načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Záhada mořského dna - Jørn Lier Horst

Záhada mořského dna
-11%
sleva

Elektronická kniha: Záhada mořského dna
Autor:

Klapka! Akce! Ve Škunerové zátoce se natáčí thriller. V penzionu Perla se ubytoval filmový štáb a nedaleká pláž se hemží herci a kameramany. Brzy se ale ukáže, že zdaleka ne všichni ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99 Kč 88
+
-
2,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 126
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: v překladu Pavly Nejedlé
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-3667-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Klapka! Akce! Ve Škunerové zátoce se natáčí thriller. V penzionu Perla se ubytoval filmový štáb a nedaleká pláž se hemží herci a kameramany. Brzy se ale ukáže, že zdaleka ne všichni z hostů si přejí být zachyceni kamerami... Natáčení akčních scén se jako komparz účastní také Cecílie, Leo a Une. Dokonce i pes Egon dostal svou první filmovou roli. Nad zátokou se vznáší helikoptéra, mezi skalisky probíhá divoká honička na člunech a pyrotechnici připravují velkolepou explozi. Rozvíření vod v zálivu způsobí, že mořské dno vydá děsivé tajemství – na hladinu vyplave bota. Bota s pahýlem lidské nohy. Tři kamarádi se rozhodnou najít odpověď na mrazivou otázku: Co se skrývá na mořském dně? Pomůže jim při pátrání poučka Starouše Tima o zlaté střední cestě? Ve třetí části napínavé série CLUE, určené pro mladé čtenáře ve věku 10–14 let, není nouze o napětí. Nebude chybět dobrodružné potápění, pěkný balík peněz ani vyřizování starých účtů. A aby toho nebylo málo, o další krůček se přiblížíme i k vyřešení záhady, co se loni v létě stalo s Cecíliinou maminkou.

Zařazeno v kategoriích
Jørn Lier Horst - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Záhada

mořského dna

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.knihazlin.cz

www.albatrosmedia.cz

Jørn Lier Horst

Záhada mořského dna – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



4

V překladu Pavly Nejedlé


Obsah

1 Nález na pláži 9

2 Film o filmu 14

3 Medailonek 19

4 Skrytá kamera 23

5 Nahrávka 30

6 Akce! 38

7 Moře plamenů 45

8 Ikaros 49

9 Starý známý 54

10 Na co se to díváš? 58

11 Řetězový gang a černí andělé 63

12 Pokoj 107 68

13 Kriminálka Las Vegas 73

14 Ptáčník 78

15 Hlava pod vodou 85

16 Pekly Káče koláče 90

17 Nehoda 95

18 Ztracený a nalezený 100

19 Hloubkový ponor 105

20 Bahno 110

21 2907.avi 115


C

ecílie Gaatheová bydlí se svým tátou Alanem W. Gaathem

v penzionu Perla, který táta vlastní a vede. Její maminka, Iselin

Gaatheová, loni za záhadných okolností utonula ve Škunerové zátoce.

L

eo Bast se do Škunerové zátoky přistěhoval teprve nedávno. By­

dlí v soukromé části penzionu se svojí mámou Rebekou, která

nově nastoupila na místo hotelové provozní. Leovi rodiče jsou roz­

vedení. Táta je novinář a žije v Dubaji.

U

ne Flakerová bydlí s rodiči a dvěma bratry ve staré kapitánské

vile na východě Škunerové zátoky. Tam žije odjakživa. Její táta,

Widar Flaker, je rybář a maminka pracuje jako učitelka ve městě.

E

gon je Unin pes. Říká mu Egon, protože má velké ego – je tvr­

dohlavý a dělá si, co chce. Je to voříšek, Une sahá ke kolenům,

má hnědou huňatou srst, dlouhý ocas a  studený čumák. Prý je to

potomek policejního psa.

Penzion Perla postavil Cecíliin prapradědeček před více než sto lety.

Tehdy hosté připlouvali parníkem k  lodnímu molu nebo přijížděli

vlakem do města a odtud pak pokračovali až k pobřeží v kočárech

tažených koňmi. Za války dům zabrali Němci a  ubytovali v  něm

důstojníky. Místo pak střídalo majitele, až dům znovu koupili Ce­

cíliini rodiče, zrenovovali ho a  začali pokoje pronajímat hostům.

Cecílie s  tatínkem bydlí v  prvním patře soukromé části penzionu.

Stejně tak i  Leo se svojí mámou. Vysoko nad celý penzion se tyčí

věž s pokojíkem.

Série CLUE:

Záhada mloka

Záhada maltézských hodin

Záhada mořského dna


„Ke štěstí vede zlatá střední cesta.“

VOLNĚ PODLE ARISTOTELA, 384–322 př. n. l.



9

Půlka písečné pláže byla uzavřená. Červenobílé bezpeč­

nostní pásky se třepotaly v suchém odpoledním větru.

Cecílie měla v botách jemný písek. Leo do ní šťouchl

loktem a kývl směrem k cestě vedoucí k pláži. Přijíždě­

lo tudy ještě jedno policejní auto.

Cecílie, Leo a Une nebyli jediní přihlížející. Většina

z hostů ubytovaných v penzionu, lidé, co se přišli vy­

koupat, a  ostatní obyvatelé Škunerové zátoky se sro­

covali v malých hloučcích, aby jim nic neuniklo. Egon

vrtěl ocasem a  škubal za vodítko. Une mu položila

ruku na čumák, aby ho zklidnila.

Zpoza zábran se ozývaly vysílačky, telefony a tlume­

né hovory. Kriminální technici v bílých kombinézách

se skláněli nad mapou.

Vlny narážely do břehu a vracely se zpátky do moře.

Nad zátokou kroužilo pár racků. Otáčeli hlavy ze stra­

ny na stranu a hledali něco k snědku.

Nález na pláži

1

1 Nález na pláži


10

Bylo hezky. Tmavomodré nebe bez mráčků. Vzduch

byl teplý, ale nebylo parno.

Statný muž s  hustými černými vlasy rázně kráčel

k  bezpečnostním páskám. Kravatu měl u  krku povo­

lenou a  rukávy u  košile vyhrnuté. Ukázal svoji iden­

tifikační kartu a  jiný policista v  uniformě ho pustil

dovnitř. Zdálo se, že ten v civilním oblečení je šéf.

Jeden fotograf pozvedl aparát a  vyfotil ho, nějaký

novinář se z něj pokusil dostat odpovědi na pár otázek.

Policista v civilu se však nezastavil.

Cecílie se rukou dotkla medailonku, který jí visel

kolem krku, a cítila, jak se jí rozbušilo srdce.

Přes to všechno, co se kolem ní dělo, nedokázala

přestat myslet na medailonek, který měl na víčku vy­

rytého anděla s dítětem. Pohledem bloudila po mořské

hladině, která se na slunci leskla jako sklo.

Medailonek patřil její mamince. Měla ho na krku,

když loni v létě zmizela. O týden později ji po odlivu

našli na kamenech pod majákem u  Úhořího ostrohu,

jenže medailonek byl pryč.

Cecílie zahnala myšlenky na maminku a  medailo­

nek. Policista s kravatou přistoupil k pihovatému klu­

kovi s ježatými zrzavými vlasy. Právě on objevil to, co

moře vyplavilo. Leo zvedl videokameru a  přiblížil si

je. Cecílie mu nahlížela přes rameno. Viděli, jak si po­

licista něco poznamenává do notesu. Obraz na disple­

ji Leovy kamery všechno zvětšil natolik, že šlo skoro

přečíst, co si policista píše. Pak Leo obraz zase oddálil


11

a  z  dálky kamerou snímal dav přihlížejících. Jedním

z  nich byl i  muž, co bydlel v  pokoji 213 a  jmenoval

se Lukas Vallset. Cecílie přimhouřila oči a sklonila se

k malému displeji. Něco jí na muži nesedělo. Vypadal,

že ho vlastně moc nezajímá, co se za policejními pás­

kami děje. Jen tam tak postával a téměř celou tvář mu

zakrývala kšiltovka. Už si toho všimla dřív, když se

dneska ráno ubytovával. Něco jí na něm prostě nehrálo.

Cecílie vzhlédla. Lukas Vallset si posunul brýle

a  mrkl na hodinky, jako by na něco nebo na někoho

netrpělivě čekal. Za ním stál Starouš Tim a  opíral se

o  hůl. Přestože bylo teplo, měl na sobě tlustý vlněný

svetr a drbal se v dlouhém šedém plnovousu. Dívčiny

myšlenky se toulaly bůhvíkde. Loni maminku našel

právě Starouš Tim. Nikdo nevěděl, co se s ní vlastně sta­

lo, jen že se utopila. Před třemi týdny se ale objevil její

medailonek. Jedna žena, která se v penzionu ubytovala,

ho měla na krku. Historka o tom, jak se k němu dosta­

la, zněla zvláštně, ale stejně tak byl zvláštní i muž, od

kterého šperk dostala. Ptáčník. Cecílie se rozhodla, že

si s ním promluví, jakmile do Škunerové zátoky přijede.

Muž z pokoje 213 si sundal kšiltovku a otřel si čelo.

Rozhlédl se kolem sebe a na malý okamžik, než se od­

vrátil, se jeho pohled střetl s Cecíliiným. Zase se dotkla

medailonku. Na mužových očích bylo něco divného,

jen nevěděla co.

Dole na pláži si jeden z techniků v bílé kombinéze

dřepl a  začal do něčeho šťourat. Ostatní policisté ho


12

obklopili. Egon se zvedl a zavrčel. Une ho okřikla a při­

táhla mu vodítko, aby jí neutekl za pásku. Leo namí­

řil kameru na to, čím se policisté zabývali, přiblížil si

to a zaostřil. Byla to běžecká bota. Voda dorážející na

břeh s ní pohazovala sem a tam, a přestože se zdálo, že

ji každá vlna vracející se do moře strhne s sebou, po­

každé ji to vyvrhlo zpátky na pláž. Do tkaniček, stále

ještě zavázaných, se zapletly chaluhy a mořská tráva.

Podrážka byla porostlá vrstvou hnědých řas.

Starouš Tim popošel k dětem a s vystrčenou bradou

sledoval, co se děje za páskami.

Cecílie nakoukla do kamery, aby si prohlédla detaily.

Na první pohled se bota nijak nelišila od jiných odpad­

ků, které moře vyvrhlo. Na pláži se povalovaly klacky,

prázdné plastové láhve a zbytky lan. Jenže silnější vlna

botu převrátila na druhou stranu a oni spatřili, co bylo

důvodem k  policejnímu výjezdu. Z  boty čouhal bledý

kus kosti a z něj na obě strany viselo cosi jako cáry kůže.

„Odříznutá noha,“ pronesl chraplavě Starouš Tim.

Jeden z policistů uchopil lopatku a zaryl ji pod botu.

Trocha písku, pár mušlí a něco mořské vody putovalo

do bílé přepravky.

„Fuj, to je hnusný,“ prohlásila Une.

Slunce zastínil temný mrak. Vrhl na všechno před

nimi stín a Cecílie se otřásla. Staroušovi Timovi zbělely

klouby, jak pevně svíral hůl.

„Není to první bota, co objevili,“ řekl. „Před pár dny

se našla ještě jedna.“


13

„Dvě uříznuté nohy?“ vyhrkla s odporem Cecílie.

Starouš Tim přikývl.

„A aby to nebylo málo,“ pokračoval, „obě jsou levé.“

Leo se k němu otočil.

„Jak to víte?“

Staroušovi Timovi se po tváři rozlil šibalský úsměv.

„Četl jsem knížku,“ odpověděl.

„Střih!“ ozvalo se zpoza pásek.

Filmový režisér se zvedl z  místa za velkou kame­

rou a vydal se k hercům. Už je obklopovali lidé, co jim

rovnali kostýmy, a jedna z žen jim štětcem přepudro­

vávala tváře.

Cecílii už dění na břehu tolik nezajímalo. Stejně to

nebyla skutečnost. Ohlédla se a všimla si, že si Lukas

Vallset stáhl kšiltovku hlouběji do očí a zamířil zpátky

k penzionu. Něco jí na něm nesedělo. Cosi tu nehrálo.

Něco se jí na něm prostě nelíbilo. Ani trochu.


14

„Třicet minut pauza,“ zavolal režisér.

Herci, zvukaři a kameramani se usadili do stínu. Jen

jeden člověk nepřestal natáčet. Byl to Jesper Moland. Se­

známili se s ním během těch tří dnů, co byl filmový štáb

ubytovaný v penzionu. Studoval filmovou školu a vlastně

do štábu nepatřil, ale zachycoval průběh natáčení, točil

takzvaný film o filmu čili film o tom, jak se natáčí film.

Za prvé to byla dobrá příležitost, aby se Jesper naučil pra­

covat s filmovým materiálem, za druhé to bude vtipná

vzpomínka pro ty, kdo na filmu pracují. A až snímek vy­

jde na DVD, bude film o filmu tvořit bonusový materiál.

„Tamhle je,“ řekl Leo a  kývl směrem k  ženě přichá­

zející od penzionu. Měla na sobě bílé letní šaty, které

jí při chůzi vlály kolem nohou. Byla to Sofie Wango­

vá. Hrála hlavní ženskou roli, ale zatím nevystupovala

v žádné z natáčených scén, a tak dorazila teprve dnes.

Když se přiblížila, namířil na ni Jesper kameru.

Film o filmu

2

2 Film o filmu


15

„Ne,“ zvedla proti němu odmítavě ruku. „Ve smlouvě

není nic o tom, že bych měla figurovat na bonusovém

materiálu.“

Odvrátila tvář a  pokračovala směrem k  režisérovi,

který ještě pořád stál na břehu.

Leo nechal kameru běžet. Před třemi týdny dostali

Cecílie, Leo a Une odměnu ve výši sto tisíc norských

korun za to, že našli vzácné maltézské hodiny, které

byly ukradeny během vloupání do zlatnictví v  Oslu.

Peníze si mezi sebou spravedlivě rozdělili. Cecílie si

koupila opravdovou potápěčskou masku se šnorchlem

a ploutvemi, Une mobilní telefon a Leo kameru. Zbytek

peněz si uložili do banky.

Jesper se vydal k muži s plastovou přepravkou, do

níž byla uložena odříznutá noha. Jeden z herců ji zvedl

před kameru. Cecílie a Une k nim přistoupily. Leo je se

svojí novou kamerou následoval.

„Vypadá jako pravá,“ komentoval Jesper záběr.

Herec v bílé kombinéze se pousmál.

„Ve skutečnosti je to prasečí noha, kterou rekvizitář

sehnal na jatkách,“ vysvětlil. „Nacpal ji do staré tenisky

a pak ji i s nohou deset hodin vařil v kotli, aby vypada­

la, že už je nějakou dobu ve vodě.“

Leo si záběr přiblížil. Vypadalo to jako lidská noha

utržená nebo odervaná v kotníku od zbytku těla. Na

obě strany vyhřezávaly cáry tlusté kůže. Mezi pozů­

statky šedobílé tkáně uvnitř boty zahlédli pahýl světlé

kosti. Cecílie se otřásla. Působilo to úplně opravdově.


16

Rozhovor Sofie Wangové s režisérem za jejich zády

byl najednou hlasitější. Cecílie, Une a Leo se k nim ob­

rátili. Šlo v něm o čtené zkoušky nebo něco podobné­

ho, ale nebylo přesně rozumět, co říkají. Nakonec Sofie

Wangová rozhodila rukama a  namířila si to zpátky

k penzionu.

Režisér jen kroutil hlavou. Jmenoval se Carl Berg­

lund, ale říkalo se mu prostě CB. Chodil do školy s Ce­

cíliiným tátou, a  když loni v  létě Cecíliina maminka

zmizela, byl zrovna v penzionu ubytovaný. Nyní se sem

vrátil s celým štábem.

Založil si ruce v bok a zavrtěl hlavou, pak překročil

tlusté elektrické kabely, které ležely na zemi, a vydal

se směrem k dětem.

„Ach ty filmové hvězdy,“ povzdechl si. „Jste připrave­

ní na zítřejší natáčení?“

„Rozhodně,“ ujistila ho Cecílie.

Následujícího dne se totiž měli také postavit před

kameru. CB se chystal natočit akční scénu, v  níž se

budou pronásledovat dvě lodě, a  až se budou plnou

rychlostí řítit kolem plochého kamenného útesu, po­

třebovali, aby se na něm někdo opaloval.

„Komparz je skoro stejně tak významný jako herci,“

vysvětloval CB s pohledem upřeným do Leovy kamery.

„Přestože nebudete nic říkat a v pozadí se v podstatě

jen mihnete, pro celkový dojem je to důležité.“

Leo vypnul kameru.

„Hlásí, že bude pěkně,“ oznámil.


17

CB se spokojeně usmál.

„Bude to zásadní natáčecí den. Budeme filmovat na

pět kamer. Scéna, v níž člun narazí do útesu, bude vr­

cholem filmu.“

Leo přikývl. Během pár posledních dní je Jesper

hodně naučil o  nasvícení, úhlech záběru, záběrech

samotných, zlomových bodech a  budování napětí ve

filmu. Nešlo jen o to, začít natáčet. Všechno se muselo

důkladně promyslet. Příběh se nikdy neodvíjí přímo­

čaře. Je to jízda nahoru a dolů podle toho, jak napínavý

je zrovna děj a jak rychle se události odvíjejí. Křivka

napětí představuje způsob vyprávění příběhu k  jeho

vyvrcholení. Napětí stoupá k  vrcholu, poté opadává

a buduje se znovu od začátku.

„CB!“

Carl Berglund se otočil. Zavolal na něj jeden z kame­

ramanů. Režisér zvedl ruku, jakože hned přijde.

„Vezměte s  sebou i  Egona,“ řekl a  ukázal na Unina

psa. „Bude se nám hodit i psí statista,“ dodal s úsmě­

vem, než odešel k filmařům.

Leo znovu zvedl kameru a zapnul ji.

Za deset minut přestávka uplynula a všechno bylo

připraveno na další scénu. CB poslal policistu s krava­

tou až k vodě, dal mu pár pokynů ohledně toho, co má

dělat, a pak se vrátil za kameru.

„Připravit na akci!“ zvolal asistent režie a  pozvedl

klapku, tabulku rozdělenou na dvě části, na které stálo

číslo scény a záběru. „Ticho na place!“


18

Ostatní ze štábu opakovali jako ozvěna: „Ticho na

place!“

„Kamera!“

„Jede!“ odpověděl kameraman.

Asistent režie klapl klapkou a otočil se k herci.

„Akce!“

Policista v kravatě a košili s vyhrnutými rukávy ote­

vřel pusu a chtěl spustit svoji repliku. V tu chvíli něco

prásklo.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist