načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zahrada Gaii -- Domácí příručka permakultury – Toby Hemenway

Zahrada Gaii -- Domácí příručka permakultury
-16%
sleva

Kniha: Zahrada Gaii
Autor: Toby Hemenway
Podtitul: Domácí příručka permakultury

Zahrada Gaii. Domácí příručka permakultury popisuje systém zahradničení, který kombinuje nejlepší vlastnosti přírodního biotopu, jedlého lesa a konvenční květinové a zeleninové zahrady do samoobnovující se krajiny, která nechává přírodu ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  458 Kč 385
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
12,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: DHARMAGAIA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 335
Rozměr: 23 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), plánky
Spolupracovali: přeložila Pavla Kosinová
Skupina třídění: Zahrádkářství
Jazyk: česky
Vazba: kniha, brožovaná vazba
Datum vydání: 15.03.2019
ISBN: 9788074360985
EAN: 9788074360985
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zahrada Gaii. Domácí příručka permakultury popisuje systém zahradničení, který kombinuje nejlepší vlastnosti přírodního biotopu, jedlého lesa a konvenční květinové a zeleninové zahrady do samoobnovující se krajiny, která nechává přírodu vykonat většinu práce. Než abyste ovládali svoji zahradu pomocí rotavátorů chrlících spaliny a chemických hnojiv, raději dovolte Tobymu Hemenwayovi, aby vám ukázal zahradní ekosystém vyvažující potřeby člověka a přírody.

Z obsahu:
Díl první: Zahrada jako ekosystém
1. Seznámení s ekologickou zahradou
Zahrady, které opravdu s přírodou pracují
Proč je zahradničení tak pracné?
Víc - a mnohem víc - než přírodní zahradničení
Debata o původních nebo cizokrajných druzích
Dokažte, aby poušť trvale rozkvétala
Jak používat tuto knihu
Poznámka: Co je permakultura
2. Ekologie pro zahradníky
Tři ekologická pravidla
Dospělá zahrada
Několik přírodních triků pro zahradníky
Poznámka: Existují doopravdy rostlinná společenstva
3. Navrhujeme přírodní zahradu
Postup navrhování přírodní zahrady
Přirozené systémy v zahradě
Poznámky: Některá spojení hrušně
Shrnutí - návrh přírodní zahrady
Tvorba a osázení záhonu typu klíčová dírka
Díl druhý: Součásti přírodní zahrady
4. Probuďte půdu k životu
Život v půdě - přeborníci v recyklaci
Vytváření živé půdy
Sdílejte bohatství půdy
Poznámky: Tvorba půdy podle Woodyho
Špičkový neprůstřelný vrstvený mulč
Sázení rostlin do vrstveného mulče
5. Zachytávání, skladování a použití vody
Pětidílná cesta vodní moudrosti
Skladování zachycené vody
Životodárná voda v zahradě
Poznámky: Jak vytvořit svejl
Plánování systému zachycování vody
Rady k použití šedé vody
Tvorba domácího mokřadu
6. Rostliny k mnoha účelům
Strom má mnoho úkolů
Rostliny s mnoha úlohami
Role rostlin v divadle přírodní zahrady
Jednoleté a vytrvalé byliny
Mikroklimata v zahradě
Ochranitelské rostliny, podpůrné a doprovodné rostliny
Shrnutí: Směs mnoha úloh rostlin
Poznámka: Plevele a jiná divoká potrava
7. Pozvání pro včely, ptáky a jiné užitečné tvory
Víc užitečného hmyzu nežli škodlivého
Přilákejte užitečný hmyz
Zahradníkovi opeření přátelé
Další pomocníci na zahradě
Poznámka: Galerie užitečného hmyzu
Díl třetí: Sestavujeme přírodní zahradu
8. Vytváříme zahradní společenstva
Meziplodiny, a nejen ony
Společenstva v zahradě
Poznámky: Polykultura Ianto Evanse
Vyspělá polykultura Jajarcot
Pěstujeme tři sestry
9. Návrh zahradních společenstev
Podrobný návod k tvorbě společenstva'
Guildy pro knihomoly
Vytváříme super-guildu
Guildy nejsou dokonalé
Poznámka: Využití přírodních rostlinných společenstev při tvorbě návrhu zahradní guildy
10. Pěstujeme jedlý les
Pokusy s lesními zahradami
Sedmipatrová zahrada
Jak se jedlý les vyvíjí
Poznámka: Stručná historie jedlého lesa
11. Permakulturní zahradničení ve městě
Okraje ve městě
Malý prostor, velké město
Mnohapatrový jedlý les
Městské guildy
Rozšiřování zahrady v čase
Hledání městské zahrady
Městská zvířata: domácí, divoká a zdivočelá
Forma, funkce a městská permakultura
12. Zahrada se stává skutečností
Správný výběr
Zahrada "exploduje"
Sestavování zahrady v novém provedení
Poznámka: Ekologické kompromisy aneb Nemůžete udělat omeletu
Příloha: Příklady užitečných rostlin
Slovníček
Seznam literatury
Zdroje
Dodatek k českému vydání
Rejstřík (domácí příručka permakultury)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ke knize "Zahrada Gaii -- Domácí příručka permakultury" doporučujeme také:
Tao zeleninové zahrady -- Pěstování rajčat, listové zeleniny, hrachu, fazolí, dýní, radosti a klidu Tao zeleninové zahrady
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

DharmaGaia a Permakultura (CS)

Domácí příručka permakultury

Zahrada Gaii

Toby Hemenway

Kniha popisuje systém zahradničení kombinující nejlepší vlastnosti pří

rodních ekosystémů, jedlého lesa a konvenční květinové a zeleninové

zahrady. Díky takovému přístupu může vzniknout krajina, která se sama

obnovuje a kde většinu práce vykonává příroda. Zapomeňte na ovládá

ní své zahrady pomocí rotavátorů chrlících spaliny a chemických hnojiv

a raději dovolte Tobymu Hemenwayovi, aby vám ukázal, jak

s použitím permakulturního designu vytvořit zahradu přesně podle

vlastních představ

oživit a zúrodnit půdu bez použití chemie a hnojiv a zvýšit plodnou

biodiverzitu podporující užitečný hmyz, ptáky a další živočichy

udržet vodu v půdě, na zahradě i v krajině

využít multifunkční rostliny k vytvoření zdravého, odolného a trvale

udržitelného zahradního ekosystému, jenž poskytuje hojnost zdravé

potravy

dosáhnout synergických efektů, aby zahrada „explodovala“

a stala se vaším rájem

Ekologickou zahradu si můžete vytvořit na jakémkoli pozem

ku, od toho nejmenšího až po celé oblasti krajiny.

TOBY HEMENWAY (1952–2016), původem biolog, působil

nějakou dobu jako výzkumník v oboru genetiky a mikrobio

logie, ale teprve v permakultuře objevil skutečně smysluplný

obor, který může změnit svět k lepšímu. Byl jedním z nejzná

mějších světových propagátorů permakultury.

www.dharmagaia.cz

knížky pro přemýšlivé lidi

Domácí příručka permakultury

Zahrada Gaii

Toby Hemenway

Permakultura je nejnovějším příspěvkem lidstva k  tomu, abychom dokázali zasta

vit degradaci přírodních systémů planety a začali napravovat to, co jsme sami způ

sobili. Autor vás přístupným a  poutavým způsobem uvede do světa permakultury

a vysvětlí, jak se k této nadějné vlně mohou připojit i obyvatelé měst, kterým je věno

vána zvláštní kapitola. Jeho kniha ve světě dosud nemá ve svém oboru konkurenci.

„Kniha vysvětluje radikální názor, že ekologický design apli kovaný na úrovni domá

cího hospodářství může zcela změnit udržitelné nakládání s krajinou a výživu lidí.

Autor nabízí origi nální alternativu současné průmyslové glo bální mašinérii, která

těží zdroje a využívá lidi a krajinu jako prostředky k dosažení svých cílů. Pokud se

myšlenky zde uváděné rozšíří a ujmou, máme šanci vytvořit kul turu založenou na

péči o Zemi. Podle mého názoru představuje ekologický design v po době uvedené

v  Zahradě Gaii jedinou dlou hodobou naději pro lidstvo.“ – z  předmluvy Johna Todda



DharmaGaia a Permakultura (CS) 2019

Zahrada Gaii

Toby Hemenway

Domácí příručka permakultury


Přeložila Pavla Kosinová

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Hemenway, Toby

[Gaia’s garden. Česky]

Z ahrada Gaii : domácí příručka permakultury / Toby Hemenway ; přeložila Pavla

Kosinová. – Praha : DharmaGaia : a Permakultura (CS), 2019. – 337 stran

Přeloženo z angličtiny

ISBN 978–80–7436–098–5 (Nakladatelství DharmaGaia)

634/635:631.147 * 631.147:502.131.1 * 574.2(256/257) * 635.047 * 712.3/.7 * (035)

– ekologické zahrádkářství

– permakultura

– zahradní biotopy

– zakládání zahrad

– zahradní architektura

– příručky

635 – Zahrádkářství [24]

Gaia’s Garden, Second Edition by Toby Hemenway

DharmaGaia edition published by arrangement with Chelsea Green Publishing Co,

White River Junction, VT, USA, www.chelseagreen.com

Copyright © 2000, 2009 by Toby Hemenway

Translation © 2019 by Pavla Kosinová

Czech edition © 2019 by DharmaGaia

ISBN 978–80–7436–098–5

Pro Kiel a v láskyplné vzpomínce na mé rodiče Tee a Jackie a moji sestru Leslie


3Obsah

Obsah Předmluva k 1. vydání 7 Předmluva autora ke 2. vydání 10 Pozemské ráje Tobyho Hemenwaye 13 Díl 1.  Zahrada jako ekosystém 1. S eznámení s ekologickou zahradou 17

Zahrady, které s přírodou opravdu spolupracují 22

Proč je zahradničení tak pracné? 24

Víc – a mnohem víc – než ekologické zahradničení 26

Debata o původních nebo cizokrajných druzích 27

Udržitelná cesta ke kvetoucí poušti 32

Jak používat tuto knihu 35

Co je permakultura? Permakulturní principy 19–21

2. E kologie pro zahradníky 36

Tři ekologické zákonitosti 37

Vyzrálá zahrada 43

Několik triků přírody pro zahradníky 46

Existují skutečně rostlinná společenstva? 49

3. P rojektujeme ekologickou zahradu 52

Přírodní vzory v zahradě 53

Proces ekologického designu 64

Vybudování a osázení klíčové dírky 56–57

Některá spojení hrušně 73

Shrnutí: Design ekologické zahrady 85

Díl 2. Součásti ekologické zahrady 4. O živení půdy 89

Půdní organismy: první provozovatelé recyklace 91

Budování půdního života 101 Obsah Sdílené bohatství půdy 116

Tvorba půdy z rozkládajícího se dřeva 104–105

Dokonalý neprůstřelný mulč 108–110

Výsev a výsadba rostlin do vrstveného mulče 111

5. Z achycování, skladování a používání vody 117

Pětidílná cesta k vodní moudrosti 118 Zachycování vody 127 Kolik vody zachytí vaše střecha? 131 Voda oživuje zahradu 141

Jak se dělá svejl 123

Plánování systému zachycování srážkové vody 130–131

Rady k užívání šedé vody 135

Budování zahradního mokřadu 139

6. R ostliny k mnoha účelům 142

Mnoho funkcí stromu 142 Rostliny s mnoha funkcemi 145 Funkce rostlin na ekologické scéně 154 Rostliny jednoleté a vytrvalé 161 Mikroklimata pro zahradu 166 Rostliny jako ochránci, opory a doprovod 170 Shrnutí: Kombinujeme mnoho úloh rostlin 173

Plevele a jiné jedlé plané rostliny 164–165

7. P ozvání pro včely, ptáky a jiné užitečné tvory 174

Víc dobrého než špatného hmyzu 175 Přilákejte užitečný hmyz 181 Zahradníkovi opeření přátelé 184 Ostatní pomocníci v zahradě 189 Kachny, králíci, žížaly a jiná malá zvířata 194

Přehlídka užitečného hmyzu 178–179

Díl 3. Sestavujeme ekologickou zahradu

8. V ytváření zahradních společenstev 199

Víc než smíšené kultury 199 Sestavování zahrady 207

Polykultura Ianto Evanse 203

Jajarkotská pokročilá polykultura 205

Pěstování guildy tři sestry 209 N avrhujeme zahradní společenstva 217

Vytváření guildy na základě podrobného pozorování 218

Guildy pro knihomoly 222

Stohování funkcí v guildě 227

Vytvoření super-guildy 229

Guildy nejsou dokonalé 233

Využití přírodních rostlinných společenstev jako vodítka pro

design guildy 223

10. Pěstujeme jedlý les 235

Experimenty s lesními zahradami 240

Sedmipatrová zahrada 243

Jak se jedlý les vyvíjí 256

Krátká historie lesních zahrad 239

Jeromovy guildy a jejich rostliny 240

11. Permakulturní zahradničení ve městě 258

Malý prostor, velké město 269

Rozšiřování zahrady v čase 275

Najděte si svou městskou zahradu 279

Městská zvířata: domácí, divoká a zdivočelá 283

Forma, funkce a městská permakultura 285 12. Zahrada se stává skutečností 288

Výběr správných prvků 290

Zahrada „exploduje“ 294

Sestavování zahrady v novém provedení 302

Ekologické kompromisy aneb nemůžete udělat omeletu... 300

Příloha – Vzorek užitečných rostlin 305 Slovníček 315 Literatura a další zdroje 317 Přehled dostupných pramenů v češtině 325 Seznam tipů, kam dál 326 O autorovi 328 Rejstřík 329

Zahrada Gaii

Domácí příručka permakultury


6 Obsah Seznam tabulek 2–1. Rozdíly mezi zralými a nezralými ekosystémy 42 3–1. Co pozorovat – designérův seznam 68 3–2. Spojení hrušně 72 3–3. Systém zón – obsah a využití 77 4–1. Poměr uhlíku vůči dusíku (C:N) v běžných mulčovacích

a kompostovatelných materiálech 99 4–2. Jednoleté půdopokryvné rostliny do chladného počasí 114

J ednoleté půdopokryvné rostliny do teplého počasí 115

V ytrvalé půdopokryvné rostliny 115 5–1. Pět metod hospodaření s vodou a jejich výhody 119 5–2. Rostliny ze středozemního klimatu 125 5–3. Mokřadní rostliny 140 6–1. Stohování funkcí rostlin 146 6–2. Dynamické akumulátory živin 156 6–3. Rostliny fixující dusík 158 6–4. Příklady běžných jedlých plevelů 162 6–5. Rostliny jako ochránci 171 7–1. Hostitelské rostliny pro užitečný hmyz 182 7–2. Rostliny užitečné pro ptáky 186 7–3. Rostliny poskytující krmivo pro drůbež 192 9–1. Členové společenstva dubu Garryova a lísky rohaté 225 9–2. Funkce rostlin v guildě 228 10–1. Rostliny pro lesní zahradu 246 Příloha Vysoké stromy, 15 metrů a vyšší 306 Keře a malé stromy, výška 1 až 15 metrů 307 Byliny 311 Popínavé rostliny 314Předmluva k 1. vydání Předmluva k 1. vydání John Todd Jak čtenáři Zahrady Gaii zjistí, Příroda je vynikající designér. Učím ekologický design univerzitní studenty a jedna moje učební pomůcka je úplně jednoduchá. Studenti nasbírají vzorky alespoň ze tří vodních prostředí, jako je kaluž v  lese, bahniště zvířat na farmě a rybník nebo jezero, a smíchají je ve sklenici. Těsně zašroubované sklenice obrátí studenti dnem vzhůru a umístí je na slunce k oknu, aby pozorovali a zaznamenávali drama, jež se uvnitř rozvine. Sám jsem měl takovou sklenici blízko stolu několik let.

V  přítomnosti slunečního světla se za

čne tento miniaturní svět neboli mikrokosmos sám organizovat. Pod malými vodními rostlinami a  u  hladiny vody se začnou hromadit maličké bublinky kyslíku. Během několika dní se začne vyvíjet vnitřní fyzická struktura nebo architektura doplněná biologickými zónami aktivity. Život se uhnízdí dole v zóně sedimentů. Vodní řasy vyrostou z počátečních zlomků do podvodních „lesů“, které obsáhnou celý vodní sloupec. Voda sama se hemží pestrým mikroskopickým životem. Studenti zkoumají lupou stvoření připomínající miniaturní garnáty a vzápětí jiná, podobná fantastickým příšerám. Rozhraní vody a vzduchu je další zónou s vlastní aktivitou, kde miniaturní hmyz bruslí po vodní hladině. Vrstva vzduchu nad vodou plní svoji vlastní úlohu, když si s vodou pod sebou vyměňuje plyny. V noci, když se sloupec vzduchu ochladí, se na dně (nyní vrcholku) sklenice kondenzují kapičky. Ťukněte do sklenice tužkou, a uvnitř prší.

B ěhem několika prvních týdnů může po

zorovatel sledovat potravní řetězce. Plovou

cí živočichové, zvaní zooplankton, se zjeví

zdánlivě odnikud a  zase zmizí, aby je na

hradily jiné druhy. Šneci nakladou shluky

vajíček na stěny sklenice. Vodní rostliny vy

rostou do složitých tvarů, aby zachycovaly

sluneční světlo a  živiny. Některé rostliny

překonají rozhraní mezi vodou a vzduchem

a vyrostou nad hladinu. Vodní řasy vytvoří

na stěnách zelený koberec, který během dne

pohlcuje oxid uhličitý, a  zásobují sklenici

plynným kyslíkem. Šneci koberec řas spásají

a zanechávají za sebou vinoucí se a kroutící

cestičky, kterými proniká světlo k rostlinám

zakořeněným uvnitř.

S polečenstva, která se adaptují na život

uvnitř, jsou jedinečná – částečně z lesní ka

luže, částečně z bahniště na farmě a částečně

z rybníka. Všechny životní formy ve skle

nicích jsou biologům známé, ale kombina

ce druhů se nepodobají žádnému z ekosys

témů, z nichž byly získány. V ekologickém

smyslu jsou nové. A každému ze studentů

se vyvine mikrokosmos odlišný od ostat

ních. Voda a vzorky usazenin se liší u kaž

dého studenta, a tyto rozdíly ovlivní život ve

sklenicích. O jejich osudu rozhodne dokonce

i to, kde na okně jsou umístěny.

S nad nejvíc fascinující a důležitá je pro toto

moje vyprávění skutečnost, že přes jejich roz

díly mají všechna společenstva ve sklenicích

čtyři společné znaky. Za prvé, za přítomnosti

slunečního světla jsou schopná samoorgani

zace. (Ve tmě nebo v tlumeném světle nikoliv. Předmluva k 1. vydání Odpadní látky se hromadí a většina organismů uhyne.) Sluneční světlo vyvolává recyklaci živin, výměnu plynů, růst, spásání, lov, smrt a rozklad: ekologický tanec.

Z a druhé, samoorganizace vede k  vy

tváření vlastního designu (sebeprojektování). Tam, kde světlo, prostor a omezení sklenicí reagují se životem uvnitř, vzniká živá „architektura“. Obyvatelé sklenice obsadí prostor optimálním způsobem. Sebeprojektování vede ke krásnému a hluboce estetickému uspořádání, které pozorovatel okamžitě vnímá.

Z a třetí, tyto mikrokosmy se dokáží samy

opravovat. Jestliže na okně necháme několik dní spuštěné žaluzie a zablokujeme tak přístup slunečního svitu, ekosystém uvnitř sklenice se zhroutí. Ale pokud sklenici včas vrátíme na slunce, živé systémy se začnou znovu organizovat. Proces sebenápravy vytvoří nový systém, obvykle odlišný od původního. Tato charakteristická schopnost sebenápravy je podstatná pro udržitelnost systému. K odchylkám, ať už mají podobu hurikánu, sucha, nebo chemického útoku, dochází ve všech systémech, ale sám život má mechanismy k adaptaci.

P oslední vlastností mikrokosmů je schop

nost sebeudržování. Mikrobiální život ve sklenici se reprodukuje v  časových periodách měřených v  minutách pro bakterie a v hodinách pro řasy. Vyšší formy života reprodukují svůj druh v řádu dnů nebo týdnů. Cykly se prodlužují a zkracují podle roční doby, ale s trochou štěstí systém přetrvá. Ve sklenici na mém pracovním stole se mikrokosmos vyvíjel po celé roky. Během doby některé z původních životních forem vyhynuly, protože omezená velikost sklenice ukázala limity takového společenstva. Ale jako celek je systém úžasně udržitelný. Miniaturní ekosystém, který sleduji teď, zatímco píši, mne může dost dobře přežít.

T rpasličí svět uvnitř sklenice má skuteč

nou moc: odhaluje, že designérem tu byla

Příroda. Ekologové začali luštit řeč přírod

ních systémů ve větších měřítcích, než je

moje sklenice. Dešifrují zákony přírodního

designu z deštných pralesů, korálových úte

sů, mangrovových bažin, prérií, pouští, je

zer i severských lesů. Tyto znalosti ztělesňují

ducha evoluce a kolektivní zkušenosti všeho

života jako celého systému. Jak říká titul této

knihy, je to vědomí Gaii.

P ohled na svět jako na nepřetržitý proces

ekologického designu mění náš přístup k zá

kladnímu problému uživení lidstva. Znalosti

ekologie se nyní využívají k vývoji nových

živých technologií, které dokážou napravo

vat poškozené životní prostředí a recyklací

přeměňovat odpad v nové užitečné výrob

ky. Tyto ekotechnologie začínají ovlivňovat

design infrastruktury pro lidské společnos

ti. V knize Zahrada Gaii posouvá její autor

Toby Hemenway toto myšlení o významný

krok kupředu, když přivádí důvtip živých

systémů do domácností. Kniha vyslovuje

radikální názor, že ekologický design apli

kovaný na úrovni domácího hospodářství

může zcela změnit udržitelné nakládání

s krajinou a výživu lidí. Kniha nabízí origi

nální alternativu současné průmyslové glo

bální mašinérii, která těží zdroje a využívá

lidi a  krajinu jako prostředky k  dosažení

svých cílů. Pokud se myšlenky zde uváděné

rozšíří a ujmou, máme šanci vytvořit kul

turu založenou na péči o Zemi. Podle mého

názoru představuje ekologický design v po

době uvedené v Zahradě Gaii jedinou dlou

hodobou naději pro lidstvo.

Z ahrada Gaii navazuje na dědictví uče

ní prvních propagátorů permakultury Billa

Mollisona a Davida Holmgrena v posledním

čtvrtstoletí. Svým nenápadným a moudrým

způsobem načrtává tato kniha radikální

změnu v budoucnosti zahradnictví a zeměPředmluva k 1. vydání dělství soustředěnou kolem základní premisy, že při pěstování potravin a nakládání s krajinou mohou ekologické informace a lidská péče nahradit současnou závislost na kapitálu, těžké technice, chemikáliích, geneticky modifikovaných organismech a destruktivních technologiích. Hemenway nám ukazuje, že úkol ozdravit Zemi začíná na našich vlastních zahradách.

J edno z  mých oblíbených vyprávění

v  knize představuje pohled na svět očima ekologického designéra praktickým způsobem – prostřednictvím toho, co Hemenway nazývá polykulturou a já tomu budu říkat „zahradničení s  představou louky“. Místo často úmorné práce spojené s rytím, setím, pletím a postřikováním konvenční zeleninové zahrady pracuje zeleninová zahrada Tobyho Hemenwaye inspirovaná loukou na úplně jiných principech. Sama se hnojí, má vlastní mechanismy na potlačování plevele a škůdců, řídí si úroveň vlhkosti během sucha i mokra, funguje jako samoorganizující ekologické společenstvo. Cyklus začíná asi měsíc před posledním mrazem, kdy zahradník připraví záhon s vrstvou kompostu nebo mulče. Po posledním mrazu vyseje zahradník naširoko ředkvičky, kopr, pastinák, měsíček a mnoho druhů salátu a semínka zakryje půlcentimetrovou vrstvou kompostu. A je to. Pak začne pracovat příroda. Za čtyři týdny jsou ředkvičky připravené ke sklizni. Mezery po nich mohou zaplnit sazenice kapusty. Do šesti týdnů se z  hustých salátů sklízí mladé lístky (mesclun), zatímco jiné druhy salátů se nechají během dalších měsíců dorůst do plné velikosti. Jakmile se ke

konci jara a na začátku léta půda prohřeje,

prostor dříve okupovaný salátem zaplní ke

říčkové fazole a pohanka. Jako další se sklízí

kopr a měsíčky, které mají jedlé květy. Odrů

dy kapusty dozrávají po delší dobu a do pod

zimu je zralý ke sklizni pastinák. Zahradník

do nově vzniklých mezer strká stroužky čes

neku a semena bobu, obojí ke sklizni příš

tí rok. Polykultura je dostatečně botanicky

pestrá, takže potlačuje škůdce a  choroby

a chrání rostliny před suchem i před silným

deštěm.

V ariace na toto polykulturní téma v celé

knize rozšiřují význam zahradničení z tra

diční bitvy o vládu nad přírodou na vědomý

a pečlivý pokus v zahradě napodobit a obno

vit přírodní systémy. Zahrada Gaii ukazuje,

jak se myšlenky a  vzory z  přírody mohou

mísit a spojovat do větších systémů. A tyto

větší systémy se opět propojují, aby vytvořily

zahradní krajinu, která sama o sebe peču

je a zároveň se vyvíjí. Ekologický design je

podmíněný místem. Každá zahrada, každé

údolí a každý region je jiný. Tyto rozdíly mo

hou být v rukou toho, kdo pečuje o Zemi,

respektovány a využity k nápaditým a roz

manitým cílům. Každá zahrada je odra

zem potenciálu místa a důvěrného vztahu,

v němž se zahradník dokáže spojit s potře

bami a skrytými silami země. Pro hledají

cího se moudrost Země stane expandujícím

vesmírem, až se zahrada promění v ráj, kde

zahradník a  zahrada existují ve skutečné

harmonii. Svět, o jakém sníme, dlouhodobě

udržitelný a krásný, má svůj vzor v ekolo

gické zahradě. Zahrada Gaii je dobré místo,

odkud začít. Předmluva autora ke 2. vydání Předmluva autora ke 2. vydání Toby Hemenway V době, kdy bylo první vydání Zahrady Gaii připravováno do  tisku, vedli jsme s  mou agentkou živé diskuse o tom, jestli by se na obálce knihy mělo objevit slovo permakultura. Tehdy v roce 2000 slyšelo toto slovo jen málo lidí, a měli jsme proto všichni pochybnosti o jeho použití. Přilákalo by potenciální čtenáře, nebo by je zmátlo? V letech, která mezitím uplynula, slovo permakultura sice úplně nezdomácnělo, ale objevuje se v médiích, předmět se vyučuje na několika desítkách univerzit a zapustil kořeny mezi tisíci praktiků. Proto jsem se v tomto vydání bez obav ponořil trochu hlouběji do povahy permakultury. Pokud ještě nevíte, co je permakultura, první kapitola vám to pomůže vysvětlit.

P ermakultura zahrnuje mnoho oborů,

většina lidí se však k  ní dostane prostřednictvím zahradničení a lásky k rostlinám. Proto ačkoliv jsou permakulturní aspekty v tomto rozšířeném vydání zjevnější, kniha zůstává zaměřená víc na zahrady, než aby byla vše zahrnujícím průvodcem po všech stránkách dlouhodobě udržitelného života.

V  letech uplynulých od prvního vydání

knihy došlo ještě k jedné změně, která vyžaduje vysvětlení. Když jsem poprvé psal Zahradu Gaii, žili jsme na čtyřech převážně zalesněných hektarech nedaleko Oaklandu v Oregonu, vesnice s 850 obyvateli v okrese Douglas. Tam jsem se dozvídal o  konceptech a metodách popisovaných v knize, a často se na náš oaklandský domov odvolávám. Ale život je stálá změna a mnoho okol

ností včetně úspěchu této knihy znamenalo,

že potřebujeme být blíže k lidem. Odstěho

vali jsme se tři hodiny jízdy na sever smě

rem do Portlandu v Oregonu a žijeme teď na

malém městském pozemku. To si vynutilo

i změnu v této knize. Přidal jsem kapitolu

o městském permakulturním zahradniče

ní. Kniha se od začátku zaměřovala na ty

pickou severoamerickou zahradu o výměře

tisíc metrů čtverečních nebo méně, ale ži

vot a tvorba krajiny ve městě staví člověka

před jedinečný soubor výzev a příležitostí

pro ekologické zahradničení na malé ploše.

Protože tři čtvrtiny lidí na tomto kontinentu

žijí v městských oblastech, chtěl jsem nám

všem, dokonce i těm, kteří nemají žádnou

zahradu, poskytnout nástroje k  využívání

naší krajiny, abychom zmenšili svou ekolo

gickou stopu, stali se soběstačnějšími a zlep

šovali zároveň životní prostředí pro stále

více ohrožené volně žijící živočichy.

T ato kniha začala vznikat, když jsem na

vštívil zahradu působící úplně jiným do

jmem než všechny ostatní, které jsem viděl

dříve.

K dyž se procházím ve starém lese nebo se

potápím se šnorchlem nad korálovým úte

sem, cítím živost, pocit mnoha kousků za

padajících do sebe v živý a dynamický celek.

Jsou to místa, která kolem sebe přirozeně šíří

hojnost. Tento pocit mi bohužel chyběl v ja

kékoliv lidmi vytvořené krajině, kterou jsem

až doposud navštívil. Přírodní krajiny vypa

dají ve srovnání s našimi velmi bohatě, pře

kypují aktivitou, bzučí životem. Čím to je, že Předmluva autora ke 2. vydání příroda dokáže rozhodit rozmařilou hojnost přes lesy a prérie s bezstarostnou lehkostí, zatímco my lidé se usilovně snažíme vypěstovat pár kytiček? Proč naše zahrady nabízejí tak málo pro ostatní život? Vypadají úplně jednorozměrně, jen jako jednoduchá místa, která nabízejí nanejvýš pár kousků zeleniny nebo květin. Ale příroda umí dělat tisíc věcí najednou: krmit hmyz a ptáky, hady a jeleny a poskytovat jim úkryt; zachycovat, uskladňovat a čistit vodu; obnovovat a obohacovat půdu; čistit vzduch a prosycovat ho vůněmi a mnohem víc.

P otom jsem se setkal se zahradou, která

měla živost přírody, ale překypovala ovocem a jedlou zelení. Brzy jsem našel několik podobných. Na těchto místech vytvořila skupina průkopníků pomocí nových metod permakulturního a  ekologického designu a starých metod původních obyvatel a ekologického zahradničení krajiny, které působily jako přírodní, ale poskytovaly i bohatý domov pro lidi. Jsou to skutečné zahradní ekosystémy vyprojektované metodami a myšlenkami vytěženými z přírody a působící živě jako přírodní les. Chtěl jsem vědět, jak se taková místa dělají, a chtěl jsem pomoci ostatním vytvořit další. Zahrada Gaii je výsledkem.

T yto zahrady představují novou krajinu,

která zásobuje lidi i ostatní přírodu. Mohli byste si myslet, že jedlé zahrady se tu setkaly s přírodními zahradami. Ale jde o víc. Nejde o pouhé nespojité zlomky; jsou to skutečné zahradní ekosystémy, stejně odolné, rozmanité, produktivní a krásné jako ekosystémy přírodní. Nejsou to pouhé přehlídky květin nebo rovné řádky zeleniny. Ale také to není ostružinová nebo šípková houština, s níž se často spojují přírodní zahrady. Jsou to místa, kde se vědomý design spojil s úctou k přírodě a s porozuměním jejím zákonitostem. Výsledkem je živá a divoce bohatá krajina,

jejíž všechny části spolupracují, aby posky

tovaly potraviny, květiny, léčivé a jedlé byli

ny, a dokonce i materiál na výrobu a příjmy

pro své lidské obyvatele. Přitom nabízejí roz

manité životní prostředí pro užitečný hmyz,

ptáky a jiné volně žijící živočichy. Místa, kde

většinu práce koná příroda, ale kde jsou lidé

vítaní stejně jako ostatní obyvatelé Země.

A čkoliv tato kniha pojednává o krajinách

přátelských vůči životnímu prostředí, není

to žádný eko-fanatický manifest. Je to kniha

o zahradničení plná metod a zahradnických

postupů. Ale mezi řádky na jejích stránkách

je prosba o snížení konzumu a o větší sobě

stačnost. Každý, kdo vezme tuto knihu do

ruky, patrně ví o destrukci životního pro

středí, kterou lidstvo způsobilo během ně

kolika posledních desetiletí, takže nebudu

na čtenáře útočit deprimujícími statistika

mi. Stačí říci, že musíme pomoci. A  tato

kniha je pokusem ukázat jednu z cest, kte

rou bychom mohli postupovat. Naše domácí

zahrady spotřebovávají obrovské množství

zdrojů – daleko víc vody, hnojiv a pesticidů

na jednotku plochy než kterákoliv průmys

lová farma. A uspokojování našich potřeb

urychluje neúprosnou proměnu volné příro

dy v industrializované farmy a lesy. Ale naše

zahrady, městské parky, parkovací pruhy,

dokonce i parkoviště a dvory kanceláří by se

mohly stát svěží, produktivní a přitažlivou

krajinou, která pomáhá přírodě a  přináší

prospěch nám všem, místo aby byly travna

tou pustinou jako dosud. Tato kniha uka

zuje, jak to lze udělat pomocí metod a pří

kladů, jež nám zanechali průkopníci hnutí

udržitelného krajinářství.

K niha je rovněž úvodem do ekologické

a  permakulturní krajinářské tvorby. Za

hrada Gaii není úvodem do zahradničení –

předpokládám, že většina mých čtenářů už

se zahradě trochu věnovala – ale snažím se

vysvětlit některé nové metody a myšlenky Předmluva autora ke 2. vydání dostatečně i pro začínající zahradníky, aby je dokázali realizovat. Mnohá z témat, jichž se zde dotkneme, jsou natolik obsáhlá, že by si zasloužila vlastní knihu, a musel jsem bohužel omezit hloubku, do níž se v  jednotlivých tématech ponořím. Může to být pro některé čtenáře nepříjemné, ale zařadil jsem oddíl doporučené literatury s poznámkami, abych jim usnadnil pátrání po dalších informacích.

V ětšina rostlin zmíněných v  textu je

označena anglickým (zde českým) názvem, abych se vyhnul latinské nomenklatuře, jež mnohé zahradníky mate. U několika neobvyklých nebo nejednoznačných druhů jsem přidal i botanický název. Tabulky a seznamy rostlin jsou abecedně řazené podle anglického (zde českého) názvu, ale uvádím i jména latinská, protože je to jediná záruka, že všichni mluvíme o témže druhu.

S e stovkami a  tisíci rostlinných druhů,

mezi nimiž máme na výběr, nemohu doufat, že tabulky budou vyčerpávajícím seznamem všech užitečných rostlin, ale snad můj výběr poskytne čtenáři širokou paletu k výběru. Chtěl jsem představit velkou různorodost zeměpisných regionů tohoto kontinentu, a  proto jsem se snažil uvádět příklady z mnoha oblastí a z různých typů klimatu. Více Američanů teď žije na západ od Mississippi než na východ, a kniha odráží i tuto skutečnost dvou pobřeží.

M yšlenky obsažené v této knize většinou

nejsou moje. Mnoho popsaných metod po tisíciletí používali původní obyvatelé, jiné vypracovali různí zahradníci. Rovněž jsem je shromáždil ze stále se rozšiřující řady knih o  ekologickém designu a  permakultuře. V této knize jsem se pokusil o syntézu permakulturních myšlenek s rostoucím porozuměním ekologa pro to, jak příroda funguje. Mohu si připsat zásluhy o několik popsaných metod a  myšlenek, alespoň za

způsob, jakým jsou zde prezentovány. A sa

mozřejmě zodpovídám za všechny chyby.

Řada lidí mi nesobecky věnovala svůj čas,

spolupráci, podporu a  pilnou práci. Můj

první a největší dík patří Billu Mollisonovi

a Davidu Holmgrenovi za inspiraci, návrhy

a za rozvoj myšlenek permakultury. Za to, že

mne prováděli po svých zahradách, a za je

jich velkorysost děkuji (v abecedním pořadí)

Earlu Barnhartovi, Douglasi Bullockovi, Joe

Bullockovi, Samu Bullockovi, Kevinu Bur

khartovi, Dougu Claytonovi, Joelu Glanzber

govi, Benu Haggardovi, Mervinu Heggemu,

těžce postrádanému Simonu Hendersonovi,

Alanu Kapulerovi, Bradu Lancasterovi, Pen

ny Livingston, Artu Ludwigovi, Vicki Mar

vick, Anne Nelson, Jeromovi Osentowski

mu, Johnu Pattersonovi, Barbaře Rose, Julii

Russell, Jamesi Starkovi, Roxanne Swentzell,

Tomu Wardovi a Mary Zemach. Za podporu

a plodné myšlenky děkuji Peterovi Baneovi,

Billu Burtonovi, Brocku Dolmanovi, Ianto

Evansovi, Heather Flores, Jude Hobbs, Da

veovi Jackeovi, Keithi Johnsonovi, Marku

Lakemanovi, Michaelu Lockmanovi, Scottu

Pittmanovi, Billu Roleymu, Larrymu a Ka

thryn Santoyo, Michaelu Smithovi, Johnu

Valenzuelovi a Ricku Valleymu. Za ujišťo

vání, že psát knihy není tak těžké, jak jsem

se obával, patří zvláštní poděkování Stuar

tovi Covanovi. Své agentce Natashe Kern

jsem hluboce zavázán za její vytrvalost, ná

pady, houževnatost a za neochvějnou důvě

ru a  podporu. Děkuji i  svým redaktorům

Rachael Cohen a Benu Watsonovi, kteří text

značně uhladili, napravili moje gramatic

ké výstřednosti a provedli mne labyrintem

procesu publikace. Se zaměstnanci Chelsea

Green byla radost spolupracovat. A za tisíc

velkých i malých laskavostí za dobu, kdy jsem

dvakrát zmizel v této knize, jsem vděčný své

ženě a spřízněné duši Kiel.Pozemské ráje Tobyho Hemenwaye Kniha, kterou držíte v ruce, je řečeno anglicismem „ta Kniha“ – The Book – která se nesmírně přičinila o masové rozšíření permakulturních přístupů, vizí a pohledu na život především v Severní Americe. Jde o světově nejprodávanější knihu o permakultuře a přírodním zahradničení. Po spíše „aktivistických“ prvních učebnicích Australanů Billa Mollisona a Davida Holmgrena nastoupila vlna popularizátorů, kteří čtivou, populární, atraktivní formou šířili v nejširších vrstvách zájemců informace o permakulturních přírodních zahradách a celém způsobu života, který je bližší přírodě a nevyčerpává neudržitelným způsobem její zdroje. V Británii to byl například Patrick Whitefield, v  Austrálii Rosemary Morrow a  po celém světě mnoho dalších.

K niha Tobyho Hemenwaye přesvědčila

veřejnost o  tom, že se tyto vize dají realizovat i na malém kousku půdy, v podstatě kdekoli, postupnými drobnými změnami. Je to průvodce na cestě k novému životu, postavenému na hluboké změně hodnot a na tom, že začínáme u sebe a sami vytváříme svět, v jakém chceme žít. Svůj kousek ráje na zemi.

H emenwayovu knihu lze doporučit i pro

to, že severoamerické přírodní podmínky jsou bližší našim než australské. Pokud se ovšem vážně pouštíte do permakulturního zahradničení, doporučujeme také pořízení několika českých knížek z připojeného seznamu pramenů, především knihy od Jardy Svobody a Hely Vlašínové, ve kterých načer

páte praktické tipy vhodné pro naše, středo

evropské podmínky.

Z nalému čtenáři se nabídne srovnání na

šeho známého autora a průkopníka perma

kulturního samozásobitelství Jardy Svobody

s Toby Hemenwayem. Oba jsou výborní po

pularizátoři, kteří dovedou vyvolat ve svých

čtenářích nebo posluchačích nadšení. Rozdíl

je možná v tom, že Jarda Svoboda bytostně

tíhne k velkým pozemkům plným stromů

neomezovaných zásahy jako je roubová

ní nebo řez a  k  rodovým statkům, kdežto

Hemenway je nejvíc doma v předměstských

zahrádkách, v životě uprostřed hustší lidské

populace. Myšlenkově je propojený s globál

ním permakulturním hnutím a s trendy jako

Transition Towns (komunity připravující se

na skromnější a udržitelný život v nadchá

zejících podmínkách klimatických změn),

ekovesnice (záměrně a plánovitě vytvářené

lidské komunity) a podobně. To se plně pro

jevuje v jeho další knize The Permaculture

City (Permakulturní město).

T oby Hemenway prošel ve svém životě

podobnou transformací jako jiná americká

autorka, kterou už z publikací DharmaGaii

znáte, Carol Deppe. Vystudoval biologii na

Tufts University a řadu let pracoval jako vý

zkumník v oborech genetiky a imunologie,

nejprve na Harvardu a  na Washingtonské

univerzitě v Seattlu, později v biotechnolo

gické společnosti Immunex. Směr, kterým se

biotechnologie ubírají, mu ale přinášel sílící

zklamání. V pravý čas se setkal s permakul

turou. Následoval životní obrat o sto osmdePozemské ráje Tobyho Hemenwaye Eva Hauserová Pozemské ráje Tobyho Hemenwaye sát stupňů a Toby s manželkou strávili deset let vytvářením venkovské permakulturní usedlosti v  jižním Oregonu. K  tomu Toby působil jako redaktor časopisu Permaculture Activist, učil permakulturu a poskytoval konzultace a přednášky po celých USA. Zemřel bohužel ve svých čtyřiašedesáti letech v roce 2016, což byla pro světovou permakulturu velká ztráta. Při své práci ve spolku Permakultura CS zřetelně vidím nárůst zájmu nejširší české a  moravské veřejnosti o  ekologičtější způ

sob života, přírodní pěstování, zdravé jídlo

a o život v užším sepětí s přírodou. Stále více

lidí cítí, že s přírodou je třeba spolupracovat,

nikoli bojovat.

M áme velkou radost, že kniha nyní vy

chází v češtině – a věříme, že podnítí další

tisíce čtenářů k cestě za realizací vlastních

vizí na kusu vlastní zahrádky nebo v místní

sousedské komunitě. Je to další prvek zvy

šující diverzitu „ekosystému“ permakul

turního povědomí, osvěty, vzdělávání a in

spirace – a další kamínek mozaiky na naší

společné cestě k životu v souladu s přírodou.

Díl první

Zahrada jako ekosystém

Zahrada Gaii

Domácí příručka permakultury1. Seznámení s ekologickou zahradou Hnutí za tvorbu dlouhodobě udržitelné krajiny je na vzestupu. Mnozí zahradníci se obracejí zády k pěstěným trávníkům. Lidé přerývají svoje požírače zdrojů v  podobě travnatých pásů a budují zahrady z původních druhů rostlin, houštiny přitahující volně žijící živočichy nebo lesní stanoviště se skvrnami slunečního světla. Je to povzbudivý trend, hnutí směrem k ekologičtěji zaměřeným, vůči přírodě přátelským zahradám.

A le neúčastní se ho každý. Někteří pěsti

telé váhají s postupy blízkými přírodě, protože nevědí, jak by do nového stylu zapadla jejich zeleninová zahrádka. Co se stane s lahodnými masitými rajčaty? Nebo s okrasnými rostlinami – znamená ekologické zahradničení, že vytrhají svůj milovaný záhon květin určených do vázy nebo babiččiny tradiční růže, aby uvolnili místo divoce vypadající krajině?

P éče o volnou přírodu a ochrana původ

ních druhů jsou obdivuhodné cíle, ale jak do této přírodní krajiny zapadá člověk? Žádný zahradník se nechce cítit jako cizinec ve své vlastní zahrádce. Zahradníci, kteří odmítají být vyloučeni z vlastních zahrad, ale milují přírodu, byli nuceni vytvořit roztříštěné zahrady: řádný zeleninový záhon tady, tam květinové záhony a vzadu koutek pro divočinu nebo přírodní krajinu. A  každý z těchto zlomků má své slabiny. Zeleninová zahrada nenabízí stanoviště pro původní hmyz, ptáky a jiné živočichy. Právě naopak – žraví škůdci a ptáci jsou nevítanými hosty. Květinová zahrada nemůže zahradníka ži

vit, třebaže květy přinášejí mnoho radosti.

A zahrada s volnou přírodou je často neu

držovaná a přináší člověku máloco kromě

poznání, že je dobrá pro volně žijící tvory.

T ato kniha ukazuje, jak propojit tyto izo

lované a neúplné kousky do dynamického

a  bujného zahradního ekosystému, který

prospívá jak lidem, tak i volné přírodě. Tyto

zahrady jsou projektovány s využitím stej

ných principů, které používá příroda k tvor

bě zdravých rostlinných společenstev, aby se

různé výsadby a další prvky propojily a na

vzájem se podporovaly. Tyto zahrady jsou

víc než jen součtem svých částí. Ekologické

zahrady jsou jako živé bytosti, každá s jedi

nečným charakterem a podstatou. Zahrada

Gaii poskytuje nástroje k pochopení, projek

tování a budování zahradního ekosystému,

který bude sloužit lidem i ostatní přírodě.

E kologické zahrady kombinují nejlepší

rysy přírodních zahrad, jedlého lesa a kon

venčních květinových a  zeleninových za

hrad. Jsou založeny na poměrně nových

konceptech, jako je permakultura a ekolo

gický design, ale používají časem ověřené

postupy vybroušené k dokonalosti původní

mi obyvateli, biology zabývajícími se obno

vou krajiny, ekologickými farmáři a průkop

nickými designéry. Tyto zahrady kombinují

nízký ekologický dopad, malou potřebu

údržby jednou založené zahrady a  vysoké

výnosy s elegantním estetickým dojmem.

E kologické zahrady jsou plné krásných

rostlin, které mají více využití; poskytu

jí ovoce a zeleninu, léčiva a koření, spous- 1. Seznámení s ekologickou zahradou 1. Seznámení s ekologickou zahradou tu oku lahodících barevných květů, půdotvorný mulč, ochranu před škůdci a životní prostředí pro volně žijící tvory. Z tisíců rostlinných druhů, které máme na výběr, můžeme vyhledat dost těch, které plní několik z těchto úloh najednou. Multifunkční rostliny jsou typickým znakem zahrad založených na ekologických principech; tak pracuje příroda. Můžeme si vybrat jedlé rostliny, které živí hmyz a další volně žijící tvory, by

liny, které rozrušují podorniční vrstvu, jedlé

krycí plodiny nebo stromy, které dodávají do

půdy živiny.

Z ahrady mohou být i  zdrojem příjmu

z jedlých a léčivých rostlin, semen, sazenic

nebo sušených květin, mohou poskytovat

stavební materiál nebo materiál pro řemesl

nou výrobu, jako je dřevo, bambusové tyče,

košíkářské proutí nebo rostlinná barviva.

A přitom se v živé krajině zahrady projektoPermakulturní designér Larry Santoyo z  Earthflow Design Works se zaměřil na začlenění širší krajiny typické pro oblasti rozvodí do této městské zahrady v Santa Barbaře v Kalifornii. Zahrada na úpatí hory byla přetvořena v terasové záhony a cestičky, které probíhají podél vrstevnic, aby zachytily dešťovou vodu vzácnou v tomto suchém podnebí. Loubí postavené z bambusu sklizeného na místě rámuje výhled na sousední zahrady, poskytuje vertikální oporu pro pěstování kiwi a vistárie a vytváří místo odpočinku a relaxace. Tomel japonský a stromky citrusů jsou zamulčované živými půdopokryvnými rostlinami odolnými vůči suchu: lichořeřišnicí, pupalkou Oenothera speciosa, tymiánem a měsíčkem. Co je permakultura? V této knize se často zmiňuji o permakultuře a o ekologickém designu, dvou blízce příbuzných oborech, na nichž jsou mnohé myšlenky této knihy založeny. Protože permakultura může být slovo některým čtenářům neznámé, měl bych je trochu vysvětlit.

Permakultura je soubor metod a princi

pů k projektování dlouhodobě udržitelných lidských sídel. Slovo vytvořili jako zkratku z „permanent culture“ (přetrvávající kultura) i „permanent agriculture“ (dlouhodobě udržitelné zemědělství) dva Australané. Prvním byl Bill Mollison, charismatický obrazoborecký bývalý lesník, učitel, lovec kožešin, průzkumník přírody a autor náročné a obsáhlé bible tohoto oboru, knihy Permaculture: A Designer’s Manual (Permakultura: Příručka designéra). Druhým je David Holm gren, jeden z prvních jeho mnoha žáků, který vynikajícím způsobem rozšířil záběr permakultury. Mollison uvádí, že původní myšlenka permakultury ho poprvé napadla v roce 1959 při pozorování vačnatců, popásajících se v lesích Tasmánie. Udělal si tehdy do deníku poznámku: „Věřím, že bychom mohli vytvořit systémy, které by fungovaly tak dobře jako tenhle.“

V  sedmdesátých letech začali spolu

s Holm g renem s použitím toho, co pozorovali v přírodě a u původních obyvatel, určovat principy, které činí tyto systémy tak bohatými a dlouhodobě udržitelnými. Doufali, že se jim tyto principy podaří použít k navržení ekologicky zdravé produktivní krajiny. Usoudili, že když život bujel na Zemi přes tři miliardy let, když původní obyvatelé žili po tisíciletí poměrně harmonicky se svým životním prostředím, tak život i původní kultury musely objevit něco o udržitelném způsobu života. Davidova vysokoškolská diplomová práce, kterou spolu s Billem zrevidovali a rozšířili, se rozvinula v průlomovou knihu Permaculture One (Permakultura

Jedna). Permakultura tedy začala jako sou

bor nástrojů k projektování krajin, které jsou

vytvořeny podle vzoru přírody, ale zahrnu

jí i člověka, a tato kniha – když vynecháme

definici permakultury – se zaměří na kraji

nářský aspekt permakultury. Ale Mollison,

Holmgren a jejich následovníci rychle po

chopili, že i když se naučíme vytvářet farmy,

zahrady a krajiny, které napodobují přírodu,

využívání půdy udržitelným způsobem, kte

ré je zasazené do neudržitelné společnosti,

nedokáže předejít tomu, aby naše pobývá

ní na této planetě nebylo krátké, stále více

ochuzené, nebo obojí. Ale ukazuje se, že per

makulturní principy – protože jsou založe

né na modrosti přírody – mají dech beroucí

rozsah, daleko za původ permakultury v ze

mědělství. Permakultura se dnes využívá při

projektování budov, vesnic, systémů zásobo

vání energií a nakládání s odpadní vodou,

a dokonce i méně hmotných záležitostí, jako

jsou školní studijní plány, komunitní skupi

ny a rozhodovací procesy. Jak to permakul

tura dělá? V praxi sice pracují permakultur

ní designéři s rostlinami, zvířaty, stavbami

a oněmi méně hmotnými záležitostmi, které

nazýváme neviditelnými strukturami, ale

soustředí se méně na tyto objekty samotné

a víc na pečlivé projektování vztahů mezi

nimi, na propojení, která vytvoří zdravý

a dlouhodobě udržitelný celek. Tato propoje

ní proměňují soubor nesouvisejících částí do

funkčního systému, ať se jedná o zahradu,

společnost nebo ekosystém.

P okud to stále ještě vypadá trochu moc

teoreticky, tady je více uzemněná defini

ce permakultury. Pohlížíme-li na různé

postupy, jako je ekologické zahradničení,

recyklace, přírodní stavitelství, obnovitelná

energie, a dokonce i konsenzuální rozhodo

vání a snahy o sociální spravedlnost, jako na

nástroje dlouhodobě udržitelného způsobu

života, potom permakultura je kufřík na ná- 1. Seznámení s ekologickou zahradou řadí, který nám pomáhá tyto nástroje organizovat a rozhodovat, kdy a jak je použít. Permakultura není disciplína sama o sobě, ale spíš designový přístup založený na propojení různých disciplín, strategií a metod. Stejně jako příroda používá a míchá nejlepší prvky všeho dostupného. Ačkoliv se některé metody používají často, protože krásně ilustrují permakulturní principy, jako bylinkové spirály a záhony typu klíčové dírky (které uvidíte na následujících stránkách), existuje jen málo metod (pokud vůbec nějaké), které by patřily výhradně permakultuře. Provozovatelé permakultury používají postupy ze širokého výběru oborů, ale tyto nástroje jsou vybírány a používány podle toho, jak dobře umožňují aplikovat permakulturní principy, a ne proto, že konkrétní metoda představuje „jak se to v permakultuře dělá“.

V  kultuře, která se zaměřuje víc na věci

než na vztahy, může být těžké vysvětlit důraz permakultury na spojení místo na

„hmotu“. Někteří permakulturní začáteč

níci otravují zastánce různých dlouhodo

bě udržitelných postupů prohlášeními, že

„permakultura zahrnuje i organické pěsto

vání (nebo solární energii, nebo přírodní

stavitelství)“. Ale spíše než by tyto disciplí

ny absorbovala nebo je považovala za svoji

součást (a tedy něco menšího, než je sama),

permakultura nám ukazuje, kde a jak tyto

důležité myšlenky používat.

Z áměrem permakultury je vytvářet eko

logicky zdravé a ekonomicky prosperují

cí lidské komunity. Vede k tomu několik

etických pravidel – péče o Zemi, péče o lidi

a znovuinvestování přebytků, které tato

péče vytvoří. Z této etiky vychází soubor

designérských pravidel nebo principů popi

sovaných na mnoha místech a v trochu se

lišících formách. Následující seznam je ver

ze, kterou používám, sestavená s pomocí

mnoha permakulturních učitelů a prame

nící z prací Mollisona, Holmgrena a jejich

spoluautorů. n Permakulturní principy A. Základní principy ekologického designu 1. Pozoruj. Používej dlouhé a hloubavé po

zorování raději než zdlouhavou a bez

myšlenkovitou akci. Pozoruj pozemek

a jeho prvky v každé roční době. Vytvá

řej design pro konkrétní místa, klienty

a kultury.

2. Propojuj. Používej relativní umístě

ní, to znamená, umisťuj prvky designu

způsobem, který vytváří užitečné vztahy

a spojení šetřící čas mezi všemi částmi.

Zdravý rozmanitý ekosystém nevytváří

určitý počet prvků, ale určitý počet spo

jení mezi nimi.

3. Schraňuj a uskladňuj energii a ma

teriály. Najdi, zachyť a udržuj užiteč

né toky. Každý cyklus je příležitostí ke

sklizni, každý gradient (teploty, svahu,

ceny a podobně) může produkovat ener

gii. Opakované investování prostředků

vytváří kapacitu na shromažďování ještě

více prostředků.

4. Každý prvek zastává více funkcí. Vyber

a umísti každý prvek designu tak, aby

plnil co nejvíce funkcí. Prospěšná spoje

ní mezi různými prvky vytvářejí stabilní

celek. Vrstvi prvky v prostoru i čase.

5. Každou funkci plní více prvků. K za

jištění důležitých funkcí a k vytváření

synergií používej vícerých metod. Nad

bytečnost je ochranou pro případ, že je

den z prvků selže.

6. Dělej co nejmenší změny pro co nej

větší efekt. Porozuměj systému, s nímž

pracuješ, natolik, abys našel jeho citlivé


21

body a abys zasáhl tam, kde nejméně práce způsobí největší změnu.

7. Používej intenzívní systémy v malém

měřítku. Začni u dveří svého domu s nejmenším systémem, který bude fungovat a na němž začneš budovat své úspěchy. Pěstuj po „soustech“, to znamená, udělej malé opatření nebo vytvoř malý systém, který bude fungovat, a s obměnami ho pak opakuj.

8. Optimalizuj okraje. Okraj – průnik

dvou různých prostředí – je nejrozmanitějším místem v systému, kde se hromadí nebo proměňují energie a materiály. Zvětšuj nebo zmenšuj okraje podle pot řeby.

9. Spolupracuj se sukcesí. Živé systémy

se obvykle vyvíjejí od nezralosti ke zralosti, a pokud tento trend přijmeme a design mu přizpůsobíme, místo abychom proti němu bojovali, ušetříme si práci a energii. Dospělé ekosystémy jsou rozmanitější a produktivnější než mladé.

10. Využívej biologické prostředky a ob

novitelné zdroje. Obnovitelné zdroje (obvykle živé bytosti a jejich produkty) se časem reprodukují a přibývají, šetří energii, zlepšují výnosy a reagují s ostatními prvky. Dávej jim přednost před neobnovitelnými zdroji.

B. Principy založené na postojích

11. Proměňuj problémy v řešení. Různá

omezení mohou inspirovat kreativní design, a většina problémů v sobě obsahuje nejen zárodky vlastního řešení, ale také inspiraci pro souběžné řešení dalších problémů. „Jsme konfrontováni s nepřekonatelnými příležitostmi.“ – připisováno Pogovi (Waltu Kellymu).

12. Sklízejte. Projektujte pro bezprostřední

i dlouhodobou návratnost vložené energie: „Nemůžete pracovat s prázdným žaludkem.“ Vytvářejte smyčky pozitivních

zpětných vazeb, abyste budovali systém

a dostávali zpět své investice.

13. Největší limit pro hojnost představu

je kreativita. Designérova představivost

a šikovnost obvykle omezují produkti

vitu a rozmanitost dřív, než je dosaženo

limitů fyzických.

14. Chyby jsou nástroje učení. Vyhodnoť

te své zkoušky. Chyby znamenají, že se

snažíte dělat věci lépe. Postih za chyby je

obvykle malý, když se z nich poučíte.

Jak tyto principy používáme? Až bude

te číst tuto knihu, uvidíte desítky příkla

dů, jak se uvádějí do praxe. Permakulturní

designér a učitel Larry Santoyo nazývá tyto

principy „indikátory udržitelnosti“. Každý

design, ať už se týká zahrady, domu nebo

neziskové organizace, jenž se zakládá na

těchto principech, bude účinnější, efektiv

nější a ekologicky vyváženější než ten, kte

rý tyto principy porušuje. Používejte je jako

vodítko při vašem rozhodování, a když bu

dete vytvářet vlastní zahradu, snažte se je

používat všude, kde budete moci. Věnujte

zvláštní pozornost místům, kde se podle

těchto principů nepostupuje, protože to

budou místa, která spotřebují nejvíce práce

a napáchají největší ekologické škody.

T yto principy mají také hluboké a pře

kvapivé souvislosti. Například úsek desig

nu, který se snaží být multifunkční, se

ukáže také jako vyhovující principům „vy

užívej biologické prostředky“ a „udělej nej

menší změnu pro největší efekt.“ Když se

vyskytnou takové synergie, je to znamení,

že jsme na správné cestě.

P ermakultura se tedy týká mnohem

více věcí než zahradničení. Ale protože

má kořeny v moudrosti přírodního světa,

mnoho lidí se k permakultuře dostává nej

prve díky jejich lásce k rostlinám a zahrad

ničení. Budu se v této knize snažit omezit

svoje zaměření na permakulturu jen na do

mácí zahrady. n 1. Seznámení s ekologickou zahradou vané podle ekologických principů cítí ptáci a ostatní živočichové vítaní, stejně jako zahradník. S dobrým designem potřebují tyto zahrady jen nepříliš častou zálivku a půda se spíš regeneruje, než aby potřebovala silné hnojení. Jsou to živé ekosystémy navržené podle pravidel přírody a mohou se chlubit pestrostí a odolností přírodního životního prostředí.

ZAHRADY, KTERÉ S  PŘÍRODOU

OPRAVDU SPOLUPRACUJÍ

Ekologie, jak praví Websterův slovník, se zabývá vzájemnými vztahy organismů a jejich životního prostředí. Nazývám tyto zahrady ekologickými, protože spojují jeden organismus  – člověka  – s  jeho životním prostředím, propojují mnoho částí zahrady do celku a hrají úlohu v ochraně zdravých ekosystémů.

E kologické zahrady míchají dohromady

řadu zahradních stylů, což dává zahradníkovi dostatek volnosti, aby zdůraznil ty kvality – potravu, květy, léčivky – které má nejraději. Část ekologického zahradničení má kořeny v  jedlých krajinářských úpravách, které osvobodily jedlé rostliny z  jejich vězení v zeleninových zahrádkách a nechaly je smíchat s váženou společností okrasných rostlin z předzahrádek. Ekologická zahrada rovněž sdílí některé rysy s  lesními zahradami, protože poskytuje stanoviště i pro jiné živočichy, nejen pro člověka. A protože místní rostlinné druhy zaujímají v  těchto zahradách prominentní místo, mají mnoho společného i se zahradami složenými z původních rostlin.

A le tyto zahrady nejsou jen prostým

nahromaděním jiných zahradních stylů. Čerpají inspiraci ze způsobů, jimiž pracuje příroda. Některé zahrady vypadají jako

přirozená krajina, ale dál podobnost nejde.

Viděl jsem zahrady složené z  původních

rostlin, které vyžadují hromady hnojiv, aby

přežily v nevhodné půdě, a kbelíky herbici

dů na potlačení vitálních trav a plevelů, kte

ré spokojeně řádí mezi pomalu rostoucími

původními druhy. To je sotva „přirozené“.

Ekologická zahrada nejen vypadá přirozeně,

ale také funguje jako příroda. Dosahuje toho

vytvářením silných spojení mezi rostlinami,

půdním životem, užitečným hmyzem a dal

šími živočichy a zahradníkem, kteří dohro

mady utkali odolnou přirozenou síť. Každý

organismus je vázán na mnoho ostatních.

A je to právě tato provázanost, co dává pří

rodě její sílu. Představte si síť nebo pavučinu.

Přestřihnete jednu nit, ale síť funguje dál,

protože ostatní spojení ji drží pohromadě.

N ic v  přírodě nedělá jenom jednu věc.

Tato mnohoúčelovost, při níž každý zapo

jený kousek splňuje mnoho úloh, je další

vlastností, která odlišuje ekologicky projek

tovanou zahradu od jiných. V  typické za

hradě se od většiny prvků očekává, že bu

dou sloužit jednomu účelu. Strom je vybrán

kvůli stínu, keř pro jeho bobule, treláž ke

zkrocení nepořádné vinné révy. Ale když

navrhneme zahradu tak, aby každý kousek

mohl hrát všechny úlohy, jichž je schopen,

pak nejen že zahradník může nechat příro

du, aby vykonala většinu práce, ale zahrada

bude mít menší sklon k problémům a stane

se pestřejším, bohatším místem. Například

ten stínící strom. Nemohl by také nabídnout

ořechy nebo jinou potravu pro lidi i zvířata,

a možná přilákat opylovače, kteří pak po

mohou ovocným stromům k bohatší úrodě?

Listy stromu budou navíc zachytávat dešťo

vou vodu a čistit vzduch od prachu, a když

opadají, obohatí půdu. Ten strom vykonává

asi patnáct různých úloh. Potřebujeme jen

propojit tyto jeho přínosy s ostatními část

mi zahrady, které je potřebují. Bude to znaZahrady, které s přírodou opravdu spolupracují menat méně práce pro nás a lepší zdraví pro krajinu.<



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.