načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: XB-1 2019/1 – Redakce XB-1

XB-1 2019/1

Elektronická kniha: XB-1 2019/1
Autor: Redakce XB-1

– Zahraniční SF. – Michael Swanwick: Hvězdný expres – (Starlight Express, 2017, překlad Ľudovít Plata) – Stephen Gallagher: Mezi ovčáky – (Shepherds’ Business, 2017, překlad Blanka Petáková) – Henry Lion Oldie: ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  50
+
-
1,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XB-1
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 84
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-020-3203-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zahraniční SF.

Michael Swanwick: Hvězdný expres

(Starlight Express, 2017, překlad Ľudovít Plata)

Stephen Gallagher: Mezi ovčáky

(Shepherds’ Business, 2017, překlad Blanka Petáková)

Henry Lion Oldie: Vitraje patriarchů

(Витражи Патриархов, 1992, překlad Konstantin Šindelář)

  •  

Domácí SF

Alfred Barsch: Náruč Leviatanova

Vladimír Zábrodský: Sui Generis

Jiří Štraub: Tygře, tys mi lhal

Pavel Houser: Místa města

  •  

Publicistika

Robert Kostěnec: Znamení vlka I

  •  

Fantastická věda

Kráter skrytý pod ledovcem;

Robotický společník do kosmu: „Patrik“ pro 21. století;

Dilema komunikace a spolupráce

  •  

Filmfaroniáda

Filmové premiéry; Climax;

Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny; Příšerky z vesmíru;

Hotel Transylvánie 3 – Příšerózní dovolená; Klapka!

  •  

Vivisektor

Čtenáři čtenářům; Eduard Martin: Chceš být král?;

Hildur Knútsdóttir: Krvavá zima; Miroslav Žamboch: Bakly – Hledání smrti;

Oskar Fuchs: Hitokiri; Karin Tidbecková: Amatka;

Gardner Dozois (ed.): Kniha mečů; Sergej Lukjaněnko: Kvazi;

Ivo Harák: Pět povídek z nadskutečna; Nnedi Okoraforová: Kdo se bojí smrti;

Marie Lu: Warcross; Eliot Schrefer: Stíny džungle 1 – Mau a poutníci noci;

Maryla Adamcová: Krycí jméno Hortenzie

Stephen King, Owen King: Růženky; Odysseus; Nové knihy

  •  

Autor obálky: Maciej Garbacz

 

Zařazeno v kategoriích
Redakce XB-1 - další tituly autora:
 (e-book)
XB-1 2015/08 XB-1 2015/08
 (e-book)
XB-1 2016/05 XB-1 2016/05
 (e-book)
XB-1 2014/06 XB-1 2014/06
 (e-book)
XB-1 2014/04 XB-1 2014/04
 (e-book)
XB-1 2017/08 XB-1 2017/08
 (e-book)
XB-1 2019/6 XB-1 2019/6
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1. americký spisovatel Kevin J. Anderson (Star Wars, Akta X, Sága sedmi sluncí...) s Lucií Lukačovičovou; 2. Leonard Medek;

3. Ondrej Herec; 4. hluboce zamyšlený Míra Žamboch; 5. Jiřina Vorlová dostala cenu Fénixconu za dlouholetou koordinátorskou činnost

v Ceně Karla Čapka; 6. Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská; 7. autoři knihy Space opera 2018 (F. Vrbenská, M. Hokeš, L. Lukačovičová

a J. Kotouč se zájmem sledují koho trefí editor knihy zátkou šampaňského; 8. vítěz soutěže Daidalos A. Barsch a originální ilustrace k jeho

povídce v rukou V. Ríši a A. Rusevského; 8. J. Vorlová ocenila spolupráci V. Ríši na CKČ jeho nejoblíbenějším pitím; 9.A. Rusevský křtí

Space Operu 2018; 10. Marie Domská skončila v Daidalovi na třetím místě; 11. diváctvo sledující vyhlašování výsledů cen a křtění knih.

1

10

8

7

7

65

32

4

9

11



2

XB-1

Sci-fi klub

ANDROMEDA Plzeň vyhlašuje

30. ročník literární soutěže

O Stříbřitělesklý halmochron

Soutěžní podmínky

Zaslané povídky musí být v žánru sci-fi,

upřednostňujeme zejména povídky na

téma cestování časem.

Musí jít zásadně o dosud nepublikované

povídky v českém nebo slovenském ja

zyce. Rozsah povídky je omezen na 40

normostran (doporučený formát je řád

kování 1,5, písmo Times New Roman,

velikost písma 12, výchozí okraje 2 cm)

Každý autor může zaslat do soutěže ma

ximálně tři povídky. Soutěž je NEANO

NYMNÍ - tzn. příspěvky musí mít v hla

vičce jméno autora či alias, pod kterým

budou uváděny. Texty musí být zaslané

e-mailem nebo na CD/DVD, napsané

v běžném textovém editoru (ve formátu

*.doc, *.docx, *.odt, *.txt apod.) Sou

bory by neměly obsahovat viry zná

mého či neznámého původu.

NEZAPOMÍNEJTE UVÉST ZPÁ

TEČNÍ POŠTOVNÍ ADRESU!

SFK ANDROMEDA si vyhrazuje právo

na zveřejnění soutěžních povídek ve

svém klubovém fanzinu.

Prosíme autory, kteří nesouhlasí se zve

řejněním svého příspěvku na internetu,

nechť nás na to laskavě upozorní.

Uzávěrka soutěže je dne 30. dubna

2019. Vyhlášení výsledků proběhne

během září 2019.

Ocenění autoři obdrží knižní odměnu,

pamětní diplom a sborník oceněných

prací, vítěz se stane držitelem funkčního

modelu Halmochronu. Všichni účastníci

soutěže obdrží elektronickou verzi sbor

níku se všemi soutěžními povídkami.

Soutěžní příspěvky zasílejte na e-mailo

vou adresu: endymion@email.cz , nebo

na adresu: Petr Kaufner; Kralovická 41;

323 32 PLZEŇ, kde získáte i další in

formace. Pořadatelé se zavazují, že

osobní údaje účastníků soutěže nepo

skytnou žádné třetí osobě a využijí je

pouze pro komunikaci s autory prací.

Lednové cony

TOLKIENCON

11. 1. 2019 – 13. 1. 2019

Sedmnáctý ročník setkání fanoušků díla

J.R.R. Tolkiena. Čekají vás tematické

přednášky, semináře, hudební a další

vystoupení a prostě víkend ve společ

nosti všech, pro které je Středozem

přece jen něčím trochu víc než jen jed

ním z mnoha fiktivních literárních a fil

mových světů. FB stránka:

https://www.facebook.com/tolkiencon/

FB událost: https://www.face -

book.com/events/2212531828985253/

ZŠ Grafická, Grafická 13, Praha

CosPles

26. 1. 2019

Fandové a fanynky (nejen) japonské

kultury, přijďte se pobavit. Cos playeři

a cosplayerky, pojďte se předvést ve for

málních verzích svých kostýmů a uká

zat, že ne vždy platí čím méně látky, tím

lepší cosplay!

Předprodej vstupenek a další informace

najdete na webu

https://cosples.otaku.cz/2018.

Minimální věk účastníků 15 let.

FB událost: https://www.face -

book.com/events/181002829508757/

FB stránky: https://www.face -

book.com/otakubrno/

BOBYHALL, Sportovní 2a, Brno

PragoFFest

31. 1. 2019 – 3. 2. 2019

Velký festival popkultury s pestrou zá

bavou pro hráče, fanoušky, geeky...

Hry na konzolích a počítačích, deskové

a karetní, hry miniatur, RPG... Sci-fi,

věda a technologie; horor, fantasy, mýty

a historie; anime, komiks... Hraní a tur

naje; seriály a filmy; přednášky, besedy,

workshopy, soutěže...

FB událost: https://www.face -

book.com/events/2218329488414078/

Modrá škola, Kupeckého 576, Praha

Přebor

autorů fantastiky 2018

V PAF jsou autoři fantastiky hodnoceni

na základě bodů, které jim byly uděleny

za umístění jejich povídek a románů

(prací) v literárních soutěžích zahrnu

tých do PAF za období jednoho roku

(kompletní pravidla http://paf.fan -

dom.cz/pravidla.php). Za 10 let sledova

ných PAFem (tj. 2008-2018) prošlo

soutěžemi 8886 povídek. V roce 2018

bylo v soutěžích evidováno celkem 512

povídek. Do PAF se probojovalo 91

povídek od 67 autorů

Výsledky

1. Moravcová Irena 22

2. Klepal Petr 17

3. Sněgoňová Kristýna 15

4. Mertlíková Věra 13

5.-6. Tomšů Radmila 11

5.-6. Kolbaba Radovan 11

7.-9. Moravec Zbyněk 10

7.-9. Fiedlerová Veronika 10

7.-9. Barsch Alfred 10

10. Vrobelová Barbora 9

Jsou cony přežitek?

Tato svatokrádežná myšlenka mě napadla po příjezdu z velmi vydařeného, leč fyzicky namáhavého (alespoň pro mne) Fénixconu. Tam jsem se doslechl o tom, že některé cony by měly končit. No což, vždy když něco končí, tak určitě někde něco začíná... tedy alespoň se to tak říká a já v tomto případě doufám, že tomu tak bude. Na jednu stranu to chápu: jak člověk stárne, musí občas přehodnotit priority (manželka se například nemusí nejpříznivěji dívat na to, že se její druhá polovička několik měsíců zabývá ve volném čase přípravou setkání podivných existencí, kteréžto do rodinné kasy nepřinese zhola nic, nebo může být i zdatný pořadatel dlouholetým pořádáním nějaké akce znaven). V Česku je prý každoročně kolem padesáti conů různých velikostí, od těch nejmenších pro několik kamarádů na jedno odpoledne až po ty veliké, kterých se účastní stovky až tisíce lidí. Faktem je, že scifisti jsou v tomto směru podivná skupina lidí, protože neznám žádné jiné volné uskupení, které by se takovýmto způsobem scházelo. Snad kdysi trampové. Často se nyní mluví o tom, že mládež jen sedí u počítačů, eventuelně neodtrhne mobil od ucha, ale když se na třídenním Istroconu vystřídá několik tisíc lidí ve věku leckdy nedospělém, říkám si, že to ještě není tak špatné. Mimochodem, všiml jsem si, že i na tom výše zmíněném Fénixconu se návštěvníci víc bavili mezi sebou, než pomocí přístrojů. Snad jen když se někam zatoulal vlastník klíče od pokoje, tak nastalo žhavení elektroniky. Jsem již ve věku spíše pozorovacím než organizátorském a všímám si, že se v organizačních týmech naštěstí objevují nové, mladé tváře, a tak pevně doufám, že ona svatokrádežná myšlenka v mé hlavě zapadne kamsi do zaprášených hlubin a já budu moct i nadále semotámo jezdit na nějaké to setkání, kterému se říká con, abych mohl v klidu proklábosit s lidmi stejné krve.

Vlado Ríša


Nosič vody Flaminio bydlel v nejstarší části prastarého

města Řím mezi popolo minuto, úředníky, řemeslníky, dělníky a podobnými existencemi, které si nic lepšího dovolit nemohly. Z jeho bytu byl výhled na piazza dell’Astrovia, jež byla přes den ucpána turisty ze čtyř planet, přicházejícími obdivovat ruiny a stíny někdejšího impéria. Proudili do pradávné přenosové stanice, jejíž kamenná podlaha lehce hučela pod nohama, protože její energetickou dráhu stále pohánělo magma, i když pozice hvězd se změnily už před staletími a kdokoli, kdo by do projektoru vstoupil, by byl přeložen do složité vlnoplochy neutrin a vystřelen ze Země, aby navěky padal mezi hvězdami.

Lidské bytosti kdysi takové věci vyráběly. Teď ani nevě

děly, jak je vypnout.

Za horkých nocí spával Flaminio na kavalci na střeše. Ně

kdy, když upíral zrak na jiskřící ionizační čáru, kterou energetická dráha načrtávala skrze atmosféru, následoval ji ve svých představách kolem tří měsíců Země a dál ke hvězdám. V takových okamžicích cítil její přitažlivost; sladký toužebný tah, díky němuž se k ní v temnotách stahovali sebevrahové – kradmé stíny tiše klouzající po matně zářících schodech, jako milenci směřující na dostaveníčko.

Flaminio si přál, aby se býval narodil před dávnými časy,

kdy bylo možné odcestovat pomocí hvězdného expresu z unavené staré Republiky k nemožně vzdáleným světům uhnízděným hluboko v Galaxii. Jenže během toho tisíciletí od pádu civilizace odcestovalo z Astrovie mimo planetu nespočet lidí, a žádný se nikdy nevrátil.

Jedině snad s výjimkou ženy v bílém.

Flaminio se vracel domů z lázní, když ji spatřil, jak se vy

nořuje z Astrovie. Byl zrovna volební týden, a tak mu místní funkcionář dopřál saunu a vydrhnutí kůže výměnou za jeho hlas. Když vyšel do noci, všechna světla jasně zářila a všechny povrchy byly hladké a nablýskané, jako kdyby se jeho tělo proměnilo ve sklo a nekladlo vjemům z okolního světa ani ten nejmenší odpor. Cítil se naprosto nefalšovaně šťastně.

Pak se najednou neustálé hučení pod nohama na chvíli

odmlčelo, jako kdyby velké srdce světa vynechalo jeden úder. Flaminia něco přinutilo, aby se podíval nahoru, a náhle měl pocit, že vidí ženu sestupující z nikdy nepohasínajícího světla přistávací zóny.

Byl to jenom okamžik, a pak si uvědomil, že se musel

zmýlit.

Žena měla na sobě bílou róbu z látky, jakou Flaminio ještě

nikdy nespatřil. Byla zářivě lehká a při každém ženině pohybu klouzala po jejím těle s jednoduchou elegancí. Ochromeně se díval, jak žena váhavě vystupuje z Astrovie a oběma rukama se přidržuje zábradlí.

Rozhlížela se po náměstí, vypadala zmateně a zneklidněně,

jako kdyby musela čelit novému, neznámému světu.

Flaminio už tento pohled viděl, u budoucích sebevrahů.

Přicházeli k Astrovii nejdříve za denního světla, doprovázeli

turistické prohlídky, které se zde zastavovaly jen krátce cestou

ke Koloseu, Pantheonu a Altairské bráně, ale později se vra

celi sami a v noci, jako můry nutkavě kroužící kolem smrti

a transformace, ve stále menších a horečnatějších kruzích,

až se nakonec zastavili pod Aldebaranským schodištěm, ro

zechvělí a bezmocní jako střízlík v kočičí tlamě.

To je to, co se tady děje, rozhodl se Flaminio. Žena došla

až k přenosovému paprsku, zaváhala a otočila to. Zatímco

se na ni díval, zvedla ruku k ústům. Světle modré drahokamy

na jejím stříbrném náramku se leskly. Byla velice osamělá

a jemu jí bylo nesmírně líto.

Impulzivně ji uchopil za paži a řekl: „Jsem tady, zlato.“

Polekaně se na něj podívala. Zatímco Flaminio měl naru

dlou pokožku a hrubé rysy tváře, které zdědil po terrafor

mátorech Marsu, žena měla aristokratické črty, hnědé oči,

vysoké lícní kosti a široký nos starobylé africké krve. Za

šklebil se na ni, jako by cítil veškerou bezstarostnou sebe

důvěru světa, a pomyslel si: No tak. Jsi příliš krásná na to,

abys umřela. Zůstaň a objev znovu radost ze života.

Po dobu jednoho nádechu dlouhého jako veškerá existence

světa žena nereagovala. Pak přikývla a usmála se.

Odvedl ji.

Když se s ní Flaminio vrátil do svého pokoje, nevěděl si

najednou rady, co dál. Ještě nikdy si domů nepřivedl ženu

za jinými než romantickými účely, a jak s překvapením zjistil,

nepociťoval ani tu nejmenší touhu mít s touto ženou sex.

Proto jí přenechal svou úzkou postel a nabídl jí šálek bylin

kového čaje. Sám se uložil na složenou přikrývku na zem

ke dveřím, kde by ho musela překročit, pokud by se pokusila

vrátit k Astrovii. Pak šli oba spát.

Ráno se Flaminio probudil před úsvitem a vydal se na své

obchůzky. Měl smlouvu se sedmipatrovým domem, a i když

obyvatelé nejvyšších pater patřili mezi ty nejchudší z chu

dých, vodu potřebuje každý. Když se vrátil domů, udělal

svému hostu snídani.

„Stat grocera?“ zeptala se a pozvedla kaši s klobásou.

Pak, když Flaminio zavrtěl hlavou a rozpřáhl ruce na zna

mení, že nerozumí, vzala do úst malé sousto a znechuceně

ho vyplivla. Chléb jí ale chutnal, a nad pomeranči a graná

tovými jablky dávala najevo překvapení a potěšení. Espresso

vypila, jako by to bylo přesně to, na co je zvyklá.

Nakonec, protože ho nenapadlo nic jiného, co by mohl

udělat, ji vzal za Velkým Albinem.

* * *

Velkého Albina předváděli ve sklepení nedaleko via Do

lorosa. Kdysi dokázal přitáhnout davy natolik početné, že

ho mohli předvádět v dómech a jiných prostorách, kde si

3XB-1

Hvězdný expres

Michael Swanwick

(STARLIGHT EXPRESS)


mohl stoupnout a natáhnout své končetiny do plné délky. Ale to už bylo dávno. Nyní se krčil na všech čtyřech v místnosti, která byla sotva dost velká, aby se do ní vešel. Byly tam tři řady dřevěných tribun, ne zcela zaplněné, ze kterých mu turisté kladli otázky, a on na ně zdvořile odpovídal.

Flaminio mohl Velkého Albina navštěvovat tak často jak

jen chtěl, protože když byl malý, zjistil, že Albino ví věci, které neví nikdo jiný. Třináctkrát během jediného měsíce se mu podařilo dát dohromady penci, takže mohl obra kropit svými otázkami. Během poslední z těchto návštěv Albino řekl: „Tohohle sem odteď pouštějte zadarmo.“

Takže pochopitelně, první otázka, kterou mladý Flaminio

položil poté, co byl poprvé vpuštěn bez placení, zněla: „Proč?“

„Protože nekladeš stejné otázky jako všichni ostatní,“ od

pověděl Albino. „Nutíš mě přivolávat vzpomínky, o kterých jsem si myslel, že už jsem je zapomněl.“

Dnes nicméně turisté kladli pořád tytéž jednotvárné otázky

jako obvykle.

„Jak jsi starý?“ zeptala se nějaká žena.

„Je mi tři tisíce osm set čtyřicet sedm let a skoro jedenáct

měsíců,“ odpověděl Albino vážně.

„Ne!“ vykřikla turistka. „Opravdu?“

„Byl jsem zkonstruován tak, abych nikdy nezestárl, v do

bách, kdy lidstvo mělo moc dělat takové věci.“

„Můj učitel-mentor říká, že žádní nesmrtelní neexistují,“

ozvalo se vážně zamračené dítě.

„Jako každý jiný člověk, i já se mohu stát obětí nehody

nebo neštěstí, takže v žádném případě nejsem nesmrtelný. Ale nestárnu, ani nepodléhám žádným známým nemocem.“

„Jak to tak slyším, já myslím, že ty ten nejvíc šťastný člo

věk na světě,“ prohlásil muž se silným russikánským přízvukem. „Ale pak mě napadá, že nejsou žádné ženy tvojí velikosti, takže myslím, že možná nejsi.“

Publikum se zasmálo. Albino počkal, až smích odezní

a s mírným úsměvem řekl: „Pomyslete ale na to, o kolik méně musím chodit ke zpovědi než vy.“

Znovu se zasmáli.

Flaminio vstal a žena v bílém rovněž.

„Přišel jsi mi představit svou nastávající, nosiči vody?“

zeptal se Albino. „Pokud ano, jsem poctěn.“

„Ne, spíš jsem ti přivedl velkou hádanku – ženu mluvící

jazykem, který jsem nikdy neslyšel, ačkoli Římem každodenně procházejí lidé z celého světa.“

„Opravdu?“ Samotná Albinova hlava byla větší než žena,

která před ním stála. Pomalu hlavu sklonil a dotkl se čelem podlahy u ženiných nohou. „Madam.“

Žena vypadala pobaveně. „Vuzet gentdom.“

„Graz mairsy, dama.“

Když zaslechla, že někdo promluvil jejím jazykem, zala

pala po dechu. Pak začala mluvit, Flaminiovi připadalo, že to nebere konce, a gestikulovala přitom: směrem k Flaminiovi, k Astrovii, nahoru k obloze. Až dokud Albino konečně nezvedl prst, aby ji umlčel. „Málem bych si myslel, že je šílená,“ prohlásil. „Ale na druhou stranu... mluví jazykem, který jsem ještě před hodinou považoval za mrtvý. Takže

kdoví? Ať už je pravda jakákoli, není to něco, co bych byl

ještě včera považoval za možné.“

„Co ta žena říká?“ zeptal se někdo z publika.

„Říká, že není z této planety, ani z žádné jiné ve Sluneční

soustavě. Říká, že přichází z hvězd.“

„Z hvězd se nikdo nevrátil už celá staletí,“ ušklíbl se jeden

muž.

„Ano. A přesto je tady.“

* * *

Dle Albinových slov se žena jmenovala Szette. Tvrdila,

že pochází z Opale, největší ze tří obyvatelných planet obí

hajících kolem Achernaru. Když byla dotázána, jestli zva

žovala sebevraždu, zatvářila se šokovaně a odpověděla, že

sebevražda je hřích, protože pokud se člověk sám zabije,

zoufá si na Boží milost. Pak se zeptala, co je tohle za planetu,

a když Albino odpovědět, že „Země“, rozhodně zavrtěla hla

vou.

Mnohem později, ve Flaminiových vzpomínkách, vypadala

podstata toho rozhovoru, očištěná od záplavy cizích slov

a váhavého překladu, jenž musel být zkrácen, protože platí

cím zákazníkům připadal nudný, ale pokračoval ještě po

jistou dobu po skončení představení, následovně:

„To není možné. Měla jsem v plánu Zemi navštívit. Proto

jsem si ji předem nastudovala, a takové to tady není. Země

je úplně jiná.“

„Možná jsi studovala jinou část Země,“ navrhl Albino.

„Tato planeta nabízí širokou škálu prostředí.“

„Ne. Země je bohatý svět, jeden z nejbohatších v Galaxii.

Tohle místo je velmi chudé. Muselo být pojmenované po

Zemi tak dávno, že už si nepamatujete, že se tady lidská

rasa nezrodila.“

„Možná,“ uznal nakonec Albino mírně. „Myslím si nic

méně, že existuje jednodušší vysvětlení.“

„Jaké vysvětlení? Prozraď mi ho!“

Albino však jen zavrtěl hlavou, stejně těžkopádně a tvr

dohlavě jako slon. „Nepřeji si být do této hádanky zatažen.

Můžeš jít. Dopřej mi ale chvilku o samotě s mým malým

přítelem, buď tak hodná. Potřebuji mu říct něco osobního.“

Pak, když byli s Flaminiem sami, Albino řekl: „Nezaplétej

se s touhle Szette citově. Není na ní nic trvalého. Je to jenom

cestovatelka – podle tvých standardů movitá, avšak je jako

motýl přelétající od hvězdy k hvězdě, bez účelu nebo ná

sledků. Opravdu si myslíš, že je hodna tvého obdivu?“

„Ano!“ To slovo se vyrvalo z hlubin Flaminiovy duše.

„Ano, myslím!“

Albino řekl, že do toho nechce být zatažen. Zjevně mu na

tom ale záleželo natolik, že informoval protettori, protože

později toho dne přišli Szette zatknout a odvedli ji k měst

skému soudu. Tam byla náležitě obviněna, prohlášena za že

bráka, byl jí schválen příspěvek na živobytí, a pak byla pro

puštěna na základě Flaminiovy záruky, kterou se zavázal při

jmout jakékoli pokuty, poplatky, vězení nebo trest místo ní,

pokud by se pokusila vyhnout spravedlnosti. Během týdnů,

kdy čekali na její soud, ji naučil mluvit římsky. Pronajala si

4 XB-1


pokoje, které Flaminiovi připadaly luxusní, ačkoli jí zjevně ne, a oba je do nich přestěhovala. Během dne, po práci, jí ukázal všechny památky.

V noci spali odděleně.

To byla pro Flaminia matoucí zkušenost, protože se nikdy

nedělil o bydlení s žádnou ženou kromě své matky a žen, se kterými měl intimní poměr. Když nebyli spolu, myslel na ni neustále, ale v její fyzické přítomnosti zjišťoval, že žádný romantický vztah nepřichází v úvahu.

Jejich rozhovory byly nicméně úžasné. Sedávali u stolu

v kuchyni, Flaminio kladl Szette otázky a ona si procvičovala nový jazyk tím, že mu vyprávěla o mnoha světech, které navštívila.

Achernar, vyprávěla, rotuje tak rychle, že je na rovníku

vyboulený a na obloze Opale vypadá jako velké modré vejce. Jeho společníkem je žlutý trpaslík, a když se planeta a obě hvězdy ocitnou v jedné linii, bývá vyhlašován svátek, během něhož se všichni oblékají do zelené, pijí zelené lihoviny, natírají své dveře a města nazeleno a nalévají zelené barvivo do řek a kanálů. Takové uspořádání je ale vzácné – ona sama zažila za celý svůj život jenom jedno.

Sněhopád je ledový svět obíhající kolem těsného shluku

tří bílých trpaslíků, jejichž světlo je tak matné, že jsou na věčně černé obloze nerozlišitelní od ostatních hvězd. Jeho hory byly vytvarovány do jemných krajkových fantazií, do kterých jsou zapleteny habitaty, v nichž je vzduch udržován tak teplý, že jeho obyvatelé nosí šperky a nic moc jiného.

Obyvatelé Typhonne, vodního světa, jehož povrch je bi

čován téměř neustálými bouřemi, přetvarovali svá těla natolik, že je už ani nelze považovat za lidi. Vybudovali podmořská města na oceánských mělčinách, a když cítí, že se blíží jejich smrt, odplují do chladných temných hlubin příkopů, aby o nich už nikdy nikdo neslyšel. Jejich slunce je červený trpaslík, ale ani jeden ze sta u nich tenhle fakt nezná.

Dál a dál, dlouho do noci, poletovala Szetteina slova, jako

ptáci nad obkládanými střechami Věčného města. Flaminio poslouchal, příležitostně opravoval její gramatiku nebo ji učil slova, která neznala, a ve své představivosti cestoval od hvězdy ke hvězdě, od Algolu přes Miru až k Zaniahu.

* * *

Konečně nastal den Szetteina soudu. Protože byl Albino

nezbytným svědkem a do budovy městského soudu by se jeho obrovské tělo nevešlo, přišli soudci za ním. Tribuny byly rozmontovány, aby udělaly místo lavici se sedmi židlemi, ze které soudci vyslechli nejdříve Flaminia, pak Albina, a poté Szette. Posledním svědkem byla inženýrka-archivářka z Astrovie.

„Už k tomu kdysi došlo,“ řekla žena. Byla stará, učená,

stylově oblečená. „Ale ne za našich životů. No... možná za jeho života.“ Kývla směrem k Albinovi a nejeden soudce se pousmál. „Je to velice vzácný úkaz, a abyste ho pochopili, musím vám nejdříve trochu vysvětlit, jak Astrovia funguje.

Přehnaně zjednodušeně by se dalo říct, že je tělo cestova

tele proměněno z hmoty v energii. Poněkud blíže k pravdě

by bylo tvrzení, že je cestovatelovo tělo přečteno, zazname

náno, rozloženo, a pak vysláno jako signál na nosném papr

sku. Když se paprsek dostane – nebo tedy spíš dostal – do

cíle, signál je přečten, zaznamenán, a pak využit k opětov

nému vytvoření cestovatele. Záznamy se uchovávají pro pří

pad, že by došlo k přerušení přenosu. V takovém případě

stačí cestovatele jednoduše odeslat znovu. Je to taková po

jistka.“

Inženýrka-archivářka se odmlčela kvůli případným dota

zům. Když žádné nezazněly, pokračovala: „Prozkoumala

jsem naše záznamy. Zhruba před dvěma tisíci lety přišla na

Zemi žena, která byla identická s tou, již vidíte před sebou.

Zůstala tady rok, a pak odešla. Co si o našem světě myslela,

nevíme. Bezpochyby je už dávno mrtvá. Nedávno došlo

k záchvěvu země – příliš malému na to, aby jej zaznamenaly

lidské smysly –, který podle všeho narušil cosi v pochodech

Astrovie. Ta vytvořila duplikát oné ženy takové, jaká byla,

když poprvé dorazila do Říma, a vypustila jej do ulic. Tím

duplikátem je žena, o jejímž osudu právě rozhodujete.“

Jeden ze soudců se naklonil kupředu. „Říkáš, že už k tomu

kdysi došlo. Kolikrát?“

„Tři případy, o kterých víme. Je pochopitelně možné, že

jich bylo víc.“

Jak svědectví pokračovalo, Szette pořád víc a víc bledla.

Když dospělo až sem, sevřela Flaminiovu paži tak silně, až

si myslel, že si poláme nehty.

Soudci se beze spěchu šeptem poradili. Nakonec jeden

z nich řekl: „Mohla by žena, která si říká Szette, předstou

pit?“

Szette poslechla.

„Shodli jsme se na tom, že jednoduše díky tomu, kým jsi

– nebo, přesněji řečeno, díky tomu, že jsi svou napodobeninou

– toho víš hodně o pradávných dobách a o postojích tehdej

ších lidí, což by mohlo zajímat historiky ve Figlia della Sa

pienze. Umožníš, aby tě tam vyzpovídali renomovaní učenci,

třikrát týdně. Dostaneš za to náležitě zaplaceno.“

„Dva dny,“ štěkl právník, kterého Velký Albino najal pro

Szette. „A víc než náležitě.“

Soudci se znovu poradili. „Dva dny,“ souhlasil jejich

mluvčí. „Náležitě.“

Právník se usmál.

* * *

Té noci si Szette stáhla náramek, bez kterého ji Flaminio

ještě nikdy neviděl, rozevřela mu svou náruč a řekla: „Pojď.“

Šel.

To, jak ho svírala, když se milovali, jako kdyby byl dře

věnou kládou a ona námořníkem, jemuž hrozí utonutí, a zne

pokojivá intenzita, se kterou studovala jeho obličej, když

skončili, s výrazem stejně nečitelným jako ledový měsíc,

Flaminiovi napovědělo, že se v ní něco změnilo, i když ne

dokázal přesně říct co.

Flaminio věděl o Szette jenom tohle: že pochází ze světa

zvaného Opale obíhajícího kolem hvězd Achernar A a B.

5XB-1


Že miluje temnotu noční oblohy a věk římských ruin. Že

nejí maso. Že ho má velmi ráda, ale nic víc.

To poslední Flaminia nesmírně bolelo, protože on byl do

ní beznadějně zamilovaný.

* * *

Flaminio měl lehký spánek. Uprostřed noci zaslechl nějaký

zvuk – možná kroky na odpočívadle schodiště, nebo zavírající

se dveře – a jeho oči se prudce rozevřely.

Szette byla pryč.

Všechny pokoje bytu byly prázdné, a když ji šel Flaminio

hledat na balkon, nebyla ani tam. Civěl na bitvami zjizvené

měsíce, které na něj shlížely s opovržením. Pak se mu

všechny noční zvuky města vzdálily a v té bublině ticha mu

páteří proběhl záchvěv hrůzy. Pochopil totiž, kam Szette šla.

* * *

Nebylo těžké ji dohnat. Nepospíchala a Flaminio běžel

nejrychleji, jak dovedl. Když se však před ní s funěním za

stavil, varovně zvedla ruku. Bleděmodré kameny na jejím

náramku se jasně blýskaly.

Nemohl se pohnout.

Nemohl promluvit.

„Byl jsi na mě tak hodný,“ řekla Szette. „Doufám, že mě

nebudeš nenávidět, až si uvědomíš proč.“

Obrátila se k němu zády. S nenucenou ladností vyšla po

schodišti. Stejně jako mnozí jiní před ní, i ona zaváhala. Pak,

s náhlou rozhodností, vstoupila do paprsku.

Flaminio ji nemohl nijak zastavit. Avšak zároveň s tím,

jak se Szetteino tělo dematerializovalo, zaslechl neobvyklý

zvuk, výkřik, který vyšel z jeho vlastních úst.

To, co udělal vzápětí, by se nedalo nazvat impulzivním

činem. Pečlivě si to promyslel, a i když mu to trvalo jenom

okamžik, jeho rozhodnutí bylo pevné. Vyběhl po schodech

k paprsku, odhodlaný připojit se k Szette na její nekonečné

cestě nikam. Chtěl nabídnout své tělo vesmíru a duši za

pomnění. Byl si jistý, že až se dostane k paprsku, neza

váhá.

Rameno, které mu vrazilo do hrudi, ho na místě zastavilo.

Jedna ruka ho popadla za rameno, další za loket. Obklíčili

ho tři protettori se zamračenými výrazy. „Budete muset jít

s námi, pane,“ řekl jeden z nich, „aby vás toho sebevražed

ného impulzu zbavili.“

„Jsem občan! Znám svoje práva! Bez kontraktu mě zastavit

nemůžete.“

„My ale kontrakt máme, pane.“

Odvlekli ho do cellularu. Ten se kolem něj zavřel a odnesl

ho pryč.

* * *

Když ho propustili z terapie, neschopného v danou chvíli

ani kdykoli v budoucnu ukončit vlastní život, zašel Flaminio

navštívit jedinou bytost na světě, která na něj mohla vystavit

kontrakt, a zeptal se: „Proč jsi mě nenechal zemřít?“

„Pro mě jsou vaše životy jako životy jepic,“ odpověděl

Velký Albino. „Užij si ty vzácné vteřiny, které ti zbývají.“

„A náramek? Proč jsi mi neřekl o jejím náramku?“

„Až do té noci jsem si na něj nevzpomněl. V dobách, kdy

byl svět bohatý, nosili cestovatelé takové náramky běžně.

Jako ochranu před obtěžováním. A aby si v případě potřeby

mohli přivolat pomoc. Byl to ale malý a nedůležitý detail

v komplexní a různorodé době.“

Flaminio měl už jenom jednu otázku: „Jestli jsem dělal

jenom to, co po mně chtěl náramek, jak to, že ty city nezmi

zely?“

Albino se tvářil nesmírně smutně. „Želbohu, příteli, vypadá

to, že ses do ní opravdu zamiloval.“

* * *

Ještě téhož dne opustil Flaminio Řím a stal se tulákem.

Nikdy se neoženil, i když měl mnoho milenek, jak placených,

tak těch druhých. Stejně tak se nikdy nikde neusadil na delší

dobu. Když už byl starý, často tvrdíval, že obešel svět kolem

dokola osmačtyřicetkrát, a že viděl všechno, co bylo k vidění

na všech čtyřech obývaných planetách Sluneční soustavy,

i mnoho dalšího. Všechno to byla pravda, kterou si bylo

možné ověřit, pokud by někdo prohledal záznamy o jeho

místech pobytu během těch desetiletí. Když byl ale opilý,

přiznával, že nikdy nebyl nikde ani neviděl nic, co by za vi

dění stálo.

Poprvé vydáno v magazínu F&SF

v září roku 2017

Přeložil Ľudovít Plata.

6 XB-1

MEDAILONEKMEDAILONEK

MICHAEL SWANWICK

Americký autor (nar. 1950) je českým čtenářům dobře znám

díky své povídkové tvorbě, vždyť za ni také získal pětkrát

cenu Hugo, ale i World Fantasy Award či Pamětní cenu The

odora Sturgeona. Knižně ji shromáždil hned v několika sbír

kách, z nichž za zmínku stojí reprezentativní výběr The Best

of Michael Swanwick (2008). Prozatím jsme se v českém

překladu bohužel nedočkali žádného autorova románu, i když

je rozhodně z čeho vybírat – jmenovat můžeme známou „hard

fantasy“ sérii The Iron Dragon’s Daughter (1993), The Dra

gons of Babel (2008) či samostatné tituly In the Drift (1985),

Vacuum Flowers (1987), Nebulou oceněný Stations of the

Tide (1991), Jack Faust (1997) a Bones of the Earth (2002).

Ve svých posledních románech Dancing with Bears (2011)

a Chasing the Phoenix (2015) zavítal do postapokalyptického

světa, v němž mezi ruinami technologické civilizace prožívá

svá dobrodružství dvojice hrdinů známá z několika dříve pu

blikovaných příběhů. V současnosti připravuje k vydání román

The Iron Dragon's Mother (2019). Námi publikovaná po

vídka byla po vydání v magazínu F&SF vybrána do ročenek

Gardnera Dozoise a Riche Hortona.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.