načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zahalte jí tvář - P.D. Jamesová

Zahalte jí tvář
-15%
sleva

Kniha: Zahalte jí tvář
Autor:

V sídle Martingale žije rodina Maxieových. Paní domu přijala jako pomocnou sílu do kuchyně svobodnou matku Sally Juppovou, kterou ovšem téměř nikdo nemá rád. Jen mladý doktor Maxie ji ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-10-31
Počet stran: 224
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 219 stran
Vydání: Vydání třetí
Spolupracovali: přeložila Zlata Kufnerová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788026709596
EAN: 9788026709596
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Sally, pomocná síla v panské kuchyni, je svobodná matka a svérázná dívka, která má ve zvyku neomaleně a neprozřetelně dráždit své okolí. Když je nalezena jednoho rána ve svém pokoji uškrcena, má proto téměř každý z obyvatelů usedlosti skrytý motiv k vraždě a na důvtipu vyšetřujícího inspektora spočívá nesnadný úkol oddělit lichá podezření a zlomyslná nařčení od skutečných motivů šokujícího činu. Děj inteligentně zkonstruovaného románu s psychologickou zápletkou zaujme nejen milovníky detektivek. V knize známé autorky inspektor Adam Dalgliesh řeší případ vraždy mladé služebné na venkovském panském sídle nedaleko Londýna.

Popis nakladatele

V sídle Martingale žije rodina Maxieových. Paní domu přijala jako pomocnou sílu do kuchyně svobodnou matku Sally Juppovou, kterou ovšem téměř nikdo nemá rád. Jen mladý doktor Maxie ji zahrnuje pozorností, a dokonce jí navrhne sňatek. Druhý den ráno najdou Sally v jejím pokoji mrtvou, s tmavými podlitinami, které jí zůstaly na krku po škrcení. Někdo se nejspíš rozhodl, že nastal čas zaplatit za své hříchy, a nyní je na detektivovi Scotland Yardu, šéfinspektorovi Adamu Dalglieshovi, aby vraha vypátral…

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
P.D. Jamesová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ZAHALTE JÍ TVÁŘ

Kapitola první

1

Přesně tři měsíce před v ra ždou na Mar tinga le uspořádala paní

Maxieová večeři. Po letech, když se na skandál kolemproce

su již pozapomnělo a titulky v novinách srovnaných vzásuv

ce příborníku bledly, Eleanor Maxieová vzpomínala na ten

jarní večer jako na vstupní scénu k tragédii. Paměť ve své

selektivnosti a perverzitě zahalila onu naprosto spořádanou

večeři aurou jakési zlověstnosti a znepokojení. Při zpětném

pohledu se jevila jako rituální shromáždění oběti ipodezře

lých pod jednou střechou, jako inscenovaná příprava k vraždě.

Všichni podezřelí však ve skutečnosti přítomni nebyli.Přede

vším ten víkend na Martingale chyběl Felix Hearne. Nyní ve

vzpomínkách však seděl u stolu paní Maxieové i on a úvodní

výstupy jednotlivých herců sledoval pobaveným, cynickým

pohledem.

Tenkrát ovšem byla ta večeře samozřejmě naprostonormál

ní a trochu neslaná nemastná. Tři z hostů, doktor Epps, vikář

a slečna Liddellová, správkyně Útulku pro dívky u Svaté Marie,

společně večeřeli příliš často, než aby to pro ně vzájemněmoh

lo být čímsi novým nebo podnětným. Catherine Bowersová

byla nezvykle zamlklá a Stephen Maxie se svou sestrouDebo

rah Riscoeovou zase jen stěží skrýval rozmrzelost nad tím, že

večeře musí být zrovna teď, kdy má Stephen po více nežměsí

ci služeb v nemocnici konečně volný víkend. Paní Maxieová

právě zaměstnala jako panskou jednu ze svobodných matek

z útulku slečny Liddellové a dívka dnes poprvé obsluhovala

u stolu. Rozpačité ovzduší, jež večeři poněkudznepříjemňo

valo, však sotva způsobila přítomnost Sally Juppové, která

5


P. D. J A M E S O VÁ

6

nosila na stůl a zručně odnášela prázdné talíře, což slečna

Liddellová sledovala s uspokojením.

Aspoň jeden z hostů byl ale pravděpodobně naprostošťasten. Bernard Hinks, chadfl eetský vikář, byl starý mládenec,

a tak vítal každou změnu umožňující mu uniknout výživným, avšak nechutným pokrmům své sestry, která mu vedladomácnost a nikdy ji nelákalo jíst mimo dům. Pro něj večeře znamenala příjemnou společenskou událost. Byl to jemný muž s vlídnou tváří, vypadal starší než na svých čtyřiapadesát a měl pověst člověka bezvýrazného a plachého, pokud ovšem

nešlo o náboženství. Teologie byla jeho hlavním, téměřjediným intelektuálním zájmem, a třebaže farníci jeho kázáním ne vždycky rozuměli, přijímali je s povděkem alespoň jakobezečný důkaz vikářova vzdělání. Ve vsi však oceňova li, že se jim z vikářství dostává rady i pomoci, a jestliže se jim radazdála někdy poněkud nesrozumitelná, aspoň na pomoc se mohli bez obav spolehnout.

Pro doktora Charlese Eppse znamenala večeře prvotřídní

krmi, konverzaci se sympatickými dámami a vůbec příjemné

rozptýlení od trivialit jeho venkovské praxe. Byl vdovec, žil

v Chadfl eetu již třicet let a většinu pacientů znal natolik, že

mohl přesně předpovědět, zda budou žít, nebo zemřou. Byl

přesvědčen, že lékař může sotvaco udělat, aby na věci něco

změnil, že je moudré vědět, kdy člověku nadešla poslední hodina, aby ostatním nezpůsobil moc velké potíže a sebe

netrápil, a že přílišný medicínský pokrok jen prodlužuje život

o pár nepříjemných měsíců k větší slávě pacientova doktora.

Přesto všechno nebyl zdaleka tak hloupý, měl víc zkušeností,

než byl Stephen Maxie ochoten uznat, a některým pacientům sdělil, co je nevyhnutelně čeká, ještě než nadešel jejich čas. Paní Maxieové posloužil při porodu obou dětí a bylošetřujícím lékařem i přítelem jejího manžela, pokud zmatený mozek

Simona Maxieho byl vůbec ještě schopen cenit si přátelství. Doktor Epps nyní seděl u stolu a nabíral vidličkou kuřecí sufl é

ZAHALTE JÍ TVÁŘ

7

s výrazem muže, který si svou večeři zasloužil a nemá vúmyslu nechat si ji náladou jiných zkazit.

,,Tak vy jste se ujala Sally Juppové a jejího dítěte, Eleanor?“

Doktor Epps nikdy neměl zábrany bavit se osamozřejmostech. ,,Ona i ten chlapec jsou milí. A pro vás je to povyražení mít zase v domě takové mrně.“

,,Doufejme, že je stejného názoru i Marta,“ poznamenala paní Maxieová suše. ,,Pomoc samozřejmě zoufale potřebuje, ale je velmi konzervativní. Možná nám ani nepoví, jak se na to opravdu dívá.“

,,Však ona se s tím smíří. A morálních předsudků se brzy zbaví, když má v kuchyni pomocnici.“ Nad morálkou Marty Bultitaftové doktor Epps mávl zavalitou rukou. ,,Stejně jí to dítě přiroste k srdci. Jimmy je roztomilý klučina, ať už je jeho

otcem kdokoliv.“

V tomto okamžiku usoudila slečna Liddellová, že by měla

dát k lepšímu vlastní zkušenost.

,,Nemyslím, doktore, že bychom měli problémnemanželských dětí zlehčovat. Samozřejmě musíme prokázatkřesťanskou lásku,“ – slečna Liddellová se uklonila směrem kvikáři na výraz uznání přítomnosti jiné autority a zároveň se

omlouvajíc, že se mu plete do řemesla – ,,já mám však pocit,

že se společnost jako celek s těmito dívkami příliš mazlí.

Dostane-li se těmto dětem více pozornosti než manželským,

společenská morálka začne upadat. A to už se taky děje! Je

spousta chudých a počestných matek, jimž se nevěnuje ani

zpoloviny tolik péče a pozornosti, jakou jsou zahrnovány tyto

dívky.“

Slečna Liddellová se rozhlédla po kolemsedících, zrudla a opět se pustila s chutí do jídla. No dobrá, možná teďvšechny poněkud ohromila, ale bylo třeba to vyslovit. A bylo právě na ní, aby to řekla. Zahleděla se na vikáře, jako by ho žádala o podporu, ale pan Hinks se na ni jen udiveně podíval a pak se opět soustředil na večeři. Slečna Liddellová, již spojenec

P. D. J A M E S O VÁ

8

přehlížel, si podrážděně pomyslela, že milý vikář je až příliš

zaujatý jídlem! A tu se ozval Stephen Maxie.

,,Tyhle děti se určitě neodlišují od ostatních, až na to, že

k nim máme větší povinnost. Nemyslím, že by jejich matky

byly jiné. Ostatně, kolik lidí se v praxi řídí morálkou, podle

níž opovrhuje dívkami, které ji porušily?“

,,Spousta, pane doktore, ujišťuji vás.“ Slečna Liddellová, již

zaměstnání poznamenalo, nebyla zvyklá, aby jí mladíoponovali. Stephen Maxie může být nadějný mladý chirurg, ale proto ještě není odborníkem na padlé dívky. ,,Ale šokovalo by mě, kdyby některé mravy, o nichž jsem slyšela ve své práci, byly pro dnešní mládež opravdu typické.“

,,Pokud jde o to, co je pro moderní mládež typické, můžete

mi věřit, že právě tohle není natolik vzácné, abychom si mohli dovolit opovrhovat někým, koho to postihlo. Sally mi připadá naprosto normální a slušná.“

,,Umí se chovat. A taky má obstojné vzdělání. Je to dívka

s maturitou! Nikdy by mě ani nenapadlo ji vaší matcedoporučit, kdyby nepatřila v mariánském útulku k těm nejlepším. Je

sirotek, vychovala ji teta. Já ale doufám, že nebudete litovat.

Sally je zvyklá tvrdě pracovat a chopit se příležitosti.Minulost je už pryč a je třeba na ni zapomenout.“

,,Je asi dost těžké zapomenout na minulost, když má člověk

tak hmatatelné memento,“ podotkla Deborah Riscoeová.

Doktor Epps, jemuž ten rozhovor šel na nervy, protoževyvolával špatnou náladu a možná i horší trávení, se snažil rychle

zasáhnout. Bohužel jen přispěl k rozkolu.

,,Je to vzorná matka a pohledná dívka. Třeba se seznámí

s nějakým slušným chlapcem a ještě se provdá. To by bylonejlepší. Nemůžu říct, že bych svobodným matkám nějak fandil.

Příliš často se spoléhají na jiné a někdy končí špatněpsychicky. Občas si myslím – já vím, že to je šílené kacířství, slečno

Liddellová –, že by bylo nejlepší, kdyby ty děti hned ponarození adoptovala nějaká slušná rodina.“

ZAHALTE JÍ TVÁŘ

9

,,O dítě se musí postarat mat ka,“ namít la slečna Liddellová. ,,Je její povinností o ně pečovat.“

,,Celých šestnáct let a bez pomoci otce?“

,,Je-li to možné, pochopitelně se také snažíme najít otce, pane doktore. Sally byla bohužel velice paličatá a nechtěla nám jeho jméno prozradit, proto jsme jí nemohli pomoct.“

,,Dneska je dobrý každý šilink.“ Stephen Maxie, jak sezdálo, se přímo zvráceně snažil udržet téma rozhovoru. ,,A mám takový dojem, že Sally nebere ani státní přídavek na dítě.“

,,Žijeme v křesťanské zemi, drahý bratře, a za hřích se má

platit smrtí, ne několika šilasy příspěvku.“

Deborah sice mluvila šeptem, ale slečna Liddellová toslyšela a zdálo se, že tu poznámku slyšet měla. Paní Maxieovánáhle usoudila, že je čas zakročit. Nejméně dva z hostů byli toho názoru, že to měla udělat už dřív. Paní domu nebyla zvyklá, aby se jí něco vymklo z ruky. ,,Chci zazvonit na Sally,“pravila, ,,a tak bychom snad měli změnit téma rozhovoru. Zřejmě se znemožním, protože se hod lám zeptat na církev ní slav nost. Vím, může to vypadat, jako bych vás sem pozvala kvůli tomu, ale my bychom opravdu měli přemýšlet o možném datu.“ Byl to předmět, k němuž všichni hosté rozhodně měli co říci. Když konečně přišla Sally, konverzace byla tak nejapná, jak si jen Catherine Bowersová mohla přát.

Když Sally obcházela stůl, slečna Liddellová ji sledovala. Jako by dívku po rozhovoru při večeři poprvé viděla zřetelně. Sally byla velice štíhlá. Těžké narudlé vlasy jí pod čepečkem padaly dolů, až se zdály na její štíhlou šíji příliš těžké. Dětské paže měla dlouhé, pod narudlou kůží se jí rýsovaly lokty.Široká ústa měla ukázněně zavřená, zelené oči se střízlivěsoustřeďovaly na úkol. Slečny Liddellové se náhle zmocniliracionální záchvat náklonnosti. Sally si počíná velice pěkně, opravdu velice pěkně! Vzhlédla, aby zachytila dívčin pohled, ausmála se na ni, aby vyjádřila svůj souhlas a dodala jí odvahu. Jejich oči se v té chvíli setkaly. Celé dvě vteřiny hleděly jedna

P. D. J A M E S O VÁ

10

na druhou. Pak se slečna Liddellová začervenala a odvrátila zrak. Rozhodně se musela zmýlit! Sally by se určitě nikdy

neodvážila takhle na ni podívat! Celá zmatená a zděšená se

snažila ten krátký zrakový kontakt analyzovat. Třebaže sama

si ji měřila s protektorským výrazem souhlasu, v dívčiných

očích nevyčetla podřízenou vděčnost, jež byla příznačná pro

Sally Juppovou z mariánského útulku, nýbrž pobavenéopovržení, jakýsi náznak zarytosti a antipatie, jež svou intenzitou působily až děsivě. Pak se zelené oči sklopily a záhadná Sally byla opět poddajnou, podrobenou dívkou, oblíbenkyní slečny Liddellové. Onen okamžik však vykonal své. SlečnyLiddellové se náhle zmocnila předtucha. Bývalou Sally doporučila bez výhrad. Vždyť všechno vypadalo tak uspokojivě. Dívka sejevila nanejvýš pozitivně. Snad až příliš dobrá pro práci naMartingale. Ale už se stalo a teď bylo pozdě uvažovat o tom, zda to bylo moudré rozhodnutí. Ze všeho nejhorší by byl Sallyin potupný návrat do Útulku u Svaté Marie. Slečnu Liddellovou v té chvíli poprvé napadlo, že příchod její favoritky naMartingale by mohl způsobit komplikace. Samozřejmě nemohla předvídat jejich rozsah ani to, že skončí násilnou smrtí.

Catherine Bowersová, která přijela na Martingale na víkend,

toho během večeře mnoho nepronesla. Byla to obyčejnáslušná dívka, a proto ji poněkud zděsilo, když si uvědomila, že

straní slečně Liddellové. Od Stephena bylo pochopitelněvelice šlechetné a galantní, že se Sally tak důrazně zastal,Catherine však vždycky rozčilovalo, když její přátelé, kteří neměli

představu o tom, co to je být ošetřovatelkou, vykládali, jaké

má ušlechtilé povolání. Romantické představy jsou sicekrásná věc, ale pro ty, kteří vynášejí po nemocných mísy a pracují

mezi delikventy, je to jen malá útěcha. Svrběl ji jazyk, chtěla se zapojit do hovoru a povědět své, ale kvůli Deborah, která seděla u stolu proti ní, raději mlčela. Večeře, jako ostatně všechny neúspěšné společenské záležitosti, se zdála trojnásobně dlouhá. Catherine si pomyslela, že snad v žádnérodi

ZAHALTE JÍ TVÁŘ

11

ně ještě tak dlouho neseděli u kávy a že se mužští ještě nikdy

tolik neloudali. Ale konečně bylo po všem. Slečna Liddellová

se vrátila do útulku s náznakem, že by nebylo dobře, kdyby

tam slečna Pollacková, její jediná zástupkyně, zůstala příliš

dlouho sama. Pan Hinks zahuhlal, že se ještě musí připravit na

zítřejší kázání, a zmizel v jarním vzduchu jako přízrak.Maxi

eovi a doktor Epps se pak spokojeně usadili kolem hořícího

krbu v salonu a bavili se o hudbě. Nebyl to předmětrozhovo

ru, který by si Catherine vybrala. Dala by přednost dokonce

i televizi, jediný televizor však měli na Martingale v Marti

ně pokoji. Když už se mělo debatovat, Catherine doufala, že

se řeč stočí na medicínu. Doktor Epps by mohl třebapozna

menat: No ovšem, slečno Bowersová, vy jste přece zdravotní

sestra, to je pro Stephena moc pěkné, když má někoho, kdo

sdílí jeho zájmy. Pak by se mohli bavit oni tři, zatímco by pro

změnu zase Deborah ostrouhala a konečně by si uvědomila,

že muži už mají po krk krásných ženských, které jsou kniče

mu, třebaže jsou elegantně oblečené. Také by jí snad došlo,

že Stephen potřebuje někoho, kdo rozumí jeho povolání a je

schopen s jeho přáteli vnímavě i zasvěceně diskutovat. Ale to

byl jen krásný sen a jako většina snů měl daleko ke skuteč

nosti. Catherine seděla, ruce vztahovala k chabémuplamín

ku hořícího polena a snažila se vypadat nenuceně, zatímco

ostatní se bavili o jakémsi hudebním skladateli se záhadným

jménem Peter Warlock, o němž nikdy neslyšela. Snad jí jen

vzdáleně připomínal zapomenutou dávnou minulost.Debo

rah sice tvrdila, že mu nerozumí, dokázala však jako vždycky

se svou neznalostí koketovat. V její snaze zapojit Catherine do

rozhovoru tím, že se jí zeptala na paní Bowersovou, spatřo

vala Catherine blahosklonnost, nikoli zdvořilost. A tak když

nová služebná vešla se vzkazem pro doktora Eppse, pocítila

úlevu. Jedna z jeho pacientek na vzdálené farmě začala rodit.

Lékař se zdráhavě zvedl z křesla, otřepal se jako chundelatý

pes a omluvil se. Catherine se chopila poslední příležitosti.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist