načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Základy občanského práva procesního - Ilona Schelleová

Základy občanského práva procesního
-7%
sleva

Kniha: Základy občanského práva procesního
Autor:

Publikace podává informace o průběhu řízení před civilními soudy. V úvodu je vymezeno postavení civilních soudů, jejich pravomoc, příslušnost a organizace. Dále je podrobně popsána ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
pravděpodobně doručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  387 Kč 360
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
12
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Key publishing
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 03.10.2011
Počet stran: 239
Rozměr: 24 cm
Úprava: 238 stran
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: spoluautorem kapitoly 8 ... je Karel Schelle
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-7418-120-7
EAN: 9788074181207
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace podává informace o průběhu řízení před civilními soudy. V úvodu je vymezeno postavení civilních soudů, jejich pravomoc, příslušnost a organizace. Dále je podrobně popsána činnost soudů v rámci nalézacího a odvolacího řízení. Popsány jsou i mimořádné opravné prostředky. Hlavní důraz je kladen na řešení sporů v oblasti tzv. obchodního soudnictví. V dalších částech se čtenáři seznámí s exekučním řízením, rozhodčím řízením a nahlédnou do insolvenčního práva.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ilona Schelleová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Základy občanského práva

procesního

Ilona Schelleová

KEY Publishing s.r.o.

Ostrava

2011


© Ilona Schelleová 2011

Foto na obálce ©Alexey Klementiev/Fotky&Foto

Isbn 978-80-7418-120-7 Spoluautorem kapitoly 8. Úvod do insolvenčního práva je doc. JUDr. Karel Schelle, CSc.

Obsah

1 Postavení soudů v systému státních orgánů ............................................................................7

1.1 Podstata soudnictví ..............................................................................................................7

1.2 Druhy soudnictví ................................................................................................................11

1.3 Organizační principy soudnictví .......................................................................................12

1.3.1 Výkon soudní moci pouze soudem .......................................................................13

1.3.2 Výkon soudní moci jménem republiky .................................................................16

1.3.3 Nezávislost soudů ..................................................................................................17

1.3.4 Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ..............................................17

1.3.5 Jednota soudní soustavy ........................................................................................18

1.3.6 Rozhodování senátem a samosoudcem ................................................................19

1.3.7 Účast lidu na výkonu soudní moci .......................................................................20

2 Právní úprava soudnictví ........................................................................................................23

3 Organizace soudnictví ............................................................................................................29

3.1 Soudní soustava .................................................................................................................29

3.2 Pravomoc českých soudů ...................................................................................................30

3.3 Okresní soudy .....................................................................................................................37

3.4 Krajské soudy .....................................................................................................................38

3.5 Vrchní soudy ......................................................................................................................43

3.6 Nejvyšší soud ......................................................................................................................44

4 Obchodní soudnictví ...............................................................................................................47

4.1 Vývoj obchodního soudnictví ............................................................................................47

4.2 Současná úprava obchodního soudnictví .........................................................................51

4.3 Konkursní soud ...................................................................................................................53

4.3.1 Pravomoc konkursního soudu ...............................................................................53

4.3.2 Příslušnost konkursního soudu .............................................................................54

4.3.3 Obsazení konkursního soudu ................................................................................57

4.4 Rejstříkový soud .................................................................................................................59

4.4.1 Obchodní rejstřík ...................................................................................................59

4.4.2 Soustava rejstříkových soudů ...............................................................................59

4.4.3 Místní příslušnost rejstříkových soudů ................................................................59

5 Civilní řízení .............................................................................................................................61

5.1 Řízení na prvním stupni ....................................................................................................62

5.1.1 Způsobilost být účastníkem soudního řízení .......................................................62

5.1.2 Procesní způsobilost ..............................................................................................62

5.1.3 Zahájení sporného řízení ......................................................................................65

5.1.4 Dispoziční úkony účastníků ..................................................................................65

5.1.5 Žaloba.....................................................................................................................65

5.1.6 Změna žaloby.........................................................................................................67

5.1.7 Zpětvzetí žaloby ....................................................................................................68

5.1.8 Uznání nároku .......................................................................................................68

5.1.9 Vzájemná žaloba ....................................................................................................68

5.1.10 Soudní smír ...........................................................................................................69

5.1.11 Průběh řízení .........................................................................................................69

5.1.12 Soudní jednání ......................................................................................................71

5.1.13 Zkrácené řízení ......................................................................................................71

5.1.13.1 Řízení rozkazní .......................................................................................71

5.1.13.2 Řízení ve věcech směnečných a šekových ............................................73

5.1.14 Nesporná řízení v obchodních věcech ..................................................................75

5.2 Opravná řízení ....................................................................................................................81

5.2.1 Obecná charakteristika ..........................................................................................81

5.2.2 Odvolání ................................................................................................................82

5.2.2.1 Náležitosti odvolání ..................................................................................82

5.2.2.2 Účinky odvolání .......................................................................................83

5.2.2.3 Řízení o odvolání ......................................................................................84

5.2.3 Obnova řízení ........................................................................................................85

5.2.4 Žaloba pro zmatečnost ..........................................................................................86

5.2.5 Dovolání .................................................................................................................89

6 Exekuční řízení .......................................................................................................................93

6.1 Charakteristika exekučního řízení .....................................................................................94

6.2 Skupiny, druhy a způsoby exekuce ...................................................................................96

6.3 Prameny exekučního řízení ..............................................................................................100

6.4 Zásady exekučního řízení ................................................................................................102

6.5 Exekuční soud ..................................................................................................................105

6.5.1 Pravomoc a příslušnost soudu ............................................................................105

6.5.2 Obsazení soudu ...................................................................................................107

6.6 Činnost soudu před nařízením exekuce ..........................................................................108

6.7 Prohlášení o majetku ........................................................................................................109

6.8 Předpoklady pro exekuci ..................................................................................................111

6.8.1 Procesní podmínky ..............................................................................................111

6.8.2 Účastníci řízení ....................................................................................................112

6.8.3 Exekuční titul .......................................................................................................114

6.8.4 Věcná legitimace ..................................................................................................115

6.8.5 Vykonatelnost.......................................................................................................117

6.9 Průběh exekučního řízení ................................................................................................118

6.9.1 Nařízení exekuce .................................................................................................118

6.9.2 Postup soudu při exekuci ....................................................................................120

6.9.3 Ochrana povinného .............................................................................................123

6.9.4 Ochrana třetích osob ...........................................................................................124

6.9.5 Odklad exekuce....................................................................................................126

6.9.6 Zastavení exekuce ................................................................................................129

6.9.7 Skončení exekuce ................................................................................................132

6.9.8 Náklady exekuce ..................................................................................................133

7 Rozhodčí řízení ......................................................................................................................136

7.1 Charakteristika rozhodčího řízení ...................................................................................136

7.2 Prameny rozhodčího řízení ..............................................................................................138

7.3 Vymezení rozhodčí smlouvy ............................................................................................138

7.4 Rozhodci ...........................................................................................................................140

7.5 Rozhodčí řízení .................................................................................................................141

7.6 Zrušení rozhodčího nálezu soudem ................................................................................144

7.7 Rozhodčí řízení s mezinárodním prvkem .......................................................................145

7.8 Působnost soudů v rozhodčím řízení ..............................................................................146

8 Úvod do insolvenčního práva ................................................................................................148

8.1 Krizový management a jeho právní nástroje ...................................................................148

8.2 Charakteristika úpadkového práva ..................................................................................150

8.3 Výchozí inspirační zdroje právní úpravy insolvenčního řízení .....................................166

8.3.1 Jednotlivé vývoje etapy konkursního práva .......................................................166

8.3.1.1 Římské právo ..........................................................................................166

8.3.1.2 Cesty ke konkursnímu řízení ve středověku ..........................................168

8.3.1.3 První kodifikace konkursního práva ......................................................173

8.3.1.4 Konkursní právo v habsburské monarchii po roce 1848 .......................174

8.3.1.5 Právní úprava konkursního práva v první Československé republice . . 177

8.3.1.6 Návrat ke konkursnímu právu po roce 1989 .........................................178

8.3.2 Zahraniční právní úpravy insolvenčního řízení ................................................182

8.4 Cesta k současné právní úpravě .......................................................................................189

8.5 Zahájení insolvenčního řízení a jeho důsledky ..............................................................208

kapitola

1.1 Podstata soudnictví

1.2 Druhy soudnictví

1.3 Organizační principy soudnictví

1.3.1 Výkon soudní moci pouze soudem

1.3.2 Výkon soudní moci jménem republiky

1.3.3 Nezávislost soudů

1.3.4 Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci

1.3.5 Jednota soudní soustavy

1.3.6 Rozhodování senátem a samosoudcem

1.3.7 Účast lidu na výkonu soudní moci

1.1 Podstata soudnictví

K nejvýznamnějším funkcím státu patřil vždy výkon soudnictví.Hlavním úkolem soudů je zákonem stanoveným způsobem poskytovat ochranu

právům. To vyplývá ze základních funkcí právního státu spočívající vgarantování práva na soudní ochranu. Tedy každý člověk má mít svobodný

přístup k soudům. Podíváme-li se na tento problém historicky, tak zjistíme,

že nejstarším právním dokumentem, v němž bylo zakotveno právo na soudní ochranu, je pravděpodobně Magna Charta Libertatum z roku 1215 (viz čl. 39). Z toho vychází i další anglické ústavní dokumenty, zejména Habeas Corpus Act z roku 1679 a Bill of Rights z roku 1689. Právo na soudníochraPostavení soudů

v systému státních orgánů

1


8

nu bylo zakotveno i ve francouzských a amerických ústavních normách.

Je to zejména již francouzská ústava z roku 1791 a dodatky V – VII Ústavy

Spojených států amerických z roku 1791.

Právo na soudní ochranu bylo zakotveno i v nejvýznamnějšíchmeziná

rodních právních dokumentech. Především je třeba upozornit na čl. 8 a 10

Všeobecné deklarace lidských práv přijaté Organizací spojených národů

v roce 1948. Základní myšlenky zakotvené v této dekla raci bylyrozpraco

vány zejména v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech

a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních prá

vech. Konečně důležitým mezinárodním dokumentem, v němž je vyjádřeno

právo na soudní ochra nu je Úmluva o ochraně lidských práv a základních

svobod uzavřená v Římě na půdě Rady Evropy roku 1950.

Z českých ústavních dokumentů je to především Listina základních práv

a svobod (č. 2/1993 Sb.). V čl. 36 je zakotveno, že „každý se může domáhat

stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve

stanovených případech u jiných orgánů“. V odst. 2 stejného článku je za

kotveno: „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu

veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnosttakové

ho rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být

vyloučeno přezkoumávání roz hodnutí týkajících se základních práv asvo

bod podle Listiny. „Na to navazují ustanovení: „Každý má právo na náhradu

škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu

či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem“. V čl. 37

Listiny je garantováno, že „každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí

způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké“ (odst. 1), „kaž

dý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány

či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení“ (odst. 2), „všichni účastníci

jsou si v řízení rovni“ (odst. 3.). Konečně v posledním odstavci citovaného

článku je zakotveno, že „kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jed

nání, má právo na tlumočníka“.

Velmi důležitá ustanovení (podrobněji se jim budeme věnovat v další

části) obsahuje čl. 38: „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnémusoud

ci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon“. „Každý má právo, aby jeho

věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti

a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být

vyloučena jen v případech stanovených zákonem.“ Články 39 a 40 se tý

kají trestního řízení. Čl. 39: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným

činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za

jeho spáchání uložit.“ Čl. 40: „Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné

činy“ (odst. 1). „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován

za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla

jeho vina vyslovena“ (odst. 2). „Obviněný má právo, aby mu byl poskyt

nut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo pro

střednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona


9

mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech

má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce“ (odst. 3). „Obviněný má

právo odepřít výpověď toho to práva nesmí být žádným způsobem zbaven“

(odst. 4). „Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravo

mocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučujeuplatně

ní mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem“ (odst. 5).

„Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době,

kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pacha

tele příznivější“ (odst. 6). Ustanovení Listiny základních práv a svobod jsme

odcitovali v plném znění, protože tvoří základní pilíře českého soud ního

práva, a proto v dalších částech této publikace budeme s nimi soustavně

pracovat a na ně odkazovat.

Vzhledem k tomu, že soudy plní významné funkce každého právníhostá

tu, jsou významnou součástí státního mechanismu. Na jejich efektivnosti

fungování tedy do značné míry závi sí naplňování požadavku právního státu

– ochrana práva. Z toho důvodu organizaci soudnictví věnují významnou

pozornost ústavní předpisy všech demokratických států. Ústava Českére

publiky (zákon č. 1/1993 Sb. ze 16. prosince 1992) o ní hovoří jednak vzá

kladních člán cích (1 až 4), v některých dalších částech z hlediska vztahu

k orgánům moci zákonodárné a výkonné (čl. 27, 28, 62, 65, 80) a zvláště pak

v hlavě čtvrté nazvané „Moc soudní“ (čl. 81 až 96).

V čl. 2 Ústavy je zdůrazněno, že „lid je zdrojem veškeré státní moci, vy

konává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní“.

V čl. 4 je dále zakotveno, že „základní práva a svobody jsou pod ochranou

soudní moci“.

Postavení soudů a soudců je zakotveno v hlavě čtvrté. Čl. 81 říká, že

„soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy“ V článkuná

sledujícím (82) je zdůrazněno, že „soudci jsou při výkonu své funkcene

závislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Soudce nelze proti jeho

vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu, výjimky vyplývající zejména

z kárné odpovědnosti stanoví zákon. Funkce soudce je neslučitelná s funkcí

prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné

správě, zákon stanoví, se kterými dal šími činnostmi je výkon soudcovské

funkce neslučitelný.“

V článcích 83 až 89 je právně upraveno postavení Ústavního soudu České

republiky.

Poslední část čtvrté hlavy je nazvaná „Soudy“ a řeší se v ní úkoly sou

dů, organizace soudní soustavy, způsob jmenování soudců, způsob jejich

rozhodování, jejich vázanost zákonem a hlavní zásady postavení účastníků

soudního řízení, kterými jsou rovnost, ústnost a veřejnost.

Hlavním úkolem soudů, jak vyplývá z Ústavy, je tedy zákonem stano

veným způsobem poskytovat ochranu právům. Určení místa soudní moci

z hlediska pojetí výkonu moci lidu v demokratickém právním státu závisí

na jaké koncepci dělby moci stojí. Teorie dělby moci (Locke, Montesquieu)


10

vychází ze dvou požadavků. Tím prvým je samostatnost moci zákonodárné,

výkonné a soudní s tím, že žádná z těchto mocí nemá zasahovat do sféry

vyhrazené jiné státní moci. Druhým požadavkem je, aby mezi jednotlivými

státními mocemi existoval systém „brzd a protivah“ zabraňující tomu, aby

se kterákoli z uvedených mocí vymkla kontrole a mohla v důsledku toho

ovládnout stát. Skutečné postavení soudů v systému státních orgánů však

vyplývá z toho, na jaké koncepci dělby moci je příslušný systém postaven.

Dualistická teorie řadí soudní moc do oblasti výkonné moci (legis executio),

trialistické a kvadrialistické, popřípadě ještě strukturálnější teorie přisuzují

soudní moci samostatné místo.

Samostatnost soudnictví znamená, že soudní pravomoc nemá žádný jiný

státní orgán, ale i naopak, že soud nesmí svou činností nahrazovat činnosti,

příslušející orgánům jiných státních mocí. Zejména totalitní socialistické

státy v některých případech přenášely funkce soudů na jiné orgány, a to jak

státní, tak nestátní. Státními orgány byla například hospodářská arbitráž

nebo státní notářství. Mezi nestátní orgány, na něž byly přenášeny funkce

soudů zejména míst ní lidové soudy.

1

Nejkřiklavější případy však se obje

vily v padesátých letech, kdy působily tzv. akční trojky a pětky. V období

národního odboje proti fašismu zase působily např. tzv. partizánské soudy.

Rovněž některé pracovněprávní spory řešily, někdy dokonce i obligatorně,

orgány nestátní, jejichž postavení upravoval zákoník práce. Od přenášení

funkcí soudů na jiné orgány ovšem musíme rozlišovat alternativní řešení

sporů. To znamená, že účastníci mohou projevit vůli v tom směru, že svůj

spor nepředloží k řešení soudnímu orgánu, ale například rozhodci,rozhod

čí komisi, rozhodčímu soudu atd.

Naše ústavní předpisy tyto otázky řeší tím, že vymezují:

- obecně pojem soudní moci či pravomoci,

- orgány, kterým je svěřen výkon soudnictví,

- ústavní zásady, na kterých je výkon soudnictví založen.

2

Úkoly našeho soudnictví jsou demonstrativně vyjmenovány v § 2záko

na č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů

a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) vplat

ném znění:

a) projednávají a rozhodují spory a jiné věci patřící do jejich pravomoci

podle zákonů o občanském soudním řízení,

b) projednávají a rozhodují trestní věci patřící do jejich pravomoci podle

zákonů o trestním řízení,

c) rozhodují v dalších případech stanovených zákonem nebo mezinárodní

smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána

a která byla vyhlášena.

1

K tomu podrobněji zejména Jičínský, Z.: Právní myšlení v 60. letech a za normalizace,

Praha 1992; Zoulík, F.: Soudy a soudnictví, Praha 1995, s. 44 – 45.

2

Filip, J.: Ústavní právo II, Brno, Masarykova univerzita 1994, s. 199.


11

K těmto úkolům je samozřejmě třeba přidat úkoly, jež plní ústavnísoud

nictví, tedy zajišťování rozhodování o ústavnosti zákonů a zákonnosti jiných

právních předpisů, popřípadě indi viduálních právních aktů a postupů.

Není možné zapomenout ani na to, že významnou složkou úkolů soudů je

jejich výchovná a preventivní činnost. Výchovně a preventivně má působit

především vlastní projednávání věci před soudem. Výchovné a preventivní

působení soudů je umožněno důsledným uplatňováním zásady veřejnosti

v řízení před soudem. Pravdou je, že tato složka úkolů soudů byla v minu

losti značně přeceňována.

1.2 Druhy soudnictví

Soudnictví rozlišujeme podle toho jaké státní funkce se v jejich rámci

uplatňují:

a) soudnictví civilní – zajišťuje rozhodování sporů mezi stranami. Čl. 90

Ústavy České republiky hovoří o ochraně práv. Podrobněji tuto otázku

rozvádí zákon č. 6/2002 Sb., v platném znění hovořící o rozhodováníspo

rů a jiných věcí patřících do pravomoci soudů podle zákonů o občan ském

soudním řízení. Jinak řečeno, jde o rozhodování o právech, povinnostech

a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu.Ješ

tě podrobněji to řeší § 7 odst. 1 občanského soudního řádu, který stanoví,

že v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují věci, kte

ré vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních,

jakož i z obchodních vztahů, pokud je neprojednávají a nerozhodují jiné

orgány. Stát tu tedy plní jen funkci řešení právního konfliktuprostřednic

tvím soudního řízení, v němž soud vystu puje jako nezávislý třetí.

b) soudnictví trestní – zajišťuje ochranu společnosti rozhodováním o vině,

a je-li tato zjištěna, tak rovněž rozhodování o trestu (čl. 90 ÚstavyČes

ké republiky, čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Zákon

č. 6/2002 Sb., v platném znění, hovoří o rozhodování trestních věcí. Tedy

jde o rozhodování o vině obžalovaného a ukládání zákonem stanovených

tres tů, popřípadě jiných opatření. Stát zde tedy vedle plnění funkceřeše

ní právních konfliktů plní i funkci, kterou můžeme charakterizovat jako

ochrana společnosti proti kriminalitě.

c) soudnictví správní – zajišťuje přezkoumávání rozhodnutí vydaných

správními orgány ve správním řízení, což je prostředek ochrany před ne

zákonnými rozhodnutími veřejné správy (čl. 36 odst. 2 Listiny základním

práv a svobod). Soudnictví zde tedy řešením právních konfliktů omezuje

exekutivní funkce státu.

d) soudnictví ústavní – zajišťuje rozhodování o ústavnosti zákonů a zákon

nosti jiných právních předpisů, popř. individuálních právních aktů apo

stupů (čl. 87 odst. 1 Ústavy České republiky). Funkce řešení právních

konfliktů se zde promítá do oblasti funkce zákonodárné.


12

V rámci těchto základních druhů soudnictví můžeme rozlišovat různé

oblasti soudnictví, což mnohdy závisí na tradici v jednotlivých státech.Naříklad v rámci soudnictví civilní-ho můžeme rozlišovat soudnictvíobchodní a soudnictví pracovní. V rámci soudnictví trestního se může vyvinout

jako samostatná oblast soudnictví pro mládež. Součástí správníhosoudnictví můžeme za samostatné oblasti považovat například soudnictví volební,

soudnictví patentní, soudnictví kartelové, soudnictví pojišťovací atd.

Rozlišování jednotlivých druhů soudnictví, jak podrobně rozebírá F.Zoulík, má vliv především na to, že v každém z těchto druhů soud používájiných právních prostředků k tomu, aby plnil svou základní funkci. Pro civilní

soudnictví je charakteristické přímé řešení sporu o právo jeho rozhodnutím, pro trestní soudnictví rozhodnutí o vině a trestu, pro správnísoudnictví zrušení nezákonných správních aktů, pro soudnictví ústavní rozhodnutí

o protiústavnosti zákona nebo jiné právní normy. Diferenciace soudnictví

má podstatný vliv i na diferenciaci soudního procesu na jeho jednotliváodvětví. Další důsledek diferenciace soudnictví spočívá v tom, že některézáležitosti lze řešit výlučně pouze v určitém druhu soudnictví v řízení, které je

takové problematice výlučně věnováno. Diferenciace soudnictví má i určitý

vliv na organi zaci soudnictví, a to v tom směru, že pro některé druhy soudnictví bývá i organizačně vytvo řena zvláštní soudní soustava, zejména to platí u soudnictví ústavního, v některých státech i u soudnictví správního.

3

1.3 Organizační principy soudnictví

Soudnictví v právním státu má své základní charakteristické rysy odlišující moderní soudnictví od soudnictví středověkého, a jeho organizace je

postavena na základních principech.

K základním charakteristickým rysům moderního soudnictví patří:

a) specializace – že soudy neplní jinou funkci než že vykonávají soudnictví,

b) odbornost – rozhodující vliv mají soudci z povolání, jež mají právnické

vysokoškolské vzdělání.

Mezi základní principy, na nichž je postavena organizace moderního

soudnictví patří:

a) výkon soudní moci pouze soudem,

b) výkon soudní moci jménem republiky,

c) nezávislost soudů,

d) nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci,

e) jednota soudní soustavy,

f) rozhodování senátem a samosoudcem,

g) účast lidu na výkonu soudní moci,

h) rozhodování senátem a samosoudcem

i) účast lidu na výkonu soudní moci.

3

Zoulík, R: Soudy a soudnictví, Praha 1995, s. 147 –150.


13

1.3.1 Výkon soudní moci pouze soudem

Již v první části této kapitoly jsme upozornili na to, že samostatnostsoud

nictví znamená, že soudní pravomoc nemá žádný jiný státní orgán, ale i na

opak, že soud nesmí svou činností nahrazovat činnosti, příslušejícíorgá

nům, jež jsou nositeli jiných státních mocí. Upozornili jsme i na případy,

kdy se tak zejména v totalitním socialistickém státě stávalo, že soudnípra

vomoc byla přenášena na jiné státní nebo i nestátní orgány (státní notářství,

hospodářská arbit ráž, místní lidové soudy atd.). Tento výklad je tedy možné

jen doplnit. Výklad tohoto principu totiž úzce souvisí s vymezením pojmu

„soudnictví“ a „soud“. Toto vymezení v naší odborné literatuře bylo v po

sledních letech několikrát důkladně provedeno. Zejména v publikaci „Úvod

do teorie občanského práva procesního“

4

v níž se autoři zabývali některými

teoretickými pro blémy občanského soudního řízení. Jejich argumentace, jež

je celkem přesvědčivá, se proto přidržíme.

Autoři citované publikace zdůrazňují, že princip výkonu soudnictvípou

ze soudem se netýká jen formálních vztahů kompetence, ale má hluboce

obsahový charakter a nelze ho tedy formalisticky vykládat tak, že výlučně

soudy jsou oprávněny rozhodovat o věcech, které zákon svěřuje dokompe

tence soudů, popřípadě tak, že soudní rozhodnutí mohou v prvním stupni

přezkoumávat a měnit jen řádné soudy vyššího stupně.

Dále autoři upozorňují, že princip výkonu soudnictví pouze soudem je

nutno vykládat za pomoci obsahových kritérií tak, že soudnímuprojedná

ní podléhají všechny věci, z jejichž povahy vyplývá, že mohou být řešeny

pouze nezávislým soudem. Tento závěr ovšem otevírá širokou oblast dal

ších problémů, neboť s odmítnutím formálního kritéria jsou spojeny značné

těžkostí při obsahovém vymezení předmětu soudnictví.

Shodně například i s F. Zoulíkem, citovaní autoři zdůrazňují, že dosud

nebylo dosaženo plné jednoty ani ve vymezení samotného pojmu soudnic

tví. Setkáváme se s několika jeho různými definicemi, z nichž prvá je zalo

žena na principu organizačním, který někdy bývá označo ván také jako hle

disko subjektové, neboť vychází z postavení základního subjektu soudního

řízení – soudu – v systému státních orgánů. Soudnictví je pak označováno

jako samostatná a specifická forma činnosti státu, vykonávaná soudy jako

organizačně samostatnými a nezávislými státními orgány. Tato definice je

pak dále upřesňována poukazem na zákonem stano vené procesní formy,

použití státního donucení atd. Přitom je ještě zdůrazňováno, že některáčin

nost soudů nemá povahu výkonu soudnictví.

Definice soudnictví, založená na organizačním kritériu postavení soudů

mezi ostatními státními orgány má hlubší historické kořeny. Někteří vý

znamní procesualisté dospěli k závěru, že pojem soudnictví lze odlišit od

pojmů vyjadřujících jinou činnost státních orgánů, zejména činnost správní

pouze na základě kritéria organizačního. Soudnictví se pak jeví jako činnost

4

Zejména viz Úvod do teorie občanského práva procesního, Brno 1990, s. 97–103;Organiza

ce soudnictví, notářství a advokacie, I. díl, Brno, Masarykova univerzita 1993, s. 41– 47.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist