načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář - Lukáš Vacek

  > > > Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář  
Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář

Elektronická kniha: Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář
Autor:

Kniha je dosud jediným komentářem na trhu, který zohledňuje zásadní novelu zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Výklad reaguje na nabytí účinnosti ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  930
+
-
Doporučená cena:  990 Kč
6%
naše sleva
31
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 448
Rozměr: 24 cm
Úprava: xix, 427 stran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-8776-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha je dosud jediným komentářem na trhu, který zohledňuje zásadní novelu zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Výklad reaguje na nabytí účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a vyrovnává se s dopady obecných změn v soukromém právu na oblast spotřebitelského úvěru, zároveň však sleduje předchozí právní úpravu podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v jehož režimu byly uzavřeny starší smlouvy o spotřebitelském úvěru.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Lukáš Vacek - další tituly autora:
Zákon o spotřebitelském úvěru -- Komentář Zákon o spotřebitelském úvěru
Vacek, Lukáš
Cena: 881 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Komentář
KOMENTÁŘE WOLTERS KLUWER
Zákon
o spotřebitelském úvěru





Komentář
Zákon
o spotřebitelském
úvěru
Lukáš Vacek





Vzor citace: VACEK, L. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. 448 s.
Právní stav publikace je k 1. 4. 2015.
© Mgr. Lukáš Vacek, 2015
ISBN 978-80-7478-776-8 (váz.)
ISBN 978-80-7478-777-5 (e-pub)





V
OBSAH
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VII
Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IX
Seznam předpisů citovaných v komentáři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XIII
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVII
ZÁKON č. 145/2010 Sb., O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU A O ZMĚNĚ
NĚKTERÝCH ZÁKONŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
§ 1–24 ČÁST PRVNÍ SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
§ 1 Předmět úpravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
§ 2 Výjimky z působnosti zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
§ 3 Vymezení některých pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
§ 4 Informace v reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
§ 5 Předsmluvní informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
§ 6 Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr . . . . . . 78
§ 7 Povinnosti věřitele během trvání spotřebitelského úvěru . . 97
§ 8 Důsledky porušení informační povinnosti . . . . . . . . . . . . 108
§ 9 Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský
úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
§ 10 Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr . . . 129
§ 11 Odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává
spotřebitelský úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
§ 12 Výpověď spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
§ 13 Ukončení oprávnění čerpat spotřebitelský úvěr . . . . . . . . 155
§ 14 Smlouva o vázaném spotřebitelském úvěru . . . . . . . . . . . 157
§ 15 Předčasné splacení spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . 169
§ 16 Překročení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179
§ 17 Některá ustanovení týkající se zprostředkovatelů . . . . . . 183
§ 17a Smlouva, ve které se sjednává zprostředkování
spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192
§ 17b Odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává
zprostředkování spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . . . . 196
§ 18 Vyloučení použití směnky nebo šeku . . . . . . . . . . . . . . . 201
§ 18a Zajištění spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211
§ 18b Použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou . . . . . 218





VI
Obsah
§ 19 Dozor nad dodržováním zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221
§ 20 Správní delikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233
§ 21 Odpovědnost za správní delikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253
§ 22 Společná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261
§ 23 Přechodná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271
§ 24 Zrušovací ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273
§ 25–26 ČÁST DRUHÁ ZMĚNA ŽIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA . . 274
§ 25 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274
§ 26 Přechodná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275
§ 27 ČÁST TŘETÍ ZMĚNA ZÁKONA O ČESKÉ OBCHODNÍ
INSPEKCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277
§ 27 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277
§ 28 ČÁST ČTVRTÁ ZMĚNA ZÁKONA O ČESKÉ NÁRODNÍ
BANCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278
§ 28 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278
§ 29 ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279
§ 29 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279
Příloha č. 1: Povinné informace v reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280
Příloha č. 2: Povinné informace před uzavřením smlouvy, ve které se
sjednává spotřebitelský úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284
Příloha č. 3: Povinné informace ve smlouvě, ve které se sjednává
spotřebitelský úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301
Příloha č. 4: Povinné informace po dobu trvání spotřebitelského úvěru
ve formě možnosti přečerpání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318
Příloha č. 5: V ýpočet roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský
úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322
Příloha č. 6: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském
úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345
Příloha č. 7: Formulář pro informace o spotřebitelském úvěru
poskytovaném ve formě možnosti přečerpání a za účelem sjednání
nové smlouvy, kterou se odkládá platba nebo mění způsob
splácení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353
Příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363
Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 422
Věcný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 425
O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427





PODĚKOVÁNÍ
Tento komentář by nevznikl bez řady konzultací a odborných diskusí, které autor
vedl zejména s Mgr. Martinou Obstovou a Mgr. Stanislavem Čurillou, v diskusi
s nímž se myšlenka komentáře prvně zrodila.
Stejný dík patří i Mgr. Lucii Částkové, Mgr. Ondřeji Čížkovi, JUDr. Martinu
Houtovi za laskavé korektury, které přispěly ke zkvalitnění předkládaného díla.
Zvláštní poděkování pak patří Mgr. Davidu Vyhnálkovi za cenné připomínky,
vzájemné konzultace i společnou přednáškovou činnost, která se do komentáře také
promítla.
V neposlední řadě bych rád poděkoval za trpělivost a podporu všem svým
blízkým, kteří mi dodávali víru v jeho úspěšné dokončení.
Autor










IX
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
Právní předpisy
87/102/EHS směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986
o sbližování právních a správních předpisů členských států
týkajících se spotřebitelského úvěru
93/13/EHSsměrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993
o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských
smlouvách
2008/122/ESsměrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/
ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve
vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání
ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých
rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně
CCDsměrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze
dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru
a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS
CRDsměrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne
25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice
Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady
1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice
Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES
DMDsměrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne
23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele
na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS
a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES
exekuční řádzákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád
GuidelinesGuidelines on the application of Directive 2008/48/EC
(Consumer Credit Directive) in relation to costs and the
Annual Percentage Rate of chargé
MCDsměrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze
dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na
nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/
ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010





X
Seznam použitých zkratek
MiFID směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze
dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně
směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení
směrnice Rady 93/22/EHS
notářský řádzákon č. 358/1992 Sb., notářský řád
notářský tarifvyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb.,
o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti
a Notářské komory České republiky
novela CCDsměrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011,
kterou se mění část II přílohy I směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví dodatečné
předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů
o. s. ř.zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
obč. zák.zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
obch. zák.zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
PSDsměrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne
13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu,
kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES
a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES
spr. řádzákon č. 500/2004 Sb., správní řád
tr. zák.zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
UCPDsměrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze
dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách
vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice
Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady
97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004
z. p. k. t.zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu
z. r. ř.zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu
rozhodčích nálezů
zák. č. 40/1964 Sb. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
zák. č. 43/2013 Sb. zákon č. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010
Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů
zák. č. 87/1995 Sb. zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech
a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění
zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů





XI
Seznam použitých zkratek
zák. č. 253/2008 Sb. zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti
legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
zák. č. 321/2001 Sb.zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání
spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.
zák. o bankáchzákon č. 21/1992 Sb., o bankách
zák. o ČNBzákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance
zák. o ČOIzákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci
zák. o daních
z příjmů
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
zák. o doplňkovém
penzijním spoření
zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření
zák. o
elektronickém podpisu
zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně
některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu)
zák. o finančním
arbitrovi
zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi
zák. o ochraně
osobních údajů
zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně
některých zákonů
zák. o ochraně
spotřebitele
zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
zák. o ověřování zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo
kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně
některých zákonů (zákon o ověřování)
zák. o penzijním
připojištění
zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním
příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících
s jeho zavedením
zák. o platebním
styku
zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku
zák. o
pojišťovacích zprostředko-
vatelích a
likvidátorech pojistných
událostí
zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích
a samostatných likvidátorech pojistných událostí
a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích
zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí)
zák. o
pojišťovnictví
zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví
zák. o regulaci
reklamy
zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně
a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání





XII
Seznam použitých zkratek
zák. o spotřebitel -
ském úvěru
zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně
některých zákonů
živnostenský zákon zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon)
Ostatní zkratky
CRÚ Centrální registr úvěrů
ČNB Česká národní banka
ČOI Česká obchodní inspekce
ESD Evropský soudní dvůr
ESLP Evropský soud pro lidská práva
ESVO Evropské sdružení volného obchodu
RPSN roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr
SDEU Soudní dvůr Evropské unie, dříve ESD





XIII
SEZNAM PŘEDPISŮ CITOVANÝCH V KOMENTÁŘI
1 ,2
ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny
základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky
zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád
zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový
zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících
zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci
zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích
zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)
zákon č. 21/1992 Sb., o bankách
zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti
zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance
zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách
některých zákonů souvisejících s jeho zavedením
zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
1
Předpisy jsou řazeny v pořadí:
– ústavní zákony,
– kodexy,
– zákony,
– ostatní právní předpisy,
– mezinárodní smlouvy,
– předpisy práva Evropské unie.
2
Není-li uvedeno jinak, jsou všechny předpisy v textu citovány ve znění pozdějších předpisů.





XIV
Seznam předpisů citovaných v komentáři
zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991
Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání
zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních
s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů
zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon
zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii
zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění
dalších zákonů
zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů
zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších
zákonů (zákon o elektronickém podpisu)
zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru
a o změně zákona č. 64/1986 Sb.
zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi
zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných
likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o
pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí)
zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu
zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích
zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích)
zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování
pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování)
zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti a financování terorismu
zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví
zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku
zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů
zákon č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich
aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů
zákon č. 139/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku,
ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další zákony
zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření
zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)
zákon č. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském
úvěru a o změně některých zákonů
zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí





XV
Seznam předpisů citovaných v komentáři
nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností
nařízení vlády č. 363/2013 Sb., o vzorovém poučení o právu na odstoupení od
smluv uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory a
vzorovém formuláři pro odstoupení od těchto smluv
vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)
vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách
notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky
vyhláška Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních
potřeb
vyhláška České národní banky č. 164/2002 Sb., o podmínkách přístupu k
informacím v informační databázi České národní banky – Centrální registr úvěrů
vyhláška Ministerstva informatiky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí
a služeb elektronických komunikací
vyhláška České národní banky č. 163/2014 Sb., o výkonu činnosti bank,
spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004
o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování
zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany
spotřebitele“)
směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních
a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru
směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve
spotřebitelských smlouvách
směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997
o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002
o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice
Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002
o zprostředkování pojištění
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004
o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS
a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice
Rady 93/22/EHS
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o
nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně
směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/
ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004





XVI
Seznam předpisů citovaných v komentáři
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu
2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES,
2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008,
o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009
o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném
užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech,
o dalším prodeji a o výměně
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011
o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice
Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/
EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES
směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011, kterou se mění část II
přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví
dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014
o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně
směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010





XVII
PŘEDMLUVA
Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, nabyl
účinnosti dne 1. ledna 2011. Přestože tato oblast byla již dříve upravena zákonem
č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o
změně zákona č. 64/1986 Sb., přijetí zákona č. 145/2010 Sb. lze považovat za velký
přelom v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu, který čerpá spotřebitelský úvěr.
Předcházející spíše kusá úprava, která měla svůj předobraz v evropském právu,
a to především ve směrnici 87/102/EHS, byla nahrazena ucelenou komplexní
úpravou spotřebitelského úvěru ve všech fázích kontraktačního procesu i trvání
smluvního vztahu. Hlavní zásluhu na tom však nemá primárně český zákonodárce, ale
opět zákonodárce evropský, neboť zákon č. 145/2010 Sb. do českého práva
transponoval směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o
spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Přestože již v době
transpozice této směrnice usilovalo Ministerstvo financí jako spolugestor nejen o řádnou
transpozici směrnice, ale i o zabránění dalším možným způsobům obcházení
zákona a nekalým praktikám na trhu spotřebitelských úvěrů, s ohledem na průběh
legislativního procesu lze považovat za úspěch, že zákon o spotřebitelském úvěru byl
před volbami na jaře 2010 vůbec schválen a že směrnici, která byla přijata v režimu
maximální harmonizace, transponoval v zásadě správným způsobem.
Odvahu z vlastní iniciativy reagovat na nekalé praktiky na trhu spotřebitelských
úvěrů získal český zákonodárce až o několik let později, když z výlučné iniciativy
Ministerstva financí byl zpracován a následně přijat zákon č. 43/2013 Sb., kterým
se mění zákon č. 145/2010 Sb. Tato novela s chirurgickou přesností cílila na řešení
nejpalčivějších problémů, s nimiž bylo možné se na trhu spotřebitelských úvěrů
setkat. O správném zacílení novely a účinném řešení problémů, které současně
nepředstavuje neúměrnou zátěž pro férové účastníky trhu, svědčí mimo jiné i kladné
hodnocení, a to jak ze strany seriózních bankovních i nebankovních poskytovatelů
úvěru, tak ze strany spotřebitelských organizací a neziskových společností
specializujících se na dluhové poradenství.
Více než čtyři roky od okamžiku přijetí zákona č. 145/2010 Sb. na straně jedné
umožňují s určitým odstupem a místy i kriticky vykládat jednotlivá ustanovení
zákona, na straně druhé znamenají, že autor má legislativní proces a všechny peripetie
s ním související stále ještě v živé paměti.
K zásadní změně došlo v mezidobí i u autora samotného – z místa
legislativce na oddělení Retailové finanční služby a ochrana spotřebitele na finančním trhu
na Ministerstvu financí byl usnesením vlády České republiky jmenován do funkce





XVIII
Předmluva
zástupce finančního arbitra, který řeší zcela konkrétní případy jednotlivých spotře -
bitelů, má možnost se naprosto detailně seznámit s celou smluvní i předsmluvní
dokumentací, tudíž je ve zcela bezprostředním kontaktu se situací na trhu poskytování
spotřebitelských úvěrů a má výborný přehled jak o praktikách jednotlivých věřitelů,
tak o ne vždy seriózním přístupu některých spotřebitelů.
Nakolik se kombinaci teoretických znalostí i praktických zkušeností podařilo
přetavit do kvalitního komentáře, to je již ponecháno na posouzení čtenáři.
Autorovou ambicí bylo připravit takový komentář, který neřeší akademické či
hypotetické problémy, ale může sloužit jako každodenní vodítko pro osoby, které
spotřebitelské úvěry podnikatelsky nabízejí, stejně jako pro konkrétní spotřebitele,
anebo spíše pracovníky spotřebitelských organizací či neziskových dluhových
poraden, kteří spotřebitelům pomáhají řešit složitou dluhovou situaci a případně i další
problémy spojené s předlužením. Cenným zdrojem poznání zákona může
nepochybně být i pro pracovníky orgánů dohledu a v neposlední řadě i pro všechny další
subjekty a osoby, které zákon o spotřebitelském úvěru při své každodenní činnosti
aplikují, ať už se jedná o soudy, nebo již zmiňovaného finančního arbitra.
Cílem této publikace bylo především překročit známou právní poučku o tom, že
komentář zpravidla končí tam, kde začínají problémy, a namísto obecného výkladu
se soustředit právě na různé sporné a problematické záležitosti, a to mnohdy včetně
konkrétních příkladů.
O tom, že zde respektovaná odborná literatura bohužel zatím chyběla, do značné
míry svědčí i aktuální kauza ohledně nesprávného výpočtu ukazatele roční
procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr v souvislosti s prodejem osobních
automobilů, kdy i několik let po nabytí účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. stále ještě existují
mezi jednotlivými aktéry diametrálně odlišné představy o správném postupu, v
důsledku čehož byl především klamán spotřebitel.
Předkládané dílo je jediným uceleným komentářem zákona o spotřebitelském
úvěru zohledňujícím jeho novelizaci a zároveň jediným komentářem, který
paralelně zohledňuje jak právní režim nového občanského zákoníku, tak právní úpravu
platnou do 31. prosince 2013.
Přestože v souvislosti s přijetím nového civilního kodexu nebyl zákon č. 145/2010
Sb. přímo novelizován, nová obecná právní úprava má zcela bezprostřední dopad i na
oblast upravenou tímto zvláštním zákonem. Jen namátkou připomeňme třeba odklon
od tzv. absolutní neplatnosti právních úkonů ve prospěch relativní neplatnosti právních
jednání, zvláštní pozornost věnovanou ochraně spotřebitele v souvislosti se závazky
nebo rozlišování kategorií zajištění a utvrzení dluhů. Vedle smluv o spotřebitelském
úvěru uzavíraných již za účinnosti nového občanského zákoníku však nelze
opomenout ani ignorovat všechny smlouvy uzavřené do 31. prosince 2013, kterých je ostatně
převažující většina, proto je na řadě míst zohledněna i předchozí právní úprava.
Občanský zákoník sám stále ještě budí vášně mezi svými příznivci a odpůrci
a na zásadní soudní rozhodnutí, která vyloží některá jeho problematická ustanovení,
si budeme muset ještě pár let počkat. To naštěstí neplatí pro zákon o spotřebitelském





XIX
Předmluva
úvěru jako takový, který již byl opakovaně aplikován při rozhodovací činnosti sou -
dů a v neposlední řadě i finančního arbitra. Na řadě míst je tak možné odkázat na
známou i méně známou judikaturu, ať už s ní autor bez výhrad souhlasí, anebo je
jiného právního názoru.
Ostatně právní názory autora samotného nejsou mnohdy nijak překvapivé.
Vzhledem k tomu, že se dlouhodobě a soustavně věnuje přednáškové činnosti pro
odbornou i laickou veřejnost, a to zejména právě v souvislosti s komentovaným
zákonem, jsou jeho názory v příslušných kruzích známé a v minulosti již byly některé
převzaty i v rádoby odborné literatuře, aniž by byl řádně označen a citován zdroj.
Stejně tak se ale šíří i různé nepřesné citace a tvrzení, jakým způsobem autor při
různých příležitostech ta která ustanovení zákona vykládal. Těmto nepřesnostem má
předkládaný komentář rovněž předejít a zajistit, že názory autora jsou jednoznačně
zachyceny v písemné podobě.
Přijetí nového občanského zákoníku s sebou vedle některých zásadních změn
v oblasti závazkového práva nese i určité novinky v oblasti odpovědnosti za škodu,
které by za určitých okolností mohly dopadnout např. i na odbornou přednáškovou
činnost či právě publikaci předkládaného díla. Kdo se hlásí jako příslušník určitého
stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, je
povinen nahradit škodu, kterou způsobil neúplnou nebo nesprávnou informací nebo
škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti.
Autor tohoto komentáře si je vědom této skutečnosti a na tomto místě
podotýká, že na některé instituty se mohou právní názory expertů lišit. V tomto díle
jsou sice prezentovány jeho myšlenky, zároveň však vyzývá čtenáře ke kritickému
zhodnocení každého předkládaného právního názoru. Zároveň jsou v díle citovány
i názory jiných odborníků na oblast spotřebitelských úvěrů, případně dalších osob,
které v této oblasti v nedávné době publikovaly. V konečném důsledku však je vždy
ponecháno na čtenáři, pro který právní názor nalezne v právní úpravě, judikatuře
tuzemských i evropských orgánů i další odborné literatuře silnější oporu.
Závěrem pak nezbývá než připomenout, že v nedávné době byla přijata
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském
úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/
/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010. Jelikož byla tato směrnice založena v zásadě na
velmi obdobných principech jako směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru
a na některých místech na tuto druhou jmenovanou směrnici výslovně odkazuje, lze
předpokládat, že i její tuzemská transpozice, ať už bude legislativně technicky
řešena jakkoliv, bude velmi obdobná stávající úpravě obsažené v zákoně č. 145/2010
Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Tento komentář tak může posloužit i legislativci
při přípravě správné transpozice, stejně jako při výkladu případné budoucí právní
úpravy, dokud nebude vydán ucelený komentář.
To jsou však už úvahy de lege ferenda nad rámce aktuálně platné a účinné právní
úpravy, které se překládaný komentář z povahy věci věnuje především.
Praha 30. listopadu 2014










1
ZÁKON
č. 145/2010 Sb.
ze dne 21. dubna 2010
O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU
A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ
Změna: 43/2013 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie
1)
a upravuje
některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem.
Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná
finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo
zprostředkovatelem.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.
Směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011, kterou se mění část II přílohy I
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví dodatečné předpoklady pro
výpočet roční procentní sazby nákladů.
K § 1
1. Úvodní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru pozitivně vymezuje
předmět právní úpravy, kterým jsou některá práva a povinnosti související se
spotřebitelským úvěrem. Současně toto ustanovení obsahuje legální definici spotřebitelského
úvěru, podle které se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr
nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli
věřitelem nebo zprostředkovatelem. Spotřebitelský úvěr je tedy tímto zákonem definován





Spotřebitelský úvěr
2
§ 1
velmi široce. Pod jeho definici lze podřadit jak některé konkrétní smluvní typy,
např. smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. obč. zák. nebo smlouvu o úvěru podle
§ 2395 a násl. obč. zák., kterým do 31. prosince 2013 odpovídaly smlouva o půjčce
podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb. či smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák.,
tak smlouvy nepojmenované, které budou mít obdobný charakter, za předpokladu,
že jednou smluvní stranou bude spotřebitel [viz komentář k § 3 písm. a)] a druhou
věřitel [viz komentář k § 3 písm. b)], případně bude při sjednání spotřebitelského
úvěru zapojen na straně věřitele nebo spotřebitele zprostředkovatel [viz komentář
k § 3 písm. c) a k § 17]. Spotřebitelský úvěr sám o sobě však žádným konkrétním
smluvním typem není. Je to pouze režim, který je třeba aplikovat v případě, že
konkrétní smluvní vztah naplňuje znaky pozitivní definice § 1.
2. Podobný přístup lze najít například v zákoně č. 284/2009 Sb., o platebním
styku, který je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES
ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu a upravuje v § 74
a násl. mimo jiné „smlouvu o platebních službách“, která také není samostatným
smluvním typem, ale jen režimem, který se uplatní v některých případech smlouvy
o účtu podle § 2662 a násl. obč. zák. (dříve smlouva o běžném účtu podle § 708
a násl. obch. zák., případně za určitých okolností smlouva o vkladovém účtu podle
§ 716 a násl. obch. zák.), bude-li mít účet charakter platebního účtu, ale vedle toho
může dopadat i na nejrůznější podoby smluv nepojmenovaných, v praxi
označovaných např. jako „smlouva o vydání platební karty“ apod. Velmi specifická a přitom
obecně známá finanční služba, kterou je úvěr, jejž lze čerpat prostřednictvím
kreditní karty, bývá zpravidla založena smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. obč. zák.,
má charakter smlouvy o platebních službách a ve většině případů má současně také
charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru.
3. Jelikož charakter spotřebitelského úvěru jako zvláštního režimu, a nikoliv
samostatného smluvního typu podle názoru některých členů Legislativní rady vlády,
nevyplýval jednoznačně z původně navrhovaného označení „smlouva o
spotřebitelském úvěru“, které podle nich naopak evokovalo spíše konkrétní smluvní typ, používá
zákon o spotřebitelském úvěru namísto toho poněkud šroubované označení
„smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr“. Pro účely tohoto komentáře však bude
v textu dále používáno zjednodušené označení „smlouva o spotřebitelském úvěru“.
4. Definice obsažená v § 1 byla zákonem č. 43/2013 Sb. upravena tak, aby bylo
zřejmé, že představuje legální definici spotřebitelského úvěru pro celý právní řád.
Spotřebitelským úvěrem je tedy vše, co splňuje materiální znaky vymezené v tomto
zákoně jak po stránce objektivní, tedy věcné (v tomto případě zde vymezená
finanční služba spočívající v poskytnutí nebo přislíbení finančních prostředků druhé
straně na určitou dobu), tak po stránce subjektivní, tedy osobní, kdy na jedné straně
vystupuje spotřebitel a na druhé straně věřitel, případně zprostředkovatel.
5. Spotřebitelským úvěrem budou i smlouvy, v nichž věřitel, případně
zprostředkovatel pouze přislíbí spotřebiteli odložení platby či poskytnutí půjčky, úvěru nebo
jiné obdobné finanční služby. Jako příklad takového přislíbení přichází v úvahu





3
Předmět úpravy § 1
finanční záruka podle § 2029 a násl. obč. zák. Finanční záruka vzniká prohlášením
výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité
peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné
podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní
a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku. Přestože v praxi není bankovní
záruka běžně poskytována spotřebitelům ve smyslu § 3 písm. a), ve spíše výjimečných
případech tomu tak být může. Poskytnutí bankovní záruky je obecně považováno
za poskytnutí potenciálního úvěru, přičemž lze dovozovat, že k samotnému
poskytnutí úvěru dochází tehdy, když banka plní z bankovní záruky a poskytne plnění
beneficientovi bankovní záruky a klient (dlužník) je následně v důsledku
poskytnutého plnění povinen do určité doby splatit pohledávku. Poskytnutí bankovní
záruky samozřejmě nebývá zadarmo, když klient je povinen platit poplatky spojené
s vyhodnocením a posouzením žádosti o bankovní záruku či poplatky za poskytnutí
bankovní záruky a následně také úroky z pohledávky banky vzniklé z důvodu
poskytnutí plnění beneficientovi, a to od jeho poskytnutí do splacení.
6. Smluvní vztah je spotřebitelským úvěrem, pokud splňuje pozitivní definici
§ 1 ve vazbě na definici jednotlivých pojmů obsaženou v § 3. Význam negativní
definice v § 2 je pak takový, že na uvedený vztah se nebude aplikovat zákon o
spotřebitelském úvěru. Mohou se však aplikovat jiné zákony, které o spotřebitelském
úvěru hovoří – relevantní je např. § 1 zák. o finančním arbitrovi. Finanční arbitr tak je
příslušný např. podle názoru Ministerstva financí publikovaného na jeho webových
stránkách (Ministerstvo financí. Spotřebitelský úvěr: Často kladené dotazy, otázka
č. 25 [online]. Dostupné z: <http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/spo-
trebitelsky-uver/casto-kladene-dotazy>) řešit spory ze všech spotřebitelských
úvěrů, tedy i včetně takových, které jsou z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru
vyloučeny. Ke stejnému závěru ohledně působnosti finančního arbitra došel i autor
tohoto komentáře (viz Vacek, L. Novela zákona o spotřebitelském úvěru. Obchod­
něprávní revue, 2013, č. 3, s. 77).
7. Samotný finanční arbitr však v této věci zastává stanovisko odlišné. V
rozhodnutích publikovaných na svých internetových stránkách (usnesení finančního
arbitra o zastavení řízení ze dne 28. února 2013 vydané pod evidenčním číslem
1574/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 96/SU/2013 a usnesení
finančního arbitra o zastavení řízení ze dne 27. února 2013 vydané pod evidenčním
číslem 1589/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 39/SU/2013) finanční
arbitr dochází k závěru, že je příslušný řešit spory pouze z takových
spotřebitelských úvěrů, které v době jejich sjednání nebyly vyloučeny z působnosti zákona
upravujícího spotřebitelské úvěry, tedy v období od 1. ledna 2002 do 31. prosince
2010 z působnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání
spotřebitelského úvěru, a v období od 1. ledna 2011 spory týkající se
spotřebitelských úvěrů, které nejsou podle § 2 vyloučeny z jeho působnosti.
8. Finanční arbitr ve svých usneseních o zastavení řízení dovozuje, že pokud
by měl tuzemský zákonodárce v úmyslu stanovit příslušnost finančního arbitra nad





Spotřebitelský úvěr
4
§ 1
rámec povinnosti vyplývající pro Českou republiku z ustanovení čl. 24 CCD, musel
by tak v souladu s ústavními principy demokratického státu učinit jinak, a to
jasně a jednoznačně. Jelikož však toto tuzemský zákonodárce neučinil, s ohledem na
zásadu právní jistoty i ústavně zakotvenou zásadu, že státní moc lze uplatňovat jen
v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, nemíní finanční arbitr
účastníky sporu vystavit nebezpečí, že meritorní rozhodnutí ve věci vydané finančním
arbitrem bude následně shledáno nicotným, neboť příslušnost finančního arbitra
k rozhodnutí ve věci nebyla zákonem dána.
9. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje pouze některá práva a povinnosti
související se spotřebitelským úvěrem. Jiná práva a povinnosti mohou vyplývat jak
z konkrétní úpravy jednotlivých smluvních typů ve výše zmiňovaných kodexech,
tak z obecných ustanovení o závazcích obsažených v těchto kodexech (viz
především ustanovení § 1810 a násl. obč. zák., případně § 52 a násl. zák. č. 40/1964 Sb.,
tedy zejména ustanovení § 55 a § 56 o nepřiměřených smluvních ujednáních), stejně
jako z veřejnoprávních předpisů na ochranu spotřebitele (zde se jedná především
o zákon o ochraně spotřebitele, upravující zejména zákaz nekalých obchodních
praktik).
10. Jak je již z úvodního ustanovení zřejmé, zákon o spotřebitelském úvěru
neupravuje pouze smluvní vztah samotný, ale též další povinnosti věřitelů a
zprostředkovatelů v různých fázích smluvního vztahu se zvláštním zaměřením na fázi před
uzavřením smlouvy, kdy dochází k nabízení nebo zprostředkování spotřebitelského
úvěru.
11. V souladu s článkem 48 odst. 3 Legislativních pravidel vlády odkazuje
úvodní ustanovení zákona na směrnice, jejichž podstatná část je do zákona zapracována.
Jedná se především o směrnici CCD a dále pak o směrnici Komise 2011/90/EU ze
dne 14. listopadu 2011, kterou se mění část II přílohy I směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví dodatečné předpoklady pro výpočet
roční procentní sazby nákladů.
12. Směrnice CCD prošla na evropské úrovni složitým legislativním vývojem, jak
je patrné i z informací dostupných na internetových stránkách Evropské komise (viz
<http://ec.europa.eu/consumers/rights/background_en.htm>). První návrh předložila
Evropská komise Evropskému parlamentu a Radě v září 2002. Cílem návrhu bylo
vytvoření podmínek pro skutečný vnitřní trh se spotřebitelským úvěrem, zajištění
vysokého stupně ochrany spotřebitele a zlepšení jasnosti komunitární úpravy, která
byla v té době obsažena ve třech směrnicích (vedle směrnice 87/102/EHS též v jejích
novelách provedených směrnicí Rady 90/88/EHS a směrnicí Evropského parlamentu
a Rady 98/7/ES). Rada (pro konkurenceschopnost) vedla politickou diskusi o návrhu
v květnu 2003 a vyslovila mu podporu. Evropský parlament přijal své stanovisko
v dubnu 2004 a navrhl v něm 152 změn. Evropská komise 108 z nich začlenila do
modifikovaného návrhu ze dne 28. října 2004, který však byl dále doplněn na základě
konzultací s členskými státy a vybranými dotčenými subjekty. Dne 13. října 2005
pak Evropská komise předložila revidovaný konsolidovaný text návrhu směrnice





5
Předmět úpravy § 1
o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Následovalo několik dalších let náročného
vyjednávání. Členským státům se podařilo dosáhnout shody na společné pozici Rady
20. září 2007. Po dalším více než ročním vyjednávání v rámci trialogů mezi Radou,
Evropskou komisí a Evropským parlamentem se podařilo nalézt kompromis
přijatelný pro všechny instituce. Evropský parlament schválil návrh směrnice ve druhém
čtení na svém plenárním zasedání dne 16. ledna 2008 a Rada text formálně schválila
dne 7. dubna 2008. Legislativní proces byl završen dne 22. května 2008 publikací
finálního textu směrnice CCD v Úředním věstníku Evropské unie.
13. Při transpozici směrnice CCD některé členské státy (zejm. Velká Británie
a Belgie) zjistily, že tzv. dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby
nákladů obsažené ve směrnici CCD neodpovídají situaci na jejich trhu a u řady
produktů vedou k zavádějícímu výsledku.
14. Evropská komise tak využila zmocnění obsaženého v článku 19 odst. 5 CCD
na možnou změnu této části směrnice jednodušší legislativní procedurou a v
průběhu roku 2011 iniciovala několik jednání tzv. komitologického výboru sestávajícího
ze zástupců Komise a expertů členských států. Výsledkem činnosti tohoto výboru
bylo přijetí směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011, kterou se mění
část II přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se
stanoví dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů.
15. Text směrnice CCD včetně její novely do značné míry předurčuje podobu
zákona. Směrnice CCD totiž byla přijata v režimu tzv. „maximální harmonizace“
(viz čl. 22 odst. 1 CCD), což znamená, že v rozsahu působnosti směrnice nemohou
členské státy přijmout odchylná, tedy ani mírnější, ale ani přísnější, ustanovení, než
jaká obsahuje směrnice (podrobněji viz Vacek, L. Režim maximální harmonizace
a jeho důsledky při transpozici směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Ju­
risprudence, 2010, č. 7). Tím však není nikterak dotčena možnost členských
států vztáhnout stejný či obdobný režim i na finanční služby, které jsou z působnosti
směrnice samotné vyloučeny.
Z judikatury a rozhodovací praxe finančního arbitra:
1. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu
spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem, obch. zák. (rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, č. 135/2012 Sb. NS)
2. Má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter
spotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do
výše stanovené občanskoprávními předpisy. (rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 15 Co 707/2008)
3. V důvodové zprávě k návrhu zákona č. 321/2001 Sb. je rovněž uvedeno, že vzhledem ke
skutečnosti, že spotřebitelský úvěr může být sjednán v různých typech smluv, předkládaný návrh
zákona upravuje zvláštní podmínky, které musí být, vedle podmínek obecně platných, respektovány
vždy, je-li sjednána jakákoli smlouva obsahující závazek poskytnutí spotřebitelského úvěru.
Pokud by byl vytvořen zvláštní typ úvěrové smlouvy, nevztahoval by se režim upravený směrnicí
87/102/EHS, o sbližování zákonů a dalších právních předpisů členských států týkajících se
spotřebitelského úvěru, implementovanou do českého právního řádu na ostatní typy smluv, jimiž by





Spotřebitelský úvěr
6
§ 1
byl spotřebitelský úvěr sjednán. To by v praxi vedlo k možnosti poměrně snadného obcházení
zákona. Věřitel, který by se chtěl vyhnout přísnějšímu režimu, by poskytl úvěr prostřednictvím
jiného typu smlouvy. Účelu sledovaného předmětnou směrnicí by nebylo dosaženo, a nebyl by
tak dosažen ani smysl sledovaný implementací práva Evropských společenství; spotřebitel by
tudíž nebyl chráněn stejnou měrou, jako je chráněn v členských zemích Evropských
společenství. (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2005, č. j. 10 Ca 5/2004-27)
4. Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednání spotřebitelského úvěru, je k
občanskému zákoníku ve vztahu speciality.
Smlouvu o půjčce uzavřenou za platnosti tohoto zákona, pokud ta svým obsahem odpovídá
ustanovení § 1 odst. 1 a § 2 tohoto zákona, je třeba pokládat za smlouvu o poskytnutí
spotřebitelského úvěru bez zřetele na to, jak je v textu označena. (usnesení Krajského soudu Ústí
nad Labem ze dne 25. března 2003, sp. zn. 30 Co 118/2003)
5. Skutečnost, že Smlouva o konzultaci a Klientská smlouva byly stranami sporu uzavřeny na
samostatném listu, nelze podle názoru finančního arbitra s přihlédnutím k okolnostem jejich
uzavření vnímat tak, že by mezi nimi nebyla žádná souvislost. Naopak, vzájemná souvislost
těchto smluv je nejenom časová a místní, když oba smluvní vztahy jsou spojeny zejména co
do jejich předmětu. Při zkoumání obsahu závazků smluvních stran, jak bude dále rozvedeno
v tomto nálezu, pak finanční arbitr dospěl k závěru, že shora uvedené smlouvy byly uzavřeny
za účelem získání, resp. poskytnutí, popř. zprostředkování spotřebitelského úvěru.
Finanční arbitr dovozuje, s ohledem na výše zmíněná ustanovení a přílohy Smlouvy o
konzultaci a Klientské smlouvy, jejich obsahovou a časovou souvislost, nesrozumitelnost a
vzájemná práva a povinnosti z nich vyplývající a pro průměrného spotřebitele obtížně rozeznatelná,
že pokud měly být ze strany Navrhovatelky poskytnuty informace o její bonitě, platební
morálce, závazcích, vlastnictví movitých a nemovitých věcí a zaplacení úplaty ve výši 6 500 Kč
a povinností Instituce vyžádat si potřebné dokumenty, poskytnout a sdělit informace přímo či
nepřímo související se spotřebitelským úvěrem a zhodnocení bonity klienta, lze se důvodně
domnívat, že pro Navrhovatelku tvořila veškerá smluvní ujednání jeden celek, jehož cílem
bylo získání finančních prostředků od Instituce. [...]
S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl finanční arbitr k závěru, že
Instituce vystupovala ve zkoumaném smluvním vztahu v pozici věřitele při nabízení
spotřebitelského úvěru. (nález finančního arbitra ze dne 29. srpna 2013 vydaný pod evidenčním
číslem 6913/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 137/SU/2012)
6. Finanční arbitr z průběhu zákonodárného procesu i s přihlédnutím k poznámce pod čarou
obsažené v zákoně o finančním arbitrovi proto dovozuje, že právní termín „spotřebitelský úvěr“,
jako odkaz na platnou a účinnou právní úpravu v době přijetí Novely zákona o finan čním
arbitrovi, je třeba chápat ve smyslu, v němž je používán napříč zákonem č. 145/2010 Sb.,
resp. zákonem č. 321/2001 Sb., neboť posledně jmenovaný je přímým předchůdcem aktuálně
účinné právní úpravy (zákon č. 145/2010 Sb. zrušil a nahradil zákon č. 321/2001 Sb.), která
tento původně stručný právní předpis podstatným způsobem rozvinula. Zákon č. 321/2001
Sb. a zákon č.145/2010 Sb. jsou jedinými předpisy, v nichž je možné nalézt nejen právní
termín „spotřebitelský úvěr“ použitý ve formě legislativní zkratky, ale především pomocí
negativního výčtu vymezenou skupinu smluvních vztahů, která této legislativní zkratce odpovídá.
Podle názoru finančního arbitra zákonodárce použil poznámky pod čarou právě s úmyslem
vymezit příslušnost finančního arbitra rozhodovat spory ze smluv o spotřebitelském úvěru
spadajících do působnosti zákona č. 321/2001 Sb. nebo zákona č. 145/2010 Sb. (usnesení
finančního arbitra o zastavení řízení ze dne 28. února 2013 vydané pod evidenčním číslem
1574/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 96/SU/2013)
7. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu stanovit příslušnost finančního arbitra nad rámec
povinností vyplývajících pro Českou republiku ze směrnice 2008/48/ES, musel by tak v souladu





7
Výjimky z působnosti zákona § 2
s ústavními principy demokratického státu učinit jinak, a to jasně a jednoznačně. S ohledem
na zásadu právní jistoty je finanční arbitr toho právního názoru, že nelze účastníky sporu
vystavit nebezpečí, že meritorní rozhodnutí ve věci vydané finančním arbitrem bude následně
shledáno nicotným, neboť příslušnost finančního arbitra k rozhodnutí ve věci nebyla zákonem
dána. (usnesení finančního arbitra o zastavení řízení ze dne 27. února 2013 vydané pod
evidenčním číslem 1589/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 39/SU/2013)
Související ustanovení:
§ 2 – výjimky z působnosti zákona, § 3 – vymezení některých pojmů
Související předpisy:
§ 2029, § 2390–2490 obč. zák., – § 497 obch. zák., – § 657 zák. č. 40/1964 Sb., – zák. o platebním
styku, – zák. o finančním arbitrovi
Z literatury:
BERAN, J., DOLEŽALOVÁ, D., STRNADEL, D., ŠTĚPÁNOVÁ, A. Zákon o platebním styku.
Komentář. Praha: C. H. Beck, 2011.
MINISTERSTVO FINANCÍ. Spotřebitelský úvěr: Často kladené dotazy [online]. Dostupné z:
<http:// www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/spotrebitelsky-uver/casto-kladene-dotazy>.
ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha:
C. H. Beck, 2010.
ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J., HRÁDEK, J., VOJTEK, P., HAJN, P. a kol. Občanský
zákoník. Komentář. Svazek VI (relativní majetková práva 2. část). Praha: Wolters Kluwer, a. s.,
2014.
ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník, I. a II. díl.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009.
VACEK, L. Režim maximální harmonizace a jeho důsledky při transpozici směrnice o smlouvách
o spotřebitelském úvěru. Jurisprudence, 2010, č. 7.
VACEK, L. Novela zákona o spotřebitelském úvěru. Obchodněprávní revue, 2013, č. 3.
§ 2
(Výjimky z působnosti zákona)
Tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou
obdobnou finanční službu
a) poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním
právem k nemovitosti a jejímž účelem je
1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických
vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti,
2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo
nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání
bytu či rodinného domu,
3. změna stavby
2)
nebo její připojení k veřejným sítím,
4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné
finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo





Spotřebitelský úvěr
8
§ 2
5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté
k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5,
b) sjednanou v podobě nájmu věci nebo leasingu s výjimkou smluvních
vztahů, u nichž je sjednáno právo nebo povinnost koupě předmětu smlouvy
nebo jiná možnost nabytí vlastnického práva po uplynutí určité doby,
c) poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty,
d) sjednanou v podobě průběžného poskytování služby nebo dodávání zboží
stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich
poskytování formou splátek,
e) s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka
5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem
a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo
obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se
dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující
smlouvy uzavřené v uvedeném období,
f) kterou zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům jako vedlejší činnost
s roční procentní sazbou nákladů nižší, než je roční procentní sazba
nákladů spotřebitelských úvěrů obvykle nabízená na trhu, a která není obecně
nabízena veřejnosti,
g) sjednanou s obchodníkem s cennými papíry nebo bankou, jejímž účelem je
provedení operace s investičním nástrojem
3)
, přičemž obchodník s cennými


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist