načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Zahrady v japonském stylu – Pavel Číhal; Romana Číhalová

Zahrady v japonském stylu

Elektronická kniha: Zahrady v japonském stylu
Autor: Pavel Číhal; Romana Číhalová

Příručka pro zájemce o vytvoření zahrady v japonském stylu i v našich domácích podmínkách. Vše o založení zahrady v japonském stylu, který charakterizují kameny, jezírka, potůčky, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  118
+
-
3,9
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2004
Počet stran: 111
Rozměr: 21 cm
Úprava: 24 stran barevné obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Zahrádkářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2004
ISBN: 80-247-0837-X
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka pro zájemce o vytvoření zahrady v japonském stylu i v našich domácích podmínkách. Vše o založení zahrady v japonském stylu, který charakterizují kameny, jezírka, potůčky, mostky, osvětlení a v neposlední řadě vhodné rostliny. Doplněna rejstříkem názvů rostlin v japonštině, latině a češtině a bohatou fotografickou přílohou.

Popis nakladatele

Kniha vám pomůže naučit se včlenit prvky japonských zahrad do českého prostředí, které klade na pěstování exotičtějších rostlin jiné nároky. Budete umět spojit do harmonického souladu s rostlinami další typické japonské techniky, jako nevšedně řešené chodníky, cesty, kameny, vodu (jezírka, pítka aj.), písek, dřevěné můstky, lampy apod. Radí, jaké rostliny patří do japonských zahrad, jak o ně pečovat a jak je tvarovat.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavel Číhal; Romana Číhalová - další tituly autora:
Japonské zahrady - komplet 2 knihy Japonské zahrady
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Obsah Úvod .................................................................................................................... 7

1. Japonské zahrady....................................................................................... 9

1.1 Jazyk japonských zahrad ................................................................. 9

1.2 Historie ve zkratce .......................................................................... 11

2. Kameny a jejich seskupení .................................................................... 15

2.1 Principy výběru a seskupení ......................................................... 16

2.2 Ukotvení kamenů............................................................................ 18

3. Voda v zahradě......................................................................................... 20

3.1 Vodopády ......................................................................................... 20

3.2 Jezírka ............................................................................................... 21

3.2.1 Jezírka a koi kapři ............................................................... 24

3.3 Potoky ............................................................................................... 27

3.4 Můstky .............................................................................................. 28

3.5 Tsukubai — nádrže na vodu, pítka.................................................. 29

3.6 Klapátko — Shishi-odoshi .................................................................. 31

4. Šlapáky, kamenné chodníky, písek v zahradě .................................. 33

4.1 Šlapáky.............................................................................................. 33

4.2 Kamenné chodníky ......................................................................... 34

4.3 Písek v zahradě................................................................................ 35

5. Kamenné lampy a osvětlení .................................................................. 37

5.1 Styly lamp......................................................................................... 37

5.2 Kamenné věže ................................................................................. 39

5.3 Další díla z kamene......................................................................... 39

6. Zdi, ploty a vstupy ................................................................................... 40

6.1 Zdi ..................................................................................................... 41

6.2 Ploty .................................................................................................. 41

6.2.1 Druhy bambusových plotů ............................................... 42

6.3 Živé ploty ......................................................................................... 44

6.4 Vstupy — branky, zástěny............................................................... 44

7. Rostliny do japonských zahrad a jejich tvarování ............................ 46

7.1 Trávník — ano či ne? ........................................................................ 46 7.2 Stromy a vyšší keře ......................................................................... 46

7.2.1 Javory.................................................................................... 47

7.2.2 Magnolie — šácholany......................................................... 48

7.2.3 Sakury................................................................................... 50

7.2.4 Další opadavé stromy ........................................................ 50

7.3 Jehličnany — stromy a keře............................................................. 53

7.3.1 Stálezelené ........................................................................... 53

7.3.2 Opadavé ............................................................................... 58

7.4 Bambusy venkovní ......................................................................... 59

7.4.1 Vysoké (nad 6 m) ................................................................ 60

7.4.2 Středně vysoké (do 5 až 6 m) ............................................ 60

7.4.3 Nízké (do 2 m)..................................................................... 61

7.4.4 Zakrslé (do 1 m) .................................................................. 62

7.5 Keře stálezelené a opadavé............................................................ 62

7.5.1 Keře stálezelené .................................................................. 62

7.5.2 Keře opadavé (poloopadavé)............................................ 67

7.6 Trávy, kapradiny, mechy a trvalky .............................................. 73

7.6.1 Trávy..................................................................................... 73

7.6.2 Kapradiny a mechy ............................................................ 76

7.6.3 Trvalky ................................................................................. 76

7.7 Pnoucí rostliny................................................................................. 82

7.8 Vodní a bažinaté rostliny ............................................................... 84

7.9 Tvarování a zaštipování................................................................. 88

8. Návrhy zahrad .......................................................................................... 90

8.1 Principy............................................................................................. 90

8.2 Techniky ........................................................................................... 94

8.3 Vypracování návrhu zahrady ..................................................... 100

Literatura ........................................................................................................ 105

Rejstřík japonských názvů ......................................................................... 106

Rejstřík latinských názvů ........................................................................... 107

Rejstřík českých názvů ................................................................................ 109

6


7

Úvod

Úvod

V knize, kterou držíte v rukou, budeme hovořit spíše o zahradách v japon

ském stylu než o japonských zahradách, a to z toho důvodu, že podle nás je

možné vytvořit japonskou zahradu pouze v daném prostředí a s tamějšími

lidmi, tedy v Japonsku.

Budeme se věnovat hlavně praktickému využití poznatků týkajících se

zakládání zahrad v japonském stylu v našich podmínkách. Povíme si, jak

vytvořit zahradu v japonském stylu jako celek nebo jen její část. Získané

znalosti můžeme využít například pouze při stavbě plotu či včlenění šlapáků

do naší zahrady. Výhodou zahrad v japonském stylu je, že si můžeme tuto

zahradu vytvořit jak na velké, tak i na docela malé ploše (terasa, balkon

nebo mísa — bonsaje). Jde o to, abychom prostřednictvím všech nebo jen

několika prvků důležitých v japonských zahradách byli schopni sami si

naplánovat a posléze i vybudovat svou zahradu. V jednotlivých kapitolách

se budeme zabývat všemi prvky japonských zahrad, kterými jsou kameny

a jejich uspořádání, voda v zahradě a náznak vody v podobě koryt z kamenů

a štěrků, lampy, různé druhy cest v zahradě a oplocení.

Významnou část knihy tvoří přehled rostlin vhodných do zahrad v japon

ském stylu vytvářených v našem klimatu, jejich umístění a ošetřování.

Rady obsažené v této knize vycházejí z doporučení japonských zahradníků

a jsou založeny na zahradní tvorbě a na materiálech u nás dostupných či

nahraditelných. Není tedy třeba obávat se přílišné složitosti. Zahrada, kterou

si sami navrhnete a vytvoříte, bude sloužit hlavně pro vaši potěchu a radost,

takže si ji zařiČte podle svých představ a možností. Musíte samozřejmě

počítat s náklady, které přináší jak samotná realizace, tak i následná údržba

zahrady. Výhodou japonských zahrad je, že právě zde platí známé pravidlo

„méně je více“. To znamená, že nepsaným zákonem japonských zahrad

bylo a je: zahrada je dokonalá v momentě, kdy už není co odstranit.

Zahrada by měla být přirozená a jakoby čistá, ale ne agresivně nazdobená

a přehnaně vyčištěná od všech listů apod. Asi proto tuto práci vykonávali

v Japonsku především muži a ne ženy. Měla by být elegantně jednoduchá

s měnícím se ročním obdobím, mít svou atmosféru a přirozený vzhled, jako

by tam byla již věky. To je asi základem estetiky v Japonsku. Jednoduchost

a přirozenost. To mějme při práci stále na paměti. A s trochou vědomostí

a citu se jistě vše povede.


9

Japonské zahrady

1. Japonské zahrady 1.1 Jazyk japonských zahrad Zahrada, aò evropská či japonská, je jako řeč, je to vyjádření záměru či plánu. Zahradník vybere dřeviny a tvary, které se mu líbí, a uspořádá je dle určitých kritérií, která považuje za důležitá, může upřednostnit funkci zahrady nad formou, barvu nad uspořádáním. Tvůrce zahrady je praktický a nejdříve shromáždí dostatečné množství informací před tím, než se o čemkoli rozhodne, např. si zkontroluje pH půdy a půdní podmínky vůbec (a podle toho volí i rostliny), orientaci zahrady, situování zahrady vzhledem k domu, oslunění důležitých míst, teplotní podmínky daného místa, potřeby vlastní rodiny (např. alergie, pes na zahradě apod.), vyčíslí si náklady na pořízení a čas strávený následnou údržbou a zálivkou. Podle těchto měřítek jsou na tom evropská i japonská zahrada stejně, ale jazyk, jímž obě zahrady hovoří, je odlišný. Tato kniha pojednává o jazyku

zahrad v japonském stylu, jehož slovy jsou kameny, voda a rostliny a jehož

mluvnicí je systém uspořádání, který nám přináší zprávu — klid a uvolnění

v dnešní uspěchané době.

Nejčastěji se vyskytují tyto typy zahrad:

Čajová zahrada, která sloužila především jako kulisa k čajovému obřadu.

Kamenná zahrada, která sloužila k meditaci v její zen-buddhistické

podobě, často i vyprávěla příběh např. koloběhu života nebo obsahovala

jinou symboliku. V kamenech jsou jakoby skryta prošlá staletí, je v nich

obsažen pohyb i směr. Rostliny jsou zde jen doplňující, nikoli hlavní

součástí zahradní tvorby.

Zahrada atriová (na malém, většinou uzavřeném nebo částečně uza

vřeném prostoru — tsuboniwa) je v Japonsku velice častá, protože pozemky

jsou malé a Japonci si umí vytvořit malý svět na malé ploše. Prostor se

musí pečlivě naplánovat, používá se jen několik málo rostlin. Vhodným

doplňkem je například pítko nebo lampička. Můžeme doplnit i kameny,

štěrk apod. Cílem je rovnováha a vzájemný poměr, nikdy ale geomet

rická vyumělkovanost. Žádoucí je naopak spojitost s vlastním domem.

V této zahradě je krásný ten prázdný prostor, to nevyřčené a oku nevi

ditelné. Důraz je kladen spíše na detaily, malé drobnosti v zahradě.

ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU

Vodní zahrady s jezírky, s kapry koi a můstky, vodoteče aj. jsou

neodmyslitelnou součástí zahradní tvorby v Japonsku. Je možné vytvořit

vodní zahradu i bez vody, a to tak, že vodu bude reprezentovat štěrk,

kameny, písek. Tato metoda se nazývá kare sansui. Vypadá dobře a je to

varianta méně náročná na údržbu, avšak odlesky vodní hladiny, zvuky

vody apod. nahradit nemůže. Japonská zahrada je příroda v mikroskopickém měřítku. Není to jen napodobená příroda, spíše je to symbolika přírody. Zahradník vlastně rozvíjí a spojuje daný model s přihlédnutím na přírodní formy, ty na oplátku kompozici naplní smyslem. Rovné linie a přesné geometrické tvary jako kruhy nebo čtverce se vyskytují v těchto zahradách sporadicky, jen snad pokud chceme vyjádřit kontrast nebo opisujeme křivku domu (cestička podél domu apod.). Upřednostňujeme asymetrie a seskupení lichých počtů (např. u kamenů). To zabraňuje tomu, aby byla zahrada vnímána jako dokončená a poukazuje na divokost přírody. Důležitý je kontrast, např. tekoucí voda kontrastuje se stojícími kameny, stromy kontrastují barvou, plody, stálezelené vedle opadavých nebo kvetoucích apod. Často také necháváme v zahradě kousek „ prázdného“ místa, což je důležité pro rovnováhu s plochami pokrytými zelení a také pro rozvíjení naší představivosti. Naopak přeplněná zahrada nebo zahrada plná barev upoutává nechtěnou pozornost jen na určitou část a celek pak působí nesourodě. Cílem zahradníka by měl být dobrý celkový dojem. Když jsou všechny části v rovnováze, dosáhneme klidu a vyrovnání. Vše nadbytečné je celkovému dojmu na závadu a je rušivé. Musíme si také říci, že každá zahrada má nespočet variant řešení. Když se jen projdeme po zahradě, napadne nás množství řešení pro ten který kout. Pohledů, ze kterých se budeme na zahradu dívat, je mnoho. Ideální zahradou je asi ta, která je jako rolovací obrazy, kde překvapení přichází s každým otočením — vidíme postupně to, co bylo předtím ukryté. Tato technika se nazývá mie-gakure. Pouze malé atriové zahrady nabízejí jeden pohled a jedno téma. V Japonsku se říká, že nejhezčí pohled na zahradu je po dešti, kdy kameny zvýrazní svou patinu a prohloubí se nálada pozorovatele. Faktory, které musíme zohlednit při plánování zahrady jsou:

umístění,

velikost a tvar,


11

Japonské zahrady

funkce,

styl kompozice,

využití prostoru,

materiály. Každý z nich je stejně důležitý a o žádném nepřemýšlíme odděleně. Při navrhování zahrady se snažíme skloubit vzájemné působení každé části — svahů a roviny, barev a tvarů. Toto působení umocníme i hraním si s technikou perspektivy nebo využíváme hry světla a stínu. 1.2 Historie ve zkratce Umění japonských zahrad je překvapivě velice aktuální i dnes. Přináší totiž uklidnění v dnešní uspěchané době a těsnější vztah s přírodou. Ačkoliv sahá tradice japonských zahrad do dávné minulosti (je stará více než tisíc let) a je součástí japonské kultury a světového názoru více než v jakékoli jiné zemi, je velice aktuální i v současnosti. V Japonsku to bylo a je umění řazené na úroveň malířství, básnictví či architektury a je spjaté s filozofií, tradicemi, prostředím, kulturou a lidmi. Není to jen pouhé napodobení krajiny. Takový pohled by byl zjednodušený. Je třeba i tvůrčí úsilí a vize. První zahrady vycházely ze zahrad čínských a také korejských a postupně se stávaly více a více podobné japonské krajině. Nejstarší záznamy hovoří o zahradách již v 7. stol. n. l. Tato ranná zahradní tvorba vycházela z víry šintó. Japonci uctívali božstva, tzv. kami, což byly různé přírodní jevy a síly, aò už pozitivní, nebo negativní. S přírodou byli úzce spjati a poznatky o ní přenášeli i do tvorby zahrad. Umění zahradnické se předávalo z mistra na jeho učně. O zahradách té doby by se dalo zjednodušeně říci, že tvořily miniaturní svět, kde kameny představovaly hory či skalnatá pobřeží, jezírko či písek přestavovaly moře, vodopády a různé (většinou tvarované) stromy les. Jako příklad nám poslouží např. Shumi-sen (hory Shumi), které byly „přeneseny“ do mnoha zahrad v té době. Zkráceně a velice zjednodušeně jde o obraz přírody v omezeném a ohraničeném prostoru zahrady. Asi by bylo chybou nezmínit se o první zahradnické „příručce“, kterou napsal v polovině 11. století Tachibana no Toshitsuna. Jmenuje se Sakuteiki a dává podrobné rady, jak si vybudovat funkční zahradu, jak umístit kameny, vytvořit vodopád apod. včetně zahradnických stylů a samozřejmě rostlin. Techniky v ní popsané se dají dobře použít i dnes. Historickým pramenem vypovídajícím o vzhledu zahrady je také „Příběh Genji“, který narozdíl od Sakuteiki napsala žena a který vypráví příběh

ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU

ze života dvora té doby. Zahrady jsou v tomto příběhu často a podrobně popisovány, což je důkazem jejich velkého významu. Lze říci, že byly dodržovány principy dnes populárního feng-šuej (fúsui), tedy rovnováhy protikladů jin (in) — ženský prvek a jang (yó) — mužský prvek. Feng-šuej neboli geomancie a její principy importované z Číny se např. použily při volbě stanoviště a koncepce u prvních staveb v Kjótu, hodně se využívaly při rozmístění kamenů, určení umístění vody v zahradě nebo k výsadbě rostlin na stanoviště dle toku energie. Byl to koncept, který měl uvést protikladné síly jin a jang do rovnováhy za vzájemného působení pěti základních prvků: vody, dřeva, ohně, kovu a země s přihlédnutím na

tok energie — cchi (ki).

V obdobích Asuka, Nara i Heian vzniklo velké množství zahrad, a to pře

devším pod čínským vlivem na japonskou kulturu. Musíme si ale uvědomit,

že Japonci nikdy nic nepřebírali — ani buddhismus, ani feng-šuej, ani písmo,

ale vše si upravili dle svého vkusu a potřeb. Ojedinělost Japonska a tím

pádem i japonských zahrad lze přisoudit také ostrovní poloze, odlehlosti

a částečné uzavřenosti této země. Scenérie zahrad tvořila převážně jezera

s ostrůvky, které byly někdy můstky spojené s pevninou. Zahrady odrážely

krajinu jako san-sui, což znamená hory a voda. Byla přitom často použita

sama krajina, ve které se tyto prvky nacházely. Zahradníci pozemek

obehnali zdí a dotvořili jej v umělecké dílo (hlavně u chrámů a palácových

komplexů). Byly to krásné zahrady, většinou spíše parky spojené se stavbami

paláců (např. Zlatý a Stříbrný pavilón v Kjótu ze 14. století) pro místní

aristokracii a jejich návštěvy na procházky.

Mnoho krásných zahrad bylo vybudováno zejména v Kjótu, Naře, Nikku,

Edu, ale i jinde. Do těchto zahrad byly vysazeny sakury, slivoně, javory

a jehličnany. Zahradní tvorba se projevila i v tvorbě umělecké, např. na

obrazových svitcích a v poezii.

V dalším období, tedy v období buddhismu, se tvořily zahrady okolo

chrámů v abstraktním pojetí, místo vody (moře či vodopádů) se používal

štěrk, popř. písek, a hory reprezentovaly kameny bez přidané zeleně nebo

jen v omezeném množství. Zahrady byly od okolního světa oddělené zdí

(dnes jsou známé jako zenové zahrady). Měly funkci meditativní a mnohdy

vyprávěly příběh koloběhu světa a neustálé změny. Do období zenové

kultury spadá vznik známé kamenné zahrady Rjoandži symbolizující moře

a ostrovy (obr. 1, 2 bar. př.). Nezapomenutelná je i Daisen-in v komplexu

Daitoku-ji v Kjótu se zenovou zahradou z roku 1509, kde vám tamní mnich

řekne česky: „Aò je mír v České republice a na celém světě“, a dokonce

13

Japonské zahrady

vyndá českou vlaječku. Člověk má při pohledu na tyto zahrady podobný

pocit, jako když se dívá na moře. Ale vraòme se k historii.

Vznikaly také čajové zahrady sloužící především k navození atmosféry před

čajovým obřadem. Nelze zde nezmínit tři školy čajového obřadu Senke

v Kjótu. Můžeme také vidět čajovny u Katsura Rikjú u Imperial Palace (obr. 38,

79 bar. př.) nebo Sento Gosho (obr. 45 bar. př.) — císařských parkových zahrad

v Kjótu, komplexu Ninna-ji v Kjótu nebo Rinno-ji v Sendai (obr. 3 bar. př.). Mnoho

čajoven vzniklo i u zenových klášterních komplexů, např. již zmíněném

Daitoku-ji, a to Koto-in v roce 1601, Koho-an (1621), Shinju-an (1491).

V 17.—18. století vznikly i nádherné krajinářské parky dodnes patřící ke

třem nejkrásnějším v Japonsku. Jsou pokládané za národní dědictví. Jedná

se o nádherný park Kórakuen v Okayamě (obr. 5, 6, 42 bar. př.), Kérokuen

v Kanazawě (obr. 7 a 8 bar. př.) a Kénrokuen v Mitu. Za zmínku stojí i Ritsurin

Park v Takamatsu na Šikoku nebo Shukei-en v Hirošimě. Taizo-in v Kjótu je také

překrásná (obr. 4 bar. př.). Řadu nádherných zahrad najdeme i v Edu, tedy

v dnešním Tokiu.

V dnešní době vznikají také moderní parky v tomto duchu, které jsou

neméně krásné a zajímavé. Také využitím novým materiálů, např. skla

a kovu, mohou tyto zahrady získat novou dimenzi, např. při skloubení

s vodní hladinou a odlesky.

Jistě nelze opomenout, že zahrady v japonském stylu vznikaly všude na

světě, např. v USA již v 19. století. Druhá vlna pak byla v 60. až 80. letech

minulého století, a to nejen zásluhou japonských přistěhovalců (obr. 9 bar.

př.). Pro příklady tvorby ale nemusíme chodit tak daleko a můžeme navštívit

i parky v japonském stylu v Haagu (obr. 10 bar. př.), v Německu, ale

i v Monaku (obr. 11 bar. př.), Švýcarsku, Velké Británii i jinde. Samozřejmě

vzniklo nespočet soukromých zahrad v japonském stylu po celé Evropě.

Dlouhodobá obliba tohoto druhu zahrad není náhodná. Mají totiž velkou

vypovídací schopnost, mystiku a reprezentují samu Přírodu. Stále v nich

nacházíme něco nového, a to v každém ročním období.

Uvádíme zde ještě přehlednou tabulku jednotlivých období japonské

historie s letopočty pro větší přehlednost:

14

ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU

Letopočty

(u nás)

Období

(Japonsko)

Japonské zahrady Světové zahrady

10 000 až 300 př.n.l. Jómon

Náboženské vlivy,

posvátné kameny a jezera

3000 př.n.l. Egypt;

2000 př.n.l. Stonehenge

300 př.n.l. až 300 n.l. Yayoi

200 př.n.l.

Římské zahrady

300 n.l. až 600 n.l. Kofun 600 n.l. Čínské zahrady

600 n.l. až 710 n.l. Asuka

600 n.l. Klášterní

zahrady v Evropě

710 n.l. až 794 n.l. Nara

Převzetí zahradního

umění z Koreje a Číny

(zahrady navrhované

cizinci dle kontinentálního

vlivu)

800 n.l. Španělské

zahrady

794 n.l. až 1185 n.l. Heian

Nové formy:

jezera a ostrovy

1000 zahrady Číny

ovlivněné malířstvím

Vlivy — geomancie

(feng-šuej), poezie, tvorba

„ráje na zemi“

1200 rané botanické

zahrady v Itálii

1185 až 1333 Kamakura

Suché zahrady

u zenových kláštěrů

navrhované zenovými

mistry zahrady

1500 Indické vodní

zahrady

1333 až 1568 Muromachi

Zahrady u rezidencí

samurajů

Italské renesanční

zahrady navrhované

aristokracií

1568 až 1600 Momoyama Čajové zahrady

1600 Portugalské

vodní zahrady

1600 až 1868 Edo

Parkové zahrady

(na procházky)

Francouzské zahrady

Tsubo zahrady

(uzavřené)

1700 Anglické zahrady

1868 až 1912 Meiji

Zahrady u domů

ve městech (navrhují

je mistři čajového obřadu

i profesionální architekti)

Krajinářské parky

1912 až 1926 Taisho Vliv evropských zahrad

Veřejné parky a arboreta

v Evropě i v USA

1926 až 1989 Showa

Parkové zahrady se staly

veřejnými parky

(Okayama, Kanazawa atd.)

1989 až dodnes Heisei

15

Kameny a jejich seskupení

2. Kameny a jejich seskupení

Kameny odráží staletí a v nich nashromážděný čas. Úkolem zahradníka je

přenést tuto kvalitu tak, aby byla viditelná i pro lidské oko. Člověk musí

vybrat hrubé, přirozeně vypadající kameny a zasadit je pevně do země.

Potom se říká, že kameny žijí. Zvláště když získají léty patinu a vypadají,

že tam leží odjakživa. Říká se také, že kameny mají „obličej“ (kao) a „vrchol“

(ten), čímž je míněno „nebe“. „Obličej“ se samozřejmě otočí na pohledovou

stranu a „vrchol“ bude nahoře.

Šintoisté věřili, že některé kameny jsou „posvátné“ a mají v sobě ukrytu

sílu a moc. Některé vybrané kameny dokonce upevňovali lany, aby ji uctili.

Lze říci, že to, co oslavovali na kamenech, je jejich skrytá, ale skutečná energie

a síla. Takovým kamenům se říká iwa-kura (přeloženo „sídlo bohů“) a jsou

k vidění po celém Japonsku i dnes.

Povíme si také něco o geomancii, což je něco jako „feng-šuej“ na japonský

způsob“. Podle geomancie měly kameny určité barvy a daného tvaru jisté

síly a podle toho byly i pojmenované — např. Kámen ducha králů nebo

Dračí kámen, Kámen čelící stínu apod. Geomantické kameny byly vnímané

jako ne přímo „obsahující boha“, ale spíše jako symbol ki — energie a síly.

Obzvláště ceněné byly kameny, které vypadaly jako lodě. Najít takový

kámen, který by takto vypadal, aniž by se musel nějak opracovat, nebylo

jednoduché, takže se používaly hlavně kameny opracované člověkem.

Japonští zahradníci využívali kameny různými způsoby. Mohly být čistě

funkční — na cesty, zdi apod., nebo sloužily jako symbolika — v malířství či

sochařství. K dosažení rovnováhy a zjemnění kamenů přidáme zeleň (obr. 12

až 15 bar. př.).

Všeobecně se ale použití kamenů během let měnilo. Náboženská triáda je

nejvíce používanou symbolikou ve využití kamenů v japonských zahradách

(obr. 1).

Dobrou školou práce s kameny je např. kamenná zahrada Rjoandži (Ryoan-ji)

ve starém hlavním městě Kjótu, ve které je umístěno 15 kamenů v pěti

uskupeních na bělavém štěrku a v uzavřeném prostoru (obr. 1 a 2 bar. př.).

Kompozice je provokativní, i když nejsou žádné záznamy, co tím autor

myslel. Teorií je více. Jedna z nich hovoří o tom, že se jedná o miniaturizaci,

ve které kameny představují ostrovy blaženosti a bílý štěrk moře, respektive

hory vztyčující se nad mraky. Další hovoří o tom, že kameny představují

ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU

tygří rodinu, která pluje přes proud

vody. Moderní výklad se přiklání

k tomu, že krása této zahrady tkví

právě v její abstraktní kvalitě — dyna

mické rovnováze získané charakte

rem a umístěním každého jejího ka

mene. Kameny na sebe navzájem

působí a zcela jedinečně a geniálně

se přitahují, takže odstraněním je

dnoho jediného kamene by rázem ztratila rovnováhu celá kompozice. „Vypůjčená scenérie“ stromů za zdí k této rovnováze rovněž přispívá. Každý nalézá v kameni něco jiného, takže jej pak také jinak umísòuje do zahrady. Někdo může vidět např. želvu, jiný miniaturní vodopád, ostrov, horu, a někdo chce umělecky umístit kameny vybraných tvarů pro vytvoření jedinečného prostoru. Naše vidění světa může být rozdílné, ale kameny mají mít vždy nějakou funkci, nejsou v zahradě bezdůvodně. 2.1 Principy výběru a seskupení Upřednostňujeme kameny, které mají „patinu“, nejsou moc „zářivé“ (bílé apod.), mohou být ohlazené proudem řeky apod. Obzvláště ceněné jsou kameny porostlé mechem, které působí díky své barvě stabilně a poklidně. Nejkrásnější jsou odstíny zelené, zelenomodré, hnědé, popř. vínové. Ne každý kámen můžeme ale do zahrad v japonském stylu použít. Kameny by měly být přírodní, neměly by být řezané ani jinak nepřirozeně opracované (např. leštěné ztrácejí patinu let). Nepoužíváme ani kulaté a hranaté kameny. Co se týče barev, nikdy nepoužíváme bílé a jinak barevně příliš výrazné kameny, protože ty rozptylují nebo příliš uchvacují naši pozornost. Snažíme se, aby kompozice působila vždy přirozeně. To musíme mít neustále na paměti, aò už tvoříme zahradu jen kamennou nebo kombinovanou s vodou a rostlinami či jakoukoliv jinou. Když tvoříme kompozici kamenů, otáčíme kameny (v naší mysli) z různých úhlů a snažíme se je skloubit dohromady, abychom vytvořili harmonický celek. Rozhodujeme se, která strana bude zadní a která přední, tj. která strana bude tzv. pohledová. Kameny si pořádně prohlédneme a osaháme, vše si promyslíme. Budou totiž představovat trvalý prvek v naší zahradě, který už nebudeme přemísòovat. Obr. 1 Triáda

+


17

Kameny a jejich seskupení

Pokud si skutečně nevíme rady a nemáme představivost, můžeme si pomoci

následovně. Naplníme plastikové pytle na odpad vzduchem nebo lahvemi

z plastu a uzavřeme je. Pytle vytvarujeme zhruba do velikosti kamenů

a zkoušíme různá umístění a tvary kamenů. Bude to snazší než se dřít se

skutečnými těžkými kameny a přenášet je.

Seskupení kamenů mají ale určitá pravidla. Jedním z hlavních pravidel je

lichý počet kamenů.

Tvoříme tedy skupiny po třech, pěti atd. a dbáme na vhodné umístění (obr. 2)

a natočení. Kameny v seskupení by také měli mít různou velikost. Musíme

si ale zároveň říci, že lze použít i kompozici dvou kamenů — např. jeden

vyšší, užší a jeden položený, širší a nižší (obr. 3).

Už jsme se tedy zmínili, že můžeme použít buČ 2 kameny, nebo lichý počet.

Skupiny po 4 a 6 kamenench tedy neděláme. Máme-li 4 kameny, můžeme

utvořit seskupení 3 kameny spolu a na jiné místo dáme zbývající 1 kámen

(dále od předchozí skupiny), popř. i 2 + 2 kameny dále od sebe. Záleží na

tom, jaké kameny máme k dispozici a kam je umístíme. Pokud máme

4 podobně velké, dáme přednost kombinaci 3 + 1, máme-li 2 vysoké štíhlé

a 2 „ležící“ širší a nižší, dáme přednost variantě 2 + 2. Nejvíce se používá

seskupení 3 a 5 kamenů, pokud je jich víc, dělají se tzv. podskupiny na dalších

místech. V seskupení 3 kamenů je jeden vyšší, dominantní (prostřední) kámen

a dva menší (ale různě velké). Ty poskytují dominantnímu kameni rovnováhu

a nazývají se sanzon. Toto uskupení, tzv. triády, se používá nejčastěji. Triády

také mohou (ale nemusejí) představovat vodopád.

Ve skupině, kde jsou více jak 3 kameny, můžeme použít několik kamenů

v kombinaci tak, abychom vytvořili jeden vrchol (jeden dominantní kámen),

Obr. 2 Seskupení trojice různě velkých kamenů (A — dobře, B — špatně)

A

B

B

A


18

ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU

nebo se může několik triád překrývat na jednom stanovišti. Vrchol

(dominantu) také můžeme vynechat, pozorovatel si ji pouze představí.

Zásadně neumísòujeme dva stejně vysoké kameny nebo kameny stejného

tvaru či velikosti vedle sebe. Dáváme přirozené kvalitě kamene svobodu.

Inspiraci hledejme v přírodě. Tam najdeme vedle sebe stejně velké či tvarované

kameny jen zcela výjimečně. Je nespočet možností, jak kameny umístit i jaké

vybrat, a to je dobře. Byla by to nuda, kdyby si byly všechny zahrady podobné.

Vždy dodržujeme pravidlo, že seskupení kamenů nepatří na dominantní

místo zahrady, ale poněkud stranou.

Důkazem toho, že není třeba obávat se popustit uzdu své fantazii, je zahrada

pana Fumio Asakury, který byl známým japonským sochařem minulého

století. Byl to chytrý muž a věděl, že s publicitou a slávou může přijít úpadek

ducha, tak si vytvořil svou zahradu, aby nikdy nezapomněl principy, pro

které dobrý muž žije. Umístil do své zahrady 5 velkých kamenů, které

představují 5 ctností (dle Konfucia) — Spravedlnost, Zdvořilost, Poctivost,

Moudrost a Laskavost . V zahradě jednou za rok vykvétají bílé květy, které

mají připomínat čistotu života. Také je zde vedle zelených jedna červená

myrta, která symbolizuje nedokonalost.

Tato zahrada umístěná uvnitř domu v átriu je dokonalá ze všech stran, bez

ohledu na to, odkud kam se člověk dívá. Opravdové umění a dobrá inspirace

pro ostatní.

2.2 Ukotvení kamenů

Kameny musejí být ukotvené zčásti, ale přesto pevně v zemi tak, abychom

vytvořili dojem stability. Jinak bude vidět, že byly kameny do zahrady uměle

Obr. 3 Seskupení dvojice kamenů (A — dobře, B — špatně)

A

A

B

B


19

Kameny a jejich seskupení

přemístěné, což není žádoucí. Kameny nemají vypadat jako pohozené, proto je také „ukotvujeme“. Kámen musí působit, že je tam již věky a že jeho část je i v zemi (obr. 4). Nesmí budit dojem, že přepadává dopředu či dozadu, protože pak by do zahrady vnášel napětí, což je pravý opak stability, které chceme dosáhnout. Pokud nemají kameny rovnou základnu, můžeme je pevně podložit a ukotvit tak, jak si zaslouží. Když z nějakého důvodu (např. poškození části kamene) nemůžeme umístit kámen dle našich představ, zakryjeme tento defekt rostlinou (např. travinou) nebo jehličnanem. Kameny ale nemusí být usazeny jen do země, lze je také s úspěchem umístit do jezírka. Abychom dosáhli požadovaného efektu, lze je podložit a ukotvit menšími kameny u dna a umístit je podobně. Ale pozor např. na fólii v jezírku, aby ji kámen nepoškodil! Menšími kameny lze také zakrýt např. fólii jezírka okolo břehů. Je také hezké, můžeme-li vytvořit ostrov s kameny. Jezírko ale musí být dostatečně velké, je-li malé, výsledný efekt s ostrůvkem působí stísněně. Kameny jsou krásné, jsou-li mokré, po dešti, tajemně vypadají v noci při osvětlení. Zajímavě působí kameny umístěné ve stínu a polostínu postupně porostlé mechem. Obr. 4 Ukotvení kamenů (A — stabilní, B — nestabilní)

A

A

B

B




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist