načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Základy zobrazovacích metod - Jan Baxa; Jiří Ferda; Hynek Mírka; Alexander Malán

Základy zobrazovacích metod

Elektronická kniha: Základy zobrazovacích metod
Autor: ; ; ;

Publikace plzeňských autorů stručně a přehledně nabízí základní poznatky o současných zobrazovacích metodách v medicíně. Kniha je koncipována jako učební text, kdy didakticky ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  230
+
-
7,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 148
Rozměr: 28 cm
Úprava: tran : ilustrace (některé barevné)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-2164-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha je koncipována jako učební text, kdy didakticky přehledný text, tabulky, schémata a více než tři sta obrázků napomáhají k pochopení principu jednotlivých zobrazovacích metod a jejich bezpečnému využívání pro diagnostické a léčebné účely. Publikace plzeňských autorů stručně a přehledně nabízí základní poznatky o současných zobrazovacích metodách v medicíně.

Popis nakladatele

Publikace plzeňských autorů stručně a přehledně nabízí základní poznatky o současných zobrazovacích metodách v medicíně. Kniha je koncipována jako učební text, kdy didakticky přehledný text, tabulky, schémata a více než tři sta obrázků napomáhají k pochopení principu jednotlivých zobrazovacích metod a jejich bezpečnému využívání pro diagnostické a léčebné účely.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Baxa; Jiří Ferda; Hynek Mírka; Alexander Malán - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upozornění

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě

bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Galén, Na Popelce 3144/10a, 150 00 Praha 5

www.galen.cz

© Galén, 2015


galén



základy

zobrazovacích

metod

Jiří Ferda

Hynek Mírka

Jan Baxa

Alexander Malán


Autoři

prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D.

MUDr. Hynek Mírka, Ph.D.

MUDr. Jan Baxa, Ph.D.

MUDr. Alexander Malán

Klinika zobrazovacích metod, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Plzeň

Recenzenti

prof. MUDr. Pavel Eliáš, CSc.

Radiologická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Hradec Králové

prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc.

Klinika zobrazovacích metod, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Plzeň

doc. MUDr. Marek Mechl, Ph.D., MBA

Radiologická klinika, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně a Fakultní nemocnice Brno

Jiří Ferda, Hynek Mírka, Jan Baxa a Alexander Malán

ZÁKLADY ZOBRAZOVACÍCH METOD

První vydání v elektronické verzi

Vydalo nakladatelství Galén, Na Popelce 3144/10a, 150 00 Praha 5

Editor nakladatelství Lubomír Houdek

Šéfredaktorka nakladatelství Soňa Dernerová

Odpovědná redaktorka Jarmila Prokešová

Použitá dokumentace z archivu Kliniky zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň

Typografie a sazba Petra Veverková, Galén

Určeno odborné veřejnosti

G 341056

www.galen.cz

Podpořeno projektem Ministerstva zdravotnictví ČR Koncepční rozvoj výzkumné instituce 00669806 – FN Plzeň

a Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36).

Všechna práva vyhrazena.

Tato publikace ani žádná její část nesmějí být reprodukovány, uchovávány v rešeršním systému nebo přenášeny

jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, elektronického, fotografického či jiného záznamu) bez písemného

souhlasu nakladatelství.

Pořadatel, autoři i nakladatel vynaložili značné úsilí, aby informace o léčivech odpovídaly stavu znalostí v době

zpracování díla. Nakladatel za ně nenese odpovědnost a doporučuje řídit se údaji o doporučeném dávkování

a kontraindikacích uvedenými výrobci v příbalovém letáku příslušného léčivého přípravku. Týká se to především

přípravků vzácněji používaných nebo nově uváděných na trh.

© Galén, 2015

ISBN 978-80-7492-173-5 (PDF)

ISBN 978-80-7492-174-2 (PDF pro čtečky)


Obsah

Seznam použitých zkratek ............................................8

1

Ionizující záření a jeho vlastnosti ...............................10

2

Radioaktivní přeměna .................................................12

3

Účinky ionizujícího záření, dozimetrie

a radiační ochrana .......................................................14

4

Principy skiagrafie a skiaskopie .................................16

5

Principy výpočetní tomografie ....................................18

6

Principy ultrasonografie ..............................................20

7

Principy magnetické rezonance .................................22

8

Principy detekce ionizujícího záření

v nukleární medicíně ...................................................24

9

Principy SPECT, PET a hybridních metod ...................26

10

Kontrastní látky pro RTG, USG a MR ...........................28

11

Radiofarmaka ..............................................................30

12

Radiologické metody zobrazení pohybového aparátu ... 32

13

Metody zobrazení skeletu v nukleární medicíně ........ 34

14

Obecné příznaky onemocnění skeletu

v radiodiagnostice ....................................................... 36

15

Radiologický obraz poruch vývoje

pohybového systému ...................................................38

16

Radiologický obraz poranění

pohybového aparátu ....................................................40

17

Radiologický obraz degenerativních a zánětlivých

onemocnění kostí a kloubů ......................................... 42

18

Radiologický obraz metabolických, toxických

a cirkulačních onemocnění skeletu ............................ 44

19

Radiologický obraz nádorů a nádorům podobných

afekcí kostí ..................................................................46

20

Radiologické metody u onemocnění plic,

pleury a mediastina ..................................................... 48

21

Metody zobrazení plic v nukleární medicíně .............. 50

22

Obecné radiologické příznaky onemocnění

plicního parenchymu ................................................... 52 Obecné radiologické příznaky onemocnění mediastina, pleurální dutiny a hrudní stěny ...............54

24

Radiologický obraz zánětů a poruch

vzdušnosti plic .............................................................56

25

Radiologický obraz intersticiálních

plicních onemocnění ...................................................58

26

Radiologický obraz poranění hrudníku

a onemocnění pleury ...................................................60

27

Radiologický obraz onemocnění malého oběhu ........ 62

28

Radiologický obraz nádorových onemocnění plic ..... 64

29

Radiologické metody zobrazení

gastrointestinálního traktu .........................................66

30

Metody nukleární medicíny v gastroenterologii ......... 68

31

Radiologický obraz náhlých příhod břišních .............. 70

32

Radiologický obraz onemocnění jícnu, žaludku,

tenkého a tlustého střeva ............................................72

33

Radiologické metody zobrazení jater,

žlučových cest, pankreatu a sleziny ...........................74

34

Radiologický obraz onemocnění jater ........................76

35

Radiologický obraz onemocnění žlučových cest ....... 78

36

Radiologický obraz onemocnění slinivky břišní ......... 80

37

Radiologické metody zobrazení ledvin, močových

cest a retroperitonea ...................................................82

38

Metody nukleární medicíny v nefrologii, urologii

a gynekologii ...............................................................84

39

Radiologický obraz nenádorových onemocnění

ledvin a vývodných cest močových ............................ 86

40

Radiologický obraz nádorů ledvin, vývodných cest

močových, varlat a prostaty ........................................ 88

41

Radiologický obraz onemocnění retroperitonea

a nadledvin ..................................................................90

42

Radiologické vyšetřovací metody

a základní patologické nálezy v gynekologii

a porodnictví ................................................................92

43

Radiologické vyšetřovací metody

a základní obrazy onemocnění mléčné žlázy ............. 94

44

Radiologické metody zobrazení mozku, míchy

a kanálu páteřního ......................................................96

45

Metody nukleární medicíny v neurologii .................... 98

46

Radiologický obraz vrozených

onemocnění mozku a onemocnění mozku

u novorozenců ...........................................................100

47

Radiologický obraz kraniocerebrálních

poranění .....................................................................102

48

Radiologický obraz onemocnění mozku

cévního původu .........................................................104

49

Radiologický obraz zánětlivých,

metabolických a degenerativních onemocnění

mozku, obraz poruch cirkulace likvoru .................... 106

50

Radiologický obraz nádorů centrální nervové

soustavy .....................................................................108

51

Radiologický obraz degenerativních a zánětlivých

onemocnění páteře ....................................................110

52

Radiologický obraz poranění páteře ......................... 112 Radiologický obraz onemocnění spánkové kosti a očnice ......................................................................114

54

Radiologický obraz onemocnění paranazálních

dutin, dutiny ústní a krku ..........................................116

55

Metody nukleární medicíny u onemocnění

štítné žlázy a příštítných tělísek ...............................118

56

Radiologické metody zobrazení tepen a žil .............. 120

57

Radiologický obraz onemocnění aorty

a periferních tepen ....................................................122

58

Radiologický obraz onemocnění žil velkého oběhu

a portálního oběhu ....................................................124

59

Radiologické zobrazovací metody srdce

a věnčitých tepen ......................................................126

60

Radiologický obraz onemocnění srdce

a věnčitých tepen ......................................................128

61

Metody nukleární medicíny v zobrazení

myokardu ...................................................................130

62

Metody nukleární medicíny v onkologii.................... 132

63

Metody nukleární medicíny v detekci

zánětu ........................................................................134

64

Metody intervenční radiologie v cévním

systému ......................................................................136

65

Metody intervenční radiologie u onkologických

onemocnění ...............................................................138

66

Metody terapie v nukleární medicíně ....................... 140

Summary ....................................................................142

Literatura ...................................................................142

Rejstřík ....................................................................... 143 Seznam použitých zkratek

ECD etyl cysteinat dimer

ED end-diastola

EDH epidurální hematom

EDTMP kyselina etylendiamintetrametylendifosfonová

EF ejekční frakce

ERCP endoskopická retrográdní

cholangiopankreatikografie

ES end-systola

Fab fragmenty antigranulocytárních protilátek

FDG fluorodeoxyglukóza

FDOPA fluoroDOPA

FET fluoroetyltyrosin

FCh fluorocholin

FLAIR fluid attenuated inversion recovery

FLT fluorothymidin

FNH fokální nodulární hyperplazie

FP-CIT citrát

GIST gastrointestinální stromální tumor

GRE gradientní echo

Gy Gray

HAMA human antimouse antibody

HASTE sekvence ultrarychlé MR

HCC hepatocelulární karcinom

HEB hematoencefalická bariéra

HEDP kyselina hydroxyetylendifosfonová

HIDA hepatobiliary iminodiacetic acid

HIG human immunoglobulin třídy IgG

HMPAO hexametylpropylenaminooxim

HRCT high resolution computed tomography

HU Hounsfieldova jednotka (Hounsfield unit)

IBZM jodobenzamid

Ig imunoglobulin

ICHS ischemická choroba srdeční

IM infarkt myokardu

JKL jodová kontrastní látka

KFA kryptogenní fibrotizující alveolitida

KL kontrastní látka

Kr krypton

KRC konvenční renální karcinom 201

Tl thallium

99m

TcO4 technecistan sodný

AAA aneurysma abdominální aorty (abdominal aortic

aneurysm)

ADEM akutní diseminovaná encefalomyelitida

AL angiomyolipom

ALARA as low as reasonable achieveable

AP anteroposteriorní

APE aerosol production equipment

APUD amine precursor uptake and decarboxylation

ARDS syndrom dechové tísně dospělých

ATN akutní tubulární nekróza

AV arteriovenózní

AVM arteriovenózní malformace

BaSO

4

síran barnatý

bb buňky

BGO bismuth-germanate-oxide

BOLD blood oxygen level dependent

Bq Becquerel

BW šířka pásma

Ca karcinom

ceMRA kontrastní MRA

CEUS kontrastní ultrazvukové vyšetření

CLL chronické lymfatické leukémie

CMP cévní mozkové příhody

CR nepřímá digitalizace (computed radiography)

CRP C-reaktivní protein

CT výpočetní tomografie

CTA CT angiografie

DK dolní končetina

DMSA kyselina dimerkaptojantarová

DOPA dihydroxyfenylalanin

DR přímá digitální radiografie (direct radiography)

DRÚ diagnostická referenční úroveň

DSA digitální subtrakční angiografie

DTPA kyselina dietylentriaminopentaoctová

DUSG dopplerovská ultrasonografie

E energie

EAA exogenní alergická alveolitida


9

KTI kardiothorakální index

L-DOPA L-dihydrofenylalanin

LB levá boční projekce

LBBB blokáda levého Tawarova raménka

LK levá komora

LKS levá komora srdeční

MAG merkaptoacetyltriglycin

MDCT multidetektorová výpočetní tomografie

MDP metylendifosfonát

MEN mnohočetné endokrinní neoplazie

MET metionin

METs tzv. metabolický ekvivalent

MIBG metaiodobenzylguanidin

MIBI methoxy-isobutyl-isonitril

MIP maximum intensity projection

MMG mamografie

MR magnetická rezonance

MRA MR angiografie

MRCP cholangiopankreatikografie pomocí magnetické

rezonance

MRS spektroskopie magnetickou rezonancí

NaF natriumfluorid

NaI(Tl) jodid sodný aktivovaný thaliem

NET neuroendokrinní tumor

NJ nazojejunální

NPB náhlá příhoda břišní

OPG ortopantomogram

PACS picture archiving and communication system

PAH plicní arteriální hypertenze

PB pravá boční projekce

PC karcinom prostaty

PD protonová denzita

PE plicní embolie

PET pozitronová emisní tomografie (positron

emission tomography)

PET/CT, SPECT/CT, PET/MRI hybridní zobrazení

PML progresivní multifokální leukoencefalopatie

PNET primitivní neuroektodermální nádor

PNO pneumothorax

PRC papilární renální karcinom

PSF point-spread function

PTA perkutánní transluminální angioplastika

PTC perkutánní transhepatická cholangiografie

PTCD perkutánní transhepatická cholangiografie

a drenáž

RDS dechová tíseň novorozenců

RF radiofarmaka

RFA radiofrekvenční ablace

RIA radioimunoanalýza

RN radionuklid

rTPA rekombinantní tkáňový aktivátor plazminogenu

SAK subarachnoidální krvácení

SDH subdurální hematom

SF

6

fluorid sírový

SKG selektivní koronarografie

SPECT jednofotonová emisní tomografie (single photon

emission computerized tomography)

STIR short tau inversion recovery

Sv Sievert

T Tesla

TAA thoracic aortic aneurysm

TF tkáňový faktor

TID index index tranzientní ischemické dilatace

TIPS transjugulární portosystémový zkrat

TOF time-of-flight

TSH tyreostimulační hormon

TU tumor

UC uroteliální karcinom

USG ultrasonografie

VE virtuální endoskopie

10

1

IonIzující záření a jeho vlastnostI

Ionizující záření se vyskytuje ve dvou formách – jakoelektro

magnetické vlnění a jako částicové záření. Avšak na základě

kvantové teorie a  aplikací vlnové rovnice částic je možné

i  elektromagnetické vlnění popsat jako kvantum energie,

tedy jako foton. Vzájemný vztah mezi hmotou a  energií je

vyjádřen základní rovnicí:

E = m ∙ c

2

,

kde E je energie, m je hmotnost, c je rychlost světla 3 · 10

8

m/s.

Jelikož energie a  hmotnost jednotlivých částic jsou velmi

malé, byly k  jejich popisu zvoleny jednotky eV  – elektron

volt (energie, o níž se zvýší napětí pole průchodemjediné

ho elektronu) a jednotka atomové hmotnosti u odpovídající

hmotnosti jednoho protonu nebo neutronu:

1 eV = 1,6 ∙ 10

–19

J,

1 u = 1,66 ∙ 10

–127

kg.

Elektromagnetické vlnění je charakterizováno vlnovou dél

kou λ, frekvencí ν nebo kvantovou energií E:

λ = c/ν,

kde c je rychlost světla, a

E = hν,

kde h je Planckova konstanta,

h = 6,63 ∙ 10

–34

Js = 4,14 ∙ 10

–15

eVs.

Ionizující záření je záření, u nějž energie přesahuje 13,4 keV,

neboli vlnová délka je menší než 100 nm. Zatímcoz ne

ionizujícího záření má v zobrazovacích metodách význam

pouze elektromagnetické vlnění u  magnetické rezonan

ce, z  ionizujícího záření mají význam rentgenové záření,

záření γ z  elektromagnetického vlnění a  dále částicové

záření α a β

+

a β

. Energie rentgenového záření a záření γ

se vzájemně zčásti překrývají, rozdíl mezi těmito dvěma

druhy záření je v jejich vzniku – rentgenové záření vzniká

zabrzděním elektronů ve hmotě, zatímco záření γ vzniká

při rozpadu atomu. Vznik ionizujícího záření a jehointer

akce s  hmotou jsou základními jevy, na  nichž jsou zalo

ženy zobrazovací metody  – jak radiologie, tak nukleár

ní medicína.

Comptonův jev (také nazývaný rozptyl) je založen na in

terakci rentgenového nebo záření γ s elektronovým obalem

atomu. Po  srážce fotonu s  elektronem je energie fotonu

zčásti předána jednomu z  elektronů, který je vychýlen ze

své dráhy, samotný foton změní pod úhlem θ svoji trajektorii

a sníží svoji energii (zvětší se jeho vlnová délka).Nedochá

zí ke změně počtu kvant záření (fotonů), mění se jen směr

šíření a  jejich energie. Comptonův jev je podstatou vzniku

sekundárního záření a vysvětluje vlnově částicový charakter

elektromagnetického vlnění.

Fotoelektrický jev (fotoefekt) je interakcíelektromagnetic

kého vlnění o krátké vlnové délce (záření γ nebo rentgenové

záření) a hmoty, kdy vzniká ve hmotě elektrický nábojuvol

něním elektronů z elektronového obalu atomu. Je-li vlnová

délka dostatečně malá, dochází k  předání energie nutné

k uvolnění elektronu z obalu, nazývané výstupní práce.Foto

elektrický jev je popsán Einsteinovou rovnicí:

hν = hν

+ E

max

,

kde hν je energie dopadajícího fotonu, hν

je energie nutná

k uvolnění elektronu, E

max

je maximální energie elektronu.

Koherentní rozptyl Comptonův jev

Spektrum rentgenového záření Vznik elektronozitronového páru je interakcí elektromagnetického vlnění o  velmi krátké vlnové délce s  energií dosahující minimálně 1,02 MeV, která nastává v  dosahu Coulombových sil v  jádře atomu. Energie záření odpovídá dvěma hmotnostním ekvivalentům elektronu. Následněpozitron anihiluje s elektronem za vzniku dvou kvantanihilačního záření o energii 511 keV. Vznikelektronozitronového páru se neuplatňuje v energiích rentgenového zářenípoužívaných v radiologii, ale může být formou interakce s hmotou u energií záření γ používaného v nukleární medicíně. Inverzní fotoelektrický jev je interakcí elektronu s atomy, která dává vzniknout vlnění o krátké vlnové délce (v pásmu rentgenového záření). U většiny elektronů docházíke srážkám s atomy postupně ke ztrátě energie a ke vzniku tepla. Pokud však elektron ztratí všechnu energii jediným nárazem, je energie vyzářena ve  formě elektromagnetického kvanta – fotonu. Tato výměna energie je popsánaDuaneovým-Huntovým zákonem:

λ

min

U = hc/e = konst.

kde λ

min

U je součin minimální vlnové délky a urychlujícího

potenciálu a je roven podílu energie (součin Planckovykonstanty a rychlosti světla) a elektrickému náboji elektronu e.

Zvýšením potenciálu dochází k posunu vlnové délkyk nižším hodnotám. Inverzní fotoelektrický jev vysvětluje vznik

rentgenového záření v Rentgenově trubici a rovněž interakci

záření β

s hmotou. Rovněž vysvětluje vliv nastavení napětí

na rentgence na energii vznikajícího rentgenového záření.

Rentgenové záření je pojmenováno po  svém objeviteli

Conradu Wilhelmu Roentgenovi, který jej objevil v roce 1895

a  kterému byla v  roce 1901 udělena za  tento objev vůbec

první Nobelova cena za  fyziku. V  anglosaské literatuře je

záření nazýváno paprsky X, má vlnové délky 0–10 nm, je

neviditelné, šíří se rychlostí světla a prochází hmotoui vakuem. Přirozeným zdrojem RTG záření jsou hvězdy. Uměle se

vytváří v rentgenkách a betatronech při prudkém zabrzdění

elektronů ve hmotě o vysokém protonovém čísle. Ve vakuu

ubývá s druhou mocninou vzdálenosti. Při průchodu hmotou

je záření pohlcováno, míra absorpce je závislá na jejímsložení, hustotě a  tloušťce. Rentgenové záření vzniká dvěma

způsoby. Charakteristické záření vzniká po vyraženíelektronu z jedné ze slupek atomu K, nebo L a vzniká foton, jehož

energie je rovna rozdílu v  energii dvou vrstev, spektrum

charakteristického záření je diskrétní, závislé na materiálu,

v němž vzniká. Naproti tomu záření brzdné vzniká průletem

elektronu v  blízkosti atomového jádra po  zakřivené dráze

a energie, kterou elektron ztrácí, je vyzářena ve forměkvanta energie. Interakce rentgenového nebo záření γ s hmotou

se děje v zásadě dvěma způsoby: Comptonovým jevema fotoelektrickým jevem. Fotoefekt Tvorbaelektronozitronového páru Inverzní fotoelektrický jev, vznik charakteristického záření Vznik brzdného záření

1


12

2

ní gama záření je charakterizováno unikátní energií –každé z  kvant (fotonů) má energii 511 keV a  šíří se opačným

směrem. Beta minus zářiče se využívají v terapii (např.

90

Y),

beta plus zářiče jsou součástí radiofarmak pro pozitronovou

emisní tomografii (PET).

Gama rozpad jádra atomu dává vznik záření γ, elektromagnetickému vlnění o krátké vlnové délce. Elektronový

záchyt je typický pro prvky s nadbytkem protonů v jádře.

Jeden z  protonů uchvátí elektron na  blízké oběžné dráze

a vzniká neutron a neutrino. Na místo původního elektronu

přeskočí elektron z  vyšší orbity a  přitom vzniká tzv. charakteristické záření, které má povahuelektromagnetického vlnění skládajícího se z  fotonů. Záření má tedy původ

v elektronovém obalu a jde de facto o rentgenové záření.

Tato přeměna je typická pro

201

Tl nebo

125

I. Izomernípřechod je děj, při kterém se rozpadají radioaktivní jaderné

izomery, jejichž jádra obsahují excitovaný jeden anebo více

nukleonů a jsou v tzv. metastabilním stavu. Tento rozpad je

typický pro

99m

Tc, které je nejpoužívanějším radionuklidem

v  nukleární medicíně. Stran energie záření používaných

radionuklidů platí, že záření s  nízkou E (pod 30 keV) se

radIoaktIvní přeměna

Radioaktivní přeměna (rozpad) je samovolný děj přeměny nestabilního atomového jádra, který dává vznik ionizujícímu záření. Radioaktivní rozpad a  jím produkované

záření je základem diagnostických i  terapeutických metod

nukleární medicíny. Objev radioaktivity učinil v  roce 1896

Henri Becquerel v soli uranu, k dalšímu studiu podstatyradioaktivity velmi zásadně přispěli Pierre Curie a  Maria Curie-Sklodowska. Radionuklid je izotop prvku, který podléhá

samovolné přeměně. Vlastnosti vznikajícího částicového

nebo elektromagnetického záření jsou zásadní při použití

radionuklidů v  jednotlivých aplikacích a  mají význam i  pro

využitelnost v radiofarmakách.

Aktivita je veličina udávající počet přeměn za  jednotku

času, jednotkou je becquerel (Bq). 1 Bq je jedna přeměnná za 1 s. Hodnoty aplikovaného radiofarmaka se pohybují

v  stovkách MBq až jednotkách GBq. Změnu počtu atomů

podléhajících přeměně popisuje rozpadová rovnice:

A = dn = λ · n(t).

V integrovaném tvaru má tvar:

n = n

· e

–λ t

,

kde λ je rozpadová konstanta.

Poločas rozpadu (τ nebo T½) je definován jako doba,

za kterou prodělá přeměnu (rozpad) polovina atomůradionuklidu, je vyjádřen rovnicí:

τ = ln2/λ.

Alfa rozpad je charakterizován emisí heliového jádra,energetické spektrum je tvořeno jen jedinou linií. Při rozpadu α

se posouvá prvek o dvě místa doprava v periodické tabulce,

jeho nukleonové číslo se zmenšuje o 4, protonové číslo o 2.

Energie záření, kterou je schopno předat okolí, je velmivysoká, avšak dolet je nízký. Účinnou bariérou šíření je pouze

list papíru. V přírodě je zdrojem záření

222

Rd, v nukleárnímedicíně  lze využít

223

Ra v terapii.

Beta rozpad vzniká u jader, která mají přebytek elektrického

náboje. Výsledkem je vyzáření elektricky nabitého leptonu

s  negativním nábojem (elektronu), nebo kladným nábojem

(pozitronu). Pokud je vyzařován elektron, nazýváme záření

β

, pokud pozitron, jde o β

+

. Současně je uvolněnoantineutrino (s elektronem), nebo neutrino (s pozitronem). Zatímco

elektron vznikající u β

rozpadu je stabilní částicí, která jen

předává svoji vysokou energii okolí a  postupně se zabrzdí

(část energie se přemění na  brzdné elektromagnetické vlnění v  pásmu záření X), pozitron je velmi nestabilní částicí

a ve zlomku sekundy zaniká při anihilaci se svou antičásticí

elektronem za vzniku dvou kvant gama záření. Tzv.anihilačRozpadová rovnice

131

I

Vznik záření α


13

ve tkáni příliš absorbuje a naopak záření s vysokou energií

snadno proniká stíněním detektorů a významně modifikuje

kvalitu záznamů.

Detekci záření a měření aktivity lze provádět pomocíionizační komory, Geigerova-Müellerova počítače čipolovodičového detektoru. Ionizační komory jsou detektory s plynovou

náplní. Elektrody jsou umístěné ve  vhodné plynné náplni

(vzduch), mezi elektrodami je napětí 150 V. Při průchodu

ionizujícího záření mezi elektrodami vznikají ionty, které se

pohybují k elektrodám, částice s negativním nábojemk anodě, částice s pozitivním nábojem pak ke katodě. Obvodem

začne procházet proud, který se převádí analogověčíslicovým převodníkem na  numerické hodnoty, které zobrazují

aktivitu vzorku v Bq. Komora pracuje v oblasti nasyceného

proudu (interval mezi dvěma napětími, ve  kterém je proud

konstantní – proud téměř nezávisí na napětí mezielektrodami). Ionizační komory slouží pro měření aktivity radiofarmak

(studnový měřič aktivity) a v dozimetrii (tužkové dozimetry).

Geigerův-Müllerův počítač je taktéž detektor s plynovounální, kde katoda má tvar válce a anoda je tenkým drátkem

v ose válce. Mezi elektrodami je vyšší napětí nežu ionizačních komor. GM trubice nerozliší energii záření, mrtvá doba

se pohybuje kolem 2 μs. Pro diagnostiku je nevhodná pro

nízkou detekční účinnost a dlouhou mrtvou dobu.Uplatňuje se v  měřičích povrchové kontaminace a  v  operativních

dozimetrech. Polovodičové detektory jsou založeny na podobném principu jako ionizační komory, jen místo plynu

využívají polovodičový materiál, diodu, která je zapojena

v elektronickém obvodu s vysokým napětím. Nejčastějiobsahují monokrystaly germania nebo křemíku. Mají výbornou energetickou rozlišovací schopnost, oproti scintilačním

detektorům ale nižší detekční účinnost pro záření γ a delší

mrtvou dobu. Nevýhodou je chlazení na  teplotu kapalného

dusíku. Vznik záření γ elektronovým záchytem Vznik záření γ izomerní přeměnou

2

Vznik záření β

Vznik záření β

+




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist