načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Záhady strážce duší -- Fakta-odhalení - Arnošt Vašíček

Záhady strážce duší -- Fakta-odhalení

Elektronická kniha: Záhady strážce duší -- Fakta-odhalení
Autor:

Co znamená prastarý magický znak namalovaný na křtinských lebkách? Působilo na Moravě přísně utajené Bratrstvo ohně? Jaké tajemství skrývá obraz zázračné Madony? Žili mezi námi ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  120
+
-
4
boky za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Mystery Film
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 160
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-3003-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Co znamená prastarý magický znak namalovaný na křtinských lebkách? Působilo na Moravě přísně utajené Bratrstvo ohně? Jaké tajemství skrývá obraz zázračné Madony? Žili mezi námi nezranitelní fexti? Byl Vojtěch z Pernštejna zavražděn? Střeží jeho hrobku smrtící kletba? Nachází se na hradě Houska brána do jiných světů nebo je tu ukryto svědectví o neznámé historii? Podaří se rozluštit poselství, zakódované do stěn tamní kaple?                                                                              Kniha plná fascinujících faktů, hypotéz a konspiračních teorii navazuje na úspěšný titul Sedm záhad Strážce duší a pokouší se poodhalit další jedinečné záhady českých dějin.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mystery Film

Ostrava 2009

FAKTA — ODHALENÍ


Arnošt Vašíček: Záhady Strážce duší

Mystery Film, Ostrava 2009, první vydání

Copyright © Arnošt Vašíček

Veškerá práva vyhrazena. (All rights reserved.)

Tato kniha ani jakákoliv její část včetně fotografií nesmí být publikována, kopírována,

elektronicky ani jiným způsobem šířena bez výslovného povolení.

Vydal: Arnošt Vašíček – Mystery Film, Mánesova 20, Ostrava 2

Fotografie: ČTK, Jan R. Hrdina, Profimedia a Arnošt Vašíček

Obálka, grafická úprava a sazba Daniel Janošec

Vytiskla Tiskárna Oldřich Harok, 739 34 Šenov

Mystery Film

Ostrava 2009

ISBN 978-80-904190-1-8


5

Obsah

I. Bratrstvo ohně 9

Údolí suchých kostí – Pomalované lebky – Šifry

mistra Eycka – Nerozluštěný rukopis – T jako

tajemství – Tušení světla – Příliš mnoho otázek –

V temném svitu Saturna II. Pod knutou zázraků 57

Na křídlech andělů? – Létající vůz – Krvavá stopa

– Dvanáct stříbrných soch III. Fexti a vlkodlaci 82

Mágové a světci – Prometheův syndrom –Neviditelný štít – Souboje s čaroději – V kůži vlka –Syndrom ozvěny – Vražedný jas úplňku – Hřbitovní

záhada IV. Neviditelný zabiják 125

Předčasný pohřeb – Vražda na objednávku? –

Kámen smrti – Prokletá hrobka V. Tajemství pekelného hradu 142

Brána do neznáma – Co se skrývá pod podlahou –

Rébusy na stěnách

„Nevěř tomu, čemu nerozumíš,

ale nezavrhuj, cos neprozkoumal.“

Karel Čapek

I. bratrstvo ohně

Ten pohled byl úděsný a zároveň vyvolával nadšení.

Ještě před okamžikem nikdo z nich nevěděl, co senachází za zavaleným koncem úzké a velmi nízké větrací chodby. Pouze tušili, že podzemí chrámu skrývá další neznáméprostory.

Konečně odstranili poslední kámen a  překonali zbývajících pár metrů ke zčernalému otvoru. Jeden z nich posvítil dovnitř.

Venku, vysoko nad jejich hlavami, svírala krajinu mrazivá únorová noc. Dole bylo o poznání tepleji, a navíc jespalovala objevitelská horečka.

Do konce směny scházelo pouhých pět minut. Pouhých tři sta sekund, pak se měli vysoukat zpět na povrch, sbalit výstroj a  odjet domů. Nečekali, že se zrovna v  této chvíli stane něco tak výjimečného.

Nyní dva muži a  jedna žena udiveně zírali do necelých deset metrů dlouhé lichoběžníkové krypty. Její dnopokrývala vysoká vrstva lidských kostí. Kužely světla baterekklouzaly po strašidelné změti ostatků tam a zpět. Tohle rozhodně nebyla klasická hrobka. Těla nebožtíků nespočívala v rakvích a nehalily je rozpadající se rubáše. Hnáty a lebky ležely na sobě bez ladu a skladu; děsivá hromada, navršená neznámo kým a neznámo proč.

A  skrývala se tu ještě jedna podivnost. Dvanáct černě pomalovaných lebek s velkým písmenem T na čele. Komu asi patřily? Kdo a  čím byli lidé, jejichž ostatky kdosi takto vyzdobil? A co znamená symbol, který malbě dominuje?

Jedinečný nález byl zaznamenán 9. února 1991 ve 21.25 hodin. Zasloužil se o něj brněnský Speleologický klubvedený Markem Šenkyříkem. Jeho členové se více než dvaměsíce probíjeli náhodně objevenou chodbou pod chrámem Panny Marie ve Křtinách. Nevěděli, co je čeká na konci, ale oprávněně předpokládali, že zdejší podzemní prostory jsou mnohem větší a složitější, než by se zdálo. Možná dokonce navazují na ohromný systém až několik kilometrů dlouhých tajných chodeb, o nichž vyprávějí pověsti.

Ještě na počátku minulého století prý děti ze sousední Habrůvky sestupovaly starým železným schodištěm dotunelu, kterým si krátily cestu do křtinské školy. Kdyby sevydaly na druhou stranu, dorazily by až do vzdáleného Nového hradu u Olomučan. Podle jiných zvěstí lze bočními větvemi chodeb vstoupit do některých krasových jeskyní Křtinského údolí nebo po hlavním tahu dojít až do zábrdovickéhokláštera. Další chodba snad míří k Bukovince a jiná k zámku.

Jeskyňář Norbert Havlíček již v roce 1943 prošel křtinský chrám s virgulí v ruce a zaměřil v podzemí složitě rozvětvený labyrint chodeb a  krypt. Svůj nález v  době války nemohl ověřit. Podařilo se mu ale vyslechnout křtinského rodáka Antonína Cvilinka a zapsat jeho velmi zajímavé svědectví.

Údolí suchých kostí

„Právě před padesáti lety, tedy roku 1893, se opravovala venkovní fasáda křtinského kostela. Bylo mi tehdy sedmnáct let. V  pracovní partě, do které jsem byl zařazen, byl také můj kamarád, nějaký František Trégl, stejně starý jako já,

11

a dva starší dělníci (asi 40 roků) Antonín Bartoň a Antonín

Špička. Jednoho dne jsme se domluvili, že se podíváme do

krypty pod kostelem. V  polední přestávce jsme si vzali ze

skladu nářadí dva velké železné sochory a vešli jsme dokos

tela zadním vchodem u sakristie. Hlavní kostelní dveře byly

uzavřeny. Nikdo ze spoludělníků o naší výpravě nic nevěděl.

Ze stojanu bočního oltáře jsme si vzali menší zbytky svíček,

každý jeden. Železné sochory jsme provlékli kruhyv uzaví

rací desce, a přestože deska měla pořádnou váhu, podařilo se

nám ji pozvednout a odsunout natolik, abychom se protáhli

dovnitř. Zapálili jsme každý svoji svíčku a sestoupili poscho

dech dolů. Bylo asi půl jedné odpoledne. Jakmile jsme byli

dole, začali jsme se rozhlížet. Všude kolem nás byly samé

rakve a  chodby. Někde byly rakve jen jednou řadou, jinde

dvěma řadami proti sobě. V kryptě byl docela čistý vzduch

a z toho jsme usoudili, že někde musí být větráky, ale žádné

jsme nikde neviděli a nenašli. Chodby v kryptě jsou klenuté,

stavěné z červených cihel, zdivo neomítnuté a tak zachovalé,

že se zdá, jako by stavba byla dokončena teprve nedávno.

Chodili jsme sem a tam a prohlíželi rakve, které byly všude

uloženy přímo na zemi. U  některých jsme ze zvědavosti

zvedli víka. Mrtvoly byly oblečeny do rubášů, které se však

pod dotekem ruky rozpadaly v prach a zůstala jenom kostra.

Pokud se pamatuji, jsou rakve dřevěné, stářím již zpuchřelé,

a  u  každé je na zdi umístěna dřevěná cedulka se jménem,

kdo je tam uložen. Na žádné ze jmen se již nepamatuji. Jsou

zde též pohřbeny jeptišky v hábitech, některé docela mladé

dle úplně zachovalého chrupu. Pamatuji se, že na straně

směrem ,ke staré poště‘ leží nějaký církevní hodnostář, který

měl zachovalý ornát s velkou lesklou sponou a ve zkřížených

rukávech velký křížek. I jinde jsme viděli mnoho kovových

věcí, prsteny, spony, křížky, které vypadaly dle vzhledu jako

zlaté, žádného z těchto předmětů jsme se však nedotkli.

Při prohlídce čas ubíhal a zapomněli jsme úplně na to, že máme jít pracovat, a že nám vlastně již svíčky takédohořívají. Byla chyba, že jsme rozsvítili všechny čtyři svíčky, byla by nám dobře stačila jen jedna. A teď nám na zpáteční cestu také jen jedna, ta nejdelší, zůstala. Při světle jedné svíčky se však šlo špatně dopředu, všude jen rakve, pilíře, chodby a rakve, ztratili jsme již dávno orientaci, kde je východ. První kamarád nesl svíčku a druzí se ho drželi jeden zadruhým v řadě za sebou. Točili jsme se kolem pilířů, vráželi do nich při špatném světle a východ ne a ne najít. Konečně jsme byli zcela bezradní a dostávali jsme strach, že nám poslední svíčka dohoří a potmě nebude možné jít. Ze strachu vznikla hotová panika. Ve snaze dostat se co nejrychleji ven, snažil se každý z nás být vpředu. Zakopávali jsme o rakvea šlapali do nich ve tmě, jen abychom již byli venku. Zpuchřelé rakve křupěly, jako když se šlape do umrzlého sněhu, jejich obsah se rozprašoval, takže jsme za chvíli byli pokryti vrstvou špíny a prachu. V největším zoufalství a strachu jsmeslyšeli najednou políra (stavbyvedoucího), jak píská na píšťalku, a  tak ve směru zvuku jsme se dostali přece jen ke schodišti, které vedlo z krypty do kostela. Nebýt políra, nevím, co by se tenkrát přihodilo. Polír nás totiž přece jen za nějakou dobu po polední přestávce postrádal na stavbě, a  když nás nikde venku nenašel, zašel do kostela. Zde uviděl odsunutou náhrobní desku a hned ho napadlo, že jsme asi dole.Sestouil tedy po schodech, pískal vytrvale, až jsme se ozvali, a tím nás zachránil, sám nevím od čeho. Když jsme vyšli z krypty, bylo přesně třičtvrtě na čtyři. To si pamatuji jako dnes.“

Antonín Cvilink a  jeho parťáci pobyli dole více než tři hodiny. Jak velké a složité asi musí být toto sklepení, když v něm dokázali zabloudit? Podaří se ho někdy celé důkladně prozkoumat a najít i zmiňované chodby, vedoucí kamsi do neznáma?

Původní vchod v  podlaze chrámu byl na počátku 20. století překryt novou dlažbou. Nikdo už neví, kde přesně se nacházel. Na základě nových měření speleologové zatím odhalili menší část podzemí. Jedinečný objev se jim podařil pod chrámovou věží.

Pomalované lebky

V  lichoběžníkové kryptě spočívaly ostatky téměř tisíce osob. Odkud se tak ohromné množství kostí vzalo?

Chrám Panny Marie byl vybudován v první polovině 18. století na místě, kde dřív stály dva středověké kostelya hřbitov, na němž se pohřbívalo přes pět set let. Předpokládá se, že právě kostry ze zrušených hrobů skončily na jedné velké hromadě. Jak je možné, že se mezi nimi nacházelo i dvanáct pomalovaných lebek? Ty rozhodně nemohly být uloženy v zemi. Kresba, vytvořená směsí dřevěného uhlía živočišného tuku, by to nepřečkala. Lebky musely původně ležet na dobře chráněném, suchém a chladném místě, snadv samostatné hrobce nebo ve sklepení původního kostela. Šlo tedy o příslušníky nějakého šlechtického rodu, opaty, faráře, nebo jiné významné osoby?

„Téměř shodný způsob označení všech dvanácti lebek svědčí o  tom, že v  tomto případě nebyla totožnost mrtvých důležitá. Kresba snad spíše symbolizuje nějakýzvláštní povahový rys nebo možná osud společný všem dvanácti zemřelým. Evidentně byly takto označeny kosterní pozůstatky lidí nějakým způsobem výjimečných. Je dokonce možné, že by se mohlo jednat o lebky mučedníků.Historikové se shodují v názoru, že kresby podle svého charakteru pocházejí ze 17. století. Je obecně známo, že v doběpobělohorské u  nás dochází ke vzkříšení památky katolických mučedníků, a byly to právě Křtiny, které v té době prosluly jako jedno z  významných center rekatolizačního hnutí na Moravě.“

Hypotéza antropoložky Ladislavy Horáčkové, kteránalezené kosterní ostatky dlouho zkoumala, má ale háček. Proč pomalované lebky nebyly vystaveny na čestném místě přímo v chrámu a skončily na hromadě jiných starých kostí?Takové zacházení s ostatky katolických mučedníků by kněz jistě nepřipustil. Spíše se zdá, že nikdo netušil, komu lebkypatřily a co znamená malba, kterou jsou ozdobeny.

U nás nikdy nic podobného nebylo zaznamenáno. Ale na rakouském venkově se ještě ve druhé polovině minuléhostoletí dochoval zvyk vybírat lebky z hrobů, vybělit jea pomalovat. Okolo skrání se táhly větvičky vinné révy, dubu, buku, oleandru nebo břečťanu. Ostatky dětí, svobodných dívek a šestinedělek zdobily růže. Na čelo se psalo jméno,povolání nebo alespoň iniciály a datum úmrtí, aby se dal nebožtík spolehlivě identifikovat. Nic z  toho ale na lebkách z  Křtin nenajdeme.

„Možná, že by se podařilo trochu poodhrnout roušku tajemství dvanácti dekorovaných lebek, kdybychom dokázali vysvětlit symboliku kresby, především písmene Tuprostřed čelní krajiny. Je možné, že se jedná o poslední písmeno hebrejské abecedy – tav – a byly takto označeny lebky osob, které měly být spaseny.“

Úvaha doktorky Horáčkové vychází z vize biblickéhoproroka Ezechiela. „I  zavolal na mne mocným hlasem: ,Blíží se ti, kteří budou trestat město; každý se svou zkázonosnou zbraní v  ruce.‘ A  hle, šest mužů přichází cestou od Horní brány, obrácené k  severu, každý se svou ničivou zbraní v  ruce. Jeden z  nich je oděn lněným šatem a  má na bedrech písařský kalamář. Když přišli, postavili se u bronzového oltáře. Tu se přenesla sláva Boha Izraele z cheruba, na němž spočívala, k  prahu domu. Hospodin zavolal oděného lně>



Arnošt Vašíček

ARNOŠT VAŠÍČEK


27. 8. 1953

Arnošt Vašíček je český spisovatel, scénárista a záhadolog.

Arnošt Vašíček vystudoval Karlovu univerzitu v Praze, Fakultu žurnalistik. Patří k nejakčnějším českým záhadologům.

Arnošt Vašíček píše o záhadách knihy a scénáře. Navštívil například Jižní Ameriku za mystérii podivných mumií a hrozivého zvířete sachamamy. Právě tohoto tvora spatřilo několik domorodců na severozápadě Peru. O podobném živočichu si odjakživa vyprávějí peruánští indiáni. Říkají mu sachamama, ale v jiných částech Amazonie je známý jako minhacao. ˇUdajný netvor, dlouhý 15 - 40 metrů prý dokáže dlouhé týdny pod hladinou, odkud se občas vynoří a ničí vše, co mu přijde do cesty. O tom všem informují peruánská a světová média. Když to Vašíček zjistí, neváhá a vyráží do hlubin peruánské džungle. Je první, kdo se dostal na místo, vyfotil čerstvou stopu a vyslechl očité svědky. Své zážitky popisuje v knize - Tajemná minulost.

Vašíček se vydal i na indonéský ostrov Jáva za tajemnými trpasličími bytostmi.

Dalším Vašíčkovým velkým tématem je hledání důkazů o přítomnosti mimozemských civilizací na Zemi. Odvolává se na nálezy tisíce let starých kreseb ve skalách např. v Austráli, na nichž rozpoznáváme létající stroje a postavy astronautů.

Vzpomíná na okamžiky, na které nelze zapomenout, např. návštěva zapovězené jeskyně na souostroví Fidži, pobyt u kmene Dani na Západním Iránu, setkání s marockými mágy a kouzelníky ad.

Svou pozornost věnuje spisovatel také Česku. Vydává se do míst s templářskou minulostí, pokouší se o rozluštění tajemství Ďáblovy bible.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist