového přístupu lze vysledovat například ve zmíněném stavebním zákonu vydaném pod č. 50/1976 Sb., zejména v části týkající se územního plánování – jednak vytvořením úplné soustavy (matice devíti) územně plánovacích nástrojů, uspořádaných podle územních měřítek a podle podrobnosti vypracovávaného dokumentu (od velkých územních celků přes sídelní útvary k sídelním zónám a od prognóz přes plány k projektům), jednak volbou „neutrálních“ označení částí území: velké územní celky (ne kraje), sídelní útvary (ne obce a města), jimiž se z celého systému vytratilo to nejpodstatnější, a tím byl smysl a účel územního plánování jakožto projevu samosprávné působnosti sám].

Nezávislé profese sice procházely různými peripetiemi, avšak jejich kontinuální vývoj jako profesí i forem profesní samosprávy nikdy úplně přerušen nebyl, zejména v anglosaském světě, jehož sklony k revolučním zvratům jsou – naštěstí – tlumeny tradicí (přesto se ani Velká Británie v období premiérky Margaret Thatcherové takovým pokusům úplně nevyhnula). Vývoj od druhé poloviny 50. do počátku 80. let byl završen v rámci západní Evropy vydáním řady „vertikálních“ směrnic upravujících a sjednocujících podmínky pro výkon jednotlivých vybraných nezávislých povolání (všeobecnou úpravu pro uznávání odborné kvalifikace regulovaných povolání představovala směrnice „horizontální“, to jest směrnice upravující obecně podmínky pro výkon všech povolání mimo povolání sektorová); pro architekturu byla vydána například směrnice Rady č. 85/384/EEC ze dne 10. června 1985, o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a obdobných dokladů o formální kvalifikaci v oboru architektury, obsahující opatření pro umožnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb. Souvisejícím výsledkem těchto politických debat byla též nově koncipovaná profesní samospráva; není náhodou, že právě do 70. a 80. let spadá vydání řady nových právních předpisů v jednotlivých zemích Evropských hospodářských společenství i zahájení procesu přípravy globálních dokumentů týkajících se profesních standardů architektů a civilních inženýrů.

K obnově standardního výkonu profesí došlo na území České republiky (a samostatně též Slovenské republiky, neboť tyto otázky spadaly do působnosti republik, nikoliv federace) až v roce 1990 s obnovou demokratického zřízení; počátkem devadesátých let byla zahájena postupná obnova standardního profesního a občanského postavení odborníků, a to zejména v těch profesích, u nichž se v průběhu historického vývoje projevila nutnost stanovit pro jejich výkon zvláštní právní režim. Mezi tyto profese náleží obvykle ■ profese lékařské a odborně související [(humánní) lékaři, stomatologové, psy

chiatři a psychologové, lékárníci, veterinární lékaři], ■ profese právní a odborně související (advokáti, notáři, patentoví zástupci, audi

toři, daňoví poradci a účetní, exekutoři, ale rovněž soudci) a konečně Úvod o svobodných povoláních a vývoji profese 8 ■ profese související s výstavbou a s péčí o přírodní a kulturní dědictví (archi

tekti, inženýři, urbanisté, konzervátoři/restaurátoři); v průběhu let 1990 až 1992 byly novými zákony upraveny podmínky pro výkon téměř všech výše uvedených profesí. V některých společnostech je taková profesní samospráva přiznána i některým dalším profesím, u nichž se předpokládá vyšší míra nezávislosti, spojená se specifickou mírou osobní odpovědnosti (například novináři a jejich možnost podstatným způsobem ovlivňovat utváření veřejného mínění).

Nové postavení odborníka v technických/inženýrských oborech vůči společnosti v rámci stavebního zákona odrážel především novelizovaný zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a to novelou provedenou zákonem č. 262/1992 Sb., v souhrnu ustanovení § 43 an., speciálně pak ustanovení § 46a (a pozdější novelou v roce 1998 ještě o doplněné ustanovení § 46b), a na tuto novelu navazující a uvedená ustanovení provádějící zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Současnou právní úpravou, na niž tento zákon o výkonu profese navazuje a kterou provádí, představují ustanovení § 158 až 160 (v souběhu s některými dalšími ustanoveními, například § 13a, § 24, § 104, § 86 odst. 5, § 110 odst. 4, § 143 až 151, § 153, § 174 a další) zák. č. 183/20036 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, vymezujících vybrané činnosti ve výstavbě a základní náležitosti jejich výkonu.

Z uvedeného plyne, že součástí profesní (zájmové/personální) samosprávy nejsou spolky (sdružení) občanů s dobrovolným členstvím příslušníků některých povolání, registrované jako osoby práva soukromého, byť se i formálně jako komory označují, protože rovněž sdružují osoby konající stejnou nebo obdobnou profesi, například Profesní komora sociálních pracovníků, Komora soudních znalců či Komora geodetů a kartografů (zeměměřická komora) – tady ovšem nutno dodat, co už výše řečeno, že tato profese byla v minulosti součástí profesní samosprávy civilně inženýrské. Proto některé z těchto spolků, byť třeba dosud neúspěšně, opakovaně usilují o změnu svého právního statusu na profesní komoru zřízenou zákonem (geografové, restaurátoři/konzervátoři, psychologové).

1.2 ARCHITEKT/INŽENÝR (STAVITEL)

A VÝVOJ POŽADAVKŮ NA

JEJICH KVALIFIKACI „Jako v ostatních oborech, ... asi nejlépe bude postupovati tak, bude-li věci sledovati od počátku, jak vznikají a jak se vyvíjejí.“

Aristotelés ze Stageiry: Politika

4)

„Vědomosti architektovy (stavitelovy), jehož úsudkem jsou hodnocena díla vytvářená jinými uměními, jsou vyzbrojeny celou řadou věd a všestranným vzděláním. Vědomosti tyto rodí se z praxe (fabrica) a z teorie (rationatio). Praxe je stálé a běžné rozvažování na podkladě získaných zkušeností, jež z jakéhokoliv materiálu provádí rukou dílo k dosažení pojatého plánu. Teorie pak dovede vypracované věci demonstrovat důvtipem (ingenium) a vědeckým propočtem. Proto stavitelé, kteří se bez teoretického vědeckého vzdělání věnovali jenom výcviku v manuální obratnosti, nemohli dosáhnout plného docenění svých výkonů; ti, kteří na druhé straně spolehli jenom na teorie a na pouhé vzdělání vědecké, vypadají, jako by sledovali stín, a ne věc samu. Naproti tomu ti, kteří se dobře vyučili obojímu, dosáhli rychleji s uznáním vytčeného cíle, jakoby vyzbrojeni všemi zbraněmi. ... Stavitel musí být znalý umění literárního, aby si pomocí záznamů mohl učiniti paměť spolehlivější. Dále musí míti vědomosti v zacházení s rydlem, aby nákresy objektů dovedl snáze předvésti zamýšlený vzhled díla. Geometrie pak poskytuje stavitelství řady pomůcek; především učí používati při rýsování kružidla a pravítka, jimiž se dají daleko snáze provádět na staveništích nárysy budov, a směry pravých úhlů, rovin a přímek ... Je nutno znát také velmi mnoho z dějepisu ... Filosofie zajisté zdokonaluje stavitele velikostí ducha, aby nebyl nadutý, nýbrž raději přívětivý, řádný, poctivý a bez lakoty, což je nejhlavnější: bez poctivosti a bez mravní čistoty nelze totiž vytvořit žádné dílo; ... Mimoto filosofie poučuje o přírodě, což se řecky jmenuje fysiologia (φυσιολογια). A je nezbytné, aby se s fysiologií seznámil velmi bedlivě, poněvadž se mu naskýtá mnoho různých otázek povahy přírodovědné. ... Stavitel se také musí vyznat v hudbě, aby rozuměl zvukovým zákonům a matematické teorii zvuku a aby mimoto dovedl správně zařídit vyrovnané napětí balist, katapult a škorpionů. ... Lékařskou vědu je ovšem třeba znát vzhledem k inklinací podnebních Úvod o svobodných povoláních a vývoji profese 10

pásem, jimž Řekové říkají klimata (κλιματα), a pro správné použití ovzduší

a míst, jež jsou zdravá a choroboplodná, jakož i vod; neboť bez těchto před

pokladů nelze vybudovat žádné zdravé sídliště. Je také nutno znát právní

předpisy, pokud jsou nezbytné u staveb, hraničících s veřejnými a cizími po

zemky ... Stavitelé je musí znát proto, aby se mohli o věc postarat předem,

než stavby zařídí, aby se hlavám rodin po dokončení prací nezanechávaly

rozepře a aby při sepisování smluv bylo možno postarat se obezřetně i o sta

vebníka, i o podnikatele stavby; sepíše-li se totiž odborně stavební smlouva,

dojde k vypořádání obou stran bez úskoku. ...

Stavitel ... nemusí a ani nemůže být znalý čtení a psaní jako Aristarchos, ne

smí však být bez literárních znalostí vůbec; nemusí být ani takovým hudební

kem jako Aristoxenos, ne však k hudbě cizí. Ani malířem jako Apellés, avšak

ne nezkušený v kreslení; ani sochařem jako Myrón nebo Polykleitos, avšak

ne neznalý umění sochařského. Ani zase lékařem jako Hippokratés, avšak

nesmí se k lékařství stavět nevšímavě. Ani nemusí a nemůže nadprůměrně

vynikat v ostatních vědách, nesmí v nich však být nevzdělaný.“

Marcus Vitruvius Pollio: Deset knih o architektuře

5)

„Dříve však, než postoupím dále, měl bych, myslím, vysvětliti, jakého bych

chtěl architekta míti. Nebudu totiž předváděti tesaře, abys ho srovnával s vr

cholnými muži z ostatních vědních oborů. Ruka tesařova slouží totiž architek

tovi jen jako nástroj. Za architekta prohlásím toho, kdo dovede stejně tak věc

v mysli a v duchu podle spolehlivých a obdivuhodných pravidel a postupů

vymeziti jako provésti technicky všecko to, co pohybem břemen a sloučením

různých těles dá se co nejlépe uzpůsobiti pro nejvážnější lidskou potřebu.

A aby to dovedl, musí pochopiti a poznati věci nejlepší a nejhodnotnější.

Takový tedy bude architekt. ... Staviteli nejsme však zavázáni jenom za to,

že nám dal bezpečná a vítaná útočiště proti žáru slunečnímu a proti zimě

a sněhu, ačkoliv toto není dobrodiním nejmenším, nýbrž i za to, že vynalezl

pro veřejnost i pro soukromí mnoho nepochybně a značně užitečných a pro

životní potřeby zas a zase nejvýše příhodných věcí...“

Leone Battista Alberti: Deset knih o stavitelství

6)

„...právník bez dějin a literatury je řemeslník, pracující zedník, má-li však

znalosti z těchto oborů, může se nazývat architektem.“

Walter Scott: Guy Mannering

7)

Nic nevystihuje potřebu a nutnost širšího a hlubšího profesního základu všech shora popsaných regulovaných profesí než slova posledního z citovaných autorů v popisu základních požadavků na výkon profese advokáta – snad právě proto, že se

Architekt/inženýr (stavitel) a vývoj požadavků na jejich kvalifikaci

11

nejednalo o architekta/inženýra, nýbrž advokáta a spisovatele, který se ve svém příměru dovolává znaků odlišujících prostého řemeslníka od architekta/(civilního) inženýra.

Vrátíme-li se však zpět k architektům/(civilním) inženýrům, považujeme za účelné s ohledem na další výklad připomenout ještě jednou Vitruvia, jenž ve svých deseti knihách o architektuře popsal nejen základy profese, nýbrž také základy architektury (stavitelství) a urbanismu. Především v obecnosti vymezil základní předpoklady kvality, spočívající v ideovém usměrnění (ordinatio, řecky taxis – ταξις), v rozvržení (dispositio, řecky diathesis – διαθεσις), v eurythmii (ευρυθμια), v symetrii (συμμετρια), v ladnosti/půvabu/kráse (decor, řecky kallos – καλλος) a v hospodářské rozvaze (distributio, řecky oikonomia – οικονομία).

Ideovým usměrněním rozumí přiměřenost, vyrovnanost jednotlivých součástí díla, celkovou proporcionalitu, v jeho hmotové přiměřenosti – rozměrovosti (qauntitas, řecky posotés – ποσοτης), jejímž základem je měřítko, poměrová míra (modulus). Rozvržením rozumí vhodné rozmístění jednotlivých prvků v rámci celku, účelnou a kvalitní kompozici (qualitas), jež se realizuje nákresy rozvrhu (řecké ideai – ίδεαί), a to půdorysem (ichnografia – ίχνογραφία), nárysem (orthografia – ορθογραφία) a prostorovým pohledem (skenografia – σκενογραφία). Eurytmií rozumí ladný vzhled díla a příjemný dojem z jeho členění vhodnou střídou prvků. Symetrií rozumí správný poměr (úměrnost) mezi jednotlivými částmi díla vzhledem k jeho celku (soulad). Ladností vyváženost zjevu díla z účelově užitých součástí při dodržení jejich vnitřní zákonitosti. Za hospodárnost má pak rozumný poměr mezi potřebami stavebníka a kvalitou stavby, to jest rozumný poměr mezi úsporností a kvalitou.

V případě stavby i města musí být výsledkem vhodně založené osídlení, na bezpečném místě, ve zdravém prostředí, dobře uspořádané nejen vůči vůči světovým stranám a klimatu, ale zejména k dobrému užívání. Nejen pro stavby platí ono tré pravidelně opakované, avšak velmi často v praxi nerespektované: utilitas (uživatelská přívětivost a příhodnost, potřebnost a užitečnost) – firmitas (mechanická pevnost a trvanlivost, odolnost a spolehlivost, stálost) – venustas (ladnost a pohlednost, sličnost a půvab, jedním slovem: krása).

Proměny území (přírodního prostředí), správy krajiny a hospodaření v ní, zejména stavění, představují jedny ze základních lidských aktivit souvisejících s lidským pobýváním ve světě, kterou se člověk postupně vyděloval z přírody a kterou procházel ve svém procesu individuačním, kulturním a civilizačním.

Slovo architektura, označující činnost a ve výrazné míře se podílející na tvorbě umělého životního prostředí, je odvozeno z řeckého slova αρχι-τεκτων (architektón), αρχιτρων (architrón). Sousloví je tvořeno slovy αρχος (archos) a τεκτων (tektón), jimiž se rozumí přední, první, hlavní, vůdčí (αρχος) a dělník, řemeslník, tesař (τεκτων); αρχι-τεκτων pak přední, hlavní, vedoucí řemeslník, to znamená vedoucí tesař, prostě původce díla

7)

. Pro přesnější a hlubší porozumění tomuto pojmu

a smyslu profese, jak o ní bude následně trvale řeč, uvedeme krátce širší pojmové souvislosti. Neboť αρχι-τεκτων je založen až za smyslem αρχος i τεκτων. Hlouběji než αρχος spočívá αρχη (arché) – počátek, původ, příčina, základ (teprve později Úvod o svobodných povoláních a vývoji profese 12 a odvozeně vedení, velení, správa). I τεκτων poukazuje za sebe ke svému hlubšímu smyslu vyjevujícímu se teprve skrze τικτω (tiktó) – počít, rodit, růst, působit, tvořit, utvářet. Rozměr tohoto τικτω osmysluje nejen τεκτων, nýbrž i τεχνη (techné); skrze τικτω v jeho pojmové šíři se dotýkáme podstaty architekta jako osoby spjaté s utvářením místa – s utvářením prostoru.

Početí, rození, růst – spjaty s místem a jeho překonáním svým počátkem a koncem vymezují lidský pobyt ve světě; odtud pak τεκτων (tektón) jako ten, jenž je spjat s počátkem pobytu (člověka) zde a nyní, jako ten, kdo je spjat vždy s původním, počátečním, základním projevem stavění, zakládání, budování – bydlení, pobývání. Spjatost s prvotním projevem bytí staví ovšem architekta i architekturu do úlohy zvlášť klíčové a významné. Ba důsledně domyšleno a vyřčeno – je každý člověk v původním smyslu toho slova αρχη – τεκτων (ve smyslu τικτω), a to původně a bezprostředně sám za sebe. Počátek sebe-vědomého pobytu je tak bytostně spjat s architekturou jako výrazem αρχη- τικτω.

Profese architekta či stavitele prochází po celou poznanou historii vývojem, během něhož se v souvislosti s novými technologiemi stavění, s novými hmotami, avšak zejména spolu s růstem složitosti světa trvale podstatně proměňuje, přičemž nejvýraznější skutečností je postupné oddělování fáze projektové od fáze provádění staveb samého. Dlouho však setrvává výkon obého v úzké souvislosti a soustředěno v jedné osobě, jak je ostatně patrno i z právních předpisů dotýkajících se stavitelů (architektů, inženýrů), obsažených například již Chammurapiho zákoníku z doby vzdálené bezmála čtyři tisícovky let. S postupujícím časem a prohlubující se specializací nastalo tedy rozlišování mezi osobami nesoucími odpovědnost za zpracování projektu a za dohled nad jeho provedením stavbou a osobami nesoucími odpovědnost za provádění stavby. Projektování staveb se jako samostatná tvůrčí a profesní činnost důsledně odděluje od stavebních hutí v průběhu 17. století. Projektová činnost v podobě, jak ji známe i dnes, trvá tedy zhruba tři sta až čtyři sta let. Toto základní profesní i právní rozmezí zachovává i současná platná právní úprava – stavební zákon.

Mladší fází podrobnějšího členění a oddělování je rozlišování uvnitř projektování samého. Dlouho se nerozlišuje mezi architekty a inženýry. Ještě Petr Parléř stavěl katedrálu i most a zároveň se zřejmě podílel (podobně jako Matyáš z Arrasu) i na Karlových urbanistických koncepcích. V dnešním pojetí byl tedy architekt i civilní inženýr i urbanista (přesněji územní plánovač) – a také vynikající sochař, jak nasvědčují busty v triforiu nebo socha sv. Václava ve stejnojmenné kapli Svatovítského chrámu. Atomizace projektování byla vyvolána především rostoucími nároky na jednotlivé stavby; tento proces provází vznik celé řady samostatných disciplín. V průběhu staletí se totiž nedílnou součástí staveb stala celá řada zařízení a vybavení, která musí navrhnout a vyprojektovat specialista nebo na jejímž projektu se má aktivně podílet. Tento specialista musí být veden stejným cílem jako autor stavby jako celku (ať je jím architekt, či inženýr).

8)

Pojem inženýr, jak jej dnes užíváme a jak mu rozumíme, je data podstatně mladšího a poměrně nedávného, objevuje se systematičtěji v evropském kontextu až

Architekt/inženýr (stavitel) a vývoj požadavků na jejich kvalifikaci

13

v 16. století. Jeho jazykový/pojmový základ je ovšem starší a odvozuje od latinského ingenium mající řadu významů souvisejících jednak s přirozeností, povahou, jednak – a pro tento účel především – s bystrostí, důvtipem, nadáním či vlohou, s duchem a duševní silou. V románských jazycích pak je užíván pojem ingenio – to jest důvtip, důmysl, duch, rozum, vynalézavost, obratnost, ale zároveň také jako stroj, válečný stroj, přístroj, střela. Ve španělštině se objevuje slovo engendrar, engeñar, engeñero, engeño ve smyslu osoby obsluhující válečné stroje sloužící k dobývání nebo obraně, tedy rozuměl se jím původně ten, kdo „..vymýšlel, navrhoval a řídil práce a stavby k dobývání a hájení neb opevňování míst k účelům vojenským“. Je odvozeno pravděpodobně ze španělského ingenio (stroj), od něhož odvozeno ingeniero jakožto řidič válečných strojů. Postupně se prosadil ve francouzském prostředí [ingénieur – Larousse uvádí jako první doložené datum výskytu tohoto pojmu rok 1556 – engin – machine de guerre], resp. v anglickém jazykovém okruhu [engineer – Collins Concise Dictionary uvádí mezi jinými významy též „a member of that branch of the armed forces concerned with the construction and demolition of bridges, roads etc.“

9)

], to jest jak jejich budování, tak jejich ničení,

přičemž se postupně užití tohoto pojmu rozšiřovalo na některé typy veřejných staveb (silnice a stavby mostů a tunelů, vodní díla, posléze železnice). Ve Francii byl dokonce založen v roce 1720 inženýrský sbor mostní a silniční a v roce 1795 pak i odpovídající vysoké technické učení, přičemž došlo k oddělení inženýrství vojenského a civilního. Tento obor se posléze stal základem pro vytváření inženýrských stavovských komor. Po dlouhou dobu bylo toto označení vyhrazeno důsledně buď technikům – mechanikům, strojařům nebo stavebním technikům. Užívání tohoto pojmu, zejména v české současné praxi se však tomuto základu v mnoha ohledech vzdálilo. Nejdále zřejmě v užívání pojmu „inženýring“, jímž se rozumí v zásadě obstaravatelská činnost pro klienta podle smlouvy o příkazu, přičemž tato činnost po výtce nemívá nic společného ani se stroji, ani s vlastním stavěním.

Specializace vyvolaná objemem dat, podnětů a změn – informací a z toho plynoucích inovací, které musí být zvládnuty, nese s sebou vedle mnoha přínosů (především hlubší a zároveň rozsáhlejší zvládnutí odborné dílčí problematiky) základní nedostatek – stavbu v její celistvosti již nemůže zvládnout a poznatky o ní v sobě integrovat pouze jedna osoba. Velmi často již není jedna osoba s to ani koordinovat práci všech nezbytných specialistů. Tato skutečnost vedla zákonitě k týmové práci, která vyžaduje nové znalosti, zkušenosti i technologii projektování. Tento proces byl v současnosti značně urychlen užitím nových „globalizujících“ informačních technologií, nových technologií stavebních, s proměnou trhu a tím i s proměnou některých částí profesní praxe, byť základní profesní principy zůstávají zachovány.

Ve světě takto se proměňujícím si architekti a inženýři musí hledat a stále znovu hledají svoje profesní místo. Co však v tomto věku „globalizace“ zůstává konstantou nenarušenou (a domníváme se i nenarušitelnou – pokud neuvažujeme o lidské existenci kočovným životem v mobilních konstrukcích), je vztah k určitému místu a vztah k jednotlivému konkrétnímu klientu. Čím větší tlak na globální projevy

Úvod o svobodných povoláních a vývoji profese

14

profese a její produkty, tím zřetelnější tendence a protitlak regionální a lokální – vy

mezení se v místě a místem, důraz na osobité. Zvláštní charakter povolání architekta

a (civilního) inženýra spočívá jednak v osobním tvůrčím výkonu určeném vždy

jednotlivému konkrétnímu adresátu – klientu, jednak (a především) v odpovědnos

ti s tímto výkonem spojené. A právě tato celistvá profesní odpovědnost je a bude

základem veškerých výkladů o standardech profesních výkonů i o standardech pro

fesní dokumentace.

O tom koneckonců svědčí i dlouholeté celosvětové úsilí o stanovení základ­

ních právních a odborných rámců pro výkon profese architekta a (civilního)

inženýra současnosti i nejbližší budoucnosti, procházející zejména v posledních

desetiletích rozsáhlejšími revizemi. Cílem je zpracování profesních a právních do

kumentů, které formulují celosvětově platné doporučené zásady pro výkon povo

lání architekta a (civilního) inženýra a odpovídající současným inovacím a prud

kému rozvoji informačních technologií (IT). Často se však jedná o tendence módní

a o klišé a povrchní líbivé, a proto mnohdy přeceňované postupy, které podstatu

problémů stojících před profesemi spíše zastírají; pouhé nástroje, byť v lecčems

skvělé, se stávají samým smyslem a účelem, nikoliv prostředkem k efektivnímu

dosažení stanovených cílů

10)

. Tyto mezinárodní dokumenty jsou určeny k využití

pro úpravu národních právních předpisů týkajících se výkonu povolání architekta

a (civilního) inženýra a podmínek výstavby vůbec. Smyslem je dosáhnout účelné

ho sjednocení podmínek a vytvoření společně uznávaných profesních standardů,

které má v době globalizace umožnit stále větší uvolňování pohybu zboží i služeb;

má umožnit, aby bylo po celém světě zřejmé, co je podstatou profese architekta/

(civilního) inženýra v nejširším smyslu toho slova a v nejširší škále jeho profes

ních výkonů, co může a má od architekta/(civilního) inženýra požadovat a očeká

vat klient a jaké jsou nezbytné právní základy takto uchopené profese. Přestože se

globalizace stává součástí každodennosti, ba dokonce určitým zaklínadlem sou

časnosti, nemá snaha po určitém sjednocení profese a profesních standardů zastřít

zvláštnosti lokálních podmínek a nemá působit proti architektuře, stavitelství a ur

banismu samým.

Nástrojové sestavy profese

Výše popsaná celistvost a komplexnost profese, šíře jejích základů, nezbytnost prak

tických schopností a dovedností a teoretických vědomostí a znalostí, jakož i stupně

dosahovaného mistrovství velmi působivě symbolicky vyjadřují nástrojové sestavy

svobodného zednářství – pracovní nástroje učně, tovaryše a mistra, jak je napří

klad uvádí McNulty

11)

. Trojice nástrojů představují vždy kombinaci dvou mezních

profesních poloh, pro něž třetí nástroj je vyvažujícím – uvádějícím oba související

nástroje do rovnováhy. Trojice těchto nástrojů pak míří od základních profesních

předpokladů (činností) přes pokročilé profesní projevy (zkoušení) až k vrcholným

výkonům (projektování); tvoří tedy ucelenou řadu všeobecných i profesních vědo

mostí a znalostí a dovedností a schopností.

Architekt/inženýr (stavitel) a vývoj požadavků na jejich kvalifikaci

15

(03) Profesní nástroje jako symbol profese:

(03a) Profesní nástroje učňovské:

Pracovními nástroji učňovými jsou kladivo, dláto a měřidlo; jsou náčiním

činnosti. Kladivo je znázorněním vášně, schopnosti vydat v nějaké situaci ener

gii, soustředěně konat. Měřidlo (o délce 24 palců znázorňujících počet hodin dne)

je zpodobením intelektuální schopnosti určující, jak často se má každý z nástrojů

používat; a vzhledem k tomu, že má den dvacet čtyři hodiny, také určující, kdy se

má nástroj použít – je tedy výrazem určitého konkrétního řádu věcí, uspořádanosti,

strukturovanosti, rozloženosti v čase. Dláto pak představuje v původním slova smy

slu vzdělávání jakožto opracovávání, obrábění hmoty, materiálu, resp. „obrábění“,

to jest kultivaci osobnosti, tedy nabytou znalost a dovednost rozpoznat, analyzovat

a rozlišovat, to jest vhodným způsobem nabytých znalostí a dovedností užívat, a tu

díž nástroj oba předchozí nástroje vyvažující. Schopnosti stojící na opačných pólech

tak mohou být udržovány v rovnováze. Všechny tři nástroje učně vyjadř



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.