načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář - Lukáš Vacek

Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář

Elektronická kniha: Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář
Autor:

Kniha je dosud jediným komentářem na trhu, který zohledňuje zásadní novelu zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Výklad reaguje na nabytí účinnosti ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  990
+
-
33
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 448
Rozměr: 24 cm
Úprava: xix, 427 stran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-8776-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha je komentářem k zákonu o spotřebitelském úvěru zohledňující novelu zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Výklad reaguje na nabytí účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

Popis nakladatele

Kniha je dosud jediným komentářem na trhu, který zohledňuje zásadní novelu zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Výklad reaguje na nabytí účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a vyrovnává se s dopady obecných změn v soukromém právu na oblast spotřebitelského úvěru, zároveň však sleduje předchozí právní úpravu podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v jehož režimu byly uzavřeny starší smlouvy o spotřebitelském úvěru.

(komentář)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Lukáš Vacek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Komentář

KOMENTÁŘE WOLTERS KLUWER

Zákon

o spotřebitelském úvěru


Komentář

Zákon

o spotřebitelském

úvěru

Lukáš Vacek


Vzor citace: VACEK, L. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář.

Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. 448 s.

Právní stav publikace je k 1. 4. 2015.

© Mgr. Lukáš Vacek, 2015

ISBN 978-80-7478-776-8 (váz.)

ISBN 978-80-7478-777-5(eub)


V

OBSAH

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VII

Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IX

Seznam předpisů citovaných v komentáři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XIII

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVII

ZÁKON č. 145/2010 Sb., O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU A O ZMĚNĚ

NĚKTERÝCH ZÁKONŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1

§ 1–24 ČÁST PRVNÍ SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . 1

§ 1 Předmět úpravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1

§ 2 Výjimky z působnosti zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

§ 3 Vymezení některých pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

§ 4 Informace v reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

§ 5 Předsmluvní informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

§ 6 Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr . . . . . . 78

§ 7 Povinnosti věřitele během trvání spotřebitelského úvěru . . 97

§ 8 Důsledky porušení informační povinnosti . . . . . . . . . . . . 108

§ 9 Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský

úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

§ 10 Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr . . . 129

§ 11 Odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává

spotřebitelský úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

§ 12 Výpověď spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

§ 13 Ukončení oprávnění čerpat spotřebitelský úvěr . . . . . . . . 155

§ 14 Smlouva o vázaném spotřebitelském úvěru . . . . . . . . . . . 157

§ 15 Předčasné splacení spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . 169

§ 16 Překročení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

§ 17 Některá ustanovení týkající se zprostředkovatelů . . . . . . 183

§ 17a Smlouva, ve které se sjednává zprostředkování

spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192

§ 17b Odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává

zprostředkování spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . . . . 196

§ 18 Vyloučení použití směnky nebo šeku . . . . . . . . . . . . . . . 201

§ 18a Zajištění spotřebitelského úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

§ 18b Použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou . . . . . 218 VI Obsah

§ 19 Dozor nad dodržováním zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

§ 20 Správní delikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233

§ 21 Odpovědnost za správní delikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

§ 22 Společná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

§ 23 Přechodná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271

§ 24 Zrušovací ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 § 25–26 ČÁST DRUHÁ ZMĚNA ŽIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA . . 274

§ 25 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274

§ 26 Přechodná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 § 27 ČÁST TŘETÍ ZMĚNA ZÁKONA O ČESKÉ OBCHODNÍ

INSPEKCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277

§ 27 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 § 28 ČÁST ČTVRTÁ ZMĚNA ZÁKONA O ČESKÉ NÁRODNÍ

BANCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278

§ 28 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 § 29 ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279

§ 29 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279 Příloha č. 1: Povinné informace v reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280 Příloha č. 2: Povinné informace před uzavřením smlouvy, ve které se

sjednává spotřebitelský úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284

Příloha č. 3: Povinné informace ve smlouvě, ve které se sjednává

spotřebitelský úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301

Příloha č. 4: Povinné informace po dobu trvání spotřebitelského úvěru

ve formě možnosti přečerpání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318

Příloha č. 5: V ýpočet roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský

úvěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322

Příloha č. 6: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském

úvěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345

Příloha č. 7: Formulář pro informace o spotřebitelském úvěruposkytovaném ve formě možnosti přečerpání a za účelem sjednání

nové smlouvy, kterou se odkládá platba nebo mění způsob

splácení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353

Příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363

Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 422

Věcný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 425

O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427


PODĚKOVÁNÍ

Tento komentář by nevznikl bez řady konzultací a odborných diskusí, které autor

vedl zejména s Mgr. Martinou Obstovou a Mgr. Stanislavem Čurillou, v diskusi

s nímž se myšlenka komentáře prvně zrodila.

Stejný dík patří i Mgr. Lucii Částkové, Mgr. Ondřeji Čížkovi, JUDr. Martinu Houtovi za laskavé korektury, které přispěly ke zkvalitnění předkládaného díla.

Zvláštní poděkování pak patří Mgr. Davidu Vyhnálkovi za cenné připomínky, vzájemné konzultace i společnou přednáškovou činnost, která se do komentáře také promítla.

V neposlední řadě bych rád poděkoval za trpělivost a podporu všem svýmblízkým, kteří mi dodávali víru v jeho úspěšné dokončení.

Autor



IX

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

Právní předpisy

87/102/EHS směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986

o sbližování právních a správních předpisů členských států

týkajících se spotřebitelského úvěru 93/13/EHS směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993

o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských

smlouvách 2008/122/ES směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/

ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve

vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání

ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých

rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně CCD směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze

dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru

a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS CRD směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne

25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice

Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady

1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice

Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES DMD směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne

23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele

na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS

a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES exekuční řád zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád Guidelines Guidelines on the application of Directive 2008/48/EC

(Consumer Credit Directive) in relation to costs and the

Annual Percentage Rate of chargé MCD směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze

dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na

nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/

ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 X Seznam použitých zkratek MiFID směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze

dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně

směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice

Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení

směrnice Rady 93/22/EHS notářský řád zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád notářský tarif vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb.,

o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti

a Notářské komory České republiky novela CCD směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011,

kterou se mění část II přílohy I směrnice Evropského

parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví dodatečné

předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů o. s. ř. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád obč. zák. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník obch. zák. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník PSD směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne

13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu,

kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES

a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES spr. řád zákon č. 500/2004 Sb., správní řád tr. zák. zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník UCPD směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze

dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách

vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice

Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady

97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského

parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 z. p. k. t. zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu z. r. ř. zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu

rozhodčích nálezů zák. č. 40/1964 Sb. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zák. č. 43/2013 Sb. zákon č. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010

Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů zák. č. 87/1995 Sb. zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech

a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění

zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

XI

Seznam použitých zkratek

zák. č. 253/2008 Sb. zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti

legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu zák. č. 321/2001 Sb. zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání

spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. zák. o bankách zákon č. 21/1992 Sb., o bankách zák. o ČNB zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance zák. o ČOI zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci zák. o daních z příjmů

zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů zák. o doplňkovém penzijním spoření

zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření zák. oelektronickém podpisu

zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně

některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu) zák. o finančním arbitrovi

zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi zák. o ochraně osobních údajů

zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně

některých zákonů zák. o ochraně spotřebitele

zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele zák. o ověřování zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo

kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně

některých zákonů (zákon o ověřování) zák. o penzijním připojištění

zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním

příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících

s jeho zavedením zák. o platebním styku

zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku zák. opojišťovacích zprostředko- vatelích alikvidátorech pojistných událostí

zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích

a samostatných likvidátorech pojistných událostí

a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích

zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí) zák. opojišťovnictví

zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví zák. o regulaci reklamy

zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně

a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování

rozhlasového a televizního vysílání XII Seznam použitých zkratek zák. ospotřebitelském úvěru

zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně

některých zákonů živnostenský zákon zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon) Ostatní zkratky CRÚ Centrální registr úvěrů ČNB Česká národní banka ČOI Česká obchodní inspekce ESD Evropský soudní dvůr ESLP Evropský soud pro lidská práva ESVO Evropské sdružení volného obchodu RPSN roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr SDEU Soudní dvůr Evropské unie, dříve ESD

XIII

SEZNAM PŘEDPISŮ CITOVANÝCH V KOMENTÁŘI

1,2

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky

usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny

základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky

zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový

zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících

zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci

zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích

zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách

zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti

zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád

zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance

zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách

některých zákonů souvisejících s jeho zavedením

zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů

1

Předpisy jsou řazeny v pořadí:

– ústavní zákony,

– kodexy,

– zákony,

– ostatní právní předpisy,

– mezinárodní smlouvy,

– předpisy práva Evropské unie. 2

Není-li uvedeno jinak, jsou všechny předpisy v textu citovány ve znění pozdějších předpisů.


XIV

Seznam předpisů citovaných v komentáři

zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991

Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních

s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb.,

o daních z příjmů zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění

dalších zákonů zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalšíchzákonů (zákon o elektronickém podpisu) zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru

a o změně zákona č. 64/1986 Sb. zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatnýchlikvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon opojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí) zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některýchsouvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování

pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování) zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné

činnosti a financování terorismu zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů zákon č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejichaplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů zákon č. 139/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku,

ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další zákony zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) zákon č. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském

úvěru a o změně některých zákonů zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí

XV

Seznam předpisů citovaných v komentáři

nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností

nařízení vlády č. 363/2013 Sb., o vzorovém poučení o právu na odstoupení od

smluv uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory avzorovém formuláři pro odstoupení od těchto smluv vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů anáhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách

notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky vyhláška Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních

potřeb vyhláška České národní banky č. 164/2002 Sb., o podmínkách přístupu kinformacím v informační databázi České národní banky – Centrální registr úvěrů vyhláška Ministerstva informatiky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí

a služeb elektronických komunikací vyhláška České národní banky č. 163/2014 Sb., o výkonu činnosti bank,spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004

o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování

zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany

spotřebitele“) směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních

a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve

spotřebitelských smlouvách směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997

o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002

o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice

Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002

o zprostředkování pojištění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004

o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS

a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice

Rady 93/22/EHS směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 onekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změněsměrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/

ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 XVI Seznam předpisů citovaných v komentáři směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu

2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES,

2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008,

o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009

o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasnémužívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech,

o dalším prodeji a o výměně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011

o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice

Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/

EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011, kterou se mění část IIpřílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví

dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014

o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně

směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010

XVII

PŘEDMLUVA

Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, nabyl

účinnosti dne 1. ledna 2011. Přestože tato oblast byla již dříve upravena zákonem

č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., přijetí zákona č. 145/2010 Sb. lze považovat za velkýpřelom v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu, který čerpá spotřebitelský úvěr.

Předcházející spíše kusá úprava, která měla svůj předobraz v evropském právu, a to především ve směrnici 87/102/EHS, byla nahrazena ucelenou komplexníúpravou spotřebitelského úvěru ve všech fázích kontraktačního procesu i trvánísmluvního vztahu. Hlavní zásluhu na tom však nemá primárně český zákonodárce, ale opět zákonodárce evropský, neboť zákon č. 145/2010 Sb. do českého právatransponoval směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách ospotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Přestože již v dobětransozice této směrnice usilovalo Ministerstvo financí jako spolugestor nejen o řádnou transpozici směrnice, ale i o zabránění dalším možným způsobům obcházenízákona a nekalým praktikám na trhu spotřebitelských úvěrů, s ohledem na průběhlegislativního procesu lze považovat za úspěch, že zákon o spotřebitelském úvěru byl před volbami na jaře 2010 vůbec schválen a že směrnici, která byla přijata v režimu maximální harmonizace, transponoval v zásadě správným způsobem.

Odvahu z vlastní iniciativy reagovat na nekalé praktiky na trhu spotřebitelských úvěrů získal český zákonodárce až o několik let později, když z výlučné iniciativy Ministerstva financí byl zpracován a následně přijat zákon č. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb. Tato novela s chirurgickou přesností cílila na řešení nejpalčivějších problémů, s nimiž bylo možné se na trhu spotřebitelských úvěrů setkat. O správném zacílení novely a účinném řešení problémů, které současněneředstavuje neúměrnou zátěž pro férové účastníky trhu, svědčí mimo jiné i kladné hodnocení, a to jak ze strany seriózních bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěru, tak ze strany spotřebitelských organizací a neziskových společnostíspecializujících se na dluhové poradenství.

Více než čtyři roky od okamžiku přijetí zákona č. 145/2010 Sb. na straně jedné umožňují s určitým odstupem a místy i kriticky vykládat jednotlivá ustanovenízákona, na straně druhé znamenají, že autor má legislativní proces a všechny peripetie s ním související stále ještě v živé paměti.

K zásadní změně došlo v mezidobí i u autora samotného – z místalegislativce na oddělení Retailové finanční služby a ochrana spotřebitele na finančním trhu na Ministerstvu financí byl usnesením vlády České republiky jmenován do funkce XVIII Předmluva zástupce finančního arbitra, který řeší zcela konkrétní případy jednotlivýchspotřebitelů, má možnost se naprosto detailně seznámit s celou smluvní i předsmluvnídokumentací, tudíž je ve zcela bezprostředním kontaktu se situací na trhu poskytování spotřebitelských úvěrů a má výborný přehled jak o praktikách jednotlivých věřitelů, tak o ne vždy seriózním přístupu některých spotřebitelů.

Nakolik se kombinaci teoretických znalostí i praktických zkušeností podařilo přetavit do kvalitního komentáře, to je již ponecháno na posouzení čtenáři.

Autorovou ambicí bylo připravit takový komentář, který neřeší akademické či hypotetické problémy, ale může sloužit jako každodenní vodítko pro osoby, které spotřebitelské úvěry podnikatelsky nabízejí, stejně jako pro konkrétní spotřebitele, anebo spíše pracovníky spotřebitelských organizací či neziskových dluhovýchporaden, kteří spotřebitelům pomáhají řešit složitou dluhovou situaci a případně i další problémy spojené s předlužením. Cenným zdrojem poznání zákona můženepochybně být i pro pracovníky orgánů dohledu a v neposlední řadě i pro všechny další subjekty a osoby, které zákon o spotřebitelském úvěru při své každodenní činnosti aplikují, ať už se jedná o soudy, nebo již zmiňovaného finančního arbitra.

Cílem této publikace bylo především překročit známou právní poučku o tom, že komentář zpravidla končí tam, kde začínají problémy, a namísto obecného výkladu se soustředit právě na různé sporné a problematické záležitosti, a to mnohdy včetně konkrétních příkladů.

O tom, že zde respektovaná odborná literatura bohužel zatím chyběla, do značné míry svědčí i aktuální kauza ohledně nesprávného výpočtu ukazatele ročníprocentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr v souvislosti s prodejem osobníchautomobilů, kdy i několik let po nabytí účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. stále ještě existují mezi jednotlivými aktéry diametrálně odlišné představy o správném postupu, vdůsledku čehož byl především klamán spotřebitel.

Předkládané dílo je jediným uceleným komentářem zákona o spotřebitelském úvěru zohledňujícím jeho novelizaci a zároveň jediným komentářem, kterýparalelně zohledňuje jak právní režim nového občanského zákoníku, tak právní úpravu platnou do 31. prosince 2013.

Přestože v souvislosti s přijetím nového civilního kodexu nebyl zákon č. 145/2010 Sb. přímo novelizován, nová obecná právní úprava má zcela bezprostřední dopad i na oblast upravenou tímto zvláštním zákonem. Jen namátkou připomeňme třeba odklon od tzv. absolutní neplatnosti právních úkonů ve prospěch relativní neplatnosti právních jednání, zvláštní pozornost věnovanou ochraně spotřebitele v souvislosti se závazky nebo rozlišování kategorií zajištění a utvrzení dluhů. Vedle smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných již za účinnosti nového občanského zákoníku však nelzeopomenout ani ignorovat všechny smlouvy uzavřené do 31. prosince 2013, kterých je ostatně převažující většina, proto je na řadě míst zohledněna i předchozí právní úprava.

Občanský zákoník sám stále ještě budí vášně mezi svými příznivci a odpůrci a na zásadní soudní rozhodnutí, která vyloží některá jeho problematická ustanovení, si budeme muset ještě pár let počkat. To naštěstí neplatí pro zákon o spotřebitelském

XIX

Předmluva

úvěru jako takový, který již byl opakovaně aplikován při rozhodovací činnostisoudů a v neposlední řadě i finančního arbitra. Na řadě míst je tak možné odkázat na

známou i méně známou judikaturu, ať už s ní autor bez výhrad souhlasí, anebo je

jiného právního názoru.

Ostatně právní názory autora samotného nejsou mnohdy nijak překvapivé. Vzhledem k tomu, že se dlouhodobě a soustavně věnuje přednáškové činnosti pro odbornou i laickou veřejnost, a to zejména právě v souvislosti s komentovanýmzákonem, jsou jeho názory v příslušných kruzích známé a v minulosti již byly některé převzaty i v rádoby odborné literatuře, aniž by byl řádně označen a citován zdroj. Stejně tak se ale šíří i různé nepřesné citace a tvrzení, jakým způsobem autor přirůzných příležitostech ta která ustanovení zákona vykládal. Těmto nepřesnostem má předkládaný komentář rovněž předejít a zajistit, že názory autora jsou jednoznačně zachyceny v písemné podobě.

Přijetí nového občanského zákoníku s sebou vedle některých zásadních změn v oblasti závazkového práva nese i určité novinky v oblasti odpovědnosti za škodu, které by za určitých okolností mohly dopadnout např. i na odbornou přednáškovou činnost či právě publikaci předkládaného díla. Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, je povinen nahradit škodu, kterou způsobil neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti.

Autor tohoto komentáře si je vědom této skutečnosti a na tomto místěpodotýká, že na některé instituty se mohou právní názory expertů lišit. V tomto díle jsou sice prezentovány jeho myšlenky, zároveň však vyzývá čtenáře ke kritickému zhodnocení každého předkládaného právního názoru. Zároveň jsou v díle citovány i názory jiných odborníků na oblast spotřebitelských úvěrů, případně dalších osob, které v této oblasti v nedávné době publikovaly. V konečném důsledku však je vždy ponecháno na čtenáři, pro který právní názor nalezne v právní úpravě, judikatuře tuzemských i evropských orgánů i další odborné literatuře silnější oporu.

Závěrem pak nezbývá než připomenout, že v nedávné době byla přijatasměrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/ /EU a nařízení (EU) č. 1093/2010. Jelikož byla tato směrnice založena v zásadě na velmi obdobných principech jako směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru a na některých místech na tuto druhou jmenovanou směrnici výslovně odkazuje, lze předpokládat, že i její tuzemská transpozice, ať už bude legislativně technickyřešena jakkoliv, bude velmi obdobná stávající úpravě obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Tento komentář tak může posloužit i legislativci při přípravě správné transpozice, stejně jako při výkladu případné budoucí právní úpravy, dokud nebude vydán ucelený komentář.

To jsou však už úvahy de lege ferenda nad rámce aktuálně platné a účinné právní úpravy, které se překládaný komentář z povahy věci věnuje především.

Praha 30. listopadu 2014



1

ZÁKON

č. 145/2010 Sb.

ze dne 21. dubna 2010

O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU

A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ

Změna: 43/2013 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie

1)

a upravuje

některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem.Spotřebi

telským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná

finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebozpro

středkovatelem.

1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách

o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.

Směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011, kterou se mění část II přílohy Isměr

nice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví dodatečné předpoklady pro

výpočet roční procentní sazby nákladů.

K § 1

1. Úvodní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru pozitivně vymezujepřed

mět právní úpravy, kterým jsou některá práva a povinnosti související sespotřebitel

ským úvěrem. Současně toto ustanovení obsahuje legální definici spotřebitelského

úvěru, podle které se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr

nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebitelivěřite

lem nebo zprostředkovatelem. Spotřebitelský úvěr je tedy tímto zákonem definován


Spotřebitelský úvěr

2

§ 1

velmi široce. Pod jeho definici lze podřadit jak některé konkrétní smluvní typy,

např. smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. obč. zák. nebo smlouvu o úvěru podle

§ 2395 a násl. obč. zák., kterým do 31. prosince 2013 odpovídaly smlouva o půjčce

podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb. či smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák.,

tak smlouvy nepojmenované, které budou mít obdobný charakter, za předpokladu,

že jednou smluvní stranou bude spotřebitel [viz komentář k § 3 písm. a)] a druhou

věřitel [viz komentář k § 3 písm. b)], případně bude při sjednání spotřebitelského

úvěru zapojen na straně věřitele nebo spotřebitele zprostředkovatel [viz komentář

k § 3 písm. c) a k § 17]. Spotřebitelský úvěr sám o sobě však žádným konkrétním

smluvním typem není. Je to pouze režim, který je třeba aplikovat v případě, žekonkrétní smluvní vztah naplňuje znaky pozitivní definice § 1.

2. Podobný přístup lze najít například v zákoně č. 284/2009 Sb., o platebním styku, který je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu a upravuje v § 74 a násl. mimo jiné „smlouvu o platebních službách“, která také není samostatným smluvním typem, ale jen režimem, který se uplatní v některých případech smlouvy o účtu podle § 2662 a násl. obč. zák. (dříve smlouva o běžném účtu podle § 708 a násl. obch. zák., případně za určitých okolností smlouva o vkladovém účtu podle § 716 a násl. obch. zák.), bude-li mít účet charakter platebního účtu, ale vedle toho může dopadat i na nejrůznější podoby smluv nepojmenovaných, v praxioznačovaných např. jako „smlouva o vydání platební karty“ apod. Velmi specifická a přitom obecně známá finanční služba, kterou je úvěr, jejž lze čerpat prostřednictvímkreditní karty, bývá zpravidla založena smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. obč. zák., má charakter smlouvy o platebních službách a ve většině případů má současně také charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru.

3. Jelikož charakter spotřebitelského úvěru jako zvláštního režimu, a nikolivsamostatného smluvního typu podle názoru některých členů Legislativní rady vlády, nevyplýval jednoznačně z původně navrhovaného označení „smlouva ospotřebitelském úvěru“, které podle nich naopak evokovalo spíše konkrétní smluvní typ, používá zákon o spotřebitelském úvěru namísto toho poněkud šroubované označení„smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr“. Pro účely tohoto komentáře však bude v textu dále používáno zjednodušené označení „smlouva o spotřebitelském úvěru“.

4. Definice obsažená v § 1 byla zákonem č. 43/2013 Sb. upravena tak, aby bylo zřejmé, že představuje legální definici spotřebitelského úvěru pro celý právní řád. Spotřebitelským úvěrem je tedy vše, co splňuje materiální znaky vymezené v tomto zákoně jak po stránce objektivní, tedy věcné (v tomto případě zde vymezenáfinanční služba spočívající v poskytnutí nebo přislíbení finančních prostředků druhé straně na určitou dobu), tak po stránce subjektivní, tedy osobní, kdy na jedné straně vystupuje spotřebitel a na druhé straně věřitel, případně zprostředkovatel.

5. Spotřebitelským úvěrem budou i smlouvy, v nichž věřitel, případnězprostředkovatel pouze přislíbí spotřebiteli odložení platby či poskytnutí půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby. Jako příklad takového přislíbení přichází v úvahu Předmět úpravy § 1 finanční záruka podle § 2029 a násl. obč. zák. Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jinépodmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku. Přestože v praxi není bankovnízáruka běžně poskytována spotřebitelům ve smyslu § 3 písm. a), ve spíše výjimečných případech tomu tak být může. Poskytnutí bankovní záruky je obecně považováno za poskytnutí potenciálního úvěru, přičemž lze dovozovat, že k samotnémuposkytnutí úvěru dochází tehdy, když banka plní z bankovní záruky a poskytne plnění beneficientovi bankovní záruky a klient (dlužník) je následně v důsledkuposkytnutého plnění povinen do určité doby splatit pohledávku. Poskytnutí bankovnízáruky samozřejmě nebývá zadarmo, když klient je povinen platit poplatky spojené s vyhodnocením a posouzením žádosti o bankovní záruku či poplatky za poskytnutí bankovní záruky a následně také úroky z pohledávky banky vzniklé z důvoduposkytnutí plnění beneficientovi, a to od jeho poskytnutí do splacení.

6. Smluvní vztah je spotřebitelským úvěrem, pokud splňuje pozitivní definici § 1 ve vazbě na definici jednotlivých pojmů obsaženou v § 3. Význam negativnídefinice v § 2 je pak takový, že na uvedený vztah se nebude aplikovat zákon ospotřebitelském úvěru. Mohou se však aplikovat jiné zákony, které o spotřebitelskémúvěru hovoří – relevantní je např. § 1 zák. o finančním arbitrovi. Finanční arbitr tak je příslušný např. podle názoru Ministerstva financí publikovaného na jeho webových stránkách (Ministerstvo financí. Spotřebitelský úvěr: Často kladené dotazy, otázka č. 25 [online]. Dostupné z: <http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/spo- trebitelsky-uver/casto-kladene-dotazy>) řešit spory ze všech spotřebitelskýchúvěrů, tedy i včetně takových, které jsou z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru vyloučeny. Ke stejnému závěru ohledně působnosti finančního arbitra došel i autor tohoto komentáře (viz Vacek, L. Novela zákona o spotřebitelském úvěru. Obchod­ něprávní revue, 2013, č. 3, s. 77).

7. Samotný finanční arbitr však v této věci zastává stanovisko odlišné. Vrozhodnutích publikovaných na svých internetových stránkách (usnesení finančního arbitra o zastavení řízení ze dne 28. února 2013 vydané pod evidenčním číslem 1574/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 96/SU/2013 a usnesenífinančního arbitra o zastavení řízení ze dne 27. února 2013 vydané pod evidenčním číslem 1589/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 39/SU/2013) finanční arbitr dochází k závěru, že je příslušný řešit spory pouze z takovýchspotřebitelských úvěrů, které v době jejich sjednání nebyly vyloučeny z působnosti zákona upravujícího spotřebitelské úvěry, tedy v období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2010 z působnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, a v období od 1. ledna 2011 spory týkající sespotřebitelských úvěrů, které nejsou podle § 2 vyloučeny z jeho působnosti.

8. Finanční arbitr ve svých usneseních o zastavení řízení dovozuje, že pokud by měl tuzemský zákonodárce v úmyslu stanovit příslušnost finančního arbitra nad

Spotřebitelský úvěr

4

§ 1

rámec povinnosti vyplývající pro Českou republiku z ustanovení čl. 24 CCD, musel

by tak v souladu s ústavními principy demokratického státu učinit jinak, a tojasně a jednoznačně. Jelikož však toto tuzemský zákonodárce neučinil, s ohledem na

zásadu právní jistoty i ústavně zakotvenou zásadu, že státní moc lze uplatňovat jen

v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, nemíní finanční arbitrúčastníky sporu vystavit nebezpečí, že meritorní rozhodnutí ve věci vydané finančním

arbitrem bude následně shledáno nicotným, neboť příslušnost finančního arbitra

k rozhodnutí ve věci nebyla zákonem dána.

9. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje pouze některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Jiná práva a povinnosti mohou vyplývat jak z konkrétní úpravy jednotlivých smluvních typů ve výše zmiňovaných kodexech, tak z obecných ustanovení o závazcích obsažených v těchto kodexech (vizpředevším ustanovení § 1810 a násl. obč. zák., případně § 52 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., tedy zejména ustanovení § 55 a § 56 o nepřiměřených smluvních ujednáních), stejně jako z veřejnoprávních předpisů na ochranu spotřebitele (zde se jedná především o zákon o ochraně spotřebitele, upravující zejména zákaz nekalých obchodních praktik).

10. Jak je již z úvodního ustanovení zřejmé, zákon o spotřebitelském úvěruneupravuje pouze smluvní vztah samotný, ale též další povinnosti věřitelů azprostředkovatelů v různých fázích smluvního vztahu se zvláštním zaměřením na fázi před uzavřením smlouvy, kdy dochází k nabízení nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

11. V souladu s článkem 48 odst. 3 Legislativních pravidel vlády odkazujeúvodní ustanovení zákona na směrnice, jejichž podstatná část je do zákona zapracována. Jedná se především o směrnici CCD a dále pak o směrnici Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011, kterou se mění část II přílohy I směrnice Evropskéhoparlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů.

12. Směrnice CCD prošla na evropské úrovni složitým legislativním vývojem, jak je patrné i z informací dostupných na internetových stránkách Evropské komise (viz <http://ec.europa.eu/consumers/rights/background_en.htm>). První návrh předložila Evropská komise Evropskému parlamentu a Radě v září 2002. Cílem návrhu bylo vytvoření podmínek pro skutečný vnitřní trh se spotřebitelským úvěrem, zajištění vysokého stupně ochrany spotřebitele a zlepšení jasnosti komunitární úpravy, která byla v té době obsažena ve třech směrnicích (vedle směrnice 87/102/EHS též v jejích novelách provedených směrnicí Rady 90/88/EHS a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/7/ES). Rada (pro konkurenceschopnost) vedla politickou diskusi o návrhu v květnu 2003 a vyslovila mu podporu. Evropský parlament přijal své stanovisko v dubnu 2004 a navrhl v něm 152 změn. Evropská komise 108 z nich začlenila do modifikovaného návrhu ze dne 28. října 2004, který však byl dále doplněn na základě konzultací s členskými státy a vybranými dotčenými subjekty. Dne 13. října 2005 pak Evropská komise předložila revidovaný konsolidovaný text návrhu směrnice Předmět úpravy § 1 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Následovalo několik dalších let náročného vyjednávání. Členským státům se podařilo dosáhnout shody na společné pozici Rady 20. září 2007. Po dalším více než ročním vyjednávání v rámci trialogů mezi Radou, Evropskou komisí a Evropským parlamentem se podařilo nalézt kompromispřijatelný pro všechny instituce. Evropský parlament schválil návrh směrnice ve druhém čtení na svém plenárním zasedání dne 16. ledna 2008 a Rada text formálně schválila dne 7. dubna 2008. Legislativní proces byl završen dne 22. května 2008 publikací finálního textu směrnice CCD v Úředním věstníku Evropské unie.

13. Při transpozici směrnice CCD některé členské státy (zejm. Velká Británie a Belgie) zjistily, že tzv. dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů obsažené ve směrnici CCD neodpovídají situaci na jejich trhu a u řadyproduktů vedou k zavádějícímu výsledku.

14. Evropská komise tak využila zmocnění obsaženého v článku 19 odst. 5 CCD na možnou změnu této části směrnice jednodušší legislativní procedurou a v průběhu roku 2011 iniciovala několik jednání tzv. komitologického výboru sestávajícího ze zástupců Komise a expertů členských států. Výsledkem činnosti tohoto výboru bylo přijetí směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011, kterou se mění část II přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů.

15. Text směrnice CCD včetně její novely do značné míry předurčuje podobu zákona. Směrnice CCD totiž byla přijata v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (viz čl. 22 odst. 1 CCD), což znamená, že v rozsahu působnosti směrnice nemohou členské státy přijmout odchylná, tedy ani mírnější, ale ani přísnější, ustanovení, než jaká obsahuje směrnice (podrobněji viz Vacek, L. Režim maximální harmonizace a jeho důsledky při transpozici směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Ju­ risprudence, 2010, č. 7). Tím však není nikterak dotčena možnost členskýchstátů vztáhnout stejný či obdobný režim i na finanční služby, které jsou z působnosti směrnice samotné vyloučeny. Z judikatury a rozhodovací praxe finančního arbitra: 1. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu

spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem, obch. zák. (rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, č. 135/2012 Sb. NS) 2. Má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakterspotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do

výše stanovené občanskoprávními předpisy. (rozsudek Krajského soudu v ČeskýchBudějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 15 Co 707/2008) 3. V důvodové zprávě k návrhu zákona č. 321/2001 Sb. je rovněž uvedeno, že vzhledem keskutečnosti, že spotřebitelský úvěr může být sjednán v různých typech smluv, předkládaný návrhzákona upravuje zvláštní podmínky, které musí být, vedle podmínek obecně platných, respektovány

vždy, je-li sjednána jakákoli smlouva obsahující závazek poskytnutí spotřebitelského úvěru.Pokud by byl vytvořen zvláštní typ úvěrové smlouvy, nevztahoval by se režim upravený směrnicí

87/102/EHS, o sbližování zákonů a dalších právních předpisů členských států týkajících sespotřebitelského úvěru, implementovanou do českého právního řádu na ostatní typy smluv, jimiž by

Spotřebitelský úvěr

6

§ 1

byl spotřebitelský úvěr sjednán. To by v praxi vedlo k možnosti poměrně snadného obcházení

zákona. Věřitel, který by se chtěl vyhnout přísnějšímu režimu, by poskytl úvěr prostřednictvím

jiného typu smlouvy. Účelu sledovaného předmětnou směrnicí by nebylo dosaženo, a nebyl by

tak dosažen ani smysl sledovaný implementací práva Evropských společenství; spotřebitel by

tudíž nebyl chráněn stejnou měrou, jako je chráněn v členských zemích Evropskýchspolečenství. (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2005, č. j. 10 Ca 5/2004-27) 4. Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednání spotřebitelského úvěru, je kobčanskému zákoníku ve vztahu speciality.

Smlouvu o půjčce uzavřenou za platnosti tohoto zákona, pokud ta svým obsahem odpovídá

ustanovení § 1 odst. 1 a § 2 tohoto zákona, je třeba pokládat za smlouvu o poskytnutíspotřebitelského úvěru bez zřetele na to, jak je v textu označena. (usnesení Krajského soudu Ústí

nad Labem ze dne 25. března 2003, sp. zn. 30 Co 118/2003) 5. Skutečnost, že Smlouva o konzultaci a Klientská smlouva byly stranami sporu uzavřeny na

samostatném listu, nelze podle názoru finančního arbitra s přihlédnutím k okolnostem jejich

uzavření vnímat tak, že by mezi nimi nebyla žádná souvislost. Naopak, vzájemná souvislost

těchto smluv je nejenom časová a místní, když oba smluvní vztahy jsou spojeny zejména co

do jejich předmětu. Při zkoumání obsahu závazků smluvních stran, jak bude dále rozvedeno

v tomto nálezu, pak finanční arbitr dospěl k závěru, že shora uvedené smlouvy byly uzavřeny

za účelem získání, resp. poskytnutí, popř. zprostředkování spotřebitelského úvěru.

Finanční arbitr dovozuje, s ohledem na výše zmíněná ustanovení a přílohy Smlouvy okonzultaci a Klientské smlouvy, jejich obsahovou a časovou souvislost, nesrozumitelnost avzájemná práva a povinnosti z nich vyplývající a pro průměrného spotřebitele obtížně rozeznatelná,

že pokud měly být ze strany Navrhovatelky poskytnuty informace o její bonitě, platebnímorálce, závazcích, vlastnictví movitých a nemovitých věcí a zaplacení úplaty ve výši 6 500 Kč

a povinností Instituce vyžádat si potřebné dokumenty, poskytnout a sdělit informace přímo či

nepřímo související se spotřebitelským úvěrem a zhodnocení bonity klienta, lze se důvodně

domnívat, že pro Navrhovatelku tvořila veškerá smluvní ujednání jeden celek, jehož cílem

bylo získání finančních prostředků od Instituce. [...]

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl finanční arbitr k závěru, že

Instituce vystupovala ve zkoumaném smluvním vztahu v pozici věřitele při nabízeníspotřebitelského úvěru. (nález finančního arbitra ze dne 29. srpna 2013 vydaný pod evidenčním

číslem 6913/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 137/SU/2012) 6. Finanční arbitr z průběhu zákonodárného procesu i s přihlédnutím k poznámce pod čarouobsažené v zákoně o finančním arbitrovi proto dovozuje, že právní termín „spotřebitelský úvěr“,

jako odkaz na platnou a účinnou právní úpravu v době přijetí Novely zákona o finan čním

arbitrovi, je třeba chápat ve smyslu, v němž je používán napříč zákonem č. 145/2010 Sb.,

resp. zákonem č. 321/2001 Sb., neboť posledně jmenovaný je přímým předchůdcem aktuálně

účinné právní úpravy (zákon č. 145/2010 Sb. zrušil a nahradil zákon č. 321/2001 Sb.), která

tento původně stručný právní předpis podstatným způsobem rozvinula. Zákon č. 321/2001

Sb. a zákon č.145/2010 Sb. jsou jedinými předpisy, v nichž je možné nalézt nejen právnítermín „spotřebitelský úvěr“ použitý ve formě legislativní zkratky, ale především pomocínegativního výčtu vymezenou skupinu smluvních vztahů, která této legislativní zkratce odpovídá.

Podle názoru finančního arbitra zákonodárce použil poznámky pod čarou právě s úmyslem

vymezit příslušnost finančního arbitra rozhodovat spory ze smluv o spotřebitelském úvěru

spadajících do působnosti zákona č. 321/2001 Sb. nebo zákona č. 145/2010 Sb. (usnesenífinančního arbitra o zastavení řízení ze dne 28. února 2013 vydané pod evidenčním číslem

1574/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 96/SU/2013) 7. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu stanovit příslušnost finančního arbitra nad rámecpovinností vyplývajících pro Českou republiku ze směrnice 2008/48/ES, musel by tak v souladu Výjimky z působnosti zákona § 2

s ústavními principy demokratického státu učinit jinak, a to jasně a jednoznačně. S ohledem

na zásadu právní jistoty je finanční arbitr toho právního názoru, že nelze účastníky sporu

vystavit nebezpečí, že meritorní rozhodnutí ve věci vydané finančním arbitrem bude následně

shledáno nicotným, neboť příslušnost finančního arbitra k rozhodnutí ve věci nebyla zákonem

dána. (usnesení finančního arbitra o zastavení řízení ze dne 27. února 2013 vydané pod

evidenčním číslem 1589/2013 v řízení vedeném pod registračním číslem 39/SU/2013) Související ustanovení: § 2 – výjimky z působnosti zákona, § 3 – vymezení některých pojmů Související předpisy: § 2029, § 2390–2490 obč. zák., – § 497 obch. zák., – § 657 zák. č. 40/1964 Sb., – zák. o platebním styku, – zák. o finančním arbitrovi Z literatury: BERAN, J., DOLEŽALOVÁ, D., STRNADEL, D., ŠTĚPÁNOVÁ, A. Zákon o platebním styku.

Komentář. Praha: C. H. Beck, 2011. MINISTERSTVO FINANCÍ. Spotřebitelský úvěr: Často kladené dotazy [online]. Dostupné z:

<http:// www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/spotrebitelsky-uver/casto-kladene-dotazy>. ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha:

C. H. Beck, 2010. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J., HRÁDEK, J., VOJTEK, P., HAJN, P. a kol. Občanský

zákoník. Komentář. Svazek VI (relativní majetková práva 2. část). Praha: Wolters Kluwer, a. s.,

2014. ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník, I. a II. díl.

2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. VACEK, L. Režim maximální harmonizace a jeho důsledky při transpozici směrnice o smlouvách

o spotřebitelském úvěru. Jurisprudence, 2010, č. 7. VACEK, L. Novela zákona o spotřebitelském úvěru. Obchodněprávní revue, 2013, č. 3.

§ 2

(Výjimky z působnosti zákona)

Tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu a) poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním

právem k nemovitosti a jejímž účelem je

1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnickýchvztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti,

2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo

nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání

bytu či rodinného domu,

3. změna stavby

2)

nebo její připojení k veřejným sítím,

4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné

finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo


Spotřebitelský úvěr

8

§ 2

5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté

k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5,

b) sjednanou v podobě nájmu věci nebo leasingu s výjimkou smluvníchvztahů, u nichž je sjednáno právo nebo povinnost koupě předmětu smlouvy

nebo jiná možnost nabytí vlastnického práva po uplynutí určité doby, c) poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty, d) sjednanou v podobě průběžného poskytování služby nebo dodávání zboží

stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejichposkytování formou splátek, e) s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka

5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem

a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo

obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se

dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující

smlouvy uzavřené v uvedeném období, f) kterou zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům jako vedlejší činnost

s roční procentní sazbou nákladů nižší, než je roční procentní sazbanákladů spotřebitelských úvěrů obvykle nabízená na trhu, a která není obecně

nabízena veřejnosti, g) sjednanou s obchodníkem s cennými papíry nebo bankou, jejímž účelem je

provedení operace s investičním nástrojem

3)

, přičemž obchodník s cennými

papíry nebo banka jsou do této operace zapojeni, h) v podobě bezplatného odložení platby stávajícího dluhu, i) poskytovanou omezenému okruhu osob ve veřejném zájmu na základějiného právního předpisu bezúročně nebo s úrokovými sazbami nižšími, než

jsou sazby na trhu obvyklé, j) při jejímž poskytnutí je věřiteli přenechána movitá věc a věřiteli nevzniká

právo na vrácení peněz, nebo k) která je obsažena ve smíru uzavřeném před soudem nebo jiným příslušným

orgánem. 2)

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve zněnípozdějších předpisů.

3)

§ 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.

K § 2

1. Zatímco § 1 obsahuje pozitivní výčet okruhu vztahů, na něž se vztahujepůsobnost zákona, § 2 vymezuje působnost zákona negativně. Obsahuje totiž okruh vztahů, které by jinak bylo možné pod pozitivní definici podřadit, ale které jsou z různých důvodů z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru vyloučeny. Přestože většina vyloučených vztahů v zásadě vyplývá ze směrnice CCD, tyto výčty se zcela nepřekrývají. Jak je vysvětleno v komentáři k § 1, princip maximální harmonizace Výjimky z působnosti zákona § 2 nebrání členským státům Evropské unie vztáhnout působnost vnitrostátní úpravy transponující směrnici i na právní vztahy, které jsou z působnosti směrnice CCD vyloučené. Výslovně to stanoví bod 10 úvodních ustanovení směrnice CCD.Působnost vnitrostátního zákona tudíž může být širší, než je působnost směrnice, nemůže však být užší, tedy nemohou být z působnosti zákona vyloučeny vztahy, které jsou pokryty rozsahem působnosti směrnice CCD. K písm. a) –



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist