načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Zákon o pohřebnictví (č. 256/2001 Sb.), zákon o válečných hrobech (č. 122/2004 Sb.) - Komentář - Jaroslav Šejvl Pavel Vetešník Eva Stránská

  > > > Zákon o pohřebnictví (č. 256/2001 Sb.), zákon o válečných hrobech (č. 122/2004 Sb.)  
Zákon o pohřebnictví (č. 256/2001 Sb.), zákon o válečných hrobech (č. 122/2004 Sb.) - Komentář
-6%
sleva

Elektronická kniha: Zákon o pohřebnictví (č. 256/2001 Sb.), zákon o válečných hrobech (č. 122/2004 Sb.) - Komentář
Autor:

Předkládaná publikace je vůbec prvním komentářem k zákonu č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, a zákonu č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Kniha obsahuje ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  440 Kč 413
+
-
13,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 216
Rozměr: 24 cm
Úprava: xxii, 189 stran
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: Zákon o válečných hrobech : komentář / Pavel Vetešník, Eva Stránská, Jaroslav Šejvl
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-8680-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Předkládaná publikace je vůbec prvním komentářem k zákonu č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, a zákonu č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Kniha obsahuje praktický výklad zákona, tj. platného práva, i vhodná další doporučení pro praxi, shrnuje nejdůležitější judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu a dalších soudů a cituje také technické normy ČSN.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Komentář KOMENTÁŘE WOLTERS KLUWER Zákon o pohřebnictví Zákon o válečných hrobech Komentář Zákon o pohřebnictví Zákon o válečných hrobech Pavel Vetešník / Eva Stránská Jaroslav Šejvl Vzor citace: VETEŠNÍK, P., STRÁNSKÁ, E., ŠEJVL, J. Zákon o pohřebnictví. Zákon o válečných hrobech. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. 216 s. Autoři jednotlivých částí: JUDr. Bc. Pavel Vetešník: § 1–37 zák. o pohřebnictví, § 1–9 zák. o válečných hrobech Mgr. Eva Stránská: § 1–25 zák. o pohřebnictví Mgr. Jaroslav Šejvl: § 1–25 zák. o pohřebnictví, § 1–3 zák. o válečných hrobech Právní stav publikace je ke dni 31. 8. 2014 Lektorovali: JUDr. Petr Rambousek (zákon o pohřebnictví) Ing. Imrich Vetrák (zákon o válečných hrobech) © JUDr. Bc. Pavel Vetešník, Mgr. Eva Stránská, Mgr. Jaroslav Šejvl, 2015 ISBN 978-80-7478-680-8 (váz.) ISBN 978-80-7478-681-5 (e-pub) V OBSAH Poděkování .......................................... VIII Seznam použitých zkratek .................................. IX Seznam předpisů citovaných v komentáři , .........................XI Předmluva ........................................... XVI Předmluva autorů ....................................... XIX Úvod ke komentáři zákona o pohřebnictví ........................ XXI ZÁKON č. 256/2001 Sb., O POHŘEBNICTVÍ A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH  ZÁKONŮ ........................................1 § 1–32 ČÁST PRVNÍ Pohřebnictví .......................... 1 § 1–5 H L AVA I OBECNÁ USTANOVENÍ .................... 1 § 1 Předmět úpravy .......................... 1 § 2 Vymezení základních pojmů ................... 2 § 3 Neveřejná pohřebiště .......................13 § 4 Další formy zacházení a nakládání s lidskými pozůstatky a ostatky ...............................16 § 5 Pohřbívací povinnost obce (povinnost sjednat pohřbení) ..29 § 6–15 HLAVA II POHŘEBNÍ SLUŽBA, BALZAMACE A KONZERVACE, KREMATORIUM.............35 § 6–9 Díl 1 Pohřební služba ..........................35 § 6 Provozování pohřební služby ..................35 § 7 Povinnosti a oprávnění provozovatele pohřební služby ...39 § 8 Přeprava lidských pozůstatků ..................45 § 9 Bližší podmínky pro přepravu lidských pozůstatků .....47 § 10–11 Díl 2 Balzamaze a konzervace .....................50 § 10 Podmínky k oprávnění k provádění balzamace a konzervace ............................50 § 11 Povinnosti a oprávnění osob provádějících balzamaci a konzervaci ............................54 § 12–15 Díl 3 Krematorium ........................... 55 § 12 Zřízení krematoria .........................55 § 13 Provozování krematoria .....................58 § 14 Práva a povinnosti provozovatele krematoria .........61 § 15 Povinnosti a oprávnění provozovatele krematoria ......66 § 16–25 HLAVA III VEŘEJNÉ POHŘEBIŠTĚ ....................70 § 16 Provozování veřejného pohřebiště ...............70 VI Obsah § 17 Zřízení veřejného pohřebiště ...................74 § 18 Provozování veřejného pohřebiště ...............79 § 19 Řád veřejného pohřebiště ....................82 § 20 Povinnosti provozovatele veřejného pohřebiště .......91 § 21 Evidence související s provozováním veřejného pohřebiště ..............................96 § 22 Ukládání lidských pozůstatků a jejich exhumace ......99 § 23 Zákaz pohřbívání ........................104 § 24 Zrušení veřejného pohřebiště .................105 § 25 Užívání hrobového místa ....................110 § 26–28 HLAVA IV SANKCE .............................118 § 26 Přestupky .............................118 § 27 Postup při porušení povinností provozovatele pohřební služby, krematoria nebo osoby provádějící balzamace a konzervace ....................126 § 28 Dozor ...............................127 § 29–32 H L AVA V PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ .....130 § 29 Přechodná ustanovení ......................130 § 30 Použití občanského zákoníku .................132 § 30a Působnost krajského úřadu ...................133 § 31 Zmocňovací ustanovení ....................134 § 32 Zrušovací ustanovení ......................134 § 33 ČÁST DRUHÁ Změna zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy  a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb.,  o provozování rozhlasového a televizního vysílání,  ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 258/2000 Sb. .........................136 § 33 Změna zákona o regulaci reklamy ..............136 § 34 ČÁST TŘETÍ Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském  podnikání (živnostenský zákon), ve znění  pozdějších předpisů ......................140 § 34 Změna živnostenského zákona ................140 § 35 ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení  ministerstev a jiných ústředních orgánů státní  správy české republiky, ve znění pozdějších  předpisů .............................142 § 35 Změna kompetenčního zákona ................142 § 36 ČÁST PÁTÁ Zrušena .............................143 § 36 zrušen ...............................143 VII Obsah § 37 ČÁST ŠESTÁ Účinnost ............................145 § 37 Účinnost ..............................145 Literatura citovaná v komentáři zákona o pohřebnictví .................146 Úvod ke komentáři zákona o válečných hrobech .....................149 ZÁKON č. 122/2004 Sb. O VÁLEČNÝCH HROBECH A PIETNÍCH  MÍSTECH A O ZMĚNĚ ZÁKONA č. 256/2001 Sb., O POHŘEBNICTVÍ A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ,  VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ ................... 151 § 1–7 ČÁST PRVNÍ Válečné hroby ........................151 § 1 Předmět úpravy .........................151 § 2 Vymezení pojmů .........................152 § 3 Péče o válečné hroby ......................158 § 4 Výkon státní správy .......................162 § 5 Přestupky a správní delikty ..................167 § 6 Vybírání a vymáhání pokut...................174 § 7 Společná ustanovení .......................175 § 8 ČÁST DRUHÁ Změna zákona o pohřebnictví .............179 § 8 Změna zákona o pohřebnictví .................179 § 9 ČÁST TŘETÍ Účinnost ............................181 § 9 Účinnost ..............................181 Literatura citovaná v komentáři zákona o válečných hrobech .............182 Další doporučená literatura ..................................183 Věcný rejstřík ..........................................185 O autorech ............................................189 VIII PODĚKOVÁNÍ Zvláštní poděkování patří těm, kteří se podíleli na spolufinancování tohoto komentá - ře. Haně a Valérii Bíbovým z Pohřebního ústavu Excelent, s. r. o. (www.excelentt.cz); JUDr. Petrovi Rambouskovi, Pohřební ústav AURIGA® spol. s r. o., ředitel/CEO společnosti, ředitel pro speciální služby, strategii a mezinárodní vztahy, thanatopraktik (www. pohrebni-auriga.cz) a Václavu Hausdorfovi, majiteli firmy Kamenictví Hausdorf Granit (www.hausdorf.cz). Rovněž bychom chtěli poděkovat doc. JUDr. Vladimíru Mikulemu (1937–2013) za počáteční diskuse, které s námi nad tímto komentářem vedl. Jaroslav Šejvl děkuje Davidovi Stejskalovi za vše. IX SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK Právní předpisy kontrolní řád   zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) krajské zřízení  zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) Listina  usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky o. s. ř.  zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád obč. zák.   zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník obecní zřízení  1 zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) spr. řád  zákon č. 500/2004 Sb., správní řád stavební zákon  zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) tr. řád  zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) tr. zákoník  zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Úmluva  Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.) Ústava  ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky vodní zákon  zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) vyhláška o Listu  vyhláška č. 297/2012 Sb., o náležitostech Listu o prohlído prohlídce zemřelého hlídce zemřelého, způsobu jeho vyplňování a předávání místům určení, a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky (vyhláška o Listu o prohlídce zemřelého) zák. o cenách  zákon č. 526/1990 Sb., o cenách 1 V judikatuře užívána též zkratka „zák. o obcích“. X Seznam použitých zkratek zák. o majetku ČR   zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích zák. o matrikách  zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících předpisů zák. o odpadech  zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů zák. o ochraně os. údajů    zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů zák. o ochraně veř. zdraví   zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů zák. o pohřebnictví  zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů zák. o poz. komunikacích   zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích zák. o přestupcích  zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích zák. o regulaci reklamy   zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů zák. o válečných hrobech   zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech a o změně zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů zák. o veř. zdrav. pojištění   zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů zák. o zdrav. službách   zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) zák. práce  zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce živnostenský zákon  zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) Ostatní zkratky Bohuslav A    Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu (Bohuslavova sbírka) KS krajský soud NS Nejvyšší soud ČR NSS Nejvyšší správní soud ÚS Ústavní soud VS vrchní soud XI SEZNAM PŘEDPISŮ CITOVANÝCH V KOMENTÁŘI 1 ,2 Mezinárodní ujednání o přepravě mrtvol ze dne 5. ledna 1938 (č. 44/1938 Sb.) Dohoda mezi  vládou Československé  republiky  a  vládou  Spojeného  království  a Severního Irska  o vzájemném udržování válečných hrobů (sepsáno v Praze 3. března 1949) Ženevské úmluvy ze  dne  12.  srpna  1949  na  ochranu obětí  války (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 65/1954 Sb.) Státní  smlouva o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 39/1956 Sb.) Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12.  srpna  1949  o ochraně obětí  mezinárodních ozbrojených konfliktů (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb.) Úmluva o ochraně lidských práv  a základních svobod (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.) Dohoda mezi  vládou České  republiky a vládou Ruské  federace o vzájemném udržo­ vání válečných hrobů (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 251/1999 Sb.) Dohoda mezi  vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o válečných  hrobech (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 121/2003 Sb. m. s.) Statut  Společné česko­slovenské mezivládní komise pro  péči  o válečné hroby (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 38/2005 Sb. m. s.) Dohoda mezi  vládou České  republiky a vládou Republiky Slovinsko o péči  o válečné hroby (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 95/2005 Sb. m. s.) Dohoda o převozu těl  zemřelých ze  dne  26.  října  1973 (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 22/2012 Sb. m. s.) Dohoda mezi  vládou České  republiky a Kabinetem ministrů Ukrajiny o válečných  hrobech (podepsaná v Kyjevě 21. října 2013) ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky usnesení předsednictva České  národní rady  č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky 1 Předpisy jsou řazeny v pořadí: – mezinárodní smlouvy, – ústavní zákony, – kodexy, – zákony, – ostatní právní předpisy, – technické normy. 2 Není-li uvedeno jinak, jsou všechny předpisy v textu citovány ve znění pozdějších předpisů. XII Seznam předpisů citovaných v komentáři ústavní  zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 500/2004 Sb., správní řád zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 68/1870 ř. z., jenž se týče organisace veřejné služby zdravotní zákon č. 180/1919 Sb., o fakultativním pohřbívání ohněm zákon č. 464/1921 Sb. z. a n., o pohřbívání ohněm zákon č. 96/1925 Sb. z. a n., o vzájemných poměrech náboženských vyznání zákon č. 217/1949 Sb., kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní zákon  č.  218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích zákon č. 526/1990 Sb., o cenách zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání zákon České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách zákon  č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích zákon  č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů zákon  č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů XIII Seznam předpisů citovaných v komentáři zákon  č. 111/1998 Sb.,  o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze zákon č. 133/2000 Sb.,  o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel) zákon  č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) zákon  č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích zákon č.  240/2000  Sb.,  o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) zákon  č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů zákon  č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících předpisů zákon  č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti zákon  č.  479/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů zákon  č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) zákon  č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona zákon  č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech a o změně zákona č. 256/ /2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 387/2004 Sb., o změnách hranic krajů a o změně zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, a zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů XIV Seznam předpisů citovaných v komentáři zákon č. 435/2004 Sb.,  o zaměstnanosti zákon  č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) zákon  č.  67/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách zákon  č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání) zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) zákon č. 41/2009 Sb.,  o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku zákon  č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu zákon  č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) nařízení vlády  č.  517/1919 Sb.  z.  a  n., jímž se provádí zákon o fakultativním pohřbívání ohněm ze dne 1. dubna 1919, č. 180 Sb. z. a n. nařízení ministra zdravotnictví č. 8/1955 Sb., o pohřebnictví nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností vyhláška č. 47/1966 Sb., o pohřebnictví vyhláška č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví vyhláška č. 66/1988 Sb.,  kterou se provádí zákon České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči vyhláška č. 21/1991 Sb., o bližších podmínkách zabezpečování rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení vyhláška č. 379/2001 Sb., kterou se stanoví obsah a rozsah specializované odborné přípravy k provozování pohřební služby, provádění balzamace a konzervace a provozování krematoria vyhláška č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností XV Seznam předpisů citovaných v komentáři vyhláška  č. 560/2006 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku vyhláška č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení vyhláška č. 297/2012 Sb., o náležitostech Listu o prohlídce zemřelého, způsobu jeho vyplňování a předávání místům určení, a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky (vyhláška o Listu o prohlídce zemřelého) vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) usnesení vlády  ze  dne  5.  května 1999  č.  427, o zabezpečení péče o válečné hroby v České republice a v zahraničí usnesení vlády  ze  dne  6.  prosince 1999  č. 1292, o Pravidlech pro poskytování a čerpání účelových dotací ze státního rozpočtu na zabezpečení péče o válečné hroby v České republice a finančních darů do zahraničí výměr Ministerstva financí ČR č. 01/2014 ze dne 22. 11. 2013 stanovisko odboru stavebního řádu  MMR ze dne 12. 6. 2006, č. j. 20365/06-62/K- 383/06 směrnice hlavního hygienika Československé socialistické republiky č.  95/1958 Ú.  v., o rozptylu zpopelněných ostatků ČSN  49 3160. Rakve. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2010 ČSN  EN  15 017. Pohřební služby – požadavky. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2014 XVI PŘEDMLUVA Nejčastějším slovem v pohřebnictví, ale nejen v něm, je ne. Nejčastější větou pak je: To  nejde. Bohužel je to v Česku dominantní postoj. Komentář k zákonům o pohřebnictví a o válečných hrobech, který ke čtenářům přichází, znamená pozitivní průlom. Jde  to. Je to dílo pozitivní, potřebné a velmi přínosné. Autoři si vzali velký krajíc a poprali se s ním vcelku dobře. Zvolili komentování zákonných textů ve stejném pořadí, jak oba zákony úpravu tohoto náročného, sofistikovaného a interdisciplinárního oboru přinášejí, a dobře zapracovali literaturu, zejména i zahraniční, a část judikatury Ústavního soudu a dalších českých obecných soudů. Pro čtenáře je znění komentáře přehledné a snadno zapamatovatelné (text zákona, související ustanovení, související předpisy a literatura) pro potřeby všech, kteří v oboru působí v jakémkoliv postavení či pořadí. Provozovatelé pohřební služby, osoby provádějící balzamaci a konzervaci lidských pozůstatků, provozovatelé krematorií, tj. provozovatelé živností, jakož i provozovatelé pohřebišť, tj. veřejných služeb obcí a měst, dostávají do ruky komentář – první a úspěšný pokus komentovat obor v celé jeho šíři. Komentář velice dobře pomůže všem osobám ve veřejné sféře, na městských a obecních úřadech, při jejich každodenní činnosti. Koneckonců je vhodnou a dobrou četbou i pro veřejnost – čtenáře mimo obor. Všichni, kteří přicházejí do jakéhokoliv styku se smrtí, mohou četbou a pravidelnou prací s komentářem dosáhnout vyšší kvality svého poznání a praktické činnosti ve vztahu k léčení pacientů, jejich procesu umírání, smrti a následného procesu pohřbívání lidských pozůstatků zemřelých. Nemám tím na mysli jen technické otázky a běžnou rutinu, myslím tím zejména a především uvědomění si vztahových vazeb mezi různými osobami, které mají, byť nedobrovolně, co do činění s umíráním, smrtí, truchlením, smutečními obřady a pohřbíváním lidských pozůstatků zemřelých. K mé velké radosti komentář přináší i první pokus o interdisciplinární pohledy na pohřebnictví. Zřetelně preferuje například používání normy o pohřebních službách a požadavcích na ně při výkladu a aplikaci zákona, a to i proti rozšířenému názoru, že příslušná ČSN EN 15 017 (účinná od 1. 5. 2006, ve znění účinném od 1. 5. 2014) není právně závazná, a že se tudíž nemusí vůbec dodržovat a její požadavky plnit. Zde spatřuji jeden z nosných pozitivních prvků a cílů komentáře. Je pochopitelné, že komentář je určen především pro praktické využívání všemi, kdo potřebují a musí řešit vše, co souvisí s pohřbíváním apod. Hodnotím kladně i další snahu autorů, a to dávat komentáři i více teoretický podklad. Zpracování stručné historie právních předpisů o pohřbívání apod. od roku 1870 je vhodné pro chápání stavu de lege lata. To je další pozitivum komentáře. XVII Předmluva Zpracování literatury je v daných podmínkách a rozsahu díla také dobré. Protože česká odborná literatura pro obor pohřebnictví je do současné doby zásadně velmi chudá, skoro žádná, vyjma oblasti thanatologie, správně autoři zvolili a využili literaturu zahraniční – převážně evropskou, více či méně blízkou našemu evropskému chápání pohřbívání, s přihlédnutím k českým specifikům. Mám na mysli v komentáři citovanou literaturu z oblastí Německa, Švýcarska, Velké Británie nebo USA (zde zejména ve vztahu k thanatopraxi, hygienickému zaopatření lidských pozůstatků, balzamování lidských pozůstatků atd.). Učinili tak i přes skutečnost, že řada „praktiků“ odmítá principálně čerpání vědomostí, informací a zkušeností ze zahraničí s odůvodněním, že „to v Česku nepůjde, že lidi to chtít nebudou“ a podobně. Je nám všem jasné, že komentář není a ani nemůže být dokonalým dílem. Ostatně žádné dílo takové není. To ale nikterak nesnižuje hodnotu díla samotného. Propracovanost komentáře ve všech směrech je limitována počtem autorů, kteří pochopitelně lidsky nemohli obsáhnout vše, co je potřebou praktickou i teoretickou v daných oblastech. S potěšením musím konstatovat, že se vyhnuli tomu, aby popisovali stav věcí tak, jak se v Česku dělají! Odmítli tudíž popisovat špatnou praxi a užívané negativní praktiky v pohřebnictví. To je velmi cenné! Zpracováním komentáře autoři položili dobrý a pevný základ pro řešení dalších okruhů otázek a vztahů v pohřebnictví, pohřbívání a smutečních obřadech do budoucna. Nepochybně reagují na novou úpravu práva občanského (zejména v § 113 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) a zdravotního a budoucí podrobnější zpracování témat s návrhy východisek pro hlubší interdisciplinární posuzování, zpracování a utváření vztahů, kterých se obor pohřebnictví přímo či nepřímo dotýká profesně i osobně. Tedy vztahy každého smrtelného jedince k vlastní smrti, k procesu svého pohřbívání, smutečním rituálům apod. Z komentáře jasně vyplývá aktuální potřeba zpracovat a přijmout urychleně technickou novelu zákona o pohřebnictví, ve které se upřesní řada stávajících institutů v jejich obsahu a výkladu, vymezí se podrobnější práva a povinnosti subjektů v oboru pohřebnictví a posílí se kvalita pohřebních služeb ve směru, že podnikatelé začnou realizovat svoji činnost jako rituální dílo – pohřeb se smutečním obřadem. Na novelu pochopitelně bude navazovat potřeba vydání dalšího komentáře, který ještě detailněji propojí okruhy teoretické s okruhy praktickými. To jsou otázky, které jsou diskutovány zčásti prakticky, zčásti i teoreticky v odborné veřejnosti, kde probíhá poměrně ostrý názorový boj zastánců pouhého pragmatismu v oboru pohřbívání, vedených snahou zakonzervovat stávající stavy, aby nedocházelo k omezování jejich snah po co nejvyšších ziscích, se zastánci teoretického i praktického zpřesnění právní úpravy – dotčených zákonů a jejich prováděcích předpisů v oboru, ve smyslu podstatně vyšší kvality všech služeb za dobré ceny (nikoliv ceny diskontní) a se zohledněním všech skupin lidí ve společnosti bez ohledu na jejich postavení, vyznání, původ apod. Konkrétně se to projevuje ve snaze druhé skupiny co nejdříve navrhnout a následně dosáhnout schválení technické – kvalitativně přesnější novely zákona o pohřebnictví, což povede pouze k povznesení tohoto nejednoduchého oboru na vyšší úroveň. Probíhá boj o kvalitu právní úpravy de lege ferenda. Zdaří-li se novelizace zákona o pohřebnictví, jakož i předpisů souvisejících, vyvstane před autory nová výzva: zpracovat a veřejnosti předložit další vydání komentáře. Jak XVIII Předmluva velký bude budoucí kolektiv autorů, uvidíme později. Již dnes je ale vcelku zřejmé, že kolektiv autorů bude muset být širší. O to náročnější práce to bude. Autorům vyjadřuji své poděkování za jejich odvahu a dobrou práci a čtenářům přeji poučení a nové a čerstvé ideje pro rozvoj této oblasti života nás všech. JUDr. Petr Rambousek Pohřební ústav AURIGA® spol. s r. o.; ředitel/CEO společnosti, ředitel pro speciální služby, strategii a mezinárodní vztahy, thanatopraktik XIX PŘEDMLUVA AUTORŮ Vážené kolegyně, vážení kolegové, dostává se Vám do rukou historicky první komentář k zákonu o pohřebnictví a k zákonu o válečných hrobech, který vychází na našem území. Ač pohřebnictví má velmi hluboké kulturní, náboženské a zdravotnické kořeny, v oblasti práva je to oblast poněkud specifická. Prvním právním předpisem na našem území byl zákon schválený císařem Františkem Josefem I. v roce 1870. Jednalo se o zákon č. 68/1870 ř. z. ze dne 30. dubna 1870, jenž se týče organisace veřejné služby zdravotní. Tento předpis stanovil gesci za zdravotní (medicínskou) oblast státní správě, kdy do této problematiky začlenil rovněž „přihlížeti k ohledání mrtvých a k tomu, aby se plnily zákony o pochovávání mrtvých, o místech pohřebních, a o vykopávání i převážení těl mrtvých, jakož jí přísluší přihlížeti k mrchovištím a rasovnám“. Obec na základě tohoto zákona měla právo v samostatné působnosti zřizovat umrlčí komory (márnice), hřbitovy a rovněž je řádně spravovat. V přenesené působnosti pak měla obec povinnost provádět ohledání zemřelých. Dále následoval zákon č. 180/1919 Sb. z. a n., o fakultativním pohřbívání ohněm, který je zpravidla nazýván jako Lex Kvapil (podle svého autora a předkladatele Jaroslava Kvapila), a k tomu zákonu vydané nařízení vlády č. 517/1919 Sb. z. a n., kterým se zákon prováděl. Problematiku krematorií a žehu následně upravil zákon č. 464/1921 Sb. z. a n., o pohřbívání ohněm. V roce 1925 nabyl účinnosti zákon č. 96/1925 Sb. z. a n., o vzájemných poměrech náboženských vyznání, který umožnil svobodnou možnost volby pohřbení podle náboženského vyznání. Pak následoval zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, kdy podle § 15 tohoto zákona vydal ministr zdravotnictví nařízení č. 8/1955 Sb., o pohřebnictví. Tímto nařízením byly zrušeny všechny předcházející právní předpisy. Pro provádění rozptylu zpopelněných lidských ostatků byla vydána směrnice hlavního hygienika Československé socialistické republiky, o rozptylu zpopelněných ostatků, uveřejněná v částce 95/1958 Ú. l. (95/1958 Ú. v.). S ohledem na přijetí zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, byla podle § 82 tohoto zákona vydána Ministerstvem zdravotnictví vyhláška č. 47/1966 Sb., o pohřebnictví, která byla následně nahrazena vyhláškou č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví. I přes politické, kulturní, sociální, legislativní a další změny, které se uskutečnily v roce 1989 a v následujících letech, nebyla oblasti pohřebnictví věnována taková pozornost, jakou by si zasloužila – a to i přes snahu jednotlivých profesních sdružení či jednotlivců v oboru i mimo něj. Teprve v roce 2001 byl schválen návrh zákona o pohřebnictví, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002. Tedy skoro po půl století jsme se vrátili k úpravě pohřebnictví XX Předmluva autorů zákonem. Na zákon o pohřebnictví v roce 2004 navázal (a doplnil jej) zákon o válečných hrobech. V současné době se zdá, že pohřebnictví a pohřbívání se zvedá z popela jako bájný Fénix. Na našem území existuje celá řada profesních organizací, které se snaží pozitivním způsobem ovlivňovat pohřebnictví: Cech hrobnický, Sdružení pohřebnictví v ČR, Asociace pohřebních služeb v ČR či spolek Tobit nebo SŠT Zelený pruh. Rovněž v Evropě najdeme organizace, které se touto problematikou zabývají, a proto je v dnešní době nejen možné, ale i účelné sdílet a vyměňovat si navzájem informace a radit se s kolegy z okolních států. Další pokrok je viditelný zejména v oblasti vzdělávání a profesionalizace jednotlivých služeb v oboru. Zde se jedná zejména o vznik profesních kvalifikací – hrobník, stavitel podzemní hrobky, sjednavatel pohřbení, poradce pro pozůstalé a provozování veřejných pohřebišť a krematorií. Rovněž vycházejí kvalitní odborné publikace – např. Pohřbívání a hřbitovy (Stejskal a Šejvl, eds., 2011), kterou editoři zpracovali společně s dalšími 24 kolegy a která vyšla u nakladatelství Wolters Kluwer ČR. V této publikaci je na vysoké odborné úrovni kompletně zpracována problematika správy veřejného pohřebiště, ale její nevýhodou je absence problematiky pohřebních služeb a krematorií, které se autoři z profesních důvodů nevěnovali. Druhým počinem je vysoce odborná publikace T. Kotrlého Pohřebnictví – právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků (2013). I přes skutečnost, že k letošnímu roku je zákon o pohřebnictví účinný již dvanáctým rokem, vzniká mnoho otázek a na některé se obtížně hledají odpovědi. Ze všech shora uvedených důvodů jsme se pustili do nesnadného díla s neskromným cílem: předložit text, který bude kvalitním pomocníkem všech, kdo se v oboru pohřebnictví pohybují či s ním při výkonu své profese přijdou do styku. Na závěr dovolte vyjádřit poděkování nakladatelství Wolters Kluwer, a. s., zejména PhDr. Bc. Marii Novotné a Mgr. Ivě Rolečkové za příležitost, kterou tomuto komentáři daly, a za trpělivost, se kterou pomohly komentář dokončit. Dále děkujeme kolegům JUDr. Petrovi Rambouskovi a Ing. Imrichovi Vetrákovi za konzultace a závěrečné korektury textu. A všem, kteří v oboru publikovali a publikují, a my jsme se jejich myšlenkami a názory mohli inspirovat. Nechť je Vám tedy toto dílko dobrým a užitečným pomocníkem. Jaroslav Šejvl vedoucí autorského kolektivu Praha, 11. října 2014 XXI ÚVOD KE KOMENTÁŘI ZÁKONA O POHŘEBNICTVÍ Zákon o pohřebnictví, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2002, byl dlouho očekávaným právním předpisem. Do jeho účinnosti totiž oblast pohřebnictví upravovala vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, což, jak poukazovala důvodová zpráva k zákonu o pohřebnictví, již nebylo nadále vhodnou právní úpravou, a to nejen pro neaktuální společensko-ekonomické potřeby (úprava vycházela z podmínek provozování pohřebních služeb v rámci bývalého místního hospodářství řízeného národními výbory), ale především pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Vyhlášce č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, taktéž chyběla zákonná opora, neboť zmocňovací ustanovení k vydání této vyhlášky původně obsažené v § 82 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, bylo zrušeno zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. Ze soudobé judikatury vyplývá, jak zásadním nedostatkem absence zmocňovacího ustanovení k vydání podzákonného právního předpisu je (srov. rozhodnutí NSS 4 As 17/2009: „Je-li bez náhrady zrušeno zmocňovací ustanovení pro vydání právního předpisu správním úřadem a zároveň není zrušen právní předpis opírající se o zrušené zmocňovací ustanovení, stává se tento právní předpis – byť nadále zůstává platný – neaplikovatelným.“). Nahlédneme-li ještě hlouběji do historie právní regulace oblasti pohřebnictví, zjistíme, že již ve druhé polovině 18. století začal do pohřbívání a zřizování hřbitovů zasahovat stát. Na našem území to pak byl zákon č. 68/1870 ř. z., jenž se týče organisace veřejné služby zdravotní, který povinnost zřizovat a udržovat hřbitovy uložil obcím; a tak se hřbitovy staly veřejným místem. Zákon č. 68/1870 ř. z., jenž se týče organisace veřejné služby zdravotní, byl zrušen zákonem č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, na který pak navázal zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, který zrušil všechny předcházející předpisy o pohřbívání. Současně zmocnil ministra zdravotnictví vydat nařízení o pohřebnictví. Toto nařízení ministr zdravotnictví vydal pod č. 8/1955 Sb., o pohřebnictví. Uvedené zákony č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, a č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, nahradil již zmíněný zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který do soustavy zdravotnických zařízení ani hřbitovy, ani krematoria nepojal (srov. § 10 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu) a stanovil, že pohřebnictví upraví prováděcí předpis (§ 82 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu). Tím byla nejdříve vyhláška č. 47/1966 Sb., o pohřebnictví, kterou později nahradila na začátku zmíněná vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví (Müller, 1997, s. 302). Ačkoliv předchozí odstavce shrnují pouze vývoj právní úpravy z hlediska jejího veřejnoprávního aspektu, nesmíme opomíjet, že právní úprava pohřebnictví v sobě kombinuje aspekty jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní. K charakteru právní úpravy pohřebnictví XXII Úvod ke komentáři zákona o pohřebnictví se ve svých stanoviscích opakovaně vyjadřuje i veřejný ochránce práv, když poukazuje na prolínání právní úpravy veřejného a soukromého práva. Veřejnoprávní rovinu podle názoru veřejného ochránce práv reprezentuje stát v podobě právní regulace pravidel vyjadřujících zájem státu na řádném pohřbívání, v jehož rámci lze rozpoznat hledisko zdravotní a hygienické; soukromoprávní rovinu pak reprezentují občanskoprávní vztahy k hrobovému místu (Varvařovský, Gregorová, Hanák a Bělohradová, 2013, s. 45). Jak z následujícího komentáře vyplyne, úpravu oblasti pohřebnictví není možné pojmout do rámce jednoho předpisu, neboť problematika pohřebnictví úzce souvisí s oblastí medicínského práva (např. provádění pitev nebo odnímání tkání a orgánů z těl mrtvých úzce souvisí s poskytováním lékařských služeb věcně garantovaných Ministerstvem zdravotnictví), práva živnostenského (např. provozování pohřební služby), práva občanského (právní vztahy k hrobovému místu a hrobovému zařízení, dědictví), práva stavebního (ochranná pásma kolem pohřebišť) atd., což je jistě jeden z aspektů, proč ve vztahu k obecnému správnímu zastřešení problematiky pohřebnictví v 90. letech přetrvával meziresortní negativní kompetenční spor, na nějž poukazovala i důvodová zpráva k tomuto zákonu. Jak uvádí odborná literatura, k oblasti pohřebnictví mělo historicky nejbližší vztah Ministerstvo vnitra, které v letech 1950–1992 tuto oblast zastřešovalo odborně i legislativně. V roce 1992 byla oblast veřejných služeb a všeobecné správy z Ministerstva vnitra přenesena na Ministerstvo hospodářství, které bylo v roce 1996 zrušeno a jeho působnost v oblasti rozvoje regionů, měst a obcí (včetně pohřebnictví) byla převedena na Ministerstvo pro místní rozvoj. Usnesením vlády č. 218 ze dne 28. 2. 2000 byla agenda pohřebnictví oficiálně začleněna do Ministerstva pro místní rozvoj ČR (Kotrlý, 2013, s. 46). V současnosti je tedy výkonem státní správy na úseku pohřebnictví v souladu s § 14 zák. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, pověřeno Ministerstvo pro místní rozvoj, které je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví. Z literatury: KOTRLÝ, Tomáš. Pohřebnictví: právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Praha: Linde, 2013. 308 s. Praktická příručka (Linde). MÜLLER, Zdeněk. Hřbitovní právo. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 1997, č. 6, s. 302–304. VARVAŘOVSKÝ, Pavel, Jana GREGOROVÁ, Marek HANÁK a Jitka BĚLOHRADOVÁ. Pohřebnictví. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv ve spolupráci s Wolters Kluwer ČR, 2013. 67 s. Stanoviska (Kancelář veřejného ochránce práv). 1 ZÁKON č . 256/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 O POHŘEBNICTVÍ A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ Změna: 479/2001 Sb., 320/2002 Sb., 274/2003 Sb., 122/2004 Sb., 67/2006 Sb., 41/2009 Sb., 227/2009 Sb., 375/2011 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Pohřebnictví Hlava I Obecná ustanovení § 1 Předmět úpravy Tento  zákon  stanoví podmínky pro  zacházení s lidskými pozůstatky a s lidskými  ostatky, práva  a povinnosti související s provozováním pohřební služby, prová- děním balzamací a konzervací lidských pozůstatků a s provozováním krematorií  a pohřebišť. K § 1 1. Ustanovení § 1 zák. o pohřebnictví vymezuje předmět úpravy tohoto zákona, kterým je stanovení podmínek pro zacházení s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky, práva a povinnosti související s provozování pohřební služby, s prováděním balzamací a konzervací lidských pozůstatků a s provozováním krematorií a pohřebišť. 2. Oblast pohřebnictví je v zákoně o pohřebnictví upravena v části první, která se člení na pět hlav, v nichž jsou nejprve vymezeny základní pojmy užívané tímto zákonem, následně podmínky provozování pohřební služby, balzamace a konzervace, krematoria, úprava zřízení, provozování a zrušení veřejného pohřebiště a v závěru veřejnoprávní sankce. 2 § 2 Pohřebnictví 3. Část druhá, třetí a čtvrtá zákona o pohřebnictví obsahuje změny právních předpisů, které nová právní úprava pohřebnictví vyvolala, tedy změny zákona o regulaci reklamy, živnostenského zákona a zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Část pátá byla s účinností ke dni 1. 10. 2009 v souvislosti s přijetím trestního zákoníku zrušena. Související předpisy: tr. zákoník, – zák. o regulaci reklamy, – živnostenský zákon, – zák. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky § 2 Vymezení základních pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a)  lidskými pozůstatky mrtvé  lidské  tělo  nebo  jeho  části  do  pohřbení, pokud nejsou  za  podmínek stanovených zvláštním právním předpisem 2)  použity  pro  potřeby  lékařské vědy,  výzkumu nebo  k výukovým účelům a zpopelněny ve  spalovně poskytovatele zdravotních služeb podle zvláštního právního předpisu, 2) b)  lidskými ostatky lidské pozůstatky po pohřbení, c)  pohřbením uložení lidských pozůstatků do  hrobu  nebo  hrobky na  veřejném nebo  neveřejném pohřebišti nebo jejich zpopelnění v krematoriu, d)  veřejným pohřebištěm prostor určený k pohřbení lidských pozůstatků nebo  uložení zpopelněných lidských ostatků v podobě míst  pro  hroby  a hrobky nebo  úložiště jednotlivých uren  nebo  rozptylové či  vsypové louky  nebo  jejich  kombinace, e)  hrobovým místem místo  na  pohřebišti určené pro  zřízení hrobu nebo  hrobky  nebo vyhrazené místo v úložišti jednotlivých uren, f)  balzamací úprava lidských pozůstatků zamezující rozvoji posmrtných změn  vyvolaných hnilobnými bakteriemi nebo hmyzem, g)  konzervací úprava lidských pozůstatků zpomalující rozvoj  posmrtných změn  vyvolaných hnilobnými bakteriemi nebo hmyzem, h)  úpravou lidských pozůstatků jejich  úprava před  pietním uložením do  rakve, ze- jména  umývání, holení, stříhání, kosmetické úpravy, oblečení do  šatů  nebo  rubáše, i)  konečnou rakví rakev, v níž jsou lidské pozůstatky pohřbeny, j)  totožností jméno, příjmení, datum narození a státní příslušnost zemřelého, a k)  exhumací manipulace s nezetlelými i zetlelými lidskými ostatky. 2) Vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví. K § 2 1. Všeobecným účelem ustanovení vymezujícího základní pojmy je vymezit určité pojmy pro potřeby konkrétního zákona. Vymezení základních pojmů v zákoně o pohřebnictví má podle důvodové zprávy k zákonu o pohřebnictví širší účel, kterým je určité sjednocení obsahu v praxi hojně používaných pojmů. 3 Obecná ustanovení § 2 2. Ustanovení § 2 zák. o pohřebnictví obsahuje celkem 11 definic základních pojmů; do současné doby bylo pouze třikrát novelizováno, z toho jednou ještě před nabytím účinnosti celého zákona o pohřebnictví. K písm. a) 3. Pojem „lidské pozůstatky“ je poprvé vymezen až zákonem o pohřebnictví a svým obsahem v dnešním obecném jazykovém vnímání přesahuje pojem „mrtvola“ či „zemřelý“, neboť zahrnuje i části mrtvého těla. Za pozornost jistě stojí zajímavost, že stejně tak, jak je dnes vnímán pojem „lidské pozůstatky“, vnímala judikatura v minulosti pojem „mrtvola“, jak je patrné z rozhodnutí NSS 1000/38 ze dne 17. 8. 1942. 4. Základním kritériem rozlišení pojmů „lidské pozůstatky“ a „lidské ostatky“ je okamžik pohřbení, neboť tím okamžikem se z lidských pozůstatků stávají lidské ostatky. 5. K vymezení pojmu „lidské pozůstatky“ je zapotřebí se nejprve zaměřit na pojem „mrtvé lidské tělo nebo jeho části“. Tento pojem však zákonem o pohřebnictví ani jiným právním předpisem není definován a je otázkou, zda je možné je podřadit pod pojem „věc“. Takové podřazení ovšem vylučuje jak judikatura (srov. NS 22 Cdo 2773/2004), tak stávající úprava občanského práva (srov. § 493 obč. zák.). 6. Jestliže lidské tělo nebo jeho část nelze považovat za věc, je vyloučena i možnost považovat je za odpad ve smyslu § 3 zák. o odpadech, za který se považuje movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Naproti tomu vlasy nebo podobné části lidského těla, které lze bezbolestně bez znecitlivění odejmout a které se přirozenou cestou obnovují, se považují za věc movitou (srov. § 112 obč. zák.), a ty tedy pod pojem „odpad“ zařadit lze. 7. Z uvedeného vyplývá, že pojem „lidské tělo a jeho části“ (tedy i mrtvé lidské tělo a jeho části) je třeba vymezovat negativně, tedy prostřednictvím vymezení toho, co všechno lidské tělo a jeho části nejsou. 8. Pro úplnost je třeba uvést, že je-li pod pojem „lidské pozůstatky“ řazeno mrtvé lidské tělo nebo jeho části, je třeba druhou část tohoto sousloví pro potřeby zákona o pohřebnictví a postupy podle něj vnímat jako mrtvé části lidského těla, a nikoliv jako části odňaté z těla živého člověka v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Základní zásady nakládání s odňatou částí živého lidského těla obsahuje § 112 obč. zák., který uvádí, že s částí lidského těla nesmí být naloženo způsobem pro člověka nedůstojným nebo způsobem ohrožujícím veřejné zdraví a lze ji za jeho života použít k účelům zdravotnickým, výzkumným nebo vědeckým, dal-li k tomu souhlas. 9. Ustanovení § 2 písm. a) zák. o pohřebnictví bylo do současné doby novelizováno hned dvakrát. Druhá novelizace byla z hlediska tohoto ustanovení pouze terminologickou změnou vyvolanou účinností zákona o zdravotních službách, který pojem „zdravotnické zařízení“ nahradil pojmem „poskytovatel zdravotních služeb“. Z hlediska obsahového vymezení pojmu „lidské pozůstatky“ byla ovšem zásadní první novelizace, která zákon změnila ještě před nabytím jeho účinnosti. 10. Přijaté znění § 2 písm. a) zák. o pohřebnictví pod pojem „lidské pozůstatky“ zahrnovalo i pojem „plod po potratu“ (definici plodu po potratu obsahovalo ustanovení § 4 vyhlášky č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky), který byl ovšem z ustanovení vyňat ještě před nabytím účinnosti zákona 4 § 2 Pohřebnictví o pohřebnictví, a to zákonem č. 479/2001 Sb. Podle důvodové zprávy byla důvodem k tak brzké novelizaci zákona o pohřebnictví obava ze zákonné povinnosti takové lidské pozůstatky pohřbívat, tzn. pohřbít do hrobu nebo hrobky na veřejném pohřebišti nebo zpopelnit v krematoriu. Odůvodnění takové zákonné povinnosti jako nadbytečné bylo shledáno ve statistice pohřebního ústavu v Praze, podle níž ústav v posledních deseti letech (rozuměj v 90. letech 20. století) nezaregistroval jedinou žádost o pohřbení mrtvě narozeného dítěte a mezi podpůrnými argumenty novelizace byla uvedena jednak určitá administrativní neproveditelnost z důvodu neregistrace potraceného plodu v úmrtní matrice, resp. knize úmrtí, jednak i blíže nespecifikovaná etická nepřijatelnost takovéhoto aktu. 11. Zda takto upravené znění § 2 písm. a) zák. o pohřebnictví je krokem správným směrem, je diskutabilní, neboť úprava dispozice s plodem po potratu tím byla ze zákona o pohřebnictví vyloučena. Nakládání s ostatky, včetně potracených nebo předčasně odňatých lidských plodů, totiž vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, v § 18 upravovala, a to tak, že se ostatky, které nebyly použity pro vědecké, léčebně preventivní nebo výukové účely, měly uložit do země na pohřebišti nebo se zpopelnit ve spalovnách zdravotnických zařízení, vyjma případů, v nichž existovalo podezření ze spáchání trestného činu. Ustanovení § 18 vyhlášky č. 19/1988 Sb. bylo zákonem o pohřebnictví zrušeno, a tím i vyloučena možnost rodičů plodu po potratu oprávněně žádat jeho vydání za účelem pohřbení. 12. Tento stav trval až do účinnosti zákona o zdravotních službách, který nahradil vyhlášku č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky. Pojem plodu po potratu tak v současnosti vymezuje § 82 zák. o zdrav. službách, přičemž podmínky nakládání s plodem po potratu jsou uvedeny v § 91 zák. o zdrav. službách, podle něhož se části těla odebrané v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, plod po potratu, plodové vejce, plodové lůžko (placenta) nebo těhotenská sliznice, odebrané části těla zemřelého nebo tkáně a buňky, které byly určeny pro výrobu léčiv, k vědeckým, výzkumným nebo výukovým účelům, nebo orgány, tkáně a buňky určené pro použití podle zákonů upravujících nakládání s lidskými orgány, tkáněmi nebo buňkami, které nebyly pro tyto účely použity, zpopelňují ve spalovně poskytovatele; nemá-li poskytovatel vlastní spalovnu, pak ve spalovně jiného poskytovatele nebo v krematoriu, a to na základě smlouvy uzavřené s jiným poskytovatelem nebo provozovatelem krematoria. 13. Přestože právní úprava neupravuje pohřbívání plodů po potratu a mrtvorozených dětí, a jak bylo již uvedeno, právní nárok rodičů na vydání plodu po potratu či mrtvorozeného dítěte není výslovně dán, lze v praxi prostřednictvím spolku Tobit pietní akt realizovat i v takovémto případě. Bližší informace lze získat na webové stránce www.tobit.cz. 14. Pro zajímavost uvádíme, že podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva č. 22590/04 Girand proti Francii je za lidské pozůstatky třeba považovat i lidské vzorky odebrané v rámci soudního vyšetřování, pokud se zcela neliší od lidských pozůstatků určených k pohřbu a částečně je jejich absence narušuje (blíže Kotrlý, 2013, s. 37). 15. O lidské pozůstatky se však ve smyslu zákona o pohřebnictví nejedná, pokud mrtvé lidské tělo nebo jeho části byly za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem použity pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům a zpopelněny ve spalovně poskytovatele zdravotních služeb podle tohoto zvláštního právního předpisu. Jako zvláštní právní předpis v poznámce pod čarou zákon o pohřebnictví označuje 5 Obecná ustanovení § 2 vyhlášku č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví (konkrétně se jednalo o ustanovení § 8 této vyhlášky), která byla nahrazena zákonem o zdravotních službách. 16. Je třeba doplnit, že pohřbení není jedinou formou možného naložení s mrtvým lidským tělem, jelikož mrtvé lidské tělo, včetně odebraných částí, lze uchovat a použít jako zdroj orgánů a tkání pro účely transplantací nebo může sloužit k vědeckým či výukovým čelům nebo jej lze využít při léčbě příjemce lidských tkání a buněk, případně pro výrobu léčiv při léčbě (blíže Kotrlý, 2013, s. 32). Rozhodnutí, že lidské tělo bude po smrti použ


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist