načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Základy teorie práva - Jana Dostálová; Jaromír Harvánek

Základy teorie práva
-7%
sleva

Kniha: Základy teorie práva
Autor: ;

Kniha je vhodnou učební pomůckou pro neprávnické fakulty, zejména ekonomického směru. Seznamuje čtenáře s následujícími problémy: pojem práva, prameny práva, pojem právní normy, ... (celý popis)
Titul nyní (přelom roku) doručujeme za 9 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  301 Kč 280
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Key publishing
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 22.01.2008
Počet stran: 128
Rozměr: 176x250
Úprava: 127 stran
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-8707-121-2
EAN: 9788087071212
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha je vhodnou učební pomůckou pro neprávnické fakulty, zejména ekonomického směru. Seznamuje čtenáře s následujícími problémy: pojem práva, prameny práva, pojem právní normy, pojem a formy realizace práva, aplikace práva, právní odpovědnost, systém a struktura práva, právotvorba, normotvorba, stádia legislativního procesu, velké právní systémy a s řadou dalších. Součástí publikace je i soubor schémat, která usnadňují pochopení základní právních pojmů.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jana Dostálová; Jaromír Harvánek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky



základy teorie práva

Jana Dostálová

Jaromír Harvánek

KEY Publishing s.r.o.

Ostrava

2007

Brno International Business School


Recenzoval:

Doc. JUDr. Pavel Hungr, CSc.

Název: Základy teorie práva

Autor: JUDr. Jana Dostálová, JUDr. Jaromír Harvánek, CSc.

Vydavatel: KEY Publishing s.r.o., Nádražní 733/176, 702 00 Ostrava-Přívoz

v koedici s B.I.B.S., a.s., Lidická 81, 602 00 Brno

Tiskárna: Arch - polygrafické práce, spol. s r.o.

Vydáno v roce: 2007

Vydání: první

© Jana Dostálová, Jaromír Harvánek 2007

iSBN 978-80-87071-21-2 (Key Publishing s.r.o.)

iSBN 978-80-86575-26-1 (B.I.B.S., a.s.)

Publikace byla vydána ve spolupráci se soukromou vysokou školou

Brno International Business School (B.I.B.S., a.s.).




Obsah

. Právo ........................................................................................................................5

§ 1. Co je právo? ............................................................................................................5

§ 2. Právotvorba .............................................................................................................6

§ 3. Objektivní a subjektivní právo ...............................................................................7

§ 4 Funkce práva ...........................................................................................................8

2. Prameny práva ........................................................................................................

§ 1. Materiální a formální prameny práva ..................................................................11

§ 2. Klasifikace pramenů práva ...................................................................................12

§ 3. Právní normativní akty.........................................................................................15

§ 4. Lokální právotvorba .............................................................................................17

. Právní normy ......................................................................................................... 2

§ 1. Pojem právní normy .............................................................................................21

§ 2. Subjekt, objekt, obsah právní normy ..................................................................23

§ 3. Struktura právní normy .......................................................................................24

§ 4. Působnost právních norem ..................................................................................25

§ 5. Aplikovatelnost, efektivnost právních norem .....................................................30

4. Druhy právních norem ...........................................................................................

§ 1. Členění právních norem do skupin (tříd) ...........................................................31

§ 2. Třídy právních norem ..........................................................................................32

5. Právní vztahy .........................................................................................................7

§ 1 Pojem a struktura .................................................................................................37

§ 2. Předpoklady právních vztahů ..............................................................................38

§ 3. Prvky právních vztahů .........................................................................................42

6. Aplikace práva .......................................................................................................47

§ 1. Pojem aplikace a otázky obecné ...........................................................................47

§ 2. Individuální právní akty ......................................................................................48

§ 3. Aplikační proces ...................................................................................................51

§ 4. Analogie ................................................................................................................53

7. Interpretace ...........................................................................................................55

§ 1. Pojem interpretace a obecné otázky .....................................................................55

§ 2. Objekt interpretace práva .....................................................................................57

§ 3. Klasifikace interpretace ........................................................................................58

§ 4. Akty interpretace práva ........................................................................................62

8. Odpovědnost ..........................................................................................................6

§ 1. Pojem odpovědnosti .............................................................................................63

§ 2. Koncepce právní odpovědnosti ............................................................................64

§ 3. Porušení právní odpovědnosti .............................................................................66

§ 4. Prvky právní odpovědnosti ..................................................................................68 9. Záruky zákonnosti ................................................................................................. 7

§ 1. Pojem zákonnost a její záruky ..............................................................................71

§ 2. Stručný přehled záruk zákonnosti .......................................................................74

0. Systém práva ........................................................................................................ 8

§ 1. Obecné otázky ......................................................................................................81

§ 2. Právní odvětví .......................................................................................................82

§ 3. Mezinárodní a vnitrostátní právo ........................................................................83

§ 4. Některé problémy systému práva v ČR ...............................................................84

Přílohy ...................................................................................................................... 86


5

kapitola

Právo



§ 1. Co je právo

§ 2. Právotvorba

§ 3. Objektivní a subjektivní právo

§ 4. Funkce práva § . Co je právo?

„Co je právo”, to právě není bezpečně známo – Vladislav Čermák, Opodstatě práva

Jen málo otázek, které se týkají lidské společnosti, bylo kladeno s takovou

naléhavostí a bylo zodpovídáno tolika učenci s takovou naléhavostí a bylo

zodpovídáno tolika učenci a tolika způsoby jako otázka – co je to právo

– H. L. Hart, The Concept of Law.

Právo je určitý řád, upravující určité vzájemné vztahy jednotlivců vurčitém společenském celku. – J. Pošvář, Obecné pojmy správního práva

Na stručně formulovanou otázku nenacházíme jednoznačnou odpověď.

Nesetkáváme se s definicí. To, co se objevuje v nejrůznějších pokusech

o zodpovězení otázky je určitou charakteristikou, nikoli přesnou,vyčerpávající definicí.

Obtíže definice odpovídají abstraktnímu charakteru pojmu, jehonejednoznačnosti – je abstraktem typu přátelství, láska. Je pojmemmnohoznačným (polysem).

Nejčastěji se setkáváme s rozlišením objektivní a subjektivní právo.

Vedle těchto však také např. s rozlišením psané právo, nepsané právo, vnitrostátní právo, mezinárodní právo, autonomní právo, heteronomníprávo, právo kogentní, právo dispozitivní, právo striktní, právo pružné.

V současné právní vědě se v přístupu ke zkoumání práva objevují 3směry, které spojují právo s dalšími přívlastky:

Směr přirozenoprávní - ten je směrem dualistickým – rozlišuje právo dané – vytvořené lidmi

A právo přirozené, které pochází z různých zdrojů (Bůh, ratio, produkt přírody).

Směr pozitivistický - zajímá se o právo v podobě obsahu právních norem, obsažených v pramenech práva, vytvořených právotvorným subjektem. Nezajímá se o vznik práva ve společnosti, působení práva ve společnosti tak jako směr sociologický.

Směr sociologický zkoumá právo šířeji než pozitivisté. Právo jezkoumáno jako společenský jev v širších souvislostech, nejde o „pouhý” výklad právních norem. § 2. Právotvorba

Právotvorba vyjadřuje způsob utváření (konstituování) práva ve společnosti.

V nejširším slova smyslu zahrnuje činnost od samovolného vytváření (konstituování) práva ve společnosti až po přesně formalizovaný proces vytváření práva zvláštními – právotvornými subjekty, provázenýobsahovými a formálními prvky. (viz též kap. Prameny práva).

V širším slova smyslu vyjadřuje tvorbu, vznik veškerých pramenů práva. Zahrnuje nejen právo zákonné, ale i právo soudcovské či právo obyčejové (někdy označované „lidové“). Zahrnuje i tvorbu práva inter partes – tvorbu práva automního

V užším slova smyslu zahrnuje tvorbu označovanou termíny legislativa, zákonodárství. Je činností odbornou, právnickou, právněpolitickou.Právotvorné subjekty jsou přesně vymezeny (u nás Ústavou). Zahrnuje prvkykreativní i derogativní (tvorbu, změnu, rušení právních norem).

Tvořit zákonné právo mohou subjekty nadané právotvornou pravomocí, tj. schopností vydávat, měnit, rušit právní normy. Tato schopnost jevymezena funkčně (kdo může, musí právo tvořit) i věcně (v jakém rozsahu).

Legislativa v širším slova smyslu vyjadřuje tvorbu nejen zákonů, ale i nařízení, vyhlášek, opatření, v užším slova smyslu pouze tvorbu zákonů.

Termín (pojem) legislativa bývá užíván též jako synonymum pojmuprávní řád. § . Objektivní a subjektivní právo

Objektivní právo (law) je teorií vymezováno jako souhrn právních norem.

Subjektivní právo (right) je synonymem oprávnění.Vyjadřuje souhrn možností chovat se právem stanoveným způsobem. Objektivní právo určuje meze subjektivního práva.

Souhrn právních norem tvořících objektivní právo má systémovýcharakter. Je mu tedy vlastní zvláštnost provázející systém a to

určitá uspořádanost celku

relativní stabilita

složení z dílčích, relativně samostatných částí

části jsou spojeny vazbami.

Aplikováno na objektivní právo znamená, že nejmenší smysluplnoujednotkou tohoto celku je právní norma. Vazby zákonnosti a podzákonnosti,

původnosti a odvozenosti umožňují uspořádání objektivního práva.Vědecká teorie dala tomuto vertikálnímu uspořádání norem podobu pyramidy, na

jejím vrcholu je právní norma absolutně nejvyššího stupně právní síly.

Objektivní právo jako specifický normativní systém je typický svými znaky:

formou, výlučností (jedinečností, obecností), státním donucením.

Při vymezení pojmu objektivní právo klade teorie důraz na formální stránku.

Forma je pro objektivní právo znakem, který je potvrzením existencepráva. Naplněním tohoto znaku je dána možnost odlišit právo a jinénormativní systémy. Existence formy (naplnění tohoto znaku) je nezbytnýmpředpokladem možného užití státního donucení.

Forma je označením nejen vnější jevové stránky, ve které se právo prezentuje, ale také v širším slova smyslu dodržením procedurálního postupu

tvorby práva až po výsledný efekt, tak jak je předvídán ústavnímzákonodárstvím, subjekty, kteří jsou ústavou stanoveni jako možní právotvůrci.

Výlučnost objektivního práva spočívá v jeho jedinečnosti. Je tedy jedno

jediné státem tvořené právo, není na výběr dáno z více variant objektivního

práva (v případě ostatních normativních systémů - náboženství, morálka -

takto uvažovat můžeme - je více možností). Proto také je obecně závazné.

Státní donucení je rysem typickým pouze pro právo. Rozměr přesahuje pouhý význam sankce. Varianty státního donucení a jeho mechanismus je tvořen právem při jeho regulativním působení.

Systém objektivního práva je dynamický, mění se, není strnulý,neměnný. Je otevřený, je doplňován novými normami a derogací dochází kvyčleňování norem ze systému. Má svůj účel, tímto společenským účelem je

regulace společenských vztahů či konstituování právních vztahů, vytváření

podmínek pro jejich rozvoj a ochranu.

Objektivní právo jako souhrn norem působí na chování lidí preventivně – nabízí model chtěného chování nebo následně – po porušení povinnosti následuje sankce.

U subjektivního práva je teorií kladen důraz na obsahovou náplňtvořenou:

možností být nositelem práv a povinností (součást obsahu spočívající

v právní subjektivitě jako základním předpokladu)

možností realizace oprávnění (právo chovat se, míra možnostichování)

možností plnění povinnosti (právo vyžadovat chování od jiného)

možností užití státního donucení (právo požadovat od státu právo na

ochranu svého subjektivního práva a jistota, že se mu takové ochrany

dostane).

Subjektivní právo má své zdroje (prameny) v zákoně, ve smlouvě, vúředním rozhodnutí nebo událostech. Teorie připomíná také uznání tzv. automatické normotvorby. § 4 Funkce práva

Právo je celospolečenský regulativní systém. Jeho hlavním společenským účelem je regulace vztahů ve společnosti.Základním úkolem regulace je ochrana lidského života a uspořádání společenských vztahů. Součástí regulace je také stanovení podoby smluvního práva (toto váže interpartes, avšak je zaštítěno státním donucením), stanovení podoby vlastnického práva. Prostřednictvím práva je provedena dělba práce i v rámci státního mechanismu (zákony vymezují kompetence). Státní donucení amechanismus jeho působí je rovněž vymezeno právními normami (zákonem).Právní normy zakotvují institut právní odpovědnosti. Základní funkcí práva je funkce regulativní.

Právo zároveň působí jako významný nástroj řízení a kontroly.Prostřednictvím práva je hodnocena realita. Dosažený efekt (realita společenského dění) je konfrontován s idealitou (prezentovanou chtěným modelemobjektivního práva).Prostřednictvím nařízení a sankcí je možné řešit případné odchylky. Protiprávnost je vždy důvodem ke spuštění donucujícíchmechanismů.

K působení práva patří i funkce výchovná. Právo poskytuje informace. Vymezuje prostor pro jednání. Umožňuje poznávat, hodnotit, rozhodovat se, v případě kolize nést odpovědnost za jednání, které je v rozporu s dikcí objektivního práva.

Platí: Každý může činit vše, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (citace čl. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod, obdobně Ústava čl. 2, odst. 4: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá).

Informace, které právo poskytuje umožňují jednotlivcům sladit potřeby

a zájmy se zájmy a potřebami společenskými (právo svým direktivnímpůsobením usměrňuje potřeby a zájmy jednotlivce, některé omezuje,jinépreferuje – působí direktivně, restriktivně i protektivně). Právem poskytované

informace usnadňují rozhodovaní, umožňují snazší orientaci v budoucích

situacích (určité situace řeší konstantním způsobem – plní funkcifacilitační a prediktivní).

Právo funguje jako hodnotící soustava, vše, co se děje, má být intra legem,

nežádoucí je contra legem.



kapitola

§ 1. Materiální a formální prameny

§ 2. Klasifikace pramenů práva

§ 3. Právní normativní akty

§ 4. Lokální právotvorba § . Materiální a formální prameny práva

Také pojem pramen práva je pojmem mnohoznačným (původ, zdroj, vnější podoba).

Jde-li o „vše“, co způsobuje, že právo je takové, jaké je, hovoříme omateriálních pramenech práva. Různé jevy - jejich četnost, se váží k vývojovým

etapám práva a jeho pojetí. Můžeme se setkat např. se sociálními poměry,

třídními zájmy, boží vůlí, duchem národa, historickými událostmi,geografickými podmínkami.

Jde-li o vnější jevovou stránku práva, která je výsledkem specifického

procedurálního postupu, hovoříme o formálním prameni práva.

Formální pramen práva je spojen s možností státního donucení iobecného normativního působení na potenciální adresáty pravidla chování (právní

normy).

Za právní normu je možné považovat jen takové pravidlo chování, které

má podobu některého z pramenů státem stanoveného či uznaného.

Prameny práva

2




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist