načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zákon o auditorech. Komentář. 2., aktualizované vydání - Vladimír Králíček

Zákon o auditorech. Komentář. 2., aktualizované vydání

Elektronická kniha: Zákon o auditorech. Komentář. 2., aktualizované vydání
Autor:

Aktualizované znění komentáře zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, se věnuje především zvýšení a zkvalitnění dohledu nad systémem kontroly kvality u auditorů a auditorských ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  200
+
-
6,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 110
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-8894-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Aktualizované znění komentáře zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, se věnuje především zvýšení a zkvalitnění dohledu nad systémem kontroly kvality u auditorů a auditorských společností, sjednocení dob uznávání zkoušek, skládání kvalifikačních zkoušek, doplnění povinnosti pracovního poměru jako podmínky pro zápis do seznamu asistentů auditora a mnohé další.

Zařazeno v kategoriích
Vladimír Králíček - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2., aktualizované vydání


Zákon o auditorech


2., aktualizované vydání


Vzor citace: KRÁLÍČEK, V. Zákon o auditorech. Komentář. 2., aktualizované

vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 110

Právní stav publikace k 1. 6. 2015

doc. Ing. Vladimír Králíček, CSc., 2015

ISBN 978-80-7478-893-2(eub)

978-80-7478-894-9 (pdf)

978-80-7478-895-6 (mobi) IV Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .VII Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .VIII ZÁKON O AUDITORECH A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ (ZÁKON O AUDITORECH) § 1–58 ČÁST PRVNÍ – O AUDITORECH .................................. 1

§ 1–2b HLAVA I – ÚVODNÍ USTANOVENÍ .......................... 1

§ 1 Předmět úpravy ............................... 1

§ 2 Vymezení pojmů .............................. 3

§ 2a Subjekty veřejného zájmu ...................... 6

§ 2b Obecná ustanovení ............................ 7

§ 3–24c HLAVA II ................................................ 8

§ 3 Výkon auditorské činnosti ...................... 8

§ 4–5 Vydávání auditorského oprávnění ............... 10

§ 6 Pozastavení výkonu auditorské činnosti ........... 16

§ 7 Zákaz výkonu auditorské činnosti ............... 17

§ 7a Trvalý zákaz výkonu auditorské činnosti .......... 18

§ 7b Další důvody zániku oprávnění k výkonu

auditorské činnosti ........................... 19

§ 7c Společná ustanovení k pozastavení, zákazu

nebo trvalému zákazu výkonu auditorské činnosti ... 19

§ 8 Auditorská zkouška .......................... 20

§ 9 Průběžné vzdělávání .......................... 23

§ 10 Auditoři z jiných členských států a volné

poskytování služeb ........................... 23

§ 10a Schvalování auditorů ze třetích zemí . . . . . . . . . . . . . 25

§ 11–12e Rejstřík auditorů ............................ 26

§ 13 Etický kodex ............................... 31

§ 14 Nezávislost auditora ......................... 32

§ 15 Povinnost mlčenlivosti ....................... 35

§ 16 Odměna za provedení povinného auditu .......... 36

§ 17 Určení auditora a smlouva o povinném auditu ..... 38

OBSAH


V

Obsah

§ 18 Auditorské standardy ......................... 41

§ 19 Povinný audit konsolidované účetní závěrky ...... 42

§ 20 Zpráva auditora ............................. 43

§ 20a Spis auditora ............................... 45

§ 21 Práva a povinnosti auditora .................... 46

§ 22 Pojištění odpovědnosti za škodu ................ 49

§ 23 Omezení podnikání auditora ................... 50

§ 24 Systém kontroly kvality ....................... 51

§ 24a Kontrolor kvality ............................ 53

§ 24b Kontrola kvality ............................. 53

§ 24c Společná kontrola kvality ..................... 55

§ 25–27 HLAVA III – KÁRNÁ A JINÁ OPATŘENÍ A KÁRNÁ

A JINÁ ŘÍZENÍ .......................................... 55

§ 25 Kárná a jiná opatření ......................... 55

§ 25a Zavinění ................................... 57

§ 26 Kárná a jiná řízení ........................... 58

§ 27 Zahlazení kárného a jiného opatření ............. 59

§ 28–29 HLAVA IV – ASISTENT AUDITORA ........................ 60

§ 28 Asistent auditora ............................. 60

§ 29 Odborná praxe asistenta auditora ................ 61

§ 31–36 HLAVA V – KOMORA A JEJÍ ORGÁNY ...................... 62

§ 31 Komora ................................... 62

§ 32 Orgány Komory ............................. 64

§ 33 Sněm ...................................... 65

§ 34 Výkonný výbor ............................. 67

§ 35 Dozorní komise ............................. 68

§ 36 Kárná komise ............................... 68

§ 37–40 HLAVA VI – VEŘEJNÝ DOHLED .......................... 69

§ 37 Rada a její působnost ......................... 69

§ 38 Činnost Rady ............................... 70

§ 38a Orgány Rady ................................ 72

§ 39 Prezidium .................................. 73

§ 39a Disciplinární výbor ........................... 75

§ 40 Zasedání Prezidia ............................ 76

§ 41–42 HLAVA VII – SPOLUPRÁCE S PŘÍSLUŠNÝMI ORGÁNY

V OSTATNÍCH ČLENSKÝCH STÁTECH .................... 77

§ 41 Spolupráce s příslušnými orgány členských států ... 77

§ 42 Výměna informací mezi příslušnými orgány ...... 78

VI

Obsah

§ 43–45 HLAVA VIII – ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ

PRO POVINNÝ AUDIT SUBJEKTŮ VEŘEJNÉHO ZÁJMU ...... 79

§ 43 Zpráva o průhlednosti ......................... 79

§ 44 Výbor pro audit .............................. 81

§ 45 Další požadavky nezávislosti ................... 84

§ 47–49 HLAVA IX – REGISTRACE A MEZINÁRODNÍ

SPOLUPRÁCE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

§ 47 Registrace pro účely povinného auditu společnosti

se sídlem ve třetí zemi ........................ 85

§ 48 Odchylky v případě rovnocennosti .............. 87

§ 49 Spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí ...... 88

§ 49a–49c HLAVA X – SPRÁVNÍ DELIKTY ........................... 90

§ 49a Přestupky .................................. 90

§ 49b Správní delikty Komory ....................... 91

§ 49c Společná ustanovení ke správním deliktům ........ 91

§ 50–58 HLAVA XI – SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ

USTANOVENÍ ........................................... 92

§ 50 Společná ustanovení .......................... 92

§ 51–57 Přechodná ustanovení ........................ 92

§ 58 Zrušovací ustanovení ......................... 95

§ 59 ČÁST DRUHÁ – ZMĚNA ZÁKONA Č. 284/2004 SB.,

VE ZNĚNÍ ZÁKONA Č. 344/2005 SB. ............................. 95

§ 60 ČÁST TŘETÍ – ZMĚNA ZÁKONA Č. 56/2006 SB.,

KTERÝM SE MĚNÍ ZÁKON Č. 256/2004 SB., O PODNIKÁNÍ

NA KAPITÁLOVÉM TRHU, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ,

A DALŠÍ SOUVISEJÍCÍ ZÁKONY ................................ 96

§ 61 ČÁST ČTVRTÁ – ZMĚNA ZÁKONA Č. 57/2006 SB.,

O ZMĚNĚ ZÁKONŮ V SOUSISLOSTI SE SJEDNOCENÍM

DOHLEDU NAD FINAČNÍM TRHEM ............................ 96

§ 62 ČÁST PÁTÁ – ZMĚNA ZÁKONA Č. 70/2006 SB.,

KTERÝM SE MĚNÍ NĚKTERÉ ZÁKONY V SOUSISLOSTI

S PŘIJETÍM ZÁKONA O PROVÁDĚNÍ MEZINÁRODNÍCH

SANKCÍ ....................................................... 97

§ 63 ČÁST ŠESTÁ – ÚČINNOST ..................................... 97


VII

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

IAASB Mezinárodní auditorské a ověřovací standardy (International Audit

and Assurance Standards Board) ISA Mezinárodní auditorské standardy (International Standards

on Auditing) novela zákona o auditorech č. 334/2014 Sb.

zákon č. 334/2014 Sb., kterým se mění zákon

č. 93/2009 Sb., o uditorech a o změně některých zákonů

(zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů Směrnice Směrnice evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne

17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných

účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS

a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS trestní zákoník zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 254/2000 Sb. zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona

č. 165/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů zákon č. 524/1992 Sb. zákon č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České

republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon o auditorech zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů

(zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů zákon o obchodních korporacích

zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech

(zákon o obchodních korporacích) zákon o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti

zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci

výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění

pozdějších předpisů zákon o uznávání odborné kvalifikace

zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace

a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské

unie a některých příslušníků jiných států a o změně některýchzákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších

předpisů zákon o účetnictví zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů zákon o vysokých školách

zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění

dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších

předpisů

VIII

Zvyšování kvality auditu prostřednictvím změny regulačních opatření je vpodstatě kontinuální proces. Proto není překvapením, že po relativně krátké době od vydání

směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek

vydala Evropská komise dokument s názvem Zelená kniha – Politika v oblasti auditu:

poučení z krize (vydáno 13. 10. 2010). Jak již z názvu vyplývá, nutnost vydání bylazaříčiněna snahou reagovat na finanční krizi počínající krachem banky Lehman Brothers

v roce 2008. Dokument pokrývá široké spektrum oblastí, s kterými se auditoři auživatelé jejich zpráv ve své praxi běžně setkávají. Jedná se o takové zásadní otázky, jakými

jsou například role auditora (nemá být ujišťovací funkce auditu ponechána na trhu aprofese auditora se tak stane zbytečnou?), využívání mezinárodních auditorských standardů

(v téže době končil projekt IAASB s názvem „clarity project“ a standardy se tak jevily

jako obecně použitelné standardy v rámci EU), nezávislost auditorských firem, ale ijejich správa a řízení (corporate governance), koncentrace trhu a jeho struktura a mnohé

další. Diskuse napříč profesí, regulátory, uživateli a dalšími zainteresovanými stranami

vedla mimo jiné i k dílčím změnám legislativy, ale hlavně k zásadnímu rozhodnutíoddělit (a de facto zpřísnit) regulaci auditu subjektů veřejného zájmu od auditu běžných

podnikatelských i nepodnikatelských entit.

Úpravy směrnice o statutárním auditu a následně tedy i úpravy zákona č. 93/2009 Sb.,

o auditorech, se v rozhodující míře věnuji zvýšení a zkvalitnění dohledu nadsystémem kontroly kvality u auditorů a auditorských společností. Externí zajištění kvality

pro statutární audit je zcela zásadní, umožňuje dosáhnout požadovanou důvěryhodnost

zveřejňovaným účetním informacím, čímž poskytuje lepší ochranu akcionářům,potencionálním investorům, věřitelům i dalším zainteresovaným stranám. Novela zákona řeší

i problémy a nedostatky, které byly při praktické aplikaci zákona identifikovány.Jedná se mimo jiné o sjednocení dob uznávání zkoušek, skládání kvalifikačních zkoušek,

doplnění povinnosti pracovního poměru u auditora nebo auditorské společnosti jako

podmínky pro zápis do seznamu asistentů auditora a mnohé další. V novele se objevuje

i další pokus, jak rozumně vyřešit podmínky dočasného a trvalého zákazu výkonučinnosti; toto je vždy velmi neuralgický bod právní úpravy, byť se dotýká jen relativně malé

části auditorské obce. Posledním impulsem pro úpravy v novele byla nutnost zajistit

věcnou i terminologickou návaznost na znění nového občanského zákoníku a zákona

o obchodních korporacích.

PŘEDMLUVA K AKTUALIZOVANÉMU VYDÁNÍ 2015


IX

Předmluva

Přestože se nejedná o zásadní změnu právní úpravy, považuji za velmi užitečné, aby se auditoři, členové statutárních orgánů auditorských společností, ale i dalšízainteresované osoby s těmito změnami podrobně seznámili a přizpůsobili pak své chování a jednání pozměněné legislativě. Toto komentované vydání zákona o auditorech by jim k tomu mělo napomoci.

V Černošicích dne 21. 7. 2015 Vladimír Králíček

1

ZÁKON

č. 93/2009 Sb.

ze dne 26. března 2009

O AUDITORECH A O ZMĚNĚ

NĚKTERÝCH ZÁKONŮ

(ZÁKON O AUDITORECH)

Ve znění zákona č. 227/2009 Sb., č. 139/2011 Sb., č. 188/2011 Sb., č. 420/2011 Sb.,

č. 52/2012 Sb., č. 167/2012 Sb., č. 428/2011 Sb., č. 458/2011 Sb., č. 334/2014 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

O AUDITORECH

HLAVA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie

1)

a upravuje práva

a povinnosti statutárních auditorů, auditorských společností a asistentů auditora

a působnost Komory auditorů České republiky (dále jen „Komora“) a Rady pro

veřejný dohled nad auditem (dále jen „Rada“).

1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném audituroč

ních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a ozru

šení směrnice Rady 84/253/EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/30/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních

závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků,

o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS

a 83/349/EHS.

K § 1

1. Předmětem právní úpravy zákona o auditorech je vymezení a činnost auditorů,

auditorských společností a asistentů auditora, jakožto i postavení a působnost Komory

Úvodní ustanovení§ 1

auditorů České republiky. V této právní úpravě je také definována Rada pro veřejný

dohled nad auditem.

2. Výchozím zdrojem právní úpravy je především Směrnice evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních akonsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (dále jen „Směrnice“).

3. Prvním právním předpisem byla vyhláška tehdejšího Federálního ministerstva financí č. 63/1989 Sb., o ověřovatelích (auditorech) a jejich činnosti, která se užívala nejprve jako právní předpis upravující ověřování účetních závěrek podniků sezahraniční majetkovou účastí a následně pak (po změně politických a ekonomických podmínek v listopadu 1989) i na ověřování (audit) účetních závěrek dalších ekonomickýchsubjektů (akciových společností, společností s ručením omezeným atp.).

4. Poté následoval zákon č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 524/1992 Sb.“), který vzásadě vycházel z Osmé směrnice Rady 84/253/EHS ze dne 10. dubna 1984, o schvalování osob pověřených prováděním povinného auditu účetních dokumentů.

5. V souvislosti s chystaným vstupem ČR do Evropské unie (EU) byly veškeré právní předpisy podrobeny „screeningu“ a upraveny tak, aby nebyly v rozporu splatnou evropskou legislativou. Tak došlo k nahrazení zákona č. 524/1992 Sb. zákonem č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 254/2000 Sb.“), jehož účinnost vypršela dnem 14. 4. 2009. Tento právní předpis byl zcela v souladu s Osmou směrnicí.

6. Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon oauditorech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o auditorech“), je v pořadí již čtvrtou právní úpravou auditingu v České (resp. Československé) republice. Jelogickým posunem v názoru na auditorskou profesi tak, jak jej upravuje Směrnice vposledním platném znění, tedy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 23. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetníchzávěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS. V této souvislosti a v souvislosti s § 1 zákona je pak vhodné zdůraznit, že pojmy„postavení a působnost“ byly nahrazeny pojmy „práva a povinnosti“. Související předpisy: Vnitřní předpisy Komory, – Statut Rady Literatura: ŠOBOTNÍK, P. Co přináší nový zákon o auditorech. Auditor. 2008, č. 10, s. 13. Vymezení pojmů § 2

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí a) povinným auditem ověření řádných a mimořádných účetních závěrek

2)

nebo

konsolidovaných účetních závěrek

3)

, pokud takové ověření vyžaduje jinýprávní předpis; případně ověření mezitímní účetní závěrky

5)

, pokud takové ověření

vyžaduje jiný právní předpis, b) auditorskou činností provádění povinného auditu, přezkoumání hospodaření

podle jiného právního předpisu

6)

, pokud toto přezkoumání provádí auditor,

ověřování účetních záznamů, ověřování jiných ekonomických informacíauditorem nebo provádění dalších činností auditorem, pokud tak stanoví jinýprávní předpis

7)

nebo jiné ověřování účetní závěrky, jiných účetních záznamů nebo

jejich částí prováděné auditorem, c) statutárním auditorem fyzická osoba, které bylo Komorou vydáno rozhodnutí

o oprávnění provádět auditorskou činnost (dále jen „auditorské oprávnění“), d) auditorskou společností právnická osoba, které bylo Komorou vydánoauditorské oprávnění, e) auditorem statutární auditor nebo auditorská společnost, f) auditorskou osobou ze třetí země jiná než fyzická osoba, která je oprávněna

k provádění povinného auditu ve třetí zemi a není oprávněna k prováděnípovinného auditu v členském státě, g) auditorem ze třetí země fyzická osoba, která je oprávněna k provádění povinného

auditu ve třetí zemi a není oprávněna k provádění povinného auditu v členském státě, h) auditorskou osobou z jiného členského státu jiná než fyzická osoba, která je

oprávněna k provádění povinného auditu v jiném členském státě, i) auditorem z jiného členského státu fyzická osoba, která je oprávněna kprovádění povinného auditu v jiném členském státě, j) auditorem skupiny jeden nebo více auditorů, kteří provádějí povinný audit

konsolidované účetní závěrky, k) sítí rozsáhlejší struktura vztahů nebo osob, ke které auditor patří, a která je

zaměřena na spolupráci a na sdílení výnosů nebo nákladů, nebo má společného

majitele, společnou ovládající osobu nebo společné vedení, společnou koncepci

a postupy pro řízení kvality, společnou obchodní strategii, či používajíspolečnou obchodní značku nebo sdílí významnou část odborných kapacit,

l) propojenou osobou auditorské společnosti osoba, která má s auditorskouspolečností společného majitele, je společně ovládána nebo řízena,

m) mezinárodními účetními standardy mezinárodní účetní standardy (IAS),mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) a související interpretace

(interpretace SIC-IFRIC), novely těchto standardů a souvisejících interpretací

vydané nebo přijaté Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB), n) osobou mimo profesi fyzická osoba, která nejméně po tři roky nevykonáváauditorskou činnost, nemá hlasovací právo v auditorské společnosti, není členem

řídicího orgánu auditorské společnosti a nemá s žádnou auditorsko u společností

sjednán základní pracovněprávní vztah,

Úvodní ustanovení§ 2

o) klíčovým auditorským partnerem

1. jeden nebo více statutárních auditorů, který je auditorskou společnostíurčen jako osoba odpovědná za provedení povinného auditu jménemauditorské společnosti,

2. v případě auditu skupiny jeden nebo více statutárních auditorů, kteří jsou

určeni auditorskou společností jako odpovědné osoby za provedenípovinného auditu na úrovni skupiny, a jeden nebo více statutárních auditorů, kteří

jsou určeni jako odpovědné osoby na úrovni významných dceřinýchspolečností, nebo

3. jeden nebo více statutárních auditorů, kteří podepisují zprávu auditora,

p) třetí zemí země, která není členským státem,

q) členským státem členský stát Evropské unie nebo stát, který je smluvnímstátem Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

2)

§ 18 a 19 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb.,

zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 254/2004 Sb. a zákona č. 179/2005 Sb. 3)

§ 22 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb. 5)

§ 19 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona

č. 437/2003 Sb. a zákona 257/2004 Sb. 6)

Zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků adobrovolných svazků obcí, ve znění pozdějších předpisů. 7)

Například zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. K § 2

1. Za velmi pozitivní posun ve formálním uspořádání zákona o auditorech jemožné považovat vymezení základních pojmů, se kterými následně právní předpis pracuje.

Řada pojmů je převzata ze Směrnice a nejsou nikterak pozměněny [například definice

„sítě“ v písm. i), nebo definice „osoby mimo profesi“ v písm. n)].

2. Zásadním rozdílem oproti definicím uvedeným ve Směrnici je zařazení písm. b),

kde se zákonem definuje tzv. auditorská činnost. Auditorská činnost je širším pojmem,

než je povinný audit účetních závěrek. Zahrnuje dle ustanovení zákona taképřezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, pokud toto

ověřování provádí auditor, ověřování jiných ekonomických informací nebo provádění

(tedy patrně nikoli nezbytně ověřování) dalších činností auditorem, pokud je takstanoveno či vyžadováno jiným právním předpisem. Auditorskou činností je i jiné ověřování

účetních závěrek (například tzv. prověrka, čili limited review podle Mezinárodníhostandardu pro prověrky ISRE 2400), jiných účetních záznamů nebo jejich částí (přičemž

zákon již v poslední verzi explicitně nevyžaduje soulad s auditorskými standardy, byť

v praxi k němu bude zcela jistě docházet).

3. Tímto ustanovením se zákon blíží ustanovení § 2 zákona č. 254/2000 Sb., kde byly

auditorské služby vymezeny v odst. 1 jako:

– ověřování účetních závěrek nebo konsolidovaných účetních závěrek a výročních

zpráv nebo konsolidovaných výročních zpráv (dále jen audit);

– ověřování dalších skutečností podle zvláštních právních předpisů;

– ověřování jiných ekonomických informací v rozsahu stanoveném smlouvou.


5

Vymezení pojmů § 2

4. V § 2 odst. 2 zákona č. 254/2000 Sb. pak bylo uvedeno, že „auditorské služby podle tohoto zákona je oprávněn poskytovat auditor a auditorská společnost“. Bylo

však velmi diskutabilní, zda zákonodárce tímto ustanovením mínil, že auditorskéslužby může poskytovat výlučně auditor, resp. auditorská společnost, nebo zda například

ověření skutečností, že vnitřní kontrolní systém účetní jednotky funguje spolehlivě

a efektivně, může posoudit (ověřit) i jiný odborník, například účetní či certifikovaný

interní auditor. Zásadní výhodou dosavadní právní úpravy je jednoznačnost toho, kdo

je oprávněn provádět audit. V prvním znění zákona o auditorech u dalších auditorských

služeb dle mého názoru nejednoznačnost toho, kdo je oprávněn poskytovat auditorské

činnosti, přetrvávala. Teprve novela zákona o auditorech zákonem č. 334/2014 Sb.,

kterým se mění zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů(zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela zákona o auditorech

č. 334/2014 Sb.“), problém vyřešila, viz dále k § 3.

5. Auditoři a auditorské společnosti se jistě ve své praxi budou řídit předevšímustanoveními oficiálních materiálů vydaných Mezinárodním výborem pro auditorské aověřovací zakázky, v této souvislosti pak Mezinárodním rámcem pro ověřovací zakázky. Auditorské činnosti, tak, jak jsou definovány zákonem, jsou do značné míry synonymem pro ověřovací zakázky. Ty jsou algoritmicky vymezeny v odst. 17 Rámce, když již dříve, a to v odst. 7, je řečeno, že „ověřovací zakázka znamená zakázku, v níž odborníkvyjadřuje závěr s cílem zvýšit míru důvěry předpokládaných uživatelů jiných než odpovědnástrana ohledně výsledku hodnocení či oceňování předmětu zakázky vůči daným kritériím“.

6. Ustanovení odst. 17 pak umožňuje odborníkovi (v našich souvislostechauditorovi) přijmout zakázku jakožto ověřovací zakázku tehdy, když:

a) Budou splněny příslušné etické požadavky, tj. nezávislost a odborná způsobilost.

b) Zakázka vykazuje všechny následující znaky:

– Předmět zakázky je vhodný.

– Kritéria, která se budou používat, jsou vhodná a jsou předpokládanýmuživatelům k dispozici.

– Odborník má přístup k dostatečnému množství vhodných důkazů podporujících

jeho závěr.

– Odborníkův závěr, ať již ve formě vhodné pro zakázku poskytující přiměřenou

jistotu, anebo pro zakázku poskytující omezenou jistotu, bude obsažen v písemné

zprávě.

– Odborník si je jist tím, že zakázka má racionální účel.

7. Nezbytnou podmínkou ověřovací zakázky, jak vyplývá z její definice a dále pak z ustanovení odst. 20 Rámce, je to, že existuje tzv. třístranný vztah, kdy v trianglu se nacházejí odborník (auditor), odpovědná strana (ten, kdo informace poskytuje) apředokládaný uživatel těchto informací.

8. Novela zákona o auditorech č. 334/2014 Sb. upřesňuje, co zákon rozumí pod pojmem členský stát, a to tak, že jej definuje nejen jako členský stát Evropské unie, ale i jako stát, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Evropský hospodářský prostor (EHP) vznikl 1. ledna 1994 na základě dohody uzavřené

Úvodní ustanovení§ 2a

mezi Evropským sdružením volného obchodu (ESVO/EFTA) a EU. Smlouva rozšířila

na celé území EHP platnost čtyř základních svobod (volný pohyb zboží, osob, služeb

a kapitálu), jaké platí na území EU a tím pádem umožnila zejména volný obchod mezi

všemi zeměmi EU a třemi zeměmi ESVO (Island, Norsko, Lichtenštejnsko).

Související ustanovení:

§ 3 – výkon auditorské činnosti, § 4 a 5 – vydávání auditorského oprávnění, § 18 – auditorské standardy, § 43

až 45 (Hlava VIII) – zvláštní ustanovení pro povinný audit subjektů veřejného zájmu, § 46 až 49 (Hlava IX) –

– registrace a mezinárodní spolupráce

Související předpisy:

zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, – zákon

č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí,

ve znění pozdějších předpisů

Evropské právní předpisy:

čl. 2 Směrnice, – Mezinárodní auditorské standardy, – Mezinárodní rámec pro ověřovací zakázky

§ 2a

Subjekty veřejného zájmu

Subjektem veřejného zájmu je

a) právnická osoba založená podle českého práva, která vydala investiční cenné

papíry, které jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo

zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu smluvního státu Dohody oEvropském hospodářském prostoru, b) banka podle zákona o bankách, c) tuzemská pojišťovna podle zákona o pojišťovnictví, d) tuzemská zajišťovna podle zákona o pojišťovnictví, e) zdravotní pojišťovna podle zákona upravujícího činnost zdravotníchpojišťoven, f) spořitelní a úvěrní družstvo podle zákona upravujícího činnost spořitelních

a úvěrních družstev, g) obchodník s cennými papíry podle zákona upravujícího podnikání nakapitálovém trhu, h) centrální depozitář podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, i) investiční společnost podle zákona upravujícího investiční společnosti ainvestiční fondy, j) penzijní společnost podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření

a důchodové spoření, k) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, l) účastnický a transformovaný fond podle zákona upravujícího doplňkovépenzijní spoření, m) investiční fond podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční

fondy, n) důchodový fond podle zákona upravujícího důchodové spoření a Obecná ustanovení § 2b o) obchodní korporace nebo konsolidující účetní jednotka, pokud průměrný

přepočtený stav zaměstnanců obchodní korporace nebo konsolidačního celku

za bezprostředně předcházející účetní období převýšil 4 000 zaměstnanců. K § 2a

1. Novela zákona o auditorech č. 334/2014 Sb. vydělila část textu, který definoval pojem subjekt veřejného zájmu z § 2 a přesunula jej s drobnými terminologickýmiúpravami do nového § 2a. Zároveň byla zvýšena srozumitelnost definice tím, že jednotlivé subjekty byly popsány samostatně za pomlčkou a nikoli v souvislém, ale poněkudneřehledném textu, kde byly odděleny pouze čárkou. Definice je výrazně širší, než jak vyžaduje Směrnice, jinak řečeno, česká legislativa zahrnuje do množiny subjektůveřejného zájmu více účetních jednotek, než je nezbytné „evropské“ minimum. Související ustanovení: § 2 – vymezení pojmů, § 3 – výkon auditorské činnosti Evropské právní předpisy: čl. 2 Směrnice

§ 2b

Obecná ustanovení

(1) Kontrolním orgánem se v tomto zákoně rozumí dozorčí rada, správní rada při výkonu kontrolní působnosti, kontrolní komise nebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností, v závislosti na právní formě právnické osoby, o kterou se jedná.

(2) Řídicím orgánem se v tomto zákoně rozumí statutární orgán obchodníkororace, u akciové společnosti s monistickým systémem vnitřní strukturyspolečnosti správní rada při výkonu řídící působnosti, nebo jiný orgán vykonávající řídící funkce, v závislosti na právní formě právnické osoby, o kterou se jedná.

(3) Pokud tento zákon stanoví práva a povinnosti účetní jednotce, která nemá právní osobnost, vykonává tato práva a povinnosti ten, kdo jedná jejím jménem. K § 2b

1. V tomto paragrafu jsou doplněny definice kontrolního orgánu a řídícího orgánu tak, aby odpovídaly ustanovením zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „zákon o obchodníchkorporacích“. Rozmanitost vyplývající z akceptace monistického a dualistického pojetí správy a řízení společností (corporate governance) si vynutila tuto upřesňující dikci. Související právní předpisy: zákon o obchodních korporacích

Hlava II§ 3

HLAVA II

§ 3

Výkon auditorské činnosti

(1) Auditorskou činnost podle tohoto zákona jsou oprávněni provádět pouze

auditoři.

(2) Auditorská společnost vykonává auditorskou činnost pouze vlastnímjménem a na vlastní účet.

(3) Statutární auditor vykonává auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo pro jiného auditora v rámci základního pracovněprávního vztahu nebo jako společník auditorské společnosti.

(4) Statutární auditor, který vykonává auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, nesmí vykonávat auditorskou činnost pro jiného auditora v rámci základního pracovněprávního vztahu nebo jako společník auditorské společnosti. Statutární auditor, který vykonává auditorskou činnost pro jiného auditora vrámci základního pracovněprávního vztahu nebo jako společník auditorskéspolečnosti, nesmí vykonávat auditorskou činnost pro více než jednoho auditora v rámci

základního pracovněprávního vztahu nebo jako společník jedné auditorskéspolečnosti.

K § 3

1. Zákon o auditorech používá legislativní zkratku „auditor“, kterou se v souladu s § 2 písm. e) rozumí statutární auditor nebo auditorská společnost. Z dalších ustanovení je však zřejmé, že se prakticky nic nemění na tom, že auditorské činnosti (tedy povinný audit a další auditorské činnosti) uskutečňuje auditorská společnost vždyprostřednictvím konkrétního statutárního auditora, tedy fyzické osoby, které bylo Komorou vydáno

auditorské oprávnění.

2. Z dikce § 3 vyplývá, že provádění povinného auditu je svěřeno výhradněauditorům již od nabytí účinnosti zákona dne 14. 4. 2009, zatímco v případě ostatních (dalších) auditorských činností po období určité nejistoty záležitost jednoznačně řeší až novela zákona o auditorech č. 334/2014 Sb. Dikce § 3 odst. 1 zcela jasně určuje, že„Auditorskou činnost podle tohoto zákona jsou oprávněni provádět pouze auditoři.“. O co je toto znění jednoznačnější, o to složitější bude určení toho, zda určitá konkrétní činnost je, anebo není činností auditorskou tak, jak jí definuje § 2 (viz komentář k § 2).

3. Původní stručné znění § 3 je po novele zákona o auditorech č. 334/2014 Sb.doplněno i o ustanovení, jakým způsobem vykonává statutární auditor svoji činnost, přičemž jsou přípustné následující možnosti: – Vlastním jménem a na vlastní účet. – Pro jiného auditora (rozuměj statutárního auditora nebo auditorskou společnost)

v rámci základního pracovněprávního vztahu (tedy v rámci pracovního poměru nebo

v rámci dohod konaných mimo pracovní poměr). – Jako společník auditorské společnosti. Výkon auditorské činnosti

4. Paragraf stanovuje poměrně přísnou povinnost pro statutárního auditoraspočívající v tom, že si musí z výše uvedených možností vybrat pouze jednu jedinou, nesmí tedy například působit jako auditor – společník v auditorské společnosti a zároveň se nechat zaměstnat jiným statutárním auditorem nebo auditorskou společností. Je však zřejmé, že zákonodárce toto omezení zamýšlel pouze ve vztahu k vykonávánístatutárního auditu. Je tedy přípustné, aby se statutární auditor nechal zaměstnat u auditorské společnosti nebo jiného statutárního auditora, ale předmětem výkonu práce musí být jiná činnost, než statutární audit. Je například možné, aby uzavřel dohodu o pracovníčinnosti, ve které předmětem této činnosti bude forenzní šetření. Zde se nám opět objevuje důležitost vymezení auditorské činnosti v § 2, resp. podpůrně v Rámci k mezinárodním auditorským standardům. O tom, zda forenzní šetření je anebo není auditorskoučinností, rozhodují konkrétní podmínky zakázky, byť, jak uvádí například KŘÍŽ, P. v článku s názvem Auditor se nevěnuje jen klasickým službám v příloze Hospodářských novin v listopadu 2001 (In.: MÜLLEROVÁ, L., KRÁLÍČEK, V. Auditing. Praha:Oeconomica, 2014), ve většině případů tomu tak nebude, a to z toho důvodu, že nebudouvymezena srovnávací kritéria.

5. Přestože důvodová zpráva k novele zákona o auditorech č. 334/2014 Sb. uvádí, že „úpravou tohoto ustanovení by zároveň mělo dojít k zamezení situacím, kdy smlouva o provedení auditu je uzavřena s jedním auditorem, ale fakticky audit provádí jinýauditor“, je třeba zdůraznit, že „provedením auditu“ je třeba rozumět nikoli jakoukoliodbornou práci v auditním týmu vedeném tím auditorem, který uzavřel smlouvu o provedení auditu, auditorskou zprávu podepisuje a je zcela odpovědný za zakázku, ale právě jen takovou činnost, kterou je možné subsumovat pod vymezení uvedeném v § 2.

6. Ve snaze jednoznačně a definitivně tento problém vyjasnit se důvodová zpráva do problému podle mého názoru zaplétá tím, když uvádí, že „jako příklad lze uvéstpřechodné najímání jiných auditorů na provedení auditorské zakázky nebo její částiauditory, kteří uzavřeli smlouvu o provedení povinného auditu“. V tomto případě je nejasné, co je míněno pojmem „nebo její části“. Tento pojem se nikde v zákoně o auditorech neobjevuje, patrně není použit ani v Mezinárodních auditorských standardech, kde snad jediné racionální vysvětlení by bylo možné nalézt v ISA 600 – Zvláštní aspekty účetních závěrek skupiny (včetně prací provedených auditorem složek), kdy částí ověřeníkonsolidované účetní závěrky je ověření složky (například dceřiné společnosti, jejíž účetní závěrka není povinně ověřována statutárním auditorem). Související ustanovení: § 2 – vymezení pojmů, § 4 – vydávání auditorského oprávnění, § 6 – pozastavení výkonu auditorské činnosti, § 11 – rejstřík auditorů, § 14 – nezávislost auditora, § 21 – práva a povinnosti auditora, zejména odst. 7, § 23 – omezení podnikání auditora, § 45 – další požadavky nezávislosti Literatura: KŘÍŽ, P. Nový zákon o auditorech v kontextu „Osmé směrnice“. Auditor. 2008, č. 10, s. 17. MÜLLEROVÁ, L., KRÁLÍČEK, V. Auditing. Praha: Oeconomica, 2014.

§ 3


10

Hlava II

Vydávání auditorského oprávnění

§ 4

(1) Na žádost Komora vydá auditorské oprávnění fyzické osobě, která a) získala vysokoškolské vzdělání v rámci akreditovaného bakalářského nebo

magisterského studijního programu

9)

nebo dokončila studium, které je uznané

příslušným členským státem za součást jeho vysokoškolského systému a jehož

dokončení poskytuje studentovi vysokoškolskou kvalifikaci, b) je plně svéprávná, c) je bezúhonná, d) absolvovala po dobu alespoň 3 let odbornou praxi podle § 29 nebo odbornou

praxi v obdobné pracovní pozici v jiném členském státě, v rozsahu nejméně

35 hodin týdně nebo po dobu ekvivalentní době 3 let, pokud byla praxe v rámci

týdne kratší, e) nevykonává činnost, na niž se vztahuje omezení uvedené v § 23, f) složila auditorskou zkoušku, g) nemá ke dni podání žádosti evidován nedoplatek na daních, odvodech,polatcích a jiných obdobných peněžitých plněních, včetně souvisejících pokut

a penále a nákladů řízení anebo nedoplatek na pojistném na veřejnézdravotní pojištění nebo na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní

politiku zaměstnanosti, včetně penále, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno

splácení ve splátkách a není v prodlení se splácením splátek, h) složila slib auditora.

(2) Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje fyzická osoba, která a) byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo b) byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti

s prováděním auditorské činnosti, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena

11)

. Za bezúhonnou se nepovažuje

rovněž fyzická osoba, která nemá z profesního hlediska dobrou pověst.

(3) Splnění požadavku a) uvedeného v odstavci 1 písm. a) dokládá žadatel vysokoškolským diplomem,

dodatkem k diplomu nebo jejich ověřenou kopií nebo jiným obdobnýmdokladem osvědčujícím úspěšné ukončení vysokoškolského programu v zahraničí, b) uvedeného v odstavci 1 písm. d) dokládá žadatel například pracovní smlouvou,

potvrzením od zaměstnavatele nebo výpisem z rejstříku auditorů (dále jen„rejstřík“), c) uvedeného v odstavci 1 písm. e) prokazuje žadatel čestným prohlášením, d) uvedeného v odstavci 1 písm. g) dokládá žadatel příslušnými potvrzeními, která

nejsou ke dni podání žádosti starší 30 dnů.

(4) Za účelem doložení bezúhonnosti žadatele podle odstavce 1 písm. c) siKomora vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů.

(5) Za účelem doložení bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. c) předloží žadatel, který je státním příslušníkem jiného státu, než je Česká republika, výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správnímorgánem tohoto státu nebo státu posledního pobytu; je-li státem posledního pobytu § 4 Vydávání auditorského oprávnění žadatele Česká republika, postupuje se podle odstavce 4. Nevydává-li tento stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad, předloží žadatel čestné prohlášení o bezúhonnosti. Je-li žadatel státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie nebo má adresu bydliště v jiném členském státě Evropské unie a nepředložil-li výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem tohoto státu, popřípadě státu jeho posledního pobytu, je-li nebo byl-li jím jiný členský stát nebo Švýcarská konfederace, doloží bezúhonnostvýpisem z Rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsány vevidenci trestů jiného členského státu Evropské unie. Tyto doklady nesmí být ke dni podání žádosti starší než 3 měsíce.

(6) Do 30 dnů ode dne doložení splnění všech požadavků uvedených vodstavcích 1 písm. a) až g) umožní Komora žadateli složení slibu auditora. Slib auditora se

skládá do rukou prezidenta nebo viceprezidenta Komory. Slib zní: „Slibuji na svou

čest a svědomí, že při provádění auditorské činnosti budu dodržovat právní řád

České republiky, vnitřní předpisy Komory auditorů České republiky aauditorské standardy, ctít etiku auditorské profese a dodržovat povinnost mlčenlivosti.“

Po složení slibu Komora bezodkladně vydá žadateli auditorské oprávnění a zapíše

jej do rejstříku podle § 12.

9)

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých

školách), ve znění pozdějších předpisů. 11)

Například § 105 a 106 trestního zákoníku. K § 4

1. Vzhledem k důležitosti auditorské profese, od které veřejnost oprávněněvyžaduje služby na nejvyšší odborné i etické úrovni, jsou požadavky na „vstup do profese“

velmi přesně upraveny a není snadné jim vyhovět. Od všech uchazečů o náročnou práci

auditora se tedy vyžaduje splnění a prokázání parametrů požadovaných Směrnicí a vněkterých bodech i zpřísněných českou legislativou (například získání vysokoškolského

vzdělání).

2. Prvotním úkonem, který musí osoba, jež hodlá vykonávat auditorskou činnost,

učinit, je podat Komoře žádost, ve které prokáže získání vysokoškolského vzdělání

v souladu s ustanoveními zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně adolnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále

jen „zákon o vysokých školách“), popřípadě doloží, že absolvovala vzdělání uznávané

jako vysokoškolské v jiném členském státě EU. Prokázání způsobilosti a bezúhonnosti

v praxi nečiní zvláštních problémů, navíc zákon precizuje prokázání těchto, ale ijiných parametrů ve svém ustanovení § 4 odst. 3. Za poněkud kontroverzní lze považovat

prokázání odborné praxe. Ta je v souladu se Směrnicí vyžadována v rozsahu alespoň

3 let při penzu 35 hodin týdně. Za racionální je možné považovat to, že je možné praxi

absolvovat i v jiné, než „mateřské“ společnosti asistenta auditora (v minulostiKomora rozhodovala o každém jednotlivém případu) a je možné využít alikvotního zápočtu

na požadovaných 35 hodin i za situace, kdy je skutečný rozsah vykonávané praxe nižší,

nebo je i dočasně zcela přerušen (nejčastěji asi připadají v úvahu asistentky auditora

na mateřské dovolené).

§ 4


12

Hlava II

3. Komora již v minulosti řešila vazbu mezi kvantitou a kvalitou praxe asistentů auditora svým vnitřním předpisem, kterým je „Řízená praxe asistenta auditora“. Novela zákona o auditorech č. 334/2014 Sb. již nevyžaduje pracovní poměr pro uznání praxe, dokonce ani nevyžaduje, aby dotyčná osoba praxi absolvovala jakožto tzv. asistentauditora, tedy prakticky až po zapsání do rejstříku asistentů vedeném Komorou auditorů ČR. Teprve praxe ukáže, zda toto zdánlivě logické zmírnění požadavků nepovede k obtížím při prokazování skutečného objemu praxe.

4. Požadavky na činnost auditora jsou v chápání českých legislativců v porovnání s mezinárodními zvyklostmi i právní úpravou (viz Směrnice) nadměrně navýšeny v § 4 odst. 1 písm. e), kde se vyžaduje prokázání toho, že osoba (budoucí auditor) nevykonává činnost, na níž se vztahuje omezení uvedené v § 23. V něm se, z důvodu zcela nejasných, opakuje prakticky doslova ustanovení § 18 odst. 1 a 2 zákona č. 254/2000 Sb. Adept na statutárního auditora a logicky i statutární auditor a auditorská společnost nesmí dle ustanovení § 23 zákona o auditorech vykonávat další výdělečnou činnost mající znaky podnikání [viz § 420 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„občanský zákoník“)]. Překážkou provádění auditorské činnosti pak nejsou aktivityuvedené v § 23 odst. 2 zákona. V původním návrhu zákona o auditorech celé ustanovení

§ 23 neexistovalo. Jak již bylo uvedeno, toto omezení nemá paralelu v jakémkoli článku

Směrnice a o motivaci osob, které prosadili toto ustanovení, se lze jen domýšlet. Možná

jen pro oživení textu uvádím, že v minulosti byl za rozpor s ustanovením § 18 zákona

č. 254/2000 Sb. popotahován kolega, který prodával účetní i auditorský software (je

zcela irelevantní, s jakým výsledkem). Jako humorná mi připadá i představa mladého

auditora, který jako vynikající golfista poskytuje za úplatu lekce golfovýmzačátečníkům a je opět v rozporu s ustanovením zákona.

5. Zákon ponechává ustanovení o „složení slibu auditora“, kdy je Komora povinna do 30 dnů od splnění všech požadavků uvedených v odst. 1 písm. a) až h) umožnitžadateli složení slibu do rukou prezidenta nebo víceprezidenta Komory. Posouzení toho, zda se jedná o završení procesu vstupu do profese, nebo o bezobsažnou formalituspotřebovávající čas a peníze ponechám na laskavém čtenáři. Související ustanovení: § 8 – auditorská zkouška, § 10 – auditoři z jiných členských států a volné poskytování služeb, § 11 – rejstřík auditorů, § 23 – omezení podnikání auditora Evropské právní předpisy: čl. 3, 4 a 6 Směrnice Literatura: Expertní skupina Komise pro aplikaci nové civilní legislativy. Výkladové stanovisko č. 22 ze dne 9. 4. 2014 k pojmu podnikatel podle občanského zákoníku [online]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/user_upload/Stanovisko_22.pdf [cit. 2015-07-01]. § 4

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je

možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist