načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Winston: Agent tichošlápek - Frauke Scheunemannová

Winston: Agent tichošlápek
-15%
sleva

Kniha: Winston: Agent tichošlápek
Autor:

Winston už se sice vrátil z těla dvanáctileté Kiry do svého vlastního těla šlechtěného britského kocoura, to ale rozhodně neznamená, že jeho život bude už navždycky nudný! Právě ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  229 Kč 195
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-10-19
Počet stran: 260
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 254 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Eliška Dubcová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Téma: příběhy o dětech, příběhy o zvířatech, dívky, kočky, kocouři, detektivní příběhy, pátrání, dobrodružné příběhy, německá lit.
Doporučená novinka pro týden: 2017-43
ISBN: 9788000048253
EAN: 9788000048253
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Winston už se sice vrátil z těla dvanáctileté Kiry do svého vlastního těla šlechtěného britského kocoura, to ale rozhodně neznamená, že jeho život bude už navždycky nudný! Právě naopak, zahraje si ve školním divadelním představení, sblíží se se svou milovanou Odetou, spolu s ní vystopuje nebezpečného zločince, a nakonec si získá srdce i Kiřiny nekompromisní ruské babičky, která kočičí chlupy na pohovce prostě nesnese! (agent tichošlápek)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Frauke Scheunemannová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

8 9

Prolog

Jsem hrdina. Nebo snad nejsem?

„Už tě skoro mám, ty pitomé zvíře!“ Muž natahuje svoji

obří tlapu po Odetě. Ta se vystrašeně tiskne do kouta, jak

jen může. Ale je to marné: ten chlápek už ji bere za krk.

Alespoň si to myslí. Nepočítal totiž samozřejmě se mnou.

Winston Churchill, kocour bez bázně a hany! Rychleod

hadnu vzdálenost a skočím. Beze strachu a neohroženě!

O zlomek vteřiny později přistanu zločinci na ramenou.

Je z něj cítit kouř z cigaret a – jedlové jehličí! Tedy ta věc,

kterou Werner každé Vánoce přitáhne domů. Podivné!

Na další myšlenky o vánočních stromcích mi ovšemne

zbyde čas, protože teď sebou ten chlápek začne divocezmí

tat, aby se mě zbavil. Rozhodně mu přejedu drápy po tváři.

„Aaaau! Co to je?“ Okamžitě sejme ruku z Odety asna

ží se pro změnu udeřit mě. Ale nepodaří se mu to, na to

jsem zkrátka moc hbitý. Odeta, ta nejkrásnější kočka ze

všech, vyskočí z kouta.


10 11

„Utíkej, Odeto, utíkej pryč!“ volám na ni. „Tak dlouho

ho nezabavím!“

„Ne, Winstone, bez tebe nepůjdu!“

„Ale ano, bude to tak lepší! Utíkej!“ zavolám na ni

ještě, ale moje malé kočičí srdce mi poskočí radostí,

protože se mnou Odeta chce zůstat. Než mě chlap stačí

setřást, uštědřím mu ještě jednu ránu tlapkou. Zavyje

a zase po mně máchne rukou.

„Ach, Winstone,“ vydechne Odeta, „ty jsi tak...“

... ztloustnul! Uhni!“

ZTLOUSTNUL? Odeto! Co to má znamenat?Vytřeš-tím oči a rozpačitě na Odetu zírám. Jak mě jen může

takhle urážet? Vždyť jsem její hrdina a zachránce!

Račte se seznámit:

Winston Kocour, dívčí rádce. Žádný gaučák!

Rozhodně to není Odeta, kdo mě právě urazil tím

nejhorším způsobem. Je to můj lidský spolubydlící,

profesor Werner Hagedorn, který se zjevně chceposadit. A to na pohovku, na které právě ležím.Zrovna

se mi zdálo o tom, jak zachraňuju Odetu před zlým

zločincem. Zatraceně! Byl to tak pěkný sen a já bych

opravdu rád věděl, co mi to Odeta právě chtěla říct.

Ve skutečném životě jsme se spolu totiž ještě toliknebavili. Já totiž bydlím tady nahoře ve druhém patře

na adrese Hochallee 106a a Odeta se většinou potuluje

po dvoře za domem. Ale místo toho, abych zjistil, co

mi Odeta zašeptala do ucha, mě Werner hrubě odsune

stranou. Pak žuchne vedle mě na pohovku. Takovádrzost! Uraženě seskočím na zem. Jestli si Werner myslí,

že se od něj teď nechám drbat, tak to se plete. Pokud

jde o hlazení, tak to se bez Wernera obejdu docela!

Teď už rozhodně ano, protože odnedávna s Wernerem

v našem velkém bytě v hamburské lepší čtvrti užnebydlíme sami: máme teď totiž dvě velice miléspolubydlící – Annu a Kiru. Anna u nás nejdřív pracovala přes

den jako hospodyně, ale od té doby, co utekla od svého

bývalého přítele, žije se svojí dcerou Kirou u nás.

S Kirou už jsme spolu zažili jedno neuvěřitelné

dobrodružství, a i když jsem si vždycky myslel, ženesnáším děti, stali se z nás nakonec nejlepší přátelé.

O důvod víc nechat toho hloupého Wernera napohovce a jít se podívat po Kiře!

Běžím až na konec dlouhé chodby. Tam se nachází

náš bývalý pokoj pro hosty, který teď patří Kiře. Dveře

jsou jen přivřené. Nosem je otevřu na škvíru aprotáhnu se do pokoje. Kira sedí u malého psacího stolu pod

oknem. Pravděpodobně zrovna vypracovává úkoly

do školy. A skutečně: Kira zrovna něco píše do sešitu.

„Ahoj Winstone!“ zvolá vesele a podrbe mě zaušima. Mňau, to je konečně pořádné přivítání! Skočím 13 z desky stolu Kiře na klín a začnu příst. Když už jsem nemohl dosnít svůj sen, zasloužím si teď alespoňdostatek hlazení. Zapředu hlasitěji.

„No ano, ty můj malý kocourku! Tohle se ti líbí, viď?“

Kira se usmívá. „Ostatně, Pauli s Tomem se na tebe

ptali. Chtěli vědět, jak se máš.“

Pauli, která se správně jmenuje Paula, a Tom jsou

Kiřini spolužáci ze třídy a také její nejlepšíkamarádi. Všichni chodí do 7. CWilhelmínského gymnázia.

Ti dva jsou opravdu hodně v pohodě – o tom jsem se

mohl přesvědčit osobně. Jak se mi to jako kocourovi

podařilo? Úplně jednoduše: vyměnili jsme si totiž sKirou tělo a já pak jako dvanáctiletá dívka chodil doškoly. NEMOŽNÉ? Ne. Tak to doopravdy bylo! A pak jsme

dokonce zatrhli tipec jednomu zločinci a zachránili

Kiřinu matku před oplétačkami s policií, než jsme si

zase vyměnili těla zpátky. U všech olejovek, to tedy

byla vzrušující příhoda!

Ale pěkně popořádku: před několika týdny nás sKirou na jednom staveništi zastihla bouřka a zasáhl nás

blesk. A t o přesně v okamžiku, kdy jsme si oba přáli

být někdo jiný. No ano, to přání se nám vyplnilo,protože když jsme po zásahu blesku zase procitli, nicnebylo jako předtím: já, Winston, jsem se ocitl v ěle Kiry.

A Kira byla najednou černý britský krátkosrstý kocour

Winston. A oba jsme najednou dokázali číst myšlenky

toho druhého! Přestožeto poslední jmenované bylo

praktické, vůbec se nám tahle výměna nezamlouvala.

Mně už proto ne, protože jsem najednou jako Kiramusel každé ráno chodit do školy – to mi na začátkupřišlo naprosto příšerné!Zlomyslná Leonie a její otravná

dívčí parta se mě snažily zničit. Možná by se jim to

bývalo dokonce podařilo, kdyby nebylo Toma aPauli. S nimi se mi nemohlo nic stát. Jsem hrdý, že se mi

podařilo najít Kiře kamarády. Oni totiž zpočátku ani

nevěděli, že jsem vlastně kocour,a Kiru samotnou by

asi nenapadlo se s nimi skamarádit. Tak se ze mě stal

jakýsi dívčí rádce.

Ale ani přes tuhle vzrušující zkušenost jsem nechtěl

navěky zůstat v Kiřině těle. Srdcem jsem čtyřnožec,

ne dvounožec. Jak jsme ale měli uskutečnit zpětnou

výměnu? Když už to vypadalo beznadějně, dostal Tom

spásný nápad, díky kterému už jsme nepotřebovali

blesk...No, zkrátka a dobře: naše příhoda mělašťastný konec – z Kiry se opět stala dívka a ze mě kocour.

Myšlenky už si od té doby bohužel číst nemůžeme.

Rozhodně ne doslova. Přesto si však pořád výborně

rozumíme. A Kira proto ví, že by mi udělaloobrovskou radost Toma s Pauli zase vidět!

„Říkala jsem si, že bychtě vzala s sebou na náš další

sraz. Zrovna ho máme dneska odpoledne v cukrárně. A než tam vyrazíme, mohli bychom to vzít přes

dvůr a na vštívit tvé kolegy. Nebo jednu konkrétníkolegyni.“ Kira se šklebí. Samozřejmě ví, jak moc se mi 15 Odeta líbí. Koneckonců jsme se o tom dost pobavili, když jsme si mohli navzájem číst myšlenky. Odeta je ta nejkrásnější kočka, kterou znám. Má sněhově bílý, hedvábně lesklý kožíšek a oči černé jako noc, jeden by se v nich doslova utopil. A přestože žije jako divoká kočka na dvoře, je to pravá dáma. Bohužel mě dlouho považovala za nafoukaného, arogantního azchoulostivělého gaučáka. Což je samozřejmě úplná hloupost! Jsem přemýšlivý, ne domýšlivý – v tom je obrovský rozdíl! Proto mi Kira dala pár tipů, jak u Odetyzabodovat. A vůbec nebyly špatné. Tak jsme se s Odetou přece jen nezávazně spřátelili, a když se náhodou potkáme na dvoře, přátelsky si povídáme o bezvýznamných věcech, jako je počasí nebo co jsme měli naposledy k jídlu. Za hrdinu, kterým jsem byl ve snu, mě však Odeta určitě nepovažuje. Alespoň ne zatím. Ale já jsem rozhodnutý to změnit!

Jestlipak je možné sdílet sny?

A proč si člověk nemůže vybrat

své spolužáky?

O hodinu později má Kira úkoly hotové a můžeme se

vydat na cestu do cukrárny. Samozřejmě to musíme

vzít přes zadní dvůr, jak Kira slíbila. Jako dárek ssebou vzala misku s drůbežími játry – není to jen moje

oblíbené jídlo, i Odeta ho ráda jí. Hlavně když jsou

úplně čerstvá, jako dnes, kdy je Anna uvařila.

„Či či čí!“ volá Kira na mé kolegy ze dvora a zamíří

k přístřešku na popelnice. Tam se totiž kočkysetkávají. Plochá střecha přístřešku je totiž vlastně jediným

místem na celém dvoře, kde téměř celý den svítísluníčko. Je tu krásně teplo a většinou tu vládne úplné

bezvětří. Je to tedy perfektní místo na to, aby si tučlověk trochu odpočinul.

Dnes však zeje prázdnotou. Neleží tu ani Odeta, ani

Jestlipak je možné sdílet sny? 17 její přátelé Karamel a Spike. To první mě mrzí, toposlední mi oproti tomu není líto ani trochu. Sice už se

spolu nehádáme, jak tomu bylo ještě před několikatýdny, když jsem byl s Kirou na dvoře poprvé, alenejlepší

kámoši z nás pořád ještě nejsou. A určitě nikdy aninebudou, protože jsme na to zkrátka příliš rozdílní:zatímco já, Winston Churchill, jsem mimořádně urozený

chovný kocour a pocházím ze slavného chovu britské

krátkosrsté kočky, mám velice pěstěný kožich černý

jako noc a ty nejlepší způsoby, jsou Spike a Karamel

přesně řečeno dva obyčejní tuláci. Spike je dost tlustý

a žíhan ý, Karamel má hnědý, úplně zacuchaný a ani

trochu pěstěný kožich. A oba jsou neotesaníspolečníci. Je skutečný zázrak, že se dáma jako Odeta v jejich

společnosti cítí zjevněvelice dobře. Samozřejmě to, že

si ani přes svůj bezesporu vznešený původnepřipadálepší než oni, o jejím charakteru vypovídá mnohé.Odeta tedy není jen vznešená, ale má i velké srdce. Jinými

slovy: je zkrátka skvělá. Jen tu teď bohužel není.

„Či či čí,“ zavolá Kira ještě jednou,postaví plnoumiskuna přístřešek a pátravě se rozhlédne po dvoře. „No,

kdepak jsou tvoji přátelé?“

Vyskočím ze země na přístřešek a natáhnu krk. Pak

se podívám na Kiru. Ta si okamžitě vysvětlí můjpohled správně.

„Jsi zklamaný, viď? Býval bys Odeturád znova viděl,

že?“ Nahlas mňouknu a Kira se usměje. „Ale no tak,

ještě chvilku počkáme. Až ucítí dobré jídlo, určitěpřijde. Máme ještě trochu času, než budeme musetvyrazit do cukrárny.“ Vyšvihne se vedle mě na přístřešek

a drbe mě za ušima. Mňau, nádhera! Celý se natáhnu

a zakloním hlavu.

Po ch víli něco zarachotí v zadní části dvora.Odeta! Okamžitě ji ucítím! Rychle seskočím a snažím se

prezentovat se co možná nejlépe. Takže se co možná

nejvíc vytáhnu a vypnu hruď. Takhlesnad vypadám

celkem elegantně. Aspoň v to doufám!

„Ahoj, Winstone,“ pozdraví mě přátelsky Odeta. „Je

ti dobře?“

„Ach, ahoj, Odeto! Ale ano, proč?“

„Tak to je dobře. Dřepíš tam v takové křeči, že jsem

si myslela, že tě snad něco bolí.“

Grrr. Já že vypadám v křeči? A to jsem se přitomtolik snažil! Zklamaně se uvolním a krátce se otřepu.

„Naopak. Daří se mi báječně. Mám radost, že těvidím.“

„Ano, i já jsem ráda, že jsme se potkali. Takovánáhoda! Jen si to představ: minulou noc se mi o tobě zdálo.“

„Ach, doopravdy? A co se ti zdálo?“ vyzvídám od

Odety.

„Hm, to už si přesně nepamatuji – ale myslím, že jsi

mě zachránil. Před nebezpečím. Nebo před nějakým

zlým člověkem. Já jsem se totiž ocitla v nebezpečí a tys

mi pomohl. To je legrační, že?“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist