načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vzpomínání - Jiří Suchý

Vzpomínání

Elektronická kniha: Vzpomínání
Autor: Jiří Suchý

Knihu doplňuje výběrový přehled tvorby Jiřího Suchého a fotografická příloha. Souborné vydání tří autobiografických textů, v nichž Jiří Suchý vzpomíná na období od roku 1954
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249
+
-
8,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 524
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace, portréty
Vydání: 1. souborné vyd.
Spolupracovali: předmluva Karel Hvížďala
Skupina třídění: Divadlo. Divadelní představení
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Galén, 2011
ISBN: 978-80-726-2752-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Knihu doplňuje výběrový přehled tvorby Jiřího Suchého a fotografická příloha. Souborné vydání tří autobiografických textů, v nichž Jiří Suchý vzpomíná na období od roku 1954 po návratu z vojny až do roku 1989, kdy se ujal vedení divadla Semafor.

Popis nakladatele

Souborné vydání všech Suchého vzpomínkových textů

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Suchý - další tituly autora:
Identifikace sportovních talentů Identifikace sportovních talentů
Pan Werich z Kampy Pan Werich z Kampy
Šest pilířů manažerského úspěchu -- Jak je posilovat, rozvíjet a využívat v manažerském i osobním životě Šest pilířů manažerského úspěchu
Klaun si povídá s Bohem Klaun si povídá s Bohem
Miluj mě víc Miluj mě víc
 (CD)
Klaun si povídá s Bohem Klaun si povídá s Bohem
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

suchy-1.+2.preds-vzpominani-6.4.:nal.obr 4/6/11 5:50 PM Stránka 1


suchy-1.+2.preds-vzpominani-6.4.:nal.obr 4/6/11 5:50 PM Stránka 1


Upozornění

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové,

elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Galén

Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5

www.galen.cz

© Galén, 2011


V. Sodomová,V. Sodoma, J. Šlitr a J. Suchý, 1958

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 1


Člověk z půdy (1959), P. Linhart,W. Matuška, Z. Braunschläger aV. Štekl

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 2


JIŘÍ SUCHÝ /VZPOMÍNÁNÍ

(galén)

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 3


J. Suchý a I.Vyskočil, 1960

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 4


vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 5


Zuzana je sama doma (1960),

V. Maurer, H. Hegerová,

V. Štekl, K. Štědrý,

E. Pilarová,W. Matuška,

J. Suchý, H. Lukasová

a J. Šlitr

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 6


vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 7


Zuzana je zase sama doma (1961), H. Hegerová,V. Maurer, K. Štědrý,

E. Pilarová,V. Štekl,W. Matuška a H. Lukasová

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 8


vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 9


vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 10


(galén)

JIŘÍ SU CHÝ/ VZ POMÍNÁNÍ

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 11


©JiříSuchý,2011

©Galén,2011

Prologue©KarelHvížďala,2011

Photos©JanMalýml.,TomášNovák,MilanVágner,

archivJiříhoSuchého,2011

Typography©ClaraIstlerová,2011

ISBN978-80-7262-752-3

Všechnaprávavyhrazena.

Tatopublikaceanižádnájejíčástnesmíbýtreprodukována,

uchovávánavrešeršnímsystémunebopřenášenajakýmkolizpůsobem

(včetněmechanického,elektronického,fotografickéhočijiného

záznamu)bezpísemnéhosouhlasunakladatelství. vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 12

ISBN 978-80-7262-853-7 (PDF)

ISBN 978-80-7262-854-4 (PDF pro čtečky)

©JiříSuchý,2011

©Galén,2011

Prologue©KarelHvížďala,2011

Photos©JanMalýml.,TomášNovák,MilanVágner,

archivJiříhoSuchého,2011

Typography©ClaraIstlerová,2011

ISBN978-80-7262-752-3

Všechnaprávavyhrazena.

Tatopublikaceanižádnájejíčástnesmíbýtreprodukována,

uchovávánavrešeršnímsystémunebopřenášenajakýmkolizpůsobem

(včetněmechanického,elektronického,fotografickéhočijiného

záznamu)bezpísemnéhosouhlasunakladatelství. vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 12

©JiříSuchý,2011

©Galén,2011

Prologue©KarelHvížďala,2011

Photos©JanMalýml.,TomášNovák,MilanVágner,

archivJiříhoSuchého,2011

Typography©ClaraIstlerová,2011

ISBN978-80-7262-752-3

Všechnaprávavyhrazena.

Tatopublikaceanižádnájejíčástnesmíbýtreprodukována,

uchovávánavrešeršnímsystémunebopřenášenajakýmkolizpůsobem

(včetněmechanického,elektronického,fotografickéhočijiného

záznamu)bezpísemnéhosouhlasunakladatelství. vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 12

Šest žen (1962),

V. Křesadlová,

H. Hegerová,

M. Horníček,

J. Malknechtová,

P. Filipovská,

L. Ročáková,

M. Zahrynowská

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 13

Kdyby 1000 klarinetů (1958), J. Sehnal,

J.Vomáčka, L. Fialka, Z. Procházka,

Z. Kratochvílová, Z.Týle, J. Suchý,

L. Hermanová a I.Vyskočil

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 14

22

178 334 499 513

Nedáme se otrávit/Karel Hvížďala

OD REDUTY K SEMAFORU (...1959)

TAK NĚJAK TO BYLO (1959–1969)

INVENTURA (1969–1989)

VýběrovýpřehledtvorbyJiříhoSuchého/Lukáš Berný

Jmenný rejstřík

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 15


vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 16


17Vzpomínání je první souborné vydání tří knih Jiřího Suchého. V první

částinajdetetextsnázvem Od Reduty k Semaforu,kterýzahrnujeobdobí

roku 1959. Tato kniha vyšla poprvé v roce 1991 v nakladatelství Me

lantrich, kde čekala několik let na vydání, protože Jiří Suchý byl v ne

milosti. Druhá část s názvem Tak nějak to bylo se týká let 1959 až 1969,

mapujedobunejvětšíslávydivadla,kterousámJiříSuchývknizeozna-

čuje jako zlatou. Také v této době se pokusili soudruzi z národního

výboru v roce 1960 divadlo zlikvidovat, když herce pod záminkou re

konstrukcevyhnalizdivadlavuliciVeSmečkách.Putovalipakporůz-

ných scénách, nejvíce hráli v Městské knihovně a v již neexistujícím

starém dřevěném Divadle Na Slupi, kde také na počátku hráli mimo

jinéiVoskovecaWerich.Vymezenéúdobí,kterýmsetentodílzabývá,

končí tragickou smrtí Jiřího Šlitra o vánočních svátcích roku 1969.

KnihuvydalonakladatelstvíBlízkásetkánívroce1998.Třetíčástsná-

zvem Inventura pojednává o letech 1969 až 1989, kdy měl po většinu

časuJiříSuchýzakázánovystupovatvteleviziavrozhlase.Vydalojina-

kladatelství Formát v roce 2000.

NEDÁME SE OTRÁVIT

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 17


Na období 1990 až 2010, které bylo nakonec za dobu existence di

vadla nejdramatičtější, ale Jiří Suchý již vzpomínat nechtěl. Připo

meňme si, co všechno se za tu dobu stalo: Nejprve se rozloučil se

soubory Miloslava Šimka a Josefa Dvořáka. Chtěl, aby divadlo mělo

jednotnou poetiku, jako když s Jiřím Šlitrem začínali. Musel se proto

postarat o program divadla po celou dobu sám, což vyžadovalo a vy

žaduje velké vypětí: Jiří Suchý musí ročně připravit tři až čtyři pre

miéry. V roce 1993 se Semafor kvůli restitucím odstěhoval z prostor

v pasáži Alfa na Václavském náměstí a dva roky trvalo, než se pro něj

v roce 1995 našlo místo ve sklepě Hudebního divadla Karlín. Uply

nulnějakýčas,nežsidivácizvykli,kde mají Semaforhledat.Anitam

nezůstalo divadlo dlouho, v roce 2002 ho zničila povodeň a soubor

musel dál kočovat. Až v roce 2005 se konečně usídlil ve svém novém

divadlevPrazevDejvickéulici27amázasevyprodáno:lidézvenkova

houžtakčastonehledajínaVáclavskémnáměstí.Anipopřestěhování

alenenastalklid,rokpředoslavou50.výročídivadlasepokusilapraž-

skáradnicezměnitfinancovánímalýchscénadivadlopřežilojendíky

pochopení věřitelů, štědrým sponzorům a půjčkám principála Su

chého. Popisovat tuto složitou dobu se už z nejrůznějších důvodů Ji

římu Suchému nechtělo: vzpomínání by nebylo rozhodně tak

„srandální“, jak by si autor přál, a proto dotyčné období mapujeme

spolu ve druhé části knihy-rozhovoru Fenomén Jiří Suchý, která se jme

nuje Divadlo stále miluju avycházísoučasněse Vzpomínáním.Abyseod

prvníhodíluinterviewsnázvem Povídání,kterýjezroku1990,druhá

část lišila, vzpomínáme i na komiky první republiky a hlavně na Jana

Wericha,snímžseJiříSuchýkekonciživotadůvěrněpřátelil.JanWe-

rich v něm zřejmě přes počáteční rozpaky cítil svého pokračovatele.

Principál Semaforu mu své přátelství dodneška oplácí: pilně se stará

o to, aby se na firmu V+W nezapomnělo.

Jiří Suchý od samého počátku svým charismatem přitahoval nejen

mladédiváky,aleistaršíherce,jakobylipánovéHorníček,Filipovský,

Kopecký či Svatopluk Beneš, a o spolupráci, ke které ale nikdy ne

došlo,vážnějednalisJanemWerichemaOldřichemNovým,vjehož

18

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 18


bývalémdivadlevAlfěSemaforhrával.DivadlemSemaforrovněžpro-

šly v prvních letech snad všechny pozdější hvězdy, jako byly a jsou

dámy Hegerová, Olmerová a Pilarová či pánové Gott a Matuška.

AdnessvětoznámýrežisérMilošFormannatočilsvůjprvnífilmprávě

o Semaforu; jmenoval se Konkurs a byl částečně hraným dokumen

tem, což byla rovněž novinka. Vzápětí zfilmoval i Dobře placenou pro

cházku.

Prochází-li člověk společně s Jiřím Suchým zcela ojedinělou padesá

tiletou existenci autorského divadla Semafor, nemůže si nevšimnout

jednéevidentnískutečnosti,tedyosobnostníproměnyjejíhohlavního

tvůrce Jiřího Suchého: od infantilního huráoptimisty ke zralému

pragmatikovi, pro něhož je každá pohroma jen další významnou vý

zvou k ještě intenzivnější činorodosti; od amatéra, před jehož výstu

pem na jeviště se muselo zhasnout, protože neuměl chodit (Karel

HögeraLadislavPešekjednouvdebatěoSuchéhoherectvíshovívavě

prohlásili: Herec to není, ale musíš se na něj dívat déle a pak si zvyk

neš...), až k profesionálovi, jenž sám utáhne představení a umí se na

pojit na publikum, které ho stimuluje k ještě větším výkonům; od

autora roztomilých žertovných textů až k básníkovi, jehož verše zli

dověly tak, že si lidé už ani nepamatují, kdo je napsal. To věděl i tak

dobrý básník jako František Hrubín, který Jiřímu Suchému v šedesá

tých letech po jednom představení napsal: „Myslím, že nejvíc poezie

je v legraci a že jí v dnešním večeru u Vás bylo víc než v mnohé tlusté

sbírce.“ Jediné, co Jiřího Suchého nikdy neopustilo, je obdiv ke krás

nýmmladýmženám,kterýmisestáleobklopuje.Jakomottosvéhoži-

vota si vetkl název písničky Voskovce a Wericha: Nedáme se otrávit.

Jenže, jak napsal Carl Gustav Jung: „Nebyl to Goethe, kdo udělal

Fausta,aleduševníkomponenta,Faust‘,kteráudělalaGoetha.“Apo-

dobně je to i se Suchým. I jeho vymodelovalo to, co stvořil. Stal se

z něj symbol, který vždy obsahuje víc, než lze na první pohled roze

znat: má tajemství. To bude asi také důvod, proč se k jeho dílu bu

deme vracet i po létech, jako se vracíme k Jiřímu Voskovcovi a Janu

Werichovi.

19

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 19


Oficiálníkriticiiti,jejichžjménapozdějimělarespekt,jakotřebaSer-

gej Machonin či Dušan Havlíček, nemohli divadlu přijít zpočátku na

jméno.JiříSuchýbylproně„pásek“,jaksetehdyříkalotrochuextra-

vagantním mladíkům, i když Suchý si nikdy nečesal emana, nenosil

úzké kalhoty zvané trubky a tlusté podrážky zvané podezdívky, což

byly páskovské identifikační znaky padesátých let minulého století.

Jiří Suchý chodil tenkrát většinou v černých kalhotách, v černém ro

lákuajezdilnaanglickémskútruznačkyTriumphTessy,čímžserov-

něž odlišoval.

Suchého neherectví nám, o deset let mladším, kteří jsme každý den

plnilidivadlokprasknutíaještěsetamvecpávalibezlístkůopřestávce

alespoňnadruhoupůlkupředstavení,vůbecnevadilo.Vdivadlebyla

legraceavyzařovalaznějnepřehlédnutelnápozitivníenergie.Tabyla

nejspíš tím hlavním magnetem pro všechny, kteří tam tehdy chodili.

Po deseti letech totalitní strnulosti se v Praze konečně dělo něco no

véhoataodlišnostzastřelavšechnypočátečnínedokonalosti.Napre-

miéře Člověka z půdy jsembylspolečněsJanemVodňanskýmaPavlem

Šrutemakustehdejšípřekvapivéradostivduši,skteroujsmesepřed-

tím nikdy nesetkali, si neseme v sobě dodnes. Václav Bělohradský,

kterývidělněkdyzačátkemroku1960 Člověka z půdy sMilošemKopec

kým, dnes říká: „Byl to velký zážitek, doba dřevěného jazyka minula

prudce a vesele.“ Taky bychom mohli říci, že Jiří Suchý představoval

událost v jazyce. Pavel Šrut později prohlásil, že být básníkem v Če

chách znamenalo zbavit se v sobě Jiřího Suchého.

Ke každému vrcholnému výkonu patří i trocha štěstí, a to platí i u Ji

řího Suchého, který ho měl minimálně dvakrát či třikrát za svou pa

desátiletoudivadelníkariéru.Poprvé,kdyžpotkalvpadesátýchletech

Jiřího Šlitra, osobitého herce a velmi zručného skladatele, jemuž

kamarádi přezdívali Doktor Klavír, i když si Šlitr své herectví musel

trochu vyvzdorovat. Jako herec se představil poprvé v kabaretu Jonáš

a tingltangl v roce 1962 – hra měla 242 repríz. Původně ale jak reži

sérKarelMareš,takJiříSuchýbylizjehovýkonutrochuvrozpacích,

ale hned při prvním představení si Šlitr svými topornými pohyby

20

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 20


a osobitou dikcí získal publikum. V roce 1966 už dokázal ve svém re

citálu Ďábel z Vinohrad bavit publikum úplně sám.

PodruhémělJiříSuchýštěstí,kdyžsevroce1970objevilavSemaforu

všestranná, hudebně a pohybově nadaná Jitka Molavcová, která pro

kázala velmi vytříbený jemný dar lyrické komiky. To je asi také hlavní

důvod, proč diváci i kritika novou dvojici po smrti Jiřího Šlitra pří

znivěpřijali.PoprvéseJitkaMolavcovásJiřímSuchýmpředstavilijako

dvojicemimoSemaforvHudebnímdivadleKarlínvroce1978vehře

Golem od Voskovce a Wericha. Hráli postavy Prach a Popel právě na

WerichůvpopudajižtehdyjimJanWerichjakodvojicipožehnal.Jako

partneři na prknech Semaforu poprvé vystoupili ve hře Dr. Johann

Faust, Praha II, Karlovo nám. 40 v roce 1982 a jako Jonáš a Melicharo

vávehře Jonáš dejme tomu v úterý roku1985.Tatohraměla305repríz.

Stejné štěstí měl Jiří Suchý i ve Ferdinandu Havlíkovi, který plno

hodnotně nahradil Jiřího Šlitra, jak ukázala Kytice v roce 1972, jejíž

první uvedení mělo 596 repríz.

NavícmáJiříSuchýještějednuvlastnost,kterájevýjimečná:svouroz-

manitou prací se nesmírně baví – píše hry, skládá k nim muziku, re

žíruje, navrhuje scénu i kostýmy, do programů kreslí ilustrace –ato

ho drží dodnes. Pokud se mu splní to, co se v něm jednou udělalo

jakonázor,jaksámříká,ato,žebudežítdodevadesátišestilet,máme

senacotěšit.Aikdyžjednouodejde,jehosmrtbudejenvýsměchem

všemživým,kteřístálehudrují,ževČeskunicnejde,protožeondobu,

kterámubylapřidělena,svoupoetikou soustavně reflektoval a nikdy

nekapituloval.

Karel Hvížďala

21

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 21


OD REDUTY K SEMAFORU

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 22


(...1959)

V. Sodomová, M. Horníček, J. Suchý, V. Rogl, J. Suchánek,V. Sodoma, 1958

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 23


vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 24


Jednou mi povídal jakýsi študent: Pane Suchý, kdy začnete psát paměti? Jeho

interes o mé minulo mně polichotil, ale musel jsem ho v zájmu pravdy ujistit, že

o tom zatím příliš neuvažuju. A on, jak už je dneska ta mládež ve srovnání

s námi bez zábran, povídal: To chcete opravdu začít psát, až budete stár a vetch

a senilní a až už si nebudete nic pamatovat? Byla to nehorázná drzost, protože

nikdy nehodlám být senilní a důležitý věci si budu pamatovat vždycky. Ačkoliv –

co já vím? Co když měl ten hoch pravdu? Dokonce se mi počalo zdát, že i když ne

moc, tak trochu pravdy že skutečně měl. Události se kupí, jedna překrývá dru

hou. A odečtu-li prvních patnáct let svého života, kdy se toho tak moc nedělo,

zbývá mi pětačtyřicet let nabitých událostmi, a to mě možná ještě pár událostí

čeká. Bude toho pak na mě možná moc, protože sil k stáru prý nepřibývá.

Musím si taky přiznat, že kdykoliv čtu vzpomínky jiných slušných osob, moc mě

to baví a mám při tom neodolatelnou chuť psát taky. A to vždycky ve stylu onoho

pamětníka, do něhož jsem se právě začetl. Vzpomínající lékař pan profesor Von

dráček mě například uchvátil svým pozoruhodným smyslem pro detaily té které

doby, a když jsem četl jeho knihu, sliboval jsem si, že přesně takhle se jednou ro

zepíšu i já.

25

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 25


Ale pak jsem se začetl do memoárů amerického novináře Franka Harrise a tu

mě zas uchvátila jeho totální upřímnost. Jeho kniha Můj život a mé lásky

se totiž skládá ze tří dílů, z čehož na pulty knihkupců se dostaly pouze dva a ten

třetí, nejzajímavější, vyšel jen jako soukromý tisk pro subskribenty, kteří se ne

hodlali při četbě předešlých dílů spokojit zjištěním, že autor vstoupil do poko

jíka té či oné slečny, ale zajímalo je, co se pak v tom pokojíku dělo dál – tyto

podrobnosti cenzura ze vzpomínek pana Harrise jaksi vyradýrovala. Ale sou

kromý tisk je soukromý tisk a v tom se subskribent může dočíst všechno. V Har

risových knihách je mnoho jiných zajímavých věcí stojících za přečtení, ale

profesionální skutečnosti, které ambiciózní novinář a veřejný činitel popisuje,

jsou tu s velkorysostí do té doby nevídanou prokládány pozoruhodnými detaily

z nejintimnějšího života. Často jsem přemejšlel, zda bych dovedl promlouvat ke

svým čtenářům se stejně širokou upřímností a kdo by pak tu knihu vydal.

Taky jsem se nejednou zamejšlel nad vzpomínkami malíře Vladimíra Ko

márka, s filozoficko-srandálním titulem Pojednáníoméradostnécestěod

kolébky ke krematoriu. Moc jsem se při četbě těchto memoárů nasmál

a hned jsem začal uvažovat, jestli by jednou nemělo takhle vypadat i to mé

vzpomínání, ale ihned jsem si uvědomil, že bych to tak jako pan Komárek ne

svedl a že, ač o sobě tvrdím, že jsem komikem, nezmohl bych se nikdy na takové

množství tak nádhernýho humoru.

Těžko bych dokázal popsat, jak na mne působily paměti Vítězslava Nezvala.

Mnohé tu dotvořila popisovaná doba a její atmosféra, která má pro mne mi

mořádnou přitažlivost. Byl to pro mne veliký zážitek, setkávat se na každé

stránce se jmény, která pro mne tolik znamenala, číst od očitého svědka, jaký

klobouk měl onoho dne na hlavě Jiří Wolker, jak byl toho večera Jindřich Štyr

ský smutnej a jak si Nezval s Toyen vyměnili pohledy a oba věděli, že se milu

jou. A pak Vladislav Vančura, Jaroslav Ježek, Teige, Mahen... defilé jmen

a podrobností o těch, kteří si je nesli životem. A přitom ta Nezvalova čistá češ

tina. A jeho dionýský vztah ke všem krásám života. Vracím se velmi často

k téhle knize, a když si uvědomím svou nezpůsobilost napsat knihu podobnou,

jsem smutnej, jako Štyrský onoho večera.

To, co mi řekl ten študent, to byla vlastně správná připomínka. A tak se pouš

tím do tohoto závratného úkolu dřív, než všechno zapomenu. Pokusím se občas

26

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 26


zachytit zajímavý rys doby po způsobu pana profesora Vondráčka, i když asi ne tak precizně, jako to dokázal on, budu chtít být upřímnej jako Frank Harris, ale zase ne tolik – ostatně koho by zajímaly detaily mého intimního života. Kdyby se mi podařilo dostat do té své práce aspoň pětinu humoru, který rozdává ve své knížce pan malíř Komárek, byl bych velice pyšnej. A podobně jako Vítězslav Nezval i já chci připomínat na stránkách svých vzpomínek jména, která tvořila mou dobu – vždycky jsem měl obavy, že jich ale neseženu takové množství a že nebudou tak významná. Dneska si to však už nemyslím. Jména tady byla, ale nesměla být vyslovena. Tak to jsou má předsevzetí, se kterými přicházím na oči svému čtenáři, a až dopíšu poslední list, budu vědět, co jsem splnil a co ne. Možná však, že to nepostřehnu – splní-li se předpověď toho študenta. /1/ Jetozvláštní,alecosevlastnědivím,kdyžseznám–jetospíštypické, že začínám jaksi odprostředka. V malém sále Reduta na Národní třídě,kdesetísnídvojnásobnémnožstvíhostů,nežbymělobýt,stojína pódiu muž, rovněž neveliký, má tvídové sako a pod ním červenou vestu, jakou v té době v Praze nikdo nenosí. Stojí u mikrofonu a spíš vykřikuje než zpívá:

tu ruku ti teto

tu ruku ti teto

tu ruku ti teto do sádry dají

do sádry bílé jak padlý sníh... Bluesozlomenétetiččiněrucepatřímezijehoparádníčíslaavdobě, kdy texty písniček zaplňují seňority a mám tě rád, měsíček a sním otobě,touhamáatvojerety,chtělbychjecelovatapod.,máblues Zlomil jsem ruku tetičce kacířský nádech. A pár kacířů, kteří si přijdou zaaplaudovat, se vždycky najde. Pár set kacířů. Později pár tisíc. A pak ještě víc. A uplyne nějaký čas a poměr sil se obrátí. Kacíři se stávají ti,

27

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 27


kteřínepřejínovévlněvpopulárníhudběajejichslábnoucíhlasypře

stávají mít význam v diskusi, která se rozpoutala – už zas předbíhám.

Ten muž v červené vestě jsem já, ale dovolte mi, abych o sobě psal

jakooněm.Jednaksemitobudelíppsátajednakjezmíněnásituace

užtakukrutněvzdálená,žeužtovlastněaninejsemjá,vezmeme-lito

důsledně. Mám už dneska docela jiný názory, než jsem měl tehdy –

doufejme,žezralejší,takyužjinakvypadám,rádbychnapsal,žejsem

krásnější, ale lhát hned na začátku knihy se nemá, červenou vestu už

takydneskamocnenosím,akdejekonectépůvodní,nevím.Nakon-

trabas, na který jsem tehdy denně hrával, sáhnu dnes už zřídkakdy,

tehdejšíláskyuždneskaaninepotkávám,akdybychjepotkal,nejspíš

bychjeužnemiloval,zatímcotenvčervenývestěnemyslelvesvédobě

na nic než na svou práci, na svoji Inku, pak Magdu, později Evu –

možná že jsem trochu popletl pořadí, ale jména odpovídají.

Bylo mi tehdy šestadvacet, dneska je mi mnohem, mnohem víc a tak

ten šestadvacetiletej je pro mne on.

Dozpívalsvébluesapaksizasšelstoupnoutkesvébase,protožekmi-

krofonupřistoupilaVlastaSodomováajejímužViktor,kterémujsme

v ateliérech Propagační tvorby říkali Áda, ale doopravdy se jmenoval

František, což bylo jméno jen pro úřední potřebu a ve skutečném ži

votě tohoto zpívajícího výtvarníka se nevyskytovalo. Vlastně všechno

to, o čem se chci v této knize rozepsat, způsobil on. Když se ten v té

červenévestěvrátilzvojny,psalserok1954aonještěčervenouvestu

nevlastnil, a budu mu muset vymyslet nějaké jméno, abych se tady

o něm mohl pohodlně rozepsat. Jak už víte, byl jsem to já, ale své

jménoužívatnechci,protožebychsenajehonositelezačalokamžitě

dívat jako na sebe, a ne jako na něho –ato je to, co nechci. Říkejme

mu třeba... Sáva. Stejně měl původně dostat toto jméno při křtu, ale

pak se nejbližšímu okolí právem jevilo příliš exotické a sešlo z toho.

Dneskananěhovolajítímtojménemjenjehokamarádi,kdyžsizněj

dělají srandu.

Sáva se vrátil z vojny a začal zase pracovat v ateliéru nedaleko Hlav

ního nádraží. Jako grafik nebyl tak docela nešikovnej, a kdyby se víc

28

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 28


upnulkvýtvarnépráci,možnážebytoněkamdotáhl.Alejemusetou

dobou kmitaly hlavou docela jiné myšlenky. Měl za sebou mnoho

nádherných poznání.Objevilsinedávnoamerickou grotesku,jak se

u nás říká slapsticku, Chaplina, Keatona, Laurela a Hardyho, Lanea

a další a další, poznal díky filmům i ohlasy nádherné tradice anglic

kého music-hallu, který tu reprezentoval George Formby, Tommy

Handley, Jack Hulbert a Will Hay, a v neposlední řadě měl za sebou

životní zážitek – Pěst na oko v divadle V+W ve Vodičkově ulici a pak

i filmy komiků, kteří se stali pro další léta patrony jeho konání – jde

o firmu Voskovec a Werich.

Grafik Sáva maloval plakáty a prospekty, kreslil vesele písmo, zpo

čátku s odporem a posléze s láskou – to totiž chvíli trvá, než člověk

pochopídušipísmaanežsijizamiluje.Přitomtokonánísevšakjeho

myslnepřestávalazaobíratpředstavou,žebudejednoukomikem.Ka-

marád Otakar Karásek, který byl do jeho příchodu nejmladším čle

nem ateliérů B a R, předal Sávovi nejen povinnost chodit starším

členůmprosvačiny,aleicelouřadudobrýchrad.Chvílitotrvalo,než

Sáva pochopil, že je nutno nosit užší kalhoty, než jsou ty, které nosí,

atakykravatyžemajímítostřejšíbarvyakřiklavějšívzory,protožeto

móda vyžaduje. Sáva se přizpůsobil a byl Otovi vděčen. Otakar Ka

rásek mu taky jednou vnukl myšlenku, že ty dva velkolepé komiky

zfilmu Pudr a benzin jetřebavidětživé,cožbylomožnodenněveVo-

dičkově ulici.

VúzkýchkalhotáchaskřiklavoukravatounakrkuseocitlSávavhle

dištidivadlaV+W,kdysiOsvobozeného.Film Pudr a benzin měldosud

vživépamětiapísničkaoEzopoviabrabencimudosudznělavuších.

Bylo to zjara roku 1948. Sáva tehdy vyvedl do divadla svou maminku

asedělispolunabalkoněpopravéstranějeviště,nazíránozpohledu

diváka.Daloseodtuddobřehledětdoorchestru.Scházelisetamhu-

debníci a ladění jejich jazzových nástrojů mělo zcela jiný charakter

než ladění v orchestřišti Národního divadla, kde Sáva několikrát ab

solvoval představení Prodaná nevěsta (jednou s rodiči, pak se školou,

pak opět s rodiči a potom, protože byla změna programu).

29

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 29


Světlapotemnělaadostavilsedirigent,legendárníKarelVlach.Zvedl

taktovkuaprostoremsepočalalinoutsynkopováhudba,kteroupřed

deseti léty skládal Jaroslav Ježek. Sávy se zmocnila závrať, ještě nikdy

neslyšel něco tak krásného, ano, Prodaná nevěsta byla nádherná, ale

tahlehudbasehodotýkalatéměřhmatatelně,jakodlaň.Cítilúžasný

kontakt s tou muzikou i se skladatelem, který zemřel uprostřed války

někde v New Yorku, ale najednou byl tady, v bývalém Osvobozeném,

byl tu v té hudbě, ale ne, že se to tak říká, byl v ní doopravdy. Sáva to

cítil a přál si, aby ta předehra nikdy neskončila.

Naštěstí se tohleto přání nikdy nevyplnilo a na žasnoucího diváka se

valilydalšízážitky.Otevřelaseoponaaoantickýslouptustálaopřena

postava muže oděného v hnědé tóze a zněly verše ze Shakespearovy

hry Caesar.Veršeselinou–srandažádná–coseztohovyvine?Vtéto

nečekaněseriózníatmosféřesenáhlezačaloněcodítvhledišti.Vzhle-

demktomu,ženajevištisezatímtohomocnedělo,pozornostksobě

přitáhl ruch tam někde vzadu, kde biletářka uklidňovala kohosi, nej

spíšopilce,kterýpřišelpozděaruší.Vznikátamkonflikt,kterýjetak

hlučný,žeirecitujícíCaesarseobracíčelemkdivákůmažádáoklid.

JetoJiříVoskovec.Výtržníkvhledištisevšaknedáutišit.JetoJanWe-

rich a biletářka je Ljuba Hermanová. Werich hraje exekutora a je tu

služebně.Dostavísenascénuapočnesepisovatinventářzaúčelemza-

bavení.VoskovectujenejenCaesar,aleiřediteldivadelníspolečnosti.

SnažíseincidentjaksipřehrátajakoCaesarsvolávánaexekutoravoj

sko, které však na hru nepřistoupí a odmítne rušit úřední výkon. Ře

ditel se tedy dává s exekutorem do řeči. Síly obou komiků se spojují,

dialogserozjiskří,publikumseřehtáaSávanabalkoněprožíváněco,

co ještě dnes nedokáže popsat slovy, ačkoliv dění na scéně si dokáže

vybavit se značnou přesností.

Několik dní nato se dovídá, že dvojici V+W viděl na scéně nejen po

nejprv, ale i naposled. Pěst na oko má derniéru a v další hře už Vos

kovec hrát nehodlá. Odjíždí do Paříže a novinami proběhne krátká

zpráva, že byl pověřen funkcí československého kulturního přidě

lence u UNESCO.

30

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 30


Pár dnů nato jde Sáva po Václavském náměstí a na rohu Vodičkovy

ulice ho míjí nápadný tmavý vůz americké značky a v něm sedí dvě

povědomé osoby. Tentokrát vidí Voskovce a Wericha pohromadě

opravdu naposled.

Jiří Voskovec ještě dokončuje v divadle režii nové komedie, v ní však

užbudehrátJanWerichsám.Sávunapadne,cosetakhlepodívatkdi-

vadlu ve Vodičkově ulici. Za výlohou už hlásá reklama titul příští pre

miéry Divotvorný hrnec azhloubisáluseozýváhudbaazpěv.Sávastojí

v pasáži a se zatajeným dechem poslouchá. Sbor zpívá:

Máme se na co těšiti

Až se nám v těch hlavách rozsvítí...

Je to nádherný. Po několika taktech se ozve hlas režiséra Voskovce

a po několika pokynech zní znovu: Máme se na co těšiti...

TenSáva,kdyžužjsmehotakzačalisledovat,máplnouhlavudivadla.

Pravda,vduchutakymyslínafilm,aletenjenedostižný.Divadlosedá

hrát všude. A tak zakládá v Karlíně při oddílu skautů jakousi amatér

skou scénu. Už v minulých létech vystupovával s kamarádem Vilibal

dem Pancířem u táborovýho ohně – říkali si tehdy Johny a Jacek (čti,

jakpsáno).Zpívalipísničky,vedlisměšnéřeči–pravda,stousměšností

to nikdy moc nepřehnali, ale zato jim bylo dopřáno udělat si cennou

zkušenost, že rozesmát publikum je velmi tvrdej chléb a buď pochvá

len ten, kdo jej umí péci. Což tenkrát nebyl zrovna jejich případ.

Tidvasetehdyrozhodli,žetáborákjesiceskvělávěc,aležeužjenej-

vyšší čas, aby jejich práci poznala i Praha. A proto, že založí divadlo –

Optimistickou scénu.

Protože jim bylo jasné, že řečičky u táboráku jsou pro divadlo málo,

vzpomnělsitenSávanajednohokamarádazeSpořilova,jmenovalse

IvanVyskočilapsalskečeahryakromětohostudovalnaDAMU.Od

něho si vypůjčil rukopis jednoho skeče, připsal pak několik scének

vlastních, složil taky řadu písniček a opatřil je texty a pak na zdarma

získanou jutu začal malovat kulisy.

31

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 31


Ta hra se měla jmenovat Cestování a byla o třech dílech. Díl první –

Havaj, byl prací Ivana Vyskočila. Druhý díl se jmenoval Fata morgána

a napsal ho Sáva sám, i když vliv autora dílu prvého zde byl víc než

patrný.Třetíčástsejmenovala Jejich cesta nejpozoruhodnější avníseoba

protagonisté Johny a Jacek měli dostat do minulosti.

Desítky let uplynuly jako voda a Sáva jde do sklepa, aby vyhledal zmí

něnálibreta.Vlastněne,toužneníSáva,jsemtojá,poznávámse.Do

sklepa mě vede zvědavost – jaký ono to vlastně asi bylo? Dalo se to

vůbec hrát? Že se to nakonec nikdy nehrálo, to už je jiná kapitola,

teď mi jde o to, jestli to vůbec dneska obstojí. Jestli budu litovat, že

se tehdy věc nerealizovala, nebo jestli budu říkat: To je dobře. Sa

mozřejměžesiodtohomocneslibuju.Hra,kterounapsalprůměrně

nadanej nadšenec ve svých sedmnácti létech, nebude jistě nic moc.

Ale přesto mě to zajímá.

Jestli tam objevím něco jako příslib talentu nebo stín nápadu... Jdu

do sklepa.

Ve sklepě se toho moc nenašlo. Přesněji řečeno, nic. Léta jsem tam

ukládal nejrůznější věci, ale protože mi při ukládání chyběl systém,

sklep prostě odmítl vydat to, co zrovna potřebuju. Nezbejvalo než

sklep uklidit –oto mu zřejmě šlo.

Teprve když se mi po čase povedlo uspořádat věci ve sklepě tak, aby

bylpřehled,vydalsklepleccoszajímavého–mimojinéitlustýfascikl

s ranými pracemi, jak tomu říkají literární vědci. Vybral jsem z toho

všeho triptych Cestování. Tahle hra o třech částech vznikla koncem

let čtyřicátých,ajak už jsem řekl, její první třetina byla dílem Ivana

Vyskočila, muže, kterému se pro jeho vousem zarostlou bradu (což

bylotenkrátvelmineobvyklé)říkaloPousťa. Odslovapoustevník–ti

se taky neholej.

Bylo mu asi osmnáct, když věc napsal pro potřebu amatérského di

vadelníhospolku,kterýsiříkal Kolektiv Zu-Mra. Kolektivprozušlech

těnímravů.Pousťovascénka Havaj bylaskečemprodvěosobyajeho

duch byl silně dada. Anebo spíš recese, k té jsme měli v naší vlasti

blíž.

32

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 32


– Vidíte, pane?

– Nevidím, pane.

– Neviděl jste toho vola?

– Ne, já se na vás zrovna nekoukal.

– Vy mi nerozumíte, já jsem myslel tam, vidíte, tamhle, jak lítá ten žlutej vůl...

– Kde máte jakýho... aha, už ho vidím..., ale dovolte, jestli je tohle vůl, tak já

jsem – – ha ha, von je to ježek.

– Vy jste, pane – – – ňákej hloupej. Viděl jste, prosím vás, někdy žlutýho ježka?

– Dyť je to docela žlutý...

– Hm, taky by to mohl bejt – zárodek žloutenky.

–Akdyby to bylo černý, tak by to mohl být třeba černej kašel.

– Ale poslouchejte – vono – vono to zpívá... – Tak to určitě bude vůl.

Vtomtoduchusekonáceláscénka.Tuatamjsemdonítakyzasáhlau-

torsky, ale hlavně jsem zhudebnil Vyskočilovy písňové texty. Kdybyste

pátraliponotovémmateriálu,nikdyhonenajdete,protožetymelodie

jsemskládaljenomvhlavěadodnesjetamnosím.Druhýdíljsemna-

psalcelýsám.JmenovalseFata morgána aoFatě morgáně,kterouvr.1929

hráloOsvobozenédivadlo,jsemnemělanipotuchy,jinakbychurčitěvy-

myslel název jiný. Listuju v libretu, jehož obálku jsem vyzdobil velmi

křiklavým obrázkem dvou cestovatelů v tropických přilbách. Humor

hryje velminezralýaobčas se vněm ozývánedávnoukončenáválka:

– Ta žízeň. Čím by se jenom dala uhasit?

– Pískem, toho je tady dost.

– Copak se žízeň dá hasit pískem?

– Jestli žízeň, to nevím jistě, ale zápalný bomby se pískem dají uhasit zaručeně.

O pár řádků dál vylévá cestovatel vodu z polní láhve. Druhý se mu

vtomsnažízabránit,aletenprvnísvépočínánízdůvodňuje: – Kdo by,

prosím vás, myslel na mytí, když umírá žízní?

A takhle hra pokračuje. Marně se snažím najít nějakou souvislejší

pasáž,kterou bych se tu nestydělzveřejnit.Takovápasážprostě není.

33

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 33


Vrcholemtriptychumělabýtscéna Jejich cesta nejpozoruhodnější. Blábol,

jemuž není rovno. Jsem dnes velice rád, že mi osud nedopřál pre

miérutohotoskvostu–zaonohočasujsemtovšakpovažovalzakřivdu

spáchanou osudem na talentovaném mladém umělci.

Ale osud mi dopřál jiné lahůdky. Například pásmo Osmička, uskuteč

něné v Karlíně v sále U Zábranských. Se zmíněným Vilibaldem Pan

cířem a několika dalšími skauty jsme si pronajali tento sál, abychom

tu předvedli různé kratochvilné výstupy, které jsme dosud uskuteč

ňovali u táboráku. Osmý bod skautského zákona hovořil o tom, že

Junákjeveselémysli,aprotojsmečísloosmpoužilijakonázevnašeho

veselého pořadu.

Jeviště u Zábranských bylo postaveno na starých sudech a připomí

naloochotnickouscénuzdobyobrozenecké.Alebylotojevištěacítil

jsemsevelmivzrušen,kdyžjsemnaněmstanul.Našemupředstavení

předcházelytýdnyzkoušek,nakterésevšaknikdynedostavilivšichni,

atosenámmělostátosudným.Zkoušelijsmevždyjednotlivévýstupy

apísničkypodletoho,kdozrovnapřišel,atakocelkovédélcepořadu

jsme neměli představu. Jistota, že večer zaručeně nebude přehnaně

dlouhý, nám úplně stačila k pocitu klidu a spokojenosti.

A tak jsme hráli. S chutí a naplno. A shovívavé publikum nám občas

izatleskalo,občassezasmálovtipu,kterýbylméněslabýnežtydruhé,

a my jsme byli šťastni. Zvláště pak já, protože jsem se po boku Vili

baldaPancířecítilbýtVoskovcemaWerichemzároveň,nebminebylo

jasné, ke kterému bych se měl spíš přirovnat.

Kdyžnášprogramskončil,zjistilijsme,žetrvalslaboupůlhodinu.Nej-

spíšjsmehrálidostrychleatakypotleskynebylytakdlouhé,jaksepo-

čítalo,atohlezjištěnínámponěkudzkalilonáladu.Mnohemvícnám

ji však zkalilo zjištění, že diváci sedí v sále dál a domnívají se, že tohle

byla jenom polovina naší revue a po přestávce že bude následovat

další a ta bude jistě delší než ta prvá. Netušili, že žádná druhá polo

vina neexistuje, že náš kus má pouze jednu polovinu, a sice tu kratší.

A tak vznikla naléhavá potřeba, aby někdo vystoupil před oponu

a oznámil publiku, že konec už byl. Leč široko daleko se nenašel

34

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 34


nikdo,kdobybylochotentakovétodobrodružstvípodstoupit.Minuty

zatím utíkaly a přestávka už byla stejně dlouhá jako naše show. Před

stava,žebyněkdoinformovaldivákyoskutečnémstavuvěcí,bylakaž-

dou minutou absurdnější.

Tenkrát ve mně vznikl zárodek budoucího šéfa známého pražského

divadla.Uchopiljsemsituacidosvýchrukouarozhodljsem,ževpro-

gramusebudepokračovat.Pitomýnávrh,abychomnášpořadsehráli

ještě jednou, jsem kategoricky odmítl a vyzval jsem účinkující, aby se

přihlásil každý, kdo zná nějakou píseň, veselou příhodu nebo i anek

dotu,kdoumí nějaké kouzloneboartistickou záležitost – jedině sku

tečnost, že jsme byli samí hoši, mi zabránila požadovat i striptýz.

Na kus papíru jsem sepsal přihlášené výstupy, pak jsem hbitě určil je

jichpořadíajelose.Sámjsemsedopořaduzapojilspísní,onížjsem

se mylně domníval, že ji znám celou. Doprovázel jsem se na banjo

(jakoFormby),akdyžsemizpísněstalaNedokončená,snažiljsemse

to obrátit v žert, což se nepodařilo.

Druhá, nepřipravená polovina pořadu byla ještě slabší než ta připra

vená – i kdybychom na to nepřišli sami, dalo se to dobře odvodit

z chabé reakce obecenstva. Rozcházeli jsme se toho večera s pocitem

provinění.

Neúspěch Osmičky jsem hodlal odčinit revuí Cestování, ale nadšení

spolupracovníků už se nedostavilo v té míře, abychom dokázali věc

dovést k premiéře, a to je dobře, protože jak to dneska čtu, moc by

chom toho tím dílkem asi neodčinili.

/2/

Pak jsem se stal tím grafikem, vlastně bych měl napsat, že Sáva se stal

grafikem, je to přece dávná minulost, ale kupodivu Sáva se mi v pře

dešlé stati utopil v přívalu vzpomínek a nemám už chuti se k němu

vracet. A protože tohle vzpomínání bude nejspíš knihou poněkud

korpulentní, chci psát tak, aby mě to bavilo, jinak bych ji asi nedo

končil,natolikseznám.Aprotojedocelamožné,ževprůběhupsaní

35

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 35


budu měnit své záměry, styly i předsevzetí – každá stránka nechť je

obrazem mého momentálního mentálního rozpoložení.

Kdyžříkám,žejsemsestalgrafikem,takkecám,staljsemseněčím,co

bysedalooznačitsjistoudávkoutoleranceasesmyslemproeleganci

slovem elév. Anebo bez elegance učedník. Vstoupil jsem tehdy do ate

liérů BaR,které se tenkrát nacházelyvnejvyšším patře paláce Sevas

topolNapříkopě31.Ocitljsemsetunáhlevjinémsvětě.Graficibyli

povětšinou velmi elegantní pánové a dámy, jejich problémy byly do

cela jiné než ty, se kterými jsem se setkával u nás na Spořilově, dařilo

se v tomto prostředí humoru, Viktor Sodoma byl oblečen vždy o po

znánívýstřednějinežostatní–nosilbotysmódnípodrážkouzesurové

gumy, které vyráběl soukromě nějaký obuvník o několik let dřív, než

setopodařilonašemuobuvnickémuprůmyslu.Knimsevýborněho-

dilosako,kterésiViktorSodomanechalušítzlátkyutkanénaobjed-

návku.Bylatočervenozelenápepitakostka,značněpředimenzovaná.

JiříŠtuchalnazvaljednouViktoraSodomuchodícímgobelínem.Ale

bylo to krásné už tím, jak se to lišilo od tehdejší utloukající progra

mové šedi. Všichni v ateliéru velmi dbali o kulturu oblékání a snažili

se v tomto směru o originalitu – to mi imponovalo. Taky jsem se sna

žil, ale zpočátku to neodpovídalo mým příjmům.

Ta grafika mi nejdřív moc nešla, všichni nade mnou kroutili hlavou.

Například když jsem dělal rýsovacím perem kroužky od ruky. Ale na

konec jsem se přece jen začal zlepšovat, a tak bylo rozhodnuto, že si

mě v ateliéru nechají, přestože se mě původně nenápadně vyptávali,

jestli bych nechtěl zauvažovat o jiném povolání.

Pakněkdousoudil,žebychseměljáatakymůjkamarádOtaKarásek,

kterýtubylorokdýl,začítučitkreslit.Apřihlásilinásdotehdejšísou-

kromé Rotterovy kreslířské školy. Ale pouze na figurální kresbu, pro

tožetoostatníjsmesemohlinaučitvpráci.Vstupdotétoškolybylpro

mne opravdovým zážitkem. Ve třídě bylo plno mladých lidí, většinou

dívek,abylatamdružnáatmosféra.Bylanámvyhrazenaprvnílavice.

Usadili jsme se a nechali jsme se okukovat. Ostatní se už mezi sebou

znali, protože školní rok začal před časem, a tak jsme byli středem

36

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 36


pozornosti. Pak zazvonil zvonek a jedna z dívek, která se tam před

chvílíbavilasostatními,sistouplazcelanečekaněnastolek,kterýstál

před naší lavicí – tou dobou už vstupoval do třídy pan profesor Polá

šekadívkanastolesikvapněrozepnulaknoflíkykvětovanéhopláště,

shodilahopakzesebeastálatunahá.Otazašeptal:Notěbůh.Jájsem

nezašeptal nic, jen jsem myslel, že omdlím.

Dívkabylamodelkaamyjsmezačalikreslit.Pochopiljsem,pročprávě

první lavice byla neobsazená – nebyl tu ten patřičný odstup od mo

delu, což ztěžovalo kreslení a nás to navíc uvádělo do rozpaků. Pro

tože jsme tu bylinoví,upřeladívka-modelkasvůjnepřítomnýpohled

na nás. Někam se přece dívat musela. Cítil jsem, jak mi rudne hlava.

Hleděl jsem urputně do papíru a jen občas jsem zvedl oči, abych ve

zlomkuvteřinyzaznamenal,jaktoděvčestojí,apakpopamětitouklá-

dal na papír. Kresba, která vznikla, byla hrozná. Velmi jsem se snažil,

aby ta dívka neviděla, jak jsem ji nakreslil. Pan profesor Polášek si

kresbu prohlédl, a protože to byl noblesní pán, nedal se do smíchu,

aleporadilmifígl,kterýpřifigurálníkresběpoužívámdodnes:abych

si celou figuru převedl do jakýchsi kubických tvarů, jako by byla se

stavena z různých škatulek. Tím se docílí pocitu prostorovosti, který

začátečníkům zpravidla chybí. Jejich kresby jsou placaté a neživé.

Kresliljsemznovaaznovaazapártýdnůjsemmuselsámkonstatovat

jistý pokrok a na nahou slečnu na stole už jsem hleděl zcela suve

rénně. Cítil jsem se být malířem, a ne sprosťákem. Evidentní pokrok

jsem prokázal i v grafice a za pár roků jsem byl přijat do Svazu výtvar

níků, což mi zvýšilo sebevědomí. Myslím, že jsem to potřeboval. Ne,

mindrákyjsemnemíval,alebyljsemjaksinadměrněplachej.Důvodů

k tomu bylo hodně. Nebyl jsem krasavec, můj oděv nebyl z módního

hlediska únosný – takovéhle věci mě zbavovaly pocitu jistoty.

Když jsem chodil do tanečních – to mi bylo šestnáct –, pocítil jsem

tyhleskutečnostiponejprv.Dvědívkysemitamnesmírnělíbily,zvláště

pakta,covypadalajakoHavajankaatakyjsmejítakvšichniříkali.Za

celý kurs jsem se ani jednou neopovážil požádat ji o tanec, přestože

mi bylo jasné, že by neměla na vybranou –vtanečních kursech nelze

37

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 37


odmítnout. Možná že kdyby měla šanci mě odmítnout, dodal bych si

spíš odvahu, ale představa, že by zaťala zuby a šla se mnou tančit – to

jsem nesnesl. Vystačil jsem s tím, že jsem na ni po celou dobu koukal

jako na svatej obrázek. Ona o mě nikdy nezavadila pohledem.

Jednou, když byla prodloužená, vyhlásil taneční mistr Oplt dámskou

volenkuapřitomseudálatakovámalápříhoda,kterouvámchcisdě-

lit,alenečekejte,žebyzmíněnáHavajankavníhrálanějakouúlohu–

protujsemprostěneexistoval.Ostatněaniproostatní.Pravidladám-

ské volenky byla taková: pánové se rozestaví u stěn sálu, dámy budou

uprostřed a budou si vybírat pány, s nimiž budou chtít tančit. Každý

vyzvaný pán pak dostane za tanec od dámy umělou kopretinu. Pán

s největším počtem kopretin pak bude vyhlášen za nejoblíbenějšího

tanečníka a obdrží cenu – holení. Tedy, ne že by ho oholili. Obdrží

holicí soupravu. Věděl jsem, že já holicí soupravu neobdržím, ale co

mně zbývalo? Ke zdi jsem se postavit musel, protože ze sálu nebylo

úniku – východy byly střeženy.

Postavil jsem se pod vysoké pódium, na němž se nacházela kapela

amistrOplt.Hudbazačalahrátaprvnípánovéseocitlivkole.Občas

některá z dam poděkovala pánovi, kterého se nabažila, a šla pro dal

šího, když předtím odevzdala tanečníkovi kopretinu. Večer se pří

jemně rozvíjel a každý pán už třímal v ruce pár kopretinek. Já dosud

žádnou. Pak se tu objevila jedna objemnější dáma, která běžně kurs

nenavštěvovala a byla zřejmě angažována pro dnešní večer, aby se ují

malapánů,okteréjaksinebylzájem.Tatodámasezadívalakamsinade

mneazíralatakupřeně,žejsemseohlédl,abychzjistil,cojitakupou-

talo. Na pódiu se těsně za mými zády tyčil taneční mistr a jakousi leh

kou pantomimou naznačoval dámě, aby se mě ujala. Protože na mě

hledělznadhledu,ušlymuzřejměmétělesnéproporce–jinakbyjistě

na mě neposlal tak robustní osobu. Pokud nebylo jeho úmyslem mě

zesměšnit, ale na to nevypadal. Dáma se dala do pohybu směrem ke

mně a já jsem stál pod pódiem neschopen hnutí. V tu chvíli jsem po

chopil,jakjekrálíčkovihypnotizovanémukobrou.Dámasemnezmoc-

nilaaostatníužsipamatujujenvelminejasně.Vnaprostémšokujsem

38

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 38


se počal otáčet způsobem, jaký v těchto slavných tanečních kursech

ještě nikdy nikdo neviděl – nikdy už bych ten pohyb nedokázal zopa

kovat.Pamatujusijenjasně,žejsemneupadl,alezatovděčímnejspíš

té dámě a jejímu pevnému vedení. Po několika otočkách mě dáma

uvolnila, podala mi kopretinu a řekla: To bylo hrozný. Odvlnila se.

Taktakovéhlepříhodymladémučlověkusebevědomípřílišnepřidají.

Netrpěl jsem nikdy komplexem méněcennosti, jen jsem cítil, že ke

zvýšenému sebevědomí mám hodně daleko.

/3/

VateliérechBaR,kterésemezitímstalyPropagačnítvorbou,protože

došlo k Únoru a všechno bylo třeba sjednotit, tedy i všechny firmy,

kterésestaralyoreklamu,došlojednoukmimořádnévěci.ViktorSo-

doma, který nám občas pro potěšení zpíval s kytarou na kolenou

krásnýpísničky,přineslmikrofonazesilovač.Několikdníjsmevšichni

žilijentoutovymožeností.Každýchtělněcoříctdomikrofonuachtěl

taky slyšet hlasy těch ostatních. Nakonec jsme se dohodli, že v kou

pelně bude vysílací studio a že v největším ateliéru instalujeme re

produktor a sem budeme vysílat pořady, které si sami připravíme.

Tímtosevmémpřípaděgrafikanáhleocitlanadruhémmístěajáuž

nemyslelnanicjinéhonežnanašiprivátnírozhlasovoustanici.Začal

jsem psát programy –vtom fasciklu ze sklepa přineseném jsem jich

párnašel.Lečprobírkatoutopozůstalostípomýchmladýchlétechje

opět poněkud tristní. Ale abych se zase tak moc neshazoval, musím

uznat, že v písničkách, kterými se mé hry a skeče hemží, už je jakýsi

příslib mého budoucího textařství. Jedna z nejlepších je například

tahle písnička o sardinkách:

Taková maličká

Plechová krabička

Maličká plechová

Krabička taková

39

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 39


Avní se chudinky

Tísnily sardinky

Avní se mačkaly sardinky

Ačkoliv se mačkaly

A neměly pohodlí

Nikdy nenadávaly

A vždycky se dohodly

Lidi se v piksle nemačkají

Někdy i to pohodlí mají

A přece nadávají

Krabička ta je maličká

A tak rybička se v ní mačká

Zbytečně čeká rybička

Až ta krabička bude bez víčka

Lidi se na ni dívají

Přitom navzájem si říkají

Nekupujte tu krabičku

Má podřadnou značku na víčku

A tak zbytečně čeká rybička

Až ta krabička

Bude bez víčka

Taková malinká

Chudinka sardinka

Malinká chudinka

Sardinka taková

Tísní ji krabička

Chybí jí hlavička

Jo sardince chybí hlavička

40

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 40


Hlavičku rybář utrh

Sardinku mrsk do sudu

Přesto sardinka nikdy

Nenadává osudu

Lidem hlavy nikdo netrhá

Do sudů je nikdo nevrhá

A přesto nadávají

Tahleta písnička byla vlastně jakousi mou první ozvěnou oněch písní,

v nichž mravenec se chechtá, když pupenec kyselinou leptá, v nichž

stonožka má právo mít k zoufalství vlohy, protože co to jen musí být,

kdyžjirozbolejnohy,vnichžitabakterieseosvůjživotbije.Bylaozvě-

nou písniček Osvobozeného divadla, písniček, které tehdy prorůstaly

mým životem a nejspíš způsobily, že když pak později dolehly strasti,

nesesunul jsem se, nýbrž naopak.

Písničkybylytoudobouuževidentněsilnějšístránkoumýchliterárních

prací.Našeljsemvefasciklutakypárpísničekještězdobskautskýchtá-

boráků. Jejich naivita odpovídá mým tehdejším šestnácti létům, ale je

nanichpřecejenpatrnýurčitýsmyslpropísňovýrytmusverše,kdyžuž

nic jiného.Tajednase např.jmenovalaDuch – pomlčka– penzista.

Na starém hradě,

na rozbitém hradě,

strašívá v noci – duch.

Jak měsíc vyjde a

hodina duchů přijde,

je na hradě prapodivný ruch...

Avkomnatě v noci černé

dějí se věci příšerné,

člověku husí kůže naskočí...

41

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 41


A než se člověk naděje,

skřípavě vrznou veřeje

asčlověkem se všecko zatočí.

Najednou na cimbuří

se přižene uří

cený duch a hrozně zahučí.

Uuuíííuuuaaa

A člověk ani nehne se,

když najednou se to zatřese

a cimbuří i s duchem poskočí.

Prostě co vám mám vykládat,

člověk je z toho štajf a snad

by to podruhé ani nepřežil.

Je to tak strašné, že hned

jak jsem to slyšel vyprávět,

celý pryč jsem z toho byl.

Už zase měsíc vyšel

a ten duch na hrad přišel

a ihned chtěl začíti strašiti.

Když vtom se náhle roznemoh

tak, že tuto noc už nemoh

strašiti. Tak se musel domů vrátiti.

Hned k dušímu lékaři šel

a rece-p-t na něm chtěl

vymámiti.

42

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 42


Doktor se poškrábal na uchu

a řek: Duchu, máte záduchu,

budete musiti přestati strašiti.

A tu milý duch zesmutněl,

leč zdraví uchovati chtěl,

a proto si říci musel:

Já už strašit nebudu,

nebudu, nebudu,

radši... radši... – já nevím co,

ale prostě strašit nebudu.

Azducha se stal dočista

duch – pomlčka – penzista,

a na hradě je v noci svatej klid.

Tím končí pověst o duchu,

co v službě dostal záduchu

a dneska musí na vejminku žít.

Tuhletu písničku jsem pak opatřil melodií a zpíval jsem ji nevalným

způsobemutáborákuvlesíchnedalekoManětína.Rozléhalosetotam.

Nevím, co ještě k tomu dodat.

/4/

Paknastaloobdobí,kdyjsemtonevydrželazačaljsemhrátdivadlo,ale-

spoň loutkový, když už to nešlo jinak. Můj otec byl od nepaměti lout

kář,aprotožemělvynalézavoupovahu,opustilzáhymarionety,loutky

voděnéshůry,azačalexperimentovat.Vymyslelsiloutkovédivadlovo-

děné jaksi zezadu. Sestavil a vyrobil orchestr, což byl vlastně jakýsi re

liéf, oživovaný za stěnou pomocí různých páček, drátků, provázků,

43

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 43


nafukovacích balonků... Když se s tímto zařízením manipulovalo, loutkoví hudebníci si přikládali nástroje k ústům nebo pod bradu, nadouvaly se jim tváře, kouleli očima a to vše za doprovodu reprodukované hudby. Později pak přešel tatínek na loutky voděné po javansku, zdola, a u nich setrval. Hrál jsem v jeho tříčlenném souboru, ale nebylo mě při tom vidět a to mne – decentně řečeno – neuspokojovalo.Chodiljsempouzečístsvéjménonaplakátovacíplochy,alebylo nutno jít až docela blízko k plakátu, aby ho jeden vůbec postřehl. Potom se o nás psalo v nějakém časopise a při té příležitosti jsem byl vyfotografovánpootcověbokujakofámulusatoužmouslávychtivost poněkud uspokojovalo.Potomjsemzačalpsátloutkovouhruveverších–mocsetohoznínedochovalo: Zbrojnoš: Skloň hlavu. Svět to neviděl.

To už bys mohl vědět.

Honza: Proč já bych se mu klanět měl,

když on si zůstal sedět?

Král: Za tyhle řeči, mladíku,

budete hořce pykat.

Honza: Poslouchej, králi Jeníku,

mohli bychom si tykat.

Vždyť já jsem Honza a ty též.

Tak co? Půjdem to zapít? Král: Vsaďte ho v tu nejhlubší věž.

A kat ho může trápit.

(Zbrojnoš a Honza odejdou. Honza odcházeje kroutí hlavou.) Princezna: Co ve věži se bude dít? Král: To nechtěj, dcero, vědět. Princezna: Prosím tě, otče, nech ho žít

a mě tam pošli sedět.

Prosím tě, prosím.

Král: Přestaň už

44

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 44


a posnídat pojď radši.

A věř mi, dcero, že ten muž

bude o hlavu kratší.

(Vchod do podzemní kobky. Před těžkými kovanými dveřmi stojí zbrojnoš s ha

lapartnou.)

Princezna: Jak je zde chladno..., dobrý den.

Není vám tady zima?

Jděte na slunce. Trochu ven.

Vždyť z toho kouká rýma.

Zbrojnoš: Spanilá slečno, lituju.

Nemůžu, neboť vartuju.

Služba je služba.

Princezna: To já vím.

Však já tu za vás postojím.

Zbrojnoš: Spanilá slečno, lituju.

Nemůžu, neboť vartuju.

Služba je služba.

Princezna: Chcete spát??

I strážný si rád pohoví.

Já tady budu za vás stát

a nikdo se to nedoví.

Zbrojnoš: Spanilá slečno, lituju.

Nemůžu, neboť vartuju.

Princezna: Povídali si lokaji,

že U tří borovic rum zadarmo dnes dávají.

Nevíte o tom nic?

Zbrojnoš: Co? Rum? Zadarmo? Dávají?

AUtří borovic?

Že povídali lokaji?

Ne, o tom nevím nic.

Kdyby, slečno, pár malých chvil

jste mi tak věnovala,

jen co bych si tam odskočil,

45

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 45


kdybyste tady stála...

Já jednám proti předpisům,

ach běda, třikrát běda.

Služba je služba – rum je rum

a služba se pít nedá.

(Utíká pryč.)

Princezna: (Rozhlédne se, pak vezme veliký klíč visící na dveřním trámu

a odemkne vrata kobky.)

Honza: (Nejprve vystrčí hlavu ze dveří a rozhlíží se. Potom nesměle vyjde ven.) Princezna: Co koukáte? Jste svoboden. Honza: Je pravda to, či není?

Jak jsem se dostal z kobky ven?

Princezna: Co koukáte? Jste svoboden. Honza: Král dal mi odpuštění? Princezna: Král nikdy nevzal nazpátek

rozsudek, který vyřknul.

A rozdal hodně oprátek.

I vám už jednu přiřknul.

Honza: Král že mi přiřknul oprátku

za moji malou vinu?

Že nemám úctu k pozlátku,

za to mám dostat oprátku

a rukou kata zhynu? Princezna: Říkám vám, že jste svoboden.

Můžete jít, kam chcete.

Honza: Mohu jít – třeba z města ven? Princezna: Říkám vám, že jste svoboden.

Tak co? Vy nepůjdete?

Honza: Půjdu. Však jednu prosbu mám:

Opustím kobku temnou,

jenom když neodejdu sám.

Já jednu velkou prosbu mám:

Princezno, pojďte se mnou.

46

vzpominani-def-3.kor.7.4.:Sestava 1 4/7/11 11:49 AM Stránka 46


To by mohlo stačit. Tuhle pohádku jsem nedopsal, nikdy se nehrála,

alezdásemi,žejestliseněcoztoho,cojsemtehdyplodil,mohlohrát,

tak by to mohla být nejspíš tahle pohádka, protože rýmy ani moc ne

kulhají a pro děti už byly napsány horší věci.

Psalsetehdyrok1952ajášelnavojnu.Aletoužjezasejinákapitola.

/5/

Nevím už, která z mých četných tetiček to byla, ale jedna z nich mi

vždyckyříkala:Kdyžnebudešjíst,taktěnavojnězabijou.Atímtoape-

lemdocílila,žejsemněkdysnědlněkoliksoustpřesmoc.Kdyžjsembyl

uodvoduazjistiljsem,žepodvyživenýneberou,měljsemtetičcezazlé,

že mi neříkala: Necpi se, vezmou tě na vojnu. Nebyl jsem totiž podvy

živený,ikdyžktomumocnechybělo.Kdyžjsemšelnavojnu,vážiljsem

49kgnetto.Zvojnyjsemsevracelšestapadesátikilový.Achytřejší.Po-

znal jsem život i z poněkud jiné stránky a vůbec toho nelituji. Ty dva

nekonečné roky se mi po p



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist