načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Z deníku investorky - Margareta Křížová

Z deníku investorky

Elektronická kniha: Z deníku investorky
Autor:

Dělejte byznys, ale neberte se moc vážně Za 25 let v byznysu jsem zjistila to, co miliony lidí přede mnou. Život je jízda nahoru a dolů. A v podnikání to platí dvojnásob. Nikdy ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 159
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace: Minka Dočkalová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0761-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Za 25 let v byznysu jsem zjistila to, co miliony lidí přede mnou. Život je jízda nahoru a dolů. A v podnikání to platí dvojnásob. Nikdy nejste dole tři sta let, ale budete dole dlouho, pokud nezvednete zadek z gauče. V téhle knížce najdete zážitky z mého byznysového života, praktické návody, jak rozjet podnikání, i moje osobní zkušenosti. Vykročte z komfort zóny - to je to, co se počítá. Dělám to často, ne vždycky se dostaví úspěch, ale žiju. Žijte taky a rozjeďte to.

Popis nakladatele

Dělejte byznys, ale neberte se moc vážně Za 25 let v byznysu jsem zjistila to, co miliony lidí přede mnou. Život je jízda nahoru a dolů. A v podnikání to platí dvojnásob. Nikdy nejste dole tři sta let, ale budete dole dlouho, pokud nezvednete zadek z gauče. V téhle knížce najdete zážitky z mého byznysového života, praktické návody, jak rozjet podnikání, i moje osobní zkušenosti. Vykročte z komfort zóny – to je to, co se počítá. Dělám to často, ne vždycky se dostaví úspěch, ale žiju. Žijte taky a rozjeďte to.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Margareta Křížová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Z deníku investorky

Jak podnikat a nezbláznit se

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.bizbooks.cz

www.albatrosmedia.cz

Margareta Křížová

Z deníku investorky – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


BizBooks

Brno, 2018

Z deníku

investorky

Ja k podnikat

a nezbláznit se

Ma rga reta K rízovᡠˇ


Z deníku investorky

Margareta Křížová

Obálka: Petr Gremlica

Foto na obálce: Kateřina Nováková

Ilustrace: Minka Dočkalová

Odpovědný redaktor: Martina Rybičková

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN tištěné verze 978-80-265-0761-1

ISBN e-knihy 978-80-265-0772-7 (1. zveřejnění, 2018)

Cena uvedená výrobcem představuje nezávaznou doporučenou spotřebitelskou cenu.

Informace o knihách z nakladatelství BizBooks:

www.bizbooks.cz

www.facebook.com/NakladatelstviBizBooks

www.twitter.com/BizBooks_knihy

Vydalo nakladatelství BizBooks v Brně roku 2018 ve společnosti Albatros Media a. s.

se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 31 865.

© Albatros Media a. s., 2018. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace

nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či

jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

1. vydání


OBSAH

NEŽ ZAČNETE 7

A kdo vám sliboval, že život je růžová zahrada?  8

Podnikání není věda  9

Jak zatočit se strachem v kuchyni i v byznysu  11

Klidně občas prokrastinujte  16

Co je dobré si přiznat  16

Začít jednou musíte, ať chcete sami, nebo vás život donutí  18

Mobilizace  20

Co nejhoršího se může stát  22

Na gauči nic neuvaříte, ke sporáku z gauče je daleko aneb 

komfort zóna je fajn, ale nic se v ní neděje  23 Necpěte se tam, kde vám to opravdu, ale opravdu nedělá 

dobře (nebo vás tam nechtějí)  25 Nemusí každý vědět, co všechno neumím  27 Nápady a sny  29 Měl bych udělat, chystám se, plánuju...  30 Jak si správně přát   32 Nikdo to za vás nerozjede  33 Učte se od těch, co to už dokázali, ptejte se, jak konkrétně 

to udělali  35 Závist  37 Malé cíle  38 Disciplína – bez ní to nedáte  39 Odmítnutí  41 Buďte autentičtí neboli buďte sami sebou  44 JE ČAS TO ROZJET 47 Jak se můj byznys bude jmenovat  48 Hoďte to na papír aneb byznys plán na balicím papíru  49

Byznys model aneb zákazník, nebo uživatel  62

Finanční plánování  63

Ještě to nemám úplně spočítaný  66

Průšvih, přišlo tisíc objednávek  68

A mohl byste mi prosím zaplatit aneb jak si říct o peníze  70

KDE NA TO VZÍT PENÍZE 73

Podnikat se dá, i když nemáte bengál na peci  74

Kde vzít peníze na rozjezd  75

Kaskadéři a šílené půjčky na rozjezd podnikání  77

DOBRÁ PREZENTACE JE POLOVINA ÚSPĚCHU 79

Elevator pitch   80

Jak (ne)zvorat prezentaci  82

Připravte se na hnusné dotazy  83

O INVESTORECH 87

Jak se loví investor  88

S čím vám investor určitě nepomůže  90

Co chce investor vědět  91

Podnikatel na grilu  92

Jak jednat s investorem, když už musíte  94

Confidentiality smlouva neboli endéáčko  97

CO SE HODÍ VĚDĚT O PODNIKÁNÍ 101

Ať chcete, nebo ne, občas musíte oslovit úplně cizí lidi  102

Networking  105

JAK SE DOSTAT DO MÉDIÍ 109

Prostě to zkuste  110

A jak jsem se teda dostala do Dne D  112

Hejteři  113

A ještě pár tipů jak na PR  114

KDYŽ SE ZROVNA NEDAŘÍ 117

První krize  118

Totální vyhoření  119

Jak se léčit z vyhoření  120

Klidně dělejte šílené věci  125

Moje rituály  127

Když dojdou prachy  131

Na úřadu práce  131

SRÁŽKA S BLBEM, SAMOŽEREM A TAK PODOBNĚ 135

Arogance  136

Dědek z Humpolce  137

Natřásání peří  138

A JEŠTĚ PÁR TIPŮ, CO BY SE VÁM MOHLY HODIT 141

Small talk  142

Dluhopisy pro šejka jsou v Čechách každýmu ukradený  144

Globální podnikatel potřebuje překladatele  145

Mýtus zvaný work life balance  148

Já tomu nerozumím   151

Podnikání po padesátce  152

A na závěr  154

Co poslouchám, sleduju a vám by se to taky mohlo hodit  156

Kdo je Margareta Křížová  158

Napsat knížku není jen tak. Navíc napsat knížku, v níž člověk šíří

moudra a rady, je ještě těžší. K tomu přičtěte autocenzuru, tohle ne,

to by bylo blbý, trapný, divný, lidi by se smáli...

Až jsem si řekla: buď teď, nebo nikdy – jdu do toho. Tady jsou mé

vážné i méně vážné postřehy a zážitky z podnikání a je na vás, jak

s nimi naložíte. A jestli vás to čtení bude alespoň trochu bavit, budu

moc ráda.

Z DENÍKU INVESTORKY

8

A KDO VÁM SLIBOVAL, ŽE ŽIVOT JE RŮŽOVÁ

ZAHRADA?

Stále  mě  překvapuje, kolik  lidí  si  stěžuje na  život.  To  je ne

fér.  Za  co?  Proč  zrovna já?  Tohle  si  fakt  nezasloužím. Skoro 

jako:  „Kdybych to  byl  býval  věděl(a), tak  bych  na  tenhle  svět 

nechodil(a).“

Vždycky si  říkám,  jestli  jsem  něco  pro

švihla,  ale  fakt  jsem  si  ničeho  nevšim

la.  Čeká  na  nás  snad  v porodnici uví

tací  výbor? Říká  snad  někdo  „Vítej 

v  tomto  nádherném  světě.  Slibuji 

ti  překrásný život.  Právě  vstupuješ 

do  růžové zahrady, nemohli jsme  se 

dočkat, abychom ti  sypali  na  cestu  rů

žové  lístky.  Přeješ  si  snad  nějakou hudbu? Máme  na  výběr, 

klasiku, jazz  i rap.  Vždy  bude  vše  spravedlivé, žádná  příkoří, 

žádné  srážky  s blbcem. Jak  se  někde  blbec  objeví  v tvé  blíz

kosti, hned ho poženeme dále od tebe.“?

Pokud  si  dobře  pamatuji, nikdo  takový, alespoň u mé  postýl

ky,  v porodnici nestál.  Nikdo  blbce  z mé  cesty  neodháněl. 

Nikdo  se  nestaral o to,  abych  nikdy  nepoznala stres,  nervy, 

vztek, lítost či pocit nespravedlnosti.

Klidně  brečím  a vztekám  se  nad  nespravedlností, lituju  se 

a ptám, kdo  mi  posílá  do  cesty  blbce,  ale  beru  to  tak,  jak  to 

je,  a žiju  si  dál.  A když občas  zabloudím do  růžové zahrady 

NEŽ ZAČNETE

9

a potkám lidi  moudré, inspirativní a veselé, joj,  ta  radost, ří-

kám si, díky, přece jen existuje spravedlnost. 

PODNIKÁNÍ NENÍ VĚDA

Z rozjezdu podnikání se  dělá  věda  a člověk má  poslední do

bou  pocit,  jako  by  mohl  podnikat jen  kandidát věd  v kyber

netice nebo ten, kdo se chystá na výpravy do vesmíru.

Opak  je  pravdou, podnikání  je  pořád 

jedno  a to  samé.  Nabídni mi  něco,  co 

potřebuji nebo  se  mi  to  líbí,  a já  ti  za  to 

zaplatím.

Takže  co  zbývá  nám  ostatním, kteří 

nejsme  kybernetici  ani  vesmír

ní  inženýři? Musíme  to zku

sit  i  my,  absolventi knedlí

kárny  neboli  hotelové školy. 

Byznys  a vaření  mají  hodně 

společného. 

Musíte  mít  chuť  a energii do

táhnout kýžený recept do finále.

Musíte  mít  alespoň základní ná

dobí  a náčiní, ale  nemusíte mít  vy

tuněný robot  za  15  tisíc  korun.  Stačí 

ruční šlehač.

Z DENÍKU INVESTORKY

10

Musíte  mít  dobré  ingredience, bez  těch  lze  vařit  jen  těžko.  Zá

kladní  znalost toho,  co  chcete  dělat.  Například že  bábovka se 

obvykle nevaří z květáku a petržele a že do  kynutého těsta se 

dává  droždí. Stejně  tak  musíte vědět,  že  na  jaře  je  nutné  za

sít,  abyste  mohli  v létě  sklízet, pokud  se  rozhodnete otevřít  si 

zahradnictví.

Je  potřeba mít  trpělivost a disciplínu. Maso  se  prostě  neupe

če  za  dvacet  minut,  ani  kdybyste ho  na  kolenou před  trou

bou  prosili, a stejně  tak  svůj  byznys nerozjedete  za  týden, 

ani kdybyste se přetrhli. 

Disciplína a mírná pokora jsou  nezbytné. Občas  jsem  v ku

chyni  machrovala a ingredience přidávala od  oka,  tady  tro

chu  mouky, tady  máslo  od  oka,  a...  ono  se  to  zdrclo.  Na  dru

hou  stranu  i trocha improvizace někdy  neuškodí, jen  je  třeba 

vědět  jak.  Mouku zásadně neprosívám a jde  to  taky,  máslo 

nepřepouštím, protože úplně  nevím  jak,  a rozpuštěné a ne

přepuštěné máslo je taky fajn, pořád je to máslo.

A nakonec trocha  skromnosti. Rozhodně neplatí pravidlo, že 

vařit  skvělé  pokrmy je  možné  jen  v luxusní, obrovské a per-

fektně  zařízené kuchyni. Pokud  je  kuchař ňouma, uvaří  zase 

jenom  blaf.  Vzpomeňte si  na  školní  jídelny: v obrovských 

vybavených  kuchyních  se  vařila  UHO  (univerzální hnědá 

omáčka) a průsvitná koprovka.

Naopak v malé a prakticky zařízené kuchyni vykouzlí krea

tivní  kuchař zázraky. Takže  ani  luxusní kuchyň, ani  kancelá

ře  na  Wall  Street,  případně na  jiné  hlavní  třídě,  nejsou  záru

kou úspěchu.

A ještě jedna věc: prezentace.

NEŽ ZAČNETE

11

Můžete vařit  jak  pánbůh nebo  Julia  Child,  ale  pokud  to flák

nete  na  oprýskaný talíř,  přidáte příbor  z hliníku, smůla.  Ale 

naložte obyčejnou, do  křupava upečenou vepřovou na  hezký 

talíř,  přidejte pár  knedlíků, zelí  bílé,  kousek dál  červené. Hez-

ký  příbor  a lněný ubrousek a vedle orosenou sklenici piva. 

I kdyby knedlíky byly  trochu  gumózní (ale  fakt  jen  trochu), je 

velká šance, že sklidíte úspěch.

Stejné  je  to  s vaším byznysem – je  rozhodující, jak  o něm  bu

dete  mluvit. Budete-li za  uspávače hadů,  nikdo  vám  nebude 

věnovat pozornost, ani kdybyste vymysleli boty  s navigací. 

Ale  když  z vás  bude  čišet  energie a nadšení a bude  zjevné, že 

už  jste  se  zvedli  z gauče a něco  udělali, je  velká  šance,  že  vás 

někdo  vyslechne – a buď  u vás  nakoupí, nebo  do  vás  bude 

investovat. 

Tak  hurá  do  kuchyně, začínáme. Uvařit  něco  malého na začá

tek zvládne každý. A nemyslím jenom čaj nebo vajíčka.

JAK ZATOČIT SE STRACHEM V KUCHYNI

I V BYZNYSU

Strach  je  vlastně zvláštní věc.  Všichni o něm  mluví,  nikdo  ho 

nikdy  neviděl, ale  každý  ho  má.  Opravdu, úplně  každý  zažil 

někdy  strach,  a kdo  tvrdí,  že  ne,  má  poruchu paměti, nebo  je 

lhář.  Máme  strach,  že  to  nevyjde. Strach,  že  si  o nás  sousedi, 

rodina, známí  a kdoví kdo  ještě  budou  myslet, že  jsme  trapní, 

že  jsme  vždycky byli  trochu  divní.  Máme  strach,  že  se  nám 

Z DENÍKU INVESTORKY

12

lidi  budou  smát.  Máme  strach  z neúspěchu. Máme  strach,  že 

se  nám  zdrcne omáčka, nepovedou se  knedlíky a nevykyne 

těsto.  To  všechno se  klidně  může  stát,  ale  jestli  máme  strach, 

nebo ne, na výsledek zas tak velký vliv nemá. 

Existuje řada  návodů, kurzů  a knížek, jak  se  zbavit  strachu. 

Mám  pro  vás  jednu  zprávu: strachu se  nezbavíte. Můžete se 

s ním  tak  maximálně naučit  žít.  Můžete se  naučit, aby  vás 

strach  neparalyzoval. Můžete se  naučit  říct:  „Jasně,  vím,  že  jsi 

tady,  stojíš  vedle  mě,  zbavit  se  tě  úplně  nemůžu, ale  nezbláz

ním se.“ 

Strach  jsem  měla  dřív  často,  teď  už  trochu  míň,  ale  pořád  je  to 

můj  věrný  společník. Když  jsem  studovala hotelovou školu, 

hodiny vaření  vedla  profesorka, z které  měl  strach  úplně  kaž

dý.  I pánve v kuchyni se  třásly  hrůzou. Navíc  každou hodi

nu  tahle  podivná osoba  v blond paruce  zahajovala proslovem 

o tom,  jak  jsme  nemožní a stejně nic  kloudného neuvaříme. 

Bála  jsem  se  i natočit vodu  do  hrnce,  natož  zadělat těsto.  Pře

stala  jsem  se  bát  až  v momentě, kdy  na  mě  deset  minut  ječela, 

protože našla  v mém  salátu  brouka. No,  brouka... Malinkaté-

ho  broučka. Ječela  tak  dlouho, až  už  jsem  si  řekla,  že  horší  to 

být  stejně  nemůže a víc  ječet  nejde.  Z vaření jsem  v pololetí 

dostala za  tři,  ale  kupodivu šel  život  dál,  zeměkoule se  stále 

otáčela a i přes nález  brouka v salátu jsem  našla  práci  i man

žela,  kterému to  nevadilo a dodnes mě  považuje za  obstojnou 

kuchařku. 

Další  strach  jsem  zažívala v době svých  podnikatelských za

čátků:  měla  jsem  panickou hrůzu  z mluvení na  veřejnosti. 

Byla  to  hrůza,  která  mě  paralyzovala. Noc  před  vystoupením 

jsem  nemohla spát  a bylo  mi  zle.  V momentě, kdy  jsem  měla 

NEŽ ZAČNETE

13

předstoupit před  lidi  (myslím tím  například dva  lidi)  a začít 

mluvit, mi  docházel vzduch v plicích a nemohla jsem  dýchat. 

Srdce  mi  tlouklo tak,  že  to  muselo být  slyšet  i venku na  ulici, 

a chytaly mě  křeče  do  čelistí.  Něco  a nějak jsem  ze  sebe  vy

soukala, ale  myslím, že  posluchači trpěli  víc  než  já  a bylo  jim 

za  mě  trapně. Moje úžasná americká kolegyně (která  měla  od 

útlého  dětství  ve  škole  předmět rétorika) řekla:  „Žádná sláva, 

ale  příště  to  bude  lepší.“  „Jak  lepší?  Právě  jsem  málem pro

dělala  infarkt, srdeční zástavu, smrt  udušením – a budu to 

zkoušet příště? Ani náhodou!“

A to  jsem  se  mýlila. Zkusila  jsem  to  ještě  mnohokrát. Ješ-

tě  mnohokrát jsem  se  třásla  strachy, zkoušela  nervy  tišící 

léky,  sklenici vína,  půllitr  piva,  a nakonec jsem  to  překonala. 

Dneska už  se  nezajíkám a srdce mi  tluče  jen  občas.  A přesto, 

devětkrát mluvím na  veřejnosti a jsem  starý  mazák, po desá

té  se  něco  stane,  v první řadě  sedí  někdo, kdo  mě  provrtává 

pohledem typu  „no  tak  se  předveď, ty  chytrá“ a...  srdce  tluče 

jak  o závod, nestačí  mi  dech,  mám  strach.  Dneska už  vím,  že 

 má  strach  jedině  z toho, když  o něm  mluvíme na

hlas.  Že  klidně  řekneme nahlas  „mám  strach  a bojím se  tak, 

že  už  to  víc  nejde“. Tohle  strach  úplně  nesnáší. A proto, po-

stavte  se  před  zrcadlo (ideálně když  jste  doma  sami),  pěkně 

se  na  sebe  podívejte a říkejte: „Mám  děsnej  strach,  hrůza  mě 

jímá,  že  chci  rozjet  byznys a ono  se  to  třeba  nepovede (a i kdy

by ne, tak se povede něco jinýho),  mám  strach,  že  si  u mě  ni

kdo  nic  nekoupí (pokud budete prodávat to, co lidi chtějí, proč by

si to nekoupili),  že  když  se  to  nepovede, pomluví mě  sousedi 

a známí (pomluví vás tak jako tak, tak co).  Mám  strach,  že tchy

ně  řekne,  že  mi  vždycky říkala,  ať  se  do  ničeho  nepouštím 

(a protože už jí máte plný zuby, prostě to zkusíte, aby měla vztek,

a navíc, co když nemá pravdu?).“

Z DENÍKU INVESTORKY

14

Jestli  budete  mluvit  před  zrcadlem úplně  klidně,  nebo  budete 

řvát  na  celé  kolo,  záleží  pouze  a jenom na  vás.  Ale  až  tenhle 

proslov dokončíte, zjistíte, že  je  vám  líp,  že  strach  tam  sice 

pořád  je,  ale  už  to  není  ten  sebejistý namachrovaný strach,  ale 

je tak nějak menší a není si sám sebou tak jistý. 

Snad  jen  jedna  rada,  když  dovolíte. Pokud  stojíte  před  zrcadlem  a křičíte „mám  strach,  protože jsem  si  půjčil  od lichvářů  milion, a pokud ho  nesplatím do  dvou  měsíců, nejspíš mi 

seberou střechu nad  hlavou“, chápu,  že  se  bojíte,  já  bych  byla 

strachy bez  sebe.  Bude  asi  lepší,  když  si  od  lichvářů půjčovat 

nebudete, protože v takovém případě byste  mohli  opravdu 

skončit pod mostem a toho se bojí skoro každý.

Přečtěte si  knížku Bůh chodí po světě vždyckyinkognito;  nebojte se,  není  to  biblické čtení,  naopak moc 

pěkná knížka o tom, jak nedělat ze strachu vědu.

Je  taky  dobré  se  vždycky sám  sebe  zeptat, co nejhoršího se  může  stát,  a pokud to  není  ta  střecha 

nad hlavou... tak co?

A ještě  můžete napsat  STRACHU dopis.  Přikládám 

svůj.  Ten  nápad  není  z mé  hlavy,  ale  z hlavy Elizabeth  Gilbert, autorky Jíst, modlit se amilovat (v originále Eat, pray and love)  a z jejího podcastu Magic 

lessons. Je moc fajn. 

P.S.

P.S.


NEŽ ZAČNETE

15

DOPIS VLASTNÍMU STRACHU

Strachu,  [samozřejmě  nepíšu  drahý,  ani 

milý, ani vážený, to dá rozum]

píšu  ti,  protože tě  mám.  Mám  tě,  téměř 

každý  den,  a často  už  dopředu, někdy  do

konce  ani  nevím  proč,  ale  prostě  tě  mám. 

Sedíš  mi  v žaludku a evidentně se  nemíníš nikam  hnout, 

proč  taky,  když  mě  znova  a znova vždycky tak  pěkně  vydě

síš.  Často  se  ti  povede mě  odradit od  věcí,  které  bych  klid

ně  zvládla, ale  kvůli  tobě  se  o ně  ani  nepokusím, protože tě 

mám.  Pochopila jsem,  že  tady  prostě  budeš,  i kdyby čert  na 

koze  jezdil.  Pochopila jsem,  že  je  těžké  tě  chytit  pod  krkem, 

když  žádný  nemáš. Těžko  tě  nakopnout do  zadku,  když  žád

ný  nemáš  (alespoň myslím). Tudíž  buď  si  tu,  dřep  si  tu,  tetel 

se  blahem, že  se  tě  nemůžu zbavit. Budu  prostě  dělat,  jako 

bys  nebyl.  Občas  ten  souboj  prohraju, máš  totiž  rafinované 

metody, jak  o sobě  dát  vědět.  Můžeš  mě  děsit,  můžeš  mě  le

kat,  můžeš  se  mi  škodolibě chechtat, můžeš  o mě  pochybovat, 

zrazovat mě,  vymýšlet strašidelné teorie,  proč  to  nedopadne, 

všechno zkrachuje a nic  nevyjde tak,  jak  má.   Vlez 

mi  na  záda,  zalez,  táhni,  zmiz  [případně nasaďte i silnější ka

libr].  Jestli  se  člověk  bojí,  nebo  ne,  je  pořád  za  jedny  peníze. 

Od  teď  konec.  Žádné  rochnění v hrůze, co  se  stane.  A co  s tím 

naděláš? Vůbec  nic.  Nic  mi  nesebereš, nemáš  ruce.  Nic  ne

vymyslíš, nemáš  hlavu.  Pořád  jen  ten  otřepanej starej  strach, 

žádný  inovace, žádný  aplikace, nemáš  ani  web,  ani  mobil, 

a jestli  jsi  do  teď  vystačil s  ,  tak  to  už  je  dneska, 

milej zlatej, over.


Z DENÍKU INVESTORKY

16

KLIDNĚ OBČAS PROKRASTINUJTE

Prokrastinace je  módní  slovo.  Je  to  ale  úplně  obyčejná lenora, 

odkládání věcí  na  potom  neboli  „co  můžeš  udělat  dnes,  odlož 

na pozítří a máš dva dny volno “.

Z prokrastinace se  stal  démon. Kdo  prokrastinuje, je odsouzen  k zavržení, nikam  to  nedotáhne a je  lůzr.

1

 Ovšem pokud 

přijmeme fakt,  že  nejsme roboti,  což  dále  ještě  mnohokrát zoakuji,  můžeme si  občas  klidně  zaprokrastinovat, ležet  chvíli 

(slova  občas  a chvíle jsou  důležitá), malinko lelkovat nebo  si 

jen  tak  koukat kolem  sebe.  Svět  se  nezboří – pokud  nebudete 

prokrastinovat v jednom kuse.

CO JE DOBRÉ SI PŘIZNAT

Že téměř všichni řešíme to samé.

Že málokdo je robot, superžena, supermuž, 

supermanažer, supermanažerka, nadsamec a tak...

A že všichni jsme jenom lidi.

Klidně   prokrastinuju.

Dělám chyby, vyčítat si je sice můžu, ale vyjde to na 

stejno, jako když si je nevyčítám. 1  Anglicky looser neboli ten, který nikdy nic nedokázal, a ani nedokáže.

NEŽ ZAČNETE

17

Občas závidím. •

Občas piju víc Prosecca, než bych měla. •

Někdy se dívám na stupidní pořady v televizi, 

případně civím do zdi nebo do blba. •

Googluju sama sebe. •

Někdy si dám chleba se sádlem. •

Mlčím, když mám mluvit, a mluvím, když je lepší být 

zticha (i když tohle už se pomalu odnaučuju).

Ale žiju.

Měla  jsem  období, kdy  jsem  se  cítila  jako  supermanažerka.  Moje  úžasná americká  kolegyně  mi  věnovala 

aktovku. Bylo  to  v roce  1991.  Málo  žen  tehdy  chodilo 

s aktovkou. Lidi  koukali a já  se  tvářila, jako  že  „jsem 

důležitá, jsem manažerka a zásadně nedělám chyby“. 

To  trvalo  pár  měsíců, pak  už  se  nikdo  nekoukal, proto-

že  s aktovkou začal  chodit  kde  kdo.  Párkrát jsem  narazila,  občas  mě  někdo  právem utřel,  protože jsem  nebyla 

zas  tak  chytrá, jak  jsem  si  myslela. Ale  makala jsem  na 

sobě,  byla  jsem  na  sebe  pes,  nečetla  brak,  ale  jen  chytré  knížky,  přemýšlela o byznysu 

na  každém kroku,  kupovala  si  jen  motivační 

čtení  a  sledovala 

výhradně  CNN 

a BBC  News.  Tak 

to  už  je  teda  dávno  pryč.  Už  nežiju jako robot.

Z DENÍKU INVESTORKY

18

Mimochodem, jestli  máte  pocit,  že  jste  jediní  na  celém  širém 

světě,  kdo  nemá  ve  svém  chytrém telefonu aplikace na zvýšení výkonnosti, nepanikařte.

Já  taky  ne.  Teda  pár  jich  mám,  ale  jinak  pořád  používám svoje  to-do-listy a Evernote. Na  ten  nedám dopustit od  té  doby, 

co  jsem  byla  u Daniela Gamrota (danielgamrot.cz) na  kurzu, 

kde  mi  vysvětlil, jak  se  Evernote používá. Píšu  si  a nahrávám 

do  něj  poznámky a používám webclipper neboli  co  si  chci 

uložit  z internetu teď  a přečíst později, i když  nebudu online. 

Daniel  pořádá i skvělé workshopy na  myšlenkové 

mapy,  ty  by  se  vám  mohly  šiknout při  vymýšlení 

vašeho byznysu i jinde.

ZAČÍT JEDNOU MUSÍTE, AŤ CHCETE SAMI,

NEBO VÁS ŽIVOT DONUTÍ

Pokud  chcete  začít,  musíte  začít,  tečka.  Přestat vymýšlet důvody,  proč  to  nevyjde, ale  sepsat  si  do  notesu, na  kus  papíru, 

na  zadní  stranu  účtenky, jak  to  udělat,  klidně  pomalu, ale  začít. Co třeba sepsat si důvody proč to spustit?

Jsem  tak  trochu  blázen  a do  nových věcí  jdu  občas  po  hlavě, 

ale  vždycky s dávkou opatrnosti. To  znamená, že  riskuju jen 

tak,  abych  neskončila pod  mostem, nezruinovala sebe  ani rodinu  a zbylo mi  pár  drobných na  skývu  chleba,  případně hezké  boty.  Velké  investorské hvězdy vyžadují vrhnout se  do 

P.S.


NEŽ ZAČNETE

19

podnikání na  plno.  To  znamená dát  výpověď v práci v pondělí  a v úterý už  rozjíždět byznys. Rada  je  to  super,  ale  velké 

investorské hvězdy jsou  zřejmě  za  vodou  neboli  mají  nasušíno, tudíž je netrápí, jak zaplatí složenky. 

Ale  prásknout v pondělí s prací a začít  v úterý podnikat je 

skvělá  představa pouze  za  předpokladu, že  se  ve  středu  začnou  hrnout zákazníci. Což  se  většinou neděje: když  budete 

mít  kliku,  první  zákazník se  zastaví v pátek nebo  v sobotu, 

ale  dalšího kvartálu. Tudíž  na  tyhle  královské rady  nedbejte, 

Natřu to kamarádce.

Ukážu tchyni, jak báječnou, 

chytrou a schopnou osobu si 

vzal její syn (či dcera).

Stanu se milionářem.

Koupím si Maserati.

Konečně si vyzkouším, jaké 

to je být drsným šéfem.

Konečně chci začít dělat to, 

co mě baví.

Atd.

Z DENÍKU INVESTORKY

20

pokud  nemáte bengál  na  peci

2

 neboli  majlant a v bance melouna  (minimálně). Choďte dál  do  práce  a svůj  byznys rozjíždějte pomalu. Znamená to,  že  budete pracovat na  druhou 

směnu, nejspíš do  noci,  utratíte víc  peněz  za  kafe,  ale  tak  to 

prostě je. 

Čekat  na  to,  až  budete připraveni  a nastane  ten 

správný moment, je  jako  čekat  na  soudný den.  Přečtěte si knížku Tak kopni do tý bedny, je inspirativní. 

MOBILIZACE

Před  řadou  let  jsem  v naší  společnosti, tehdy  ještě  jako  zaměstnanec s miniaturním podílem ve  firmě,  oznámila své  šéfové,  že  jsem  se  přihlásila ke  studiu. Na  dotaz,  kdy  škola  začíná,  jsem  hlesla,  že  příští  týden.  Strašně se  naštvala a dostala 

jsem  takový nenápadný  vyhazov.  Zpanikařila  jsem.  To  asi 

budu bez výplaty. 

2  To říkala u nás doma moje babička; ne že bychom bengál na peci kdy 

měli, ale rčení je to pěkný.

P.S.


NEŽ ZAČNETE

21

Nahodila  jsem záložní  motor  a uvažovala, co  bych  mohla 

dělat.

Překládat.  Uměla  jsem  docela slušně  právní  a  obchodní 

angličtinu.

Sedla  jsem  k telefonnímu seznamu (bylo  to  v dobách, kdy  na 

internetu bylo  jen  pár  bláznů) a udělala si  seznam asi  třiceti 

překladatelských agentur.

Pak  jsem  napsala dopis  a těm  třiceti  agenturám jsem poslala 

nabídku, že pro ně budu překládat.

Ozvaly se  dvě.  Jedna  mě  nakonec pozvala na pohovor a překladatelský test.  Uspěla jsem  a pro  agenturu překládala. Ně-

kolik  let.  Výpověď jsem  kupodivu nedostala. Tudíž  jsem  překládala po  nocích  a víkendech (pokud leží  peníze  na  zemi, 

samozřejmě se  sehnu  a zvednu je,  čili  jasně,  že  jsem  neřekla, 

„promiňte, já  vlastně výpověď nedostala, tak  už  pro  vás  překládat  nebudu“, to  dá  rozum). Nicméně dodalo mi  to  dobrý 

pocit, že kdyby náhodou, dokážu se uživit i jinak. 

Důležité ovšem  bylo,  že  jsem  se zmobilizovala a dopisy agenturám odešly do dvanácti hodin od domnělého vyhazovu.

Akčnost, teď, tady a hned.  

Mluvit  o tom,  co  udělám, je  jedna  věc,  fakt  to udělat  je  věc  druhá,  to  se  počítá.  Určitě  máte  v hlavě 

nápad,  který  si  v duchu hýčkáte, virtuálně je vlastně  už  dávno  hotový. Tak  teď  doopravdy. Teď  nastal  ten  moment. Odložte knížku, hrnek  s kafem, 

sklenici vína... a

P.S.


Z DENÍKU INVESTORKY

22

CO NEJHORŠÍHO SE MŮŽE STÁT

Při  rozhodování, do  čeho  jít  a do  čeho  ne,  si  představím ten 

nejhorší scénář, který může nastat, kdyby se to nepovedlo.

Budu naštvaná Jdu do toho

Budu vypadat jako blbec Jdu do toho

Přijdu o peníze, co jsem měla

našetřené na dovolenou

Jdu do toho, dovolenou strávím na chalupě

Přijdu o veškeré úspory Radši to promyslím ještě jednou, než to rozjedu

Přijdu o majetek, který

vlastním s manželem

Vymyslím něco jiného, manžel by se naštval a mohl by mě opustit

Všichni mě budou pomlouvat Jdu do toho, ono je to za chvíli omrzí, a navíc všichni mě

pomlouvat nebudou, protože většině lidí je ukradené, co dělám

Odmítnou mě No bóže, bude mi to líto, budu se chvíli cítit ponížená,

ale přežiju to

Budu muset pracovat třikrát víc

než doteĎ

Jdu do toho, doufám, že tak nebudu pracovat do skonání světa

Budu si muset půjčit od lichvářů Nejdu do toho, lichváře nesnáším, i ty, co mají reklamy

v televizi a tváří se, jako by se nechumelilo a nabízejí peníze na

všechno možné, navíc nechci skončit pod mostem

Ještě  k tomu odmítnutí: lidi  na  vás  poznají, že  jste 

už  dopředu připraveni na  odmítnutí – člověk  má 

sklopený uši,  je  celkově trochu  přihrblej a je  to,  jako 

by  říkal:  „No  tak  už  mě  odmítni, vyhoď  mě,  ať  už 

to  mám  za  sebou.“ Zkuste se  tvářit,  že  už  to  máte 

v kapse, i když  chápu,  ne  vždycky to  jde  (taky  jdu 

někdy na jednání jak spráskanej pes, jsme jen lidi).

P.S.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist