načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Začínáme číst - Pohádky - Marie Tetourová

Elektronická kniha: Začínáme číst - Pohádky
Autor:

Učí se vaše dítě číst? Nejznámější pohádky jsou to pravé pro začínající čtenáře. Vhodná délka textu, jednoduchý příběh, velká tiskací písmena a krásné ilustrace Edity ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  83
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  89 Kč
7%
naše sleva
2,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Počet stran: 108
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: 1. upravené vydání
Spolupracovali: ilustrovala Edita Plicková
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2846-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Učí se vaše dítě číst? Nejznámější pohádky jsou to pravé pro začínající čtenáře. Vhodná délka textu, jednoduchý příběh, velká tiskací písmena a krásné ilustrace Edity Plickové jsou zárukou toho, že kniha se bude dětem líbit a bude se jim dobře číst.

O Karkulce
O perníkové chaloupce
O veliké řepě
… a další známé pohádky

Velká tiskací písmena jsou vhodná především pro děti, které se učí číst genetickou metodou.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Začínáme číst – Pohádky
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.fragment.cz
www.albatrosmedia.cz
Marie Tetourová
Začínáme číst – Pohádky – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





Ilustrovala Edita Plicková
Vypráví Marie Tetourová
ZAČÍNÁME ČÍST
POHÁDKY





4
O KARKULCE
V JEDNÉ VESNICI ŽILA S MATKOU HOLČIČKA
HEZKÁ JAKO OBRÁZEK. NOSILA ČERVENOU
SUKÝNKU, ČERVENÉ STŘEVÍČKY A NA HLAVĚ





5
ČERVENÝ ČEPEČEK. PROTO JÍ VŠICHNI ŘÍKALI
ČERVENÁ KARKULKA.
JEDNOHO DNE NACHYSTALA MAMINKA
KOŠÍČEK PLNÝ DOBROT. DO UBROUSKU
ZABALILA BÁBOVKU A CUKROVÍ, PŘIDALA LÁHEV
VÍNA A VELIKOU KYTICI. „BABIČKA MÁ DNES
SVÁTEK, PŮJDEŠ JÍ GRATULOVAT, KARKULKO.
CESTOU PŘES LES BUĎ OPATRNÁ! NIC NEZTRAŤ
A S NIKÝM SE NEZASTAVUJ,“ LOUČILA SE
S HOLČIČKOU MAMINKA.
KARKULKA SE PUSTILA ZNÁMOU PĚŠINOU
ZA BABIČKOU. ABY SE JÍ LÉPE ŠLAPALO, ZPÍVALA
Z PLNÝCH PLIC. PÍSNIČKA PŘILÁKALA ZLÉHO
A LSTIVÉHO VLKA.
„ČICHÁM, ČICHÁM CUKROVÍ. KDE JE, KDO MI
ODPOVÍ?“ VYSKOČIL VLK Z HOUŠTÍ NA CESTU.
KARKULKA SE LEKLA, ALE KOŠÍK S DOBROTAMI
NEPUSTILA...
VLK TO ZKUSIL JINAK. „V ČERNÉM LESE POD
STRÁNÍ JENOM VLK TĚ OCHRÁNÍ,“ HOVOŘIL





VLÍDNĚ A PŘIDAL SE K DĚVČÁTKU. ŤAPKAL PODLE
NÍ POSLUŠNĚ JAKO PES A KARKULKA SE HO
PŘESTÁVALA BÁT. POVÍDALI SI A VLK SE DOVĚDĚL
O CHALOUPCE ZA LESEM, STARÉ BABIČCE
I SVÁTKU, KTERÝ BUDE SLAVIT.
VLK VĚDĚL, CO POTŘEBOVAL, A RYCHLE
SE S HOLČIČKOU ROZLOUČIL. PŘEDBĚHL





7
JI A UŽ ŤUKAL NA DVEŘE CHALUPY. JAK BABIČKA
OTEVŘELA, DOŠIROKA ROZEVŘEL TLAMU
A STAŘENKU SPOLKL. HUPNUL DO JEJÍ POSTELE
A ZACHUMLAL SE DO PEŘIN. NASADIL SI NOČNÍ
ČEPEC A VELKÉ BRÝLE PRÁVĚ V OKAMŽIKU, KDY
KARKULKA STÁLA VE DVEŘÍCH. OTEVŘELA
ÚDIVEM PUSU. SVOJI BABIČKU NEPOZNÁVALA.
„PŘISTUP BLÍŽE, DÍTĚ MILÉ, ŠPATNĚ VIDÍM PŘES
TY BRÝLE,“ SKUHRAL VLK TENKÝM HLASEM.
„ACH, BABIČKO, CO SE VÁM STALO? PROČ MÁTE
TAK VELKÉ OČI?“ VYDECHLO DĚVČÁTKO.
„VELKÉ OČI VÍCE VIDÍ − A NEMÁ JE NIKDO
Z LIDÍ!“ ZNĚLA ODPOVĚĎ.
„PROČ MÁTE TAK VELKÉ UŠI?“ DIVILA SE OPĚT
KARKULKA.
„VŠECHNY ZVUKY, NEPOSLUCHO, ZACHYTÍ JEN
VELKÉ UCHO!“ ZAVRČEL VLK, KTERÝ MĚL TOHO
VYPTÁVÁNÍ PRÁVĚ DOST. KDYŽ SE HOLČIČKA
ZEPTALA POTŘETÍ, PROČ MÁ TAK VELKÁ ÚSTA,
VYSKOČIL Z POSTELE.





„PROČ JE TLAMA JAKO BRÁNA? ODPOVĚĎ SI
HLEDEJ SAMA!“ ZAŘVAL VLK A VMŽIKU SPOLKL
KARKULKU I S KOŠÍKEM. POTOM SE ROZVALIL
NA POSTEL A KONEČNĚ NASYCEN USNUL.
TOU DOBOU ŠEL KOLEM MYSLIVEC, KTERÝ
HNED POZNAL, ŽE NENÍ VŠECHNO V POŘÁDKU.





9
DŮM PRÁZDNÝ,
BABIČKA S VNUČKOU
NIKDE. A KDE
JSOU DOBROTY
OD MAMINKY, KTERÉ POSLALA BABIČCE
K SVÁTKU? MYSLIVEC OBJEVIL SPÍCÍHO VLKA
A HNED VĚDĚL, KOLIK UHODILO. KARKULKA





10
I S BABIČKOU URČITĚ ZMIZELY V JEHO
ÚTROBÁCH!
MYSLIVEC NEVÁHAL A OSTRÝM NOŽEM
ROZPÁRAL VLKOVU KŮŽI NA BŘIŠE ODSHORA
DOLŮ. BABIČKA S KARKULKOU VYSKOČILY VEN
ŽIVÉ A ZDRAVÉ. I KOŠÍK S DOBROTAMI SE NAŠEL...





11
VLK SE ODBELHAL PRYČ A UŽ O NĚM NIKDY
NIKDO NESLYŠEL.
TAK NAKONEC ZA CHVÍLI PŘECE SVÁTEK SLAVILI.
A NENÍ TO ZVLÁŠTNÍ VĚC? HRDINOU BYL
MYSLIVEC!





12
O PERNÍKOVÉ
CHALOUPCE
V CHALUPĚ U LESA ŽIL
DŘEVORUBEC SE ŽENOU
A DVĚMA DĚTMI. RODINA
BYLA CHUDOBNÁ A TÁTA SOTVA VŠECHNY UŽIVIL.
CHODIL DO LESA KÁCET STROMY A BRÁVAL DĚTI





13
S SEBOU. JENÍČEK S MAŘENKOU SE TĚŠILI
NA BORŮVKY A PRANIC SE V LESE NEBÁLI.
VŽDYŤ TÁTA BYL NABLÍZKU A CELÝ DEN BYLO
SLYŠET ZVUK JEHO SEKERY.
DĚTI V LESE PŘESKAKOVALY PAŘEZY, HRÁLY
SI NA HONĚNOU A ZOBALY SLADKÉ LESNÍ
PLODY. NA OTCE SI VZPOMNĚLY, KDYŽ SLUNCE
ZAPADALO. „TÁTO, TATÍNKŮŮ,“ VOLALY, ALE
NIKDO JIM NEODPOVÍDAL. MAŘENKA ZAČALA
NATAHOVAT MOLDÁNKY. „ZABLOUDILI JSME.
JENÍČKU, VYLEZ NA STROM A PODÍVEJ SE,
NEUVIDÍŠ-LI SVĚTÝLKO Z NAŠÍ CHALUPY!“
CHLAPCI SE ZDÁLO, ŽE V DÁLCE NĚCO
ZAHLÉDL. DĚTI SE VYDALY TÍM SMĚREM, ALE
PŘEKROČILY BLUDNÝ KOŘEN A CESTU DOMŮ UŽ
NENAŠLY. PRODÍRALY SE KŘOVÍM, ŠLAHOUNY
OSTRUŽIN JIM TRHALY ŠATY A STRACH JE
POHÁNĚL KUPŘEDU...
NÁHLE, JAKO V POHÁDCE, OBJEVILA SE MÝTINA
A NA NÍ PŘEKRÁSNÁ CHALOUPKA. BYLA CELÁ





Z PERNÍKU A MARCIPÁNU. OKENICE ZDOBILY
MAKOVÉ KOLÁČE, ČOKOLÁDOVÁ STŘECHA BYLA
POSÁZENA MANDLEMI A BAREVNÝM CUKROVÍM.
VŮNĚ KOŘENÍ A VANILKY SE LINULA ŠIROKO
DALEKO. JENÍČEK NEODOLAL, ODLOUPL ZE
STĚNY KUS PERNÍKU A PŮLKU PODAL SESTŘIČCE.





15
„KDOPAK LOUPE MŮJ PERNÍČEK?“ OZVAL
SE SKŘEHOTAVÝ HLAS. PATŘIL STARÉ
ČARODĚJNICI, KTERÁ V CHALOUPCE BYDLELA.
JENÍČEK POHOTOVĚ, TENKÝM HLÁSKEM
ODPOVĚDĚL. „TO NIC, BABIČKO, TO JEN
VĚTŘÍČEK...“ JEŽIBABA ZMIZELA A JENÍČEK
S MAŘENKOU ZAČALI HODOVAT. NEVIDĚLI,
NESLYŠELI – A NAJEDNOU ŠUP! BABICE JE OBA
SEVŘELA V KOSTNATÝCH DRÁPECH, VSTRČILA
DO CHALOUPKY A ZAMKLA DVEŘE.
OD TÉ CHVÍLE MUSELO DĚVČÁTKO V DOMĚ
POSLUHOVAT A VAŘIT. CHLAPCE HNED
ČARODĚJNICE ZAVŘELA DO KLECE. NOSILA MU
VYBRANÉ LAHŮDKY A TĚŠILA SE, ŽE HO VYKRMÍ,
UPEČE A SNÍ... „JENÍČKU, PROSTRČ MŘÍŽÍ
MALÍČEK, AŤ POZNÁM, JAK JSI TLUSTÝ,“
SKUHRALA. ŠPATNĚ VIDĚLA A NEPOZNALA,
ŽE JÍ HOCH MÍSTO PRSTÍKU PODSTRČIL KUS
DŘÍVKA. BÁBA SE NECHALA OKLAMAT, ALE
ČASEM ZTRATILA TRPĚLIVOST A ROZTOPILA PEC.





„BUDU MÍT KLUKA K OBĚDU, AŤ JE TLUSTÝ, NEBO
HUBENÝ. TY PŮJDEŠ HNED ZA NÍM!“ OZNÁMILA
MAŘENCE.
MARNĚ DĚVČÁTKO PLAKALO A PROSILO
O SLITOVÁNÍ! JEŽIBABA PŘINESLA VELIKOU
LOPATU A PORUČILA CHLAPCI, AŤ SE NA NI
POSADÍ. PEC, ROZPÁLENÁ DO BĚLA, UŽ ČEKALA...
ALE JENÍČEK NE A NE SPRÁVNĚ USEDNOUT!
TU PADAL NA JEDNU STRANU, TU NA DRUHOU –





A MAŘENKA ZROVNA TAK. KDYŽ PO MARNÝCH
POKUSECH DĚTI OPĚT SKONČILY NA ZEMI,
ŘEKL JENÍČEK: „UKAŽTE NÁM, BABIČKO,
JAK SE NA LOPATĚ SEDÍ! SAMI TO NESVEDEME.“
„TO JE MLÁDEŽ, NIC NEUMÍ,“ HUDROVALA
STARÁ. VYKASALA SI SUKNĚ, UCHOPILA PEVNĚ
LOPATU A OBKROČMO
SE NA NI POSADILA.
NA TU CHVÍLI JENÍČEK
S MAŘENKOU ČEKALI!
RYCHLE PŘISKOČILI
A SPOJENÝMI SILAMI





18
VSTRČILI BÁBU DO PECE. ZAHUČELO TO – A ZE ZLÉ
ČARODĚJNICE ZBYL JEN KOUŘ NAD KOMÍNEM...
ACH, TO SE DĚTEM ULEVILO! NALOUPALY
PERNÍKU, CO UNESLY, A POSPÍCHALY ZPÁTKY.
ZLÉ KOUZLO PŘESTALO PŮSOBIT A JENÍČKA





19
I MAŘENKU ODVEDLA HNED PRVNÍ CESTIČKA
BEZPEČNĚ AŽ DOMŮ. TO BYLO RADOSTI
ZE SHLEDÁNÍ! TÁTA, MÁMA I OBĚ DĚTI SI PADLI
DO NÁRUČE, ŠŤASTNI, ŽE JSOU ZASE SPOLU.
A PERNÍČEK JIM TU RADOST NÁRAMNĚ OSLADIL!





20
O VELIKÉ ŘEPĚ
V MALÉM DOMKU NA SAMÉM KONCI VESNICE
ŽIL DĚDEČEK S BABIČKOU A MALOU VNUČKOU.
MĚLI PEJSKA ALÍKA, KOČKU MÍNU A NA DVOŘE
HEJNO HUSÍ A SLEPIC. LIDÉ I ZVÍŘÁTKA SPOLU





21
PĚKNĚ VYCHÁZELI
A DOBŘE SE JIM
VEDLO. KDYŽ
BABIČKA UPEKLA
NĚCO DOBRÉHO,
BARUNKA SCHOVALA
KOUSEK PEJSKOVI
A TEN ZAS PAMATOVAL
NA KAMARÁDKU
KOČIČKU. ANI MÍNA
NEBYLA LAKOMÁ
A VŽDYCKY PÁR





22
DROBTŮ NASYPALA K MYŠÍ DÍŘE NA PŮDĚ.
AŤ TA DROBOTINA TAKÉ OLÍZNE NĚCO DOBRÉHO,
ALESPOŇ BUDOU MÍT MYŠKY DOST SÍLY
NA SPOLEČNÉ HONIČKY VE STODOLE.
DĚDA CELÉ DNY PRACOVAL NA ZAHRADĚ
A NA POLI. SÁZEL, ZALÉVAL, PLEL, OKOPÁVAL...
VŠAK TO BYLO ZNÁT! JEHO HOSPODÁŘSTVÍ
OBDIVOVALA CELÁ VESNICE. ALE CO SE STALO
TOHO ROKU, NIKDO Z LIDÍ JAKŽIV NEVIDĚL!
ZA HUMNY NA POLI VYROSTLA ŘEPA.
BYLA VELIKÁ, PŘEVELIKÁ A ZVĚTŠOVALA
SE PŘÍMO PŘED OČIMA. KDYŽ ZABRALA TÉMĚŘ
PŮLKU POLE, ŘEKL SI DĚDA, ŽE JI VYKOPE.
ALE MOTYKA SE MU ZLOMILA, JEN O ŘEPU
ZAVADILA, VIDLE OHNULY, ANI S RÝČEM NIC
NESVEDL.
DĚDA SI VYHRNUL RUKÁVY, ŽE TO TEDY ZKUSÍ
SÁM. DAL DO PRÁCE VŠECHNU SÍLU, ALE ŘEPU
NEZDOLAL... PŘIBĚHLA MU NA POMOC BABIČKA.
UCHOPILA STAŘÍKA V PASE A TEN PEVNĚ SEVŘEL





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je
možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.