načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vztah otce a dcery – Tomáš Novák

Vztah otce a dcery

Elektronická kniha: Vztah otce a dcery
Autor: Tomáš Novák

Kdo jiný by měl být jeden druhému bližší než nejbližší příbuzní. Ne vždy tomu tak je. Kniha známého psychologa a manželského poradce se zabývá běžnými problémy, které ovlivňují vztah otce a dcery, dále upozorňuje na komunikační problémy ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  157
+
-
5,2
bo za nákup

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 125
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2009
ISBN: 978-80-247-2078-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kdo jiný by měl být jeden druhému bližší než nejbližší příbuzní. Ne vždy tomu tak je. Kniha známého psychologa a manželského poradce se zabývá běžnými problémy, které ovlivňují vztah otce a dcery, dále upozorňuje na komunikační problémy mezi otcem a dcerou, na zbytečná traumata, která vztah zatěžují. Kniha popisuje vztah již od svého zrodu, období před samotným narozením až po dospělost. Krátký teoretický úvod je doplněn nosným příběhem z praxe, dále následují praktické autorovy rady a doporučení rodičům. Dozví se, jak o vztah pečovat, jak porozumět chování a jednání dcery vůči otci, jak problémy vyřešit a konflikty utlumit. Kniha je doplněna oblíbenými testy, které ověří, zda je vzájemný vztah harmonický. Problematika vztahu "otec a dcera" a rady pro jeho zlepšení.

Popis nakladatele

Spojení otce a dcery je značně osudové, pro život podstatné a do jisté míry na okraji zájmu. Ale i otcové a dcery mají někdy problémy ve vztahu. Kniha známého českého psychologa a manželského poradce se zabývá běžnými problémy, které ovlivňují právě vztah otce a dcery. Upozorňuje zejména na komunikační problémy, na zbytečná traumata, která vztah zatěžují. Radí, jak o vztah pečovat, jak porozumět chování a jednání dcery vůči otci, jak problémy vyřešit a konflikty utlumit. Publikace je doplněna také oblíbenými testy, které ověří, zda je vzájemný vztah opravdu harmonický.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Tomáš Novák - další tituly autora:
Jak bojovat se stresem Jak bojovat se stresem
Asertivita v manželství a v rodině Asertivita v manželství a v rodině
O otcovské roli -- Význam otce v rodině O otcovské roli
 (e-book)
Asertivně do života -- 3., aktualizované a doplněné vydání Asertivně do života
 (e-book)
Partnerské a rodinné poradenství -- Práce s klienty Partnerské a rodinné poradenství
Peklo v duši -- Deprese a mánie Peklo v duši
 
K elektronické knize "Vztah otce a dcery" doporučujeme také:
 (e-book)
Vztah matky a dcery Vztah matky a dcery
 (e-book)
Vztah otce a syna Vztah otce a syna
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Motto: MUDr. Rudolf Kampf, obvodní lékař v Hroznové Lhotě byl ve své době, zhruba kolem roku 1896, moderní a úspěný mu. Ocenil jej i sám císař. Udělil mu medailizazvládnutíepidemiecholeryvokolímístapůsobitě.Jetěcobysvobodná, muvordinacipomáhaladceraApoléna.Bylatodostitěkáanebezpečnápráce. Obvodní lékař tehdy dělával skutečně vekerou medicínu, neb do nemocnice bylo povozem daleko. Navíc nebylo zvykem tam jezdit. Otec dceři na povzbuzení, ale i jako dezinfekci nabízel své cigarety. Kouřil tzv. egyptky, silné cigarety bez filtru. O zdravotním riziku se jetě nic nevědělo. Dcera si tehdy na egyptky zvykla. V pozdějích letech se Apoléna mnohokrát pokusila přestat kouřit, a to bez úspěchu. Nic nepomohlo, e si její nekuřáctví přál i její manel, mu, pro něho jinak učinila ráda vdy ve. Nutno ovem dodat, e otec a mnoho let po něm i jeho dcera zemřeli takřka devadesátiletí.

(Příběh, tradovaný coby rodinné stříbro o otci a dceři

v roce raz dva aneb ovlivnění tátou můe být různé...)

Kdykoliv se mne kdokoliv zeptá, kdo je můj ivotní vzor, tak neodpovídám jako spoustalidí:JaromírJágr,KomenskýneboHelenaVondráčková.Jáhrděodpoví- dám: Můj táta... A jsem pyná, e to mohu říci. A a si říká, kdo chce, co chce, i já ve svém partnerovi hledám kus takovy osobnosti...

(Dvacetiletá vysokokolačka roku 2008

v seminární práci Dopis mému otci) Můj otec je inteligentní mu s darem černého humoru. Jeho funkce ivitele rodinyjenesporná.Cosetýčevýchovyčidobrýchvztahůvrámcirodinyjebohuel nepouitelný.

(Spoluačka výe jmenované

v seminární práci Dopis mému otci)

PhDr. Tomá Novák

Blanka Dvořáčková

VZTAH OTCE A DCERY

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3746. publikaci

Odpovědná redaktorka Jana Marálková

Sazba a zlom Martina Hukalová

Počet stran 128

Vydání 1., 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2009

Cover Photo Š profimedia.cz

ISBN 978-80-247-2078-4

verze osvit 0, 30 July 2009 (NB) Obsah

ÚVODEM .......................................7

1. VIZITKA A SCÉNÁŘ PRVNÍHO MUE ...................13

Otec v roli hodně zaměstnaného mue ...................15

Otec v roli velkého kritika ............................15

Otec v roli malého velkého kritika.......................16

Otec v roli pasivní .................................17

Otec v roli cizince .................................17

Otec v roli ideálu .................................18

Otec v roli osudového mue ..........................20

Kdy otec vezme osudovou roli do svých rukou..............21

2. JÍZDNÍ ŘÁD NEJEN PRO OTCE.........................23

Jsem v pohodě...................................24

Otcovská autorita mýtus, nebo realita? ..................27

Prababička a pradědeček mohou za vechno? ...............29

Co k tomu dodat po půl století? ........................31

3. JAK SI LIDÉ TAKÉ HRAJÍ.............................33

Typický hráč ....................................38

G rovnice průvodce hrou ...........................39

A co děti? ......................................39

Tři roviny rolí otce dcery.............................40

Pověz mi, zrcadlo, jakou kdo má roli!.....................42

Co se hrami? ....................................71

Adié, dramatický trojúhelníku .........................73

4. ODVRÁCENÁ TVÁŘ NEZVLÁDNUTÝCH HER V RODINĚ ........75

Ty idiote, blbče, tupče, krávo! .........................77

Týrání nejsou jen rány a nadávky .......................78

Nenápadné trápení aneb O jedné iluzi....................86

5

VZTAH OTCE A DCERY


5. TAHY MEZI VZTAHY ...............................91

6. PÁNOVÉ A DÁMY, NEZNĚLO VÁM V UÍCH? ..............105

7. KDY SE SYSTÉM POLÁME... ........................107

Zdánlivá maličkost ...............................111

Test: Jaké máte sebevědomí?.........................112

Moje soupeřka je o 31 let mladí......................120

ZÁVĚREM .....................................123

PŘEČTĚTE SI ...................................125

6

edicePRO RODIČE


Úvodem

Na počátku byl projekt rodina. Začal jsem psát tématem poradenským,

a tudí i publicisticky nejvděčnějím Jak se domluvit s tchyní. Poté jsem v na

kladatelství Grada psal o sourozencích, dále o matkách a dcerách, se spolu

autorkou i o matkách a synech, jako i o otcích a synech. Recenzentka časopisu

Psychologie dnes se zeptala, zda seriál nebude zakončen tématem Dědeček

avnoučata. Co o to, bylo by to lákavé. V Gradě ale roku 1997 vyla vynikající

kniha Zdeňka Matějčka a Zdeňka Dytrycha Radosti a strasti prarodičů aneb

Kdy máme vnoučata. Jinak, a hlavně lépe bychom dané téma napsat nedo

kázali.

Teprve nyní, coby poslední z daného projektu, přichází na řadu téma otec

a dcera. Jde o zavrení odborného zájmu, jeho prvním osobním výstupem

byl časopisecký textNové rysy role otce(Novák, T., Čs. pediatrie, 43, 1988, č. 10,

625626). V něm je mimo jiné citován i názor polské psycholoky K. Neuge

bauerové, která se obává, zda zájem otce o dítě, a o dceru zvlá, není v ně

kterých případech jen zástěrkou umoňující trestat matku na emocionální

rovině. Prosadit se vůči ní jako rozumnějí pán tvorstva. Mementem této

snahy a pravým opakem nových rysů v otcovské roli je tamté citovaný po

vzdech humoristy: Dnení pán rozumný je uňa. Buď fňuká a polyká práky,

nebo huláká po hospodách. Ze zmíněného článku jetě jednu citaci, a to

názoru gynekologa D. Kvíze. Ten se před jednadvaceti lety ptal: Není příli

mnoho přísluníků dnení generace mladých muů-otců determinováno svým

drsně nedbalým ivotním stylem, těmi pivnicemi s jejich plytkými tlachy, těmi

řvavými váněmi na tribunách stadionů, ne aby třeba i přítomnost při porodu

jejichdítětemohlanějakvýznamněpozměnitjejichgeneračníindolenciazulechtit

nějakjejichproněutypickouemocionálníletargii? Tato řečnická otázka byla

poloena přesně v době, kdy se narodily dívky, které v roce 2008 napsaly své

dopisy otci, s nimi v textu pracujeme.

7

VZTAH OTCE A DCERY


Existence svátků a jejich akceptace mezi lidmi sama o sobě příli informací neposkytuje. Fakt ovem je, e v onom osmdesátém osmém byl u nás Den matek svátkem zapomenutým, o Dni otců nikdo neuvaoval a MD byl ironicky přezdíván muů den ádoucí. To pro směs nejapných frází, trapných dárků, a poté bujarých oslav pro mue a nevázané eny. V internetové anketě ze dne 11. května 2008 odpovědělo 3 705 respondentů kladně na otázku, zda vedle Dne matek slavit i Den otců. Záporně na dotaz odpovědělo pouhých 1 476 respondentů. Spojení otce a dcery je značně osudové, pro ivot podstatné, ale do jisté míry i dnes na okraji zájmu. Téma vyaduje objektivitu a je nutné na ně hledět jak z pohledu mue, tak eny. Také proto jsem poádal o pomoc spoluautorku. I ona měla tatínka. Nicméně těitě zkueností, které v dané sféře získala, vyplývá z její praxe coby porodní asistentky. Ji v raných fázích vztahu je zřejmé, e:

Kadý mu chce syna, ale touí po dceři.

Otec je prvním muem v ivotě dcery a dcera je poslední enou,

kterou dokáe ovlivnit. Tolik rčení neznámých autorů, kterým nelze upřít bystrý pohled na situaci, nepostrádající prvků paradoxu. V časech, v nich se příli nedaří trvale vyuitelným vzorům muského chování, to otcové obecně nemají lehké. Zhruba kadý druhý, při notném optimismu kadý třetí z nich, nezail u svých rodičů bezproblémový obraz partnerství a výchovné spolupráce. Pokud jim osud nenabídl ivot s mladí sestrou, nemají mnohdy o specifiku výchovy dívek ponětí. Paradoxní situace otců vynikne i při letmém pročtení článků nebo knih o výchově vydaných v posledním desetiletí. Na jedné straně je zdůrazňována důleitost angaovanosti otce jako muského vzoru, obvyklý je povzdech nad příli feminizovanou výchovou. Ten můe v citlivé dui vyvolat představu o jisté méněcennosti výchovy dítěte enami. Na straně druhé je hlavní směr osvětových a odborných informací jednoznačně centrován k matce. Pokud by se některý převáně či jen spíe muský časopis, čím nemyslíme periodikum pornografické, hodlal nesmazatelně zapsat do dějin české urnalistiky, má 8

edicePRO RODIČE


anci. Stačí uveřejnit článek o výchově zejména malého dítěte. Ve srovna

telně převáně enském časopise by obdobný text nebyl ádnou novinkou.

Otec se má o výchovu zajímat coby o doplněk, nebo tím dítku předvede, jak

se chová řádný mu. Ne tedy proto, e kontakt s dítětem obohacuje obě

pohlaví a přináí nové kvality partnerskému vztahu. A nejen to. Ludmila

Trapková a Vladislav Chvála, autoři učebniceRodinná terapie psychosociálních

poruch(Praha, Portál 2004) publikovali v MFD 26. dubna 2008 rozsáhlý článek

Děti s ďábelským věnem. Zmíněným věnem rozumí se vyrůstání v rodině

bez otce, jako i smazávání rozdílu mezi otcovstvím a mateřstvím. Jako jeden

z odstraujících příkladů uvádějí diskusi o zákonu, podle něho by napřítě

eny mohly získat dítě cestou asistované reprodukce, ani by měly partnera,

který by se přihlásil k otcovství... Nesdílíme takto vyhraněný přístup a ter

mín ďábelské věno nám připadá poněkud nadsazený, leč nad názory sku

tečně pičkových odborníků nelze jen tak mávnout rukou.

Existují specializované časopisy zabývající se péčí a výchovou dětí předkol

ního věku, je jsou určené matkám. Občas se v nich objeví článek typuDejte

anci také tatínkům!Přesto je ovem táta na okraji zájmu. I klasik české dětské

psychologie Z. Matějček nestaví eny a mue vedle sebe, by píe:Mateřské

chovánívůčidítětineníomezenopouzenabiologickématky,nýbrjdeouniver-

zální chování vech lidí. Také otcové, jiní mui, a dokonce ji děti v pozdním

kolním věkujsouschopnitohototypickymateřskéhochování...Lze se zeptat

proč mateřské, kdy je to chování rodičovské. Vdy v roce 2008 se na plný

úvazek o dítě stará 1,4 % mue na rodičovské dovolené. Profesor Matějček

by zřejmě dodal, e pouze o průkopníky. I tito vzácní muové bývají pod do

zorem a působí obvykle doma pouze na částečný úvazek. Maminky i babičky

mají oproti otcům poněkud zbytnělé pečovatelské a ochranitelské vlohy.

I kdy chodí do zaměstnání a na rodičovské dovolené je táta, věnují se dítěti

výrazně víc, ne jak činí v opačném případě mui. V době, kdy jsou doma oba

rodiče, otcové spíe podporují zvídavost, tvořivost a odvahu.

A je zde zase paradox. Je-li třeba zajistit docházku dítěte do různých krouků,

tj. jeho odvoz z domova na místo a po ukončení návrat domů, zajiují to vý

razně častěji matky. A to krouky zcela jistě podporují výe zmíněné kvality

zvídavost, tvořivost a odvahu.

9

VZTAH OTCE A DCERY


Zapojení otce do péče o dítě naráí i na konzervativní okolí. Ve výzkumech

veřejného mínění se zhruba dvě třetiny tázaných domnívá, e mu má ro

dinu ivit a ena pečovat o děti. O otcovských kvótách, tj. o části rodičovské

dovolené vyhrazené pouze muům, se u nás ani nemluví. Návrh patřičného

ministerstva, odsouhlasený ekonomickými ministry týden mateřské dovo

lené pro mue je sice reálný, ale více ne symbolický. Málo prostoru u nás

dostávají zahraniční výzkumy ukazující, e mui v domácnosti bývají se svojí

rolí spokojení. To platí i ve srovnání s jinými dospělými mui. V otcovské roli

výrazně roste jejich sebedůvěra, dále jsou vůči dětem více empatičtí ne jiní

mui. Typickým výsledkem je i sníení konformity v otázce tradičních mu

ských rolí.

Praxe v tuzemsku, zdá se, poněkud pokulhává za teorií. Klasické výzkumy

Michaela Lamba a Johna Bowlbyho inspirovaly v poslední čtvrtině minulého

století mnoho vědců. Potvrdily se hypotézy o nezastupitelnosti otce při for

mování osobnosti dítěte a stejně tak o nebezpečích, přináejících jeho nepří

tomnost. Je trochu paradox moderní doby, e zjitění, je dále citujeme, vely

do obecného povědomí zřejmě nejvíce v souvislosti sRevolucívporozvodové

péči o děti, co je titul knihy R. A. Warshaka bojující za stejná práva otců na

dítě, jako jsou práva matek. Tedy ne v důsledku slunné pohody, ale jejího

pravého opaku rozvodového boje. Nechme ho ale stranou.

To, co děti od narození opravdu potřebují, je pocit jistoty ve vztazích ke

svým lidem. Jsou schopny navázat úzký kontakt s oběma rodiči, respektive

s lidmi, je se o ně rodičovsky starají, lhostejno, zda jde o mue nebo enu.

Má to ovem háček, či spíe podmínku. Člověk poskytující kýenou jistotu

musí být ve správný čas na pravém místě a vnímat i rozumět signálům dítka.

Pak ji nic nestojí v cestě vytvoření OK ivotního pocitu. Pocitu, e svět je

místo bezpečné a veskrze v pořádku a na mé lidi se lze spolehnout. Na věci

nic nemění rozdíly v interakci zaznamenávané v kontaktu s miminkem u muů

a u en. Typickým argumentem R. A. Warshaka je zde ji naznačené zjitění

o tom, e matky mívají sklon maličkého potomka spíe chránit a pečovat

o něj. Otcové více rozvíjejí jeho hru, aktivitu a tvořivost.

Mistry umění překládat miminkovské esperanto bývají matky, kterým

opravdu obvykle nečiní problém rozpoznat, co dítě potřebuje, a jeho po

třeby uspokojit (viz např. Novák, T., Dvořáčková, B.: Vztah matky a syna.

10

edicePRO RODIČE


Praha, Grada 2008). Leč pozor, tuto schopnost mají i otcové. A nejen oni. Profesor Matějček prokázal, e rodičovské chování je zcela dostupné i chlapcům, panicům starího kolního věku. O adolescentech ani nemluvě. Otec můe kladně ovlivňovat intelektuální i citový rozvoj svých potomků, jako také jejich motivaci ke vzdělání. Platí to jak ve vztahu k synům, tak i k dcerám. Do jisté míry to někdy výslovně, jindy spíe mezi řádky, potvrzují dopisy otci studentek filozofické fakulty, z nich bude v této knize čerpáno. Otec projevující o potomka přiměřený zájem usnadňuje posléze i osamostatnění dítěte. Bezpečný, akceptující, a přitom na matce nezávislý vztah matku nijak v očích dětí nedegraduje. Činí je ale samostatnějími. Náznaky toho, jak důleitý je otcovský model při volbě partnera dívky, se také objevují v citovaných dopisech. Namátkou z jednoho dopisu studentky: Slovy odborného textu v péči a výchově dítěte angaovaný, citově bohatý a empatický otec, schopný své pocity projevit, přispívá ke psychické vyrovnanosti a stabilitě dítěte. Tato kniha nepřináí hotové návody na řeení výchovných situací. Vychází z toho, e pro dívku je otec prvním muem v jejím ivotě. Je to člověk, který na velmi dlouhou dobu, nezřídka i trvale, ovlivní její vztah k silnějímu pohlaví. Pokud se přes vechny pubertální peripetie dokáe dcera osamostatnit, je s tátou spojena přinejmením dědičností. Tohoto spojení se nezbaví. Jeho důsledky bude nacházet i ve svých dětech, vnucích či pravnucích. Není pravda, e dnení děti jsou tyrani a jde jim jen o módní zábavu a peníze. Nezisková organizace Gender studies oslovila v květnu 2008 po internetu

11

VZTAH OTCE A DCERY

V osobním kontaktu se starím nebo pro mě nějak významným muem jsem

hrozně nervózní. Stydím se a nevím vlastně proč. Nevadí mi znemonit se

před enou-učitelkou, ale před muem se začnu bát. Bojím se, e ho zklamu.

Nerozumím tomu. Jenom, táto, vím, e se i tobě stydím něco říkat, e ti máma

musí hodně věcí tlumočit. Neumím k tobě najít cestu, tati. Moc toho o mně

neví. Jaké mám sny, co mne oslovuje, jaké mám starosti, koho mám a ne

mám ráda. U zase pláču a měla bych plakat nad sebou. Nevím, jak to změnit.

Závidím kadé dceři a otci, kdy jdou spolu třeba po městě a povídají si...

více ne 1 500 osob ve věku od 15 do 30 let. Mimo jiné zjiovala, co je pro

dotyčné nejdůleitějí. Na prvním místě se umístil vztah k rodičům a souro

zencům...

Těitě knihy, kterou dríte v ruce, spočívá v rozhovorech a jiných informacích

od těch, kteří si vztahem otce a dcery proli, a to v dobrém i zlém. V kadé

z publikací celého rodinného projektu se zabýváme některým z problémů

dotýkajícím se rodičů a dětí bez ohledu na gender aspekty. Zde jde o týrání

dítěte. Dále pak o transakčně analytický přístup k mezilidským hrám, které se

vyskytují mimo jiné i mezi dětmi a rodiči. Volba obou zmíněných nápadů vy

plynula z logiky textu. Vzájemná souvislost jejich zařazení je náhodná. I kdy,

kdo ví... Mezilidskými hrami lze přinejmením psychicky týrat jak děti, tak

i rodiče. Mimořádně dobře lze těmito hrami týrat i bezdětné (viz podrobněji

Gabriel, Z., Novák, T.: Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči.

Praha, Grada 2008). Platí to i naopak. Týrání můe mít charakter těko proka

zatelné, patologické, debaklové hry.

Kdybych si coby psycholog tvořil knihovničku nejpotřebnějích odborných

knih, dejme tomu v rozsahu deseti kusů, pak do ní určitě zařadím bibli her

Jaksilidéhrajíod Erica Berneho. Dokázat je identifikovat jak u sebe, tak u dru

hých by měl skutečně kadý. Pomůe mu to nesednout na lep v rámci různých

komunikačních pastí. Navíc to můe přispět ke zvýení počtu symbolických

pohlazení v mezilidských vztazích.

Projekt rodina rodiče děti sourozenci tvoří sice volně spjatý, ale přece

jen jeden celek. I proto najde čtenář některé psychoanalyticky orientované

úvahy, je mají obecnějí platnost, v textu věnovaném matce a synovi a ne

zde. ádná z kníek se nesnaí poskytovat laciné recepty typu: Jednotnost,

důslednost, přiměřené nároky a projevy citů, to je základ zdravé výchovy.

Ne e by to nemohla být pravda. Jen platí: Vechny dobré zásady ji byly

mnohokrát popsány, nyní zbývá maličkost uskutečnit je! Na onu malič

kost jednoduché recepty nejsou. Knihy chtějí inspirovat spíe k zamylení.

12

edicePRO RODIČE

Vizitka a scénář prvního

mue

Představa o tom, k čemu by měla směřovat mateřská výchova dcery, bývá

mezi různými lidmi poměrně shodná. Měla by jí předat a naučit ve, aby z ní

jednou vyrostla správná ena. Neméně jasné jsou představy o tom, kam by

měla směřovat otcovská výchova syna. Správný a řádný chlap, to je vpravdě

úkol výchovy mue. Pro maminku tu zbývá dosti prostoru v rámci vytváření

vnímavého zázemí a kultivace citů. Jaké je poslání otce? Kdo neví, nech se

zeptá. Ptal jsem se klientek v manelské poradně i studentek vysoké koly.

V odpovědích obou skupin jsem zjistil dost výrazné rozdíly, ale i shody. Obě

skupiny se shodují v poněkud matriarchální představě matka je přece jen

hlavní osoba a otec ji má doplnit. Rozdíl je v tom, e klientky jsou vůči svému

otci i vůči stávajícímu partnerovi kritičtějí ne studentky. Jako by obě sku

piny, kadá po svém a trochu jinak, ilustrovaly výrok klasika české psycholo

gie profesora Zdeňka Matějčka: To nejlepí, co můe mu pro své dítě udělat,

je učinit jeho matku astnou!

Pravda, není to mnoho, ale jen na první pohled. Udělat někoho astným to

je zázrak zázraků. Druhá věc je, e takové zadání zní poněkud, řekněme, dru

hořadě. Jako by mezi řádky bylo sdělení: Pánové, moc se do něčeho tak

podstatného a důleitého, jako je výchova dítěte, neplete, hlavně se sta

rejte o manelku, a ona u se o dítko postará. Dívky není třeba vychovávat

ke chlapským ctnostem a výe uvedené platí dvojnásob pro otce a dcery.

Zdeněk Matějček to určitě myslel jinak. Vdy zdůrazňoval fakt, e rodič opač

ného pohlaví tvoří v dospělosti předobraz volby partnera. Jaké ony muské

předobrazy jsou?

Ponechme stranou patologii tzv. zakázaných typů pro manelství drogově

závislých, árlivců, hysteroidních osobností. Zkusíme z výe zmíněných roz

hovorů se slabím pohlavím vytvořit charakteristické role. Nejde tu o úplnost

ani typologii v pravém slova smyslu. Určité způsoby chování a angaování

13

VZTAH OTCE A DCERY

1

v rodině se opakují.Jde o jakési ivotní scénáře. Lze je povaovat za součást

ivotního plánu. Obvykle se pro něj nevědomky rozhodujeme ji v dětství. Je

to rozhodnutí, jakým způsobem chci proít svůj ivot. Taková volba je zalo

ena do značné míry na informacích získaných ve výchozí rodině, tedy u otce

od jeho rodičů. Aby to ve bylo poněkud sloitějí, ony informace nemusejí

být ve vzájemném souladu.

Rodiče nám mohou slovně radit samé správné věci, ale zároveň se chovat

tak, e svoji radu negují. Radí namátkou: Je nutné, abys vyrostl, dospěl

a zodpovědně se staral o svoji rodinu. Jene mezi řádky těchto frází se můe

objevit sdělení ...stejně je ti nejlépe u nás doma, ádná enská tě nebude

mít tak ráda jako tvoje máma. Místo kýeného dospělého je zde naráz coby

idol na mamince závislé batole. Korunu danému rozporu mezi řádky můe

nasadit tatínek. Chová se nezodpovědně a v mnohém neukázněně jako ba

tole, a prochází mu to. Vyznat se v tom vem není snadné. Vodítkem snad

můe být dalí z oblíbených výroků profesora Matějčka: Nejvíce vychová

vámesvéděti,kdyjenevychováváme.Jistý paradox lze vysvětlit tím, e dítka

průměrně (ne)zvedená obvykle neposlouchají, ale vidí. Jak se chováme, co

děláme, jak řeíme situace...

Příkladem můe být taková maličkost, jakou je nabídka ke sňatku. V předkol

ním věku je zcela normální, pokud ji učiní syn matce, eventuálně dcera otci.

Mívá charakter smlouvy o smlouvě budoucí, ale to na ní mnoho nemění.

Rodič opačného pohlaví je mimo jiné i trenaérem. Lze si na něm ledacos

vyzkouet takříkajíc v chráněném prostředí domova. Namátkou u slabího

pohlaví: Sluí mi nové aty opravdu tak moc, e si jich kadý (tedy i táta)

vimne?, Dívčí (tedy enské) slzy a drsný mu, jak to funguje?, Kdy troku

zakoketuji, ovlivním tím situaci?, Vyplatí se předstírat, e jsem jenom enská,

chudinka slabá, a tudí některé věci neumím a umět ani nemohu a sil se mi

k nim nedostává?, Mohu ho ovládnout brbláním, výhradami a výčitkami?,

Kdy se na něj obdivně podívám a jen povzdechnu, co to udělá?, Dá se mu

věřit, jsou alespoň někteří mui spolehliví?, Jak vlastně voní mu?

V normální rodině mu dospívající dceru, a naopak dospívající dcera otce,

vnímají jako osobu druhého pohlaví. Jistý podvědomý erotický náboj v onom

vztahu je tabu. Sex odkudsi z hlubin nevědomí na mysl nepřijde. Naproti

tomu ve vztahu k manelce můe sex coby démon nadělat pěknou paseku.

14

edicePRO RODIČE

Mohou pak vznikat podivné trojúhelníky.V této knize se jim budeme posléze

věnovat. Některé z nich jsou a překvapivě syceny árlivostí.

Jisté je, e neexistuje jakýsi univerzální otec. Lidé, a neméně i situace, v nich

ijí, jsou různí.

Otec v roli hodně zaměstnaného mue

Bývá velmi málo doma a úměrně tomu je pro dceru vzácný. Je to alespoň po

určitou dobu rytíř na bílém koni, specialista na zázraky, a kdy snad ne přímo

na zázraky, tak alespoň na zábavu. Někdy to svým způsobem ve vzpomínkách

splývá. Objevuje se zde opakovaně a v různých souvislostech tradiční gender

nespravedlnost. Matka zvládá dejme tomu 23 hodin a nějaké ty (obvykle de

sítky) minut kadý den komplexní péči o dceru. Nezřídka tomu obětuje svoji

profesionální kariéru, nebo ji alespoň omezí. To ve splyne v nenápadnou

masu času. Nezapomenutelné ovem je, jak přiel tatínek a ...hráli jsme si,

byli jsme letadlo, házel mě a ke stropu. A vdycky mě chytil, dodnes si to pa

matuji, to napětí a zároveň bezpečí. Nebo namátkou ...o prázdninách mi

na plái postavil z písku celé město... Do třetice, snad málem neuvěřitelně:

Polámaly se mi brzdy na kole, měla jsem strach, e spadnu, vytuil to, skočil

a zachránil mě! Variantou oněch rytířských ctností a záitků je otcova vzdá

lenost po větinu času. V práci zaměstnání, podnikání nebo v dílně, na

zahradě či v pracovně bývá vnímán jako ne-li nedostupný, pak alespoň

málo dostupný.

Otec v roli velkého kritika

Psychologa naslouchajícímu vzpomínkám tohoto typu napadají termíny

jako otec coby svědomí, jakési super ego, Rodič, rozumí se s velkým R nejen

na začátku věty, jakési shrnutí vemoných rad, zásad a poadavků. Připustí-li

dle svého zaloení petku rouhání nebo alespoň nadsázky, pak vede aso

ciace k starozákonnímu, přísnému Bohu otci. Jisté je, e základní důraz

klade takový mu na autoritu. Jeho komunikace je direktivní. Zavděčit se mu

15

VZTAH OTCE A DCERY

+

není snadné. Někdy to je nemoné. Vyhraněnou variantou se pak stává

sexista a diktátor, jakoby oivlý z časů, kdy dlouhé vlasy znamenaly krátký

rozum, a eny jiné ne dlouhé vlasy nenosily.

Na svou dobu (konec předminulého století) poměrně pokrokový V. Gabriel

má zřejmě tento typ na mysli, kdy píe: Dítě vidí v něm pána a velitele, zá

stupce práva a zákona, první autoritu vynikající nad ostatní i silou tělesnou

a duevní převahou. Opravdu těké je se mu zavděčit a stěí se zavděčíte

i jeho zvnitřnělému obrazu. Vzpomínky na jeho výchovné snahy nebývají

plné mravních zásad a filozofických postulátů. Slýcháme prozaické a degra

dující: Stůj rovně, věčně se jenom hrbí!, Na tu kolu se nikdy nemůe

dostat, to bys musela být daleko snaivějí!, Hlavně nám nedělej ostudu. Jsi

sice jenom enská, ale to neznamená, e nemůe vystudovat solidní vyso

kou kolu., Tedy já se vůbec nedivím, e tě opustil!, Jak se to strojí, vypa

dá jako hastro., Vdycky jsem si přál mít syna, ale bohuel teď u s tím nic

neudělám., Ty se nevdá, kdo by si tě taky vzal... Uvědomíme-li si obecně

větí citlivost mladých en ne muů a jejich více či méně maskovaný sklon

k sebepodceňování, můe mít podobné věno do ivota málem zdrcující do

pad. Neastné je to i proto, e otcovo nadměrně kritické chování bývá for

mou jakýchsi mimiker. Nechce, a někdy ani nedokáe, ukázat své city. Ty jsou

skryty pod kritickou slupkou.

Otec v roli malého velkého kritika

Bývá trochu unavený, trochu poučený, trochu depresivní, zná svět obvykle

ne v jeho nejrůovějích barvách, trochu rozumbrada, trochu jedovatý a zá

roveň jakoby i antisérum. Mezi jeho typické výroky patří: Já na rozdíl od tebe

při jídle nikdy nečtu. Kdy, tak se na noviny jenom dívám..., To e je

hudba? To je mučení CIA!, Z toho, e tvoje kamarádka má u zase dalího

kluka, nevyplývá, e musí otěhotnět na první diskotéce., Maminka to myslí

dobře, jenom to někdy patně říká., To není sukně, ale bederní pás., A

dostane rozum, to si oddychne, a já s tebou... Otázkou je, zda si je takový

otec vědom toho, e kárat je velmi těká věc, a tudí chce výhrady zlehčit, či

zda má nebo eventuálně ani nemá smysl pro černý humor. Výsledek bývá

pozitivní. Na rozdíl od koryfejů jedné jediné pravdy a nositelů černo-bílého

16

edicePRO RODIČE

vidění světa jeho výroky hned tak nezapadnou. Některé těí ze své částečné

absurdity tak, e si je dotyčná pamatuje, ani by jimi byla traumatizována na

celý ivot. Někdy se dokonce podle nich i chová.

Spojení malý-velký se nabízí i u otce chovajícího se jako velké dítě. Na

jedné straně je kamarádský, dokáe si s potomkem báječně hrát a chápat

jeho psychiku. Na straně druhé je ovem nespolehlivý, leckdy hodně nála

dový a velkoryse přenechává starosti na matce.

Otec v roli pasivní

Prostě ztratil kurá a chu do ivota. Vzdal to. Někdy působí jako otrávený

gentleman, jindy ví své a angaovanost v rodině povauje vzhledem k velké

matce, eventuálně i k jetě větí tchyni, za zbytečnou. Někdy jde primárně

o pohodlnost. Jindy je to důsledek malého sebevědomí a různých komplexů.

Můj táta, ne by se s mojí mámou hádal, tak raději zmlknul a nechal ji, a si

dělá, co chce. Já jsem byla opačného názoru, a kdy jsem byla přesvědčená

o své pravdě, tak jsem se s ní dokázala hádat. Jenome a teď si uvědomuji,

e já jsem mohla a musela z rodiny jednou odejít, ale on tam chtěl zůstat. Jinou

monost, ne se vím souhlasit a nad vím mávnout rukou, asi neměl... píe

o podobném tátovi dcera. Problém je, e tito mui bývají ve své pasivitě

důslední. Svůj mimopracovní ivot přeívají u televizoru, v garái, na za

hradě, s kamarády u piva, a ji doma potřeba jsou či ne. Na vechno kývnou

a o nic, ne o sebe, se nestarají.

Otec v roli cizince

Jakoby odloučený otec buď není doma vůbec, nebo se o děti nezajímá.

Zdůvodňuje to časovým zaneprázdněním, případně tím, e není na malé

děti, eventuálně prohlauje, e děti by se měly rodit tak ve věku dvanácti let,

aby ji byly alespoň trochu rozumné. Kdy dítka dosáhnou dané mety, samo

zřejmě nemívají zájem o blií kontakt s emočně ji hodně vzdáleným tátou.

Jisté nebezpečí číhá ve zneuití faktu, e se dotyčnému narodila dcera. Pro

17

VZTAH OTCE A DCERY hlauje: ...kdyby to byl kluk, bylo by to něco jiného, to bychom si dobře rozuměli a měl bych s kým chodit na fotbal. ivot není o kdyby, ale podle mého názoru příli jiné by to nebylo. U dcery můe takový postoj vyvolávat pocity nedostatečnosti. Alimenty obvykle platí. Věnuje se svým povinnostem, přesněji těm povinnostem, které za své povauje. Rodinné vztahy jsou pro něj hodně mimo. Citujeme z dopisu dcery: Otec v roli ideálu Lze citovat dlouhé záznamy, plné superlativů, ale je mono být i velmi stručný. Namátkou: Pro právě takové mue se v odborné literatuře objevuje termín bezpečný otec. Bezpečí znamená to, e poskytuje dceři jistotu, nabízí jí pomoc i určitý obdiv a pocit ocenění její osobní hodnoty. Za to vechno nic nechce. Má 18

edicePRO RODIČE

Tati, co ti píi, je těko vyslovitelné i pro mne samotnou. Dlouho mě u trápí,

e s tebou neumím najít společnou řeč, a vlastně neumím najít ani cestu

ke vzájemnému porozumění. Často jsem přemýlela, proč v tobě nemám

vzor. Nenala jsem nic, čeho bych si na tobě mohla cenit. Neznám tě. Nevím,

jaký jsi, zda jsi někomu pomohl v nouzi, jestli jsi čestný nebo ne. Odpus, ale

vidím v tobě nejspíe jen arogantního, sobeckého samotáře, který nedokáe

ít pro nic jiného ne pro sebe a své potřeby. Druzí i blízcí lidé tě nezajímají.

Sám si své chyby nepřipustí, co bys z toho také měl. Nikdy nediskutuje

o názorech druhých, nemá čas na nikoho ne na sebe. Někdy mám pocit, e

jsi se oenil jen pro bezstarostný ivot se enou, která byla ochotna se pro

tebe obětovat...

Ná táta je třída. Měl a má nás vechny vdycky rád. Pomůe, poradí, po

chopí, i kdy třeba ani my moc nechápeme. Kdy něco slíbí, tak to i dodrí.

Zkrátka ideál.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.