načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Základní chirurgické techniky a dovednosti – Peter Ihnát

Základní chirurgické techniky a dovednosti

Elektronická kniha: Základní chirurgické techniky a dovednosti
Autor: Peter Ihnát

Monografie obsahuje přehledný obrazový materiál - schémata a fotografie, které vhodným způsobem ilustrují a doplňují textový popis jednotlivých chirurgických technik a technologií. Nakladatelská anotace. Kráceno. Publikace nabízí čtenářům ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 152
Rozměr: 21 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0334-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Monografie obsahuje přehledný obrazový materiál - schémata a fotografie, které vhodným způsobem ilustrují a doplňují textový popis jednotlivých chirurgických technik a technologií. Publikace nabízí čtenářům (studentům medicíny a mladým lékařům chirurgických oborů) teoretický přehled principů základních chirurgických technik využívaných ve všech chirurgických oborech.

Popis nakladatele

V současné době není na českém ani slovenském knižním trhu dostupná žádná obdobná publikace zaměřená na popis základních chirurgických technik a technologií. V tomto směru je předkládaná monografie zcela jedinečná. Z odborného hlediska nabízí čtenářům (studentům medicíny a mladým lékařům chirurgických oborů) teoretický přehled principů základních chirurgických technik využívaných ve všech chirurgických oborech. Monografie obsahuje přehledný obrazový materiál – schémata a fotografie, které vhodným způsobem ilustrují a doplňují textový popis jednotlivých chirurgických technik a technologií. SOUHRN Základní chirurgické techniky představují neodmyslitelnou součást každodenní praxe lékařů všech operačních oborů. Tyto dovednosti jsou již tradičně odevzdávány studentům medicíny, resp. mladým chirurgům prostřednictvím praktického nácviku. Pro praktický nácvik je však vhodné, aby student teoreticky ovládal principy těchto technik. Tato publikace nabízí přehled teoretických principů základních chirurgických dovedností a technik (popis způsobů práce se základními chirurgickými nástroji, popis principů chirurgické preparace či hemostázy, prezentace způsobů uzlení, šití atd.). Značná pozornost je v publikaci věnována také prezentaci energetických zařízení běžně používaných na operačním sále i popisu specifik prostředí operačního sálu. Vědomosti zahrnující základní fyzikální principy fungování těchto zařízení i jejich účinky na biologické tkáně by měly být součástí teoretických znalostí každého studenta medicíny. Publikace nabízí praktický přehled základních chirurgických nástrojů, technik a zařízení, se kterými přichází do styku studenti medicíny v průběhu výuky chirurgie. Jsou prezentovány teoretické informace, které povedou studenty medicíny od okamžiku vstupu do prostředí operačního sálu přes chirurgické mytí rukou a popis šicího materiálu až po chirurgickou suturu a způsoby krytí operační rány. Publikace není míněna jako alternativa tréninku základních chirurgických technik, nýbrž jako odrazový můstek ke správnému nácviku těchto technik. Klíčová slova: dovednost; technika; chirurgické nástroje; operační sál; preparace; hemostáza; techniky uzlení; chirurgická sutura; energetické zařízení; radiofrekvenční energie.

Další popis

Základní učebnice pro mediky a mladé lékaře začínající svou odbornou praxi v některém z chirurgických oborů. Publikaci ocení rovněž sestry specialistky. Jednoduchá, přehledná a mimořádně didaktická kniha je doplněna 70 barevnými originálními fotografiemi a schématy.


Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Peter Ihnát - další tituly autora:
Základní chirurgické techniky a dovednosti Základní chirurgické techniky a dovednosti
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Základní chirurgické

techniky a dovednosti

Peter Ihnát



Grada Publishing

Základní chirurgické

techniky a dovednosti

Peter Ihnát


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. MUDr. Peter Ihnát, Ph.D., MBA ZÁKLADNÍ CHIRURGICKÉ TECHNIKY A DOVEDNOSTI Recenze: prof. MUDr. Miloslav Duda, DrSc., prof. MUDr. Jan Wechsler, CSc. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2017 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2017 Fotografii na obálku dodal autor. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 6481. publikaci Odpovědný redaktor Mgr. Marek Chvátal Sazba a zlom Helena Mešková Autorem fotografií je MUDr. Peter Ihnát, Ph.D., MBA (ve spolupráci s Janou Gojovou). Perokresby 7.2a–d, 8.1–8.6 a 12.1 nakreslila Ing. Katarína Ihnátová. Schémata 11.2, 11.3, 11.4a, 11.4b, 11.6, 12.2b a 13.2 překreslila Helena Mešková. Obrázek 3.2 poskytla firma Schülke CZ, s.r.o. Obrázek 11.1 dodal autor. Schéma 12.2a překreslil Radek Krédl. Počet stran 152 1. vydání, Praha 2017 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Autor a nakladatelství děkují společnostem B. Braun Medical s.r.o., Johnson & Johnson s.r.o., Medtronic Czechia s.r.o. a Schülke CZ, s.r.o., za podporu, která umožnila vydání publikace. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo  registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. ISBN 978-80-271-9625-8 (ePub) ISBN 978-80-271-9624-1 (pdf ) ISBN 978-80-271-0334-8 (print) Obsah Předmluva ....................................................9

Úvod ........................................................11

1 Chirurgické dovednosti a principy ...............................13

2 Operační sál a jeho základní vybavení ............................19

2.1 Prostorové uspořádání operačního sálu ...................19

2.2 Operační stoly .........................................21

2.3 Osvětlení operačních sálů ...............................23

2.4 Chirurgické nástroje ...................................25

2.5 Energetická zařízení ....................................27

2.6 Rentgen ..............................................32

2.7 Další zařízení na operačním sále .........................33

3 Příprava chirurgického týmu k operačnímu výkonu ..................35

3.1 Operační tým .........................................35

3.2 Chirurgická dezinfekce rukou ...........................36

3.3 Oblékání sterilního chirurgického oblečení ................39

4 Bezprostřední příprava pacienta na operačním sále .................45

4.1 Anestezie a bezprostřední příprava pacienta ...............45

4.2 Polohování pacienta ....................................46

4.3 Příprava operačního pole ...............................51

5 Práce se základními chirurgickými nástroji ........................57

5.1 Skalpel ...............................................57

5.2 Nůžky ................................................59

5.3 Pinzeta ...............................................61

5.4 Peán .................................................63

5.5 Jehelec ...............................................64

6 Chirurgická preparace ........................................67

6.1 Tupá preparace ........................................68

6.2 Ostrá preparace .......................................70

6.3 Preparace pomocí elektrokoagulace ......................71

6.4 Preparace pomocí jiných energetických zařízení ............73 7 Techniky uzlení v chirurgii .....................................75

7.1 Rukou vázané uzly .....................................78

7.2 Uzlení pomocí jehelce ..................................81

7.3 Uzlení v miniinvazivní chirurgii .........................81

8 Techniky kožní sutury ........................................83

8.1 Typy ran a způsoby jejich uzávěru ........................84

8.2 Techniky kožní sutury ..................................85

9 Chirurgický šicí materiál a jehly. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .93

9.1 Materiál chirurgického vlákna ...........................94

9.2 Struktura chirurgického vlákna ..........................97

9.3 Resorpční profil chirurgického vlákna ....................97

9.4 Síla (průměr) chirurgického vlákna ......................98

9.5 Chirurgické jehly .....................................100

10 Chirurgická hemostáza ......................................103

10.1 Komprese ............................................105

10.2 Podvaz a opich krvácející cévy ..........................106

10.3 Hemostatické klipy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

10.4 Energetické systémy ...................................108

10.5 Cévní stapler .........................................110

10.6 Cévní steh ...........................................111

10.7 Lokální hemostatika ..................................112

11 Radiofrekvenční energie (elektrokoagulace) ......................113

11.1 Historie RF energie v medicíně .........................113

11.2 Definice a fyzikální principy RF energie ..................116

11.3 Biologické účinky RF energie ...........................117

11.4 Monopolární a bipolární elektrochirurgická zařízení

(elektrokoagulace) ....................................118

11.5 Radiofrekvenční ablace (RFA) ..........................121

11.6 RF -asistovaná resekce .................................122

12 Drény v chirurgii ...........................................125

13 Krytí operační rány .........................................131

13.1 Akutní rány ..........................................132

13.2 Chronické rány .......................................134

7

Literatura ...................................................139

O autorovi ...................................................143

Rejstřík .....................................................145

Souhrn .....................................................151

Summary ...................................................152

9

Předmluva

Předmluva

Rozvoj súčasnej chirurgie nadväzuje na jej historický vývoj, umožňuje

lekárovi používanie nových zariadení, prístrojov a  postupov, ktorých

princípy vychádzajú z hĺbky poznania biologických a fyzikálnych záko

nitostí. Rozvoj nových chirurgických prístrojov a pomôcok je v súčas

nosti mimoriadne akcelerovaný, preto sa študent medicíny alebo mladý

lekár potrebuje zorientovať v princípoch dnešných technických mož

ností. Predložená publikácia poskytuje čitateľovi stručný, ale dostatočne

zrozumiteľný prehľad nielen najmodernejšieho chirurgického prístro

jového zázemia, ale popisuje i základné chirurgické nástroje a techniky,

vysvetľuje princípy základnej predoperačnej prípravy pacienta, princípy

základných chirurgických postupov, prehľadne definuje v dennej praxi

bežne používané operačné polohy, techniky uzlenia, šitia, drénovania

či krytia operačných rán, definuje akútnu a chronickú ranu a základné

princípy jej ošetrovania. Čitateľ iste ocení i obrazovú prílohu, ktorá s tex

tom tvorí kompaktný celok. Publikácia je napísaná nenásilnou, nevtie

ravou formou, pričom prirodzene dopĺňa základné učebnice chirurgie

a chirurgickej propedeutiky, čím sa stáva cennou najmä pre študentov

a kolegov v predatestačnej príprave.

doc. MUDr. Marek Čambal, PhD., MHA

I. chirurgická klinika LF UK a UN Bratislava

Úvod

Úvod Každý lékař by měl při léčení svých pacientů vycházet z  dostupných odborných teoretických poznatků získaných pregraduálním a  postgraduálním studiem. Všichni lékaři chirurgických oborů si navíc musí osvojit základní operační dovednosti – schopnost manipulovat s lidskými tkáněmi na základě detailní znalosti jejich charakteristik se snahou o zachování fyzických a funkčních vlastností tkání.

V průběhu operačního výkonu by úsilí chirurga mělo být neustále zaměřeno na korektní manipulaci s tkáněmi s cílem jejich vyléčení. V tomto smyslu se však jako velmi výstižná jeví nesmrtelná slova francouzského chirurga Ambroise Paré (1510–1590): „Je le pansai, Dieu le guérit.“ („Já jsem ho obvázal, Bůh ho uzdravil.“) V průběhu chirurgického výkonu je proto vhodné mít na paměti, že chirurgickou manipulací nedokážeme tkáně léčit/vyléčit, ale můžeme napomoci tkáním k hojení (tím, že operačním zákrokem vytvoříme co možná nejlepší podmínky pro hojicí a reparační procesy).

Základní chirurgické techniky představují neodmyslitelnou součást každodenní praxe lékařů všech operačních oborů. Tyto dovednosti jsou již tradičně odevzdávány studentům medicíny, resp. mladým chirurgům prostřednictvím praktického nácviku – tréninku. To byl jeden z hlavních důvodů, proč byli v historii chirurgové označováni za řemeslníky, a  ne za lékaře. Mezi učitelem a  studentem (adeptem na praktikování některého z chirurgických oborů) je totiž v rámci výuky a tréninku chirurgických dovedností principiálně stejný vztah jako u řemeslnických oborů: vztah mistra a učně. Mistr vyučuje, a především předvádí učni jednotlivé techniky, zatímco učitel, resp. trenér může úspěšně vyučovat, resp. trénovat bez toho, aby sám nevyhnutelně měl dané dovednosti.

Význam praktického tréninku je v chirurgických oborech zajisté nezpochybnitelný – chirurgické dovednosti nelze získat pouhým studiem odborné literatury. Pro nácvik jednotlivých technik je však žádoucí, aby student (adept, učeň) teoreticky ovládal principy těchto technik (principy práce s  chirurgickými nástroji, principy chirurgické preparace, hemostázy, sutury atd.). Zatímco v zahraniční literatuře jsou publikace zaměřené na popis základních chirurgických technik dobře dostupné, v české a slovenské odborné literatuře obdobná publikace chybí.

Chirurgie, a podobně všechny medicínské obory, se neustále vyvíjí – dle aktuálních poznatků medicíny založené na důkazech (evidence based

Základní chirurgické techniky ařdovednosti

medicine) jsou aktualizovány a optimalizovány léčebné postupy, operační postupy i postupy perioperační péče. Díky neustálému technickému vývoji jsou navíc do chirurgické praxe v posledních desetiletích neustále zaváděny nové technologie umožňující efektivnější a šetrnější chirurgickou preparaci, hemostázu či manipulaci s tkáněmi. Vědomosti zahrnující základní fyzikální principy fungování moderních technických zařízení používaných na operačním sále, a především jejich účinky na biologické tkáně (včetně potenciálních rizik pro pacienta) by měly být nevyhnutelnou součástí teoretických znalostí každého studenta medicíny, resp. každého lékaře praktikujícího chirurgický obor.

Předmětem této učebnice není podrobný popis operačních postupů u jednotlivých chirurgických výkonů (např. postup při excizi kožních lézí, postup při apendektomii nebo popis technik provádění, resp. uzávěru laparotomií či torakotomií). Tento učební text si klade za cíl nabídnout studentům medicíny a začínajícím chirurgům přehled teoretických principů základních chirurgických dovedností a technik (popis způsobů práce se základními chirurgickými nástroji, principů chirurgické preparace či hemostázy, způsobů uzlení, šití atd.). Značná pozornost je věnována také prezentaci technických zařízení běžně používaných na operačním sále i popisu specifik prostředí operačního sálu.

Publikace je koncipována tak, aby nabídla praktický přehled základních chirurgických nástrojů, technik a zařízení, se kterými přicházejí do styku studenti medicíny v průběhu výuky chirurgie. Jsou zde prezentovány teoretické informace, které by měly vést studenty medicíny od okamžiku vstupu do prostředí operačního sálu přes chirurgické mytí rukou a popis šicího materiálu až po chirurgickou suturu a způsob krytí operační rány. Učebnice není míněna jako alternativa tréninku základních chirurgických technik, nýbrž jako odrazový můstek ke správnému a pečlivému nácviku těchto technik.

Studentům i všem čtenářům přeji, aby jim tato publikace byla dobrým společníkem při prvních krocích na operačním sále a  dobrou pomůckou při prvním správně založeném chirurgickém uzlu či první sutuře rány.

autor


1

13

Chirurgické dovednosti ařprincipy

1 Chirurgické dovednosti a principy Lidé se často domnívají, že šikovné ruce jsou základním předpokladem, aby se student medicíny mohl stát dobrý chirurgem. Není to však pravda: chirurgové věří spíše na praxi, než na talent. V rámci přijímacích pohovorů do zaměstnání (resp. pohovorů pro zařazení do chirurgických tréninkových programů) nemusí žádný zájemce absolvovat test zručnosti, není kontrolován, jestli se mu netřesou ruce nebo zda umí správně držet a používat chirurgické nástroje. Talent je zajisté bonusem, avšak v rámci přijímacích pohovorů je mnohem důležitější najít zájemce, kteří jsou svědomití, pracovití a dost zarputilí, aby vydrželi dělat jednu a tutéž nesnadnou práci po dlouhé roky. Obratnosti se totiž dá naučit, houževnatosti nikoliv.

V chirurgii se praktické dovednosti a sebejistota získávají prostřednictvím zkušeností a  praxe. Stejně jako sportovci nebo hudební virtuozové i  chirurgové potřebují praxi, aby byli dobří v  tom, co dělají. V chirurgii je však evidentní jeden velmi významný rozdíl: cvičíme se na lidech.

Co je „dovednost“? Pod tímto pojmem obvykle chápeme šikovnost (zručnost) ve vykonávání určité praktické procedury. Na základě tréninku lze postupně dosáhnout nejen zvýšení kvality vykonávané činnosti, ale také získat nadhled nad vykonávanou praktickou činností. Tenisový hráč se například musí nejdříve naučit kontrolovat raketu, aby zasáhnul tenisový míček. Na začátku se hráč musí plně soustředit na dominantní ruku, kontrolující pohyb rakety. S postupujícím tréninkem je pak koncentrace hráče postupně přesunuta z rakety na míček, který se stává hlavním předmětem zájmu hráče (hráč pozoruje a odhaduje let míčku). Tenisová raketa je takto odsunuta na vedlejší místo a její pohyb se jeví naprosto přirozeným při snaze usměrnit míček na žádané místo. Tato dovednost (schopnost vykonávat „automaticky“ určitou činnost) umožňuje soustředit pozornost na hlavní cíl. Dovednost pak umožňuje hráči vnímat hru jako celek (vnímat ji z určitého nadhledu), předvídat a být správně připraven na další úder. Dovednosti lze dosáhnout pouze pilným a svědomitým tréninkem. Obdobným způsobem na základě tréninkem dosažených chirurgických dovedností může chirurg získat určitý nadhled na prováděný operační výkon, a zejména pak maximálně koncentrovat svou pozornost na operační pole (namísto soustředění se na pohyby a činnosti vykonávané rukama). 14

Základní chirurgické techniky ařdovednosti

Základní chirurgické principy se nemění ani přes výrazné technologické pokroky v  medicíně v  průběhu posledních desetiletí. Dva fenomenální chirurgové 19. století Emil Theodor Kocher a  Wiliam Stewart Halsted identifikovali tři zásadní principy ideální chirurgické techniky: jemnost chirurgické preparace, perfektní hemostázu a přesnou adaptaci tkání.

Při provádění jakéhokoliv chirurgického výkonu je proto vhodné brát v úvahu následující všeobecně platné chirurgické principy. Příprava na operační výkon Příprava na operační výkon představuje velmi důležitý předpoklad úspěšného zvládnutí operace. Pozorování dobrého řemeslníka při práci odhalí, že nejdříve pečlivě posoudí situaci, připraví, shromáždí, sestaví a zkontroluje potřebné vybavení, naplánuje přístup a postup. Při vykonávání řemesla pak pracuje plynule a bezchybně.

Chirurg by měl obdobným způsobem postupovat v rámci přípravy na operační výkon: teoreticky nastudovat základní anatomická a patologická specifika operované oblasti a postup provádění operačního výkonu (krok po kroku). Je nutné provést kontrolu pacienta, celého operačního týmu i instrumentária, které bude u operace použito. Operační strategie Pojem strategie (taktika) zahrnuje plánování operačního výkonu a přípravu na výkon (příprava chirurga, operačního týmu, pacienta i vybavení operačního sálu). Mezi taktické prvky proto patří správná indikace operačního výkonu, volba druhu anestezie, volba polohy pacienta a operačního přístupu i výběr nejvhodnějšího druhu operace. Operační technika pak představuje způsob, jakým stanovenou operační taktiku v průběhu operace uskutečníme. Mezi technické prvky patří způsob, jakým vedeme operační řez, způsob hemostázy, technika šití a uzlení atd.

Při plánování operačního výkonu je vhodné mít neustále na paměti, že naším hlavním cílem je vyléčit pacienta (cílem není operovat pacienta za každou cenu). I perfektní operační technika je bezcenná sama o sobě, pokud nebyla provedena u správného pacienta ve správný čas. Schopnost chirurga výborně provést široké spektrum operačních výkonů rozhodně není zárukou schopnosti chirurga správně vybrat a připravit pacienty, které operuje. Velmi výstižně je tato skutečnost shrnuta ve známém úsloví: „Dobrý chirurg ví, jak operovat. Lepší chirurg ví, kdy operovat. Nejlepší chirurg ví, kdy neoperovat.“

15

Chirurgické dovednosti ařprincipy

Rychlost Posedlost rychlostí je jedním z nejnebezpečnějších aspektů práce chirurga, který může pacienta vážně poškodit. Snaha o co nejrychlejší provedení výkonu vychází obvykle z domnění, že rychle provedená operace je známkou odbornosti a výborné chirurgické dovednosti a zručnosti. Skvělého chirurga však poznáme spíše podle účelnosti a plynulosti jeho pohybu, podle přehlednosti jeho operačního pole, podle respektování způsobu preparace atd., ne podle rekordních operačních časů.

Rychlost rukou a rychlost operování (operační čas) jsou totiž dvě rozdílné věci. Ruce chirurga by se měly pohybovat účelně, plynule, přirozeným tempem. Vykonání jednotlivých operačních kroků ve spěchu vede často k chybám, které musí být následně korigovány a operační krok musí být opakován (a tím se celkový operační čas obvykle prodlužuje). Jemnost ke tkáním Nešetrnou manipulací s  živými tkáněmi může lehce dojít k  jejich poškození, zejména pokud byla vitalita tkání snížená předchozím traumatem nebo patologickým procesem. Důsledky nešetrného zacházení se přitom často neprojeví v průběhu operačního výkonu, ale později – zpomaleným hojením, selháním hojení, sníženou odolností vůči infekci apod.

Jemná manipulace s  tkáněmi je přitom jednoznačně zvyková záležitost. Již od našich prvních chirurgických krůčků se proto snažíme o maximálně šetrný a jemný přístup k operovaným tkáním, abychom takto v sobě vybudovali správné návyky. V průběhu operace se snažíme vyhnout, resp. minimalizovat hmoždění tkání, nadměrné natahování tkání (vazivových struktur, svalů, cév), přílišné utahování naložených stehů atd. Posloupnost kroků Dodržování standardního pořadí jednotlivých operačních kroků je dalším důležitým faktorem, který má vliv na kvalitu a výsledek operačního výkonu. Při nedodržování standardních postupů totiž hrozí poškození důležitých anatomických struktur v okolních oblastech operačního pole (v  důsledku nadměrné koncentrace chirurga na určitou oblast operačního pole).

Provádění kontrol mezi jednotlivými operačními kroky je proto velmi užitečným návykem – než přikročíme k dalšímu operačnímu kroku, provedeme kontrolu předchozího kroku.

+


1

16

Základní chirurgické techniky ařdovednosti

Hemostáza Význam pečlivé hemostázy v průběhu chirurgického výkonu i způsoby jejího dosahování jsou podrobně popsány v kap. 9 Hemostáza. Adaptace tkání Cílem chirurga v průběhu rekonstrukční fáze každé operace je vytvoření co možná nejlepších podmínek pro hojení. Přesná adaptace tkání představuje v tomto ohledu jeden z nejvýznamnějších faktorů podmiňujících dobré hojení. Snažíme se o co nejdokonalejší přiblížení sobě odpovídajících tkání a jejich fixaci – viz adaptace rány v kap. 8.

Technický pokrok v průběhu posledních desetiletí umožňuje realizovat trénink vybraných chirurgických dovedností prostřednictvím simulátorů (trenažérů). Simulátory umožňují kvalitní a bezpečný chirurgický trénink (bez rizika poškození pacienta) včetně zhodnocení dovedností trénované osoby ještě před vstupem na operační sál. Trenažéry se využívají zejména k nácviku miniinvazivních (laparoskopických) technik. V současnosti jsou dostupné různé druhy simulátorů, které se liší uživatelským rozhraním a schopností poskytnout spolehlivé měření výkonu trénované osoby.

Úspěšnost chirurga v praxi závisí zajisté na mnoha faktorech (osobnostní faktory chirurga i faktory prostředí), mezi kterými je velmi důležitý přístup (postoj) chirurga k praktikování svého oboru. Ideální postoj chirurga je v anglické literatuře obvykle charakterizován pomocí pěti „C“: ■ common sense (zdravý/selský rozum) – je žádoucí mít přehled, co

se děje v našem okolí, a reagovat na tyto podněty logicky a racionál

ně. Pokud je chirurg rozptýlený, ztrácí rozvahu a vyrovnanost a jeho

schopnost identifikovat hrozící nebezpeční je výrazně snížena, stejně

jako schopnost reagovat racionálně a pracovat efektivně. ■ competence (způsobilost) – každodenní povinnosti by měly být vy

konávány v uvolněné atmosféře, rozvážně a odborně. Jednotlivé cíle

(resp. povinnosti) je třeba seřadit dle důležitosti a priorit, aby pak

bylo možné jejich kompletní a profesionální dosažení. ■ commitment (oddanost) – neustále je potřeba mít na paměti vytyče

ný cíl (v rámci léčby pacienta, resp. v rámci prováděného operačního

výkonu). Pokud dochází ke změně okolností, je nutná koncentro

vanost; odchýlení se od vytyčeného směru musí mít dobrý důvod. ■ compassion (soucit) – citlivý lidský přístup je nevyhnutelný při

poskytování léčebné péče všem pacientům, zejména pak těm, kteří

mají bolesti nebo strach.

17

Chirurgické dovednosti ařprincipy

■ communication (komunikace) – je nutné neustále pracovat na roz

voji profesionálního vztahu k pacientům, jejich příbuzným a kole

gům. Technická zručnost na operačním sále nestačí, aby se lékař stal

úspěšným chirurgem. Je nevyhnutelné komunikovat a být otevřený

komunikaci. Chirurgické obory představují vysoce rizikovou činnost, ve které se bohužel není možné vyhnout různým pochybením: špatnému posouzení situace, špatným rozhodnutím nebo technickým chybám. V chirurgické praxi můžou nastat pochybení: ■ před operačním výkonem (pochybení v rámci indikace výkonu a jeho

časování, v rámci přípravy pacienta, operačního výkonu, přípravy

technických zařízení atd.) ■ v průběhu operace (různé menší i větší technické chyby, které jsou

v lepším případě odhaleny a korigovány ještě v průběhu operace) ■ po výkonu (obvykle jako výsledek neadekvátního monitoringu nebo

neschopnosti efektivně reagovat na případné pooperační kompli

kace) I když se v průběhu chirurgické kariéry nelze vyhnout všem potenciálním pochybením, naším dlouhodobým cílem by měla být snaha o minimalizaci počtu a  závažnosti pochybení. Na závěr kapitoly uvádím deset jednoduchých doporučení, které mohou napomoci zvyšovat individuální chirurgické dovednosti a snižovat počet a závažnost pochybení v chirurgické praxi. 1. Vysoká chirurgická zručnost samotná není zárukou klinického úspě

chu – zručnost představuje jen jednu důležitou součást medicínské

péče o chirurgického pacienta.

2. Snaha být šikovným chirurgem by neměla být limitována jen na pro

story operačních sálů – všechny úkoly a povinnosti každodenního

života se chirurg snaží vykonávat plynule, úhledně, jemně a rozvážně.

3. Snaha nepřistupovat rutinně k žádnému operačnímu výkonu („vždyť

to nějak půjde, nějak to udělám“) – pečlivá příprava pacienta, chi

rurgického týmu i operačního sálu je extrémně důležitá.

4. Je dobré využít každou příležitost ke zkoumání lidského těla, jeho

anatomických vztahů i fyzikálních vlastností. Důležité je však pa

matovat, že nemoci často nerespektují anatomické hranice.

5. Práce chirurga je vykonávána pomocí chirurgických nástrojů – chi

rurg se proto snaží o neustálý trénink a zdokonalování své zručnosti


1

18

Základní chirurgické techniky ařdovednosti

v  práci s  těmito nástroji (včetně využívání možnosti tréninku na

simulátorech, workshopech, kurzech atd.)

6. Pozorovaní expertů (v daném oboru) při operování je extrémně dů

ležitá možnost, jak zlepšit vlastní chirurgické dovednosti a rozšířit

spektrum našich technik. 7. Chirurg by měl být neustále připraven na neočekávané události –

novou situaci v operačním poli je nutné urychleně vyhodnotit a ade

kvátně reagovat. 8. Snaha nepospíchat – nadměrný spěch výrazně snižuje koncentraci

a navyšuje pravděpodobnost technických pochybení. 9. Vitalita a prokrvenost tkání by měla být v průběhu operačního vý

konu vždy prioritou – jen dobře živené, vitální tkáně mají předpo

klad dobrého hojení. 10. Velký operační výkon je složen z množství malých kroků – pro cel

kový úspěch je však potřebné, aby byl každý malý krok proveden

perfektně.


19

2Operařní sál ajeho základní vybavení

2 Operační sál a jeho základní vybavení Operační sály představují vysoce specializované rizikové prostředí nemocnice, ve kterém se provoz řídí přísnými pravidly. Chirurgická (operační) léčba klade vysoké nároky na technické a materiální vybavení, organizaci práce, výcvik personálu i na co nejdokonalejší dodržování zásad asepse a antisepse.

Pacient i zdravotnický personál přicházejí v prostředí operačních sálů do styku s různými fyzikálními, chemickými a biologickými noxami, které mohou ohrozit jejich zdraví i život. Pacient je navíc na operačním sále v roli bezmocného pozorovatele, jehož bezpečnost je zcela odkázána na zdravotnický personál. Ten proto musí dobře poznat prostředí i logistiku operačních sálů, zejména s ohledem na případná zdravotní rizika. 2.1 Prostorové uspořádání operačního sálu V minulosti převažoval pavilonový systém výstavby nemocnic – jednotlivá oddělení byla umístěna v  samostatných nemocničních budovách. Operační oddělení (chirurgie, gynekologie, urologie  atd.) měly své operační sály umístěné ve svých budovách (společně s  lůžkovou a ambulantní částí oddělení).

V současnosti je preferován centralizovaný systém výstavby nemocnic – většina oddělení je umístěna v jedné centrální budově, operační sály jsou centralizované. Centrální operační sály (COS) představují samostatnou organizační jednotku, která zajišťuje plánovaný i akutní operační provoz všech operačních oddělení v nemocnici. COS jsou tvořeny uzavřeným komplexem vzájemně propojených místností, jejichž dispoziční řešení je podřízeno přísným hygienickým standardům, požadavkům na požární ochranu, vzduchotechniku, osvětlení atd. COS jsou navíc sestaveny tak, aby umožňovaly přehlednou logistiku (vstup, průběh a výstup) pacientů, personálu, materiálu a odpadu.

V  závislosti na funkci a  stupni sterility rozlišujeme v  rámci COS následující zóny: ■ vstupní filtry – filtr pro vstup personálu (místnosti pro převleče

ní personálu do operačního prádla a hygienická zařízení), filtr pro

vstup pacienta (vstup pacienta na COS a jeho překlad na transportní

desku operačního stolu)

Základní chirurgické techniky ařdovednosti2

■ ochranná zóna – spojovací chodby, skladovací prostory, pracovny

(pro psaní operačních protokolů, pro zpracování operačních prepa

rátů), místnosti pro odpočinek personálu mezi operacemi a chodby

pro odsun použitého materiálu ■ čistá (aseptická) zóna – místnosti bezprostředně přiléhající k jed

notlivým operačním sálům (umývárna, místnost pro přípravu pa

cientů před operací a místnost pro umývání nástrojů) ■ sterilní zóna – samotný operační sál s jeho vybavením Operační sál musí být dostatečně prostorný, aby v  něm bylo možné v průběhu operačního výkonu pohodlně umístit všechna potřebná zařízení (anesteziologické přístroje, energetická zařízení, laparoskopickou věž, rentgenový přístroj, operační mikroskop  atd.). Tvar operačního sálu je nejčastěji čtvercový nebo obdélníkový. Operační sály jsou obvykle budovány bez oken – okna narušují fungování vzduchotechniky a  klimatizace, čímž snižují sterilitu prostředí operačního sálu. Dveře na operační sál by měly být dostatečně široké, automaticky otevíratelné (elektrický pohon dveří lze ovládat pomocí mechanického čidla nebo fotobuňky). Podlahy, stěny i  stropy operačních sálů jsou omyvatelné a hladké se zaoblenými přechody mezi stěnami a podlahami. Podlaha operačních sálů by měla být beze spár, antistatická a nevodivá.

Základním předpokladem dosažení a udržení čistého prostoru operačního sálu je dobře fungující systém vzduchotechniky a klimatizace. Systém vzduchotechniky zajišťuje výměnu vzduchu, směr proudění vzduchu, koriguje teplotu a  vlhkost vzduchu a  zabezpečuje speciální filtraci vzduchu. Počty částic pevného aerosolu ve vzduchu v operačním sále musí být kontrolovány a snižovány na minimum (dle platných norem). V  závislosti na třídě čistoty operačního sálu a  dle tlakových poměrů rozlišujeme tři druhy operačních sálů: sál superaseptický (neurochirurgické, ortopedické výkony, transplantace apod.), sál aseptický (výkony všeobecné chirurgie) a sál septický (výkony na infikovaných ranách, operace střev apod.).

Hybridní operační sály nabízejí kombinaci a vzájemné využívání dvou rozdílných technologií: diagnostického a chirurgického zařízení. Spojení technologií na hybridním operačním sále umožňuje provádět výkony s větším komfortem pro pacienta, pro personál a v kratším čase. Typickým příkladem hybridního operačního sálu je angiografická zobrazovací jednotka v kombinaci se sterilním operačním sálem – tak lze provádět kombinované cévní intervenční a chirurgické výkony.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.