načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Za každou cenu - Jan Flaška

Za každou cenu
-15%
sleva

Kniha: Za každou cenu
Autor:

Sbírka humoristických fejetonů Jana Flašky, jehož původní ambicí bylo stát se mladým nadějným autorem, ale bohužel se mu povedlo zestárnout dříve, než něco vydal. Jako starý ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  229 Kč 195
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 160
Rozměr: 115 x 185 mm
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Česká próza
Vazba: vázaná s papírovým potahem s lam. přebalem
Novinka týdne: 2018-12
Datum vydání: 20. 3. 2018
ISBN: 9788026710943
EAN: 9788026710943
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jako starý zkušený autor vám nyní Jan Flaška rád sdělí svůj názor prakticky na cokoli, ať už jde o školství, ženy, vteřinové lepidlo, Boha, igelit, tepláky nebo jaro. Většinu jeho myšlenek by bylo možné rovnou tesat do kamene, akorát by pak tahle knížka byla nesmyslně těžká a drahá, nevešla by se do kabelky a ani na záchod a stála by moc peněz. Ironický a vtipný pohled prakticky na všechno. Sbírka humoristických fejetonů Jana Flašky, jehož původní ambicí bylo stát se mladým nadějným autorem, ale bohužel se mu povedlo zestárnout dříve, než něco vydal.

Popis nakladatele

Sbírka humoristických fejetonů Jana Flašky, jehož původní ambicí bylo stát se mladým nadějným autorem, ale bohužel se mu povedlo zestárnout dříve, než něco vydal. Jako starý zkušený autor vám nyní rád sdělí svůj názor prakticky na cokoli, ať už jde o školství, ženy, vteřinové lepidlo, Boha, igelit, tepláky nebo jaro. Většinu jeho myšlenek by bylo možné rovnou tesat do kamene, akorát by pak tahle knížka byla nesmyslně těžká a drahá, nevešla by se do kabelky a ani na záchod a stála by moc peněz. Zrnka autorovy moudrosti jsou pro lepší stravitelnost špikována prvotřídním humorem (čímž je míněn humor jak z první třídy základní školy).

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jan Flaška - další tituly autora:
 (e-book)
Za každou cenu Za každou cenu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

© Jan Flaška, 2018

ISBN

Úvodní slovo Jiřího Březiny

Milí čtenáři!

Ne, ne – buďme skromnější. Tedy:

Milý čtenáři!

Jak už brzy poznáš, autorem této knížky fejetonů je poměrně vtipný člověk. Ve chvílích, kdy jeho texty nejsou vysloveně legrační, jsou alespoň ironické nebo neotřele napsané. Já sám píšu detektivky, takže jsem se přirozeně snažil vypátrat, jak to ten chlap dělá.

Zjistil jsem něco, co jsi, milý čtenáři, možná ani nechtěl vědět: všechna ta legrace má svou temnou stránku.

Honza Flaška totiž své vtipy zkouší na živých lidech. Na svých dětech, příbuzných, kamarádech. Ti všichni musí přetrpět všechny ty příšerné zkušební verze vtípků, nepodařené slovní hříčky a žalostně nefunkční dvojsmysly. Teprve tehdy, když je Honza spokojený s jejich podobou, použije je do svých fejetonů. A to někdy trvá i celé týdny.

Snad si myslíš, milý čtenáři, že přeháním, ale já tohle martyrium zažil na vlastní kůži. Honza měl tenkrát rozepsaný fejeton o víně a zasekl se na pasáži o tom, jak rozpoznat jeho kvalitu. Při jednom našem setkání to na mě vybalil: „Víš, jak se dělí vína? Na dobrá a špatná!“ Dlouho se pak sám sobě smál.

Milý čtenáři, přijde ti to humorné? Mně ne.

O pár dní později jsem potkal Honzu na ulici. „Víš, jak dělíme vína? Na dobrá, špatná a pro Pražáky!“ (Smích.) 7

Zmohl jsem se jen na to, abych zvedl oči v sloup. Honza se zatvářil

zkroušeně, ale nevzdal se. Bohužel.

Jednou mě ve tři hodiny v noci vzbudilo zapípání mobilu. Honzova

SMSka zněla stručně: „Pitná a nepitná!“ Právě tehdy jsem se rozhodl začít se Honzovi vyhýbat.

I přesto se mu jednou podařilo mě dohonit, když jsem šel po ulici.

Ještě celý zadýchaný na mě vybafl: „Pitná a užitková!“ Když pak konečně popadl dech a přestal se potit, zasmušil se. „Asi by se ale měla dělit nějak dál. Co takhle na chutná a... a...“ Tenkrát se mi naštěstí podařilo nenápadně se vytratit a od té doby vycházím z domu jen pod pseudonymem.

Proto, milý čtenáři, až budeš číst následující stránky, nezapomí

nej na to, že každý tvůj úsměv byl vykoupen utrpením a potoky slzí Honzových nejbližších. Kdesi jsem četl, že psaní fejetonů je řehole. Z vlastní zkušenosti to mohu jedině potvrdit – v Honzově případě je to skutečná řehole zejména pro jeho blízké.

Tvůj

Jiří Březina

P. S.: Čtěte detektivky.

Mrtví přicházejí z Přerova

Některé lidi jejich jméno předurčuje k velkým činům, k umě

leckému vzepětí, v horším případě alespoň k význačným

politickým rozhodnutím. Já se jmenuju Jan Flaška a moje

jméno mě předurčuje k tomu, aby mi kdokoli, schopný dát

dohromady větu o dvou větných členech, říkal pořád dokola

věci jako „Jé! Flaška! Jsi zálohovanej? A máš špunt? Jsi skle

něnej? Jsi od piva, nebo od limonády?“

Nejsem v tom ale sám. Třeba takový pan Těžký to jistě

nemá v životě lehké, a paní Lehká to má určitě taky dost

těžké – tedy všech 640 paní Lehkých, co po republice žijí.

Soucítím i se šesti sty Stehny, kteří chodí po našich kra

jích, zejména po Praze a Chotěbořsku. Umím si představit

posměšky, věnované všem Kosprdům, Houžvičkům, Urvi

nitkům, Zadkům, Kakáčům a Grupáčům. Nemluvě o všech

hloupých vtipech, které si musí vytrpět každý z těch 79 pá

nů, co se jmenují Smrt, zejména když někam přijdou na

návštěvu.

Je mi trochu líto, že tahle zajímavá příjmení jsou čím dál

tím vzácnější. Třeba takoví Mrtví pomalu vymírají – v roce

2010 u nás žilo 228 pánů a paní Mrtvých – většinou na Pře

rovsku – zatímco v roce 2015 jich bylo už o dvanáct méně,

a to přesto, že se mezi těmito roky narodilo hned šest no

vých Mrtvých. 7

Zmohl jsem se jen na to, abych zvedl oči v sloup. Honza se zatvářil

zkroušeně, ale nevzdal se. Bohužel.

Jednou mě ve tři hodiny v noci vzbudilo zapípání mobilu. Honzova

SMSka zněla stručně: „Pitná a nepitná!“ Právě tehdy jsem se rozhodl začít se Honzovi vyhýbat.

I přesto se mu jednou podařilo mě dohonit, když jsem šel po ulici.

Ještě celý zadýchaný na mě vybafl: „Pitná a užitková!“ Když pak konečně popadl dech a přestal se potit, zasmušil se. „Asi by se ale měla dělit nějak dál. Co takhle na chutná a... a...“ Tenkrát se mi naštěstí podařilo nenápadně se vytratit a od té doby vycházím z domu jen pod pseudonymem.

Proto, milý čtenáři, až budeš číst následující stránky, nezapomí

nej na to, že každý tvůj úsměv byl vykoupen utrpením a potoky slzí Honzových nejbližších. Kdesi jsem četl, že psaní fejetonů je řehole. Z vlastní zkušenosti to mohu jedině potvrdit – v Honzově případě je to skutečná řehole zejména pro jeho blízké.

Tvůj

Jiří Březina

P. S.: Čtěte detektivky.

Mrtví přicházejí z Přerova

Některé lidi jejich jméno předurčuje k velkým činům, k umě

leckému vzepětí, v horším případě alespoň k význačným

politickým rozhodnutím. Já se jmenuju Jan Flaška a moje

jméno mě předurčuje k tomu, aby mi kdokoli, schopný dát

dohromady větu o dvou větných členech, říkal pořád dokola

věci jako „Jé! Flaška! Jsi zálohovanej? A máš špunt? Jsi skle

něnej? Jsi od piva, nebo od limonády?“

Nejsem v tom ale sám. Třeba takový pan Těžký to jistě

nemá v životě lehké, a paní Lehká to má určitě taky dost

těžké – tedy všech 640 paní Lehkých, co po republice žijí.

Soucítím i se šesti sty Stehny, kteří chodí po našich kra

jích, zejména po Praze a Chotěbořsku. Umím si představit

posměšky, věnované všem Kosprdům, Houžvičkům, Urvi

nitkům, Zadkům, Kakáčům a Grupáčům. Nemluvě o všech

hloupých vtipech, které si musí vytrpět každý z těch 79 pá

nů, co se jmenují Smrt, zejména když někam přijdou na

návštěvu.

Je mi trochu líto, že tahle zajímavá příjmení jsou čím dál

tím vzácnější. Třeba takoví Mrtví pomalu vymírají – v roce

2010 u nás žilo 228 pánů a paní Mrtvých – většinou na Pře

rovsku – zatímco v roce 2015 jich bylo už o dvanáct méně,

a to přesto, že se mezi těmito roky narodilo hned šest no

vých Mrtvých. 9

Svému legračnímu příjmení ale za jednu věc přeci jen vdě

čím. Myslím, že jsem díky němu empatičtější k ostatním – umím si představit, jaké to je, když musíte od dětství snášet ústrky a posměch kvůli něčemu, co jste si sami nevybrali a za co nemůžete. A nemusí to být jen jméno či příjmení, ale třeba i vzhled, vrozená neschopnost, nebo naopak výrazný či netradiční talent. Možná, že kdyby každý člověk musel rok žít s nějakým legračním příjmením, naučili by se lidé vzájemnému porozumění. Buď to, nebo by se zvýšil počet opravdu špatných vtipů na srandovní příjmení.

No, a kdyby vás to zajímalo, tak jsem – coby Flaška – skle

něný, nezálohovaný a od vína a v poslední době si připadám poněkud nenaplněný. A co se týče špuntů, tak ty jsme si se ženou pořídili dokonce dva.

(statistická data jsou převzata z www.kdejsme.cz a online zdro

jů MVČR)

Napiš, prosimtě, pár slov o sobě

Občas se stane, že vás někdo požádá, abyste řekli nebo na

psali „pár slov o sobě“.

Každá třetiřadá celebrita to má snadné: najde si o sobě

něco na internetu a normálně dá Ctrl+C Ctrl+V, ale co my,

zástupci sprostého lidu, o nichž internet zarytě mlčí? My na

sebe musíme všechnu tu chválu nakydat sami.

Mít možnost napsat „pár slov o sobě“ totiž znamená zís

kat volný lístek do fantastického světa bezbřehého chvástání

a egomaniakální sebeprezentace. Většina lidí proto do svých

medailonků vypíše všechny své tituly, které visí z obou stran

jejich jména jako hrozny parazitů, a pak je doplní seznamy

svých výstav, publikací a vítězství.

I já pokaždé dostanu nutkání vyprsit se s něčím, co by

všem vyrazilo dech, jako třeba že jsem se bez přístrojů po

topil na dno Mariánského příkopu, zdolal Kilimandžáro po

slepu na chůdách nebo že jsem snědl na posezení patnáct

kilo živých chroustů. Bohužel, ohlédnu-li se objektivně za

svým doposud prožitým životem, zjišťuji, že je malý, plochý

a ubohý a že mým největším dosaženým úspěchem je, že

jsem se nezabil, když jsem se pokoušel opravit pračku jen za

pomoci dláta a vidličky. Mám-li ale potlačit falešnou skrom

nost a vyjmenovat, v čem vynikám, pak jsou to: a) malost,

b) plochost a c) ubohost. V medailonku bych následně mohl

Napiš, prosimtě, pár slov o sobě

Občas se stane, že vás někdo požádá, abyste řekli nebo napsali „pár slov o sobě“.

Každá třetiřadá celebrita to má snadné: najde si o sobě něco na internetu a normálně dá Ctrl+C Ctrl+V, ale co my, zástupci sprostého lidu, o nichž internet zarytě mlčí? My na sebe musíme všechnu tu chválu nakydat sami.

Mít možnost napsat „pár slov o sobě“ totiž znamená získat volný lístek do fantastického světa bezbřehého chvástání a egomaniakální sebeprezentace. Většina lidí proto do svých medailonků vypíše všechny své tituly, které visí z obou stran jejich jména jako hrozny parazitů, a pak je doplní seznamy svých výstav, publikací a vítězství.

I já pokaždé dostanu nutkání vyprsit se s něčím, co by všem vyrazilo dech, jako třeba že jsem se bez přístrojů potopil na dno Mariánského příkopu, zdolal Kilimandžáro poslepu na chůdách nebo že jsem snědl na posezení patnáct kilo živých chroustů. Bohužel, ohlédnu-li se objektivně za svým doposud prožitým životem, nezbývá mi než konstatovat, že je malý, plochý a ubohý. Mým největším dosaženým úspěchem tak zůstává, že jsem se nezabil, když jsem se pokoušel opravit pračku jen za pomoci dláta a vidličky. Mám-li ale potlačit falešnou skromnost a vyjmenovat, v čem vynikám, pak jsou to: a) malost, b) plochost a c) ubohost. V medailonku bych následně mohl zmínit i dosavadní milníky svého života:

1. V 16 letech jsem snědl skoro půl talíře vepřových plíč

ků a skoro jsem se u toho ani nepozvracel.

2. Ve 23 letech jsem byl poprvé u holiče a zjistil, že holič

stříhá dvakrát rychleji než maminka, ale zato po mně

chce šedesát korun.

3. V 35 letech jsem si koupil své první kolo. Když jsem si

ho přivezl domů, zjistil jsem, že je dámské.

4. Svou ženu jsem při obou porodech držel za ruku. Bý

val bych radši, kdyby mě celého sevřela v náručí, pro

tože jsem byl pokaždé dost nervózní, ale žena bohu

žel nemohla, protože právě rodila nějaké děti. Díky

její vyrovnanosti a úsměvům jsem ty porody nakonec

jakžtakž zvládl.

Jenže život není jen o milnících a titulech. Kdejaký slo

vutný docent by byl hned lidu blíž, kdyby místo všech těch cizích slov stálo v jeho životopise něco lidského. Třeba: „Má slabost pro čivavy, šmoulovou zmrzlinu a předkusy. Rád se dloube v nose, když se nikdo nedívá. Miluje jódlování ve sprše. Jeho tajným snem je stát se virtuosem na apalačský dulcimer a zažít sex s černošskými dvojčaty.“ Alespoň mně by byl určitě blíž – už proto, kolik bychom toho měli společného.

I když já tedy netrvám na tom, aby to byla dvojčata.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist