načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vzpoura deprivantů -- Nestvůry, nástroje, obrana. Nové, přepracované vydání - František Koukolík; Jana Drtilová

Vzpoura deprivantů -- Nestvůry, nástroje, obrana. Nové, přepracované vydání

Elektronická kniha: Vzpoura deprivantů
Autor: František Koukolík; Jana Drtilová
Podnázev: Nestvůry, nástroje, obrana. Nové, přepracované vydání

- Populárně-vědecká publikace navazuje na předchozí knihy autorů z let 1996 ( Vzpoura deprivantů: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci ; Galén) a 2001/2002 ( Život s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 327
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: Nové, přeprac. vyd.
Skupina třídění: Sociální interakce. Sociální komunikace
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Galén, 2006
ISBN: 978-80-726-2410-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Přepracované vydání studie usiluje o vymezení hranice mezi normálním a patologickým lidstvím, projevujícím se jako nejrůznější formy deprivace (poruchy osobnosti, chování). V této knize se autoři pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí - a oblíbení. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje. Lidskou skupinu, o které je řeč, autoři popisují v první části publikace nazvané Nestvůry. Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí. Poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana, popisuje mechanismy snižující pravděpodobnost vzniku a omezující vliv deprivantů. Kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti - autoři se snažili napsat ji co nejsrozumitelněji, aby byla přístupná i středoškolákům.

Popis nakladatele

Populárně-vědecká publikace navazuje na předchozí knihy autorů z let 1996 ( Vzpoura deprivantů: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci ; Galén) a 2001/2002 ( Život s deprivanty I.: Zlo na každý den a Život s deprivanty II.: Základy stupidologie ; obě Galén). Také v této knize se pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí – a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje.
Lidskou skupinu, o které je řeč, popisují autoři v první části publikace nazvané Nestvůry . Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí. Poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana , popisuje mechanismy snižující pravděpodobnost vzniku a omezující vliv deprivantů.
  Kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti – autoři se snažili napsat ji co nejsrozumitelněji, aby byla přístupná i středoškolákům.

 

(nestvůry, nástroje, obrana)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
František Koukolík; Jana Drtilová - další tituly autora:
Já. O mozku, vědomí a sebeuvědomování - dotisk Já. O mozku, vědomí a sebeuvědomování
 (e-book)
Mozek a jeho duše -- Čtvrté, rozšířené a přepracované vydání Mozek a jeho duše
 (e-book)
Češi -- Proč jsme, kdo jsme – a jak dál? Češi
Češi Češi
 (e-book)
Jak si lidé hrají? Jak si lidé hrají?
 (e-book)
Lidství - Neuronální koreláty Lidství
 
K elektronické knize "Vzpoura deprivantů -- Nestvůry, nástroje, obrana. Nové, přepracované vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Jádro -- Televizní eseje Jádro
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vzpoura deprivantů

Nestvůry, nástroje, obrana

František Koukolík

Jana Drtilová

zalozka Předmluva ..................................................................................................... 11 7

Úvod ................................................................................................................... 15 7

I. Nestvůry .................................................................................................. 35 7

Ten člověk je normální ................................................................................... 41 7

Lidská osobnost .............................................................................................. 47 7

Příčiny ............................................................................................................. 69 7

Dětství ............................................................................................................. 87 7

II. Nástroje a socIálNí Prostředí................................................. 103 7

Propaganda ................................................................................................... 109 7

Iracionalita a její příčiny ............................................................................... 125 7

Antivěda ........................................................................................................ 149 7

Absurdita....................................................................................................... 167 7

Kontrola vědomí a destruktivní náboženské kulty ....................................... 179 7

Rodiče a děti ................................................................................................. 187 8

Agrese a násilné chování .............................................................................. 195 8

Šikana ........................................................................................................... 203 8

Viktimizace ................................................................................................... 209 8

Posttraumatická stresová porucha................................................................. 213 8

Mediální násilí .............................................................................................. 217 8

Alkohol a drogy ............................................................................................ 225 8

Hráčská závislost (gamblerství) .................................................................... 231 8

Bída i nadměrné bohatství ............................................................................ 233 8

III. obraNa ..................................................................................................... 237 8

Odolné děti.................................................................................................... 239 8

S deprivanty se setkáváme den co den ......................................................... 247 8

Co s nimi? ..................................................................................................... 253 8

Kritické myšlení............................................................................................ 259 8

PozNámky ..................................................................................................... 265 8

autořI ............................................................................................................. 323 8

František Koukolík, Jana Drtilová

VZPOURA DEPRIVANTŮ

NESTVŮRY, NÁSTROJE, OBRANA

Nové, přepracované vydání

EDICE

MAKROPULOS

upozornění

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické

či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Galén

Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5

www.galen.cz

© Galén, 2011

František Koukolík, Jana Drtilová

VZPOURA

DEPRIVANTŮ

NESTVŮRY, NÁSTROJE, OBRANA

Nové, přepracované vydání

František Koukolík, Jana Drtilová

Vzpoura depriVantů

nestvůry, nástroje, obrana

Nové, přepracované vydání (první elektronické)

Edice Makropulos

Vydalo nakladatelství Galén, Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5

Editor PhDr. Lubomír Houdek

Šéfredaktorka PhDr. Soňa Dernerová

Odpovědný redaktor Radek Lunga

Dokumentace (obr. 1–3) z archivu autorů

Fotografie Lubomír Kotek

Grafická úprava Marta Šimková, Galén

Sazba Ing. Milena Pohlová, Galén

G 281036

Všechna práva vyhrazena.

Tato publikace ani žádná její část nesmí být reprodukována, uchovávána v rešeršním

systému nebo přenášena jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, elektronického,

fotografického či jiného záznamu) bez písemného souhlasu nakladatelství.

© Galén, 2006, 2008, 2011

První vydání v elektronické verzi (2011)

ISBN 978-80-7262-814-8 (PDF)

ISBN 978-80-7262-815-5 (PDF pro čtečky)

Obsah

PŘEDMLUVA ..................................................................................................... 11

ÚVOD ................................................................................................................... 15

Příklady ze sdělovacích prostředků ........................................................... 17

Klinická pozorování ..................................................................................... 21

Historické příklady ...................................................................................... 23

Krásná literatura ........................................................................................... 29

I. NESTVŮRY................................................................................................... 35

Ten člověk je normální ................................................................................ 41

 Praktický pohled na lidskou normalitu ............................................... 43

Lidská osobnost............................................................................................. 47

 Pětirozměrový model lidské osobnosti............................................... 48

 Sedmirozměrový model lidské osobnosti ........................................... 50

 Poruchy osobnosti ................................................................................. 52

 Potíže s diagnózou antisociální osobnosti .......................................... 53

 Psychopati ............................................................................................... 55

Příčiny............................................................................................................. 69

 Geny ........................................................................................................ 71

 Proč psychopati nevyhynuli?................................................................ 73

 Psychopatův mozek ............................................................................... 76

Dětství ............................................................................................................ 87

 Teorie vazby............................................................................................ 90

 Dětství, dospívání, antisociální porucha osobnosti

v dospělosti ............................................................................................. 92

II. NÁSTROJE A SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ............................................. 103

Propaganda .................................................................................................. 109

 Čtyři pilíře propagandy ....................................................................... 110

 Nástroje propagandy ........................................................................... 111

Iracionalita a její příčiny............................................................................ 125

 Omyl plynoucí z prvního dojmu ....................................................... 126

 Sociální příčiny ..................................................................................... 127

 Stereotypy............................................................................................. 129

 Iracionalita v organizacích .................................................................. 136

 Past neboli důslednost, která není na místě...................................... 136

 Chybné užití odměn a trestů.............................................................. 137

 Emoce.................................................................................................... 137

 Myšlenkové chyby ............................................................................... 137

Antivěda ....................................................................................................... 149

 Antievoluční hnutí a kreacionismus jako příklad antivědy............. 149

 Přirozené náboženské cítění............................................................... 157

 Podvádějící vědci .................................................................................. 164

Absurdita...................................................................................................... 167

 Jedenáct příčin víry v absurditu.......................................................... 169

strana 8

Vzpoura deprivantů

Obsah

/

9

Kontrola vědomí a destruktivní náboženské kulty .............................. 179

 Náboženská závislost .......................................................................... 179

 Náboženské skupiny kontrolující vědomí svých členů................... 180

Rodiče a děti ................................................................................................ 187

 Vztah rodičů k dětem .......................................................................... 189

 Vztah nepříznivých psychologických a sociálních vlivů a duševních

onemocnění dětí i dospívajících ......................................................... 191

Agrese a násilné chování ........................................................................... 195

 Muži, ženy, vztahy v rodině................................................................ 196

 Zneužívání dětí..................................................................................... 198

Šikana............................................................................................................ 203

Viktimizace .................................................................................................. 209

Posttraumatická stresová porucha ........................................................... 213

Mediální násilí............................................................................................. 217

Alkohol a drogy .......................................................................................... 225

Hráčská závislost (gamblerství) ............................................................... 231

Bída i nadměrné bohatství ........................................................................ 233

 Jak může život v relativně nadměrném bohatství

poškodit duševní zdraví a chování dětí?............................................ 234

III. OBRANA..................................................................................................... 237

Odolné děti .................................................................................................. 239

 Skupina uzdravujících vlivů daná převážně dědičností.................... 241

 Skupina uzdravujících vlivů daná převážně prostředím .................. 242

S deprivanty se setkáváme den co den .................................................... 247

Co s nimi? .................................................................................................... 253

Kritické myšlení.......................................................................................... 259

 »Myšlenkové břitvy« jako součást kritického myšlení.................... 262

POZNÁMKY ..................................................................................................... 265

AUTOŘI ............................................................................................................ 323




Předmluva



Vzpoura deprivantů – Nestvůry, nástroje, obrana navazuje na naše předchozí knihy z let 1996 (Vzpoura deprivantů – O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci) a 2001/2002 (Život s deprivanty I – Zlo na každý den a Život s deprivanty II – Základy stupidologie). Také v této knize se pokoušíme pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají, a proč jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí – a oblíbení. Z předchozích knih jsme převzali popis skutečností a souvislostí, o nichž se domníváme, že je rychlý vývoj poznání nezměnil.

Výzkumné výsledky posledních deseti let posunuly náš pohled na příčiny, které z člověka udělají kriminálního psychopata nebo psychopata »sociálně přizpůsobeného«, »sociálně úspěšného«, »subkriminálního«, »neúplného«, jemuž říkáme deprivant. Nedocenili jsme dostatečně genetické vlivy, nebyly přesněji známy. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje.

Naše kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti. Snažili jsme se ji napsat co nejsrozumitelněji, aby byla přístupná i středoškolákům. Z textu knihy se čísly v horním indexu odkazuje dozadu na poznámky a použitou literaturu. Poznámky rozšiřují text a místy obsahují náročnější informace. Fotografie Lubomíra Kotka jsou obrazovým doprovodem textu, nemají s ním však přímou souvislost.

František Koukolík

Jana Drtilová



Úvod



PŘÍKLADY ZE SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ

Březen 1996, Dunblane, Skotsko

Thomas Hamilton, starý 43 let, zastřelil ve škole 13 malých dětí a učitelku,

která se je snažila chránit tělem. Další tři zasažené děti zemřely v nemocnici.

Hamilton po činu spáchal sebevraždu.

13. března 1996, BBC News

Duben 1999, Columbine (předměstí Denveru), Colorado, USA

Eric Harris (18 let) a Dylan Klebold (17 let) postříleli ve škole 12 spolužáků

a učitele, 23 dalších spolužáků poranili, některé z nich kriticky. Po činu spácha

li sebevraždu.

1

www.thememoryhole.org/columbine/columbine-fbi.htm

Pět let po útoku na školu v Columbine, USA, duben 2004

Harris a Klebold se pošklebovali ubožáckým školním střelbám... Uvažovali

o velkorysejším vraždění. Plánovali, že nejprve odpálí bomby ve školní jídelně,

což zabije na 600 lidí. Poté začnou střílet do prchajících lidí, kteří přežili. Ná

sledně explodují jejich auta naložená dalšími bombami uprostřed záchranářů

a rodičů spěchajících ke škole. Mohlo jim to vyjít, kdyby chybně nezapojili

časové spínače na bombách s propanbutanem v jídelně...

Je nutné odlišit Klebolda od Harrise. Klebold byl depresivní, znejistěné dítě,

které bylo možné zachránit. Harris byl ledový zabiják. Uvažoval o únosu leta

dla s tím, že s ním naletí do Manhattanu. Harris nebyl šikanován, jak sdělovaly

první informace. Hnusili se mu »podlidé«, které spatřoval kolem sebe. Netrpěl

nedostatkem sebevědomí. Měl ho nadmíru. Sama sebe viděl jako Nietzscheova

nadčlověka, někoho, kdo je natolik vysoko nad mravenčím houfem smrtelní

ků, že nemusí vůbec brát v úvahu jejich pocity. Ve vlastních představách se po

vznesl nad dobro a zlo, nad opovrženíhodnou otrockou morálku obyčejných

lidí. Uskutečnit své pravé heroické já a vytvořit si věčnou slávu mohl jen gigan

tickým aktem vůle. Experti FBI jsou přesvědčeni, že Harris byl nenapravitelný.

The New York Times, 24. dubna 2004, závěry vyšetřování masakru v Columbi

ne. D. Fuselier (FBI), F. Ochsberg (psychiatr státu Michigan), Slate Magazine

(D. Cullen)

Leden 2002. Školní šikana, Česká republika

Reprezentativní průzkum v 66 školách, kterého se účastnilo na 6000 dětí z celé

České republiky, dokládá, že téměř každý druhý žák základní školy okusil na

vlastní kůži šikanu. Silnější žáci někdy bodají slabší děti nožem, píchají je špen

dlíkem, nařezávají jim uši žiletkou, věší je za krk na lustr. Předchozí průzkumy

ukázaly, že šikanu zažilo 20 % dětí, což je asi 300 000 dětí. Brutalita útočníků

roste. Vztahy ve třídách někde mají »až válečný charakter«.

MF Dnes, 23. ledna 2002


strana 18 ■ Vzpoura deprivantů ■ Úvod / 19

Leden 2002. Pád korporace Enron, USA

V letech 1996–2000 byla korporace Enron pro časopis Fortune americkou spo

lečností s nejvyšší mírou inovací (America’s most inovative company). Pověst

Enronu začaly podlamovat zprávy o podplácení a politických tlacích, které měly

zajistit zakázky ve Střední a Jižní Americe a na Filipínách. Krajně sporná byla

například smlouva za 30 miliard USD uzavřená s Výborem státní energetiky ve

státu Mahararaštra v Indii. Představitelé Enronu měli užívat politické konexe

s Clintonovou a Bushovou administrativou k vyvíjení tlaku na Výbor. 9. ledna

2002 zahájilo Ministerstvo spravedlnosti USA ve společnosti Enron kriminální

vyšetřování. Prokázalo podvody jak v Enronu, tak v účetní firmě Arthur An

dersen, která pro Enron pracovala. V průběhu roku 2001 klesla cena akcií Enronu

z 85 USD na 0,30 USD. Největší míra odpovědnosti se připisuje Andrewu Fas

towovi, vedoucímu představiteli korporace. Byl obžalován z podvodu, praní

peněz a spiknutí, podobně jako jeho manželka a další vedoucí pracovníci. Za

městnanci Enronu přišli o penzijní fondy, které měli v aktivech firmy.

Pád korporace Enron byl považován za největší katastrofu finančního světa

USA, vzápětí jej však překonal pád další americké korporace, WorldCom.

http://en.wikipedia.org/wiki/Pension_fund_losses_with_Enron

http://en.wikipedia.org/wiki/Enron

www.enron.com/corp/

www.washingtonpost.com/wp-dyn/business/specials/energy/enron/

Červen 2002. Pád korporace WorldCom, USA

Vnitřní audit odhalil, že v účetnictví této obrovské americké korporace »chy

bí« 3,8 miliardy USD. V srpnu 2002 bylo odhaleno falšování účetnictví od roku

1999 ve výši dalších 2,3 miliardy USD. Na konci roku 2003 se zjistilo, že aktiva

korporace byla »nafouknuta« přibližně o 12 miliard USD. Za podvody je od

povědný především B. J. Ebbers, zakladatel a představitel této korporace.

CNN Money, 8. července 2002

www.guardian.co.uk/worldcom/story/0,12167,759854,00.html

http://en.wikipedia.org/wiki/WorldCom

The New York Times, 30. června 2005

1992–2005

Viktor Kožený (nar. 1963), nazývaný mezinárodním tiskem »pirát z Prahy«,

nejprve založil Harvardské fondy. Každému majiteli kupónové knížky, jenž mu

ji předá, přislíbil desetinásobek její ceny. Sérií finančních operací, na kterých se

podílel M. D. Dingman, fondy vytuneloval. V současnosti je Kožený, irský

občan, trvale žijící na Bahamách, ve vazbě tamtéž. Americký soud žádá o jeho

vydání. Kožený je obviňován z dalších finančních podvodů.

Fortune, 23. prosince 1996

Květen 2004, Dublin, Irsko

Irské jeptišky řádu Sester milosrdenství se omluvily za týrání, které museli v mi

nulosti snášet chovanci v jejich sirotčincích a církevních školách v 50. a 60. letech

20. století. Skandál vyšel najevo v roce 1996, kdy televize zveřejnila dokument,

podle něhož svěřenci museli snášet například bití nohami od židlí a šlehání rů

žencem. V roce 2000 se obětem zneužívání omluvil také irský premiér Bertie

Ahern. Byla ustanovena komise, která má prověřit kolem 3000 stížností

a rozhodnout o odškodnění, o něž zažádalo zhruba 2500 osob.

www.lidovky.cz, 7. května 2004 (zpráva z ČTK)

Srpen 2004. Irák, Afghánistán, USA

Vyšetřování prokázalo, že zajatci americké armády v Iráku, například v bag

dádském vězení Abú Ghraib a v Afghánistánu, byli mučeni bitím, pálením, du

šením, sexuálně ponižováni, dlouhodobě vystavováni vedru, chladu a velmi hla

sitým zvukům, bylo jim zabraňováno ve spánku, nedostávali jídlo, byly jim

odebrány šaty, takže museli být nazí, nebyla jim umožněna osobní hygiena,

byli nuceni k narušování rituálů islámu. Zajatci byli nuceni pracovat v místech,

která nebyla zbavena min, výsledkem byla těžká zranění.

The Lancet, 2004, 364, p. 725

Fotografie: www.antiwar.com/news/?articleid=2444

Září 2004. Kostelec nad Orlicí, Česká republika

Šest dětí a jeden dospělý má podle policie podíl na smrti 81 let staré ženy

z Olešnice u Hradce Králové. Nejmladšímu z chlapců bylo 11, nejstaršímu 15 let.

Motivem brutální vraždy (devět bodných ran) měly být čtyři tisíce korun. Pod

le policie děti na místo činu přivezl V. G., starý 34 let, otec dvou členů skupiny

pachatelů. Šest chlapců se přiznalo, kdo a kolikrát starou ženu udeřil a bodnul.

MF Dnes, 1. září 2004

Říjen 2004. Dárfúr, Súdán

Súdánská vláda, využívající arabské milice nazývané Janjaweed, dále letectvo

a organizované vyhladovění, systematicky vyvražuje černé obyvatele provin

cie Dárfúr. Vláda a milice zabraňují dodávkám humanitní pomoci, ničí vesnice

a úrodu, intoxikují vodní zdroje. Součástí je systematické znásilňování žen.

Konflikt vypukl v únoru 2003, v Dárfúru od té doby přišlo o život víc než

70 000 lidí. Počet uprchlíků dosahuje asi 1,5 miliónu lidí, přibližně 200 000 hle

dá útočiště v sousedním Čadu.

www.amnestyusa.org/countries/sudan/index.do

www.darfurgenocide.org/

www.who.int/features/darfur/en/

The Lancet, 2004, 364, p. 1315

Únor 2005. Vatikán

Vatikánská univerzita zahajuje nové kursy pro římskokatolické kněží, kteří chtějí

vymítat zlé duchy z lidí posedlých áblem.

BBC News, 17. února 2005

MF Dnes, 18. února 2005 strana 20 ■ Vzpoura deprivantů ■ Úvod / 21

Červen 2005. Wichita, Kansas, USA

Denis Rader, 60 let, se doznal k sérii 10 vražd, kterou spáchal v uplynulých

třech desetiletích. Pachatel, vůdce skautů, prezident místní církevní komunity,

precizní obyvatel dohlížející na veřejný pořádek, zaměstnanec bezpečnostní

agentury, se v dopisech a básních zasílaných sdělovacím prostředkům označo

val zkratkou BTK (bind – torture – kill, svázat – mučit – zabít), podle scénáře,

jak se choval k obětem. V roce 1974 vyvraždil čtyřčlennou rodinu Oterových.

Svůj tehdejší čin komentoval slovy: »Do té doby jsem nikoho neuškrtil. Opravdu

jsem nevěděl, jakou sílu mám užít a jak dlouho to bude trvat.« Své oběti nazý

val »projekty«. Podle jeho slov byla jediným motivem sexuální fantazie.

The New York Times, 28. června 2005

Červenec 2005. Tunelování zdravotnického fondu, New York, USA

Dentistka Dolly Rosenová a její dva společníci byli obviněni z krádeže více než

1 miliónu USD z Medicaid, fondu zdravotnické pomoci nejchudším obyvate

lům New Yorku. Rosenová například vykázala v jediném dni roku 2003 celkem

991 výkonů.

Z falešných výkazů byla usvědčena také převozová služba.

Představitelé škol státu New York zapisovali k léčbě řečových poruch pro

vozované na vrub Medicaid tisíce chudých žáků bez odpovídajícího předběž

ného vyšetření. Získali tak více než 1 milión USD. Představitel školy v Buffalo

»odeslal« k řečové terapii v jediném dni 4434 žáků.

Z Medicaid byly odsávány peníze určené obětem AIDS na lék obnovující sva

lovou hmotu. Podvodníci je »převáděli« zdravým kulturistům. Jediný brooklyn

ský lékař jim předepsal tento lék za celkovou cenu 11,5 miliónu USD, většinou

poté, co stát za lék zvýšil doplatky.

Správci ústavů dlouhodobé péče (nursing homes) čerpali peníze z Medicaid

na chod svých zařízení, přitom však udržovali počet svých zaměstnanců pod

národním průměrem. Jeden ze správců odčerpal na svém platu a prémiích 1,5 mi

liónu USD v roce, v němž byl pokutován za zanedbávání péče o obyvatele své

ho ústavu.

The New York Times, 18. července 2005

Červenec 2005. Londýn, Velká Británie

Policie zatkla v Birminghamu dva muže podezřelé z pokusu o pumový atentát

na autobus linky 26, provedený dne 21. července 2005. Zatčenému Jasinu Hassa

novi Omarovi je 24 let, do Británie přišel v 11 letech ze Somálska, bez rodičů,

v doprovodu dalšího člena rodiny. Získal status žadatele o azyl. Dostal bydlení

a náhradní rodinu. O osm let později dostal povolení zůstat v zemi neomezeně

dlouho s právem požádat o občanství.

Muktaru Saidovi Ibrahimovi je 27 let, do Británie přicestoval z Eritreje ve

věku 12 let s rodiči. Dostal status žadatele o azyl. O 11 let později požádal

o občanství, v září 2004 obdržel britský pas.

Podmínkou pro udělení občanství je duševní zdraví, schopnost komuniko

vat angličtinou, velštinou nebo skotskou keltštinou, nejméně pětiletý pobyt v Británii, složení přísahy obsahující slova: »Budu loajální vůči Spojenému království a budu respektovat jeho práva a svobody.«

Ibrahim má podle médií záznam v trestním rejstříku a jeho disruptivní chování se datuje už do jeho středoškolských let. Podle jednoho svědka nebyl vůbec nábožný, kouřil marihuanu. Ve věku 17 let byl členem gangu ze severního Londýna, s gangem terorizoval obyvatele satelitních městeček. V roce 1995 byl zatčen a odsouzen k pětiletému vězení za pouliční zločinnost. Dle vlastního sdělení se ve vězení stal vášnivým vyznavačem islámu a radikálním muslimem. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn.

The New York Times, 21. července 2005

Únor 2006. Spokane, stát Washington, USA Diecéze římskokatolické církve ve Spokane ve státě Washington zaplatí téměř 46 miliónů dolarů 75 obětem, jež podaly žalobu na zneužívání, kterého se dopouštěli kněží. Biskup W. S. Skylstad, prezident Biskupské konference USA, se omluvil obětem ve své diecézi sestávající z 82 farností. Oběti mohou vystupovat ve svých farnostech a poukázat na pachatele. Smějí následující tři roky psát o svých zkušenostech v novinách, které diecéze vydává, v rozsahu jedné strany měsíčně.

Diecéze Spokane je jednou ze tří diecézí, které požádaly o ochranu před věřiteli. Ve dvou případech soud rozhodl, že mezi legální aktiva církví, která mohou být užita k zaplacení soudní pohledávky, patří všechny církevní budovy.

The New York Times, 2. února 2006

KLINICKÁ POZOROVÁNÍ První pozorování autorů Praha, 1990 Jedním z podnětů, které po mnoha letech vedly ke vzniku prvního vydání této knížky, bylo pozorování obyčejné, často se vyskytující interakce matky s dětmi. Náhoda přivedla jednoho z autorů na návštěvu. Matka s malými dětmi byla ve víkendovém dopoledni v obývacím pokoji. Běžel televizní program s poněkud fantasmagorickou kreslenou pohádkou. Jejími znaky byla vysoká rychlost, s níž se střídaly nápadně barevné i ozvučené podněty, a vysoký podíl násilí, jehož absurditu, cítěnou tvůrci jako komickou, děti s ohledem na věk – necelé dva roky, tři a půl roku a necelých pět let – s vysokou pravděpodobností nechápaly. Autor seděl v rohu místnosti, zády a bokem k televizoru, ve vzdálenosti 1–2 metrů od dětí. Upoutaly jej pohyby dětských očí sledujících program ve chvíli rychlých změn a poměrného poklidu. Míra soustředění, kterou děti »pohádce« věnovaly, kolísala. Pokud šlo soudit ze šířky zornic, mimických projevů a pohybů těla, mělo dění na obrazovce, u nejmenšího dítěte pravděpodobně spíš zvuky než obraz, dosti výraznou citovou odezvu, která by se dala popsat strana 22 ■ Vzpoura deprivantů ■ Úvod / 23

jako směs zájmu, úzkosti a nepochopení smyslu celého dění, které však strho

valo pozornost.

Matka dětí přitom delší dobu telefonovala s přítelkyní. Poté, na základě tele

fonického hovoru, pro sebe začala připravovat jídlo pro štíhlou dietu – děti už

byly najedeny. Obě menší děti po chvilce přerušily sledování »pohádky«, vstaly

a dožadovaly se kontaktu s matkou. Přiblížily se k jejím nohám, mluvily na ni,

zatahaly ji za šaty a dívaly se jí do obličeje. Matka trpělivě, klidně, krátce a zpola

nepřítomně dětem řekla, že pracuje, a se jdou dívat na televizi. Jednomu z dětí

do obličeje pohlédla, druhému nikoli, menší dítě před televizor odnesla. Děti se

k »pohádce« poslušně vrátily. Tanec jejich očí po obrazovce pokračoval. Nejmen

ší dítě se po chvilce svinulo do klubíčka a začalo si dumlat palec. Obrazovku

přestalo vnímat, pokoušelo se usnout. Zvuky běžící pohádky je však zřejmě

rušily, takže začalo podrážděně plakat. Matka přerušila práci, dítě mlčky zdvih

la a odnesla je do postýlky ve vedlejší místnosti. Dítě pokračovalo v pláči, mat

ka zavřela dveře. Zbylé děti krátce, bez překvapení nebo zájmu sledovaly dění,

pak se vrátily k »pohádce«. Matka se vrátila k přípravě svého jídla.

Druhé pozorování autorů

Praha, 1995

X. Y. byl dítě z druhého těhotenství, na jehož začátku, údajně než těhotenství

zjistila, pila matka denně 3–6 dl vína spolu s blíže neurčeným množstvím desti

látu. Porod proběhl bez komplikací. Porodní váha byla v mezích normy, chla

pec nebyl kříšen. Vývojové milníky – posazování, chůze, první slova – dosaho

val v obvyklých obdobích.

Ve věku přibližně pěti let si matka povšimla chlapcovy nápadnější pohybli

vosti a poruch soustředění. Nevydržel posedět, pobíhal, nevydržel poslouchat

pohádku, vykřikoval a rušil. Chlapcův trvalý neklid vyvolával v rodině značné

napětí. Vyšetření dětským neurologem a psychologem došlo k diagnóze poru

chy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), dříve označované jako lehká moz

ková dysfunkce (LMD), dále bylo zjištěno nevyhraněné praváctví a odchylky

na elektroencefalografickém záznamu mozkové činnosti.

Rodičům byly dány rady, jak výchovně postupovat, léky chlapec nedostal

žádné. Jeho obtíže se výrazně prohloubily s nástupem do školy. Při vyučování

pobíhal, rušil, nebyl schopen sledovat látku, například čtení. Další vyšetření

zjistilo vývojovou poruchu čtení (dyslexii) a počítání (dyskalkulii).

Mezi chlapcem a jeho sociálním prostředím – spolužáky, učiteli a otcem – pa

novalo napětí a srážky. Chlapec se bu bál jít do školy, nebo se v ní často pral,

otec jej poměrně často tělesně trestal. Opakované vyšetření v pedagogicko-psy

chologické poradně matce a chlapci nikterak nepomohlo. Dle matčina sdělení

měla údajně jedna z psycholožek prohlásit: »Čím víc se s ním mažeme, tím víc

smrdí.« Další rodičům prokazovala, že v pozadí chlapcových obtíží je značně

podprůměrný intelekt, a vyžadovala přeřazení do zvláštní školy. Matka tomuto

závěru nevěřila a vyžádala si vyšetření v jiné poradně. Tam se podařilo chlapce,

který zoufale návštěvu poraden odmítal, zklidnit. Vyšetření zjistilo poruchu

pozornosti s hyperaktivitou a nadprůměrný intelekt.

V následujícím roce si otec našel novou životní partnerku a rodinu opustil. Matka pokračovala, dle vlastního sdělení, v »mírném pití«. Chlapec několikrát vystřídal školu. Jeho bludný kruh se všude opakoval – porucha pozornosti s hyperaktivitou trvala, následovaly srážky se spolužáky a učiteli, kteří jej trestali psychologicky i fyzicky, někdy s využitím silnějších spolužáků, například v hodinách tělocviku. V té době se u chlapce projevily nápadné výbuchy zlosti, doprovázené ničením drobných předmětů.

Ve věku dvanácti let chlapec zcizil a prodal kalkulačku. Peníze utratil za sladkosti a v herně s automaty. O rok později se vloupal do bytu, kde zcizil šperky a peníze. Policejní vyšetřování neproběhlo – matka spolu s chlapcovou babičkou škodu uhradily, poškozeného požádaly, aby s ohledem na chlapcův věk škodu neoznamoval.

Pravděpodobně ve stejné době zkusil chlapec prvně kouřit marihuanu. Doma se choval střídavě bu s nápadnou, těžko snesitelnou útočností, nebo naopak zamlkle, přičemž odmítal jakýkoli kontakt, oslovení nebo rozmluvu. Neučil se, k učení se nedal přimět, dělal dojem podrážděného, útočného nezájmu o cokoli. Zcizoval doma menší i větší částky peněz, šperky a cennější předměty, které prodával pod cenou. Peníze utratil v hernách, za součásti oblečení a pravděpodobně za drogy, nebo v této době prvně okusil pervitin. Stal se členem skupiny, která pervitin a další látky tohoto druhu jednak sama užívala, jednak prodávala.

Několik členů skupiny, včetně X. Y., bylo později zatčeno v souvislosti s vloupáním do střeženého objektu, při němž byl těžce poraněn strážný, jenž na následky zranění později zemřel. HISTORICKÉ PŘÍKLADY Heinrich Himmler – šéf nacistického bezpečnostního aparátu Německo, 1900–1945 Podle svědectví dr. Karla Gebharta byl Himmlerův rodičovský dům »domem přísného, ortodoxně katolického učitele, který svého syna držel zkrátka a přísně«. Rodinný svět se točil kolem pojmů škola, úřednictvo, církev: ze všeho nejvíc vštěpoval otec Himmler svým třem synům... přísné zásady spořádanosti, svědomitosti a poslušnosti vůči autoritám světským i církevním...

Otcovým oborem byla germanistika, jeho koníčkem pak rané germánské dějiny... Otec (Heinrichovi) vštěpoval, že předkové byli vždy dobří a šlechetní a že je nutné je bezvýhradně ctít...

Heinrich... pilně navštěvoval bohoslužby a obíral se věroučnými a mravoučnými pravidly katolické církve, každý den se doma modlil před Kristovou sochou, nepil, nekouřil.

... 26. června 1917 píše jeho otec: »Můj syn Heinrich projevil naléhavé přání zvolit si za životní povolání dráhu důstojníka pěchoty.«

strana 24

Vzpoura deprivantů

Úvod

/

25

Himmlerův deník ve dvacátých letech: »Budu vždy milovat Boha a modlit se k němu. Bůh mi bude nadále nápomocen ve všech mých pochybnostech.«

»Je to opravdu velký muž a především též ryzí a čestný. Jeho řeči jsou skvostné ukázky němectví a árijství...« (o A. Hitlerovi)

»Za bolševickou hrůzovládou stojí žid.« »Vynikající sešit!... Je to pionýrská práce. Obzvláš poslední část, jak je možné znovu zušlechtit rasu, je plná velkolepé mravní vznešenosti.« (O anonymní knize Eine unbewußte Blutschande, der Untergang Deutschlands, vydané v Míšni roku 1921. Název je možné přeložit jako Nevědomé prznění krve, zánik Německa.)

»...jak slavní, mravně čistí a vznešení byli naši předkové..., takoví bychom měli zase být, nebo aspoň část z nás...« »...tak jako před šesti sty lety je rolník povolán, aby v boji proti slovanství upevňoval a rozšiřoval držení svaté matky – půdy – pro německý národ... jen intenzivním osídlováním se můžeme postarat o to, aby venkovský lid měl opět rozhodující vliv v Německu... právě na Východě jsou obrovské rozlohy zemědělské půdy.«

(Himmler) dal popud ke zvyšování výroby minerálních vod..., přikázal rovněž, aby se na zemědělsky vhodné půdě koncentračních táborů pěstovaly léčebné byliny...

Himmler: »SS se musí stát gardou nordické rasy, která povede vyvolený dvousetmiliónový německý národ do boje proti bolševismu na celé zemi.«

»Jestliže v polospánku před usnutím intenzivně myslím na krále Heinricha I., zjeví se mi jeho duch a radí mi, co a jak mám udělat.«

»Den, kdy Vůdce vyslovil souhlas s mými projekty na osídlení Východu, je nejš astnějším dnem mého života. Kolonizace – to téma mého života.«

Himmlerův pamětní spis Některé myšlenky o zacházení s příslušníky cizích národností na Východě: »Během několika málo let musí... bezhlučně zaniknout takové národnostní pojmy, jako jsou Ukrajinci, Rusíni a Lemkové. Totéž platí ve větší míře o Polácích.« »Žádné vyšší školy než základní čtyřleté. Takové školy mají naučit pouze jednoduché počty, nejvýš do 500, psaní jména a vštípit vědomí, že Bůh přikazuje poslouchat Němce a být pilný, pracovitý a svědomitý. Čtení nepovažuji za potřebné.«

Himmler: »Konečné řešení židovské otázky se pro mne stalo nejtěžší záležitostí mého života.«

Himmler 4. října 1943 na shromáždění generálské špičky SS v Poznani: »Z vás většina ví, co to znamená, leží-li na hromadě sto mrtvol, leží-li jich tam pět set nebo tisíc. Toto vydržet a přitom zůstat slušným a řádným člověkem – pomineme-li výjimečné případy lidské slabosti – to nás učinilo tvrdými.«

V Poznani, v srpnu 1944: »Dolehla na nás otázka: Jak je to se ženami a dětmi? Rozhodl jsem se, že i v tomto ohledu musíme najít úplně jasné řešení. Bylo by neospravedlnitelné, kdybychom vyhladili muže – řekněme tedy sprovodili ze světa nebo dali sprovodit ze světa – a připustili, aby vyrostly jejich dětimstitelé, kteří by ohrožovali naše syny a vnuky. Museli jsme dospět k těžkému rozhodnutí, že celý židovský národ musí zmizet z povrchu zemského.«

Himmler ke svému masérovi Kerstenovi: »Jak můžete mít potěšení z toho, střílet ze skrytu na ubohá zvířata, která se nevinně, bezbranně, a aniž co tuší, pasou na kraji lesa? Protože to je, když se na to pořádně podíváme, čistá vražda. Příroda je tak překrásná, a každé zvíře má konečně právo na život. To právě je stanovisko, které tak obdivuji u našich předků. Takovou ohleduplnost vůči zvířatům naleznete u všech indogermánských národů.«

HAMŠÍK, D. Heinrich Himmler. Druhý muž třetí říše. Praha : Univers, 1994.

Lavrentij Pavlovič Berija – šéf bezpečnostního aparátu SSSR Sovětský svaz, 1899–1953 Syn rolníka žijícího v Mercheuli, poblíž Suchumi, v Abcházii. Studoval průmyslovou školu, do bolševické strany vstoupil pravděpodobně roku 1917. V roce 1920 nebo 1921 se stal členem Všeruské mimořádné komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží, původní politické policie bolševiků (Čeka). Účastnil se bolševického převratu v Gruzii. Stal se šéfem GPU, nástupnické organizace Čeky. Berija doprovázel J. V. Stalina při jeho vzestupu k moci v komunistické straně a státním aparátu. Roku 1924 Berija velel při potlačení nacionalistického povstání v Tbilisi, v jehož průběhu mělo být popraveno až 5000 lidí. Poté byl jmenován šéfem tajné politické větve celokavkazské GPU a vyznamenán řádem Rudého praporu. V roce 1926 se stal šéfem gruzínské GPU. Roku 1931 se stal generálním tajemníkem gruzínské komunistické strany, o rok později tajemníkem stranické organizace celé transkavkazské oblasti. V roce 1934 se stal členem ústředního výboru Všesvazové komunistické strany (bolševiků).

Po zavraždění Kirova (1934) velel Berija čistkám v transkavkazské oblasti. Roku 1938 se stal šéfem NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí, ministerstvo vnitra). Úřad kontroloval státní bezpečnost a policii. Pod velením Nikolaje Ježova NKVD likvidovala lidi označené jako nepřátele státu v tzv. velké čistce, která postihla milióny obětí. Důsledky čistky začaly ohrožovat infrastrukturu státu, armády a hospodářství, Stalin ji proto utlumil. V listopadu 1938 Berija nahradil Ježova – ten byl v roce 1940 popraven. Čistka byla provedena také v NKVD, kde byla odstraněna polovina pracovníků a nahrazena lidmi věrnými Berijovi.

Berija velel NKVD v následné době »uvolnění«, v jehož průběhu bylo z koncentračních táborů propuštěno 100 000 vězňů. »Přehmaty« byly svedeny na Ježova. Uvolnění bylo relativní, uvězňování a popravy pokračovaly, čistky se prohloubily s blížící se válkou. V průběhu roku 1940 Berija dohlížel na deportace Poláků a obyvatel baltických států obsazených Rudou armádou. V březnu 1940 připravil rozkaz k popravě 25 700 polských intelektuálů a 14 700 polských válečných zajatců, která byla provedena v Katyni a dalších dvou místech.

V březnu 1939 byl kandidátem politbyra, nejužší mocenské skupiny, plným členem se stal v roce 1946.

V únoru 1941 se stal předsedou Rady lidových komisařů (Sovnarkom), v červnu, po nacistickém útoku, členem Státního výboru pro obranu (GKO). V době války odpovídal za zbrojní výrobu, společně s G. Malenkovem i za výrobu letadel a leteckých motorů.

Roku 1944 byla německá armáda vytlačena ze SSSR. Berija velel čistkám a přesunům obyvatel na územích obývaných národnostními menšinami obžalovanými ze spolupráce s nacisty (byli to Čečeni, Inguši, krymští Tataři a volžští

strana 26

Vzpoura deprivantů

Úvod

/

27

Němci). Menšiny byly přesunuty do sovětské Střední Asie, což doprovázely masivní ztráty na životech.

V prosinci 1944 byl Berija pověřen dohledem nad výrobou sovětské atomové bomby. Podílel se na úspěšné špionáži proti USA, která pomohla sovětský atomový program dokončit v roce 1949. Jeho schopnosti při organizaci válečné výroby, včetně využití práce vězňů, významně přispěly k sovětskému vítězství ve 2. světové válce. V červnu 1945 byla sovětská policie reorganizována do vojenské struktury. Berija se stal maršálem SSSR.

V poválečných letech se Berija podílel na složitém mocenském boji o Stalinovo nástupnictví. Jeho kariéře ublížilo rozpuštění Židovského antifašistického výboru provedené s rostoucím Stalinovým antisemitismem. Berija byl jeho spolutvůrcem, osobně dosadil řadu členů jak do bezpečnostního aparátu, tak do výboru dohlížejícího na výrobu atomové bomby.

V srpnu 1948 náhle zemřel Berijův konkurent Ždanov. Následovala čistka mezi jeho přívrženci nazvaná Leningradská aféra, v jejímž průběhu bylo popraveno asi 2000 lidí.

Berija dohlížel na ustavení politické policie ve státech východní Evropy osvobozených od nacistů Rudou armádou. Antisemitsky zaměřené čistky, vedené Abakumovem, pak pokračovaly v těchto zemích: v Československu byl uvězněna a popravena skupina Slánský, Geminder a další (14 osob, z toho 11 Židů), podobné čistky proběhly v Polsku a Maarsku. Berijovi též neprospěla skutečnost, že československé zbraně pro vznikající Izrael byly dodávány na jeho přímý rozkaz.

Abakumov byl nahrazen Semjonem Ignatijevem, jenž antisemitskou kampaň vystupňoval. V prosinci bylo v SSSR »odhaleno« tzv. spiknutí lékařů. Větší počet špičkových lékařů byl obviněn z pokusu otrávit vedoucí sovětské představitele, zatčeno jich bylo 37, většina z nich byli Židé. Politická policie dostala Stalinův rozkaz připravit deportaci celé židovské populace na Dálný východ.

V březnu 1953 Stalin zemřel. Několik dní po jeho smrti dal Berija všechny zatčené lékaře propustit, prohlásil záležitost za vykonstruovanou a uvěznil pracovníky politické policie, kteří se na ní podíleli.

Berija se vzápětí stal náměstkem ministerského předsedy Malenkova a zároveň hlavou politické policie, byl tedy mužem číslo 2 sovětské hierarchie.

Přestože byl Berija Stalinovým katem, organizoval po jeho smrti liberalizaci. Spiknutí lékařů veřejně prohlásil za podvod. Z pracovních táborů dal propustit milióny politických vězňů. V dubnu 1953 zakázal v sovětských věznicích mučení. Zmírnil politiku vůči menšinám. Nabádal stranické prezidium (přejmenované politbyro), aby se nestavělo proti politickým a ekonomickým reformám ve Východním Německu (NDR).

Historici vedou spor o to, zda tyto Berijovy kroky byly manévrováním, které mělo marginalizovat roli stranického aparátu a vynést Beriju k moci, nebo pokusem o reformu sovětského systému, kterou Berijova porážka Chruščovem, a tedy stranickým aparátem, odložila o dalších 40 let.

Zprávy o Berijově konci se různí. Dne 26. června 1953 byl na zasedání prezidia obviněn Chruščovem, že je agentem britské zpravodajské služby. Vzápětí byl zatčen, poté byli zatčeni vedoucí důstojníci jeho aparátu. Popravy následovaly bezprostředně. Jiná informace sděluje, že byl Berija přepaden 26. června 1953 v rodinném domě vojenským komandem a zastřelen na místě.

Berijova manželka a syn byli posláni do pracovního tábora, později byli propuštěni. Žádost rodiny o rehabilitaci a zrušení rozsudku z roku 1953 Nejvyšší soud Ruské federace v roce 2000 zamítl.

http://psychcentral.com/psypsych/Lavrenty_Beria

http://copernicus.subdomain.de/Lavrenty_Beria

Francouzská revoluce 1789 – bývalí revolucionáři o několik let později Francie Barras, Tallien, Rovére, Fréron, Bourdos d’Oise. Včerejší teroristé, kteří měli na svědomí ukrutnosti a násilí v Marseille, Toulonu a Bordeaux, jež vyvolaly velkou nespokojenost Výboru veřejného blaha, který je povolal k odpovědnosti, nyní po termidoru – kdy si zachránili život – ukázali, čím byl ve skutečnosti jejich extremismus. Prokonzulové, kteří vystupovali jako »apoštolové rovnosti«, byli vlastně zloději, defraudanty a chladnokrevnými vrahy, kteří pod praporem »revoluční nemilosrdnosti« odsuzovali nevinné lidi a obohacovali se na nich. Místo gilotiny, kterou za své zločiny zasluhovali, se zásluhou termidoru dostali na výsluní moci.

MANFRED, A. Z. Napoleon Bonaparte. Praha : Svoboda, 1990, s. 77.

Jacques Dubois – francouzský inkvizitor Francie, 1459–1461 ...Když věci dospěly až sem a vikáři viděli, že se záležitost stále více rozlézá, byli již zcela na tom, že tyto lidi, zatčené jako valdenské a valdenky (druh kacířství, pozn. autorů), nechají běžet bez jakéhokoli trestu a vskutku by je byli okolo velikonočních svátků propustili, když tu se mistr Jakub Dubois, doktor teologie a děkan chrámu Matky Boží v Arrasu, postavil proti jejich vyproštění a prohlásil se žalobcem...

Děkan prohlašoval a ujiš oval ve všech společenstvích, kde se vyskytl, a já sám – vím dobře – jsem ho slyšel říkat, že třetina křes anů, ba více se valdenství účastnila a že ví věci, o kterých nemůže mluvit, a kdyby mohl, lidé by zůstali omráčeni. Říkal dále, že všichni ti, kdo byli obžalováni z valdenství, také valdenskými jsou, a že není možno někoho jako valdenského obžalovat, aby nebyl. Podle něho by měli být takoví lidé pozatýkáni jako podezřelí z valdenství, však oni by si, až by hleděli smrti do očí, už vzpomněli, k čemu všemu je ábel přiměl pro jejich zatracení. Ve všech těchto věcech ho podporoval a posiloval biskup barutský. Ten přidával, že jsou i biskupové, ba kardinálové, kteří se toho valdenství účastnili, a že jich je tolik, že mít mezi sebou nějakého krále nebo mocného knížete, povstali by proti všem, kdo by nebyli s nimi. Tento biskup, než se jím stal, byl v roce odpustků, to jest roku tisícího čtyřstého padesátého, zpovědníkem papežovým v Římě. Říkalo se proto, že asi ví mnoho věcí, a měl pak ten biskup takovou představivost, že mu stačilo podívat se na lidi, aby řekl a posoudil, dopustili-li se valdenství čili nic. On a děkan tvrdili, že jakmile je někdo zatčen nebo obviněn z valdenství, nikdo mu nesmí pomáhat ani se ho strana 28 ■ Vzpoura deprivantů ■ Úvod / 29

zastávat, ani otec, matka bratr, sestra ani jakýkoli jiný blízký příbuzný, pod

trestem, že bude sám zatčen jako valdenský...

V této době město Arras a dozajista všichni, kdo v něm bydleli, byli tak vy

křičeni..., že jsou valdenští..., že kupci ztráceli úvěr, jejich věřitelé žádali být

vyplaceni bojíce se, že dlužníci budou zatčeni jako valdenští a jejich jmění že

bude zabaveno... Poněvadž byli biskupští vikáři upozorněni na tuto hrůzu...,

dali veřejně vyhlásit, aby nikdo proti nikomu nešuškal a aby se nikdo nikterak

nestrachoval bezdůvodného obvinění, oni prý nikoho nedávají zatýkat jako

valdenského, leč byl-li označen osmi nebo desíti svědky, kteří se valdenské schů

ze účastnili a na vlastní oči ho na ní viděli. Ale později vešlo ve známost, že

někteří byli označeni jen jedním nebo dvěma svědky, nanejvýš třemi...

Urozený pan z Beaufortu byl také zatčen...

Na žádost a na útraty vězňů vydali se biskupští vikáři i ostatní za samým

burgundským vévodou, aby se poradili, co si mají v záležitosti valdenství a věz

ňů počít... Vévoda obeslal výslovně všechny čelné kleriky země, a když se ve

velikém počtu sešli, byly jim písemnosti procesů pana z Beaufortu i ostatních

ukázány..., říkalo se však, že nebyli zcela jednotni: jedni říkali, že domnělé

valdenství nemá vůbec podkladu, a že i za předpokladu, že v něm z dopuštění

Božího nějaké jádro snad je, také v něm může být mnoho omylů, a že obvinění

nekonali všechno, co se konat domnívali, jiní zase tvrdili, že se jedná o skuteč

nost a že viníci se účastnili valdenských hříchů tělesně i duší...

(Vévoda) vyslal tedy herolda Toison d’Or, aby si opatřil lepší přístup k prav

dě. Doneslo se mu totiž, že někteří lidé z města Paříže i odjinud ve Francii

říkají, že v jeho zemích zatýkají bohaté lidí, aby se zmocnili jejich majetků a půdy,

čímž byl velmi znepokojen...

Roku 1461 v měsíci červnu byla před nejvyšším soudním dvorem hájena pře

urozeného pána z Beaufortu proti vikářům arraského biskupa a všem těm, kdo

vyslýchali vězně jako valdenské. Před plným dvorem mistr Jan z Popincourtu,

advokát nejvyššího soudu, poradce zmíněného pana z Beaufortu, prohlásil řadu

krutých skutečností, vznášeje vážná obvinění proti těm, kdo se účastnili inkvi

zice tohoto valdenství. Mezi jinými věcmi prohlásil, že jakmile byl nějaký vě

zeň zatčen pro valdenství, říkali mu, že nepřizná-li se, bude upálen, a přizná-li

se, že ho propustí, až na skrovný trest, jako nějakou krátkou pou . Když se

vězni nechtěli k ničemu doznat, šli na mučidla a byli mučeni takovou měrou,

že nutně vyznali, cokoli mučitelé chtěli. Také pravil řečený Popincourt, že když

pan z Beaufortu byl odveden do žaláře a přísahal, že nikdy na žádné valdenské

schůzi nebyl, vrhl se před ním, panem z Beaufortu, messire Jakub Dubois na

kolena a velmi pokorně ho prosil, aby svou účast na valdenské schůzi přiznal,

jinak že bude nevyhnutelně upálen a všechno jeho jmění a dědictví zabaveno.

Ale svolí-li naopak k doznání, že bude propuštěn do čtyř dnů a nepostihne ho

ani mitra, ani kázání. A že prý co jeho, mistra Dubois, nutí, aby jej prosil, je

soustrast s ním a s jeho dětmi, které zůstávají v naprosté chudobě. A když ho

urozený pan z Beaufortu vyslechl, namítl mu, že přec již odpřísáhl opak, na což

děkan odpověděl, tím aby se netrápil, on že mu dá rozhřešení. Pohnut takový

mi slovy i jinými, které by dlouho trvalo opakovat, jmenovaný pan z Beaufortu

přiznal, že se valdenského shromáždění účastnil.

DU CLERCQ, J. Memoires, kniha IV, kap. 2–9 týkající se let 1459–1460 (čes

ký překlad: ČERNÝ, V. (přel.). Staré francouzské kroniky, kap. Valdenští

kacíři v Arrasu v letech 1459–1461. Praha : SNKLU, 1962).

KRÁSNÁ LITERATURA Lucinius: Což není ti těch hnusných činů žel? Aaron: Je, že jich není tisíckráte víc. Den proklínám – ač myslím málo dní, k nimž může vztahovat se kletba má –, kdy nespáchal jsem jakés velké zlo: nezabil koho nebo nekul smrt, neznectil děvče nebo to nestrojil, nevinných nenařkl, křivě nepřisáh, záš na smrt nevsel mezi druhy dva, dobytku chudých nedal zlomit vaz nezažeh v noci stodol, seníků a nevyzýval jejich vlastníky, by uhasili požár slzami. Já z hrobů často mrtvé vyhrabal a vztyčil u vrat drahých přátel jich, kdy bol byl skoro zapomněn, a v kůži jich v kůru stromovou jsem vyryl nožem v římských písmenách: »Kéž nezemře trud váš, třeba mrtev jsem.« Hm, strašných věcí spáchal na tisíc jsem lehce tak, jak mouchu zabil bys, a nic mne netrápí jako to, že víc jich není desettisíckrát. SHAKESPEARE, W. Tragédie I. Troilus a Kressida. Coriolanus. Titus Andronicus. Romeo a Julie. Timon Athénský. Julius Caesar. Přel. J. V. Sládek, A. Klášterský. Praha : SNKLU, 1962, s. 298 (Titus Andronicus, jednání V, scéna 1, v. 25). Knížka, kterou otevíráte, se pokouší odpovědět na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří výše uvedené zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí popsaných činů.

Lidé, o nichž knížka vypráví, se vyskytovali zřejmě ve všech dobách a místech. Častěji jsou to muži než ženy. Setkáváme se s nimi i mezi dospívajícími jedinci a dětmi. Nejsou stejnorodá skupina.

Poruchy osobnosti – je jich větší počet – se považují za stav, který je spíše deformace než onemocnění. Jsou důsledkem vzájemných vztahů mezi geny, mozkem a prostředím, respektive učením.

2


strana 30 ■ Vzpoura deprivantů ■ Úvod / 31

Naše knížka se zaměřuje, jak je z úvodu zřejmé, na antisociální poruchu (viz

tab. 2). Jestliže je důsledkem onemocnění nebo úrazu, říká se jí běžně »druhot

ná« neboli sekundární antisociální porucha, popřípadě »druhotná sociopatie«, nebo

»druhotná psychopatie«. Dítě, které se normálně vyvíjelo, se může začít chovat

antisociálně po úrazu zejména předních částí mozku nebo po mozkovém zánětu.

U mnohých antisociálně se chovajících jedinců se v minulosti onemocnění

nebo úraz mozku nezjiš ují, není prokazatelné zanedbávání ani zneužívání,

nevyrůstají v bídě ani v tlaku kriminálního, rodinného a zevního prostředí. Tito

lidé byli označováni jako »primární sociopati«. Předpokládá se »primární« anti

sociální porucha osobnosti, »primární psychopatie«, podmíněná pravděpodob

ně geneticky nebo poškozením mozku v průběhu nitroděložního vývoje.

Je však dobře možné, že část z lidí z této druhé skupiny jsou jedinci, kteří

nejsou stiženi poruchou osobnosti ve smyslu dnešní psychiatrické a psycholo

gické diagnostiky. Předpokládá se, že tato nejinteligentnější, nejkrutější, zcela

bezcitná, nejničivější menšina, odhadovaná v USA a Kanadě na 1 % populace,

3

může být jeden z výsledků evoluce našeho druhu.

Tito lidé, jimž se říká psychopati v úzkém slova smyslu a jejichž podskupi

nou jsou deprivanti, by se z evolučního hlediska dali nazvat parazitující men

šinou (viz tab. 4 a 5).

4

Prokáže-li se tato teorie – v současnosti jsou pro ni dobré teoretické i gene

tické důkazy – pak tito lidé nejsou ani nemocní, ani deformovaní, nejsou vý

sledkem sociálního ani kulturního tlaku. Statisticky viděno by v tomto případě

byli krajní variantou normálních lidí, nesmírně sociálně nebezpečnou.

Přitom je nutné mít na mysli, že nejde o ostře vyhraněné kategorie, spíš

o kontinuum s krajnostmi a vnitřními přechody.

Odborníci začali celou tuto různorodou lidskou skupinu popisovat počátkem

19. století.

5

Její příslušníky označovali různými názvy často podle toho, co po

važovali za vůdčí příčinu jejich stavu, například:

 manie sans délire (šílenství bez deliria, 1809);

 moral alienation of the mind (morálně odcizené vědomí, 1812);

 moral insanity (morální nepříčetnost, 1835);

 delinquente nato (rodilý delikvent, 1876);

 der geborene Verbrecher (rodilý zločinec, 1896);

 psychopathische Persönlichkeiten (psychopatické osobnosti, 1904/1915);

 psychopathische Konstitution (psychopatická konstituce, 1905);

 sociopatie (1930);

 psychopatie (1941/1988, 1988);

 antisociální osobnost (Diagnostická a statistická příručka Americké psychi

atrické společnosti, DSM-IV-TR, 2000);

 psychopati (v úzkém slova smyslu) (1991, 1993, 1996; 1999);

 deprivanti (1996, 2001/2002).

Hned na počátku je nutné předeslat, že pravděpodobně žádný v současnosti

užívaný název nezachycuje všechny vlastnosti všech příslušníků této lidské sku

piny v celém rozsahu a hloubce, ani příčiny jejich stavu.

Existují proto terminologické obtíže. 1. Lidé s antisociální poruchou osobnosti (»sociopati«, »dyssociální osobnos

ti«, viz tab. 2) tvoří v USA a Kanadě přibližně 3–4 % populace dospělých

mužů a necelé 1 % dospělých žen. Tvoří i většinu příslušníků tzv. násilnické

menšiny, oněch přibližně 6 % recidivistů, kteří se dopouštějí přibližně 70 %

nejtěžších násilných trestných činů (viz tab. 2). 2. Antisociální porucha osobnosti však nepostihuje všechny kriminálně se

chovající jedince. Existují zločinci, kteří nejsou stiženi žádnou poruchou

osobnosti ani duševn



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist