načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Z pohádky do blázince - Jan Mišinger

Z pohádky do blázince

Elektronická kniha: Z pohádky do blázince
Autor:

Kniha s pohádkami pouze pro dospělé. Známe pohádky ale z jiného pohledu. Vtipné, legrační parodie, ve kterých se pohádky spojují se životem.Naleznete zde Honza málem králem, Josef ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  50
+
-
1,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Skleněný můstek s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 99
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha s pohádkami pouze pro dospělé. Známe pohádky ale z jiného pohledu. Vtipné, legrační parodie, ve kterých se pohádky spojují se životem.Naleznete zde Honza málem králem, Josef Novák a 40 gangsterů, Létající koráb, Kouzelný džin jménem Hej a další. .

Zařazeno v kategoriích
Jan Mišinger - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jan Mišinger © 2015

Skleněný můstek s.r.o. © 2015

ISBN 978-80-7534-062-7

Skleněný můstek s.r.o.

Vítězná 37/58, Karlovy Vary

PSČ 360 09 IČO: 29123062 DIČ: CZ29123062

Obsah

HONZA MÁLEM KRÁLEM

JOSEF NOVÁK A 40 GANGSTERŮ

LÉTAJÍCÍ KORÁB

KOUZELNÝ DŽIN JMÉNEM HEJ

ČERTŮV ŠVAGR

HÁDAVÁ POHÁDKA

Z POHÁDKY DO BLÁZINCE


HONZA MÁLEM KRÁLEM

Byl jednou jeden hloupej Honza a ten měl své trvalé místo v životě na peci. Od narození se válel na tom jednom místě jako těsto na tažený závin a jedl buchty, které mu upekla máma. Ne vždycky byly domácí, někdy přišly na matku záchvaty lenosti větší než měl Honza, a tak buchty koupila ve vesnické večerce, kterou vedl šikovný Vietnamec Nguyen Gumgumťululum. Honza se válel na peci dobrých dvacet let, občas se obrátil a občas vykonal malou a velkou potřebu do nočníku, který nebyl ani schopen po soběvyrázdnit; máma ho vynášela společně s odpadkovým košem. Ten vyklopila poctivě před chalupou do popelnice, ovšem nočník vylila na návsi doveřejné popelnice, což jí starosta Nevrzálek tiše toleroval. Alespoň že Honza na peci cvičil s činkou, takže jeho 150 kg šlo více do svalů než do špeků. Za poslední rok se mámě podařilo dostat Honzu z pece pouze jednou. Byl to veliký pokrok a celá vesnice si o tom dlouho povídala. To jednou máma nemohla spát a donutila Honzu, aby jí došel do lékárny pro prášky na spaní. Honza se nejprve prohlédl jestli má vůbec nohy, poté se rozchodil 2 hodiny kolem chalupy, načež pak na návsi zjistil, že jeho sádlem obrostlý mozek zapomněl název těch prášků. Ono to nějak dopadne jako meteorit, pomyslel si a vešel do lékárny U DVOU KYANIDŮ. „Máte přání?” zabručel na nějlékárník Pinďourek. „No,” odpověděl Honza, „máma si přeje prášky na spaní, jednoduchý název to má a já jsem ho zapomněl. Vím jenom, že to obsahuje izoprophylbarbiturfenyl.” „Hele, vypadni mladej, mám tady práci!” nasral se lékárník v domnění, že si z něj Honza dělá dobrý den a nashledanou.„Počkejte!” vykřikl Honza, „jmenuje se to nějak jako analge... anal... anál?” Ale to už se raději klidil dveřmi ven, neb lékárník po něm mrštil sáček s marihuanou. Několik lidí potom Honzovi venku uznale zatleskalo, když ho spatřili v terénu a někteří mu nabízeli ke koupi pantofle.

Po několika měsících Honzova dalšího vyvalování na peci došlo kneočekávané události. Jednou ráno pod chalupou o sebe štrejchly tektonické desky a vyvolalo to menší zemětřesení. Náhle Honza s údivem sledoval jak se pec pod ním rozpadá. Z vedlejší světnice přiběhla máma, které vyhopsaly z polévky všechny brambory a začala vykřikovat: „Tak chlapče - konecválení a mazej do světa!” Honza se ještě snažil zachránit situaci tím, že navrhoval do chalupy ústřední topení, a že prý bude ležet u radiátorů. To ovšem nemělo šanci projít, protože vesnice neměla kotelnu a roury jaksi nebylo kampřivařit. Celé dva dny probíhala v chalupě bouřlivá diskuze, při které ze sebe Honza vydal tolik energie, že zhubl na 148 kg, a nakonec to usmlouval, že

do světa nemusí, ale druhý den se bude hlásit do služby na zámku u hraběte

Flešky. „Ale to ti Honzo povídám,” varovala ho máma, „jestli mi tam uděláš

ostudu, tak ti tak nakopu prdel, že budeš 14 dní sedět ve vzduchu!”

A tak se Honza druhý den vyvalil z chalupy a zamířil na nedaleký zámek.

V kabele si s sebou nesl pouze buchty a hajzlpapír. A jak tak šel, tak svýma

těžkýma nohama dělal hluboké stopy v zemi, a ještě si k tomu hvízdal jako

psychicky narušený drozd. U brány zámku stál vrátný Čabajka a hned na

Honzu - jak se jmenuje. Takovej pán malej, jako penis v mrazáku, co bych

se mu zpovídal, pomyslel si Honza a pravil: „Jmenuju se Předevčírem.” A

šel nahoru k hraběti. „Jak se jmenuješ?” otázal se hrabě Fleška. „Honza,”

odpověděl tázaný tentokrát po pravdě. „Mein Gott, to není moc schön,bu

deme ti říkat Hans.” „Jawohl Herr Major, achtung, Panzerfaust, zurück, ich

komme!” zasalutoval Honza a myslel si: Co ty tady na mě machruješně

mecky, ty vole, tak to si taky přihřeju boršč. Hrabě jen stěží zadržoval smích

jako průjem a poslal Honzu pracovat do kuchyně. Kuchařka Šlichtová se

ho samozřejmě hned ptala jak se jmenuje. „Jmenuju se Pervitin, mám ruské

předky a české zadky,” zabručel Honza otráveně a rozhlížel se jestli byne

bylo něco k jídlu. Ale zbytky od oběda v 8 hodin ráno? Těžko. Tak si chtěl

alespoň namazat takových 6 až 7 chlebů, aby se příliš nerozjedl, ale kuchařka

ho hnala nahoru do pokojů, aby se šel ukázat paní hraběnce. „Ha, náš nový

lokaj,” povídá hraběnka, „jakpak mu říkají?” „Říkají mně Hans a jmenuju

se Lubomír Štrougal!” odsekl Honza vztekle, že musí pořád povídat jak se

jmenuje. Ukázkový cvok, pomyslila si hraběnka a šla si do pokoje nahodit na

obličej pleťovou posmrtnou masku. Vtom se na chodbě objevila hraběcídce

ra Venuše, šestnáctiletá rozmazlená potvora a hned na Honzu: „Chci zku

chyně polívku!” „Já jsem Polívka, ale můžeš mi říkat Buřt,” zavlnil se Honza

jako kulturista, protože se chtěl před Venuší předvést jako nový model tanku.

Na mou věru, tu holku bych hned ohnul přes zábradlí, myslil si Honza když

odnášel polívku. Jenomže během válení na peci mu nikdo nevysvětlil, jak se

to dělá. V této fázi pohádky je tedy Honza nezkušený tlustý chlap. Ve snaze

nabýt nějaké sexuální zkušenosti, šoural se Honza večer po práci skrzeně

kolik pokojů do svého schválně tak, aby musel projít přes Venušin. Než se

však stačil připlížit k její posteli, zakopl o špatně zavřený šuplík u komody

a udělal rámus jako bezdomovec třískající o půlnoci klackem do popelnice,

chtěje vyloudit melodii z filmu TENKRÁT NA ZÁPADĚ. Venuše se rychle

probrala, namířila na Honzu kužel světla z baterky a začala ječet: „Mámo,

mámo, Buřt!” „Snad bys ještě v noci nežrala uzeninu!” ozvala se rozčileně

hraběnka z vedlejšího pokoje. „Ten nový sluha je tady a chce mě znásilnit!”

hulákala Venuše, zatímco Honza se plížil z pokoje ven a málem si vyrazil zuby o barokní křeslo. „Honem vstávej!” lomcovala hraběnka s hrabětem. „Štrougal je u dcery!” „Do toho se nemůžu míchat, to je vysoká politika; já ho vyhodím a komunisti mi zkonfiskujou zámek,” vymlouval se hrabě aotáčel se na druhý bok jako kus uzeného. „Ale to není tamten Štrougal, to je ten náš nový sluha!” syčela hraběnka a šťouchala hraběte pěstí do prdele. „Ten se jmenuje Hans a ne Štrougal... co - ten leze za Venuší?!” Hrabě najednou vyskočil z postele jak nadopovaná spermie, sebral se zdi bič a běžel doVenušina pokoje. Honza už tam dávno nebyl, vzal to zkratkou přes kuchyň, popadl svoji kabelu a ven ze zámku. Hrabě se přesto za ním rozběhl, ale pod schody zakopl o ležící kuchařku Šlichtovou. „Co se tady válíš, kdo těporazil?” hulákal na ni. „Pervitin, milostpane,” odpověděla kuchařka. „Ona se k tomu klidně přizná!” hudroval hrabě. „Potom si promluvíme, to by tak hrálo mít kuchyň plnou narkomanů a místo prášku do pečiva kokain, že ano?” A hrabě běžel dál, jenomže Honza byl v nedohlednu. „Neběžel tudy náš nový sluha?” tázal se vrátného Čabajky. „Předevčírem?” ptal se vrátný. „Idiote, předevčírem tady vůbec nebyl,” chytal se hrabě za hlavu, že si snad vrátný z něho dělá blázny. Teprve po dlouhém vyptávání přišel všemu na kloub a nakonec se tomu zasmál, až se málem pochcal.

Honza přiběhl časně ráno domů celý říčný a zhubl z toho asi 10 kg, takže vážil 138 kg. „To už jdeš ze služby?” vyzvídala máma. „No, měl jsem trochu smůlu, chtěl jsem si poprvé v životě šáhnout na holku a ta jejich Venušezačala pištět jako konvice v bodu varu, tak jsem musel utíkat, aby mě hraběnezmlátil,” vysvětloval Honza a utíral si čelo, které měl mokré jako poplivaný chodník. „Bože, ty jsi dřevo dubový,” spráskla máma ruce. „Tak to uděláme jinak. Já dneska upeču buchty, narveš si jich plnou kabelu a zítra půjdeš do světa. Námitky se zamítají.” A bylo vymalováno jako u sousedů, když pan Dvořák šlápl v papučích do kýble s barvou a postříkal stěny se vzácnými obrazy. Honza poznal, že tentokrát to asi neusmlouvá jako ožralý trhovec a šel se na to pořádně vyspat.

Tu noc měl Honza velice neklidné spaní, tížila ho noční můra co váží víc než pět vyžraných ministrů. Zdálo se mu, že nastoupil do služby v Orientu u Velkého Vezíra a ten mu poručil, aby mu z létajícího koberce vybral všechny drobky ručně jako Popelka. Vtom se mu tam do toho namontovala nějaká aktivní uklízečka s nosem placatým jak hrob neznámého vojína a než jí stačil někdo vysvětlit bezpečnost práce, tak hupsla na koberec a během několika vteřin uletěla i s vysavačem někam do prdele. Vtom chytil Velký VezírHonzu za límec a hulákal: „Jak se jmenuješ? Jméno! Adresu! Dělej! Pro koho pracuješ? Vstávej!” To už se Honza naštěstí probudil, protože s ním veskutečnosti lomcovala máma, aby vstal a už vypadl do světa. Tak Honza vstal

z pece, kterou tam měl na zemi prozatím jenom nakreslenou a vyrazil ska

belou plnou buchet do světa. Protože byl líný, zamířil na východ k polským

hranicím, kde jen asi hodinu cesty nacházelo se sousední království. Po cestě

potkal u lesa nějakého stařečka, co tam seděl na pařezu jak důchodce na

předkremační procházce. „Jsem pohádkový dědek, Honzo,” ozval se stařec,

„a když se se mnou rozdělíš o buchty, poradím ti jak během týdne shodíš 40

kg.” To bych měl ideální váhu těsně pod metrák, pomyslel si Honza a v dobré

víře nasypal několik buchet dědkovi do klína. „Tak jaký je recept na rychlé

zhubnutí?” Dědek do sebe naházel buchty a povídá: „Nežer!” A než mu mohl

Honza dát pěstí, proměnil se v žížalu a zavrtal se do země. Honza v tom

místě chvíli vztekle dupal, až úplně zdevastoval úrodnou půdu, ale kdoví kde

byl pohádkovému dědkovi konec. Po této nepříjemné příhodě Honza raději

spořádal všechny své zbylé buchty, aby už cestou nemusel nikomu nic dávat.

Pak přešel devatero cest a těsně před hranicemi sousedního království potkal

nějakou babku co nesla z lesa košík hub, ale dobrá polovina z nichvypada

la podezřele. „Pozor, babičko, máte to tam samou muchomůrku,” ukazoval

Honza prstem, ale babka jenom mávla rukou a zabručela: „Bez obav,panáč

ku, já to jíst nebudu, to je pro souseda co nás včera vytopil.” No, tak to byla

taková příhoda, nevím jestli pro zasmání, ale hlavně tento černý humor už

nastínil věci budoucí kde si černé barvy užijeme až dost. Za pět minut Honza

totiž na kopci spatřil zámek Ratibořice a před sebou bránu královskéhoměs

ta. Vešel tedy dovnitř a co nevidí: Všude vlají černé prapory, čůrací panáček

uprostřed kašny stříká nějakou kolomaz nebo co a nad řeznickým krámkem

visí nápis DNES POUZE ČERNÁ TLAČENKA. Honza se podivil jakopy

rotechnik, kterému vybouchl termín výplaty a šel do hospody na oběd. Bylo

evidentní, že název hospody U ČERNÉHO VOLA je narychlo namalovaný,

vždyť byl ještě cítit barvou jak štětka uprostřed party čichačů ředidla. Uvnitř

hospody Honzu zarazilo, že i ubrusy na stolech jsou černé. Sotva se posadil

na černou židli, přišel hostinský Meruňka a řekl: „Vidím, že nejste zdejší,

jinak byste přišel ve smutečním kvádru. Mám bohužel od našeho pana krále

příkaz točit pouze černé pivo a kofolu, k jídlu vám můžu nabídnout spálené

buchty.” A když viděl, že Honza se diví jak proutkař, kterému se ohnulkla

cek směrem k nádraží, začal vysvětlovat: „On se nám tu před týdnem vdob

rošovské pevnosti usadil tříhlavý drak. Zřejmě přiletěl z Polska a ilegálně se

dostal přes státní hranici. Náš pan král Kaktus I. od něho obdržel telegram,

že každý den musí dostat k obědu jednu pannu, jinak že mu jedinýmkýchnu

tím podpálí zámek a ten pak bude vesele hořet jako benzínem nacucaný Jan

Hus. Pochopitelně, že naše panstvo se snažilo zabránit ztrátám na životech a

chtělo draka oklamat. Tak mu první den poslali k obědu krejčovskou pannu,

druhý den nafukovací, třetí den gumovou Andulu z kurzů první pomoci a

drak se vám nakonec tak nasral, že z něj dělají blbce, že čtvrtý den když mu

poslali figurínu z obchoďáku, vzlétl s ní nad zámek a hodil ji dolů nanádvo

ří, kde rozbil Stoleček prostři se. Pak poslal králi další telegram kde mu dal

ultimátum, že do tří dnů musí dostat k obědu princeznu Viktorku. Král proto

vyhlásil smutek a všechno se muselo předělat na černo. Potom slíbil tomu,

kdo draka zabije, princeznu Viktorku za ženu a k tomu svoje rybářské pruty.

Koukám, že jste pěkný řízek, mohl byste zkusit s drakem bojovat. Ultimátum

vyprší zítra v poledne.” „A to tady pro takové případy nemáte zásahovou

jednotku?” divil se Honza. „No,” opáčil hostinský, „včera se o boj s drakem

pokusila vojenská posádka z Náchoda, ale neuspěli, poněvadž to byli samí

lampasáci.” „Dobrá, tak mi přineste tři spálené buchty a pivo, a já si toroz

myslím,” povídá Honza. Hostinský Meruňka napsal Honzovi účet černou

tužkou a šel uchopit svýma špinavýma černýma rukama jeden čistý půlitr.

Po obědě se Honza rozhodl, že to s tím drakem zkusí. Hostinský mu

popřál šťastné pořízení, zamával mu černým kapesníkem, ale zapomněl

ho zkasírovat, na což přišel až večer, když mu tržba nehrála jakorozšla

paný trombón. Honza cestou na zámek Ratibořice minul několikzajíma

vých oznámení, například že večer tu účinkuje Černé divadlo, v kině běží

film ČERNÝ TULIPÁN, a že pohřebáci a Cikáni mají ve frontě přednost.

A přišel k zámecké bráně. Tam stál zbrojnoš Hemr a hned na Honzu spustil:

„Stát! Kampak? Doklady!” „Já jsem hloupej Honza a přišel jsem bojovat s

drakem,” vysvětloval Honza a strkal svůj tlustý pupek do dvířek v bráně.

„Moment,” volal zbrojnoš, „ke králi tě můžu pustit až mi zodpovíš kontrolní

otázku. Jakou rychlostí létá nenaložená vlaštovka?” „Myslíš evropskou nebo

africkou?” povídá Honza. „To nevím,” zrozpačitěl zbrojnoš. „No vidíš,ne

víš nic, tak nazdar.” A Honza proklouzl do zámku a ani nemusel ukazovat

občanku. Nejprve se dostal do předsálí a tam na něj ze dvou stran zíralyna

montované kamery. Honza byl takový hračička, tak vylezl na židli a zkoumal

jestli jsou objektivy kamer nastaveny správným směrem. Mezitím na druhé

straně u monitorů seděl král Kaktus I. a najednou se mu na obrazovce začaly

střídat záběry v zajímavém pořadí: Honzova ruka - Honzův nos - koberec -

dveře - Honzova bota - strop. Když se asi minutu nic nedělo, rozčílil se král

proč má čumět za drahé peníze do stropu a šel zjistit co se děje. Otevřel dveře

do předsálí a zakopl přímo o židli, na které stál Honza. Ten žuchl na zem

jako pytel hoven a král přistál hned vedle jako tryskáč s vyjebanýmautopi

lotem. Takhle jsem si to představování nepředstavoval, pomyslel si Honza,

pomohl králi na nohy a pravil: „Já jsem hloupej Honza a přišel jsem bojovat

s drakem.” „Moment,” nato král, vylezl na židli a asi půl hodiny nastavoval

kameru. „To je pohodička, co,” volal na něj Honza, „drak vám zatím sežere

princeznu, to vám nevadí?” Vtom vešla do místnosti princezna Viktorka,

teda krásy moc nepobrala, možná byla o to chytřejší, ale každopádně měla

obličej jako kdyby s ním lehce narazila do paneláku. Bohužel ale zase nebyla

natolik ošklivá, aby ji drak odmítl sežrat. „Táto, vykašli se na kameru, stejně

ti sem kdekdo vleze, neztrácejme čas,” tahala princezna krále dolů se židle.

Král nakonec usoudil, že drak je priorita, přestal si hrát s kamerou a pozval

Honzu na čaj, aby mu dal instrukce na zítřejší den D. (D jako drak). Taprin

cezna nic moc, pomyslel si Honza, ale ty kozy by stály za to. Mezitím lokaj

Kačaba nalil všem černý čaj a pak zůstal stát v pozadí jako mizerně placený

komparzista. „Vaše veličenstvo, já bych měl na draka perfektní plán, dneska

mi to docela i myslí,” chlubil se Honza. „To vidím jak ti to pálí,” pokyvoval

král hlavou, „sypeš si do čaje sůl.” Honza zčervenal jako třetina francouzské

vlajky a tiše pravil: „No a jak to teda bude zítra probíhat?” Král rozložil na

stole papír kde měl načrtnutý plán, kterému ani on sám nerozuměl a začal

vykládat: „Drak chce princeznu do 12 hodin, takže akci spustíme v 11:00.

Princeznu oblékneme do černého spodního prádla a černé džínsovésoupra

vy. Náš kočí Stoklasa ji služební černou Tatrou 613 odveze k dobrošovské

pevnosti. Tobě půjčím svého Trabanta, se kterým jezdím jenom na ryby a

vyrazíš za Tatrou o pět minut později. Hlavně ho zaparkuj v dostatečnévzdá

lenosti od pevnosti, nerad bych aby mi ho drak spálil. Další průběh akce už

je na tobě. Ale jestli drak princeznu sežere a ty to přežiješ, vyhni se mému

království obloukem, sic tě dám popravit pro neschopnost jako jsem to již

učinil s mým daňovým poradcem.”

Odpoledne strávil Honza ve společnosti princezny Viktorky, která sichtě

la házet míčem, ale když ji Honza schválně několikrát trefil do toho jejího

rozpláclého ksichtu, přešla ji chuť a šla si vyšívat kosočtverce na ubrus. Asi

mám moc velkou ránu, pomyslel si Honza a šel ke stolu, že prý rychle napíše

básničku o tom jak bravurně zabil draka. Když však po hodině usilovného

přemýšlení vyplodil pouze rozcvičovací rým - Hamlet, Hamlet, Hamlet, do

buřtů byl namlet - nechal toho a šel s králem na exkurzi po zámku. „Hlavně

si nasaď návleky,” upozorňoval ho král, „máš bagančata jak Rudá armáda.

A říkám ti na férovku - jestli draka zabiješ, tak ti stejně nemůžu dát Viktorku

za ženu, seš moc chudej. Dole ve městě si můžeš vybrat nějakou jinou holku.

Do postele jsou tam všechny dobrý.” Po exkurzi, kdy už se venku setmělo,

ukázal lokaj Kačaba Honzovi jeho pokoj a všichni šli spát poměrně brzo,

neboť král Kaktus I. do dneška nebyl schopen zařídit, aby na zámku byla

televize. Přitom stačilo využít monitor od kamer. Ale to už je jiná pohádka.

Honza se rozvalil v přidělené komnatě na posteli, ale nevěděl jak se má uvelebit. Přece jenom doma na peci to bylo něco jiného. Tady na něho zjedné strany pokoje soška andělíčka vystrkovala prdel a na druhém koncipokoje zase čuměla z obrazu podobizna ošklivého rytíře Kundašíka, který seproslavil tím, že dokázal projít zdí, ale dva dny to po něm zazdívali. To Honza ještě netušil, že princezna Viktorka je nymfomanka. Přes den by si normálně házela míčem jakoby nic, ale v noci do ní vstupoval erotický démon. Krátce po 22. hodině si chtěla princezna zažít pohádku pro dospělé, takže vlezla k Honzovi nejprve do komnaty a vzápětí do postele. Honza, který ještě nespal, rychle rozsvítil lampičku na rokokovém nočním stolku a snažil se princezně naznačit... nebo spíš rozbalit natvrdo, že mu stále chybí sexuální zkušenosti. „To ty říkáš jenom tak, že jo, a to mě právě vzrušuje!” zvolala princeznaViktorka a sápala se svými něžnými chapadly Honzovi po jeho kytičkovaných slipech. Honza nevrle zasyčel a snažil se proplížit někam pryč. Na princezně ho přitahovaly akorát její kozy a to zatím nestačilo. „Dnešní večer může být naším posledním,” prohlásila princezna, stáhla Honzovi slipy a chytila ho za péro. Chvilku se tak oba nemotorně potáceli po komnatě, pak se Honza pokusil o útěk a otevřel dveře do chodby. To nepomohlo, akorát hoprincezna tahala po chodbě. „Sakra práce, ty fakt neumíš šukat!” pištěla princezna a pustila Honzův neposlušný penis, takže Honza upadl hlavou na brnění v rohu chodby, ale nebojte se, milé děti, nic se mu nestalo. „Vrať mi slipy a hodinky!” hulákal Honza na princeznu a rušil noční klid. „Držte tam huby, tady se spí!” volal král Kaktus I., který měl komnatu zřejmě někde poblíž. Princezna strčila Honzu zpátky do jeho komnaty a hodila za ním jeho prádlo i s hodinkami, které stačil Honza v letu zachytit, aby se nerozbily. A zase bylo vymalováno jako u Dvořáků.

Časně ráno začal král osobně bušit Honzovi na dveře a volal: „Vstávej, tlustoprde! Snídaně!” A honem běžel ještě do kuchyně upozornit kuchaře Huhlu ať Honzovi nedává moc velkou porci, neboť prý nejsme dojná kráva. Pozdě. Snídaně již byla připravená a Honza seděl u stolu, protože už byldávno vzhůru - v tom středověkém pelechu nemohl pořádně spát, prostě muchyběla pec, no. Takže Honza snědl 8 housek, 12 vajec, 6 sendvičů a vypil 3 litry čaje. „Dost, nebudu se přežírat,” utrousil dosti nemístně, protože král byl zralý na vybuchnutí jak námořní mina s nadrženým tykadélkem. Ale ovládl se když si uvědomil, že Honza má před sebou den těžký jako šutr v těstíčku. Princezna se tvářila jako kdyby se včera večer vůbec nic nestalo, zřejmě byla naladěná na denní frekvenci, kdy její choutky ustupují do pozadí. Když to vypadalo, že Honza již o další jídlo nejeví zájem, dal mu král pokyn, aby si šel vybrat na draka zbraň. „Já chci sekeru,” prohlásil Honza sebevědomě, když s králem vešel do skladu. „Na draka se sekerou,” chytal se král zahlavu, „to si chlapče mávneš asi tak dvakrát, než tě drak zpopelní.” „To je můj problém,” odpověděl Honza a hrnul se mezi regály. Vtom se odkudsi zezadu vynořil kat Pikous a podával Honzovi sekeru. „A kde máš výdejkumateriálu?” rozčílil se král. „Asi ti sem pošlu hospodářskou kontrolu!” „To je dobrý, veličenstvo-šéfe,” mávl rukou kat, dáme sekeru do odpisů předmětů postupné spotřeby v používání, a kdyby náhodou přišla revize shora, taknecháme sklad vyhořet; jsme dobře pojištěni.” Král jenom něco zabručel jako čmelák, který omylem proletěl skrz rýžový nákyp, a vtiskl Honzovi do ruky ještě stříbrný zapalovač s nápisem VÍCKRÁT SI NEŠKRTNEŠ. „Pozornost podniku,” okomentoval to a šel Honzovi ukázat svého Trabanta. „Musíšřídit s citem,” poučoval Honzu, „moc nebrzdi nebo ti popraskají trubky. Moc netoč volantem nebo ti upadne kolo. Nemlať dveřma nebo se vysype sklo. A hlavně - nepřidávej moc plyn nebo se převrátíš.” A neprď do sedačky nebo se vznítí palivo, pomyslel si Honza otráveně, uložil sekeru do zavazadlového prostoru, sedl si do Trabanta, načež zjistil že ten svůj pupek má až na volantu a musí si posunout sedačku hodně dozadu. A reálně hrozilo, že bude muset vyhodit přední sedadlo a sednout si rovnou na zadní.

Přesně v 11 hodin nastoupila princezna Viktorka celá v černém do černé Tatry 613, sedla si na zadní sedadlo, kočí Stoklasa nahodil motor aVŽUMMM... zmizel v prachu. „Ježišmarjá, to je pitomec!” vykřikl král. „Říkal jsem mu, že má jet pohřebním tempem. Honzo, okamžitě jeď za ním, těch pět minut odstupu už si nemůžeme dovolit. Ale s citem nebo ti upadnoudveře.” Král Honzovi ještě zamával zmačkaným posmrkaným kapesníkem a šel se odreagovat čtením humoristického románu JÁ VÁM KÁLÍM NA OCEL.

Sotva Honza ujel asi kilometr, začal litovat toho, že ráno vypil ty 3 litry čaje. Močový měchýř se rázně hlásil o slovo jako zkorumpovaný poslanec a Honzovi nezbylo než si honem odskočit do křoví, čímž ztratil další cenné minuty k záchraně princezny. Navíc si ve spěchu nevšiml, že vedle křoví se na sluníčku vyhřívá kocour Mikeš a pochcal mu hlavu. „Promiň, to je jenom čaj,” omlouval se trapně, protože dobře věděl, že Mikeš mluví lidskou řečí a může Honzu pěkně zjebat. Však také za ním vymňoukával nějakévulgarismy, ale to už Honza neslyšel, protože utíkal k autu. Ve snaze dohnatzpoždění vyrazil z Trabanta stokilometrovou rychlost, až úplně ohnul ručičku tachometru. Takhle se přiřítil do Náchoda, povalil popelnici u domu sedláka Slinivky a přejel slepici panímámě Prďařové. Viděl to dopravní policistapraorčík Mišunk a chtěl vysílačkou přivolat na Honzu posilu, ale jak vrozčilení tahal z vysílačky anténu, tak si s ní vypíchl oko, upadl do bezvědomí a upadl.

Z Náchoda do Dobrošova je to pět kilometrů a Honza královo autovů

bec nešetřil. Než dorazil k pevnosti, upadly mu dva disky u kol, ztratil dveře

u spolujezdce a pravé boční zrcátko viselo dolů jako nalitý netopýr. Před

pevností Honza zjistil, že kočí Stoklasa nechal Tatru stát asi 50 metrů od

pevnosti a zbaběle se šel schovat za skálu. Nebo možná že se tam šel vyčůrat

a už tam raději zůstal, to je druhá varianta. „Princezno, zalezte pod sedadlo!”

volal Honza a šel si z kufru vzít sekeru, protože drak už byl napůl vylezlý z

pevnosti. Jenže ouha - u kufru se zasekl zámek. Ale Honza si poradil.Karati

stickým úderem prorazil karosérii Trabanta, jen ten tvrzený papír zachrastil.

Vzniklou dírou už nebyl problém sekeru protáhnout. Zatím se drak vysoukal

z pevnosti celý a z huby mu šlehaly plameny jak z pečené kachny, na kterou

blbý kuchař nedal pozor. No počkej, hajzle, pomyslel si Honza a nastartoval

Trabanta. Namířil auto drakovi mezi nohy, rozjel to naplno a vyskočil z auta.

Drak trojhlasně zaúpěl zasažen v místech, kde to nebolí snad jenom Golema,

vychrlil horkou páru, takže z Trabanta zbyl jenom stín. Honza využil toho, že

se drak potřebuje jaksi stabilizovat, sehnul se, rozběhl se a proběhl drakovi

přímo mezi nohama. Po ocase mu vyběhl na hřbet a zaťal mu silou svých 138

kg sekeru přímo do krční páteře. Drak zachroptěl a jedna hlava po druhé mu

klesly k zemi. Pak ještě chvíli chroptěl jako důchodce vyznávající láskuje

žibabě, a za minutu a sedm vteřin bylo po něm. „Vidíte, princezno?” chlubil

se Honza. „Princ Bajaja je proti mně normální sráč, ten sekal drakovi hlavy

jednu po druhé a ještě navíc ho ta jedna zranila.” Honza vytáhl princeznu z

Tatry, nenápadně jí přitom šáhl na kozy, aby měl dvojitý dobrý pocit zvyko

nané práce a poslal jí za kočím, ať ho vyzvednou u vchodu do pevnosti, že

prý ho bitva s drakem zmohla. Když princezna odešla, šel Honza k drakovi a

vyrval mu z hlav jazyky, aby měl trofej. Pak se spokojeně natáhl, že si dášlo

fíka, protože kdoví kam až ten kočí Stoklasa zalezl, a jistě bude chvíli trvat

než se odváží přijít. Události však nabraly jiný směr jako parník, do kterého

vodník začal mlátit basebalovou pálkou. Kočí Stoklasa se ukázal jakobez

charakterní zmetek, když suše oznámil princezně: „Pro Honzu nepojedeme,

nesnesu aby byl někdo lepší než já. Pojedeme na zámek a řekneš králi, že

draka jsem zabil já. Pak se s tebou ožením, stanu se králem a zavedu daň z

blbosti. Jestli mě neposlechneš, tak tě zabiju a znásilním. Vlastně obráceně.

A králi řeknu, že tě drak sežral i s Honzou. Tak si vyber, máš dvě varianty,

jednu lepší než druhou, hehehe.” Co měla princezna dělat. Jedinou nadějí pro

ni bylo to, že české pohádky většinou dobře dopadnou. Ne jako ty orientální

sračky, kde se na závěr všichni svatebčané utopí v rašeliništi nebo kdesta

tečný princ Ahmed zabije chobotnici a náhle zemře na infarkt. Ale to jsem

odbočil, zkrátka kočí dostal co chtěl. Ale Honza, ten byl pro něhonebezpečný svědek. Proto kočí nastartoval Tatru, rozjel se k pevnosti a spícíhoHonzu bestiálně přejel. „Promiň, kamaráde, jsi překážka silničního provozu,” vtipkoval ještě, a aby dílo zkázy dokončil, zařadil zpátečku a Honzu přejel ještě jednou. Spokojen s tím, že mu potom nenahmatal puls, vylezl na draka, vytáhl z něj sekeru a odsekal drakovi hlavy, aby měl pro krále důkaz. Sekeru tím úplně ztupil, tak ji potom zahodil do Polska. Hlavy naložil doprostorného zavazadlového prostoru Tatry a odjel s princeznou ke králi. Předpokládal, že až Honzu někdo najde, bude si myslet, že ho přejel drak. Ale pozor - kočí Stoklasa nemohl vědět jednu důležitou věc: Přes Honzovu vrstvu sádla není slyšet puls, a ta také zmírnila tlak pneumatik, takže to Honza přežil. Když se odpoledne probudil a uviděl na svém těle stopy po pneumatikách a k tomu bezhlavého draka, rozsvítilo se mu v makovici jak v činžáku na chodbě, kde hlučná návštěva nabourala ve tmě hlavou do zábradlí. Tak pokrčil rameny nad svým neúspěchem a rozhodl se, že se vrátí k mámě, a třeba někdecestou sežene novou pec. Ovšem nevěděl, že kočí Stoklasa sice dostal od krále svolení vzít si princeznu Viktorku za manželku, ale ta si vyprosila odklad svatebního obřadu o rok a den. Kočí nic nenamítal, tak si byl jistý že už Honza princezně nepomůže. Král byl spokojený, protože věděl, že kočí mu nasazoval parohy když byl ženatý, tak ať si je teď někdo nasadí jemu. Dračí hlavy nechal vystavit v loveckém salónku, kde měl i jiné trofeje; většinu z nich vyhrál v kartách nad známým cestovatelem Emilem Holubem.

Honza pec sice nesehnal a musel zase spát na té nakreslené, alenepovedená dračí mise ho donutila jezdit do města na školení, a to především k doktoru Plzákovi se sexuálně vzdělávat, aby se mu už nemohlo stát, že by mu nemohl stát. Máma Honzu sice přesvědčovala, aby si k tomu přidal ještě lekce angličtiny, protože prý - kolik řečí umíš, tolikrát se vykecáváš, ale s tím Honza brzy praštil, neboť ho nebavilo překládat debilní věty typu - můj otec pracuje jako přidržtaška, moje matka je mo-je sestra, můj švagr vůbec nepatří do rodiny, jak se dostanu na nádraží? Nevím.

Uplynul jeden rok. Honza úspěšně dokončil školení u doktora Plzáka a byl nabitý teorií k prasknutí. Zbývalo ověřit si své znalosti v praxi. A tu ho napadlo se znovu vydat do království Kaktusa I. a kočímu Stoklasovi tam pěkně nasadit parohy za to co mu provedl. Myslel si, že princezna je dávno za něho provdaná. A to se pěkně mýlil jako učitel, který vykládal žákům, že Lenin vynalezl žárovku a měl to prý moc těžké s tou páskou přes oko. Honza tedy znovu přišel do královského města a jaká to proměna: Všude visíbarevné vlajky, čůrací panáček stříká do kašny nějakou bílou sračku a nadřeznickým krámkem visí nápis DNES ZELENÝ SALÁM. Tak Honza šel zase do té hospody, ale ta už se nejmenovala U ČERNÉHO VOLA, nýbrž U BÍLÉ

KRYSY. Ubrusy na stolech už nebyly černé, byly krásně bílé a flekaté. Když

se objevil hostinský Meruňka, Honza hned chtěl vědět co to všechnozname

ná. Hostinský Honzu nepoznal a tak mu začal vyprávět jak kočí Stoklasaza

bil draka a tak dále. Honza si zacpal uši, protože nemohl poslouchat takovou

lež prolhanou a běžel rovnou na zámek Ratibořice, aby uvedl věci na pravou

míru. Cestou zase minul zajímavá oznámení - prý že bílé pláště mají vefron

tě přednost a v kině běží film CIKÁNI JDOU DO NEBE, AŤ JDOU TŘEBA

DO PRDELE. Když přišel Honza k zámku, zase tam stál zbrojnoš Hemr a ten

na rozdíl od hostinského Honzu poznal a vykřikl: „Ha, to seš ty co sis minule

dělal srandu z mojí kontrolní otázky!” „Musím ke králi Kaktusovi I. nebo se

stane neštěstí!” volal Honza a cpal se do brány. Zbrojnoš mu zastoupil cestu

a povídá: „Musím dodržovat úřední postupy. Dám ti jinou kontrolní otázku a

když ji uhodneš, pustím tě ke králi. Kolik dnů uplynulo od stvoření světa?”

„Sedm,” odpověděl Honza bez váhání, „pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek,

sobota a neděle...” a už při posledním slově povalil překvapeného zbrojnoše

do kytiček a zmizel v zámku. Zbrojnoš Hemr ale tentokrát nezaváhal a začal

Honzu pronásledovat až do předsálí zámku kde ho dostihl. Honza užuž bral

za kliku do sálu, když mu zbrojnoš podtrhl zezadu nohy, takže zůstal viset

ve vzduchu a rukama se držel kliky. Všechno ovšem snímala jedna z kamer,

takže král na druhé straně u monitorů nechápal co se to zase děje a otevřel

dveře do předsálí. Tím uvolnil napětí mezi Honzou a zbrojnošem a oba se

zřítili na vyšisovaný koberec. „Zastavte svatební hostinu!” volal Honza. „Já

jsem zabil draka, ne nějaký podělaný kočí!” „Ten tlusťoch mi neukázal ani

doklady,” stěžoval si zbrojnoš a snažil se srovnat helmu, kterou si pádem

promáčkl. „Tenhle bordel se musí vysvětlit!” rozhodl král, poslal zbrojnoše

zpátky k bráně a vtáhl Honzu do sálu, kde u stolu seděla princezna Viktorka s

kočím Stoklasou. Bylo tam ještě pár svatebních hostů, z těch významnějších

to byl markýz de Sádlo, baron Gruber a hraběnka Stoličnaja. Sotvaprincez

na Honzu spatřila, rozzářila se jako žárovka, kterou ovšem nevynalezlLe

nin. „Tady ten řízek tvrdí, že on zabil draka,” prohlásil král ke svatebčanům.

Kočí zbledl jako děrná páska a začal křičet: „On kecá! Draka jsem zabil já,

jeho hlavy jsou v loveckém salónku!” „Ano, hlavy možná, ty trumpeto, ale

jestlipak jsou v nich jazyky?” opáčil Honza. Teď kočí zbledl ještě víc, úplně

jako celý kotouč děrné pásky. „Přines hlavy!” poručil král lokaji Kačabovi,

takže tento nakvašeně praštil s čajovým servisem, aby mohl plnit jiný úkol.

Rozložil přinesené hlavy hezky na svatebním stole, až se z té hnusné zelené

barvy udělalo špatně dalšímu svatebnímu hostovi, panu Jáchymu Pakovi z

Postoloprdele, takže ten vzápětí hodil šavli rovnou do ovocné mísy. „To se

potom uklidí,” řekl král soustředěný na jiný problém, „zatím jezte a pijte co

hrdlo ráčí. Dobrou chuť.” Honza vytáhl z kapsy dračí jazyk, ale bohuželje

nom jeden, zbylé dva někde po cestě vytrousil. Jazyk se přesně hodil drakovi

do tlamy. „Ej, škoda že nemáš všechny,” litoval král, „teď je to nerozhodně.”

Král si teď musel všechno dobře promyslet. Rozvalil se proto na trůně jako

důchodkyně s nákupními taškami na lavičce u konečné stanice MHD, která

tříská holí do dveří řidičovi autobusu, nedopřeje mu plánovanou přestávku a

chce si sednout dovnitř. Nakonec krále napadla úplná hovadina: „Koupíme

v hračkářství dva nafukovací draky a kočí s Honzou do nich budou píchat

vidličkami, komu dřív splaskne...” ale to už mezitím pricezna Viktorka v

přítomnosti Honzy ztratila všechen strach z kočího a začala křičet jak to

všechno doopravdy bylo. Kočí, který už byl trochu v pohodě z toho, žeHon

za ještě nevyhrál, teď zbledl ještě víc, úplně jako celá krabice děrné pásky.

A vzápětí se usvědčil sám, protože zařval na princeznu: „Ty mrcho, já tě

zabiju!” Popadl na stole kuchyňský nůž, napřáhl k ráně, ale Honza čekal že

to princezně nedaruje a byl ve střehu. Teď mohl i ukázat, jak je na svoji váhu

mrštný. Jediným skokem skočil na stůl, šlápl do poblité mísy, svižně seod

razil, přeskočil pleš barona Grubera a chytil kočímu ruku s nožem. Pak mu

ji perfektně zkroutil a to tak šikovně, že kočí se propíchl sám. „Tak,” povídá

Honza, „zlo bylo potrestáno jako Pepíček, který řekl spolužákovi že je ještě

větší blbec než pan učitel, a dobro zvítězilo.” Král nechal odnést tělo kočího,

aby ho mohl druhý den předhodit tygrům v ZOO ve Dvoře Králové nadLa

bem a pak se zamyslel: „Především mě nejvíc serou zbytečně vyhozenépe

níze za svatební hostinu.” „To nevadí, to se sní,” prohlásil markýz de Sádlo

a začal si honem cpát pečené kuře do kapsy. „Všichni hosté ven!” rozčílil se

král. „Já vám dám, vyžírkové! Jak je rok dlouhý, tak na brigádu do zámecké

zahrady nikdo z vás nepřijede, ale jak je žrádlo zadarmo, tak jste tu všichni!”

Král pak za všemi pečlivě zavřel dveře, otřel kliku, kterou markrabě Kryštof

Cucák z Pančáků upatlal od majonézy, a obrátil se k Honzovi: „Honzo, jak

jsem říkal - seš moc chudej. Vzít si princeznu a případně být potom králem

prostě nemůžeš. Vyspíš se u nás ještě jednu noc, ráno ti dám ty svý rybářský

pruty a ahoj.” „Nestojím o vaše klacky,” odsekl Honza, „dejte mi novou pec,

nic víc nechci.”

V noci zase chytila princeznu nymfománie. Celý rok to tlumila tím, že

v noci běhala do schodů, aby to ze sebe vyběhala, protože jediný chlapna

blízku byl kočí Stoklasa a s tím teda souložit nehodlala. Ačkoliv - šuškalo se

mezi služebnictvem, že si občas vrzla s lokajem Kačabou. Ale tentokrát tu

byl Honza a druhá šance. Když mu zase po 22. hodině vlezla princezna do

komnaty, Honza s tím tentokrát počítal a už seděl na posteli. Hned vyskočil

a mrskl s princeznou do postele. „No to je dost,” povídá princezna, „už jsem



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist