načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Za tajemstvím kamenů - Jan Petránek

Za tajemstvím kamenů

Elektronická kniha: Za tajemstvím kamenů
Autor:

Publikace je určena především mladým zájemcům o sbírání a poznávání minerálů a zkamenělin. Začít lze třeba jen sběrem hezkých valounů. Dozvíte se, jak určit horniny, z nichž ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271
+
-
9
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 199
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (převážně barev.)
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-3738-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace je určena především mladým zájemcům o sbírání a poznávání minerálů a zkamenělin. Začít lze třeba jen sběrem hezkých valounů. Dozvíte se, jak určit horniny, z nichž valouny pocházejí, a jak si založit první sbírku. Pro pokročilejší sběratele následuje úvod do mineralogie a popis vybraných minerálů všech hlavních skupin. Zkamenělinám jsou věnovány kapitoly o vyhynulých bezobratlých živočiších, obratlovcích, dinosaurech a také o dávném rostlinstvu. Pro pochopení širších souvislostí s přírodou a krajinou jsou připojeny i kapitoly o geologii, které jsou zaměřeny na síly měnící povrch Země, zejména vulkanismus, činnost moře nebo krasové jevy. (příručka pro mladé sběratele hornin, minerálů a zkamenělin)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Petránek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Příručka pro mladé sběratele

hornin, minerálů

a zkamenělin

Za tajemstvím

kamenů

JAN PETRÁNEK

Grada Publishing

Česká geologická služba

Praha 2011


© Jan Petránek, 2011

© Grada Publishing, a. s., 2011

ISBN 978-80-247-3738-6

ISBN 978-80-7075-749-9

Věnováno Lídě


I/ Valouny ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 7

I valouny mohou být krásné ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 7

Kam s valouny? – Založte si sbírku! ... ... ... ... ... ... ... ... ... 10

Poznejme blíže, co jsme nasbírali ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 14

II/ Zalíbily se vám minerály? ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 25

Minerály a mineralogie ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 25

Minerály krystalují v zákonitých tvarech ... ... ... ... ... ... ... 27

Zkuste určit některý z vašich minerálů! .. ... ... ... ... ... ... ... 30

Drahokamy ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 40

Zlato – sen prospektorů i dobyvatelů... ... ... ... ... ... ... ... ... 46

Stříbro ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 52

Síra, sirníky a sírany ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 52

Všudypřítomné karbonáty... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 58

Křemen a křemičitany – nejhojnější minerály .. ... ... ... ... ... 62

Několik dalších hezkých minerálů .. ... ... ... ... ... ... ... ... ... 72

Vltavíny a jiné tektity – pozdravy z dálky . ... ... ... ... ... ... ... 77

Minerály organického původu ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 80

Vyrýžujte si nějaké minerály – dokážete to! . ... ... ... ... ... ... 82

Navštivte mineralogickou burzu ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 88

III/ Zkamenělí svědkové dávného života. ... ... ... ... ... ... 91

Sbíráme zkameněliny .. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... 91

Na svět přicházejí obratlovci

a dobývají pevninu . ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 102

Kdy žili a jací byli dinosauři? .. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 108

Rostlinstvo osídluje pevninu .. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 114

OBSAH

5


IV/ Něco z geologie pro lepší pochopení

neživé přírody ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 123

Stáří Země a geologický čas ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 123

Jak vznikají hory a horstva ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 123

Vulkanismus nejen ničí, ale je i prospěšný.. ... ... ... ... ... .. 128

Ničivá i tvořivá činnost moře ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 141

Voda pozvolna mění tvář pevnin ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 146

Ledovce zanechaly trvalé stopy i u nás ... ... ... ... ... ... ... .. 158

Krasové jeskyně jsou podmanivě krásné ... ... ... ... ... ... .. 166

Zvětrávání nenápadně, ale trvale mění tvář naší planety... .. 174

V/ Závěr ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 185

Vycházky za sběrem hornin, minerálů a zkamenělin .. ... .. 185

Vybrané mineralogické a paleontologické lokality

v České republice ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 186

Kde hledat další poučení . ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 192

Výběr z literatury ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 193

Rejstřík ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. 196

Za tajemstvím kamenů6


I valouny mohou být krásné

Na toulkách přírodou podél bystřin, v létě při koupání v řekách

nebo v moři, všude se setkáváte s valouny hornin. Mnohé vás

zaujmou svým tvarem – některé mají jen otupené hrany, jiné

jsou značně zaoblené a některé, především na mořských plážích, jsou již dokonale zakulacené. Další valouny se vám zalíbí

svou bílou barvou, většinou však bývají světle nebo tmavě šedé,

také černé a při delším hledání jistě objevíte i valouny hnědé,

červené nebo zelenavé.

Až se budete rozhodovat, který valoun je hezčí, a vybírat, co si

odnesete domů, je výhodné valouny namočit. Mokré kameny mají totiž vždy hezčí, jasnější barvy a na jejich povrchu někdy objevíte i různé žilky, průřezy krystalů různých minerálů a ve

vápencových valounech i průřezy zkamenělin.

Domů se potom vrátíte s „úlovkem“ několika valounů, které

se vám zalíbily svou barvou, tvarem nebo i druhem horniny.

Zpočátku pro vás budou především upomínkou na hezké chvíle prožité u vody, ať již u nás nebo v cizině.

Pokud vás budou valouny zajímat a budete si chtít u řeky

nějaké pěkné najít, nejvýhodnější je jejich hledání na vnitřním

plochém břehu říčního zákrutu (tzv. meandru). Zde bývajípísčiny s množstvím valounků i větších valounů různého druhu.

Na místě je snadno omyjete a zbavíte písku a nečistot. Jak už

jsme řekli, ve vlhkém stavu bude snazší jejich výběr. Pro sběr

jsou nejlepší sušší období roku, kdy klesají hladiny vodních

toků a bývají přístupné širší pásy naplavených hornin.

Protože řeky i jejich přítoky protékají oblastmi s různougeologickou stavbou, mohou se v nich společně vyskytovat valouny

zcela odlišného horninového složení i tvaru. Některé jsoudokonale opracované omíláním a obrušováním, neboť byly dlouhou

dobu vlečeny vodním proudem, jiné mohou být ostrohranné,

I/

7

VALOUNY


pocházejí-li ze skal blízkého okolí. V takovém případě jejich

pouť řekou byla krátká a nestačila na jejich větší opracování.

Proto obvykle nacházíte pospolu valouny různého stupněoválení, tj. různého tvaru: pěkně kulaté, protáhlé i nápadně ploché

nebo částečně ulomené a také ty ostrohranné. Místy jsou velmi

hojné valouny křemene, bílé až špinavě žluté barvy, které se

díky jejich převládajícímu oblému tvaru často nazývají oblázky.

Pro tvrdost křemene i jeho pevnost se tyto oblázky ve štěrcích

postupně hromadí, zatímco valouny měkkých hornin v průběhu

toku řeky postupně ubývají, neboť se rychle obrušují.

Pokud byste sledovali horninový materiál v nějaké řece od

jejího pramene v horách až do vzdálené nížiny, nejprve byste se

setkali s balvany různého tvaru a jen s obroušenými hranami.

Tyto balvany by byly provázeny pouze malým množstvím písku.

Cestou do nížin by písku přibývalo a balvany by se postupně

měnily na valouny. Jejich velikost by ve směru vodního toku dále

klesala, valouny by byly lépe opracované, ale současně by dále

rostlo množství průvodního písku. Nakonec by vymizel i písek

a řeka by unášela jen velice jemné jílovité plaveniny.

Dostanete-li se někdy k moři, tak tam, kde je v blízkosti moře

skalnatý břeh nebo kde jsou v nevelké vzdálenosti od moře hory,

budete mít možnost sbírat takřka dokonale zaoblené valouny.

Vlny zde bez přestání útočí na mořský břeh a valouny jsouneustále omílány a obrušovány.

Složení valounů na mořském břehu bývá někdy méně pestré

než na březích našich řek. Řeky totiž často přinášejí horniny z velkých dálek, a tedy i mnohem různorodější, než je tomu u skalnatého mořského pobřeží. Například na mnoha místech na pobřeží Chorvatska nebo Řecka zcela převládají valounyblízkých vápenců. Vápence jsou mnohem měkčí než většina jiných hornin, a proto zde obvykle nalezneme valouny s vysokýmstupněm zakulacení. A protože jsou si velmi podobné, snažíme se nalézt takové valouny, které se od většiny nějak liší. Nejčastěji nápadnými bílými žilkami kalcitu nebo jejich sítivemvyplňujícím pukliny ve vápenci.

Budou-li vám valouny přibývat, začnou se nejspíš hromadit

v nějaké krabici, třeba i od bot, někdy i jen tak pod postelí. Dříve

či později je začnete přebírat a ty méně hezké vyřazovat. Nejhezčí valouny můžete vyskládat do nějaké čtverhranné krabice,

která však nesmí být příliš velká, neboť by pak byla těžká.KraZa tajemstvím kamenů8

I malé valounky jsou

hezké. bice by měla být dostatečně pevná, aby se její dno pod vahou kamenů neprohýbalo. Pokud chcete vylepšit vzhled krabice, položte nebo přilepte na její dno přesně vystřižený bílý papír a můžete zkusit polepit i okraje krabice. Tyto okraje – pro lepší přehlednost nasbíraného materiálu – by neměly být vysoké. Vhodná výška je přibližně 5–7 cm. Je-li krabice celá bílá, zkuste polepit její okraje černým papírem; černá krabice s bílým dnem vypadá velmi hezky.

Místo papírových krabic můžete použít krabice plastové, ale

také různé misky, proutěné talířky nebo košíčky, podle toho, co

Valouny bělavých

vápenců a mramorů

vyniknou zejména

v miskách z tmavého

dřeva.

I/ Valouny 9


máte doma. Uspořádání valounů může být různé, záleží jen na

vašem vkusu – například uprostřed skupiny můžete mít větší

kameny a směrem k okrajům je postupně zmenšovat; v malých

miskách můžete skladovat valounky stejné velikosti a barvy

nebo naopak různobarevné, lze je doplnit nějakou mušličkou

a podobně. Skýtá se vám dobrá příležitost uplatnit svůj nápad,

vkus nebo i umělecké sklony.

Budete-li rozhojňovat své nálezy a budou-li kameny pocházet

z různých našich, nebo dokonce zahraničních míst, měli byste

alespoň v některých případech mít na zadní straně valounůnasán název místa sběru nebo přilepenou cedulku s tímtoúdajem. Ze začátku se vám to bude zdát zcela zbytečné, neboť ještě

budete mít vše v živé paměti, ale časem uvidíte, že to nebylo

marné.

Kam s valouny? – Založte si sbírku!

Pokud máte jen pár valounů, jejich uložení není problémem.

Je-li jich již více, potom obvykle skončí v nějaké krabici, kde

se budou vršit na sobě, a budete je muset přehrabovat, abyste

se mohli podívat nebo se pochlubit tím spodním. Pro vaše

„poklady“, zejména pro ty křehčí a měkčí, je tento způsobuloPospolu mohou být

i valouny různých

velikostí a barev. Za tajemstvím kamenů10 žení nevhodný a také nepraktický. Dříve či později proto začnete uvažovat o jiném, lepším řešení. Dobrým řešením je založit si malou, ale skutečnou sbírku.

Sbírka může být velmi jednoduchá, prostá. Stačí, když vám

rodiče uvolní jednu malou zásuvku a tu vyplníte krabičkami.

Krabičky mohou být různě veliké, ale měly by být pokud možno

přiměřené svému obsahu. Mohou být třeba z plastu, ale nejdostupnější jsou víčka i spodky papírových krabiček nejrůznějšího původu. Pokud je chcete vylepšit, pokryjte jejich dno

vystřiženým bílým nebo světle zbarveným papírem. Máte-li dost

času a jste-li šikovní, můžete polepit i boky krabiček, potom již

budou opravdu krásné. Jsou-li okraje krabiček příliš vysoké, je

vhodné je snížit tak, aby se krabičky svou výškou příliš nelišily.

Některé krabičky se otvírají z boku a ty je potom nutnérozříznout na dvě poloviny a nevhodný otvor zalepit – ale to již sami

posoudíte, co je třeba udělat, a dokážete to.

Tento způsob uložení nasbíraných kamenů má tu výhodu,

že krabičky mohou svou velikostí přibližně odpovídat velikosti

kamene, kameny jsou dobře viditelné, lze je snadno z krabiček vyjmout a prohlédnout si je. Navíc polohy krabiček můžete

snadno měnit, tak aby bylo pohromadě to, co patří k sobě.

Jiný, také oblíbený způsob je ukládání kamenů do krabic

s mřížkou měnitelných rozměrů; výhodou je, že odpadá často

Malé minerály nebo

zkameněliny lze ukládat

do krabic vyplněných

rozstříhaným molitanem.

Lze je snadno prohlížet,

vyjmout nebo vyměnit.

Na obrázku jsou malé

acháty z oblasti Českého

ráje.

I/ Valouny 11


pracná úprava krabiček. Prvním předpokladem je obstarání

čtvercové nebo obdélníkové, dostatečně pevné a tuhé krabice,

s okrajem asi 5–10 centimetrů vysokým. Do ní se vloží (případně

vlepí) mřížka, kterou snadno vyrobíte z tenkého, ale dostatečně pevného materiálu (tuhý papír, plast). Z tohoto materiálu

nařežeme pásy asi 2–4 cm vysoké (užší pásy jsou vhodné pro

menší a nižší valouny a naopak). Máme-li pásy hotové,vystříháme nebo vyřežeme do nich zářezy o několik málo milimetrů

delší, než je poloviční šířka pásů. Tyto pásy potom skládáme

proti sobě tak, aby do zářezů dolního pásu zapadly zářezyhorního pásu. Postupně tak vznikne mřížka, která má tu výhodu,

že si podle velikosti kamenů sami určíme vzdálenost zářezů od

sebe i to, jaké zářezy použijeme při sestavování mřížky – můžeme si tedy sestrojit mřížku přímo na míru. Pokud je mřížka

defi nitivní a nebudeme ji už měnit, můžeme ji vlepit do přiravené krabice; je-li mřížka z dostatečně pevného materiálu

a dr ží-li dobře svůj tvar, není nutno ji vlepovat; v takovémpříadě lze kdykoli měnit velikost políček.

Zcela obdobně si lze vyrobit i mřížku dřevěnou, například

z ten ké překližky nebo z tenkých dřevěných lišt. Krabice stakovou mřížkou však může být po zaplnění kameny dosti těžká,

a proto by mělo být její dno velmi pevné. Při výrobě dřevěnémřížky je nutné, aby zářezy byly nepatrně širší, než je tloušťka dřeva,

tak aby do sebe horní a dolní lišty snadno zapadly. Výroba mřížky do krabice na ukládání kamínků a minerálů. Vlevo nahoře protilehlé pásy, které po jejich naříznutí (v místech vyznačených přerušovanou čarou) lze do sebe zasunout. Vpravo příklad sestavené mřížky (viz text).

Za tajemstvím kamenů12


Ať již zvolíte kterýkoliv způsob vybudování sbírky, bude se

hodit jak pro malé valounky a valouny, tak pro horniny,minerály i zkameněliny.

Nejjednodušší ukládání nasbíraného materiálu je jehovkládání do krabic vystlaných nastříhaným molitanem. Ten je běžně

dostupný jako plnidlo do polštářů.

I/ Valouny 13

Jejich historie je dávná. Za vlády japonské císařovny

Suiko (592–628) jí poslové přinesli jako dar odčínského císařského dvora krásně tvarované kameny.

Byly bizarních tvarů, plné prohlubní, otvorů ivýstupků a měly připomínat čínské hory. Tento neobvyklý

čínský dar vzbudil velký zájem japonskéhocísařského dvora i šlechty a časem se kameny podobného

vzhledu staly velmi populární.

Nazývají se suiseki, což je název odvozený od

dvou japonských slov – sui je voda a seki je kámen.

Tato slova jasně vyjadřují, jaké kameny lze nazývat

suiseki: jsou to přírodní kameny, jejichž fantastické

tvary vznikly nejčastěji ve vodním prostředí. Kameny

musí být v původním, přírodním stavu, bezopracování člověkem, tedy bez jakéhokoliv tvarování řezem

nebo obrušováním (pouze u úzkých a dlouhých

kamenů se toleruje nepatrné zarovnání naspodu

k usnadnění jejich postavení a upevnění). Mohou být

z tvrdých i měkkých hornin; nejhezčí, ale takémnohem vzácnější jsou suiseki z tvrdých hornin,zejména jsou-li tmavé a lesklé.

Dnes jsou suiseki sbírané na celém světě a byly

vypracovány i jejich klasifi kace podle velikosti, tvaru,

kvality povrchu, barvy a dalších vlastností. Často jsou

vystavovány spolu s bonsajemi, neboť mohou být

jejich působivými doplňky. Podobně jako bonsaje lze

suiseki postavit do mělkých keramických misekvyplněných buď pískem žlutavé, bílé nebo světle šedé

barvy, nebo jen naplněných vodou. Na její hladině

se pak suiseki odráží, zejména je-li malé, a podobá

se tak skále v jezeře. Nejkrásnější umístění je ale

na podložce z tvrdého, leštěného dřeva tmavohnědé

barvy, jejíž tvar je přizpůsoben tvaru suiseki. Suiseki

symbolizují krásu přírody, zvláště hor a vodstva. Víte, co to jsou suiseki?

Suiseki z tmavého pískovce z libyjské Sahary (severní

Afrika).

Základem řádně vedené sbírky jsou ovšem pečlivě vedené

úda je o místě nálezu. Pokud se sbírka začíná teprve rodit, místa

nálezu si snadno zapamatujete, zejména jde-li o nápadné a krás -

né kameny. S přibýváním dalších kamenů bude ale jistotyubývat a nakonec se na mnohé již nedokážete rozpomenout.

Hodnotu sbírky, ať již valounů, minerálů nebo zkamenělin,

velmi snižuje nedostatek informací o místě sběru. Údaje tohoto

druhu také usnadňují určení nálezů, neboť některé jejich znaky

(např. barva, minerální složení, tvar krystalů aj.) mohou být pro

mnohá naleziště typické.

Údaje o místě nálezu, popř. i rok sběru, lze drobným písmem

napsat na proužek papíru nebo vytisknout pomocí stolní tiskárny a přilepit na zadní stranu vzorku. Nejběžnější a nejlepší jsou však do krabiček vložené etikety, tj. lístky z tužšího bílého papíru, na které se napíší příslušné údaje. Etikety umožňují i připsání dalších informací, například o způsobu získání kamene (vlastní sběr, výměna, koupě), o ceně, především však sem uvedeme určení horniny nebo nerostu (samozřejmě pokud je

známe). Nemělo by chybět ani jméno majitele sbírky (obvykle se

uvádí jako nadpis etikety).

Nevýhodou etiket je, že může dojít k jejich záměně, nebo do -

konce ke ztrátě. Může se to stát zejména tehdy, vyjmeme-li

z krabiček větší počet podobných vzorků při jejich srovnávání

a určování. Proto někteří sběratelé označují vzorky hornin nebo

minerály čísly a tato čísla jsou uvedena i na odpovídající etiketě. Někteří sběratelé používají i kombinace čísel a písmen,

které značí zem nebo určitou lokalitu nebo oboje. Někdy se tato čísla přilepí či přímo napíší bílou nebo černou barvou na zadní stranu vzorku. Pokročilejší sběratelé mívají silný sešit s pevnými deskami, kde je, ať již tím nebo oním způsobem, evidován nasbíraný materiál.

Poznejme blíže, co jsme nasbírali

Z procházek přírodou i z prázdnin jste si jistě přinesli různé

valouny a horniny, které se vám líbily. Některé vás zaujaly svou

barvou nebo složením, jiné tvarem, a ponechali jste si je jako

vzpomínku na krásná místa či hezké prázdniny. Postupně jich

bude přibývat, vaše sbírka se bude rozrůstat a časem se stane

Za tajemstvím kamenů14

i pestřejší, neboť se na ní bude podílet více a více různýchhornin. Přijde čas, kdy vás začne zajímat, co jste si domů přinesli,

o jaké horniny jde, co jste našli a co vám ještě chybí, co byste

rádi ještě někde nalezli. Nastala tedy vhodná doba dozvědět se

něco o druzích hornin, jejich vzniku a rozlišování.

Horniny dělíme podle původu i složení na tři základnískupiny: (1) horniny vyvřelé neboli magmatické, (2) horniny usazené

neboli sedimentární a (3) horniny přeměněné nebolimetamorfované. Tyto tři druhy hornin se od sebe zásadně liší svýmvznikem, ale také se odlišují svým minerálním složením a vzhledem

– někdy zcela, jindy jen do určité míry. Proto má každá ze tří

základních skupin vlastní, specifi ckou klasifi kaci příslušných

hornin.

HORNINY VYVŘELÉ NEBOLI MAGMATICKÉ

Všechny vyvřelé horniny neboli vyvřeliny vznikají utuhnutím

magmatu. Magma je tavenina, která vzniká hluboko podzemským povrchem, kde někdy utuhne, jindy postupuje různými

cestami na zemský povrch a zde se vylévá v podobě lávy. Podle

místa, kde magma utuhlo, se rozlišují dvě krajní skupinyvyvřelin, a to vyvřeliny hlubinné (intruzivní) a vyvřeliny výlevné(efuzivní, vulkanické). Existuje ještě třetí skupina, a tou jsouhorniny žilné; je to přechodní skupina mezi horninami hlubinnými

a výlevnými, s nimiž mají žilné horniny mnoho společného.

Klasifi kace vyvřelých hornin je založena na stupni jejich

krystalizace a na jejich minerálním, a tedy i chemickém složení.

Tuhlo-li magma hluboko pod povrchem, tepelně dokonaleizolováno okolními horninami, tuhlo pomalu a byl dostatek času

pro krystalizaci různých minerálů (někdy jsou jejich krystaly až

několik centimetrů velké). Vyvřeliny utuhlé v hloubce senazývají hlubinné.

Protikladem jsou výlevné horniny. Vylévalo-li se magma vpodobě lávy na zemský povrch, nastávalo jeho velmi náhléochlazení a velmi rychlá krystalizace. Ve výlevných horninách bývají

jen krystaly malých rozměrů, často pouhým okem nesnadno

viditelné, někdy i scházejí a magma je utuhlé v podoběsopečného skla (např. obsidiánu).

Hlubinné vyvřeliny vznikají ve velkých hloubkách podzemským povrchem, kde tuhnou v podobě rozlehlých tělesnazývaných batolity. Jejich magma tuhlo pomalu, a hlubinné horniny

I/ Valouny 15


se proto vyznačují dobrou krystalizací svých minerálů. Klasifi -

kace hlubinných vyvřelin je založena na obsahu oxidu křemičitého (SiO

2

– jak v podobě křemene, tak i vázaného v různých

křemičitanech). Nejbohatší křemenem jsou žuly (granity), které

také obsahují množství živce, a jsou proto světlé. Živcem jeortoklas, který někdy mívá podobu velkých krystalů, tzv. vyrostlic.

Žule je vzhledem i složením blízký poněkud tmavší granodiorit,

velice hojný ve středních Čechách. Žula i granodiorit se hojně

těží jako obkladový kámen, zvláště hezká je liberecká žula, jejíž

kvalitní odrůda má velké růžové vyrostlice ortoklasu.

S klesajícím obsahem křemene a světlých křemičitanů při -

bý vá tmavých minerálů – biotitu, amfi bolu a pyroxenu (augitu) –

a horniny tmavnou; příkladem může být šedočerné gabro.

Výlevné vyvřeliny mají své hlubinné protějšky. Vylilo-li se

na zemském povrchu magma, jež v hloubce tuhlo jako granit,

utuhnutím jeho lávy vznikla hornina nazvaná ryolit. Podobně

protějškem gabra je černošedý čedič neboli bazalt. Obsahovaly-li výlevné horniny dostatek par a plynů, v hornině po nich

zbyly dutiny; hornina s hojnými a malými dutinkami se na zývá

mandlovec. Ve větších dutinách (mandlích) lze často nalézt achá -

ty i pěkné krystaly křišťálu, ametystu nebo různých zeolitů.

Za tajemstvím kamenů16 Světlá žula z Českomoravské vrchoviny (leštěná plocha).

Povrchové partie lávových proudů tuhnou často díkyrychlému ochlazení v podobě sopečného skla. Dokonale sklovitý

vzhled má obsidián (nejčastěji černé barvy), neboť je sklovitou

odrůdou ryolitu – výlevné horniny nejbohatší na oxid křemičitý.

Výlevné horniny se pro svou jemnozrnnost nesnadno určují;

někdy vám pomůže silná lupa, většinou je však zapotřebímikroskopické studium.

Žilné vyvřeliny vyplňují různě orientované pukliny, někdy

i celé roje puklin. Protože nejde o velká magmatická tělesa,

magma, z něhož žilné vyvřeliny vznikly, tuhlo o něco rychleji než

Hrubozrnná liberecká

žula s charakteristickým

narůžovělým živcem

(leštěná plocha).

Syenit z okolí Tábora

(leštěná plocha).

I/ Valouny 17


magma hlubinných vyvřelin. Ve srovnání s výlevnýmivyvřelina

mi však tuhlo mnohem pomaleji. Proto jsou žilné horniny zhle

diska velikosti zrn někde uprostřed mezi hlubinnými a výlev

nými vyvřelinami. Příkladem může být velmi častý, křemenem

bohatý žulový porfyr nebo blízký syenitový porfyr (neobsahuje

křemen).

Zcela zvláštním typem jsou pegmatity, jejichž bělavé žíly jsou

zdrojem mnoha hledaných minerálů. Obvykle tvoří rozsahem

omezené žíly, bělavé až žlutavé barvy, složené z nápadněhrubo

zrnného živce, křemene a slídy; obsahují i malá množstvírůz

ných méně běžných minerálů, někdy i drahokamové kvality.

Za tajemstvím kamenů18

Sloupovitá odlučnost

bazaltu neboli čediče

(Vrkoč u Ústí nad

Labem).

*


USAZENÉ NEBOLI SEDIMENTÁRNÍ HORNINY (SEDIMENTY)

Usazené horniny se zásadně liší od hornin vyvřelých způsobem

svého vzniku. Usazovaly se neboli sedimentovaly ve vodním

prostředí (v řekách, jezerech a hlavně v mořích) i na souši. Při

jejich rozlišování se již neuplatňuje krystalizace jako u vyvřelin;

důležitými klasifi kačními znaky jsou pochody, při nichž sesedimenty vytvářely, a jejich chemické složení (sedimenty mohou

mít zásadně odlišná složení).

Sedimenty můžeme řadit do dvou velkých skupin: (1) horniny

klastické neboli úlomkovité a (2) horniny biogenní achemogenní.

Klastické sedimenty neboli úlomkovité horniny vznikají

nahromaděním úlomků starších, již dříve existujících hornin

jakéhokoliv původu. Horniny vyvřelé a přeměněné, stejně jako

usazené, na zemském povrchu zvětrávají, rozpadají se, jsourozrušovány erozí, tj. tekoucí vodou i ledem, v moři příbojemzakusujícím se do skal. Těmito i dalšími pochody vznikají úlomky

hornin. Ty jsou potom vodními toky, vlnami nebo větrempřemísťovány a na příhodných místech sedimentují, tj. usazují se.

Během transportu nastává třídění úlomků (klastickýchčástic) podle jejich váhy. Menší valounky řeky odnášejí dále než

větší valouny, ještě dále putuje ve vodním prostředí písek,nejdále je odnášen jíl, který se usazuje v dolních tocích řek anejjemnější jílové částice až v moři.

Při přenosu úlomků vodou dochází důsledkem obrušování k jejich zmenšování a zaoblování. Mají-li vzniknout pěkně

zakulacené valouny, musí projít dlouhým obdobím obrušování, zejména jsou-li horniny velmi tvrdé nebo jde-li o křemen.

Kameny nesmějí být ani příliš měkké, neboť takové jsoupoměrně brzo rozmělněny. Nejlépe opracované valouny nalézáme na

mořských plážích, kde je nejúčinnější věčně probíhajícípřevalování a obrušování valounů vlnami. Hrubý klastický materiál s proměnlivou příměsí písku se nazývá štěrk.

Usazený klastický materiál je dříve či později v různé míře

zpevněn. Ze štěrku, v němž jste vyhledávali hezké kamínky,

se stane slepenec, sypký písek se změní na pevný pískovec,

nejčastěji žlutavé barvy. Silnější lupou jsou u něho ještě dobře

rozpoznatelná zrna původního písku; nejsou-li však v důsledku silného prokřemenění již patrná, hornina se nazývákřemenec. Zpevněním jílu vzniká jílovec, ale ten je příliš měkký, než

I/ Valouny 19


aby se mohl vyskytovat v podobě valounů. Zpevněním jílovitých

sedimentů za zvýšeného tlaku vznikají břidlice; dobře se štípou

v ploché tabulky, a proto jsou jejich valouny, i když majízaoblené okraje, nápadně ploché.

Vyhraněné typy klastických hornin jsou spolu spjatypřechody. Například hornina, jejíž složení je mezi jílovcem a vápencem, se nazývá slínovec; je-li tato hornina jen nedostatečně

zpevněna, nazývá se slín. Příkladem slínovců jsou u nás hojně

rozšířené opuky.

Biogenní a chemogenní sedimenty bývají často spojovány

v jednu skupinu, neboť biogenní a chemogenní pochody se na

vzniku mnohých sedimentů podílejí společně. Biogenní sedimenty jsou ty, na jejichž tvorbě se významnou měrou podílelyrůzné organismy, živočichové i rostliny. Příkladem jsou především

vápence vzniklé například nahromaděním úlomků nebo i celých

schránek měkkýšů (např. lastur mlžů a plžů, koster korálů,

schránek hlavonožců). Naprostá většina vápenců však vznikla

usazením vápnitého kalu, vytvořeného rozmělněnímnejrůznějších organických schránek. Tohoto původu je i křída.

Vápenec (z chemického hlediska karbonát neboli uhličitan

vápenatý) se dobře pozná: je měkký, nožem jej lze snadnoškráZa tajemstvím kamenů20

Vápence jsou často

tence deskovité;

jednotlivé desky jsou

odděleny tenkými

polohami břidlic.


bat a rýpat a nejjistějším dokladem je jeho šumění při pokapání

zředěnou (5%) kyselinou chlorovodíkovou. Nejčastější barvou

vápenců je světle až tmavě šedá. Hojně se vyskytují meziPrahou a Berounem a v Moravském krasu; v obou případech jsou

převážně devonského stáří. V těchto oblastech se také vyskytují

červené vápence, někdy používané k dekoračním účelům.Podobně slouží i z Belgie dovážený sytě černý vápenec s množstvím

bílých průřezů schránek různých organismů. Tyto a jinévápence, řezané na desky a používané jako obkladový materiál, se

běžně nazývají mramory, což je z odborného hlediska nesprávné

(viz mramory ve stati o přeměněných horninách).

Malé množství hornin, svým chemickým složenímodpovídajících vápencům, vzniká i chemogenně, tj. vylučovánímuhličitanu vápenatého z teplých vod nebo i za spolupůsobení rostlin,

mimo jiné i v říčkách a potocích krasových oblastí. Horninytohoto druhu bývají často pórovité, bělavé až žluté barvy anazývají se travertiny.

Vápence pro svou měkkost nepřežijí dlouhý transport řekami,

brzy bývají rozdrceny a rozmělněny. Výskyt vápenců je u nás

poměrně omezený, a tak jsou dokonale oválené a zakulacené

vápencové valouny celkem vzácné. Naproti tomu na BalkánBílá, nedostatečně

zpevněná křída tvoří

útesy u Doveru v Anglii.

I/ Valouny 21


ském poloostrově, kde vápence pokrývají rozsáhlá území ačasto vytvářejí pohoří lemující pobřeží, lze na plážích najít množství

mořem dokonale opracovaných vápencových valounů bílé, šedé

i jiné barvy (např. na mnoha místech v Chorvatsku a Řecku).

Vápencům jsou svým složením blízké dolomity. Minerál, zněhož se skládají, se také jmenuje dolomit. Hornina je většinou

světle šedé barvy a na rozdíl od mnoha vápenců bývá dolomit velmi jemně zrnitý. Od vápence jej lze snadno rozlišit tím, že při pokapání zředěnou kyselinou chlorovodíkovou nešumí.

Dalšími horninami jsou silicity, což je souborné označení

usazených hornin složených z různých forem křemene. Silicity

nebývají příliš hojné a jejich příkladem jsou rohovce, pazourek

(např. v podobě hlíz neboli konkrecí) nebo naše buližníky.Protože to jsou velmi tvrdé horniny, najdou se ve štěrcích mnohem

častěji, než by odpovídalo četnosti jejich výskytu v horninách.

U nás nebývají pěkně zakulacené, jejich původně velmi ostré

hrany jsou jen otupené nebo zaoblené. Dobře oválet silicitydokáže jen opakovaný transport řekami a zejména dlouhodobě

působící mořský příboj, jak o tom svědčí valouny pazourku

například na pobřeží Normandie ve Francii.

Výhradně chemogenního původu jsou evapority a sedimenty

bohaté železem a manganem. Evapority jsou horniny vzniklé

odpařováním solných roztoků a patří k nim snadno rozpustný halit (kuchyňská sůl) a příbuzné horniny. Sedimenty bohaté

železem a manganem nejsou sice rozpustné, ale nevynikají ani

tvrdostí, ani nejsou v přírodě natolik časté, aby byl možný sběr

jejich valounů.

HORNINY PŘEMĚNĚNÉ NEBOLI METAMORFOVANÉ

Tyto horniny, nazývané také metamorfity, vznikly přeměnou

neboli metamorfózou již dříve existujících hornin, a to jakhornin vyvřelých, tak hornin usazených. Když se tyto původníhorniny dostaly při pohybech zemské kůry do velkých hloubek pod

zemským povrchem, do oblasti vysokých teplot a obrovského

tlaku, nastalo jejich překrystalování. Vznikly horniny odlišného typu, někdy nazývané krystalické břidlice; jejich název totiž

vyjadřuje, že minerály těchto hornin krystalovaly, jako je tomu

u hornin vyvřelých, a současně že některé bývají štípatelné

jako břidlice, tedy jako horniny usazené. Ve skutečnosti většinu

metamorfi tů nelze štípat jako břidlice, ale velké množství slídy,

Za tajemstvím kamenů22

často nahromaděné na „plochách břidličnatosti“, přestoumožňuje dělitelnost těchto hornin jakoby ve vrstvách.

Metamorfi ty sedimentárního původu se často označujípředonou para- (např. pararuly), přeměněné vyvřeliny předponou

orto- (např. ortoruly).

Klasifi kace metamorfi tů je velmi složitá a různí autořinavrhli různé způsoby jejich dělení. Zde bude uvedeno jednoduché

dělení založené na měnící se teplotě a tlaku:

Za nízkých teplot (kolem 200 ºC) vznikaly pokrývačskébřidlice, za vyšších teplot (asi do 500 ºC) vznikaly různé chloritické

(„zelené“) nebo muskovitické břidlice. Za ještě vyšších teplot

(asi do 650 ºC) se tvořily svory a dvojslídné ruly (obsahují jak

muskovit, tak biotit). Za nejvyšších teplot a velkého tlakuvznikaly horniny bohaté například sillimanitem, pyroxenem, granátem a biotitem. V odborné literatuře se nazývají katazonální

metamorfi ty a tohoto původu je většina rul.

Jen málo metamorfi tů je dostatečně pevných, aby se častěji vyskytovaly jako dobře opracované valouny. Pokrývačské

břidlice, i když jsou oválené, bývají vždy ploché, elipsovitého až

kruhového tvaru. Lépe opracované mohou být svory, nápadné

velkým množstvím jemných lupínků lesklého muskovitu (světlé

slídy). Pararuly jsou ještě odolnější a nejodolnější jsouortoruly. Přesto přítomnost hojného biotitu na plochách břidličnatosti

zvyšuje dělitelnost těchto hornin, a proto jsou valouny rulvětšinou mírně zploštělého, protáhlého tvaru, málokdy kulovité.

Leštěná rula bohatá živcem a křemenem

(Českomoravská vrchovina).

Leštěný slezský mramor světle šedé barvy.

I/ Valouny 23


Za tajemstvím kamenů24

Některé horniny lze snadno poznat, ale mnohé nemůže bez mikroskopického studia

spolehlivě určit ani odborník. Proto tato kapitola podává jen základní informace odruzích hornin, k jejich určení neexistuje žádný klíč. Nejlepším způsobem je dobře siprohlédnout horniny uložené ve školních sbírkách, zejména však vystavené v muzeích

a porovnat je s vašimi sběry.

V Markovicích je hluboký jámový lom, v němž se těží

kvalitní amfi bolit (tmavá metamorfovaná hornina,

v níž převládá amfi bol). V úrovni silnice je správa

lomu a také brusírna, kde velké diamantové pilyrozřezávají amfi bolit na tenké desky, které se následně

leští. Vyleštěný amfi bolit je cenným obkladovým

materiálem a na jeho vyleštěných plochách uvidíte

především minerály epidot a prehnit. Nad lomem

jsou vrstvy mořských usazených hornin křídového

stáří a v nich se vyskytují různé zkameněliny.

Vedoucí brusírny, Petr Tesař, vám po předchozí

telefonické domluvě (tel. 327 398 518) ochotně

ukáže řezání a leštění amfi bolitu. Do lomu ale zbezečnostních důvodů nesestupujte. Navštivte brusírnu hornin v Markovicích u Čáslavi Minerály a mineralogie Máte-li již malou sbírku kamínků různých tvarů a barev i hezké valouny rozličných hornin, větší i menší a dokonale oválené, je na čase poohlédnout se po minerálech neboli nerostech. Jistě jste o nich již slyšeli, možná o nich i leccos víte, a pokud jste navštívili nějaké větší muzeum, musela se vám líbitmnohotvarost vystavených minerálů a jejich zářivé krystaly nejrůznějších barev a tvarů.

Minerálů je velký počet a jejich studiem se zabývámineralogie. Je to věda, která minerály klasifi kuje především podle jejich

chemického složení a tvaru krystalů a zařazuje je domineralogického systému. Podle tohoto systému je upořádána většina

mineralogických sbírek v muzeích.

II/ZALÍBILY SE VÁM MINERÁLY?

Drúza – skupina krystalů

na společném podkladu

(velké i jehličkovité

krystaly křemene).

25

Za tajemstvím kamenů26

Mineralogický systém je založen na chemickém složeníminerálů, které řadí do deseti tříd (dále ještě podrobně členěných).

Zde si uvedeme jen některé z hlavních tříd: První tvoří prvky,

jako například ryzí zlato, stříbro, měď, uhlík (diamant, tuha

neboli grafi t), síra a různé kovy; druhá třída zahrnuje sirníky

(neboli sulfi dy), je to neobyčejně pestrá třída; do páté třídy patří

mimo jiné karbonáty (uhličitany), jako například kalcit,aragonit, dolomit; devátá třída je neobyčejně rozsáhlá, neboťzahrnuje křemičitany (silikáty). V přírodě jsou neobyčejně hojné,patří k nim živce, pyroxeny, amfi boly, zeolity atd.; desátou třídou jsou minerály organického původu (např. jantar).

Přes velký počet již známých minerálů jsou stále objevovány další dosud nepopsané minerály. Tyto nové minerály dlouho

unikaly pozornosti, protože jsou buď velice vzácné, nebo pouhým

okem sotva rozpoznatelné, anebo také pro nesnadné určení

jejich velmi komplikovaného chemického složení.

Naproti tomu existuje řada běžných minerálů, z nichž nejobyčejnější je křemen a kalcit. Samozřejmě i v těchto případech,

stejně jako u všech ostatních minerálů, existují značné rozdíly v jejich hodnocení podle kvality: například krystalymléčného křemene jsou mnohem běžnější než křemen bezbarvý, čirý, dokonale průhledný (tzv. křišťál) a podobně je tomu u kalcitu.

Hodnota každého krystalovaného minerálu záleží na velikosti

krystalů a především na jejich stavu – na jejich barvě (mnohé

minerály se vyskytují v různé barvě), na jejich čirosti nebo na

Habitus (tvar) krystalů: (1) prizmatický,

tj. hranolovitý, (2) pyramidální a (3) tabulkovitý.

> Geoda vzniká částečným vyplněním dutiny. Geoda

z magmatické horniny: ch – chalcedon, k – krystaly

křemene, d – dutina.

11 22 33


II/ Zalíbily se vám minerály? 27

přítomnosti různých uzavřených nečistot, které snižují jejich

průhlednost. Hledané jsou zejména drúzy, což jsou skupiny

krystalů narostlých na společném podkladu. Tvar krystalů se

nazývá habitus.

Zčásti vyplněné dutiny, zvláště hojné v lávách, se nazývají geo dy; většinou bývají zaobleného tvaru a dutiny jsou častovystlány krystaly různých minerálů. Hodnotu kteréhokolivminerálu ve lice snižují poškrábané krystalové plochy, zejména však otlu čené hrany a nejvíce chybějící špičky krystalů.

Sbírat minerály lze na různých místech. Pokud se jejichhledání a sběr provádí v činných lomech, je obvykle nutné vyžádat si souhlas správy lomu. V každém případě je třeba návštěvu lomů uskutečnit jen v doprovodu osoby odpovědné zabezpečnost, nesmí se vstupovat pod stěny lomů (zvláště na jaře shora padají kameny uvolněné zimními mrazy) a je nezbytné chránit hlavu dostatečně pevnou helmou. Minerály krystalují v zákonitých tvarech Některé minerály mohou vytvářet obrovské, metrové i většíkrystaly (např. křemen a živec), jiné minerály mají podobu drobných krystalů nebo pouze povlaků a některé krystalují jen málokdy. Minerály však vždy krystalují podle jim dané zákonitosti, bez ohledu na to, jsou-li velké nebo malé.

Mnohé minerály krystalují uvnitř hornin nebo v taveninách, a pokud se je nepodaří bez poškození z horniny izolovat, můžeme je někdy sbírat i v rozvětralých a rozpadlých matečnýchhorninách nebo odvozených půdách. U nás jsou takto sbíránanapříklad karlovarská dvojčata ortoklasu nebo amfi bol a augit.

Naprostá většina minerálů však krystaluje z vodnýchroztoků a par za velmi rozdílných teplot – od nízkých až po vysoké – a to v různých malých i rozměrných dutinách. Zdrojemmohou být různé rudní žíly, jakými byly například v minulosti dobývané příbramské rudní žíly, celosvětově proslulé nálezy cenných minerálů. Jiné druhy krásných minerálů se nalézají v pegmatitových žilách (např. křemen, živec, slída, turmalín). V puklinách sedimentů, jako jsou pískovce a vápence, seobjevují především krystaly křemene a kalcitu. Velmi významným Za tajemstvím kamenů28 zdrojem jsou dutiny v různých lávách, v nichž se hojněvyskytuje křemen a jeho odrůdy (křišťál, ametyst, chalcedon vpodobě achátu) nebo různé krásně krystalované zeolity (např. natrolit).

Výjimkou jsou minerály, které nikdy nevytvářejí krystaly, těm

říkáme beztvaré neboli amorfní. Jejich nejznámějšímzástupcem jsou opály. Existují ale i minerály, které mají jen drobné

krystaly, a to ještě ne běžně, a které normálně známe jen jako

různé ledvinité povlaky a vrstvy, jako například krásný, sytězelený malachit. Odrůdy některých minerálů nevytvářejí pouhým

okem pozorovatelné krystaly, jejich krystaly jsou viditelné jen

v mikroskopu; takové minerály nazýváme mikrokrystalické

a kryptokrystalické. Jejich příkladem je především chalcedon.

Předmětem studia krystalů je vědní obor, který se nazývá kry -

stalografie. Krystalografové rozdělili krystaly do 7 soustav.Dělení je založeno na délkách os krystalů a jejich vzájemných úhlech,

a tedy i na symetrii krystalů. Rozeznávají se tyto soustavy:

(1) Soustava krychlová (všechny tři osy jsou stejně dlouhé)

– příkladem je galenit, pyrit a granát, (2) soustava čtverečná (tetragonální) – horizontální řezkrystalem má sice podobu čtverce (stejně jako u krychlovésoustavy), ale krystal je na výšku protažený, má podobu sloupce,

resp. hranolu (tzv. prizma), (3) soustava kosočtverečná (ortorombická) – krystaly se liší

od čtverečných krystalů tím, že jejich horizontální řez má

podobu obdélníku; příkladem je baryt, (4) soustava klencová (romboedrická, trigonální): šest stran

krystalu má podobu shodných kosočtverců – příkladem je

kalcit, (5) soustava šesterečná (hexagonální): prizma má šest shodných pravoúhlých stran – příkladem je křemen, apatit, (6) soustava jednoklonná (monoklinická): jedna osa jeukloněná – příkladem je sádrovec,

(7) soustava trojklonná (triklinická): každá osa je jiné délky

a jinak ukloněná – příkladem je axinit.

Tvary krystalů mohou být velmi rozmanité, někdy jsoujednoduché, jako například krychle nebo klence, jiné krystaly jsou

mnohotvaré (největším množstvím krystalo vých tvarů se vyzna čuje kalcit). Některé krystaly jsou tence tabulkovité, jiné


II/ Zalíbily se vám minerály? 29

pyramidálního tvaru a mnoho minerálů je nápadně protaženo

(prizma).

Krystaly nalézané v přírodě mají jen málokdy jednoduché

tvary. Většinou jsou to kombinace složitějších tvarů, projevující

se dalšími, mnohdy četnými krystalovými ploškami, které jsou

však zákonité a v souladu se symetrií příslušné krystalovésoustavy. Krystaly téhož minerálu spolu často různým způsobem

srůstají a vznikají tak srostlice. U některých minerálů však dva

krystaly mohou srůstat ve zcela zákonité pozici a potommluvíme o dvojčatném srůstu. Klasickým příkladem jsou u nás

hojně se vyskytující karlovarská dvojčata ortoklasu.

Krystaly většinou vznikají krystalizací ze studených, zejména

však horkých roztoků i par. Zvláště pěkné krystaly senalézají v různých žilách a v dutinách nejrůznějších hornin. Mnohé

krystaly jsou pevně zarostlé v horninách, neboť krystalovaly

současně se vznikající horninou, a takové krystaly často nelze

bez většího poškození oddělit od matečné horniny. Bývají proto

sbírány na polích až po jejich vyvětrání nebo uvolněné v rozvětralé a měkké matečné hornině. Příkladem jsou již zmíněná, často sbíraná a podle Karlových Varů nazvaná karlovarská

dvojčata ortoklasu.

Krystaly některých minerálů lze vyrábět i uměle, vyrábějí se

například krystaly dokonale čistého křemene (křišťálu) proprůmyslové využití. Pěstování krystalů za studena lze zkusit i doma.

Můžete vyzkoušet třeba krystalizaci kuchyňské soli nebo modré

skalice. Postup je v obou případech shodný: ve skleněnénádobce naplněné studenou nebo horkou vodou rozpustímekuchyňskou sůl nebo modrou skalici. Nejvhodnější nádobou k tomuto

účelu je skleněná kádinka, která se používá v chemickýchlaboratořích. Nepraskne ani při zahřívání a díky své dokonaléprůDvojčatný (zákonitý)

srůst krystalů a jejich

krystalové soustavy:

(1) fl uorit (krychlový),

(2) živec (ortoklas –

jednoklonný),

tzv. karlovarské

dvojče, (3) staurolit

(kosočtverečný), (4)

sádrovec (jednoklonný).

2211 33 44


Za tajemstvím kamenů30

hlednosti dovoluje snadné sledování krystalizace. Čím vícetěchto látek rozpustíme, tím je roztok koncentrovanější a tím dříve

nastane krystalizace. Na dně nádobky by však neměla zůstat

žádná nerozpuštěná sůl nebo skalice. Pokud by se tak stalo,

musíme roztok přelít do jiné nádoby, kde se bude za normální

teploty odpařovat a rozpuštěná látka bude postupněkrystalizovat. Krystaly nebudou velké, ale je možné nějaký větší krystalek

dále pěstovat. Přeneseme jej do suché, čisté nádobky a zalijeme

nasyceným matečným roztokem (pokud by roztok nebyl plně

nasycen solí nebo skalicí, krystal by se rozpustil) apokračujeme v odpařování. Tento pochod lze podle libosti opakovat.

Některé minerály získávají zahříváním elektrickýnáboj. Takové minerály se nazývají pyroelektrické.Pyroelektřinu objevili holandští obchodníci, kteří dováželi

v 18. století z tehdejšího Cejlonu (dnešní Srí Lanka)

spolu s nákladem koření i drahokamy a mezi nimi

též sloupce turmalínu. Při jejich zahřívání v ohni –

patrně ve snaze změnit jejich barvu a učinit jecennějšími – se zjistilo, že jeden konec sloupce po zahřátí

přitahuje popel z ohniště. Dnes víme, že jeden konec

turmalínu získává kladný, druhý konec zápornýelektrický náboj. U minerálů s výraznými pyroelektrickými

vlastnostmi stačí i malé zahřátí, aby se tato vlastnost

projevila. Je známo, že dopadají-li sluneční paprsky

na broušené turmalíny vystavené v Národním muzeu

v Praze, je nutno tyto turmalíny čistit, neboť přitahují

prach.

Jak byla objevena pyroelektřina minerálů

Zkuste určit některý z vašich minerálů!

Každým rokem jsou objevovány nové a nové minerály. Protože

až dosud unikaly poznání, jsou většinou vzácné nebo jen velmi nesnadno rozlišitelné od jiných podobných minerálů. Jindy

také bývají přesněji defi novány běžné minerály a to vše jemožné jen při použití různých speciálních metod krystalografi ckého

(tj. podle tvaru krystalu), fyzikálního a chemického výzkumu.

Určování minerálů není snadné. Nejspolehlivější je určenírentgenem a mikrosondou, tedy velmi drahými aparáty,obsluhovanými vyškolenými odborníky.

Pokud má pokročilejší sběratel k dispozici plynový kahan, lze

mnohé zjistit pomocí boraxových perliček tavených na tenkém

platinovém drátku nebo žíháním minerálu na dřevěném uhlí

(vysoké teploty se dociluje použitím tzv. dmuchavky).


II/ Zalíbily se vám minerály? 31

I začínající sběratelé však mají možnost pokusit se o určení minerálů, byť i jen přibližné, a to jednoduchými zkouškami

nebo podle vlastností minerálů poznatelných pouhým okem.

Kterých vlastností minerálů si je třeba všímat? Je jich více –

tvrdost, štěpnost, tvar krystalů, barva, lesk, vryp, rozpustnost,

hustota. Úspěchu lze nejspíše dosáhnout kombinací některých

výše uvedených kritérií.

TVRDOST

Tvrdost minerálu je významnou vlastností, dobře použitelnou při

určování nerostů. Ke stanovení absolutní tvrdosti je třeba užít

speciálních aparátů, mineralogům však již přes 150 let dobře

slouží i následující stupnice relativní tvrdosti; je desetistupňová

a je sestavena od nejměkčího minerálu k nejtvrdšímu:

1. mastek (do minerálů o tvrdosti 1 lze snadno zabořit

nehet)

2. sádrovec (minerály tvrdosti 2 lze snadno škrábat nehtem)

3. kalcit (tyto minerály lze řezat nožem)

4. fl uorit (lze je snadno škrábat nožem)

5. apatit (lze je méně snadno škrábat nožem)

6. ortoklas (lze je sotva škrábat nožem, avšak pilníkem

zřetelně a minerály této tvrdosti škrábou obyčejné sklo)

7. křemen (minerály o tvrdosti 7 nebo tvrdší snadno

škrábou sklo, ale sotva je lze poškrábat pilníkem)

8. topaz

9. korund

10. diamant

Při určování tvrdosti také srovnáváme vzájemnou tvrdost:

každým minerálem této škály lze škrábat minerál předchozí(udělat v něm vryp); například kalcit škrábe sádrovec, kdežtosádrovec neškrábe kalcit.

Pokud je to možné, má se určování tvrdosti provádět načistých plochách krystalů.

ŠTĚPNOST

Při úderu se některé krystalované nerosty rozpadají na části

omezené rovnými a hladkými štěpnými plochami; u některých


Za tajemstvím kamenů32

minerálů stačí k jejich štěpení jen slabý tlak. Štěpné plochy

jsou mezi sebou vždy rovnoběžné a také rovnoběžné s některou

význačnou plochou krystalu.

Vznikají-li štěpné plochy již jen slabým úderem do minerálu

a jsou-li přitom hladké, mluví se o dokonalé štěpnosti (např.slída, topaz, kalcit). Není-li tomu tak, jde o nedokonalou štěpnost.

Minerály, které nejsou štěpné, nazýváme lomné. U nich sivšímáme způsobu lomu (lasturnatý, nerovný aj.) a lesku lomných

ploch (viz lesk).

BARVA MINERÁLŮ

Barva nerostů většinou usnadňuje jejich určení. Některénerosty mají tak typickou barvu, že podle ní lze dosti spolehlivě

poznat, o který minerál jde. Mnoho minerálů však může mít

i zcela rozdílné barvy, a to vlivem různých, třeba jen zcelaneatrných příměsí. Minerály, k nimž patří především acháty,jasŠtěpnost. Štěpné minerály (a) mají schopnost štípat se dle rovnoběžných ploch, které jsou současně rovnoběžné s některými zevními krystalovými plochami. Neštěpný minerál (b).

Příklady štěpných

minerálů: (a) dokonalá

štěpnost slíd,

(b) štěpnost krychlového

galenitu, (c) štěpnost

kalcitu podle ploch

klence.

aa bb

aa

bb

cc


II/ Zalíbily se vám minerály? 33

pisy a opály, jsou zase tak různobarevné, že je nelze podle barvy

nikam zařadit.

V následujících řádcích jsou uvedeny příklady výrazných

barev vybraných minerálů. Je však třeba mít na paměti, žebarva některých minerálů je vždy stejná, jiné mívají barvu různou

(u nich je v tabulce uváděna jen jejich nejčastější barva).

Bezbarvé až mléčně bílé minerály

Do této skupiny patří především křemen. Může být bez

jakéhokoliv zbarvení a dokonale čirý (křišťál), ale taképolorůsvitný, bělavý až čistě mléčně bílý. Dalším bezbarvým až

mléčně bílým minerálem je kalcit.

Šedé minerály

Například některé odrůdy chalcedonu.

Černé minerály

Turmalín, augit, amfi bol, černá odrůda křemene (morion).

Modré minerály

Azurit, sodalit, fl uorit (často je i zelený nebo žlutý).

Zelené minerály

Malachit, apatit, amazonit, fl uorit (někdy), smaragd, olivín.

Žluté minerály

Síra, auripigment, topaz, fl uorit (někdy), jantar.

Červené až rudě fialové minerály

Rumělka, rubín, některé granáty (např. pyrop neboli český

granát), některé jaspisy.

Hnědé minerály

Některé granáty, dřevitý opál.

Minerály s kovovým leskem

Jsou to především neprůhledné ryzí kovy, jejichž jméno již

vyjadřuje barvu (zlato, stříbro, měď) a dále různé sirníky

kovů. Například galenit je olověně šedý, chalkopyritmosazně žlutý, pyrit žlutý. LESK MINERÁLŮ Krystalové plochy nebo plochy štěpnosti bývají různě intenzivně lesklé. I pouhý odhad intenzity lesku může pomáhat přiurčování nerostů a podle jeho intenzity lze rozlišit tři základní druhy: Za tajemstvím kamenů34

1. Zářivý lesk – např. hematit, kasiterit; odraz (refl exe)předmětů, které se zrcadlí na lesklé ploše, je dokonale ostrý.

2. Vysoký odraz – např. celestin; odraz není zcela ostrý.

3. Nízký odraz – např. mastek, chalkopyrit; je odráženo

pouze světlo, nikoli okolní předměty. Ještě důležitějším znakem je druh lesku. Rozeznáváme dva

druhy lesku: kovový a nekovový.

1. Kovový lesk: lesk kovů jako například zlata, mědi, cínu,

železa. Jiné nerosty mají jen polokovový lesk.

2. Nekovový lesk: bývá rozlišována řada druhů nekovového

lesku, například lesk diamantový, lesk skelný (jenejčastější – křemen), perleťový lesk nebo hedvábný lesk (např.

vláknitý sádrovec). VRYP MINERÁLŮ Barva vrypu minerálu je barvou jeho jemného prášku.Nejspolehlivější zjištění je otírání minerálu o destičku nepolévaného porcelánu, při zběžném zkoušení měkčích minerálů postačí i rýpání a škrábání dobrým nožem.

Barevné minerály někdy mívají vryp shodný s barvouminerálu, jindy i zcela odlišný (např. žlutý pyrit má černý vryp).

Naproti tomu nerosty zbarvené (tj. druhotně obarvené) mají

obyčejně vryp bílý nebo našedlý.

ROZPUSTNOST MINERÁLŮ

Rozpustnost v různých kapalinách je také důležitým určovacím

znakem minerálů. Některé jsou rozpustné v pouhé vodě, jako

například halit (kuchyňská sůl) a příbuzné minerály vzniklé

odpařováním mořské vody. Mnohem potřebnější je zkoušetrozustnost v kyselinách, především ve zředěné kyselině chlorovodíkové (5%). Nemusíte kupovat kyselinu chemicky čistou (je

podstatně dražší), stačí méně koncentrovaná technická kyselina. Není sice jedovatá, ale je to silně leptavá žíravina, proto

musí její ředění v každém případě provádět dospělá osoba,

pokud možno nějaký chemik v laboratoři (pro ředění kyselin

obecně platí, že kyselina se přilévá do vody, a ne naopak).

Takto zředěná kyselina chlorovodíková slouží především při

určování kalcitu a také při jeho odlišení od dolomitu a dalších


II/ Zalíbily se vám minerály? 35

podobně vypadajících karbonátů (uhličitanů) i minerálůodlišného chemického složení. Stačí na minerál kápnout neboskleněnou tyčinkou přenést několik kapek kyseliny a pozorovat,nastane-li okamžité a velmi nápadné až skoro bouřlivé šumění, tj.

únik plynu (oxidu uhličitého). Je-li tomu tak, je zkoumanýminerál snadno rozpustný ve zředěné kyselině solné, jako například

běžný kalcit nebo příbuzné horniny (vápenec aj.). Naproti tomu

dolomit, který je svým vzhledem i chemickým složením velmi

podobný kalcitu, stejně jako některé další podobné bíléminerály, za studena nešumí, horká kyselina je však často rozpouští.

Zkoušky kyselinou chlorovodíkovou musí provádět vaširodiče nebo musí alespoň dohlížet.

HUSTOTA MINERÁLŮ

Hustota minerálů je udávaná v g/cm

3

(nebo g . cm

–3

), tj. je to váha

jednoho krychlového centimetru minerálu vyjádřená v gramech

(v běžné praxi se jednotka g/cm

3

již neuvádí). Je-li minerál do -

s tatečně velký, lze si snadno jeho hustotu vypočítat: nejprveminerál zvážíme a potom změříme jeho objem – provedeme to tak,

že minerál ponoříme do vodou naplněného odměrného (tj.kalibrovaného) válce nebo do nějaké odměrky a zjistíme, o kolik cm

3

stoupla hladina vody; tento rozdíl se rovná objemu minerálu.

Dělíme-li váhu minerálu jeho objemem, získáme hustotu minerálu.

Avšak tato metoda má svá úskalí. Minerál musí být čistý,nesmí obsahovat ani malá množství jiného materiálu a nesmí mí



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist