načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Za zvířátky na louku - Andrea Tachezy; Zuzana Kovaříková

Za zvířátky na louku
-15%
sleva

Kniha: Za zvířátky na louku
Autor: ;

Pojďte s námi za zvířátky na rozkvetlou louku! Skotačí tam rošťáci mufloni, po stráni kličkuje zajíc, drobná myška se houpá na stéble. Kuna vesele pádí ke skalce a z lískového ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  179 Kč 152
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-11-18
Počet stran: 72
Rozměr: 160 x 195 mm
Úprava: 64 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Andrea Tachezy
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000041476
EAN: 9788000041476
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Krátké, bohatě ilustrované pohádky a příběhy o zvířatech, která můžeme potkat na louce, doplněné stručnými faktickými informacemi o všech hlavních hrdinech. Pro mladší děti. Na rozkvetlé louce se prohání mufloni, opodál hopká zajíček, na slunci se vyhřívá slepýš, ostražitá kuna už si vyhlíží svačinku a na kraji lesa předvádí svůj taneček šibalové tetřívci. V příbězích se ale setkáme i se spoustou dalších zvířat, která na louce a v jejím blízkém okolí mají své nory, doupátka či hnízda. O všech zvířátkách se navíc dozvíme něco z jejich opravdového života: jak vypadají, kde žijí, čím se živí apod.

Popis nakladatele

Pojďte s námi za zvířátky na rozkvetlou louku! Skotačí tam rošťáci mufloni, po stráni kličkuje zajíc, drobná myška se houpá na stéble. Kuna vesele pádí ke skalce a z lískového keře všechno bedlivě pozorují vrána se strakou. Nad nimi poletují různobarevní motýli a v trávě se vyhřívá hrdopýška zmije. Ale nebojte se. Nikdo tady nekouše! V krátkých příbězích potkáte zvířátek víc, a dozvíte se o nich i mnoho zajímavého. A kdo má rád knížky o zvířatech, může si také přečíst Za zvířátky do lesa, Za zvířátky k vodě a Za zvířátky do hor .

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Andrea Tachezy; Zuzana Kovaříková - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Za zvířátky na louku" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

12

Muflonci vyskočili na všechny čtyři, zabečeli a pádili k lesu.

„Uf, to byla dřina, milá vráno,“ rozplácla se straka na zem.

„to tedy byla, jsem naprosto vyčerpaná, drahá přítelkyně,“

sotva krákla vrána.

„Nevděčníci rohatí, ani nepoděkovali,“ dodala unaveněstra

ka a vrána jen souhlasně cosi zaskřehotala.

Když se obě vzpamatovaly, roztáhly křídla a odletěly každá

k svému domovu.

„Však to říkám, to je dneska mládež,“ vylezla zpod kamene

ropucha a zatrylkovala jako kanárek.

tráva se zavlnila v podvečerním větříku a v duchu se zastala

mufloních rošťáků: Nevrlá ropucho, chtěla bych vidět tebe,

jestli bys po takové patálii měla všech pět pohromadě!

louka ožila. Ze země vylezli broučci, přiletěli motýli.Drob

ní živočichové se rozběhli lučním porostem a ptáci vzlétli

na oblohu a zpívali ostošest. Jako by se nic nestalo.

muflon

Muflon obývá menší listnaté a smíšené lesy, kde je kamenitý

podklad. Někdy vychází i do luk a polí. Žije ve stádě, pouze starší

berani jsou samotáři. Muflon je divoká ovce, jejímž původním

domovem byla Korsika a Sardinie. Mufloní berani mají na hlavě

velké zahnuté rohy, kterým myslivci říkají toulce. Muflonky jsou

bezrohé nebo nosí jen malé zploštělé růžky. Rohy, na povrchu

vrubované, slouží jako zbraň a k odstraňování překážek. Mufloni

jsou hnědí se světlejšími a tmavšími odstíny, místy mají i rezavou

a černou srst. Na bocích mívají oválné šedé až bílé skvrny, které

se nazývají sedlo nebo čabraka. Starší berani nosí na krkudlou

hou tmavou hřívu zvanou rouno. Ocas (kelka) je krátký. Mufloní

tlupa, kterou vodí zkušená muflonka, je dost hlučná, muflončata

s matkami stále pobekávají. Pouze v případě nebezpečí stádo

naráz zmlkne a po ostrém varujícím syknutí či hvízdnutí vedoucí

muflonky se dá na útěk. Muflon je rozený válečník. Kdyžbera

ni zápasí o nevěsty, nejprve se obcházejí a pak se proti sobě

rozběhnou a velkou silou se srazí rohy. Lesem zní tyto „rytířské

souboje“ jako temné daleké dunění. Pohybovou zvláštnostímuf

13


14

loní zvěře jsou takzvané kozí skoky, kdy při prudkém odskoku

či zdolávání překážky se odráží všemi čtyřmi běhy najednou

a následuje otočka ve vzduchu. Kopýtka neboli spárky si pak

obrušuje na kamenité půdě či na skalách. Muflon spásá trávu, byliny, někdy okusuje kořeny dřevin a kůru stromů. Mufloni se u nás chovají i v oborách. A v areálu pražské Thomayerovy nemocnice – k radosti mnoha pacientů – dokonce dlohodobě žije větší mufloní stádo.

babočka kopřivová

Babočka poletuje téměř všude od jara do října. Patří k prvnímjarním motýlům. Přezimuje v dutých stromech, v pařezech,mnohdy i za okny stavení, na půdách či ve sklepích. Housenky, žijící na kopřivách, jsou černé se žlutozelenými proužky a na tělech

mají „trny“. Svou rostlinu často okoušou tak, že z ní zbude jen

stonek.

kobylka zelená

Kobylka žije na loukách, v zahradách, sadech i na polích. Je

poměrně velká, má dlouhá křídla a tykadla. Létá, ale spíš jen

15


na krátké vzdálenosti. Za teplých večerů vylézají samečkové

na vyvýšená místa, především na stromy, a hlasitě cvrčí. Lákají

tím samičky. Cvrkavý zvuk vytvářejí pohybem levého křídla se

zoubky o pravé křídlo. Někdy se ozývají i přes den. Kobylka se

živí hmyzem a rostlinami.

cvrček polní

Cvrček se zdržuje v nížinách na loukách, mezích a polích. V létě

se černý sameček ozývá pronikavým cvrkáním, které vyluzuje

třením křídel o sebe. Sedí obvykle před svou obytnou pod

zemní komůrkou a koncertem vábí samičku. Cvrček je samotář,

živí se rostlinnou potravou, občas si jídelníček zpestří drobným

hmyzem.

ropucha zelená

Ropucha zelená, krasavice mezi našimi žábami, je poměrněhoj

ná. Žije na suchých místech v okolí nádrží a menších rybníků. Má

„maskáčové“ zbarvení – krátké bělavé zavalité tělo je na hřbetě

pokryté zelenými skvrnami. Kůže je navíc posetá typickýmibra

davičkami. Ropucha je bezzubá. Vyhrabává si nory, ale skrývá se

taky pod kameny. Ve vodě se objevuje jen v době rozmnožování.

Vajíčka klade na vodní rostliny v dlouhých šňůrách. Je nočním

tvorem, za kořistí se vydává po setmění. Loví hmyz, žížaly,pavou

ky, brouky. Pokud se cítí ohrožená, vypouští z pokožkyjedova

tou páchnoucí tekutinu, kterou se může i celá obalit. Na jaře

za vlahých večerů sameček „zpívá“ – trylkuje skoro jako kanárek.

Ropucha je chráněný druh.

vrána obecná černá

Vrána žije v otevřené krajině s lesy, na vesnicích i ve městech.

Ráda poletuje kolem vod, kde hledá na březích měkkýše a hmyz.

Jinak se živí semeny, bobulemi, červy, vajíčky, drobnýmiobrat

lovci i odpadky. Potravu si často přidržuje silnýma nohama

a zobákem ji rozklovává. K vnitřku ořechů se dostává tak, že je

z výšky pouští na tvrdý povrch. Její chytrost se však snad nejvíc

projevuje v severních oblastech, kde vytahuje nohama z otvorů

v ledu rybářské vlasce a poté sežere návnadu či přímo rybu.

Létá pomalu. Vrána žije v páru. Hnízdo si staví na vysokýchstro

mech, o mláďata pečují oba rodiče. Po jejich vyvedení z hnízda

se rodina potuluje pohromadě. Hlas tohoto velkého pěvce zná

téměř každý – krá, krá!

1716


1918

straka obecná

Straka osídluje křovinaté krajiny, remízky, zahrady, parky a zeleň

ve městech. Je hojná, v době hnízdění neobyčejně plachá. Je

nápadně zbarvená – černá je hlava, horní hřbet, krk, dlouhý ocas

a téměř celá křídla, bílé je břicho, dolní část hřbetu, vnitřek letek.

Létá těžkopádně. Hnízdo, které si buduje na stromech nebo

v křoví, mívá stříšku z trnitých větviček. Je bytelné a stračí pár

se do něj nikdy nevrací, Často ho využívají další ptáci, kteří sami

hnízda nestavějí, např. poštolky a kalousi. Rodina žije pohromadě

až do jara, mnohdy se připojuje k hejnu. Straka se živí hmyzem,

plži, bobulemi, semeny, malými obratlovci. Škodí tím, že často

plení hnízda jiných ptáků. Její skřehotavý hlas zní nelibě, a to

opravdu patří mezi pěvce! Straka má pověst zlodějky lesklých

předmětů.

Bílý zajíček

Mladý zajíc kličkoval po poli.tréno

val útěk před nepřítelem, aby se,

až nastane čas, rychlezachrá

nil. Ale brzy ho to přestalo bavit.

Usoudil, že je už dobřepřiprave

ný, kdyby se objevila třeba hladová liščí zrzatice.

Poskočil si a přeběhl na louku. tam se na chvíli zastavil

a stříhal ušima. Vtom ho něco polechtalo na tlapce –přebě

hl mu po ní kovařík. A co mu to letí kolem nosu s takobrov

skými tykadly? tesařík se vydal na obhlídku. brr, honem

od těch brouků, vyrazil zajíc pryč. Řítil se lučním poros

tem hlava nehlava. Žížala sotvasta

čila zalézt do díry. Motýli vzlétli

v poslední chvíli z málem

podupaného chrastavce.

A linduška prudce vzlétla

a tence zavolala:

„Ušatý třeštidlo!“

Zajíček si ale ničeho nevšíbr />



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist