načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: XB-1 2018/04 – Redakce XB-1

XB-1 2018/04

Elektronická kniha: XB-1 2018/04
Autor: Redakce XB-1

– Časopis  XB-1  přináší kvalitní a čtivé kratší práce z fantastického žánru, to vše obohaceno o informační servis zaměřený na aktuálně vydané knižní tituly, filmy a články o autorech, malířích, hercích, vědeckých objevech na ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  50
+
-
1,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XB-1
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 84
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-018-1085-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Časopis XB-1 přináší kvalitní a čtivé kratší práce z fantastického žánru, to vše obohaceno o informační servis zaměřený na aktuálně vydané knižní tituly, filmy a články o autorech, malířích, hercích, vědeckých objevech na hranici s fantastikou...

Obsah časopisu se skládá zhruba z jedné třetiny zahraniční fantastiky, z jedné třetiny domácí fantastiky a zbytek tvoří publicistická část. Periodicita časopisu XB-1 je měsíční.

 

Obsah XB-1 4/2018:

Zahraniční SF

Rich Larson: Kalkulátor nostalgie

(The Nostalgia Calculator, 2016, překlad Kateřina Teodosijevová)

Lavie Tidhar: Starý řád

(The Old Dispensation, 2017, překlad Jiří Engliš)

Jason Sanford: Devět mřížek ze Sargasového moře

(Nine Lattices of Sargasso, 2017, překlad Tadeáš Pelech)

Domácí SF

Martina Hohenberger: Golemova kletba

Radoslav Kalaš: Pohřební stráž

Jan Kozák: HCR-054

Pavel Urban: Rajský ostrov

Publicistika

Jan Švábenický: Meziplanetární války a návštěvy z kosmu

Fantastická věda

Nakoukli jsme do nitra Uranu;

Vymírání dinosaurů provázaly erupce podmořských sopek;

Ptačí žháři; Geny prozradí čas, který uplynul od úmrtí

Filmfaroniáda

Filmové premiéry; Tvář vody; The Cloverfield Paradox;

Black Panther; Klapka!

Vivisektor

Čtenáři čtenářům; Žena s drakem;

Michaela Mitroci: Pomsta čarodějnic;

Lea Káňová: Paměti Deštivé panny; Tim Lebbon: Relikvie;

Katie Khanová: Zadrž hvězdy;  Winter Morgan: Chyceni v Minecraftu;

Petr Junek: Hypnosis. Třetí velká destrukce; Wasp;

Nové knihy

Autor obálky: Marianna Alferova

 

Zařazeno v kategoriích
Redakce XB-1 - další tituly autora:
 (e-book)
XB-1 2014/12 XB-1 2014/12
 (e-book)
XB-1 2015/10 XB-1 2015/10
 (e-book)
XB-1 2011/04 XB-1 2011/04
 (e-book)
XB-1 2012/01 XB-1 2012/01
 (e-book)
XB-1 2019/6 XB-1 2019/6
 (e-book)
XB-1 2019/5 XB-1 2019/5
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

XB-1

Sdružení hororových spisovatelů ozná

milo vítěze ceny za rok 2017. Cena byla

předávána na třetím ročníku Stoker

Conu, který se konal od 1. do 4. března

v Providence na Rhode Islandu.

Román: Golden, Christopher – Ararat

Románová prvotina: Cabeen, Robert

Payne – Cold Cuts

Young Adult román: Liggett, Kim –

The Last Harvest (Tor Teen)

Komiksový román: Duffy, Damian and

Butler, Octavia E. – Kindred: A Graphic

Novel Adaptation

Dlouhá povídka: Jones, Stephen Gra

ham – Mapping the Interior

Krátká povídka: Mannetti, Lisa –

„Apocalypse Then“ (Never Fear: The

Apocalypse)

Sbírka povídek: Hill, Joe – Strange

Weather

Scénář: Peele, Jordan – Get Out

Antologie: Murano, Doug – Behold!:

Oddities, Curiosities & Undefinable

Wonders

Publicistika: Hendrix, Grady. Paper

backs from Hell: The Twisted History of

‘70s and ‘80s Horror Fiction

Básnická sbírka: Sng, Christina –

A Collection of Nightmares

STARcon

6. 4. 2018 – 8. 4. 2018

STARcon je třídenní setkání fanoušků

sci-fi a fantasy obohacené o program

plný zajímavých i zábavných předná

šek, promítání, her a workshopů. Je to

místo setkávání se se starými přáteli

a seznamování se s novými. Jsou to tři

dny, během nichž si můžete odpočinout,

hodit za hlavu starosti běžného života

a soustředit se jen na to, co vás baví a co

máte rádi!

https://www.facebook.com/STARcon-

178684828813263/

ZŠ a MŠ Ohradní, Ohradní 49, Praha.

info@star-con.cz

Blavicon

12. 4. 2018 – 15. 4. 2018

Blavicon 2018 je druhý ročník akce in

spirované středověkem a světem Zaklí

nače. Jde o unikátní projekt neziskové

organizace Gwint Klub, z. s., který se

snaží sjednotit a podporovat zaklínač

skou komunitu v celé republice. Tento

ročník se poprvé otevře i cizině díky

dvoujazyčné verzi webu a propagačních

materiálů a díky platbě lístků přes Pay

Pal. Není to úplně tradiční con ani festi

val, ale má od obou něco. Najdete zde

deskové hry, počítačové hry, spoustu lidí

v cosplayi, ale zároveň i kapely a zlatý

hřeb sobotního večera – kapelu Perci

val, která se postarala o soundtrack ke

hře Zaklínač 3: Divoký hon.

Housův mlýn, Pod Holečkovými

sady 383, Tábor.

info@blavicon.cz

UniCon

13. 4. 2018 – 15. 4. 2018

Je to prvý herný festival v Trnave. Koná

sa v školských priestoroch, kde počas

troch dní prebiehajú rôzne aktivity.

Okrem prednášok a diskusných panelov

v prednáškovej sále (zameraných na

hry, herný vývoj, fenomén youtuberov,

larpu, cosplayu a podobne) sa návštev

níci môžu tešiť na workshopy, prehli

adku historických aj nových herných za

riadení a veľkú LAN sekciu v telocvični,

plnú turnajov. Na festivale nájdete aj of

fline sekciu venovanú najmä spoločen

ským hrám, larpu a cosplayu. Čakajú

vás súťaže, laser game, tombola

a mnoho ďalších prekvapení. Po skon

čení dennej časti programu bude prie -

stor na neformálny networking medzi

hosťami, hráčmi a účastníkmi na after

party. Mená hostí, informácie o turna

joch a sprievodných podujatiach bu

deme postupne zverejňovať tu a na našej

fanpage.

https://www.facebook.com/unicontt

Anime Jikan

28. 4. 2018 – 29. 4. 2018

Otevřená akce s anime a manga téma

tem, hrami, programem pro děti, mládež

i dospělé.

Mimo základní sekce, kde si budou

moci návštěvníci vyzkoušet Kinekt, ta

neční podložky, konzolové hry či hry

deskové a karetní, najdou u nás program

speciální jako soutěže, hry o ceny, Ne

koCafé, přednášky a workshopy apod.

Na akci je jednotné vstupné a po jeho

uhrazení je vše přístupné zdarma (sa

mozřejmě s výjimkou občerstvení a pro

dejních upomínkových předmětů a pří

padných prodejců). Pro nováčky akce

funguje tak, že prakticky vše, co na akci

bude je možné si kdykoli vyzkoušet, za

hrát, účastnit se turnajů a soutěží.

https://www.facebook.com/AnimeJikan/

Dům dětí a mládeže Děčín;

Teplická 344/38, Děčín

Aprílový žertík

Už několik let uvažuji o tom, že spáchám (či spácháme s celou redakcí) nějaký aprílový žertík. Zatím to nikdy nevyšlo. Většinou proto, že si na to vzpomenu někdy koncem dubna nebo v květnu a s povzdechem žerty odložím na další rok. Jindy na to nemají náladu kolegové redaktoři. Na druhou stranu si říkám, abych neudělal nějaký řádný kopanec. Aby to naši čtenáři nespolkli i s navijákem a já bych poté mohl být zcela oprávněně lynchován. Vzhledem k tomu, že ve scifi je možné skoro cokoli. Vždyť i já kdysi zbaštil panu Součkovi první díl Cesty slepých ptáků... proto by se nebylo co divit čtenářům i spolupracovníkům. Vzpomínám si na další dva aprílové žertíky, které mnohé zaskočily - kdysi v Mladé frontě (novinách) vyšla reportáž, i s obrázky, o stěhování Petřínské rozhledny k opravám pomocí vrtulníku a odnesl to tehdy prý vyhazovem redaktor, který onen šprým vymyslel, neb kolem toho vypuklo obrovské haló. Druhý žertík spáchal Ondra Neff na svých kulatých narozeninách, kdy místo poděkování a takových podobných řečí, které se při těchto příležitostech pronášejí, přečetl s kamenným obličejem prohlášení, že končí se SF a od té chvíle se bude věnovat jen lyrické básnické tvorbě. Za mohutného řevu: On se zbláznil! Zabte ho! jsme ho ve dvou, s kamarádem, odvlekli z dosahu vyděšených narozeninových hostí.Tehdy všichni na okamžik strnuli, neboť scénka byla sehrána na úrovni Národního divadla. Takže ani letos žádné vtípky nebudou. Nebyl na ně čas, protože jsme vymýšleli program na Veletrh knihy (nejvíc to odnesl JWP), odevzdávala se do tisku nová kniha našeho nakladatelství, připravuje se druhá Space opera (už mám několik velmi pěkných povídek), sem tam někdo ochořel, no prostě na aprílové legrácky zřejmě dojde až za rok. Tedy, pokud se do toho opět něco nepřimotá.

Vlado Ríša


Noel měl za sebou první tři měsíce práce pro společnost

Detling & Dronyk, když si všiml jistého zvláštního vzoru v holografické šroubovici kalkulátoru nostalgie, který měl za úkol monitorovat. Nevypadalo to na chybu softwaru či hardwaru – kontrolky kalkulátoru stále zářily „zdravou“ světlou modří –, přesto cítil nutkavou potřebu o svém objevu někomu říct.

Jako první mu na mysl přišel strejda Dick, ten měl ale nejspíš

plné ruce práce se štěkáním na členy výkonného výboru o nějakých sto pater výš – tam, kde nerobotičtí čističi oken museli používat kyslíkové masky – a Noel nechtěl toho starého jezevce obtěžovat, zvlášť když si uvědomil, za kolik nitek musel Dick zatahat, aby ho dostal na výplatní listinu.

Co se týkalo jeho přítelkyně Wendee, pobývala právě v Ti

betu, kde se snažila očistit od negativních energií současného technosvěta. V případě nouze jí mohl zavolat přes Skype, jenže by se od ní stejně dozvěděl akorát to, že „ten tvůj kalkulátor nostalgie je mašinka z pekla, Noeli, zasraná předzvěst automatokracie.“ Takže i tuhle možnost rovnou zavrhl.

Zatímco opouštěl parkoviště, procházel svůj seznam kontaktů.

Připadalo mu nefér, že má na svých bedrech najednou takové břemeno, a cítil se proto patřičně naštvaně. Nakonec to vzdal a zavolal Mackovi, svému plešatícímu předchůdci, který s hořkým úsměvem vedl Noelovo pracovní zaučování a přiměl ho ke slibu, že si vyhledá pojem „nepotismus“ hned, jak se vrátí domů ke svým španělským kachličkům a wallscreenům za osm tisíc dolarů.

„Cherry Cola se zase vrací,“ vychrlil do komunikátoru své

audiny, jakmile Mack přijal hovor. „Ale to samé se stalo taky před dvěma roky, když jsem dělal na Europě. Pamatuju si to, protože jsem měl takový fofr, že jsem ji zmeškal.“

„Vrací ji a zase stahují pravidelně podle vzestupů a poklesů

nostalgie,“ odrecitoval Mack hlasem tak monotónním, že by ho Noel očekával spíš u androida. „Vážně mi voláš kvůli tomuhle?“ dodal, teď už lidštěji.

„Jenže ono se to právě neděje pravidelně,“ namítl Noel. Vy

hlédl na vozovku a pak se zařadil do odbočovacího pruhu. Rozhodl se vyrazit na noční jízdu; neměl ještě chuť vracet se domů. „Tedy, částečně pravdu máš, ale ne úplně. Vyhledal jsem si záznamy –“

„Jaké záznamy?“ uťal ho Mack. „Koukni, Noeli, jediné co

máš dělat, je –“

„Hlídat modrý světýlka, jasně, šéfe. To vím.“ Noel se pohodlně

opřel do sedačky naplněné paměťovou pěnou a oddal se masáži bederní páteře. Krátce si přitom připomněl hackovací apku, kterou mu doporučil Casey, jeho bývalý spolužák vyhozený z Břečťanové ligy. O příjemné stimulaci jisté části jeho těla nemusí Wendee vědět. „Na zabezpečení teda rozhodně nešetřili, brácho, a všechny ty sračky nechali napojený přímo do souborů jádra. Copak ses ani jednou nezkusil v systému pohrabat?“

„Šest nul na výplatnici plus benefity mě o veškerou zvědavost

připravily. Prostě jsem dělal svou práci –“

„Ale no tak, Macku.“

„A líbilo se mi to, víš? Fakt se mi to líbilo.“

Následovala dlouhá pauza, během níž si Noel zapnul Gravity

Wagger, přičemž se z hi-fi reproduktorů auta vyvalil proud popuzeného statického šumu.

„Tak cos našel v těch záznamech?“

„No, nejdřív jsem si vyhledal záznamy Cherry Coly, tak da

leko do minulosti, jak jen to šlo, a čím hlouběji jsem pronikal,

tím byly vrcholy nostalgie vzdálenější. Jako že se od sebe po

stupně vzdalovaly, chápeš?“ Noel se na chvíli odmlčel, aby

smazal fotku z dovolené v Benátkách, na níž měl děsivě rozcu

chané vlasy, asi proto, že si právě sundal potápěčskou masku.

„A to je trochu drsný, že jo, a tak jsem se začal šťourat v dalších

podobnejch pradávnejch vykopávkách. A všude jsem našel ten

samej vzorec.“

„A ten značí co?“ zavrčel Mack, v jeho hlase se teď ale za

chvěla nepatrná stopa čehosi, co by se dalo nazvat zvědavostí.

„Víš, že kdysi trvalo celý dekády, než se lidem začalo stejskat

po těchhle kravinách? Mluvím o fakt hodně, hodně dlouhý

době. Jenže to už teď neplatí.“ Noel zabrousil do matematických

termínů, které kdysi ovládal. „Vlnová délka nostalgie se

smrskává už od tý doby, co ji začali zaznamenávat. Jako expo

nenciální regrese.“

„No a?“ udělal Mack. Přesto jeho hlas zněl – snad poprvé,

co si Noel pamatoval – zaujatě, skoro ohromeně. Se zadosti

učiněním si vzpomněl, že kdysi dostal za úkol vyhledat si taky

význam slova „analfabet“.

„No a časem by mohla spadnout až na nulu. Co by se stalo

pak?“

Minutu dvě se z reproduktoru ozývalo jenom praskání. Noel

měl Gravity Wagger zapnutý, ale nehrál.

„A firma se to snaží ututlat,“ hlesl konečně Mack. „To jsou

hajzlové.“

„Přesně,“ souhlasil Noel, kterému se ulevilo a současně ho

příjemně rozrušilo, že mohl s někým sdílet tíhu informací.

„Drsný, co?“

„Drsný. Jo. Tak by se to taky dalo označit.“

„Myslíš, že bych to měl říct strejdovi?“ oťukával terén Noel.

„Myslím, že bychom to měli probrat osobně. Tady.“

Na přístrojové desce se rozzářila GPS adresa malé mexicko

thajské restaurace. Noel ji zadal do navigačního systému audiny

a opět se spokojeně uvelebil.

* * *

Noel chtěl ve svůj pravděpodobně poslední pracovní den vy

padat k světu, a tak když ráno opouštěl byt, měl kravatu uváza

nou na mikrometr přesně, vlasy ulíznuté a tetování mu zářila

šťavnatou kobaltovou modří. Když přecházel parkoviště k bu

dově Detling & Dronyk, jejíž silueta mu dnes připadala obzvlášť

ohromující, byl vděčný svým rodičům, že mu v den jeho osm

náctin nechali upravit neustále se potící dlaně.

Nikdy předtím nic takového neudělal – až doteď bylo jeho

nejhorším prohřeškem, když ve třeťáku na střední s kamarády

nahrál porno na billboard u dálnice. Mack ale prohlásil, že když

někdo něco ví, zaslouží si to vědět všichni, s čímž Noelovo we

bem živené srdce hluboce souznělo. A Wendee by byla pro

všema deseti, protože se chystal provést něco totálně antikor

porátního. Začínal se cítit jako fakt hustej parchant. Strejda

Dick snad bude mít pochopení.

S širokým umělým úsměvem na tváři proplul kanceláří, kde

3XB-1

Kalkulátor nostalgie

Rich Larson

(THE NOSTALGIA CALCULATOR)


si vyměnil pár slov a přátelských ťuknutí pěstí s kolegy, jimž Mack (většinou) nijak nechyběl, ačkoli mu srdce tlouklo jako buchar. Když za sebou konečně zavřel dveře laboratoře a uvolnil prsty, kterými svíral kelímek s kávou, do níž si zapomněl přidat cukr, nafoukl tváře a zhluboka vydechl.

Kalkulátor nostalgie na něj tiše čekal s displejem zobrazujícím

vlnící se křivky pro džíny s nízkým pasem, Cheetos, iPody a včelí úly. Kontrolky svítily něžnou modří, jako vždycky. Noel vytáhl mobil, na němž měl nahraný program, který včera pozdě v noci koupil od Caseyho, a připojil ho ke kalkulátoru.

„Stahuj, ty sráči,“ řekl, protože mu přišlo víc cool zadat

příkaz takhle, než klepat prsty na obrazovku.

„Říkal jste ‚ty‘s ráčil‘?“ ozval se mechanický hlas. Noel se

ušklíbl a klepl na příkazový řádek.

Za třicet vteřin se mu do mobilu stáhla veškerá archivovaná

data nostalgie. Ochranka dorazila o pět vteřin později.

„Konec srandy,“ zavrčela gorila v obleku a vyrvala Noelův

mobil z kalkulátoru. „Tak ty ses dostal v Gravity Waggeru na level padesát tři? Wow. Jaks překonal tu místnost s meteoritama?“

* * *

Nouzový výtah vystřelil vzhůru. Šedesát pater překonali ra

ketovou rychlostí, okolní mrakodrapy se venku jen mihly a Noelovi se zatočila hlava tak, že ani nepoznal cestu ke strýčkově kanceláři, dokud jeden z členů ochranky nezaklepal na dveře z umělého dubu. Známý hlas na ně štěkl, aby šli dál. V okamžiku, kdy vstoupili, zahlédl Noel na velké obrazovce animovaný déšť meteoritů (level třicet devět), vzápětí už ale strejda obrazovku vypnul.

„Nazdar, šampione.“ Strejda Dick si pohladil bradku barvy

pepř a sůl. „Vyhraje letos Notre Dame pohár, co myslíš?“ Kýv

nul na ochranku. Jeden z mužů položil na stůl Noelův telefon

a pak všichni opustili místnost.

„Vlastně už teď lakros moc nesleduju,“ přiznal Noel. Jeho

strýc zamířil k nádobě na led. „Od tý doby, co zakázali zamě

řovače a tak.“

Strejda Dick zabručel něco ve smyslu ‚co naděláš‘ a házel si

přitom s cinkáním kostky ledu do sklenice. „Když jsem včera

dostal echo, že čmucháš ve starejch datech, byl jsem fakt zkla

manej, víš? Zklamanej sám sebou. Svým výběrem.“ Odzátkoval

stříbrnou karafu a nalil si mléko. „Myslel jsem si, že monitoring

pro tebe bude perfektní džob.“

„Omlouvám se, strejdo,“ začal Noel, jak mu velel instinkt,

ale pak se zarazil. „Našel jsem tam takovej divnej vzorec a chys

tal jsem se ti o tom povědět –“

„Regresivní postup nostalgie, jo.“ Strejda Dick se zhluboka

napil, přičemž si zmáčel okraj kníru. „Má to svůj důvod, proč

to držíme v tajnosti, šampione, a ty by ses neměl hrabat ve

skříních, pokud nejsi připravený najít kostlivce. Já jsem si jen

nemyslel, že bys v sobě měl tenhle druh... iniciativy.“

„Aha.“ Noel opravdu doufal, že strejda Dick nemá se za

držováním informací o datech kalkulátoru nic společného, ale

nemohl říct, že by ho šokovalo, když teď zjistil opak. „Takže se

to bude zhoršovat, že jo? Půjde to až na nulu?“

„Nechal jsem si právě nainstalovat tuhle krásnou velkou ob

razovku,“ řekl strejda Dick, „a tak ti to teď můžu ukázat, Noeli.

Ztlumit světla. Pustit hudbu – klidnou. Ne, dramatickou.“ Světla

pohasla a obrazovka se rozzářila. „Víš něco o fyzice, šampi

one?“

4 XB-1


Noel jen zavrtěl hlavou, aby urychlil tempo strejdova výkladu.

„No, kdybys věděl, tak by ti možná něco říkal princip ne

určitosti. V podstatě jde o to, že nemůžeš určit polohu částice, aniž bys změnil její hybnost. Měřením reality realitu zároveň deformuješ. Když měříš nostalgii, současně ji deformuješ.“ Luskl prsty a na obrazovce se objevily známé kopce a údolí, na něž Noel poslední tři měsíce povinně zíral. „Pokaždé, když použijeme kalkulátor nostalgie, celý proces se zrychlí, protože jakmile nastavíme reklamu tak, abychom dosáhli vrcholu amplitudy, zkrátí se vlnová délka.“

Listoval záplavou schémat a barevných grafů jako zkušený

dirigent; Noel si uvědomil, že se mu chce čůrat.

„Jenže teď už se to děje tak nějak samo od sebe,“ pokračoval

strejda Dick a dopil mléko. „Je to jako vlak, který se vymkl kontrole. Nemáme možnost to zastavit, a tak jsme v rámci experimentu celý proces urychlili – pokus proběhl v uzavřeným systému, samozřejmě. A takhle jsme se dostali k tomuhle chudákovi.“

Luskl a obrazovku zaplnil záběr na muže ve svěrací kazajce

– nemoderní a neslušivé –, který se na židli bez přestání kýval dopředu a dozadu, dopředu a dozadu. Holou hlavu mu pokrývaly jaterní skvrny a kolem očí měl tmavé kruhy. Z koutku úst mu stékaly sliny. Hodně slin.

„A kurva,“ zamumlal Noel.

„Přesně,“ souhlasil strejda Dick. „Dosáhl bodu nula. Tenhle

testovaný subjekt – mimochodem, býval to placený dobrovolník – cítí silnou nostalgii vůči okamžiku, v němž se aktuálně nachází. Na začátku pouze nedokázal přestat nakupovat takový ty serepetičky kolem pokémonů a tyčinky Twinkie, jak ale klesala jeho zdravotní kondice, rychle ztrácel veškeré schopnosti, hmm, normálně fungovat. Stýskalo se mu po jedné straně pokoje, potom po druhé, pak po další a tak dále a tak dále. Laicky řečeno, je z něj nepoužitelná troska.“

Noel se cítil, jako by mu někdo odstranil vršek lebky a mozek

sevřel mezi dvě cihly. Zvedal se mu žaludek stejně jako prve ve výtahu.

„Do hajzlu,“ zašeptal. „A podle tebe se tohle stane všem?“

„Ne hned. A nebude to u všech stejné.“ Strejda Dick položil

prázdnou sklenici na stůl. „Ale ano, stane se to. První ochutnávku zažije už tvoje generace. Teď už chápeš, šampione, proč to držíme pod pokličkou, nebo ne?“

Noel upíral pohled za strýčka, ven z oken, z nichž jedno

právě pomalými krouživými pohyby myl pavoukovitý robotický čistič, díval se až za horizont tvořený mrakodrapy a myslel na to, že ty budovy jsou plné lidí, kteří nakupují všechny ty věci, po nichž se jim stýská. Strejda Dick vypadal, jako by mu to bylo ukradené.

„Copak to fakt nemůžeš zastavit? Teda...“ Noel mávl rukou.

„Vědci?“

Strejda Dick se zamračil a otevřel pusu, ale přerušilo ho za

klepání na dveře. „Konečně,“ zamumlal. „Vstupte!“

Noel vzápětí zažil další překvapení, protože ochranka dovnitř

vtáhla malého holohlavého muže v domácím oblečení – Macka. Bez svých tlustých starodávných brýlí šilhal a jeho zmatený pohled těkal ze strýčka Dicka na Noela a zase zpátky.

„Chytili mě,“ nabídl mu Noel vysvětlení.

„Říkal jsem vám, že má něco za lubem!“ spustil Mack. „Po

tý jeho bláznivý historce o záznamech nostalgie mi bylo jasný, že něco chystá.“

„A proto ses neobtěžoval mi zavolat a místo toho jsi šel rov

nou za Detlingem s tím, že se můj synovec snaží vynést interní informace, co?“ Strýčkův hlas zněl tiše a výhrůžně jako tenkrát, když mu Noel vybryndal latté na oblíbený koberec. Mack zbělel.

„Hej, hej!“ Noel vyskočil, napůl rozhořčením, napůl ho na

nohy zvedl jeho plný močový měchýř. „Byl to tvůj nápad, ty

hajzle! To tys mi řekl, abych si koupil tu aplikaci a abych se

dostal k důležitým souborům, protože to je přece zadržování

informací a další kecy a –“

„Klídek, šampione.“ Strejda Dick si založil ruce na prsou.

„Já to vím. Kvůli bezpečnosti odposloucháváme všechny naše

zaměstnance. Vím o všem.“

Noel vytřeštil oči. „O čem všem?“

Strejda Dick pokrčil rameny. „Například jak jste se vy dva

včera bavili nad guacamole v Ko Casa. Už tehdy jsem mohl za

volat ochranku, ale takhle mi to přišlo lepší. Elegantnější.“

Noela zajímala hlavně štěnice, kterou si zřejmě nosil všude

s sebou, ale než se mohl zeptat, strejda Dick se otočil na Macka.

„Věděl jsem, že ti nemůžu věřit, zvlášť když jsi za a, jednal za

mými zády, a za b, lhal mi do očí,“ vypočítával. „A protože ti

nemůžu věřit, nemůžu tě taky nechat běhat někde venku, když

teď víš o regresi nostalgie.“

Strejda Dick opět luskl prsty; na obrazovce se znovu rozběhla

prezentace, jeden z chlápků od ochranky však zároveň zablo

koval dveře a ze saka vytáhl taser, ale takový, jaký Noel znal

jenom z televize – co se dá sehnat jen na černém trhu a který

oběti uškvaří kosti v těle.

Mackovi lezly oči z důlků. „Zapomenu,“ šeptal. „Všechno

zapomenu.“

„Jo, to je jeden způsob řešení,“ připustil strejda Dick. Muž

z ochranky sklonil zbraň k Mackově prudce se zdvihající hrudi,

ale než mohl Noel vykřiknout, než strejda Dick stihl vyslovit

rozkaz, odsouzenec se otočil na patě a vrhl se k oknům. Noelovy

rty vykroužily bezhlasé „doprdele, sakra,“ zatímco mu v mysli

vyskočila úpěnlivá prosba „nedělej to, kámo,“, když Mack

rozbil sklo a vkročil na okenní římsu.

Možná se chtěl pokusit dostat se k vedlejší kanceláři a zabušit

na okno, aby mu pomohli, možná tam na něj někde čekal heli

dron, který ho měl vyzvednout, možná prostě zpanikařil – Noel

už nedostal příležitost to zjistit, protože v okamžiku, kdy se

Mack otočil, robotický čistič se svými rotujícími kartáči natáhl

po neexistujícím okně a podrazil Mackovi nohy.

„Doprdele, doprdele, doprdele!“ zaječel Noel. Sebral svůj

mobil ze strýčkova stolu a roztřesenými prsty začal mačkat de

vítku a jedničku. Nakláněl se ven a klouzal po střepech, ale

Mack byl pryč, zbyl z něj jen krvavý flek kdesi pod šedou clo

nou smogu, a Noel cítil, jak se mu do hrdla dere vzlyk a taky se

mu chtělo zvracet, ale nemohl, protože kurva!

„To jste opravdu tak neuvěřitelně nepoužitelní?“ položil strý

ček Dick ochrance rétorický dotaz. „A proč nejsou ty zatracený

okna nerozbitný? Počet sebevražd klesne pod pět procent a v tu

ránu je moje kancelář z marcipánu nebo co? Kristepane.“ Otřel

si pot z čela a pak sebral gorile taser. Ruka se mu přitom chvěla.

„Běžte dolů a zkontrolujte škody, pitomci.“ Odmávl ochranku

a pak se otočil k oknům. „Seber se, Noeli.“

Noel se sebrat nedokázal. Ještě pořád zíral na místo na římse,

kde se Mack dramaticky zastavil zlomek vteřiny před svým pá

dem. Mack, který byl ve skutečnosti takový hajzl. Noel pozo

roval robota, jak se stále snaží vyčistit sklo, které tam nebylo.

„Teď jsem na řadě já?“ zeptal se nakonec. Prsty přitom svíral

telefon, který vydával uklidňující teplo.

„Nejsi na řadě, Noeli.“ Strejda Dick si povzdechl. „Jsi rodina.

Taky jsi býval fakt dobrej v lakrosu. A tvoje máma by mi neod

pustila.“

Noel si ale pamatoval, jak ho strejda Dick jednou ve wiscon

sinském aquaparku držel pod vodou tak dlouho, dokud neměl

5XB-1


nos plný bublinek a nedusil se chlórem. A jak se strejda Dick potom smál a Noel nevěděl, jestli mu ještě může věřit. Robot na něj teď civěl svýma širokýma žlutýma očima. Noel si všiml štěrbiny zhruba v místech, kde mu začínal krk; pod ní bylo vyraženo velkými černými číslicemi sériové číslo.

„Máš dvě možnosti,“ řekl strejda Dick. „Za a, budeš tu dál

pracovat, budeš dál brát plat a budeš držet hubu. Jako opravdu držet.“ Znovu si povzdechl a třel si obočí. „Nebo za b, pošlu tě někam na druhý konec světa a Detlingovi s Dronykem řeknu, že jsi umřel. I tahle možnost ovšem zahrnuje předchozí podmínku. Tu o tom, že budeš držet klapačku.“

Noel položil dlaň na robota, aby díky němu našel vlastní

rovnováhu, a znovu a znovu si četl jeho sériové číslo. Po chvíli se odvrátil od prázdného okna. „Možnost b,“ řekl. „Beru béčko.“

Strejda Dick se zatvářil odevzdaně. „Nejspíš jsi stejně příliš

zvědavý, než abys mohl dělat tuhle práci,“ odtušil. „Ale ať tě ani nenapadne žádat o dostupné.“

Noel si z kalhot ometl střepy. Přitom zjistil, že se počůral,

když Mack vypadl z okna. Svlékl si kalhoty a zůstal jen v boxerkách, zatímco strejda kolem něj kroužil se skenerem. Konečně po dvou falešně pozitivních pokusech objevil v Noelově uchu odposlechové zařízení a pinzetou ho vyndal.

„Odpočívej v pokoji, šampione. Právě teď ležíš v mojí kan

celáři jako oficiální mrtvola.“ Strejda Dick hodil nanobota do skleničky a znovu si ji naplnil, tentokrát ovšem velmi kvalitní (a elektrickým obvodům nanobota velmi nepřátelskou) whisky. Potom v jedné ze zásuvek svého stolu našel pro synovce čisté, avšak dvakrát tak velké kalhoty. Na okamžik se zarazil, to když si uvědomil, že nikde nevidí Noelův telefon, ale nejspíš si vzpomněl, že na něj ani skener neupozornil, a kromě toho se všude kolem válelo rozsypané sklo. Noel sledoval strýčka se zatajeným dechem.

„Co se dá dělat.“ Strejda Dick k němu posunul kalhoty a začal

tisknout jednorázový klíč. „Pojedeš nouzovým výtahem dolů do garáží. Tam na tebe bude čekat auto. Už víš, kam se uklidíš?“

Noel si zapnul poklopec. „Přemýšlel jsem o Tibetu.“

„Cokoli tvé srdce ráčí, šampione,“ zamručel strejda Dick.

Podal Noelovi ještě pořád teplý klíč a napřáhl k němu paže, aby ho krátce objal. Noel cítil z jeho kníru mléko. Přes strýcovo rameno viděl, jak se robotický čistič pohnul a pokračoval ve své pavoučí cestě po stěně mrakodrapu.

* * *

Kiosek na letišti prodával jednorázové skype-phony po pěti

kusech v balení, ale Noel využil pouze tři. Nejdřív zavolal mámě, aby jí řekl, že ji miluje, ale bohužel právě zemřel. Potom přišel na řadu Casey, kterému sdělil sériové číslo robotického čističe oken. Nakonec navolil číslo Wendee a čekal. Do ucha mu šuměly elektronické kapky deště a pak –

„Noeli?“

Když zaslechl její hlas, uvědomil si, jak moc mu vlastně

chybí. „Jedu do Tibetu,“ vyhrkl.

„Zlato, jestli jsi opilý, tak se připrav, že ti ten tvůj hezkej

ksichtík pěkně zmaluju. Můžu volat jen jednou.“

Noel si smetl z obličeje unavený úšklebek. „Mělas pravdu,

lásko. Ve všem. O automatokracii a automatoapokalypse a tak vůbec. Za hodinu a půl mi letí letadlo do Lhasy.“

„To myslíš vážně? A o co jde – o novou práci? Něco pro

Detling & Dronyk?“

„Miluju tě a myslím to vážně.“ Noel si přitiskl telefon k uchu.

Do hlasu se mu otiskla naléhavost. „Začneme spolu nový život,

Wendee. Daleko od všech, no, víš, od všech těch kapitalistickejch

žvástů. Přesně jak jsi o tom vždycky mluvila. Budeme bydlet

v chatě a pořídíme si mimčo a až vyroste, naučíme ho, že Wi

Fi je vynález satana.“

„Noeli –“

„Jo, jasně, asi to nebude taková pohádka,“ řekl Noel. „Cestou

sem jsem v taxíku musel překousnout spoustu sraček. Ale už

brzo se všechno začne měnit. Jakože hodně, opravdu hodně

měnit.“ Ohlédl se po tabuli s odlety. „Možná se jim to podaří

napravit, než se to posere. Možná taky ne. V každém případě

ale chci být s tebou.“

„Strašně moc tě miluju, Noeli.“ Její hlas ho naplnil jako he

lium balonek. Skoro zapomněl na taser strejdy Dicka, rozbité

okno i muže ve svěrací kazajce. „Bude se ti ale stýskat. Po

všech,“ řekla. „Po všem.“

„Možná,“ připustil Noel. „Ale ne nadlouho.“

„No, tak dobře. Prima.“

„Prima.“

Noel políbil skype-phone a pak mrtvé zařízení zahodil do

odpadků. Věděl, že Casey pracuje rychle, a jakmile dostane

Noelův mobil ze škvíry u krku robotického čističe oken číslo

11337, začnou se ukradená data kalkulátoru nostalgie šířit fóry

a temnými zákoutími internetu, odkud se rozlezou do zpravo

dajských serverů a po sociálních sítích jako bující plevel. Až

Noel přistane na druhé straně světa, nejspíš už na něj budou

odevšad blikat křiklavé titulky. Strejdu Dicka média stáhnou

z kůže, ale třeba bude mít pochopení pro to, co Noel udělal –

každopádně bude mít moc práce na to, aby za ním posílal svoje

gorily.

Noel se vydal k odletové bráně. Přitom ho najednou napadlo,

jak špatně se asi na tibetském venkově bude shánět plechovka

Cherry Coly.

Poprvé vydáno v magazínu

F&SF v květnu roku 2016

Přeložila Kateřina Teodosijevová

Ilustroval Jaroslav Sklenář

6 XB-1

MEDAILONEKMEDAILONEK

RICH LARSON

Kanadský spisovatel, celým jménem Richard William Larson

(nar. 1992), se narodil v nigerijské Galmi kanadsko-americkým

rodičům. Vystudoval v Edmontonu a Providence, krátce pra

coval v městečku poblíž španělské Sevilly, dnes píše a pracuje

v kanadské Albertě. V roce 2011 se románem Devolution

probojoval do finále v soutěži o cenu Amazon Breakthrough

Novel Award, ovšem místo vydání debutového románu se na

několik následujících let spokojil pouze s povídkovou tvorbou.

Kratších prací od té doby publikoval více než sto, většina

z nich spadá do fantastického žánru a dokázal s nimi pronik

nout jak do tištěných časopisů Asimov’s SF, Analog a F&SF,

tak i do přední trojice online magazínů Clarkesworld, Light

speed a Tor.com. Přeloženy byly do čínštiny, vietnamštiny,

polštiny, francouzštiny či italštiny a v poslední době se pravi

delně objevují v žánrových ročenkách. Svou první tištěnou

povídkovou sbírku chystá na květen pod názvem Tomorrow

Factory (2018), jen o dva měsíce později se příznivci jeho

díla dočkají rovněž debutového románu v podobě úvodního

svazku trilogie The Violet Wars.


„A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe

a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém.“

– Kniha Zjevení

1.

Soudcova vesmírná loď Vey Is Mir třídy Jom Kippur odlétla

z planety Nový Jeruzalém ve dvanáct hodin pět minut nula sekund středního chrámového času a měla namířeno k planetě Kadeš.

2.

Tohle víme. Tohle je zaznamenáno.

Mnohé z ostatního jsou dohady.

3.

„Co si pamatuješ?“ ptáme se muže zavěšeného nad obětní

vodou mikve. Nacházíme se hluboko pod exilarchovým palácem. Stíny se míhají v matném červeném světle kamenů zasazených hluboko do zdí. Vzduch je vlhký jako v bažinách. Pomyslíme na Kafarnaum, kde žijí zelené Ohavnosti. Neměla by mezi námi zůstávat žádná tajemství. Tady ne. Tohle je bezpečné místo.

Vězeň je zavěšen v řetězech nad kalnou vodou. V té zne

čištěné nádrži plavou drobounké mikroskopické organismy, šajolské bakterie, a vězeň se ošívá. Ví, co jsou zač a co dělají. Bojí se.

Vězeň je nahý. Lhostejně si v matném rudém světle prohlí

žíme jeho tělo. Je pokryto mapou starých jizev, známek po bičování i popáleninách, po řezných ranách i střelách. I jeho tělo bylo v uplynulých letech upraveno podle zakázaného učení rabiho Abulafii, kacíře. Stalo se tak s velekněžským souhlasem, neboť neřekl snad Mišna, že lze porušit šabat, když je život v nebezpečí? Tím chceme říci, že tento muž, jemuž říkáme Šemeš, od nás dostal náležité požehnání jako soudce s povolením porušit šabat, čímž myslíme... nu, jistě dokážete sledovat náš záměr. Do jeho organismu byly zabudovány jisté zakázané technologie, neboť ačkoliv sám byl Ohavnost, vykonával naším jménem svatý úkol.

Jsme exilarcha.

Řekneme: „Jsme na nejvyšší míru znepokojeni.“

Svázaný muž, zavěšený nad vodou, v níž plavou vražední

tvorečkové ze Šajolu, vydá opovržlivý zvuk. Vyřkne hrubé slovo. Jsme nespokojeni. Sken jeho mozkových vzorců odhaluje znepokojivé nové adjustace. Pomyslíme si, že ho musíme velmi milovat, když je ještě naživu a může očekávat projev naší nespokojenosti.

Vzdychneme.

„Dítě...“ proneseme.

„Táhněte do pekla.“

„Ale my jsme na té hrozné planetě byli,“ opáčíme se smí

chem. „A s treify z Pekla-2 se v pravý čas také vypořádáme.

Vraťme se zpátky, Šemeši, drahý Šemeši. Vraťme se zpátky

ke chvíli, kdy jsme tě viděli naposled.“

„Nemohu vám říct nic, co byste už nevěděl,“ prohlásí.

Jsme ustaraní, ale snažíme se to nedávat najevo.

„Prosím,“ ozve se. „Sundejte mě.“

„Pověz nám o Kadeši.“

Zkřiví obličej bolestí. „Obíhá příliš blízko svého slunce,“

odpoví. „Není tam žádná voda, žádný stín. Z Kadeše nikdy

nepřišlo nic dobrého.“

„Na Kadeši jsme se narodili my,“ poznamenám mírně.

Muž se rozesměje. Jeho smích nezní ani pomateně, ani

zmučeně, naopak se zdá být upřímný, dokonce veselý. Popudí

nás to. Spustíme ho níž a on se přestane smát, když mu voda

smočí temeno. Drobounké organismy se mu rozlézají po kůži,

do uší a do nosu a on začíná křičet. Spouštíme ho ještě níž,

noříme ho pod vodu, dokud ten zvuk nezadusíme.

4.

Muž jménem Šemeš přišel do exilarchova paláce před svým

odletem na Kadeš. Myslíme si, že náš palác je nádherné místo,

spíš malé rušné městečko v srdci Nového Jeruzaléma než bu

dova, komplex úřadů a chrámů, obytných domů a skladišť. Je

to samotné srdce tohoto našeho slavného nejsvětějšího Spole

čenství a velesvatyně uvnitř je více než pět tisíc let stará a je

pozůstatkem staré stavby, pozůstatkem světa, který jsme nechali

za sebou. Ale taková tajemství nepotřebujete znát. Ono místo

smí navštívit jenom exilarcha a my jsme 3956. toho titulu.

Přijali jsme Šemeše v naší soukromé pracovně. Příslušníci

Masadské gardy ho přivedli a odporoučeli se. Obdivovali jsme

je, ty naše neohrožené bojovníky ve zbroji se znakem červené

Davidovy hvězdy v kruhu. Máme mnoho nepřátel vnitřních

i vnějších. Jsme neustále bdělí: kvůli rebelům, Ohavnostem,

Oplzlostem, treifům... Neboť za světlem Společenství je ne

ustále přítomný stín Ašmoret Laila a my musíme být na stráži,

neustále musíme být na stráži před vpády.

„Exilarcho.“

Zběžně se uklonil.

„Šemeši. Děkujeme ti, že jsi nás přišel navštívit.“

„Sloužím, jak si přeje exilarcha,“ odpověděl. Chápejte, ne

byl to mnohomluvný muž. Nezformovali jsme ho takového.

Tento muž, tento Šemeš, byl nástroj naší vůle, nebo tak jsme

na to alespoň nahlíželi.

„Vyskytla se malá potíž,“ pravili jsme uhlazeně.

„Ovšem.“

„Kdy proběhla tvá poslední mise?“

„Před třemi cykly,“ prozradil. „Ašmoret III.“

„Á, ano,“ řekli jsme. „Vedl sis tam dobře.“

„Honili mě celé noci pod vidoucími měsíci,“ pronesl, „za

tímco mi treifové šeptali do myšlenek tichým a jednotným

šepotem pokory a modliteb...“

7XB-1

Starý řád

Lavie Tidhar

(THE OLD DISPENSATION)


„Pochybuješ?“ zeptali jsme se ostře. Nejspíš toho teď litu

jeme. Možná, jako každý dobrý nástroj, potřeboval jenom přebrousit.

„Pobil jsem je,“ odvětil prostě; a nás to uspokojilo.

„Na planetě Kadeš se šíří zvěsti o svatém muži,“ oznámili

jsme. „Žije hluboko v jeskyních u severního pólu, v lidské zóně osídlení. Svatý muž, a přesto mluví lošon hora, zlou řečí, a vzdoruje slovu Společenství.“

„Vašemu slovu,“ podotkl.

„Ano, našemu slovu,“ souhlasili jsme trochu nedůtklivě.

Tohle je problém soudců. Nejsou... úplní. Jsou ze své podstaty vadní. A proto mají sklon pochybovat a vysmívat se, dokonce i svým nadřízeným.

I nám.

Vcelku to tolerujeme. Mají svá využití, ti naši zkrocení

vrahové, naše oči a uši. Šemeše jsme potřebovali. Situace na Kadeši byla znepokojivá, nicméně takové věci přece jen nejsou neobvyklé. Světy jsou plné falešných proroků a zlých jazyků. Organizovanou společnost většinou vyléčí jednoduchá procedura. Představujte si nás jako chirurgy s nožem.

„Přejeme si, abys odcestoval na Kadeš,“ řekli jsme. „A

zjistil pravdu o těchto tvrzeních. Dělej, co musíš.“

Mávli jsme jednou z našich rukou na znamení, že ho pro

pouštíme, ale on zůstal na místě.

„Přejete si, abych porušil šabat?“ zeptal se.

„Poruš,“ řekli jsme, „s nejvyšším posvěcením.“

5.

Soudcova vesmírná loď Vey Is Mir třídy Jom Kippur odlétla

z planety Nový Jeruzalém ve dvanáct hodin pět minut nula sekund středního chrámového času a měla namířeno k planetě Kadeš. Tohle víme. Tohle je zaznamenáno. Mnohé z ostatního jsou dohady.

Loď byla pozůstatkem Druhé makabejské války. Starý hbitý

válečný pták byl vybaven Smolinovým pohonem, jenž byl zapnut, jakmile opustil heliosféru. Nabral rychlost světla a vystřelil do tmy galaktického prostoru.

Světlo zde, pokud víme, se nešíří úplně stejnou rychlostí

jako v místě, které jsme opustili. Cesta mezi planetami je tady rychlá. Dosáhnout oběžné dráhy kolem Kadeše trvalo lodi pětačtyřicet hodin. Co Šemeš v tom čase dělal, nevíme. Doufáme, že se modlil – ale velmi o tom pochybujeme.

Možná spal. Možná studoval dokumentaci muže, kterého

měl zabít. O tomto kazateli jsme věděli málo, jen že si říká Išmael. Příhodná volba jména pro odpadlíka. My sami, než jsme se stali exilarchou, jsme se narodili v Akaltonu, druhém největším sídle planety, do něhož mířil i sám Šemeš. Vzpomínáme si, že naše dětství bylo šťastné. Milovali jsme poušť, suché horko. Nový Jeruzalém je chladnější místo a my jsme nikdy úplně nepřestali žasnout nad deštěm.

Déšť! Voda, která padá z nebe! Naše matka působila v Akal

tonu jako obchodnice s termínovými dodávkami vody. Náš otec prodával šlechtěné zikity, odolné ještěrovité tvory pocházející z oné planety, na nichž jsme jezdili a přepravovali své zboží. Na Kadeši si jedinec připadá, že je skutečně blízko Bohu. Mnoho z našich předchůdců pocházelo z té planety, ale stejně tak se na ní vynořuje mnoho falešných proroků, tehdy i dnes, a my si musíme neustále dávat pozor na potíže

přicházející odtamtud. Naše masadské síly udržují na Kadeši

trvalou základnu, ale po pravdě řečeno, ve skutečnosti toho

na té drsné planetě zmohou jen velmi málo. Komunity jsou

v neustálém pohybu a prastaré polární jeskyně poskytují úkryt

všemožným galaktickým psancům...

Ale toto není náš příběh, toto je zápis týkající se výpravy

Šemeše, jenž je zavěšen nad obětní vodou, už zase ve vzduchu,

a oddechuje, jak naše výrůstky sondují zakázané rozhraní,

které se nachází na spodku jeho mozku, a namáhavě dolují

informace.

6.

Šemešovo svědectví, část první

Když jsme vlétli do soustavy Kadeš-Barnea, loď začala

zpomalovat. Kromě obyvatelné planety se v soustavě, v její

vnější části, nacházejí dva plynní obři obíhaní mnoha měsíci

a prostor mezi nimi a planetou Kadeš je plný umělých habitatů

všemožného druhu. Na Kadeši se pěstuje Artemisia judaica,

kolem níž se točí velká část tamního obchodu. Tato nepůvodní

rostlina pochází z místa, které jsme nechali za zády, ale při

přepravě se změnila. Odrůdy, které rostou na Kadeši, jsou po

celém Společenství i na zakázaných světech Ašmoret Laila

na okraji ceněny jako léčivé, a ačkoliv je Kadeš drsný svět, je

současně bohatý.

To tedy vysvětluje hojnost habitatů v soustavě a hemžení

dopravních lodí v okolním vesmírném prostoru. Na oběžné

dráze okolo planety samotné jsem zpozoroval četné malé dru

žice, přestupní stanice a doky. Vey Is Mir je však uzpůsobena

pro přistávání na planetách a já jsem zakrátko dorazil do Akal

ton City, kde mi odznak soudce umožnil obejít karanténu.

Je to zvláštní melancholické místo... červenohnědé budovy

vypadaly, jako by povstaly ze samotné pouště. Svět byl cítit

sušeným tymiánem, skořicí a solí, neboť okolí sídliště bylo

domovem mnoha solných dolů a právě tato komodita, spíš

než Artemisia, byla většinou k vidění, když jsem kráčel po

klidných ulicích. Budovy jen zřídkakdy byly vyšší než jedno

patrové, úzké uličky však tvořily stísněné bludiště, jež působilo

skličujícím dojmem a občas i dojmem nebezpečí. Slunce za

padlo a zasvítily první hvězdy. Ten první okamžik setkání

s novým nebem vždy přináší šok, bez ohledu na to, jak často

navštěvujete nové planety. Vyvolává nejsilnější možný pocit

nepatřičnosti, téměř ztracenosti.

A také úžasu, ačkoli úžas se brzy vytratí a v jedinci zůstává

převážně neklid z cizích hvězd.

Po východu hvězd se ulice zaplnily lidmi směřujícími do

chrámu, přestože mnozí zůstali stát před svými krámky nebo

domy a modlili se Ma‘ariv tam. Kadešané nosili dlouhá splý

vavá roucha a zakrývali si obličej před pískem, který neustále

poletoval ve vzduchu. Mnozí nosili na obličeji složité systémy

filtrace vzduchu a takto odění a maskovaní procházeli úzkými

ulicemi města.

... měl jsem pocit, že mě sledují.

Opatrně jsem si vybíral cestu. Přístroje ukryté hluboko

v mé lebce analyzovaly těla Kadešanů. Mnozí u sebe měli

nože kukri, dlouhé, zakřivené a smrtonosné. Jiní nosili šipkové

pistole, solné revolvery nebo dokonce Vipera kadesheana, po

lodivoké hady, které místní obyvatelé používají v boji zblízka

na život a na smrt.

8 XB-1


Penzion, do kterého jsem mířil, stál na okraji města, kde končí Akalton a začíná poušť. A když jsem procházel okolo gladiátorského amfiteátru, přišel první útok...

Amfiteátr stál za zdmi barvy hlíny. Přestože zákon takové hry zakazuje, obyvatelstvo, jakožto prostý lid, je miluje, i kdyby kvůli nim mělo zanedbávat své povinnosti, a proto kterýsi z dřívějších exilarchů usoudil, že by měly být když už ne zlegalizovány, pak alespoň pod kontrolou a přirozeně i zdaněny. Nyní skýtaly nenáročnou zábavu jinak zbožným občanům, kteří se shromažďovali, aby sledovali krvavou podívanou, jak lidští gladiátoři bojují se zajatými treify. V okolí arény se i v tuto hodinu houfovaly pochybné existence, mnohé z nich ozbrojené, a tak když přišla první rána, byl jsem připraven...

Padl jsem k zemi, podtrhl jsem útočníkovi nohy a on upadl. To už jsem měl v ruce nůž a ten našel jeho srdce dřív, než stihl uhnout. Blížili se k mně tři další, dva rabiáti takové velikosti, že to mohli být jedině Goliášové, a malý, nepříjemně vyhlížející anděl s Kainovým znamením na obočí.

Ten anděl mě překvapil. Andělé, čímž myslíme posly, vycházejí ze svatého stolce v Novém Jeruzalémě. Jsou vylepšení, vybraní ze všech světů jako ti nejbystřejší, nejpilnější a nejčistší. Dokud jsou ještě mladí, jsou odesláni do zařízení hluboko pod svatým stolcem, kde je talmudičtí inženýři předělají na bytosti, jež jsou současně více i méně než lidé. V traktátu Nephilim z roku 3812 se nachází trpký spor mezi rabínem Mohandesem a rabínem Gilmanem z Gilmanitů z Hastur-3 (o němž se říká, že vždycky chodil ve stínu) ohledně postavení andělských duší v čase konečného zmrtvýchvstání. Neboť rabi Mohandes pravil: Vězte, že možná nevstanou z mrtvých, neboť nikdy skutečně nežili jako lidé. A rabi Gilman pravil: Naopak jsou více než lidé, a proto budou první probuzeni, až archanděl Gabriel dá poslední znamení zatroubením na šofar, a budou to oni, kdo uvede nové duše do posmrtného života.

Ale já jsem měl větší problém než to, co si dávní mudrci mysleli o andělech, protože ten malý nepříjemného vzhledu se na mne řítil s nožem. Byla to strašná čepel utkaná z vláken biohazardního nanodrátu: už samotný její svist vzduchem mohl zabít. Vyrazil jsem jednomu z Goliášů mozek z hlavy velkorážnou střelou a on se se zachrčením zhroutil. Když se na mne anděl vrhl, odvalil jsem se a odkopl jsem jeho klesající ruku. Anděl vztekle vřískl a odhalil pravidelné bílé zoubky v křečovitém úšklebku nenávisti. Za celou dobu své služby jsem dosud potkal jen jednoho dalšího anděla s Kainovým znamením na tváři: jeho protokoly byly narušeny nepřátelským zásahem Ašmoret Laila na úrovni Ašmedaj.

Kde se tu vzal tenhle, o tom jsem neměl sebemenší tušení. Druhý Goliáš mě nabral pěstí, až jsem přelétl nad hlavami zástupu a rozplácl jsem se o stánek penězoměnce. A když se s dupáním vydal za mnou, zástup se před ním rozprchával tak rychle, jak to jen šlo. Zpoza zdí arény se ozvaly vzrušené výkřiky diváků. Nepochybně byl rozpárán nějaký nešťastný treif. Já sám si na násilnou podívanou nepotrpím.

Zvedl jsem se na nohy. Anděl se ke mně blížil už pomaleji. Oči mu zářily ultrafialovým světlem. Vznesl se nad zem a manipuloval v letu magnetickými poli. Goliáš mi s vítězoslavným úšklebkem zahradil ústupovou cestu.

Byl jsem v pasti.

Anděl se vznášel ve vzduchu nade mnou. Shlížel na mne dolů, nebeský kastrát se samotnou Ašmedaj v očích.

9XB-1


„Potřikráte,“ zarecitoval svým vysokým mladistvým hlasem,

„potřikráte budeš vyzván, vrahu, a po třikráte budeš zkoušen.“

Potom se jedovatě usmál a nůž mu v ruce vyrostl a stal se

z něj planoucí meč. „Nebo jenom jednou, když budeš mít štěstí.“

A vrhl se na mne.

Zaujal jsem obranu Yona Wallach, a když meč švihl po

druhé, podnikl jsem protiútok Altermanem spojeným s dvojúderem Adaf, který anděla odmrštil. Když Goliáš za mými zády vyrazil, aby mě uchopil, prosmýkl jsem se kolem něj, abych se mu dostal do zad, přitiskl jsem se mu k nim a zatlačil jsem. Zaječel, když se moje tkáně vpálily do těch jeho, vnořil jsem se do jeho těla a vytlačil jsem z patřičných míst obratle, ledviny, stehenní kosti a vnitřnosti. Přiměl jsem tělo k pohybu a naslepo jsem zatápal po andělovi. Zaslechl jsem svist jeho čepele, když dopadla na krční svaly a přeťala je. Goliášova hlava dopadla na zem, dvakrát odskočila a zůstala nehybně ležet. Anděl vztekle zařval. Sáhl jsem po něm obrovýma rukama. V tom těle velikosti tanku jsem byl v bezpečí. Potom jsem zaslechl palbu, když na scénu dorazily místní masadské bezpečnostní síly, aby udělaly pořádek. Anděl znovu vykřikl a odlétl. Pomalu a namáhavě jsem se vyprostil z Goliášovy mrtvoly a pozoroval jsem, jak dopadá na zem. Byl jsem zakrvácený, odkapával ze mne sliz a měl jsem velice špatnou náladu. Nebyl jsem na planetě ještě ani jednu plnou rotaci. Masaďané na mne mířili zbraněmi a já jenom vzdychl.

„Jmenuji se Šemeš,“ oznámil jsem. „Jsem plnoprávný

soudce s posláním od svatého stolce...“

Jak si jistě umíte představit, chvíli mi trvalo, než jsem je

přesvědčil.

7.

Šemešovo svědectví, část druhá

Noc jsem strávil v cele v masadských kasárnách.

Masadští žoldnéři mi vždycky připomínali smrtelně jedovaté

houby. Jsou vesměs malí a šlachovití a pohybují se s tím druhem smrtonosné preciznosti, jaká budí neklid i ve cvičeném operativci, ba dokonce i ve vysoce postaveném soudci. Ve všech světech Společenství nežije nikdo nebezpečnější než Masaďané. V kasárnách žijí od dětství, trénují všechny známé druhy bojových umění, cvičí se všemi kdy vynalezenými zbraněmi, a když přijde čas jejich bar micva, jsou vysazeni na okrajovou planetu, vždy po skupině, a očekává se od nich, že přežijí měsíc mezi treify úrovně Amalek. Když lhůta skončí, dostane se jich z toho světa obvykle méně než polovina a za tu dobu prolijí víc krve než prorok Eliáš, když měřil síly s Baalovými kněžími.

... v noci se mě někdo pokusil otrávit.

Potřikráte budeš vyzván, vrahu, a potřikráte budeš zkoušen,

řekl anděl.

Probudilo mě kapání tekutiny nedaleko mého ucha. Podíval

jsem se nad sebe a uviděl jsem, jak na mě od stropu zírají dvě žluté oči. Byla oblečená celá v černém a mně chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, jak je nelidská, že má končetiny jako pavoučí nohy a že váček žlučovitého materiálu, který jí visí pod tělem, je žihadlo namířené na mne.

... zaujal jsem Tchernichovského obranný postoj, ale nebylo

kam utéci. Je dobrý na obranu a útok zblízka, ale to stvoření

nade mnou, ta Ohavnost, jenom zasyčelo. S hrůzou jsem si

všiml, že odkapávající jed zapálil lůžkoviny. Plameny začaly

sílit a v hustém kouři se nedalo dýchat. Začal jsem volat o po

moc. Stvoření znovu zasyčelo a vystříklo na mne jed ze ži

hadla. Uhnul jsem, jed zasáhl mříž a ta se se syčením začala

rozpouštět. To už byly v cele masadské stráže, zahájily palbu

a rozstřílely Ohavnost na černou břečku.

Něčí ruce mě vytáhly ven, zatímco jed explodoval všude

po stěnách. Bylo to ošklivé – na takový druh treifa jsem dosud

nikdy nenarazil a neměl jsem tušení, ze kterého kouta okraje

mohl pocházet. A neměl jsem ani ponětí, jak dokázal překonat

masadská bezpečnostní opatření. Za tohle někdo zaplatí hlavou

– a ne jeden.

Z vývoje událostí jsem neměl radost. Po hlasité hádce s plu

kovníkem, který základně velel, mě konečně propustili. Vydal

jsem se odtamtud prázdnými, skoro opuštěnými ulicemi na

okraj města ke svému původnímu cíli. Ochladilo se a cizí

hvězdy svítily, aniž by jim cokoliv překáželo. V tu chvíli se

mi stýskalo po Novém Jeruzalému a jeho věčných světlech,

jež maskují výhled na noční oblohu. Na nebi je příliš mnoho

hvězd a všechny působí dojmem pozorných očí.

Došel jsem do penzionu a vyzvedl jsem si tornu, která tam

na mne čekala, i svého průvodce, ospalého mladíka z jednoho

z pouštních kmenů. Na dvoře na nás čekali dva ještěrovití

tvorové zvaní zikitové. Nasedli jsme na ně a za svítání už

jsme měli město Akalton daleko za zády.

8.

Naše lesknoucí se oči prozkoumávají svázaného zajatce.

Tohle byl náš služebník, žasneme, tohle byl muž, kterého

jsme posílali ven, aby nás zastupoval. Ale něco se mu přiho

dilo, na naší rodné planetě. Něco ho změnilo a podrobilo

zkoušce jeho věrnost k nám.

My... jsme... exilarcha!

Osud celého vesmíru a vyvoleného lidu v něm spočívá na

nás. Nebylo tomu tak vždy, ale my jsme ti, kdo byli nazýváni

reš galuta – nejvyšší autorita v našem exilu.

„Pověz nám to,“ zašeptáme. „Pověz nám pravdu. Proč nám

ji odpíráš?“

Šemeš vykřikne. Ten výkřik trvá dlouho. Naše manipulativní

výrůstky přejíždějí četné rány na jeho těle, staré i nové. Dlou

báme a kroutíme.

„Mluv!“

Ten muž, soudce, tam visí zlomený a poražený.

„Zabij mě,“ prosí.

Jenže to by nic nepřineslo. Vůbec nic. Prohledáváme a pro

séváme mužovu mysl, jeho různá vylepšení, ochutnáváme

jeho krev, prozkoumáváme jeho tkáně. Musíme se to dovědět.

Absorbujeme ho do sebe. Věci se postupně vyjasňují. Zfor

muje se obraz. Nejprve zamlžený, později ostřejší. Víme na

příklad, že ten druhý útočník byla Lilith, treifský druh, který

jsme dlouho považovali za vyhynulý. Tyhle služebnice Ašmoret

Laila terorizovaly nesčetné planety při Velkém Amalekově

povstání v roce 2500 př. e., útočily v noci, požíraly maso

a kosti všech, kdo jim stáli v cestě... byly jed, Ohavnosti,

treifové... ale my jsme se na nepřítele vrhli s plamennými

meči, s hvězdolety Av-9 schopnými hromadného ničení, ne

10 XB-1




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.