načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Zabijáci úsvitu - Darren Shan

Zabijáci úsvitu
-15%
sleva

Kniha: Zabijáci úsvitu
Autor:

Z lovců se stala lovená zviř. Sice se jim se štěstím podařilo prchnout z pasti, kterou jim vampýři nastražili, ale Steve se nespolehl na první léčku a nastražil ještě další. ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9% 97%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012-02-01
Počet stran: 168
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 161 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Killers of the dawn
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000021621
EAN: 9788000021621
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Z lovců se stala lovená zviř. Sice se jim se štěstím podařilo prchnout z pasti, kterou jim vampýři nastražili, ale Steve se nespolehl na první léčku a nastražil ještě další. Upozornil na ně úřady, kterým namluvil, že právě oni zodpovídají za sérii vražd, které spáchali vampýři. Lovci jsou najednou obklíčeni policií a vojáky. Jejich hlavní poslání zničení Pána vampýrů, se tak ještě vzdaluje a jejich životy jsou opět v ohrožení.

Související tituly dle názvu:
Slovenské dejiny od úsvitu po súčasnosť Slovenské dejiny od úsvitu po súčasnosť
Kolektív autorov
Cena: 452 Kč
Dům z úsvitu Dům z úsvitu
Momaday N. Scott
Cena: 201 Kč
Vzkříšená za úsvitu Vzkříšená za úsvitu
Hunter C. C.
Cena: 65 Kč
Nana za úsvitu Nana za úsvitu
Hjongso Pak
Cena: 208 Kč
Zákazníci kupující knihu "Zabijáci úsvitu" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

(11)

PRVNÍ KAPITOLA

H

nali jsme se chodbami, pan Hroozley nás vedl, Vandža

a já jsme byli se zajatci uprostřed, Harkat tvořil zadní voj. Snažili jsme se skoro mezi sebou nemluvit a já jsemfackou umlčel Steva pokaždé, když se pokusil něco říct – neměl jsem vůbec náladu na jeho výhrůžky nebo urážky. Neměl jsem hodinky, jen jsem si v duchu odpočítával vteřiny. Podle mého odhadu uplynulo zhruba tak deset minut. Už jsme opustili moderní stoky a přesunuli se do změti těch starých a vlhkých. Pořád nás ještě čekala dlouhá cesta –vamýři budou mít spoustu času na to, aby nás dohnali. Došli jsme na křižovatku stok a pan Hroozley zabočil doleva. Vandža už už vykročil za ním, ale pak se zastavil. „Lartene?“ zavolal ho zpátky. Když se pan Hroozley vrátil, Vandža se přikrčil až k zemi. V šeru skoro nebyl vidět. „Musíme se je pokusit setřást,“ prohlásil. „Jestli zamíříme rovnou k výlezu na povrch, dopadnou nás, než budeme v půli cesty.“ „Ale když to vezmeme oklikou, mohli bychom se ztratit,“ namítl pan Hroozley. „Moc to tady neznáme. „Možná se dostaneme do slepé uličky.“


(12)

„Jistě,“ vzdychl si Vandža. „Ale musíme to rizikopodstou

pit. Já budu hrát návnadu a půjdu tou cestou, kudy jsme sem

přišli. Vy ostatní se pokusíte najít jinou cestu. Já se k vám

přidám potom, pokud mě neopustí upíří štěstí.“

Pan Hroozley si to chvíli promýšlel a pak krátce přikývl.

„Štěstí s tebou, pane,“ řekl, ale to už byl Vandža pryč, vmžiku

zmizel v polotmě a pohyboval se skoro nehlučně, jak to upíři

dovedou.

Na chvilku jsme si odpočali a pak jsme vešli do chodbyvpra

vo a přidali jsme na tempu. Harkat si teď vzal na starost

vampána, kterého zajal Vandža. Šli jsme rychle, ale opatrně,

a snažili jsme se nezanechávat žádné stopy. Na konci stoky

jsme zase zabočili, a znovu doprava. Když jsme vešli do další

chodby, Steve nahlas zakašlal. Pan Hroozley byl ve vteřince

u něj. „Udělej to ještě jednou a je po tobě!“ sykl – a já vycítil,

že mu přitiskl na krk hrot dýky.

„Já jsem kašlal doopravdy, nebylo to znamení,“ hájil se Steve

vztekle.

„To je mi jedno!“ odsekl pan Hroozley. „Příště tě zabiju.“

Pak už Steve mlčel a vampán zrovna tak. Kráčeli jsme svižně

dál a hlavně výš, orientovali jsme se v kanalizaci jeninstink

tivně, brodili jsme se vodou a splašky. Bylo mi mizerně, padal

jsem únavou, ale nezpomalil jsem. Nahoře už bude světlo,

nebo se rozední za chvilku. Naší jedinou nadějí je dostat se

ven ze stok, než nás dostihnou vampýři – denní světlo by jim

mělo v dalším pronásledování zabránit.

Krátce nato jsme uslyšeli vampýry a vampány. Blížili seka

nály značnou rychlostí, protože oni si s utajením hlavu lá

mat nemuseli. Pan Hroozley se kousek vrátil, šel zjistit, jestli

jdou za námi, ale podle všeho jim naše stopa unikla, všichni

se zřejmě vydali za Vandžou.


(13)

Pořád jsme stoupali, blížili jsme se k povrchu země. Naši

pronásledovatelé šli dál mimo a vzdalovali se nám z dosle

chu. Podle zvuků, které vydávali, jim zřejmě došlo, že sene

vracíme tou nejkratší cestou, a tak se zastavili, rozvinuli se

a hledali nás dál. Odhadl jsem, že cesta do nejvyššího patra

stok nám zabere ještě dobře půl hodiny. Pokud nás najdou

dřív, jsme téměř jistě odsouzeni k záhubě. Stoky byly tmavé

a stísněné – třeba i jeden jediný vampán by nás mohl snadno

pokosit puškou nebo šipkostřílem.

Zrovna jsme se štrachali přes haldu suti v napůl zhrouceném

kanálu, když nás konečně zahlédli. Jeden vampán s baterkou

vešel do stoky na vzdáleném konci, silným paprskem světla

nás odhalil a vítězně se rozeřval: „Našel jsem je! Jsou tady!

Jsou –“

Už to ale nedořekl. Ze šera za jeho zády někdo vystoupil,

chytil ho za hlavu a rázně jí škubl, nejdřív doleva, pakdopra

va. Vampán se zhroutil. Útočník se zdržel jen na chvilku,

než zhasl jeho baterku, a pak spěchal dál. Nemusel jsem ho

ani vidět, aby mi bylo jasné, že to je Vandža.

„Dobře načasované,“ ucedil Harkat, když k nám odrbaný

kníže došel.

„Pověsil jsem se na vás už před nějakou dobou,“ vysvětlil

Vandža. „Tenhle nebyl první, kterého jsem sejmul. Jenom se

k vám dostal blíž než ti ostatní.“

„Máš představu, jak jsme daleko od povrchu?“ zeptal jsem

se.

„Nemám,“ pokrčil rameny Vandža. „Už jsem byl i kus před

vámi, ale poslední čtvrthodinu se držím vzadu, kryju vás

a vyrábím klamné stopy.“

„A co vampýři, jsou blízko?“ chtěl vědět pan Hroozley.

„Jsou,“ odpověděl Vandža stručně a zase odběhl nás krýt.


(14)

O něco dál jsme se ocitli ve stokách, které jsme znali. Když

jsme pátrali po vampýrech, pročesali jsme pořádný kus

městské kanalizační sítě a v téhle její části jsme byli hned

třikrát nebo čtyřikrát. Už zbývá jen šest sedm minut, abu

deme v suchu. Pan Hroozley hlasitě hvízdl. To byl signál pro

Vandžu. Kníže k nám svižně přiběhl a pak jsme pokračovali

rázně, jako kdybychom chytili druhý dech.

„Támhle jsou!“

Výkřik se ozval ze stoky po naší levici. Nezastavili jsme se

a nezjišťovali, kolik jich tam je – jen jsme sehnuli hlavy,

popohnali Steva a vampána dopředu a rozběhli jsme se.

Vampýrům netrvalo dlouho, než se vyhrnuli za námi. Vandža

zůstal pozadu a zdržoval je šurikeny, těmi ostrými vrhacími

hvězdicemi s mnoha hroty, které byly v rukou někoho tak

zkušeného, jako byl on, smrtící. Podle hysterického křiku

jsem věděl, že se teď za námi shromáždila většina vampýrů

i vampánů, pokud ne všichni, ale stoka vedla přímo dopředu

a neodbočovaly z ní skoro žádné vedlejší chodby. Nepřátelé

se nebudou moct připlížit a napadnout nás zepředu nebo

z boku – musí jít pořád za námi.

Blížili jsme se těsně pod ulici, a tak bylo v kanálech pořád víc

kalného světla, na které si moje poloupíří oči rychlepřivyka

ly. Už jsem viděl vampýry a vampány za našimi zády – a taky

oni viděli nás! Vampýři stejně jako upíři složili slib, ženebu

dou používat žádné zbraně účinné na dálku, střelné zbraně

ani luky, ale vampány žádná podobná přísaha neomezovala.

Střílet začali, jen co nás zřetelně uviděli, a my museli utí

kat zlomení v pase. Kdybychom v takové nepohodlné poloze

museli běžet daleko, určitě by nás jednoho po druhémdosta

li, ale my jsme se za pouhou minutku po začátku té palby

dostali ke kovovému žebříku, nad kterým byl poklop.


(15)

„Lezte!“ vyštěkl Vandža a vypustil na vampány hotovousprš

ku šurikenů.

Pan Hroozley mě chytil a postrčil mě na žebřík.Neprotes

toval jsem, že jdu první. Bylo to logické – kdyby se vampýři

přiblížili, pan Hroozley je lepší bojovník a spíš je odrazí.

Na vršku žebříku jsem se zapřel a pak jsem rameny nad

zvedl kanálový poklop. Kryt odletěl, cesta byla volná.Vysou

kal jsem se ven a honem jsem se rozhlédl. Byli jsme vpro

středku krátké uličky; časně ráno a nikde nikdo. Naklonil

jsem se ke kanálu a zařval jsem: „Vzduch čistý!“

Za vteřinku už se průlezem vysoukal Steve Leopard a šklebil

se do sluníčka (po tak dlouhém pobytu dole ve stokách byl

skoro slepý). Nato vylezl Harkat a po něm ten vampán. Pak

krátká pauza. V kanálu pod našima nohama se zuřivěrozlé

haly výstřely. Už jsem se obával nejhoršího a chystal jsem se

slézt zase po žebříku dolů a podívat se, co je s panemHrooz

leym a Vandžou, když tu z poklopu doslova vyletěl můj upíří

učitel s oranžovými vlasy a divoce lapal po dechu. A skoro

okamžitě po něm vyletěl jako čertík i Vandža. Určitě oba

vyskočili těsně po sobě.

Jakmile byl Vandža venku z kanálu, doklopýtal jsem přes

ulici pro poklop, došoural jsem se s ním zpátky a dal ho

na místo. Pak jsme se kolem něj všichni čtyři rozestavili,

Vandža s několika šurikeny v ruce, pan Hroozley se svými

noži, Harkat se sekyrou, já s mečíkem. Čekali jsme deset

vteřin. Dvacet. Půl minuty. Utekla celá minuta. PanHrooz

ley a Vandža se už v sinalém svitu ranního sluníčka začínali

nepříjemně potit.

Nikdo nepřicházel.

Vandža se podíval s nakrčeným obočím na pana Hroozleyho.

„Myslíš, že to vzdali?“


(16)

„Prozatím,“ přikývl upír, opatrně ucouvl a ujistil se, že se

Steve ani vampán nepokusili uprchnout.

„Měli bysme z tohohle... města vypadnout,“ prohlásilHar

kat a otřel si z posešívané šedivé tváře vrstvu uschlé krve.

Stejně jako pan Hroozley a Vandža měl po bitce s vampýry

tělo samou ránu, ale ani jedna nebyla nebezpečná. „Zůstat

tady by byla sebevražda.“

„Jen upalujte, srabi,“ utrousil Steve. Zase jsem mu dal jednu

za ucho a umlčel ho.

„Já tady Debbii nenechám,“ prohlásil jsem. „Ervé je blázen

a vrah. Nemůžu ji opustit, když ji má on.“

„Co jsi tomu maniakovi provedl, že na tebe tolik zuří?“zají

mal se Vandža a nakukoval dolů jednou z dírek v poklopu,

protože ještě tak docela nevěřil, že jsme v bezpečí. Nachové

zvířecí kůže, do kterých byl oblečený, z něj visely v cárech,

nazeleno nabarvené vlasy měl samou krev.

„Ale nic,“ vzdychl jsem si. „To byla taková nehoda tehdy

v Circo Mostruoso. On totiž –“

„Na vyprávěnky nemáme čas,“ skočil mi do řeči pan Hroozley

a urval si levý rukáv rudé košile, kterou měl posekanou na cáry,

stejně jako Vandža ty své kůže. Zamžoural do slunce. „Nejsme

na tom tak dobře se silami, abychom mohli na světle zůstat

dlouho. Ať už se rozhodneme jakkoli, musí to být rychle.“

„Darren má pravdu,“ prohlásil Vandža. „Odejít nemůžeme.

Ne kvůli Debbii – i když jsem si ji oblíbil, život bych za

ni neobětoval. Kvůli Pánovi vampýrů. Víme, že je tam dole.

Musíme jít po něm.“

„Jenomže na to si ho moc dobře hlídají,“ namítl Harkat. „Ty

stoky jsou plné vampýrů... a vampánů. Jestli se tam dolůzno

vu... vydáme, tak je najisto... po nás. Já navrhuju uprchnout

a vrátit se... později a s posilami.“


(17)

„Zapomněl jsi na varování pana Sudda,“ upozornil hoVan

dža. „Nemůžeme o pomoc žádat ostatní upíry. Mně jejed

no, jak mizernou máme šanci – musíme se pokusit jejich

obranu prolomit a zabít jejich Pána.“

„Souhlasím,“ přikývl pan Hroozley. „Jenže ne teď hned.

Jsme zranění a vyčerpaní. Bude lepší si odpočinout anaplá

novat další postup. Otázka je, kam se uchýlíme – do toho

starého domu, kde jsme byli předtím, anebo jinam?“

„Jinam,“ odpověděl Harkat okamžitě. „Vampýři přece vědí,

kde jsme... byli předtím. Jestli tu zůstaneme, byla by šíle

nost... jít tam, kde nás můžou napadnout... kdy budou

chtít.“

„Já teda nevím,“ utrousil jsem. „Jak nás nechali jít, to bylo

dost zvláštní. Já vím, Gannen tvrdil, že chce šetřit životy

svých přátel, jenže kdyby nás pobili, měli by vítězství veVál

ce jizev zajištěné. Já myslím, že nám neřekl zdaleka všechno.

Měli nás, kde nás mít chtěli, a ušetřili nás... no přeci sem

všichni nepřišli takovou dálku jenom proto, aby s námibojo

vali podle našich pravidel.“

Moji společníci o tom mlčky uvažovali.

„Podle mě bysme se měli vrátit na základnu a snažit se

pochopit, co za tím je,“ navrhl jsem. „A i když tonepocho

píme, aspoň si odpočineme a ošetříme si rány. A za pár nocí

přejdeme do útoku.“

„Mně to zní rozumně,“ prohlásil Vandža.

„Lepší plán stejně nevymyslíme,“ vzdychl si pan Hroozley.

„Harkate?“ zadíval jsem se na Lidičku.

Měl v těch kulatých zelených očích plno pochyb, ale ušklíbl

se a přikývl. „Myslím, že je to pitomost, zůstávat tady, ale

když už... tu zůstaneme, tak tam aspoň máme... zbraně azá

soby.“


(18)

„A kromě toho,“ dodal Vandža zamračeně, „je většina bytů

prázdná. Nikde nikdo.“ Výhružně přejel prstem po krkuza

jatému vampánovi, což byl chlapík s vyholenou lebkou, který

měl nad uchem vytetované písmeno V. „Rád bych se na pár

věcí přeptal, ale to vyptávání nebude moc příjemné. Bude

mnohem lepší, když široko daleko nebude nikdo, kdo by to

uslyšel.“

Vampán se na Vandžu ušklíbl, jako kdyby ho to nechalo

chladným, ale já mu v krví podlitých očích zahlédl strach.

Vampýři mají dost sil, aby vydrželi i strašlivé mučení, ale

vampáni jsou jen lidé. A upír může člověku provést dost

děsivé věci.

Pan Hroozley a Vandža si omotali oblečení kolem hlav

a ramenou, aby se aspoň trochu chránili před sluncem.

Pak jsme zase popohnali Steva a vampána, vylezli jsme na

střechy, zorientovali jsme se a vyčerpaně se vlekli zpátky na

základnu.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist