načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Záhadná egyptologie - Vladimír Liška

Záhadná egyptologie
-4%
sleva

Elektronická kniha: Záhadná egyptologie
Autor:

Egyptologie už od chvíle svého mocného vzestupu po rozluštění staroegyptského písma v 19. století zažívala v nepřetržité kontinuitě badatelského úsilí neustálý boom doplňovaný ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 171
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace , portréty
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788073888329
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Egyptologie už od chvíle svého mocného vzestupu po rozluštění staroegyptského písma v 19. století zažívala v nepřetržité kontinuitě badatelského úsilí neustálý boom doplňovaný objevy, nad nimiž lidstvo již mnohokrát strnulo v němém úžasu. Ale čím více poznatků egyptologové shromažďovali, čím více přibývalo jejich objevů, tím patrnější bylo, že dějiny této nejstarší civilizace lidstva jsou plné otázek a otazníků, na které se buď těžko odpovídá, nebo na ně neexistuje pouze jedna odpověď – a rozho

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Medvěd a liška Medvěd a liška
Ščerbová Tereza
Cena: 164 Kč
Zakázaná egyptologie Zakázaná egyptologie
Ercivan Erdogan
Cena: 188 Kč
Pavel Liška, Tomáš Matonoha: Legendární scénky - DVD Pavel Liška, Tomáš Matonoha: Legendární scénky - DVD
Liška Pavel, Matonoha Tomáš
Cena: 177 Kč
Liška v dámu Liška v dámu
Kratochvil Petr
Cena: 251 Kč
Kam běží modrá liška Kam běží modrá liška
Gjurić Andrej
Cena: 250 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

© Vladimír Liška, 2011

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, s. r. o., 2011

Cover photo © Thinkstock, 2011

ISBN 978-80-7388-523-6


„Pravdy, poznatky, vědomosti a ‚skutečnosti’ jsou závislé

na čase: jsou časem překonávány a čas je mnohdy

odhaluje jako omyly. Čas dělá z včerejšího vědění

vědecké bludy, otřepané vtipy.“

Erich von Däniken


6

Prolog

Egyptologie na rozcestí?

Dějiny starověku jsou jednou z  nejobsáhlejších a nejzajímavěj

ších historických vědních disciplín. Starověk je totiž kolébkou

prvních vyspělých civilizací našeho světa a mnohé události s ním

spojené jsou dodnes předmětem dohadů i  spekulací nejen mezi

archeology a  historiky, ale i  novináři, spisovateli a  soukromými

badateli, pro které se studium tak vzdáleného života našich pra

předků stalo celoživotní vášní.

Jako by zde působila zvláštní magie dávných věků,promlouva

jící k nám přes propast času v ozvěnách něčeho nepostižitelného,

tajemného a  někdy i  bizarního. Sevřeni v  okovech všemocného

vědecko-technického pokroku i  technologií hledíme s  nadějemi

do  budoucnosti a  obracíme se ke  kořenům toho, co naši dnešní

civilizaci učinilo tím, čím je.

Možná hledáme jen skrytou moudrost člověčenství, která je

nám již notně vzdálena, snad proto tíhneme k tak dávným dobám

našeho zrodu, abychom se pokoušeli najít ztracené předivo toho, co


7

Prolog

je nám dosud zapovězeno poznat, v  podivném klubku polopravd

a  mýtů, jichž je právě starověká epocha lidstva plná. Vedle popis

ných faktů, nashromážděných generacemi archeologů, historiků,

ale i odborníků na starověké umění a architekturu, zůstáváve sta

rověku stále mnoho věcí nepochopených, záhadnýchi kontroverz

ních, což této dějinné epoše dává punc nezměrné přitažlivosti.

Jednou z klíčových vědních disciplín této velké epochy dějin

lidstva se stala egyptologie, která od chvíle svého mocnéhovze

stupu po rozluštění staroegyptského písma v 19. století (1822)za

žívala v  nepřetržité kontinuitě badatelského úsilí neustálý boom,

doplňovaný objevy, nad nimiž lidstvo již mnohokrát strnulov ně

mém úžasu. Ale čím více poznatků egyptologové shromažďovali,

čím více přibývalo jejich objevů, tím patrnější bylo, že dějiny této

nejstarší civilizace lidstva jsou plné otázek a otazníků, na které se

buď těžko odpovídá, nebo na  ně existuje odpovědí více – a roz

hodnout, která z nich se blíží pravdě, je stále velice obtížné.

Z egyptologie se tak časem začalo stávat mysterium; stále více

lidí bylo přesvědčeno o tom, že dějinná pravda, která je dnespo

řád jen částečně odkrytá, zahrnuje mnohem více, než se dosud

oficiálně v  egyptologických kruzích přiznává. Řada především

soukromých badatelů, kteří se touto starověkou civilizací zabý

vali a dále zabývají, dospěla k přesvědčení, že egyptologové, tito

odborníci sázející na  exaktní výzkumnou práci, sice odvádějí

dobré výkony, ale jejich poznatky i závěry mnohdy vyznívajípří

liš schematicky, kategoricky, a chybějí jim hlubší analýzy týkající

se především otázek „jak“ a „proč“.

Typickým příkladem takového přístupu je snaha vysvětlovat

zjištěné poznatky pomocí náboženských atributů, neboťstarově

ký Egypt byl doslova prosycen složitou náboženskou i věroučnou

soustavou a s ní spojenou symbolikou, která z dochovanýchstaro

egyptských textů doslova čiší. Soubory těchto textů (např.Egypt

ská kniha mrtvých) zcela zřetelně vypovídají, že život dávných

Egypťanů byl ponejvíce ovlivňován právě náboženstvím a  moc

i vliv tehdejší privilegované kněžské kasty byla pro existenci této


8

Záhadná egyptologie

přes tři tisíce let trvající civilizace rozhodující. Dokonce i původ

staroegyptských králů byl odvozován od  složitého systému tam

ních božstev, v  jejichž hierarchii není ani dnes snadné se přesně

a  kvalifikovaně orientovat. Královská funkce tak měla ve  starém

Egyptě božský původ i podstatu.

To pochopitelně vyvolalo mezi egyptology snahy měřit svéob

jevy a  poznatky náboženskými představami dávných Egypťanů,

aniž se vždy bralo v potaz, že i ony mohou v určitých případech

sehrávat jen roli jakýchsi kódů nebo šifer, za nimiž se můžeskrý

vat úplně jiná realita. Vládnoucí teokratická staroegyptská kasta

tak před ostatním obyvatelstvem mohla pod nánosem teologické

symboliky téměř dokonale maskovat podstatu a povahu toho, co

prapůvodně se staroegyptským náboženstvím nemuselo souviset

a  mělo možná úplně jiný základ, než jaký tomu pozdější kněž

ská mystika přisoudila. A  odtud byl už jen krůček ke  kacířské

myšlence, že egyptologie se dopustila i  řady omylů, či dokonce

vědomých podvrhů v  soustavě dodnes prezentovaných názorů

a  učených závěrů, které z  tohoto vědního oboru činí poměrně

uzavřenou disciplínu.

To, že egyptologie volá po  novém, nonkonformním přístupu,

si už ve druhé polovině 60. let minulého století jako jedenz prv

ních uvědomil soukromý badatel, spisovatel a  podnikatel Erich

von Däniken, jenž na  sebe upozornil svým bestsellerem Vzpo

mínky na  budoucnost, který mu otevřel dveře mezi uznávanére

prezentanty záhadologické literatury faktu. Däniken byl první,

kdo oficiální egyptologii nastavil zrcadlo a poukázal na řadune

jasností i  kontroverzních výkladů, které podrobil alternativním

hypotézám a teoriím.

Vědecký svět se však tehdy proti jeho novátorským názorůmpo

stavil a důrazně protestoval proti tomu, aby se nějaký nedouk pletl

do  záležitostí tak vážené vědy. Däniken však v  desítkách dalších

knih pokračoval v kritických náhledech na celou epochu starověku

a dál rozvíjel své myšlenky spočívající na jediné teoretické premise:

Lidská civilizace a její starověká kultura byla ovlivněnamimozem


9

Prolog

skými návštěvníky a  jejich kulturními a  technologickými zásahy

do vývoje lidstva. Zároveň zdůraznil, že o tom existujeve starově

kých mýtech a legendách řada důkazů, nemluvě o některýcharcheo

logických artefaktech, s nimiž si prý vědci nevědí rady, protožene

zapadají do vžitého schématu kulturního evolucionismu.

Tato idea vpadla mezi odborníky na starověkou epochua pre

historii jako časovaná nálož. Ne že by snad obrátila stávající vý

klady dějin starověku naruby, k tomu nebyly Dänikenovy vývody

dostatečně průkazné, ale přece jen se začalo časem ukazovat, že

leccos začíná volat po doplnění i případných opravách dávno již

vyslovených odborných závěrů. Týkalo se to i egyptologie,stěžej

ní vědy o starověku. Däniken poukázal na některé nejasnosti,kte

ré oficiální egyptologie buď přehlížela, nebo obratně retušovala

mlčením, aby tak tyto nejasnosti skryla před veřejností.

Tak vznikl počátkem 70. let minulého století nový obor pa

leoastronautika, k  němuž se časem začala hlásit řada Dänikeno

vých stoupenců, mezi kterými nechyběli ani vědečtí pracovníci či

novináři, jimž byl způsob kritického myšlení velmi blízký, i když

s Dänikenem ne ve všem souhlasili. Přesto ale uznávali, že svými

názory píchl do vosího hnízda, a to, co mělo zůstat v egyptologii,

ale i  dalších oborech zabývajících se prehistorií a  starověkem ta

buizováno, najednou začalo díky němu vyplouvat na povrch.

Logika Dänikenových úvah, prohlašovaná jeho odpůrci jen

za  ničím nepodložené spekulace, začínala být ve  svém souhrnu

stále preciznější a  byla podkládána jasnou argumentací opřenou

o konkrétní příklady. Ostouzený nedouk začínal vědeckému světu

dokazovat, že ví přesně, o  čem mluví, a  je schopen se svým pro

tivníkům postavit i ve zcela věcných diskusích. Vědečtíkonzerva

tivci ale prohlásili paleoastronautiku za pseudovědu a její přední

reprezentanty, kterých začalo přibývat, za  mystifikátory dávných

dějin lidstva a tvůrce „fantastické archeologie“, která prý neníni

čím jiným než pseudovědou.

Jenomže boom nového oboru se jim zastavit nepodařilo, pro

tože paleoastronautičtí badatelé mezitím ve  svých publikacích


10

Záhadná egyptologie

i specializovaných časopisech zcela pregnantně vyjadřovali svásta

noviska a formulovali teze, na jejichž základě bylo možnépaleoast

ronautiku rozvíjet, a utvářet tak další nové pohledy na starověkou

minulost lidstva. Díky jejich studijnímu i výzkumnému úsilí začalo

přibývat nečekaných otázek a nevyřešených či nedořešených záhad.

Jejich závěry lze shrnout do následujících obecných tezí:

1. Vznik vyspělých starověkých civilizací nebyl dosud vědoudo

statečně vysvětlen.

2. Starověká náboženství a jejich mytologie odrážejí skrytouhis

torickou realitu, která byla v mnoha ohledech nesprávněinterpre

tována. Je třeba tuto mytologii dešifrovat na základě současných

poznatků i  dnešních technologických vymožeností a  pokusit se

precizovat její pravdivé jádro.

3. Technologické znalosti byly ve  starověku na  mnohem vyšší

úrovni, než se dosud předpokládá.

4. Do vývoje lidstva pravděpodobně zasáhli příslušníci velmirozvi

nuté, neznámé civilizace, která mohla být mimozemského původu.

5. Teorie o  vzniku člověka typu homo sapiens sapiens naráží

na řadu nezodpovězených otázek, které věda nebere příliš v potaz.

Je třeba nově přehodnotit darwinismus a  evolucionismus, neboť

řada moderních vědeckých poznatků těmto teoriím již neodpoví

dá, nebo je s nimi v rozporu.

6. Zvýšená pozornost badatelů se musí zaměřit na  záhady sou

visející s archeologickými nálezy z epoch prehistorie a starověku.

7. Musí být vyhlášen boj proti vědomému utajování těchpoznat

ků a objevů z nejstarších epoch lidského vývoje, které nezapadají

do současných evolucionistických vědeckých výkladů a teorií.


11

Prolog

Teze stoupenců paleoastronautiky vyvolaly ve vědeckém světě

poprask. Myšlenka mimozemských zásahů do vývoje lidstva byla

zásadně odmítnuta s výsměchem, neboť údajně znehodnocovala

výsledky letitých vědeckých výzkumů starověkých kultura prin

cipiálně je stavěla do  jiného světla. Žádaly se nezpochybnitelné

důkazy, avšak ty nebyly v dané chvíli k dispozici.Paleoastronau

tika byla teprve na počátku svého budoucího rozvoje a její zápas

s vědeckým doktrinářstvím byl velmi obtížný.

Až časem, když poznatků o  oprávněnosti paleoastronautic

kých teorií a  hypotéz začalo přibývat, se začalo stále zřetelněji

ukazovat, že na  „dänikenovském“ způsobu myšlení a uvažová

ní může něco být. Tak například Bhaktivedantův institut v USA

shromáždil do devadesátých let minulého století postupnědesít

ky archeologických a paleontologických nálezů, prohlašovaných

dosud jen za  falsa či „anomálie“, a  představil jejich soubor od

borníkům i  veřejnosti. Jednalo se o  nálezy, které nezapadaly ča

sově do evoluční teorie lidského vývoje a o jejichž průkaznosti se

ve většině případů dalo jen stěží pochybovat. To znamenaloprů

lom. Na paleoastronautiku se od této chvíle začalo i ve vědeckém

světě pohlížet s jistým respektem.

Stranou novátorských přístupů nezůstala ani egyptologie.Za

čalo se ukazovat, že tato starobylá kultura skrývá mnohem více

záhad, než egyptologové dosud připouštěli. Paleoastronautič

tí badatelé kladli úplně nové otázky, stanovovali nové hypotézy

a  teorie o  klíčových okamžicích staroegyptských dějin. Stavby

pyramid, dávná božstva, tabuizované znalosti dávných Egypťanů

– to vše se pojednou začínalo drát na povrch v souvislostech, které

by egyptology ještě před půlstoletím vůbec nenapadly. Některé

zažité vědecké teorie začaly být zpochybňovány jako zastaralé

a byl nastolen požadavek jejich dalšího přezkoumávání.

Tato kniha chce na  některé důležité a  zároveň sporné otázky

a otazníky ve vztahu k oficiální egyptologii poukázat. Pevnědou

fám, že se stane svědectvím toho, že tato dosud nejlépe zmapo

vaná starověká civilizace stále skrývá mnohá tajemství, k jejichž


12

Záhadná egyptologie

definitivnímu rozluštění se mnozí nezávislí badatelé možná při

blížili více, než si egyptologové v současnosti připouštějí.

Rozhodně to však neznamená, že by tato kniha měla zpo

chybňovat výsledky vědeckých výzkumů starověkého Egypta. Jde

spíše o  alternativní interpretace některých poznatků, které sice

na  někoho mohou působit překvapivě, nicméně posouvají naše

poznání o  této starověké civilizaci k  hranicím dosud jen tušené

historické reality.

Možná to v  budoucnu pomůže nasměrovat egyptologii k no

vým výzkumům, které by doplnily všechny dosud sporné poznatky,

k nimž tato věda po dobu své existence dospěla. Zda by to zároveň

mohlo vést i  k  revizi toho, co dosud egyptologové svou neúnav

nou prací světu přinesli, zůstává otevřenou otázkou. Ale vzhledem

k tomu, že se každý vědecký obor vyvíjí a zdokonaluje metodysvé

ho výzkumu, nelze takovou možnost a priori vyloučit.

Témata egyptologie jsou natolik široká a  obsáhlá, že je nelze

vměstnat do  jedné knihy. Volil jsem proto metodu dílčích sond

k  těm nejožehavějším otázkám a  otazníkům, jež jsou s  touto

historickou vědou spjaté a  o  nichž se stále diskutuje. A  zároveň

chci poukázat i na to, že paleoastronautický „revizionismus“ vůči

egyptologii stále existuje a nebyl dosud v mnoha směrechobjek

tivně zhodnocen.

Chtěl bych ještě upozornit na to, že bylo problematicképřede

vším přesné určování letopočtů vymezujících vlády jednotlivých

egyptských panovníků, protože údaje egyptologů se v tomtosmě

ru stále liší a chronologie dějin starověkého Egypta je neustáledo

plňována a zpřesňována. A protože dosud nelze vinou variability

v určení přesné chronologie dospět ke zcela objektivně platnému

výsledku, přidržel jsem se nakonec ve  většině případů chrono

logie vlád egyptských králů předního francouzského egyptologa

Christiana Jacqa (nar. 1947), kterou je ovšem třeba považovat jen

za přibližnou, a navíc se liší od datace jiných badatelů, jejichžkni

hy jsem studoval.


13

Prolog

Tento přístup jsem považoval za jediný možný způsob, jak sevy

hnout případným komplikacím, aniž bych se stával arbitrem toho,

čí chronologie je nejpřesnější, neboť její objektivizace neníegypto

logy dokončena.

Autor


14

Část I.

Zrození nové vědy

Za vznik nové historické vědy zvané egyptologie nepochybněvdě

číme Napoleonu Bonapartovi (1769–1821). Ne proto, že se v roce

1798 tento budoucí francouzský panovník pokusil Egypt dobýt

a  vylodil se v  této zemi s  téměř čtyřicetitisícovou armádou, ale

proto, že s  sebou na  tuto riskantní vojenskou akci vzal i  vědce –

orientalisty, techniky, astronomy a  další odborníky. Jejich cílem

bylo získat co možná největší množství poznatků o  jedné z nej

starších civilizací na Zemi...

Mezi nimi byl i velice zručný malíř aristokratického původu

Dominique Vivant Denon (1747–1825), který nedělal přiNapo

leonově egyptské expedici nic jiného, než že kreslil vše, co kolem

sebe viděl, a  shromažďoval unikátní kolekci starověkých soch,

sarkofágů a  dalších starožitností. Bonaparte celé tažení v Egyp

tě nakonec prohrál a  už o  rok později svou nemocemi zdevas

tovanou armádu opustil a vrátil se zpět do Francie, kde během

několika měsíců zosnoval vojenský státní převrat. Denon však


15

Zrození nové vědy

zůstal v Egyptě a pokračoval ve své záslužné badatelskéa malíř

ské činnosti.

V  roce 1801 Francouzi v  Egyptě kapitulovali před Angličany

a Denon byl nucen značnou část svých sbírek předat vítězům. Ale

i to, co se mezitím dostalo do Paříže, včetně kopií řady předmětů

odevzdaných Angličanům, představovalo vzácný materiál k další

mu studiu. Zmizela však jedna čedičová deska popsaná třemi typy

písma, která se později stala klíčem k  rozluštění egyptských hie

roglyfů. Ta se totiž mezitím ocitla v londýnském Britském muzeu.

Francouzští vědci však během let 1809–1813 realizovali ješ

tě další zcela ojedinělý projekt. Stalo se jím vydání čtyřiadvaceti

svazků Popisů Egypta, do nichž zahrnuli veškerý Denonůvobra

zový materiál, a před celou Evropou náhle vyvstala v plné kráse

civilizace budící i po tisíciletích respekt a touhu odhalit všechna

její tajemství. Náhle byly alespoň na papíře k mání památkyi zce

la neznámé znaky, jimž nikdo nerozuměl. Tušilo se, že jde možná

o písmo, ale jeho rozluštění se francouzským orientalistům zdálo

nemožné.

Někdy v té době se do Paříže ale dostal odlitek oné čedičovédes

ky, obsahující trojjazyčný text. Jedna jeho část byla v řečtině, tedy

v jazyce, který už všichni dobře znali. Pokud by i zbývající dvě části,

psané v  hieroglyfech i  zjednodušeném starověkém egyptském dé

motickém písmu, měly obsah totožný s řeckým textem, skýtalo by

to reálnou šanci dosud neznámé písmo starých Egypťanů rozluštit.

Rivalita mezi Francouzi a  Angličany se za  Bonapartova císař

ství projevovala hlavně na poli válečném, pozadu všaknezůstáva

li ani vědci obou zemí. Všichni věděli, že rozluštění hieroglyfů by

znamenalo epochální objev i průlom do poznání životastarově

ké egyptské říše, která všechny udivovala svou monumentalitou

a dosud málo známou kulturou, budící jen úžas a obdiv.

Hieroglyfické písmo bylo jedním ze tří typů písma, jímž se

ve starém Egyptě psalo, a bylo tesáno do kamene. Zbylé dva typy,

vyšlé rovněž z  hieroglyfů – písmo hieratické a  démotické –, se

používaly k záznamům na papyrusové svitky. O hieroglyfech se


16

Záhadná egyptologie

ale počátkem 19. století nevědělo nic, a ani trojjazyčný text na již

zmiňované čedičové desce, které se začalo podle místa nálezu

říkat „Rosettská“, zpočátku vůbec nic neřešil, i  když její řecký

text byl odborníkům srozumitelný. Mnozí tehdejší jazykovědci

dokonce hieroglyfy považovali za  pouhé ideogramy (obrázkové

písmo). Francouzští i angličtí filologové tápali ve tmě...

Jeden muž se však nevzdával. Jean-François Champollion

(1790–1832) byl už od dětství geniálně nadán ke studiustaroby

lých jazyků. Jako pětiletý se sám naučil číst a  ve  dvanácti doká

zal plynule hovořit latinsky, řecky i  hebrejsky. Ve  třinácti letech

už zvládal i  arabštinu a  chaldejštinu a  učil se koptštinu, tvořící

nejmladší vývojovou fázi staré egyptštiny. Bylo mu teprve šest

náct a již ovládal 12 jazyků; mezi jiným se začal učit i čínsky. Své

studium v Grenoblu završil v roce 1807 na výtečnou a s takovou

odbornou erudicí, že byl přijat za člena tamní akademie věd.

Jeho celoživotní láskou se však stal starověký Egypt. Vše, co

s  touto zaniklou civilizací souviselo, ho nesmírně lákalo, a  to

včetně hieroglyfů, o  nichž se tvrdilo, že nejdou rozluštit. Pro

Champolliona to byla výzva, které nemohl odolat.

Takzvaná Rosettská deska byla nejdůležitějším objevem egyptskévo

jenské a vědecké expedice Napoleona Bonaparta. Právě její nalezení

pomohlo k rozluštění písma starých Egypťanů.


17

Zrození nové vědy

Bonaparte tehdy válčil už s téměř celou Evropou a hrozilo, že

i  mladý Champollion bude povolán do  armády. Jeho starší bratr

Jean-Jacques, rovněž filolog, však zmobilizoval všechny své vlivné

známosti, aby jeho sourozenec nemusel rukovat. A  když v  roce

1809 přišla nabídka, aby François nastoupil jako profesor historie

na univerzitu v Grenoblu, ten tuto nabídku s povděkem přijal. Ale

hieroglyfy, s  nimiž se po  večerech neustále mořil, své tajemství

pořád nevydávaly. Champollion byl jimi přímo posedlý a už tušil,

že nejde o  obrázkové písmo, ale o  znaky, které mají nějaký svůj

fonetický systém. Jenomže jak je číst?

Bonapartovo císařství se v následujících letech začalo hroutit,

až padlo v roce 1814 úplně. Ve Francii byla obnovena monarchie,

ale Champollion to příliš nevnímal. Byl pohroužen do svévědec

ké práce od rána do noci.

Dne 26. února roku 1815 se však Bonapartovi podařilouprch

nout z  ostrova Elby, který měl být jeho doživotním „panstvím“

z milosti vítězů nad jeho režimem, a 1. března přistálu francouz

ských břehů. Armáda přešla na jeho stranu a bylo obnovenobo

napartistické císařství.

V  Grenoblu se Napoleon Bonaparte dokonce s Champolli

onem setkal a  byl nadšen jeho znalostmi o  Egyptě. Tehdy také

mladému vědci slíbil, že jeho práci bude podporovat.

Jean-François Champollion byl tím mužem, který serozluště

ním hieroglyfů stal duchovním otcem moderní egyptologie.


18

Záhadná egyptologie

Toto setkání zřejmě zprostředkoval Champollionův starší bratr,

vykonávající funkci jednoho z císařových tajemníků. François však

na  rozdíl od  bratra nikdy bonapartistou nebyl a  o  politiku se pří

liš nezajímal. Avšak jeho setkání s  císařem se mu stalo osudným.

Když byl Bonaparte poražen 18. června 1815 u Waterlooa ve Fran

cii byla opět nastolena monarchie, ocitl se François Champollion

na černé listině royalistické vlády. Byl propuštěn z univerzity a jako

údajnému velezrádci mu dokonce hrozily galeje. Nakonec z  toho

bylo vyhnanství v Alpách, kam se dočasně uchýlil.

Mohla si však Francie dovolit ztratit svého nejlepšíhoklasické

ho filologa ve chvíli, kdy se v Anglii pokoušel jiný vědec, Thomas

Young (1773–1829), vyřešit s  konečnou platností záhadu hiero

glyfů, což trápilo i Champolliona už několik let? Zdá se, že to bylo

vládnoucí francouzské aristokracii jedno. Faktem je, že dokud žil

francouzský panovník Ludvík XVIII., viselo obvinění z velezrady

při politických čistkách royalistů nad Champollionem neustále

jako Damoklův meč. Roku 1821 mu dokonce hrozil nový soudní

proces, ale naštěstí pro něj se prokázalo, že se o politiku nezajímá,

zato o  hieroglyfy ano. François Champollion začal být konzer

vativní royalistickou vládou považován za  celkem neškodného

podivína – a to rozhodlo. Konečně se mohl bez obav věnovatmi

lované vědě o starém Egyptě.

K úspěchu, vedoucímu nejen k rozluštění hieroglyfů, alek ob

jevu celého systému tohoto starobylého egyptského písma,nepo

chybně přispěly Champollionovy vědomosti, zejména pak znalost

kopštiny, v níž byl naprosto nepřekonatelný. Soustředil pozornost

na hieroglyfy, obkroužené zvláštním rámečkem, v nichž posléze

poznal kartuše se jmény Ptolemaios a  Kleopatra na  základě řec

kého textu. Ale až v  roce 1822 se mu bez pomoci řeckého textu

z  Rosettské desky povedlo zcela samostatně určit jméno dalšího

panovníka v kartuši – Ramesse.

V  tu chvíli už měl za  sebou letitý výzkum hieroglyfů, během

kterého poznal, že některé znaky znázorňují písmena, jiné zase

slabiky. Když předstoupil se svým objevem před francouzskéaka


19

Zrození nové vědy

demiky, mnozí s  jeho názory nesouhlasili. Ale důkazy byly více

než výmluvné a jednoznačné. Champollion všem ukázal, že umí

přečíst hieroglyfy na Rosettské desce. Další léta prověřila, že François

Champollion měl pravdu a rozluštěním hieroglyfů otevřel lidstvu

cestu k poznání staroegyptské civilizace.

Okamžitě se mu dostalo veřejného i  akademického uznání

za  jeho epochální objev a  byl jmenován kustodem egyptských

sbírek v  Louvru. Roku 1828 se mu splnil i  jeho životní sen. Byl

vyslán s  vlastní expedicí do  Egypta, kde shromáždil další hiero

glyfické nápisy z několika starověkých chrámů, ale vytvořili sou

bor řady cenných předmětů, které časově zařadil a katalogizoval.

Teprve teď se ukázalo, že léta strávená po  Bonapartově pádu

v  hmotné nouzi poznamenala krutě jeho zdraví. Onemocněl tu

berkulózou a  ani suché egyptské podnebí ho už nedokázalo za

chránit. Počátkem března roku 1832 tak zemřel v Paříži muž,kte

rý otevřel dveře moderní egyptologii.

Samozřejmě že Jean-François Champollion nebyl jediný, kdo

se zasloužil o  vznik tohoto nového vědního oboru. Existovala

řada dalších archeologů, ale i  dobrodruhů, kteří v  Egyptě vyko

nali kus práce neméně záslužné, než byla Champollionova. Ale

ruku na srdce: nebýt geniálního Champollionova objevu, činnost

všech dalších průkopníků egyptologie by byla nesmírněochuze

na o  poznatky, které v  hieroglyfických textech zůstaly obsažené.

Nerozumět hieroglyfům by znamenalo pro rodící se egyptologii

handicap, který by bylo jen velmi obtížné překonat. Snad by se

to nakonec podařilo někomu jinému, avšak osud rozhodl jinak.

Champollionovi patří prvenství. Právě on se stal prvnímegypto

logem v pravém slova smyslu.

Psát o  jeho pokračovatelích, podílejících se jako on v  19. sto

letí na budování základů moderní egyptologie, přesahuje rámec

této knihy, ale snad stojí za  to stručně si připomenout alespoň

tři z  nich. Jedním z  nejproslulejších byl sir Wiliam M. Flinders

Petrie (1853–1942). Zatímco Egypt se stával cílem mnoha dob

rodruhů, kteří sem přicházeli pouze rabovat poklady, Petrie byl




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist