načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: XB-1 2019/2 – Redakce XB-1

XB-1 2019/2

Elektronická kniha: XB-1 2019/2
Autor: Redakce XB-1

– Zahraniční SF. – Naomi Kritzerová: Drak z výstřižků – (Scrap Dragon, 2012, překlad Jitka Cardová) – Michael F. Flynn: Na toulkách: Boj proti zeleným – (The Journeyman: Against the Green, 2014, překlad Jiří Engliš) ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  50
+
-
1,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XB-1
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 84
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-020-3204-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zahraniční SF.

Naomi Kritzerová: Drak z výstřižků

(Scrap Dragon, 2012, překlad Jitka Cardová)

Michael F. Flynn: Na toulkách: Boj proti zeleným

(The Journeyman: Against the Green, 2014, překlad Jiří Engliš)

  •  

Domácí SF

Milan Pohl: Svět na špičce prstu

Michal Preisler: Vítr

Kristýna Obrdlíková: Tanečník s nadějí

  •  

Publicistika

Robert Kostěnec: Znamení vlka II

  •  

Fantastická věda

Kosmická vojska; Nanohrátky se žampionem;

Budoucnost astronomie

  •  

Filmfaroniáda

Filmové premiéry; Aquaman;

Asterix a tajemství kouzelného lektvaru;

Spider-Man: Paralelní světy; Louskáček a čtyři říše; Bumblebee;

Smrtelné stroje; Ve spárech ďábla; Temné síly;

Westworld (2.série); Úžasňákovi 2; Klapka!

  •  

Vivisektor

Čtenáři čtenářům; Jason Arnopp: Poslední dny Jacka Sparkse;

Alexander Weinstein: Děti Nového světa;

Suzanne Collinsová: Gregor a město pod městem;

Tomi Adeyemiová: Děti krve a kostí;

Stephen King, Richard Chizmar: Kouzelná skříňka pro Gwendy;

Vladislav Vlček: Loď; Karel Drexler: Verschluss;

Natalja Ščerba: Magický náramek (Čarodol 1);

Petr Stančík: Nulorožec; Nick Webb: Roj;

Henry Lion Oldie: Silní; Ve stínu apokalypsy; Asgard;

Nové knihy

  •  

Autor obálky: Marianna Alferova

 

Zařazeno v kategoriích
Redakce XB-1 - další tituly autora:
 (e-book)
XB-1 2012/09 XB-1 2012/09
 (e-book)
XB-1 2015/11 XB-1 2015/11
 (e-book)
XB-1 2014/05 XB-1 2014/05
 (e-book)
XB-1 2013/05 XB-1 2013/05
 (e-book)
XB-1 2018/06 XB-1 2018/06
 (e-book)
XB-1 2019/6 XB-1 2019/6
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

XB-1

Pokračování

Příběhu služebnice

Kanadská spisovatelka Margaret At

woodová oznámila pokračování své

slavné dystopie Příběh služebnice

(1985), která se v poslední době těší

zvýšené pozornosti díky úspěšnému

seriálovému zpracování. Pokračo

vání se bude odehrávat patnáct let po

událostech zobrazených v této mo

derní románové klasice a nebude ni

jak propojeno se seriálovou adaptací.

Atwoodová prohlásila, že „Vše, co

jste chtěli vědět o Gileádu a jeho

vnitřním fungování, se stalo inspirací

pro tuto knihu. Vlastně skoro vše!

Další inspirací je svět, ve kterém ži

jeme.“

APEX

znovu pouze digitálně

Americký měsíčník Apex vychází od

března 2005. Posledních dvanáct čí

sel zkoušel vydávat rovněž tištěnou

verzi, ovšem pro nedostatek zájmu

se začátkem letošního roku vrátil

opět k čistě digitální podobě. Na

jeho stránkách se objevily povídky

od Neila Gaimana, Cherie Priestové

či v poslední době Lavieho Tidhara.

Při podobných zprávách musíme zas

a znovu děkovat za věrnost našim

čtenářům!

FUTURE GATE 2019

Future Gate je festival science-fiction

filmu a kultury a pořádáme ho už pět

let. Festival každý rok představuje

nejnovější tituly, doplněné o legendy

žánru, dokumenty a seriálové mara

tóny. Program je doplněn o besedy

s filmovými tvůrci, kritiky, vědci

a spisovateli. Naší ambicí je diváky

nejen pobavit, ale zároveň jim zpro

středkovat zážitek ze setkání

s tvůrci, a vzdělávat je na přednáš

kách v oblastech moderních techno

logií, vědy a literatury.

https://www.facebook.com/futurega-

tefestival/

Zemřel

WILLIAM GOLDMAN

Ve věku 87 let zemřel dne 16. listo

padu 2018 spisovatel a scenárista Wil

liam Goldman, v rámci fantastického

žánru nejznámější díky románu Prin

cezna nevěsta (1973), jejž můžete

znát i z českého vydání (Argo, 2005),

anebo z filmové adaptace z roku

1987, ke které Goldman napsal scé

nář. Jako scenárista je podepsán rov

něž pod filmy Butch Cassidy a Sun

dance Kid (1969), Všichni preziden

tovi muži (1976), Maratónec (1976),

Misery nechce zemřít (1990) aj.

Piráti a Netflix

Osmého prosince vydal Netflix první

interaktivní epizodu Black Mirroru -

Brandashmyg. Film má pět variant fi

nále, které závisí pouze na volbě di

váka v průběhu sledování. Vytvoření

něčeho takového je technicky po

měrně obtížné, takže piráti museli

tvrdě pracovat na stažení filmu, než

ho mohli poslat na internet. Je pravda,

že "Brandashmyg" byl zpočátku

k dispozici pouze s jedinou verzí

konce. Jak to dokázali? Čas na roz

hodnutí je omezený. V případě, že ho

divák nevyužije, je výběr proveden

automaticky. Tak se piráti dostali k je

dinému konci, který bylo možné stáh

nout na torrentech. Tento způsob vý

běru zřejmě naznačuje hlavní vývojo

vou osu příběhu. Nicméně to nebylo

vše, hned druhý den piráti dali na síť

epizodu se všemi konci.

Knihy...

Je nový rok a tudíž se rekapituluje rok uplynulý a všude, kam oko dohlédne, se na vás hrnou všemožné přehledy, hodnocení a statistiky. Takže to nakonec postihlo i mne. Samozřejmě, že jsem už na konci loňského roku napsal úvodník, který se zabýval XBéčkem. Ostatně taky co furt do těch úvodníků psát, že? Dostal jsem žádost o zhodnocení loňského roku ohledně knih. Zamyslel jsem se nad tím a zhrozil se. Jsem, jako jeden z mála lidí v této zemi, placený za to, že si čtu. Jenže letos, i když jsem to ještě přesně nespočítal, vyšlo v mém oboru, o němž bych měl mít řádný přehled, něco mezi třemi až čtyřmi stovkami SF knih. Což se nedá v žádném případě učíst. S nostalgií jsem vzpomněl na krásná léta socíku, kdy ročně vyšlo pár knih a nebyl problém je přečíst, ale sehnat. Tehdy jsem hrdě mohl tvrdit, že jsem přečetl vše, co u nás vyšlo a ještě něco navíc v jazycích, kterým rozumím (ruština, polština). Pamatuji se, jak Ivan Adamovič, v jedné ze svých publicistických prací o vydávání SF knih v Československu, vytvořil krásně kostrbatý graf vydaných SF knih. Kdyby v něm chtěl dnes pokračovat, musel by buď změnit měřítko a tedy by se křivka cca do roku 1990 plazila kdesi poblíž nuly, nebo nastavit papír směrem vzhůru, aby měla kam stoupat. Vraťme se zpět k loňskému roku. Když vypustím knihy, u nichž předpokládám, že mě zajímat nebudou (většinu young adult apod.), mnoho zahraničních autorů a soustředím se na domácí spisovatele, zbývá mi k přečtení cca stovka knih. To už z různých důvodů nezvládnu. I těch čtyřicet padesát, které mi projdou rukama, je hodně, ale nedává mi to právo tvořit nějaké žebříčky a doporučovat ostatním, co mají číst. Každý z nás má jiný vkus, priority, čas, nebo i finanční možnosti, a proto mohu jen opatrně poznamenat, že mně se líbilo to a to, ale to je asi tak všecko. Na jednu stranu je dobře, že vychází knih tolik, na druhou stranu je problém, že klesají náklady a občas se stává, že se o nějaké dobré knize člověk dozví později a už nemá šanci ji sehnat. Neboť jistý knihkupec poznamenal, že životnost knihy v prodeji je tak tři měsíce, pak už zmizí pod haldou novinek.

Vlado Ríša

p. s. Asi budu dělat mrtvého brouka a neodvážím se cokoli doporučit. Vždyť pro každého autora či editora jsou ta jeho dílka nejlepší.

Byla jednou jedna princezna.

Musí to být zrovna princezna? Nemohla by to být dcera

kupce nebo učence? Anebo účetního?

Účetního? Co by v pastorální fantasy dělal účetní?

Lidi tam přece mají peníze, ne? Takže taky platí daně

a účty a vyplňujou výkazy zisků a ztrát. Ale aťsi je to třeba řezník, pekař nebo svíčkař, hlavně když to nebude král.

Ale ne, ne, s tím účetním by to asi šlo. Tak dobrá. Byla

jednou jedna mladá dáma – dcera účetního –, a ta měla dvě starší sestry. Nejstarší z těch tří mladých dam byla chytrá, prostřední byla silná a nejmladší byla laskavá.

A co když chtěla být silná? Ta nejmladší, myslím. A ta

nejstarší – co když chtěla být hodná? To není fér.

Neřekla jsem, že nejmladší nebyla silná, ani že nejstarší

nebyla hodná. Ale vědělo se, že ta prostřední je nejsilnější a ta nejmladší že je nejmilejší a nejnevinnější.

Možná si lidi jenom mysleli, že je milá a nevinná.

Možná. Ty tři sestry žily v paláci – nebo vlastně v po

hodlném a prostorném domě –, a kdyby to byly princezny, tak by ta nejmladší mohla mít fantastickou ložnici s padacím mostem –

Padací most může mít, i když není princezna. Třeba jí ho

rodiče postavili jen tak, protože padací mosty jsou skvělý.

Tak dobře. Ale teď přijde to důležité: protože ta nejmladší

měla tak dobré srdce, snadno si získávala důvěru zvířat. Zvířata za ní chodila, kam se hnula, a kdykoli se nějaké ocitlo v nouzi, dočkalo se u ní pomoci.

To musela být pěkná otrava.

Co? Že jí zvířata věřila?

Že ji tak pronásledovala. Jen si to představ: vyjdeš si na

procházku, přiběhne toulavá kočka a nedá se odehnat –

Taková kočka může být miloučká.

Anebo tě taky může den co den ve čtyři ráno budit vřís

káním.

To, že jí zvířata věřila, ti ale mělo říct něco o její povaze.

Že nebyla milá jenom navenek, ale měla skutečně laskavé srdce.

Hm. Zvířata jsou pořád lepší než princezny. Tak ať si za

ní teda courají.

Jednoho dne se krajem rozkřikla novina, že městu hrozí

ukrutné nebezpečí. Kousek za humny byla vyhaslá sopka – nebo si o ní spíš všichni mysleli, že je vyhaslá. Ale jakýsi mocný černokněžník prý zlým kouzlem probudil jejího ducha a nyní hrozilo, že sopka vybuchne. Pokud by čaroděj s kouzlením nepřestal, začala by dštít oheň a lávu a město by čekala naprostá zkáza.

K sopečným erupcím nedochází kvůli žádným duchům,

ale v důsledku tektonických sil.

Tahle sopka ale byla začarovaná.

Hele, kdyby ten čaroděj dokázal ovlivňovat tektonické

síly, nemusel by městu složitě vyhrožovat sopečným výbuchem. Mohl by je stejně dobře zničit zemětřesením.

Tak fajn. Nebyl to žádný čaroděj se sopkou, ale drak.

Obrovský mocný drak, který uměl chrlit oheň. A ten se

usadil za humny města v kráteru vyhaslé sopky a vzkázal

obyvatelům, že když ho nebudou zásobovat zlatými dary

a dalšími poklady, spálí celé město na škvarek.

Ale já mám draky ráda. Draci jsou skvělí.

No a? Já mám zase ráda Francii a Francouzi jsou skvělí,

ale to ještě neznamená, že mám ráda Marine Le Penovou.

Francouzi nejsou všichni dobří nebo zlí, a to samé platí

o dracích.

No jo. Asi máš pravdu.

Tak. Město ohrožoval zlý drak, a kdybys mě prve nechala

udělat z naší hrdinky princeznu, cítila by se v takovou chvíli

osobně odpovědná za jeho záchranu. Ale protože to není

princezna, tak musel král asi –

Nemůžou tam mít demokracii? I taková athénská demo

kracie je lepší než král.

– takže Rada demokraticky volených zastupitelů vyhlásila,

že se bohatě odmění každému, kdo by draka porazil. A nejen

to. Výslovně prosili každého obzvlášť chytrého, silného nebo

statečného člověka, aby se pokusil město zachránit. Kdyby

to vyhlašoval král, mohl by zachránci nabídnout i ruku ně

kterého ze svých potomků. Ale protože si nikdo nemůže dost

dobře vzít za ženu nebo za muže dceru nebo syna Rady de

mokraticky volených zastupitelů, tak tedy řekněme, že za

stupitelé ve svém prohlášení neopomněli zdůraznit, že dotyčný

zachránce se v případě úspěchu stane velice žhavou – v ryze

romantickém smyslu – komoditou na burze nápadníků.

Dohodnutý sňatky jsou děsný. Ale vzít si někoho, kdo

o mně má zájem jen proto, že jsem přemohla draka, to mi

taky přijde dost ujetý.

V tomhle příběhu si nikdo nebude muset vzít nikoho,

o koho nestojí. Ale zpátky k věci – první se o záchranu

města pokusila nejstarší sestra. Předsevzala si, že o dracích

zjistí všechno, co se dá – začala s tím v místní knihovně,

a když její zdroje vyčerpala, přesunula se do většího města,

vzdáleného několik dní cesty. Jak jen mohla, posílala odtud

domů dopisy s poznámkami o všem, co se naučila. Protože

však tamní knihovna byla veliká, bylo jasné, že jí potrvá

roky, než prostuduje všechny prameny.

A tak se prostřední sestra rozhodla, že se vydá za drakem

hned a změří s ním síly.

A už se nikdy nevrátila.

Co tím chceš říct, že už se nikdy nevrátila?!

Tím chci říct, že na té výpravě přišla o život. Někteří

lidé tvrdili, že ji ten drak sežral –

Jenže já nechci, aby byla mrtvá. To není fér.

To není. Smrt nikdy není fér.

Jenže já jsem ji měla ráda!

Já vím.

Jenže když mám někoho ráda, tak nemá co umírat.

Já vím.

A může teda třeba jenom spát, když se jí potřebuješ zba

vit?

3XB-1

Drak z výstřižků

Naomi Kritzerová

(SCRAP DRAGON)


Ne. Prostřední sestra umřela, a tak přišla řada na tu nej

mladší –

Já asi nechci, aby se ta nejmladší pokoušela přemoct

draka. Co kdyby taky skončila sežraná?

Ale ona je pro město poslední naděje.

To je mi fuk. Chci, aby zůstala doma, v bezpečí.

Přesně tak to říkali i její rodiče. „Jednu dceru už jsme

ztratili. Teď ať zase přijde o dceru někdo jiný.“

A navíc je to ta nejhodnější.

Já vím.

Jak by jí zrovna to, že je hodná, mělo pomoct v boji proti

drakovi?

Právě takhle se ptalo hodně lidí, a někteří se ani nestarali,

jestli je přitom Heather – tak se totiž ta nejmladší jmenovala – náhodou neslyší. A tak se Heather rozhodla, že prozatím zůstane doma.

A protože měla doma čistý sešit se spoustou stránek,

vzala všechny dopisy od nejstarší sestry, v nichž se to hemžilo nákresy draků, starověkými filozofickými pojednáními o dracích, učenými výklady o dračích doupatech a o zvyk - lostech draků při hnízdění a tak podobně, a začala to všechno důkladně třídit. Usmyslila si totiž, že pokud draka nemůže porazit sama, mohla by aspoň poskytnout užitečné informace někomu jinému.

Ale tu a tam sešit o dracích obrátila vzhůru nohama a ze

zadu začala lepit výstřižky o svojí sestře – o té prostřední, která přišla o život. Vlepila si tam její obrázky, které sama kreslila, a pak přidávala i spoustu jiných věcí, které jí sestru připomínaly. Kousek látky ze sestřiných oblíbených šatů, kytičku, kterou si sestra vylisovala, báseň, kterou napsala a Heather ji našla a přepsala do svého sešitu. Bylo hořkou ironií osudu, že její sestra draky milovala.

Protože draci jsou skvělí.

O to ironičtější bylo, že nejspíš skončila v žaludku jed

noho z nich.

Jednou odpoledne sbalila Heather sešit a svačinu, zavolala

na psa (kterému říkala Méďa) a vyšla si ven. Chtěla si posedět u jezera skrytého v lesíku kousek od jejich domu.

Ale ten pes v tomhle příběhu neumře, že ne?

Ten pes neumře. Aspoň ne v tomhle příběhu.

Tak dobře.

Když se usadili na břehu jezera, Heather vybalila oblo

žený chléb a půlku z něj dala Méďovi. Vtom připlavala nutrie a vystrčila hlavu nad vodu. „Ahoj, nutrie,“ pozdravila ji Heather. Když nutrie neuplavala, Heather ulomila kousek ze svého chleba a hodila jí ho.

To je nějaký opravdovský zvíře?

Ano, nutrie existují. Jsou to hlodavci a vypadají jako kří

ženec bobra s obří krysou.

Tyjo, to zní skvěle.

Nutrie vrhla podezíravý pohled na Méďu, pak vylezla

na břeh a popadla kousek chleba. Méďa občas rád proháněl veverky (a nejspíš by místo veverky vzal zavděk i nutrií), ale v tu chvíli ho víc zajímalo, jestli od Heather nevyžebrá další dobrotu. Díval se na ni s širokým psím úsměvem a vrtěl ocasem. Heather si vzdychla a vybalila další obložený chléb. S takovou jí svačina na dlouho nevystačí. „Běž a přines mi obložený chleba, Méďo,“ poručila psovi.

A přinesl jí ho?

Ovšemže ne. Je to přece pes, a i kdyby uměl obložený

chleba udělat, snědl by ho sám. Nutrie spořádala svůj příděl,

ale zůstala sedět na břehu a pozorovala Heather zářícíma

černýma očkama. Heather ulomila další kousek chleba

a hodila jí ho. „Nechceš mi poradit, jak porazit draka, nu

trie?“ zeptala se jí.

Nutrie se natáhla po chlebu. „A proč ho potřebuješ pora

zit?“ zajímala se.

Heather nejdřív trochu vylekalo, že jí nutrie odpověděla.

S Méďou si povídala v jednom kuse, a někdy i s dalšími

zvířaty, ale ještě nikdy jí žádné neodpovědělo. „Protože

když ho nikdo neporazí, přijde sem a spálí celé město na

škvarek,“ svěřila se nutrii.

Nutrie žvýkala chléb a vypadala, že nad tím přemýšlí.

Nakonec Heather poradila: „Poznej pravdu, která v tobě

je, vyslov pravdu, která čeká vně.“

Čeká v ně – cože?!

„Vně“ je v té říkance opakem k „v tobě“. Takže Heather

musí pochopit nějakou pravdu, kterou už ve svém nitru

zná, a potom vyslovit nějakou pravdu, která se týká vnějšího

světa.

Víš co? To se nedá pořádně pochopit, ani když to vysvět

líš.

Co bys chtěla? Je to rada od mluvící vodní krysy. Přece

bys nečekala kreslený návod.

No jo, ale to ji Heather nezkusila poprosit, ať to upřesní?

To víš, že zkusila. Ale nutrii už mluvení omrzelo. Do

hryzala zbyteček chleba, žbluňkla zpátky do vody a odpla

vala pryč. „Najdi mi jinou nutrii,“ požádala Heather Méďu,

ale ten jenom znovu zavrtěl ocasem.

Jedno však bylo rázem jisté. Heather sice pořád nevěděla,

jak draka přemůže, ale napadlo ji, že nutrie by s ní nemluvila

– a nedávala by jí tu zvláštní radu –, kdyby Heather neměla

šanci draka porazit. A tak šla zpátky do domu, potají si

sbalila věci a odešla i s Méďou dřív, než se domů vrátili

ostatní. (Nechala na kuchyňské lince moc milý vzkaz, ale

čekat nechtěla, aby nemusela vysvětlovat, že jde bojovat

s drakem, protože dostala radu od mluvícího hlodavce.)

Samozřejmě neměla ponětí, o čem nutrie mluvila. Pokud

šlo o poznání nějaké pravdy, kterou má v sobě, pak to asi

bude něco, co už Heather ví, ale ještě si to úplně neuvědo

mila. A tak vždycky, když se na cestě zastavila k odpočinku,

vytáhla svůj sešit s poznámkami o dracích (a vzpomínkami

na sestru) a listovala v něm. Ale i když všechno prošla už

potřetí, pořád nevěděla, co by to mělo být, co zřejmě pře

hlíží – ledaže by se v té tajemné hádance mluvilo o jejím

zvyku ptát se na radu na nečekaných místech?

Právě míjela školu a slyšela, jak zvonec ohlašuje konec

vyučování, a tak si počkala, až se děti rozprchnou, a vešla se

dovnitř poradit s učitelem. Byl to matematik, ale protože to

byla maličká škola, vyučoval také čtení, mluvnici a tanec.

Oni se ve škole učili tancovat?

No jistě. V těch končinách se tanec považuje za opravdu

důležitý.

„Promiňte,“ ozvala se Heather. „Jsem z jiného konce

města a chci se zeptat, jestli náhodou nevíte o nějakém

způsobu, jak porazit draka?“

4 XB-1


„Kdybych o nějakém věděl, určitě už bych o něm někomu řekl,“ poukázal učitel, ale hned dodal: „Ačkoli je asi rozumné počítat i s tím, že jsem to sice zkusil, ale nenašel jsem nikoho, kdo by mě vyslechl. Ale ne, o žádném způsobu nevím.“

„Aha,“ povzdychla si Heather. Trochu jí to pokazilo náladu, i když s vyptáváním teprve začala. Možná že se měla zeptat školáků, než se rozutekli.

„Máte nějaký důvod se domnívat, že bych to mohl vědět právě já?“ vyzvídal učitel.

A tak mu Heather pověděla o nutrii a o sešitu s výstřižky a o tom, jak nemá nejmenší ponětí, jakou pravdu ve svém nitru by měla odhalit.

„Hm,“ zamyslel se učitel, „jeden můj známý je vynálezce. Jestli chcete, pojďte se mnou domů, seznámím vás a uvidíme, třeba ho něco napadne.“

Cestou jí učitel prozradil, že se jmenuje Fillard.

To je dost neobvyklý jméno pro postavu z pastorální fantasy.

Je to prostě neobvyklé jméno, tečka. Fillard ještě Heather pověděl, že jeho známý je také herec a hudebník. Jmenoval se Petr a vyklubal se z něj nesmírně laskavý člověk. Ačkoli Heather (a Méďu) viděl poprvé v životě, rovnou je oba (i s Fillardem) pozval, aby u něj zůstali na večeři.

Když se stíny začaly prodlužovat a čaj, který si uvařili po jídle, zvolna vychladl, dali hlavy dohromady a začali si vykládat, co zajímavého kdy o dracích slyšeli. Petr se například doslechl, že draci překrásně zpívají; sice se mu nechtělo jít si to do dračího doupěte osobně ověřit, ale v příbězích, které se k němu donesly, se tvrdilo, že draci mají nádherné hlasy a při vzácných příležitostech je možné zaslechnout jejich zpěv. Fillard pro změnu slyšel, že draci zbožňují deskové hry, a to skoro s takovou vášní, s jakou hromadí poklady. Slyšel vyprávět o dracích, kteří nabízeli, že nechají pocestné odejít živé a zdravé, když je porazí v šachu. „Ve všech příbězích samozřejmě pokaždé vyhrál drak, pokud se člověku nepovedlo nějak ho obelstít,“ dopověděl to Fillard. „Mám doma velikou sbírku deskových her a můžu vybrat pár takových, které ten drak v životě neviděl. Tím by se šance trochu vyrovnaly.“

Když se setmělo ještě víc, uvařili si čerstvý čaj a Heather vytáhla sešit, aby si do něj připsala pár poznámek („hezky zpívají / hry – šachy?“). V jednu chvíli ho odložila stranou, aby si prohlédla hru, kterou mezitím Fillard přinesl ze svého domu, a pak ho omylem vzala do ruky vzhůru nohama. Takže ho nečekaně otevřela z té strany, která byla víc o její sestře než o dracích. „Laura měla draky moc ráda,“ špitla potichu. „Měla bych do její části sešitu nalepit aspoň jeden obrázek draka.“

„Kdo je Laura?“ zeptali se Petr s Fillardem.

A tak jim Heather vylíčila, jak se její sestra vypravila za drakem, aby s ním změřila síly, a už se nikdy nevrátila. Laura vždycky věřila, že draci jsou skvělí –

Však taky jsou.

– což propůjčuje okolnostem jejího konce nádech trpké ironie.

To o té ironii už jsi říkala.

A vyložila jim, jak se to má s jejím sešitem, a Petr s Fil

5XB-1


lardem přikyvovali a potom Petr vstal a přinesl článek o dracích, který si kdysi vystřihl a schoval. V článku se nepsalo nic nového, ale byl u něho moc pěkný obrázek draka, kresba výjimečné umělecké kvality. Petr ho Heather daroval, aby si ho mohla později přidat do svého sešitu.

Když se připozdilo, na Heather padla únava a Petr jí ro

zestlal postel pro hosty. Ráno se Heather vzbudila časně – dřív než Petr s Fillardem – a vyšla před dům.

Víš určitě, že vstala první?

Petr s Fillardem si povídali dlouho do noci, a tak si

trochu přispali. Ale venku už svítalo, ptáci zpívali, a když Heather otevřela sešit, najednou si všimla, že už ho téměř celý zaplnila: jen přesně uprostřed zbývala poslední volná dvojstránka. Zbytek byl z jedné strany pokrytý poučkami o dracích a z druhé upomínkami na Lauru. Heather s obrázkem v ruce váhala – připadalo jí správnější přidat obrázek na stranu o dracích. Jenže zároveň jí bylo hrozně líto, že ani jeden výstřižek draka nikdy nenalepila do Lauřiny části sešitu. Převracela sešit v ruce a nevěděla, jak se rozhodnout – ať to udělá tak nebo tak, obrázek bude z jedné strany vždycky vzhůru nohama. Několik minut na to nerozhodně hleděla, zatímco nebe světlalo víc a víc a slunce hřálo čím dál silněji, a nakonec natočila sešit bokem a vlepila obrázek přes obě stránky přímo doprostřed. Takhle mohl patřit k oběma polovinám.

A najednou jí došlo, jak to nutrie myslela.

Vážně?

Jo.

No a jak to teda myslela?

To ti přece nemůžu prozradit takhle dopředu; zkazila

bych celé vyprávění. Za chviličku se k tomu dostaneme.

Jsi stejně hrozná jako ta příšerná vodní krysa.

Heather popadla svůj vak, zavolala na Méďu a vyrazila –

Copak jim nenechá žádný vzkaz?

Vždyť se s Petrem a s Fillardem sotva potkala. Vážně

myslíš, že si budou dělat starosti?

Jasně že si budou dělat starosti.

Heather napsala vzkaz, přibalila si do vaku hru, kterou

jí Fillard večer nabízel, a notové zápisy několika písní, u nichž Petr podotkl, že by je moc rád slyšel draka zpívat, a pak už s Méďou vyrazila pryč pěšinou, která vedla přímo k dračímu doupěti v jícnu vyhaslé sopky.

Nezapomeň, žes mi slíbila, že ten pes neumře.

O něho nemusíš mít strach.

Chceš tím říct, že se mám bát o Heather?! Nechtěla

jsem, abys mi slíbila, že jí se nic nestane, protože jsem s tím počítala, když je to hlavní hrdinka.

Sotva se Heather s Méďou ocitli na dohled dračí sluje,

vynořil se z ní drak. Roztáhl mohutná křídla a rovnal si je na zádech, jako když si člověk uvolňuje zápěstí a pak si protáhne záda, až mu lupne v kříži, a potom si olízl tlamu a předvedl jim obrovské zuby.

„Hej,“ zavolala Heather na draka. „Já vím, že mě nese

žereš. A taky vím, že našemu městu od tebe ve skutečnosti nic nehrozí. Takže vím i to, že pravé nebezpečí musí představovat někdo jiný než ty.“

Vidíš? To byla ta pravda, kterou Heather musela nejprve

pochopit –

Draci jsou skvělí!

Ano, že draci jsou skvělí!

Tak co měly znamenat všechny ty řeči o tom, že každý

drak je individuální jedinec se svobodnou vůlí –

Když Heather procházela s Petrem a Fillardem obsah

svého sešitu, došlo jí několik věcí. Drak si žádal poklady,

ale žádnou potravu. Ale i když je o dracích známo, jak mi

lují poklady, přece jen musí i něco jíst. Přitom se dohromady

ztratilo jen pár ovcí z okrajových částí města, a i když se

k nim připočetla ta hrstka nešťastníků, kteří skončili jako

Laura, pořád se to na jednoho draka nezdálo dost. A tak si

Heather pozorně prostudovala nákresy drakových čelistí

a zjistila, že jeho zuby mají jiný tvar než třeba zuby lva

nebo medvěda. A když se nad tím pečlivě zamyslela, došla

k závěru, že přirozenou potravou tohohle draka jsou ryby

a že lidi nežere.

To ještě neznamená, že by nedokázal sežrat člověka,

kdyby se naštval.

A také jí došlo, že drak nemá v útrobách dost ohně na

to, aby mohl spálit celé město. Určitě mohl sežehnout pla

menem každého, kdo by na něj vytasil meč, ale to nebylo

totéž jako spálit celé město na uhel.

Takže jenom blafoval?

Jenže zároveň panovala všeobecná shoda na tom, že

draci jsou chytří. Rozhodně chytřejší, než aby se pokoušeli

obalamutit město planou výhrůžkou – zvlášť když město

mohlo na draka v odpověď povolat velikou armádu.

Ale kdyby k tomu došlo, tak se ten drak přece může pře

stěhovat jinam. Tenhle drak už se předtím stěhoval, ne?

Sama jsi říkala, že se u toho města usadil.

Jenže draci shromažďují poklady. Schovávají si úplně

všecko. A stěhování je dost děsivé samo o sobě, i když si

na kdovíkterý kraj světa netaháš zrovna dračí poklady. Za

řídit si živobytí tak, aby neustále hrozilo, že se bude muset

stěhovat, to je to poslední, co by chytrý, prakticky uvažující

drak udělal.

A tak si Heather byla naprosto jistá, že za těmi výhrůž

kami musí být někdo jiný – někdo, komu na tom, co se

stane s drakem, nijak zvlášť nesejde. A že drak nejspíš bude

vědět, kdo za tím vězí a co tím sleduje. A tak se Heather

rozhodla, že za ním prostě přijde a zeptá se.

Když si dračice protažená křídla zase složila na zádech –

Takže to byla dračice, a ne drak? Podle čeho to Heather

poznala?

Studovala přece anatomii draků celé měsíce. Vážně ti

musím všechno vysvětlovat?

No, vlastně jo. Ráda se poučím, jak se od sebe pozná

dračí holka a dračí kluk.

Nejlíp je rozeznáš podle zbarvení: samička nemá svrchní

stranu křídel tak jasně vybarvenou jako třeba hruď, aby

nebyla nápadná, když sedí na hnízdě. A nemá ani tak hlu

boce vykrajované spodní okraje křídel jako sameček. No

a samečci mají penis. Takže náš drak byl opravdu samička.

Dračice si složila přední tlapy před sebe a přitiskla se

břichem k zemi, aby byla co nejníže. „Tys mě nepřišla za

bít?“ zeptala se Heather. Znělo to trošičku překvapeně.

„Ne,“ potvrdila Heather. „Ale přinesla jsem ti jednu des

kovou hru, protože jsem slyšela, že vy draci je máte rádi,

6 XB-1




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.