Kniha: Zákeřná mefitis -- Zdravotní policie a veřejná hygiena v pozdně osvícenských Čechách - Daniela Tinková

Hygienická opatření, povinnosti odborného zdravotnického personálu, zdravotnická osvěta a vakcinace v českých zemích na přelomu 18. a 19. století. Úvodní kapitola se soustředí na chápání nemoci a těla v lékařském myšlení 18. století, následuje popis povinností zdravotnické policie, nástin reforem veřejného zdravotnictví v českých zemích za vlády Marie Terezie a Josefa II., povinnosti, platové podmínky a odborné nároky kladené na krajské lékaře, medicínskou osvětu prostřednictvím vzniku různých lékařských spisů, spisy pojednávající o hygieně a dietice, opatření proti šíření epidemií, prevence zaměřená na hygienicky závadná místa nebo ochranu před úrazy ve veřejném prostoru, zacházení se zemřelými a odsun hřbitovů z obydlených oblastí a počátky vakcinace.

Kniha se věnuje několika důležitým aspektům ambiciózního projektu tzv. "zdravotní policie". Tento osvícenský pojem bychom dnes mohli přeložit výrazy jako "veřejná hygiena" nebo "sociální medicína".

Tinková se v ní zaměřuje na některé důležité aspekty, jimiž se zabývaly nejen zdravotně-policejní spisy, ale i praxe osvícenské epochy v našich zemích. Snaží se nejen přiblížit roli "miazmat" a "mefitických výparů", záhadných jevů, jimiž byl ještě v osvícenské době vysvětlován přenos nemocí, ale také počátky zdravotní osvěty mezi prostým obyvatelstvem.

Mimo to se zajímá i o ustavování "úředních lékařů", především krajských fyziků a chirurgů, kteří ve své roli pilířů zdravotní policie reprezentovali úředníky ve službách státu a stojí na rozhraní oblasti medicíny a státní správy. Kromě snah o nové normování soukromého života se zabývá i otázkami hygienizace "veřejného" prostoru, zejména v podobě odsouvání a likvidace "nebezpečných míst", jaká představují jatka, mrchoviště či bažiny. (zdravotní policie a veřejná hygiena v pozdně osvícenských Čechách)