

Elektronická kniha:
Vztah otce a dcery
Autor:
Tomáš Novák
Nakladatelství: | » Grada |
Dostupné formáty ke stažení: | |
Zabezpečení proti tisku a kopírování: | ano |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2009 |
Počet stran: | 125 |
Rozměr: | 21 cm |
Vydání: | Vyd. 1. |
Jazyk: | česky |
ADOBE DRM: | bez |
Nakladatelské údaje: | Praha, Grada, 2009 |
ISBN: | 978-80-247-2078-4 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Kdo jiný by měl být jeden druhému bližší než nejbližší příbuzní. Ne vždy tomu tak je. Kniha známého psychologa a manželského poradce se zabývá běžnými problémy, které ovlivňují vztah otce a dcery, dále upozorňuje na komunikační problémy mezi otcem a dcerou, na zbytečná traumata, která vztah zatěžují. Kniha popisuje vztah již od svého zrodu, období před samotným narozením až po dospělost. Krátký teoretický úvod je doplněn nosným příběhem z praxe, dále následují praktické autorovy rady a doporučení rodičům. Dozví se, jak o vztah pečovat, jak porozumět chování a jednání dcery vůči otci, jak problémy vyřešit a konflikty utlumit. Kniha je doplněna oblíbenými testy, které ověří, zda je vzájemný vztah harmonický. Problematika vztahu "otec a dcera" a rady pro jeho zlepšení.
Spojení otce a dcery je značně osudové, pro život podstatné a do jisté míry na okraji zájmu. Ale i otcové a dcery mají někdy problémy ve vztahu. Kniha známého českého psychologa a manželského poradce se zabývá běžnými problémy, které ovlivňují právě vztah otce a dcery. Upozorňuje zejména na komunikační problémy, na zbytečná traumata, která vztah zatěžují. Radí, jak o vztah pečovat, jak porozumět chování a jednání dcery vůči otci, jak problémy vyřešit a konflikty utlumit. Publikace je doplněna také oblíbenými testy, které ověří, zda je vzájemný vztah opravdu harmonický.
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Rodina, děti
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Partnerství, vztahy
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Psychologie a sociologie
Katalog předmětový > O > Otcové a dcery
Naučná literatura > Partnerství, vztahy > Rodinné vztahy
Naučná literatura > Psychologie a sociologie > Psychologie dítěte
Naučná literatura > Rodina, děti > Výchova dítěte
Katalog vybraných autorů > N > Novák – Tomáš Novák
Katalog nakladatelství > G > Grada
Motto: MUDr. Rudolf Kampf, obvodní lékař v Hroznové Lhotě byl ve své době, zhruba kolem roku 1896, moderní a úspěný mu. Ocenil jej i sám císař. Udělil mu medailizazvládnutíepidemiecholeryvokolímístapůsobitě.Jetěcobysvobodná, muvordinacipomáhaladceraApoléna.Bylatodostitěkáanebezpečnápráce. Obvodní lékař tehdy dělával skutečně vekerou medicínu, neb do nemocnice bylo povozem daleko. Navíc nebylo zvykem tam jezdit. Otec dceři na povzbuzení, ale i jako dezinfekci nabízel své cigarety. Kouřil tzv. egyptky, silné cigarety bez filtru. O zdravotním riziku se jetě nic nevědělo. Dcera si tehdy na egyptky zvykla. V pozdějích letech se Apoléna mnohokrát pokusila přestat kouřit, a to bez úspěchu. Nic nepomohlo, e si její nekuřáctví přál i její manel, mu, pro něho jinak učinila ráda vdy ve. Nutno ovem dodat, e otec a mnoho let po něm i jeho dcera zemřeli takřka devadesátiletí.
(Příběh, tradovaný coby rodinné stříbro o otci a dceři
v roce raz dva aneb ovlivnění tátou můe být různé...)
Kdykoliv se mne kdokoliv zeptá, kdo je můj ivotní vzor, tak neodpovídám jako spoustalidí:JaromírJágr,KomenskýneboHelenaVondráčková.Jáhrděodpoví- dám: Můj táta... A jsem pyná, e to mohu říci. A a si říká, kdo chce, co chce, i já ve svém partnerovi hledám kus takovy osobnosti...
(Dvacetiletá vysokokolačka roku 2008
v seminární práci Dopis mému otci) Můj otec je inteligentní mu s darem černého humoru. Jeho funkce ivitele rodinyjenesporná.Cosetýčevýchovyčidobrýchvztahůvrámcirodinyjebohuel nepouitelný.
(Spoluačka výe jmenované
v seminární práci Dopis mému otci)
PhDr. Tomá Novák
Blanka Dvořáčková
VZTAH OTCE A DCERY
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400
www.grada.cz
jako svou 3746. publikaci
Odpovědná redaktorka Jana Marálková
Sazba a zlom Martina Hukalová
Počet stran 128
Vydání 1., 2009
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod
Š Grada Publishing, a.s., 2009
Cover Photo Š profimedia.cz
ISBN 978-80-247-2078-4
verze osvit 0, 30 July 2009 (NB) Obsah
ÚVODEM .......................................7
1. VIZITKA A SCÉNÁŘ PRVNÍHO MUE ...................13
Otec v roli hodně zaměstnaného mue ...................15
Otec v roli velkého kritika ............................15
Otec v roli malého velkého kritika.......................16
Otec v roli pasivní .................................17
Otec v roli cizince .................................17
Otec v roli ideálu .................................18
Otec v roli osudového mue ..........................20
Kdy otec vezme osudovou roli do svých rukou..............21
2. JÍZDNÍ ŘÁD NEJEN PRO OTCE.........................23
Jsem v pohodě...................................24
Otcovská autorita mýtus, nebo realita? ..................27
Prababička a pradědeček mohou za vechno? ...............29
Co k tomu dodat po půl století? ........................31
3. JAK SI LIDÉ TAKÉ HRAJÍ.............................33
Typický hráč ....................................38
G rovnice průvodce hrou ...........................39
A co děti? ......................................39
Tři roviny rolí otce dcery.............................40
Pověz mi, zrcadlo, jakou kdo má roli!.....................42
Co se hrami? ....................................71
Adié, dramatický trojúhelníku .........................73
4. ODVRÁCENÁ TVÁŘ NEZVLÁDNUTÝCH HER V RODINĚ ........75
Ty idiote, blbče, tupče, krávo! .........................77
Týrání nejsou jen rány a nadávky .......................78
Nenápadné trápení aneb O jedné iluzi....................86
5
VZTAH OTCE A DCERY
5. TAHY MEZI VZTAHY ...............................91
6. PÁNOVÉ A DÁMY, NEZNĚLO VÁM V UÍCH? ..............105
7. KDY SE SYSTÉM POLÁME... ........................107
Zdánlivá maličkost ...............................111
Test: Jaké máte sebevědomí?.........................112
Moje soupeřka je o 31 let mladí......................120
ZÁVĚREM .....................................123
PŘEČTĚTE SI ...................................125
6
edicePRO RODIČE
Úvodem
Na počátku byl projekt rodina. Začal jsem psát tématem poradenským,
a tudí i publicisticky nejvděčnějím Jak se domluvit s tchyní. Poté jsem v na
kladatelství Grada psal o sourozencích, dále o matkách a dcerách, se spolu
autorkou i o matkách a synech, jako i o otcích a synech. Recenzentka časopisu
Psychologie dnes se zeptala, zda seriál nebude zakončen tématem Dědeček
avnoučata. Co o to, bylo by to lákavé. V Gradě ale roku 1997 vyla vynikající
kniha Zdeňka Matějčka a Zdeňka Dytrycha Radosti a strasti prarodičů aneb
Kdy máme vnoučata. Jinak, a hlavně lépe bychom dané téma napsat nedo
kázali.
Teprve nyní, coby poslední z daného projektu, přichází na řadu téma otec
a dcera. Jde o zavrení odborného zájmu, jeho prvním osobním výstupem
byl časopisecký textNové rysy role otce(Novák, T., Čs. pediatrie, 43, 1988, č. 10,
625626). V něm je mimo jiné citován i názor polské psycholoky K. Neuge
bauerové, která se obává, zda zájem otce o dítě, a o dceru zvlá, není v ně
kterých případech jen zástěrkou umoňující trestat matku na emocionální
rovině. Prosadit se vůči ní jako rozumnějí pán tvorstva. Mementem této
snahy a pravým opakem nových rysů v otcovské roli je tamté citovaný po
vzdech humoristy: Dnení pán rozumný je uňa. Buď fňuká a polyká práky,
nebo huláká po hospodách. Ze zmíněného článku jetě jednu citaci, a to
názoru gynekologa D. Kvíze. Ten se před jednadvaceti lety ptal: Není příli
mnoho přísluníků dnení generace mladých muů-otců determinováno svým
drsně nedbalým ivotním stylem, těmi pivnicemi s jejich plytkými tlachy, těmi
řvavými váněmi na tribunách stadionů, ne aby třeba i přítomnost při porodu
jejichdítětemohlanějakvýznamněpozměnitjejichgeneračníindolenciazulechtit
nějakjejichproněutypickouemocionálníletargii? Tato řečnická otázka byla
poloena přesně v době, kdy se narodily dívky, které v roce 2008 napsaly své
dopisy otci, s nimi v textu pracujeme.
7
VZTAH OTCE A DCERY
Existence svátků a jejich akceptace mezi lidmi sama o sobě příli informací neposkytuje. Fakt ovem je, e v onom osmdesátém osmém byl u nás Den matek svátkem zapomenutým, o Dni otců nikdo neuvaoval a MD byl ironicky přezdíván muů den ádoucí. To pro směs nejapných frází, trapných dárků, a poté bujarých oslav pro mue a nevázané eny. V internetové anketě ze dne 11. května 2008 odpovědělo 3 705 respondentů kladně na otázku, zda vedle Dne matek slavit i Den otců. Záporně na dotaz odpovědělo pouhých 1 476 respondentů. Spojení otce a dcery je značně osudové, pro ivot podstatné, ale do jisté míry i dnes na okraji zájmu. Téma vyaduje objektivitu a je nutné na ně hledět jak z pohledu mue, tak eny. Také proto jsem poádal o pomoc spoluautorku. I ona měla tatínka. Nicméně těitě zkueností, které v dané sféře získala, vyplývá z její praxe coby porodní asistentky. Ji v raných fázích vztahu je zřejmé, e:
Kadý mu chce syna, ale touí po dceři.
Otec je prvním muem v ivotě dcery a dcera je poslední enou,
kterou dokáe ovlivnit. Tolik rčení neznámých autorů, kterým nelze upřít bystrý pohled na situaci, nepostrádající prvků paradoxu. V časech, v nich se příli nedaří trvale vyuitelným vzorům muského chování, to otcové obecně nemají lehké. Zhruba kadý druhý, při notném optimismu kadý třetí z nich, nezail u svých rodičů bezproblémový obraz partnerství a výchovné spolupráce. Pokud jim osud nenabídl ivot s mladí sestrou, nemají mnohdy o specifiku výchovy dívek ponětí. Paradoxní situace otců vynikne i při letmém pročtení článků nebo knih o výchově vydaných v posledním desetiletí. Na jedné straně je zdůrazňována důleitost angaovanosti otce jako muského vzoru, obvyklý je povzdech nad příli feminizovanou výchovou. Ten můe v citlivé dui vyvolat představu o jisté méněcennosti výchovy dítěte enami. Na straně druhé je hlavní směr osvětových a odborných informací jednoznačně centrován k matce. Pokud by se některý převáně či jen spíe muský časopis, čím nemyslíme periodikum pornografické, hodlal nesmazatelně zapsat do dějin české urnalistiky, má 8
edicePRO RODIČE
anci. Stačí uveřejnit článek o výchově zejména malého dítěte. Ve srovna
telně převáně enském časopise by obdobný text nebyl ádnou novinkou.
Otec se má o výchovu zajímat coby o doplněk, nebo tím dítku předvede, jak
se chová řádný mu. Ne tedy proto, e kontakt s dítětem obohacuje obě
pohlaví a přináí nové kvality partnerskému vztahu. A nejen to. Ludmila
Trapková a Vladislav Chvála, autoři učebniceRodinná terapie psychosociálních
poruch(Praha, Portál 2004) publikovali v MFD 26. dubna 2008 rozsáhlý článek
Děti s ďábelským věnem. Zmíněným věnem rozumí se vyrůstání v rodině
bez otce, jako i smazávání rozdílu mezi otcovstvím a mateřstvím. Jako jeden
z odstraujících příkladů uvádějí diskusi o zákonu, podle něho by napřítě
eny mohly získat dítě cestou asistované reprodukce, ani by měly partnera,
který by se přihlásil k otcovství... Nesdílíme takto vyhraněný přístup a ter
mín ďábelské věno nám připadá poněkud nadsazený, leč nad názory sku
tečně pičkových odborníků nelze jen tak mávnout rukou.
Existují specializované časopisy zabývající se péčí a výchovou dětí předkol
ního věku, je jsou určené matkám. Občas se v nich objeví článek typuDejte
anci také tatínkům!Přesto je ovem táta na okraji zájmu. I klasik české dětské
psychologie Z. Matějček nestaví eny a mue vedle sebe, by píe:Mateřské
chovánívůčidítětineníomezenopouzenabiologickématky,nýbrjdeouniver-
zální chování vech lidí. Také otcové, jiní mui, a dokonce ji děti v pozdním
kolním věkujsouschopnitohototypickymateřskéhochování...Lze se zeptat
proč mateřské, kdy je to chování rodičovské. Vdy v roce 2008 se na plný
úvazek o dítě stará 1,4 % mue na rodičovské dovolené. Profesor Matějček
by zřejmě dodal, e pouze o průkopníky. I tito vzácní muové bývají pod do
zorem a působí obvykle doma pouze na částečný úvazek. Maminky i babičky
mají oproti otcům poněkud zbytnělé pečovatelské a ochranitelské vlohy.
I kdy chodí do zaměstnání a na rodičovské dovolené je táta, věnují se dítěti
výrazně víc, ne jak činí v opačném případě mui. V době, kdy jsou doma oba
rodiče, otcové spíe podporují zvídavost, tvořivost a odvahu.
A je zde zase paradox. Je-li třeba zajistit docházku dítěte do různých krouků,
tj. jeho odvoz z domova na místo a po ukončení návrat domů, zajiují to vý
razně častěji matky. A to krouky zcela jistě podporují výe zmíněné kvality
zvídavost, tvořivost a odvahu.
9
VZTAH OTCE A DCERY
Zapojení otce do péče o dítě naráí i na konzervativní okolí. Ve výzkumech
veřejného mínění se zhruba dvě třetiny tázaných domnívá, e mu má ro
dinu ivit a ena pečovat o děti. O otcovských kvótách, tj. o části rodičovské
dovolené vyhrazené pouze muům, se u nás ani nemluví. Návrh patřičného
ministerstva, odsouhlasený ekonomickými ministry týden mateřské dovo
lené pro mue je sice reálný, ale více ne symbolický. Málo prostoru u nás
dostávají zahraniční výzkumy ukazující, e mui v domácnosti bývají se svojí
rolí spokojení. To platí i ve srovnání s jinými dospělými mui. V otcovské roli
výrazně roste jejich sebedůvěra, dále jsou vůči dětem více empatičtí ne jiní
mui. Typickým výsledkem je i sníení konformity v otázce tradičních mu
ských rolí.
Praxe v tuzemsku, zdá se, poněkud pokulhává za teorií. Klasické výzkumy
Michaela Lamba a Johna Bowlbyho inspirovaly v poslední čtvrtině minulého
století mnoho vědců. Potvrdily se hypotézy o nezastupitelnosti otce při for
mování osobnosti dítěte a stejně tak o nebezpečích, přináejících jeho nepří
tomnost. Je trochu paradox moderní doby, e zjitění, je dále citujeme, vely
do obecného povědomí zřejmě nejvíce v souvislosti sRevolucívporozvodové
péči o děti, co je titul knihy R. A. Warshaka bojující za stejná práva otců na
dítě, jako jsou práva matek. Tedy ne v důsledku slunné pohody, ale jejího
pravého opaku rozvodového boje. Nechme ho ale stranou.
To, co děti od narození opravdu potřebují, je pocit jistoty ve vztazích ke
svým lidem. Jsou schopny navázat úzký kontakt s oběma rodiči, respektive
s lidmi, je se o ně rodičovsky starají, lhostejno, zda jde o mue nebo enu.
Má to ovem háček, či spíe podmínku. Člověk poskytující kýenou jistotu
musí být ve správný čas na pravém místě a vnímat i rozumět signálům dítka.
Pak ji nic nestojí v cestě vytvoření OK ivotního pocitu. Pocitu, e svět je
místo bezpečné a veskrze v pořádku a na mé lidi se lze spolehnout. Na věci
nic nemění rozdíly v interakci zaznamenávané v kontaktu s miminkem u muů
a u en. Typickým argumentem R. A. Warshaka je zde ji naznačené zjitění
o tom, e matky mívají sklon maličkého potomka spíe chránit a pečovat
o něj. Otcové více rozvíjejí jeho hru, aktivitu a tvořivost.
Mistry umění překládat miminkovské esperanto bývají matky, kterým
opravdu obvykle nečiní problém rozpoznat, co dítě potřebuje, a jeho po
třeby uspokojit (viz např. Novák, T., Dvořáčková, B.: Vztah matky a syna.
10
edicePRO RODIČE
Praha, Grada 2008). Leč pozor, tuto schopnost mají i otcové. A nejen oni. Profesor Matějček prokázal, e rodičovské chování je zcela dostupné i chlapcům, panicům starího kolního věku. O adolescentech ani nemluvě. Otec můe kladně ovlivňovat intelektuální i citový rozvoj svých potomků, jako také jejich motivaci ke vzdělání. Platí to jak ve vztahu k synům, tak i k dcerám. Do jisté míry to někdy výslovně, jindy spíe mezi řádky, potvrzují dopisy otci studentek filozofické fakulty, z nich bude v této knize čerpáno. Otec projevující o potomka přiměřený zájem usnadňuje posléze i osamostatnění dítěte. Bezpečný, akceptující, a přitom na matce nezávislý vztah matku nijak v očích dětí nedegraduje. Činí je ale samostatnějími. Náznaky toho, jak důleitý je otcovský model při volbě partnera dívky, se také objevují v citovaných dopisech. Namátkou z jednoho dopisu studentky: Slovy odborného textu v péči a výchově dítěte angaovaný, citově bohatý a empatický otec, schopný své pocity projevit, přispívá ke psychické vyrovnanosti a stabilitě dítěte. Tato kniha nepřináí hotové návody na řeení výchovných situací. Vychází z toho, e pro dívku je otec prvním muem v jejím ivotě. Je to člověk, který na velmi dlouhou dobu, nezřídka i trvale, ovlivní její vztah k silnějímu pohlaví. Pokud se přes vechny pubertální peripetie dokáe dcera osamostatnit, je s tátou spojena přinejmením dědičností. Tohoto spojení se nezbaví. Jeho důsledky bude nacházet i ve svých dětech, vnucích či pravnucích. Není pravda, e dnení děti jsou tyrani a jde jim jen o módní zábavu a peníze. Nezisková organizace Gender studies oslovila v květnu 2008 po internetu
11
VZTAH OTCE A DCERY
V osobním kontaktu se starím nebo pro mě nějak významným muem jsem
hrozně nervózní. Stydím se a nevím vlastně proč. Nevadí mi znemonit se
před enou-učitelkou, ale před muem se začnu bát. Bojím se, e ho zklamu.
Nerozumím tomu. Jenom, táto, vím, e se i tobě stydím něco říkat, e ti máma
musí hodně věcí tlumočit. Neumím k tobě najít cestu, tati. Moc toho o mně
neví. Jaké mám sny, co mne oslovuje, jaké mám starosti, koho mám a ne
mám ráda. U zase pláču a měla bych plakat nad sebou. Nevím, jak to změnit.
Závidím kadé dceři a otci, kdy jdou spolu třeba po městě a povídají si...
více ne 1 500 osob ve věku od 15 do 30 let. Mimo jiné zjiovala, co je pro
dotyčné nejdůleitějí. Na prvním místě se umístil vztah k rodičům a souro
zencům...
Těitě knihy, kterou dríte v ruce, spočívá v rozhovorech a jiných informacích
od těch, kteří si vztahem otce a dcery proli, a to v dobrém i zlém. V kadé
z publikací celého rodinného projektu se zabýváme některým z problémů
dotýkajícím se rodičů a dětí bez ohledu na gender aspekty. Zde jde o týrání
dítěte. Dále pak o transakčně analytický přístup k mezilidským hrám, které se
vyskytují mimo jiné i mezi dětmi a rodiči. Volba obou zmíněných nápadů vy
plynula z logiky textu. Vzájemná souvislost jejich zařazení je náhodná. I kdy,
kdo ví... Mezilidskými hrami lze přinejmením psychicky týrat jak děti, tak
i rodiče. Mimořádně dobře lze těmito hrami týrat i bezdětné (viz podrobněji
Gabriel, Z., Novák, T.: Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči.
Praha, Grada 2008). Platí to i naopak. Týrání můe mít charakter těko proka
zatelné, patologické, debaklové hry.
Kdybych si coby psycholog tvořil knihovničku nejpotřebnějích odborných
knih, dejme tomu v rozsahu deseti kusů, pak do ní určitě zařadím bibli her
Jaksilidéhrajíod Erica Berneho. Dokázat je identifikovat jak u sebe, tak u dru
hých by měl skutečně kadý. Pomůe mu to nesednout na lep v rámci různých
komunikačních pastí. Navíc to můe přispět ke zvýení počtu symbolických
pohlazení v mezilidských vztazích.
Projekt rodina rodiče děti sourozenci tvoří sice volně spjatý, ale přece
jen jeden celek. I proto najde čtenář některé psychoanalyticky orientované
úvahy, je mají obecnějí platnost, v textu věnovaném matce a synovi a ne
zde. ádná z kníek se nesnaí poskytovat laciné recepty typu: Jednotnost,
důslednost, přiměřené nároky a projevy citů, to je základ zdravé výchovy.
Ne e by to nemohla být pravda. Jen platí: Vechny dobré zásady ji byly
mnohokrát popsány, nyní zbývá maličkost uskutečnit je! Na onu malič
kost jednoduché recepty nejsou. Knihy chtějí inspirovat spíe k zamylení.
12
edicePRO RODIČE
Vizitka a scénář prvního
mue
Představa o tom, k čemu by měla směřovat mateřská výchova dcery, bývá
mezi různými lidmi poměrně shodná. Měla by jí předat a naučit ve, aby z ní
jednou vyrostla správná ena. Neméně jasné jsou představy o tom, kam by
měla směřovat otcovská výchova syna. Správný a řádný chlap, to je vpravdě
úkol výchovy mue. Pro maminku tu zbývá dosti prostoru v rámci vytváření
vnímavého zázemí a kultivace citů. Jaké je poslání otce? Kdo neví, nech se
zeptá. Ptal jsem se klientek v manelské poradně i studentek vysoké koly.
V odpovědích obou skupin jsem zjistil dost výrazné rozdíly, ale i shody. Obě
skupiny se shodují v poněkud matriarchální představě matka je přece jen
hlavní osoba a otec ji má doplnit. Rozdíl je v tom, e klientky jsou vůči svému
otci i vůči stávajícímu partnerovi kritičtějí ne studentky. Jako by obě sku
piny, kadá po svém a trochu jinak, ilustrovaly výrok klasika české psycholo
gie profesora Zdeňka Matějčka: To nejlepí, co můe mu pro své dítě udělat,
je učinit jeho matku astnou!
Pravda, není to mnoho, ale jen na první pohled. Udělat někoho astným to
je zázrak zázraků. Druhá věc je, e takové zadání zní poněkud, řekněme, dru
hořadě. Jako by mezi řádky bylo sdělení: Pánové, moc se do něčeho tak
podstatného a důleitého, jako je výchova dítěte, neplete, hlavně se sta
rejte o manelku, a ona u se o dítko postará. Dívky není třeba vychovávat
ke chlapským ctnostem a výe uvedené platí dvojnásob pro otce a dcery.
Zdeněk Matějček to určitě myslel jinak. Vdy zdůrazňoval fakt, e rodič opač
ného pohlaví tvoří v dospělosti předobraz volby partnera. Jaké ony muské
předobrazy jsou?
Ponechme stranou patologii tzv. zakázaných typů pro manelství drogově
závislých, árlivců, hysteroidních osobností. Zkusíme z výe zmíněných roz
hovorů se slabím pohlavím vytvořit charakteristické role. Nejde tu o úplnost
ani typologii v pravém slova smyslu. Určité způsoby chování a angaování
13
VZTAH OTCE A DCERY
1
v rodině se opakují.Jde o jakési ivotní scénáře. Lze je povaovat za součást
ivotního plánu. Obvykle se pro něj nevědomky rozhodujeme ji v dětství. Je
to rozhodnutí, jakým způsobem chci proít svůj ivot. Taková volba je zalo
ena do značné míry na informacích získaných ve výchozí rodině, tedy u otce
od jeho rodičů. Aby to ve bylo poněkud sloitějí, ony informace nemusejí
být ve vzájemném souladu.
Rodiče nám mohou slovně radit samé správné věci, ale zároveň se chovat
tak, e svoji radu negují. Radí namátkou: Je nutné, abys vyrostl, dospěl
a zodpovědně se staral o svoji rodinu. Jene mezi řádky těchto frází se můe
objevit sdělení ...stejně je ti nejlépe u nás doma, ádná enská tě nebude
mít tak ráda jako tvoje máma. Místo kýeného dospělého je zde naráz coby
idol na mamince závislé batole. Korunu danému rozporu mezi řádky můe
nasadit tatínek. Chová se nezodpovědně a v mnohém neukázněně jako ba
tole, a prochází mu to. Vyznat se v tom vem není snadné. Vodítkem snad
můe být dalí z oblíbených výroků profesora Matějčka: Nejvíce vychová
vámesvéděti,kdyjenevychováváme.Jistý paradox lze vysvětlit tím, e dítka
průměrně (ne)zvedená obvykle neposlouchají, ale vidí. Jak se chováme, co
děláme, jak řeíme situace...
Příkladem můe být taková maličkost, jakou je nabídka ke sňatku. V předkol
ním věku je zcela normální, pokud ji učiní syn matce, eventuálně dcera otci.
Mívá charakter smlouvy o smlouvě budoucí, ale to na ní mnoho nemění.
Rodič opačného pohlaví je mimo jiné i trenaérem. Lze si na něm ledacos
vyzkouet takříkajíc v chráněném prostředí domova. Namátkou u slabího
pohlaví: Sluí mi nové aty opravdu tak moc, e si jich kadý (tedy i táta)
vimne?, Dívčí (tedy enské) slzy a drsný mu, jak to funguje?, Kdy troku
zakoketuji, ovlivním tím situaci?, Vyplatí se předstírat, e jsem jenom enská,
chudinka slabá, a tudí některé věci neumím a umět ani nemohu a sil se mi
k nim nedostává?, Mohu ho ovládnout brbláním, výhradami a výčitkami?,
Kdy se na něj obdivně podívám a jen povzdechnu, co to udělá?, Dá se mu
věřit, jsou alespoň někteří mui spolehliví?, Jak vlastně voní mu?
V normální rodině mu dospívající dceru, a naopak dospívající dcera otce,
vnímají jako osobu druhého pohlaví. Jistý podvědomý erotický náboj v onom
vztahu je tabu. Sex odkudsi z hlubin nevědomí na mysl nepřijde. Naproti
tomu ve vztahu k manelce můe sex coby démon nadělat pěknou paseku.
14
edicePRO RODIČE
Mohou pak vznikat podivné trojúhelníky.V této knize se jim budeme posléze
věnovat. Některé z nich jsou a překvapivě syceny árlivostí.
Jisté je, e neexistuje jakýsi univerzální otec. Lidé, a neméně i situace, v nich
ijí, jsou různí.
Otec v roli hodně zaměstnaného mue
Bývá velmi málo doma a úměrně tomu je pro dceru vzácný. Je to alespoň po
určitou dobu rytíř na bílém koni, specialista na zázraky, a kdy snad ne přímo
na zázraky, tak alespoň na zábavu. Někdy to svým způsobem ve vzpomínkách
splývá. Objevuje se zde opakovaně a v různých souvislostech tradiční gender
nespravedlnost. Matka zvládá dejme tomu 23 hodin a nějaké ty (obvykle de
sítky) minut kadý den komplexní péči o dceru. Nezřídka tomu obětuje svoji
profesionální kariéru, nebo ji alespoň omezí. To ve splyne v nenápadnou
masu času. Nezapomenutelné ovem je, jak přiel tatínek a ...hráli jsme si,
byli jsme letadlo, házel mě a ke stropu. A vdycky mě chytil, dodnes si to pa
matuji, to napětí a zároveň bezpečí. Nebo namátkou ...o prázdninách mi
na plái postavil z písku celé město... Do třetice, snad málem neuvěřitelně:
Polámaly se mi brzdy na kole, měla jsem strach, e spadnu, vytuil to, skočil
a zachránil mě! Variantou oněch rytířských ctností a záitků je otcova vzdá
lenost po větinu času. V práci zaměstnání, podnikání nebo v dílně, na
zahradě či v pracovně bývá vnímán jako ne-li nedostupný, pak alespoň
málo dostupný.
Otec v roli velkého kritika
Psychologa naslouchajícímu vzpomínkám tohoto typu napadají termíny
jako otec coby svědomí, jakési super ego, Rodič, rozumí se s velkým R nejen
na začátku věty, jakési shrnutí vemoných rad, zásad a poadavků. Připustí-li
dle svého zaloení petku rouhání nebo alespoň nadsázky, pak vede aso
ciace k starozákonnímu, přísnému Bohu otci. Jisté je, e základní důraz
klade takový mu na autoritu. Jeho komunikace je direktivní. Zavděčit se mu
15
VZTAH OTCE A DCERY
+
není snadné. Někdy to je nemoné. Vyhraněnou variantou se pak stává
sexista a diktátor, jakoby oivlý z časů, kdy dlouhé vlasy znamenaly krátký
rozum, a eny jiné ne dlouhé vlasy nenosily.
Na svou dobu (konec předminulého století) poměrně pokrokový V. Gabriel
má zřejmě tento typ na mysli, kdy píe: Dítě vidí v něm pána a velitele, zá
stupce práva a zákona, první autoritu vynikající nad ostatní i silou tělesnou
a duevní převahou. Opravdu těké je se mu zavděčit a stěí se zavděčíte
i jeho zvnitřnělému obrazu. Vzpomínky na jeho výchovné snahy nebývají
plné mravních zásad a filozofických postulátů. Slýcháme prozaické a degra
dující: Stůj rovně, věčně se jenom hrbí!, Na tu kolu se nikdy nemůe
dostat, to bys musela být daleko snaivějí!, Hlavně nám nedělej ostudu. Jsi
sice jenom enská, ale to neznamená, e nemůe vystudovat solidní vyso
kou kolu., Tedy já se vůbec nedivím, e tě opustil!, Jak se to strojí, vypa
dá jako hastro., Vdycky jsem si přál mít syna, ale bohuel teď u s tím nic
neudělám., Ty se nevdá, kdo by si tě taky vzal... Uvědomíme-li si obecně
větí citlivost mladých en ne muů a jejich více či méně maskovaný sklon
k sebepodceňování, můe mít podobné věno do ivota málem zdrcující do
pad. Neastné je to i proto, e otcovo nadměrně kritické chování bývá for
mou jakýchsi mimiker. Nechce, a někdy ani nedokáe, ukázat své city. Ty jsou
skryty pod kritickou slupkou.
Otec v roli malého velkého kritika
Bývá trochu unavený, trochu poučený, trochu depresivní, zná svět obvykle
ne v jeho nejrůovějích barvách, trochu rozumbrada, trochu jedovatý a zá
roveň jakoby i antisérum. Mezi jeho typické výroky patří: Já na rozdíl od tebe
při jídle nikdy nečtu. Kdy, tak se na noviny jenom dívám..., To e je
hudba? To je mučení CIA!, Z toho, e tvoje kamarádka má u zase dalího
kluka, nevyplývá, e musí otěhotnět na první diskotéce., Maminka to myslí
dobře, jenom to někdy patně říká., To není sukně, ale bederní pás., A
dostane rozum, to si oddychne, a já s tebou... Otázkou je, zda si je takový
otec vědom toho, e kárat je velmi těká věc, a tudí chce výhrady zlehčit, či
zda má nebo eventuálně ani nemá smysl pro černý humor. Výsledek bývá
pozitivní. Na rozdíl od koryfejů jedné jediné pravdy a nositelů černo-bílého
16
edicePRO RODIČE
vidění světa jeho výroky hned tak nezapadnou. Některé těí ze své částečné
absurdity tak, e si je dotyčná pamatuje, ani by jimi byla traumatizována na
celý ivot. Někdy se dokonce podle nich i chová.
Spojení malý-velký se nabízí i u otce chovajícího se jako velké dítě. Na
jedné straně je kamarádský, dokáe si s potomkem báječně hrát a chápat
jeho psychiku. Na straně druhé je ovem nespolehlivý, leckdy hodně nála
dový a velkoryse přenechává starosti na matce.
Otec v roli pasivní
Prostě ztratil kurá a chu do ivota. Vzdal to. Někdy působí jako otrávený
gentleman, jindy ví své a angaovanost v rodině povauje vzhledem k velké
matce, eventuálně i k jetě větí tchyni, za zbytečnou. Někdy jde primárně
o pohodlnost. Jindy je to důsledek malého sebevědomí a různých komplexů.
Můj táta, ne by se s mojí mámou hádal, tak raději zmlknul a nechal ji, a si
dělá, co chce. Já jsem byla opačného názoru, a kdy jsem byla přesvědčená
o své pravdě, tak jsem se s ní dokázala hádat. Jenome a teď si uvědomuji,
e já jsem mohla a musela z rodiny jednou odejít, ale on tam chtěl zůstat. Jinou
monost, ne se vím souhlasit a nad vím mávnout rukou, asi neměl... píe
o podobném tátovi dcera. Problém je, e tito mui bývají ve své pasivitě
důslední. Svůj mimopracovní ivot přeívají u televizoru, v garái, na za
hradě, s kamarády u piva, a ji doma potřeba jsou či ne. Na vechno kývnou
a o nic, ne o sebe, se nestarají.
Otec v roli cizince
Jakoby odloučený otec buď není doma vůbec, nebo se o děti nezajímá.
Zdůvodňuje to časovým zaneprázdněním, případně tím, e není na malé
děti, eventuálně prohlauje, e děti by se měly rodit tak ve věku dvanácti let,
aby ji byly alespoň trochu rozumné. Kdy dítka dosáhnou dané mety, samo
zřejmě nemívají zájem o blií kontakt s emočně ji hodně vzdáleným tátou.
Jisté nebezpečí číhá ve zneuití faktu, e se dotyčnému narodila dcera. Pro
17
VZTAH OTCE A DCERY hlauje: ...kdyby to byl kluk, bylo by to něco jiného, to bychom si dobře rozuměli a měl bych s kým chodit na fotbal. ivot není o kdyby, ale podle mého názoru příli jiné by to nebylo. U dcery můe takový postoj vyvolávat pocity nedostatečnosti. Alimenty obvykle platí. Věnuje se svým povinnostem, přesněji těm povinnostem, které za své povauje. Rodinné vztahy jsou pro něj hodně mimo. Citujeme z dopisu dcery: Otec v roli ideálu Lze citovat dlouhé záznamy, plné superlativů, ale je mono být i velmi stručný. Namátkou: Pro právě takové mue se v odborné literatuře objevuje termín bezpečný otec. Bezpečí znamená to, e poskytuje dceři jistotu, nabízí jí pomoc i určitý obdiv a pocit ocenění její osobní hodnoty. Za to vechno nic nechce. Má 18
edicePRO RODIČE
Tati, co ti píi, je těko vyslovitelné i pro mne samotnou. Dlouho mě u trápí,
e s tebou neumím najít společnou řeč, a vlastně neumím najít ani cestu
ke vzájemnému porozumění. Často jsem přemýlela, proč v tobě nemám
vzor. Nenala jsem nic, čeho bych si na tobě mohla cenit. Neznám tě. Nevím,
jaký jsi, zda jsi někomu pomohl v nouzi, jestli jsi čestný nebo ne. Odpus, ale
vidím v tobě nejspíe jen arogantního, sobeckého samotáře, který nedokáe
ít pro nic jiného ne pro sebe a své potřeby. Druzí i blízcí lidé tě nezajímají.
Sám si své chyby nepřipustí, co bys z toho také měl. Nikdy nediskutuje
o názorech druhých, nemá čas na nikoho ne na sebe. Někdy mám pocit, e
jsi se oenil jen pro bezstarostný ivot se enou, která byla ochotna se pro
tebe obětovat...
Ná táta je třída. Měl a má nás vechny vdycky rád. Pomůe, poradí, po
chopí, i kdy třeba ani my moc nechápeme. Kdy něco slíbí, tak to i dodrí.
Zkrátka ideál.