načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: XB-1 2019/10 – Redakce XB-1

XB-1 2019/10

Elektronická kniha: XB-1 2019/10
Autor: Redakce XB-1

– Zahraniční SF. – Michael Swanwick: Nový Prométheus – (The New Prometheus, 2019, překlad Ľudovít Plata) – Carolyn Ives Gilmanová: Ledová sova – (The Ice Owl, 1997, překlad Blanka Petáková) – • – Domácí SF ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  50
+
-
1,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XB-1
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 84
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-020-3235-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zahraniční SF.

Michael Swanwick: Nový Prométheus

(The New Prometheus, 2019, překlad Ľudovít Plata)

Carolyn Ives Gilmanová: Ledová sova

(The Ice Owl, 1997, překlad Blanka Petáková)

Domácí SF

Michal Preisler: Moon Raven

Radoslav Kalaš: Pohřební stráž – Krespurská krev

Markéta Gajdošová: Za stěnou

Jiří Hovorka: Kruhové město

David Šenk: Celý den je noc

Věda

Nový druh kvantového časového řádu;

Smyslový orgán zachycuje bolestivá poškození organismu;

Psychosenzorická elektronická technologie kůže…

Vodotěsné inteligentní tkaniny

Publicistika

Martin Šust: Worldcon na smaragdovém ostrově

Matěj Svoboda: Dvacet let s legendou

Filmfaroniáda

Filmové premiéry; Krvavá nevěsta; Slunovrat;

Noční můry z temnot; Dumbo; Tolkien; Klapka!

Vivisektor

Čtenáři čtenářům; Tom Sweterlitsch: Terminus; China Miéville: Tři okamžiky exploze;

Johan Theorin: Bitva o Salajak; Eric Bernt: Rychlost zvuku;

Vladimír Šlechta: Kletba; Heidi Amsinck: Poslední vlak do Helsingøru;

Barbara Erskinová: Strom duchů; Shannon Messengerová: Strážce ztracených měst;

Monika Kurincová: Strach ze stínů; Marek Skřipský: Ostravská mystéria

Jana Rečková, Jiří Dluhoš: Vesmír s čokoládou; Dobyvačné armády; Nové knihy

Autor obálky: Martin Zhouf

Zařazeno v kategoriích
Redakce XB-1 - další tituly autora:
 (e-book)
XB-1 2013/02 XB-1 2013/02
 (e-book)
XB-1 2016/12 XB-1 2016/12
 (e-book)
XB-1 2014/09 XB-1 2014/09
 (e-book)
XB-1 2013/03 XB-1 2013/03
 (e-book)
XB-1 2017/06 XB-1 2017/06
 (e-book)
XB-1 2018/08 XB-1 2018/08
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

XB-1

JWP -

ctihodný postarší pán?

Nadpis je totální nesmysl. To se nemůže

nikdy stát! I když Jiřík trochu opožděně

31. 8. slavil narozeniny, dostal dort

s prskavkami... Vždyť se na něj podí

vejte... (viz obrázek), tohle je člověk,

kterému má být šedesát? To přece musí

být nějaký švindl a nevěřte mu!

Další oslava

I šéfredator XB-1 Vlado Ríša oslavil ku

latiny, tentokrát sedmdesáté. Oslava

byla poněkud opožděna vzhledem

k „drobným” potížím v domácnosti...

(vyhořel mu byt). Nyní už opět bydlí ve

svém, takže mohl slavit.

Cony v říjnu

Deskohraní

12. 10. 2019 – 20. 10. 2019

Deskohraní je festival plný deskových

a karetních her, předváděček, turnajů,

volného hraní a jiných atrakcí. Je určen

všem hravým lidem z celého světa, ma

lým i velkým, expertům i amatérům. Při

pravujeme program pro děti i dospělé,

pro hráče i veřejnost, nabízíme

mistrovské turnaje i začátečnické soutěže.

FB stránka: https://www.face -

book.com/deskohrani/

Tyršův Dům; Újezd 40, Praha

deskohraní info@deskohrani.cz

FanCity

17. 10. 2019 – 20. 10. 2019

Festival fantastiky a her připomene letní

Festival fantazie. Videohry včetně hu

debních, deskové a karetní hry, hry mi

niatur... Sci-fi a technologie; fantasy,

mýty a historie... Hraní a turnaje; seriály

a filmy; přednášky, besedy, workshopy,

soutěže...

KD Junior, Riegrova 6, Chotěboř

ff info@ffestivaly.cz

Whocon

18.1 0. 2019 – 20. 10. 2019

Sedmý ročník největšího tuzemského

festivalu pro fanoušky seriálu Doctor

Who! Přednášky, soutěže, workshopy,

hosté z řad dabérů a mnoho dalšího!

Čekají vás čtyři a půl linie:

WHOCON o všem, co létá vesmírem

v modré budce, a moci kabátu, SHER

LOCON o mistrovství dedukce a moci

kabátu,

CYCON o všem fantastickém, včetně

moci kabátu,

BACON o cestování v čase v moci ka

bátu,

KULTICON o všem, co není výše zmí

něné, ale má kultovní status jako napří

klad moc kabátu.

FB stránka:

https://www.facebook.com/WhoconBrno/

who info@whocon.cz

Akicon

25. 10. 2019 – 27. 10. 2019

Sdružení přátel japonské kultury vás zve

na 16 ročník podzimního festivalu

anime, mangy a japonské kultury.

Tématem letošního ročníku jsou mas

koti, sidekickové a mazlíčci - ať už živí,

plyšoví či magičtí.

Krom promítání, kde můžete zhlédnout

Miyazakiho či Gainax, se můžete těšit

na velké množství přednášek, work -

shopů a soutěží.

FB stránka:

https://www.facebook.com/akicon.cz/

Akicon info@akicon.cz

BOoK! con 2019

1. 11. 2019 – 3. 11. 2019

fb událost:

https://www.facebook.com/events/48533

9635597696/

Spaní? V knihovně!

Dobříš, Školní 36, Dobříš

Tomáš Pipota

tomas.pipota5@gmail.com

RepliCon

2. 11. 2019 – 3. 11. 2019

Veletrh šermu a fantasy. Těšit se můžete

na burzu, přednášky, semináře a další

doprovodný program,

FB stránky:

https://www.facebook.com/RepliconCz/

Modrá Škola, Kupeckého 576, Praha Knihy a počítačové hry Nejde jen o vztah mezi těmito dvěma fenomény, ale i filmy, komiksy a dalšími odrůdami informačních toků. Vždycky jsem byl přesvědčený, že srovnání mezi produkty se stejným hrdinou vyznívá lépe pro knihy. Výjimky se najdou, ale není jich mnoho. Je nutné poznamenat, že můj názor platí jak pro koho. V poslední době je hromada lidí, hlavně mladší generace, která je „líná“ číst a víc jí vyhovuje přijímat příběh vizuálně. Sice přicházejí o fantastickou možnost zapojení vlastní představivosti, ale určitým způsobem to snižuje namáhavost přijímání příběhu a tudíž se nemusejí prokousávat leckdy několikadílnými tlustospisy. Převést knižní předlohu do hry, filmu, komiksu představuje ve valné většině vypouštění „nepodstatných“ částí děje z důvodů nedostatku prostoru. U her je to ještě umocněné herními mechanismy, které je nutné dodržet, aby výsledek připoutal hráče k počítači. Tak se stává, že se ve filmu, hře, komiksu setkáváme s hrdinou stejného jména, ale příběhy jsou úplně jiné. Příkladem je třeba milovaný a leckým proklínaný Zaklínač. Zajímavé je to i v případě, kdy jde o opačný směr tvorby díla, tedy podle filmu, hry, komiksu napsaný román. Samozřejmě záleží na úrovni spisovatele. Na internetu se to jen hemží amatérskými příběhy z Tolkienova světa, Hvězdných válek, Harry Pottera, Her o trůny... A nejen tam. Avšak podobných knih, bohatě vypravených atlasů z filmových a herních světů, řad románů (dobrých a čtivých) napsaných renomovanými autory, které jsou dobré samy o sobě, nevychází málo. Je to logické, protože tomto případě jde o velký byznys. Každý úspěšný produkt je nutné „vyždímat“ až do sucha. Je rozšířená představa, že knihy jako takové „vyhynou“ v nejbližší době. Já doufám, že tomu tak ještě dlouho nebude. Protože vlastně jen v knihách autoři dávají čtenáři možnost, aby mohl využít svoji vlastní fantazii, udělal si svoji vlastní představu světa či hrdiny. Mám rád komiksy, filmy, počítačové hry, ale prostě kniha je kniha.

Vlado Ríša


Nový Prométheus

Michael Swanwick

(THE NEW PROMETHEUS)

XB-1 3

Arktická pustina se táhla na všechny strany do dáli, tvo

řená rozlehlými, zdánlivě nekonečnými zvlněnými pláněmi ledu. Jejím středem, sotva viditelné v slabém světle vrhaném srpkem slunce stojícího na obzoru, spěchaly saně. Táhlo je osm psů vedených jedním vlkem a řídil je vysoký muž zachumlaný v sámských kožešinách.

Ritter vítal chlad a dřinu jako příležitost otestovat lidstvo

proti přírodě v její nejdrsnější podobě. Šála omotaná kolem spodní poloviny jeho obličeje byla ztuhlá ledem tvořeným zamrzající vlhkostí dechu a ta trocha kůže, která byla vystavená vzduchu, byla znecitlivělá. Když si zuby stáhl palčáky a přitiskl si prsty na obočí, svaly se opět rozehřály k životu a začaly štípat. Vzduch byl nehybný a to, jak musel přiznat, bylo dobře, protože to Frekimu umožňovalo snadno sledovat pach jejich kořisti.

Pronásledoval toho polovičního člověka už z Evropy

a byl připravený pronásledovat ho až na pól, pokud to bude potřeba. Byl si nicméně jistý, že to potřeba nebude, protože stopy po homunkulově průchodu zatím nebyly ze sněhu vymazány. Ritter mu byl v patách.

Na obzoru se objevila vyvýšenina.

Ritter zastavil saně, vytáhl dalekohled, který byl lepší

než cokoliv, co si ještě před rokem dokázal představit, a studoval anomálii. Přiblížení odhalilo, že se jedná o plátěný stan chráněný ze všech stran bloky sněhu. Další sníh byl navršený i na jeho vršku.

Ritter metodicky vypřáhl psy ze saní. Pak je mentálně

popostrčil, aby odběhli asi tak míli směrem, odkud přišli, a počkali tam na něj. Pokud by zemřel, jeho kontrola nad nimi by pominula a oni by se pak museli ze všech sil snažit přežít sami. Ritter si nebyl jistý, zda by to zvládli. Ale aspoň by měli šanci.

Navršil na saně sníh, takže vypadaly jenom jako další

nedůležitý hrbolek planiny, a pak si za ně lehl tak, aby nebyl vidět. Nebyl ani zdaleka přesvědčený, že je taková obezřetnost nezbytná. Nicméně v Helsinkách schopnosti toho stvoření podcenil a nehodlal to udělat znovu. Pak poslal Frekiho, aby posloužil jako jeho vyslanec.

Vlk plavně proklusal sněhem, a když se dostal ke stanu,

zaškrábal na jeho plátěné dveře. Když ruce zevnitř dveře odtlačily a otevřely, převalil se na záda a odhalil břicho.

Homunkulus shlédl k vlkovi a usmál se. Klekl si, pohladil

břicho zvířete a podrbal ho za uchem. Nakolik Ritter dokázal posoudit, ani na okamžik nevyslal své vědomí do Frekiho mysli. Každopádně nahlas prohlásil: „Ať už jsi kdokoliv, jsi diplomat. Pojď, promluvíme si. Slibuji, že se ti nic nestane.“

Ritter se zvedl, oprášil ze sebe sníh a vydal se na dlouhou

cestu ke stanu.

* * *

„Nejbezpečnější by bylo okamžitě ho při prvním spatření

zabít,“ řekl sir Toby. Seděli s Ritterem v jeho londýnské

kanceláři, ořechovým dřevem obložené místnosti prosáklé

kouřem z doutníků a nenucenou proradností.

„Nejsem nájemný vrah. Pokud ho zamýšlíte zavraždit,

pošlete profesionála.“

„Poslal jsem, dokonce tři. Tohle není obyčejný člověk.

Ve většině ohledů je stěží vůbec člověkem.“

Ritter ze zkušenosti věděl, že když jeho nadřízený zdů

razňuje nelidskou povahu protivníka, ať už fyzickou, men

tální nebo morální, zamýšlí podniknout kroky, jakých by

se slušný člověk proti jinému příslušníkovi lidské společ

nosti nedopustil. „Jak to myslíte?“ zeptal se zamračeně.

„Je to homunkulus – umělý člověk. Dorazila hlášení –

natolik spolehlivá, jak jen taková hlášení mohou být – že

Mongolský čaroděj stvořil bytost se schopnostmi, které

překračují i ty jeho. Přečtete si ta hlášení cestou do Helsinek.

Údajně je značného vzrůstu, nelidsky silný a schopný po

užívat všechny známé formy magie. Z dosud neznámých

příčin se tento zázračný tvor osvobodil od svého stvořitele

a uprchl na západ. Došlo k několika zoufalým pokusům

o jeho opětovné polapení. To vzbudilo náš zájem. Pak se

jeho pronásledovatelé jednoduše otočili a vrátili se domů.

To mě samo o sobě přesvědčilo, že taková bytost je příliš

nebezpečná, než aby jí mohlo být dovoleno pobíhat volně

po světě. Zatímco byl homunkulus na útěku, podařilo se

mu nahromadit nemalé bohatství. Momentálně je využívá

k tomu, aby vypravil loď. V přístavu na vás čeká škuner.

Pokud odjedete okamžitě, můžete ho dostihnout, než vyrazí

tam, kam má namířeno.“ Sir Toby zmlkl. Po dlouhé pauze

se podrážděně zeptal: „Proč jste ještě tady?“

„Nejsem si jistý, že chápu, co ode mě očekáváte.“

„Použijte vlastní úsudek. Býváte v tomto ohledu... docela

pružný.“

Z pružnosti ještě Rittera nikdy nikdo neobvinil. Rozhodl

se, že to prohlášení přijme jako pochvalu. Přesto se zeptal:

„Jestli ho budu muset zabít, tak to udělám. Nicméně, po

žaduji v této záležitosti naprostou nezávislost. Je docela

dobře možné, že ho nakonec nechám naživu a na svobodě.“

„Budiž,“ povzdechl si sir Toby.

* * *

„Jsem připraven nabídnout vám azyl,“ řekl Ritter, „vý

měnou za to, co víte o Mongolském čarodějovi. Dostanete

skromnou rentu, dokud ji budete potřebovat, vlastní byt,

pomoc při hledání práce, novou totožnost. Za rok touhle

dobou budete obyvatel Londýna jako každý jiný.“

„Taková grotesknost jako já?“ zasmál se homunkulus.

„Jste možná trochu vysoký. Ale nikoliv mimo rozsah

toho, co je u lidí možné.“

XB-14

„Byl jste to vy, kdo mě v přístavu střelil, je to tak?“

„Neměl jsem na vybranou. Odmítl jste mou nabídku

k vyjednávání a loď odrážela od břehu.“ Zahleděl se muži do očí, a protože v nich nezahlédl ani stopy po nedostatku zdrženlivosti, rozhodl se zariskovat. „A taky jsem vás zasáhl. Zašklebil jste se, sevřel jste si hrudník, zlomil jste se v pase. Jsem si jistý, že jsem zahlédl krev. Když jste se ale narovnal, vypadal jste nezraněn.“

„Zasáhl jste mě do srdce, ano. Každý jiný člověk by byl

tehdy a tam zemřel. Ale já nezemřel. Chcete vědět proč?“

„Je mou nejvroucnější nadějí, že mi to prozradíte.“

„Přišel jsem na svět neposkvrněným početím.“ Homun

kulus byl pohledný muž, ačkoliv jeho extrémní výška – měřil dobrých osm stop – činila i tuto jeho črtu znepokojivou. Ritterovi dal jako židli sud soleného vepřového a sám se posadil se zkříženýma nohama na kavalec, takže měli oči ve stejné výšce. „Víte, jak to funguje?“

„Obávám se, že nikoliv.“

„Je to příšerný proces. Nejdříve se sestaví kostra z živých

kostí různých zvířat. Lidské kosti použít nešlo, protože jejich záměrem bylo dát mi rysy a fyziognomii boha. Kosti odebrané mrtvým stvořením by byly... mrtvé. Proto je nutné, aby zvířata trpěla. Vyžádalo si to falangu chirurgických čarodějů, jenom aby udrželi kostru životaschopnou, zatímco k ní připevňovali svaly a chrupavky, nechávali nervy prorůstat masem, přemlouvali orgány, aby spolupracovaly, přesvědčovali kůži, aby to všechno zakryla... Při mém stvoření bylo využito víc magického talentu než k jakémukoliv jinému účelu v lidské historii. Je nepravděpodobné, že by kdokoliv jiný než můj otec – protože ho za něj považuji – dokázal něco takového zařídit. A dokonce i on musel pozastavit válku, aby uvolnil zdroje, které k tomu byly nezbytné.“

„Pardon – která že válka to měla být?“

„Ta současná. Jakkoliv vám to může připadat těžko uvě

řitelné, byl jsem stvořen před pouhými šesti měsíci.“

Homunkulus se pustil do vyprávění svého příběhu.

* * *

Moje nejranější vzpomínky se týkají boje. Den za dnem

jsem byl až do vyčerpání neúnavně cvičen ve všech bojových uměních. Svého otce jsem nevídal. Jeho místo zaujal mistr zbraní, pompézní, ale schopný Rakušan jménem Net - zke, který mě učil bojovat s dýkou, mečem, pistolí, puškou a tyčí. Přicházeli různí specialisté, aby mě učili boxovat a trénovali mě v dalších formách neozbrojeného boje. Herr Waffenmeister Netzke mě pořádně dřel. Tou dobou jsem měl myšlení dítěte, protože jsem byl pouhých pár týdnů starý, a neuvědomoval jsem si, že bych mohl mít jinou možnost než ho poslouchat.

V noci, když jsem usínal, jsem slýchával hlasy. Nejdříve

to bylo jen tiché mumlání, jako šumění nepříliš vzdáleného moře. Jenže ze dne na den se ty hlasy stávaly hlasitějšími a naléhavějšími, jako by říkaly něco, co jsem potřeboval vědět, ale nedokázal pochopit.

Když jsem se zeptal Netzkeho, co je to za zvuky a co

znamenají, místo toho, aby zvedl pěst a uhodil mě, jak

jsem víc než napůl očekával, zatvářil se zamyšleně. „Zna

menají, že musíme urychlit tvůj trénink,“ odpověděl, a hned

následujícího dne přivedl čaroděje, aby mě vyučoval pyro

kinezi. Byl to mnohem příjemnější chlapík než Netzke,

markrabě von und zu Venusberg.

* * *

Ritterovi nedobrovolně unikl ze rtů drsný výkřik.

„Omlouvám se, je ten markrabě někdo, koho jste znal?“

„Je to můj strýc. Naprosto úžasný člověk, ztratil se, když

bylo obsazeno Bavorsko. Stěží můžu uvěřit, že by zradil

svou vlast. Jsem... ne, prosím, pokračujte. Odpusťte mi to

přerušení.“

Homunkulus položil Ritterovi ruku na rameno. „Neměl

v té věci na vybranou. Mongolský čaroděj zná způsoby,

jak využít talentované lidi ke svým cílům. Dovolte ale,

abych se vrátil ke svému příběhu, a i když to není příběh

radostný, možná v něm naleznete aspoň trochu útěchy.“

* * *

Byl to právě markrabě, kdo Netzkeho přesvědčil, že mě

přetěžuje. „Jste jako kovář, který rozehřívá svůj výtvor do

ruda,“ řekl mu, „a pak jej kalí v oleji, jenom aby ho znovu

vrátil do výhně, tam a zpátky, znovu a znovu, dokud není

kov tak křehký, že praskne po prvním úderu zasazeném

v bitvě. Váš svěřenec má mozek. Musí se ho naučit používat

stejně jako svaly.“

Když Netzke přijal logiku těch slov, souhlasil, ačkoliv

váhavě. A tak mě markrabě začal učit číst. Po první hodině

výuky jsem začal být netrpělivý. „Vysvětlete mi principy

této dovednosti,“ dožadoval jsem se. Když to udělal, ohro

mil jsem ho tím, že jsem popadl text, který používal jako

příklad, Cézarovy Zápisky o válce galské, a přečetl nahlas

několik prvních stran.

Tak jsem získal přístup ke knihovně svého otce.

Ocitl jsem se v nebi. V krátké době jsem přečetl Miltonův

Ztracený ráj, Plutarchovy Životopisy a, nejkouzelnější ze

všech, Utrpení mladého Werthera. Pak jsem pokračoval

k Rouseauovi, Kantovi, Lockemu, Descartesovi, Spinozovi,

Hobbesovi a tolika dalším! Když jsem do knihovny vstu

poval, byl jsem sotva víc než zvíře. Čtení knih ze mě

udělalo člověka.

Možná to byla náhoda, možná ne. Toho večera se ve

mně něco protrhlo. Uvědomil jsem si, že ty zvuky, které

slyším, jsou slova, ačkoliv nejsou vyslovená ani napsaná.

Potajmu jsem naslouchal soukromým myšlenkám lidí ko

lem sebe: jejich strachu, lakotě, chtíči, nenávisti... Nebyla

to příjemná zkušenost. Mnohé, jak jsem později pochopil,

bylo důsledkem toho, že jsem se nacházel v ústředí světové

moci, které k sobě nevyhnutelně, podobně jako hnijící maso

v případě much, přitahuje nejhorší exempláře lidstva. Avšak

i ti nejlepší lidé mívají temné myšlenky a nevítané fantazie.

I kdybych žil v klášteře, mysli svatých bratrů by pro mě

byly utrpením. A protože jsem zvládl čtení, můj trénink se

zbraněmi začal nanovo. Až na to že nyní, protože jsem

XB-1 5

chápal jejich účel, nebo jsem si to přinejmenším myslel, mi ta cvičení byla odporná.

V tak skličující době byl pro mě váš strýc darem z nebes. Myslím, že ve mně spatřoval zrcadlo svého vlastního neštěstí. Oba jsme svou situací opovrhovali, avšak neviděli jsme způsob, jak se osvobodit. Jakkoliv jsem byl mladý, mluvil se mnou, jako bych mu byl roven, otevřeně sdílel své pochyby a lítost. Byl to, jak určitě víte, dobrý člověk. Od něj jsem se naučil, že být člověkem neznamená být nezbytně zlým.

„Pane?“ zeptal jsem se ho jednou. „Proč je svět v knihách o tolik lepší než ve skutečném životě?“

„Lidé často vyprávějí o hádkách, které vedli, a tvrdí, že řekli věci, které je ale napadly až později,“ odpověděl markrabě po dlouhém, zamyšleném mlčení. „Romány představují život tak, jak měl být prožit, a faktografické práce, jako jsou eseje a historické knihy, obsahují myšlenky vyložené bez nevydařených počátků, slepých uliček a snadných předpokladů, ke kterým docházíme. To je vše.“

„Mám v úmyslu myslet jasně napoprvé a žít život, aniž bych dělal chyby.“

Byla to slova nezralého mladíka, ale markrabě odpověděl pouze: „No, možná se staneš prvním člověkem, který tuto dovednost zvládne. Každopádně tě povzbuzuji, abys to zkusil.“

Markrabě mě také naučil základům sesílání ohně pomocí myšlenek, což je dovednost, kterou jsem od té doby zdokonalil daleko nad rámec toho, co si on kdy dokázal představit. Stejně jako čtení, i tato dovednost mi otevřela nové světy. Všechny formy magie jsou pouze projevem jediného talentu – vidím, že přikyvujete, jako byste už měl toto podezření – omezeného pouze mentální kapacitou svého nositele. Většina lidí tímto talentem nedokáže vládnout vůbec. Elitní třída, s jistým tréninkem, dokáže ovládnout jednu dovednost, ke které má predispozice. A tu a tam se nachází hrstka mimořádných jedinců, kteří dokážou ovládnout dvě nebo i tři dovednosti, aniž by je to zničilo.

Těch dovedností existuje celá řada. Zakrátko jsem se stal mistrem ve všech.

Zprávy o mých výkonech se rychle rozšířily celým dvorem. Přebývali jsme ve starém hradě nedaleko ruských hranic – dle vašeho výrazu soudím, že víte, o který jde –, jehož okna byla zazděna a nádvoří zakryta, aby tam lidé jako vy nemohli posílat jestřáby nebo něco podobného a tajně nás špehovat. Nejednou jsem nicméně zaslechl sotva patrné myšlenky doléhající zpoza obložení stěn, což naznačovalo, že máte špehy natolik drobné, že můžou projet na myších malými otvory ve zdivu. Ať už tomu bylo jakkoliv, hrad byl temným místem.

Došlo k tomu proto v pochmurné komnatě nedostatečně osvětlené lampami na velrybí tuk, kde se mě Netzke rozhodl předvést davu vysoce postavených důstojníků. „Je to náš velký den, že?“ mnul si ruce. Pak mě podrobil řadě zkoušek. Ohýbal jsem na dálku železo, levitoval, prohnal jsem si rukou dýku a následně uzavřel a vyhojil ránu, kterou jsem si tím způsobil, přiměl jsem mrtvého králíka poskakovat a pak se zvednout na zadní a zatančit gavotu. Nakonec, jako vyvrcholení, mi Netzke nařídil, abych zničil loutku přivázanou ke kříži na opačné straně místnosti. Nic nemohlo být snazšího. Pomocí myšlenky jsem ji obrátil v popel – a spálil při tom obočí těch, kteří stáli u loutky příliš blízko.

Dav propukl ve spontánní potlesk. Byli samý úsměv.

Já ale dokázal číst jejich temné, ambiciózní myšlenky.

Mongolský čaroděj – dokonce ani u svého dvora neměl

žádné jiné jméno – byl pryč, věnoval se záležitostem říše. Netzke však oznámil, že nyní, když moje vzdělávání skončilo, pro něj nechá poslat a během dvou neděl se konečně setkám se svým otcem.

Další potlesk.

Už jsem vám řekl, že při vytváření mého těla musela být

krutě zneužita zvířata. Pouze jediné zvíře mohlo poskytnout materiál, z něhož vznikl můj mozek se čtyřmi laloky – lidské zvíře. Znal jsem tuto skutečnost skoro od samého začátku. Díky čtení jsem si následně uvědomil, jak ohavný čin to byl, a výsledek byl ten, že jsem se upřímně styděl za svůj původ. Protože jsem toho ale měl víc, čím jsem mohl myslet, než ostatní smrtelníci, a struktura tohoto materiálu byla efektivnější, dokázal jsem při uvažování dělat zázraky neznámé nižším bytostem. V jediném záblesku jsem si uvědomil, že mě můj otec nestvořil jako zbraň, jak jsem se dříve domníval, ale jako hostitele své totožnosti. Pomocí svých vlastních nadpřirozených schopností mě chtěl vystrnadit z mého mozku a převzít moje tělo, jako když si běžný člověk oblékne nový kabát. Byl bych navíc prvním z dlouhé řady, kterých by se takto zmocnil během svého života, jenž by tím pádem mohl trvat tisíc let.

Stál jsem tam přimražen hrůzou.

Netzke si vybral tu nejhorší možnou chvíli k tomu, aby

mě dloubl do žeber a zeptal se: „Budeš sedět po pravici svého otce. Nezapomeneš pak na svoje dávné přátele, že? Co pak pro ně uděláš, he? Co?“

Zlo, jež v něm planulo, bylo jako oslepující plamen. Měl

jsem moc sáhnout do něj a ten plamen utlumit. Kéž mi Bůh odpustí, že jsem to neudělal. Místo toho jsem řekl: „Udělám tohle,“ a uhasil jsem ten plamen úplně.

Zhroutil se mrtvý k zemi.

Všichni přítomní – patřící k nejmocnějším mužům a že

nám říše – viděli, jak jsem to udělal. Když jsem odkráčel dumat do svých komnat, nikdo z nich se mě nepokusil zastavit.

Té noci se na mě hlasy vrhaly s dosud nevídanou zřetel

ností – a všechny se soustředily výlučně na mě. Někteří dvořané se jednoduše báli mé moci. Další doufali, že mě zkorumpují, a pak mě budou vydírat, nebo že ze mě pomocí propracovaných lží udělají svého spojence a důvěřivou naivku. Že mě zabijí a hodí vinu na některého z rivalů. Že přesvědčí někoho jiného, aby mě zabil, a pak ho udají. Že budou povzbuzovat moje ambice a stanou se mými nejvěrnějšími a nejdůvěryhodnějšími patolízaly. V celém hradě byla jediná duše, jejíž myšlenky nebyly násilné a divoké. Napůl šílený z té mentální kakofonie a z pocitu viny, který jsem pociťoval kvůli tomu, jak bezmyšlenkovitě a nenuceně jsem zavraždil mistra zbraní, jsem se zvedl z postele a oblékl se.

Pak jsem došel k pokoji markraběte a zaklepal na dveře.

Jak už jsem věděl díky jeho myšlenkám, byl stále vzhůru.

Seděl tam se sklenicí whisky a s naprostou vážností pře

mýšlel o sebevraždě. Když mě uviděl, odložil sklenici stra

nou a řekl: „Drahý příteli, před okamžikem jsem přemýšlel

o tom, že už na celém světě nezbyla jediná vlídná tvář,

a tu, díky prozřetelnosti, ses objevil ty, abys mi dokázal, že

se mýlím.“

Klesl jsem před markrabětem na kolena, uchopil jeho

ruce do dlaní a vykřikl: „Pane, nesmíte se oddávat tak zlým

myšlenkám, jaké vidím ve vaší mysli. Svět je temné místo,

ale bez vaší přítomnosti by byl ještě temnější. Prosím vás,

nenásledujte Wertherovu cestu k sebezničení.“

Markrabě vypadal překvapeně. Pak řekl: „Neustále za

pomínám, jaký jsi ty pozoruhodný mladík. Takže mi doká

žeš číst myšlenky? Nemělo by mě to překvapovat. Ale mů

žeš být klidný. Dokonce i tento způsob úniku je mi zapo

vězen. Ať už vědomě nebo ne, musím být věrný tvému

otci. A protože si přeje, abych žil, tak žít budu.“

„Takže se vracíme k naší věčné diskuzi: zda existuje či

neexistuje svobodná vůle, a pokud ano, proč je odepřena

takovým, jako jsme my.“

„Těžko se ta diskuze dá nazývat věčnou,“ prohlásil mar

krabě s lehkým pobavením, „protože se známe pouhý mě

síc. Nicméně ano, vedli jsme ten rozhovor již dříve.“

Zmítán bouří emocí, k jejichž popisu by bylo potřeba

Goetheho, jsem vyhrkl: „Povězte mi. Kdybyste byl osvo

bozen od všech omezení, co byste udělal?“

„Vyčistil bych tento hrad ohněm a zabil všechny, kdo

v něm jsou,“ odpověděl markrabě. „S výjimkou zde pří

tomných, pochopitelně.“

„A kdyby vám to bylo upřeno? Jaká by byla vaše druhá

volba?“

„Zapomnění,“ odpověděl bez váhání.

Mé srdce pokleslo. Viděl jsem jeho myšlenky a věděl

jsem, že můj mentor vyslovil pouze jednoduchou pravdu.

Jakkoliv byl ten stařec moudrý, byl slepý ke všem ostatním

možnostem, s výjimkou těch, které byl vychován ctít.

„Běda,“ pravil jsem, „doufal jsem v jinou odpověď.“ Protože

jsem ho ale natolik respektoval – nezapomínejte, že byl je

dinou morální autoritou, kterou jsem znal –, cítil jsem, že

nemám na vybranou.

Sáhl jsem do jeho mysli a vysvobodil ho zpod nadvlády

mého otce.

* * *

Homunkulus se odmlčel.

„Slyšel jsem zvěsti, co následovalo,“ řekl po nějaké chvíli

Ritter. Což byla lež, protože to byla formální hlášení. Pak

po pravdě dodal: „Neměl jsem tušení, že v tom figuroval

můj strýc.“

„U otcova dvora bylo mnoho čarodějů. Takže byl mar

krabě nakonec nevyhnutelně zabit, a on věděl, že k tomu

dojde. Avšak až poté, co vykonal svou pomstu. Více než

hodinu řádil v chodbáchi hradu. V té době jsem si myslel,

že jsem udělal správnou věc. Svůj svět jsem tím však při

6 XB-1




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.