načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vznik, rozvoj a ústup multivizuálních programů/Laterna magika a polyekrany - Svatopluk Malý

Vznik, rozvoj a ústup multivizuálních programů/Laterna magika a polyekrany

Elektronická kniha: Vznik, rozvoj a ústup multivizuálních programů/Laterna magika a polyekrany
Autor: Svatopluk Malý

- V kombinaci vzpomínek a detailního výkladu předkládá Svatopluk Malý ve svém textu zasvěcený náhled do zákulisí specifického fenoménu multivizuálních programů v Československu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: NAMU
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 107
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné), portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Divadlo, film, tanec (obecně)
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
Téma: polyekran
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Akademie múzických umění v Praze, 2010
ISBN: 978-80-733-1183-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V kombinaci vzpomínek a detailního výkladu předkládá Svatopluk Malý ve svém textu zasvěcený náhled do zákulisí specifického fenoménu multivizuálních programů v Československu druhé poloviny 20. století. Jako kameraman a/či střihač se Malý ve své kariéře podílel na realizaci většiny významných polyekranů (diapolyekranů aj.), které českoslovenští tvůrci vyrobili v průběhu šedesátých až osmdesátých let.
Zabývá se prvními pokusy s projektem Laterny magiky a jeho úspěchem na EXPO 58 v Bruselu a v dalším vývoji sleduje jak polyekrany prezentující Československo na dalších světových výstavách (EXPO 67 v Montrealu), tak ty, které vznikly na zakázku jiných států (prezentace kanadského státu Britská Kolumbie na EXPO 70 v Ósace, perská zakázka Heritage of Ages k výročí 2 500 let Perské říše, dürerovská Noricama pro německý Norimberk) aj.

(Laterna magika a polyekrany)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Svatopluk Malý - další tituly autora:
V zajetí filmu -- Vzpomínky kameramana V zajetí filmu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rukopis recenzovala Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.

© Svatopluk Malý, Martin Procházka, Mirek Zapletal, 2010

© Akademie múzických umění v Praze, 2010

ISBN 978-80-7331-183-4


Obsah

úvod ......................................................................................................4

Polyekran ...............................................................................................8

Laterna magika....................................................................................10

EXPO 1967 Montreal .........................................................................27

Diapolyekran .......................................................................................28

SCARS .................................................................................................35

EXPO I970 Ósaka ...............................................................................37

Heritage of Ages ..................................................................................42

Noricama .............................................................................................50

Vítající dav ...........................................................................................73

Oslavy 50 let SSSR ..............................................................................75

The Sound Game Show (Hra se zvukem) ............................................80

Evald Schorm a spolupracovníci..........................................................82

Kinoautomat II – Spokane ...................................................................93

Operace Hrabyně .................................................................................94

Les Paladins – Paladýni .......................................................................99

Doporučená literatura .......................................................................101

Doporučené filmy ..............................................................................102

Jmenný rejstřík ..................................................................................103

Summary ...........................................................................................105


úvod Máte před sebou výpověď tvůrců, kteří se v počátcích dnešní „multimediální epochy“ podíleli na rozvoji a uplatnění nových technik. Především se snažili tvořivě uplatnit filmový obraz mimo klasický rámec filmového představení v nových vizuálních, audiovizuálních, scénických a dramatických formách.

Tyto procesy probíhají samozřejmě podnes. Nabývají však díky rozmanitosti, kvalitě, pružnosti a dostupnosti mediálních a komunikačních technik také na komplexnosti, ve které není snadné se orientovat.

O to užitečnější je pohlédnout prostřednictvím těchto skript – či spíše tohoto pamětnického dokumentu – k počátkům umělecko-technických postupů, které vysvobozují filmový obraz z jeho původně pevného obdélníkového rámu. Zmnožují jej, dynamizují, umísťují v trojrozměrném prostoru, a dokonce jej začleňují do živého představení jako rovnocenný obohacující scénický prvek. Podle československého patentu – autorského osvědčení vynálezu, vydaného úřadem pro vynálezy a patenty v Praze pracovníkům VúZORT – Výzkumného ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze, kde byl systém polyekranu (tj. mnoha promítacích ploch) dle původních návrhů architekta a scénografa Josefa Svobody a scenáristů a režisérů Alfréda a Emila Radoka vytvořen, se jedná o současné promítání více pohyblivých a pevných obrazů na systém pevných či pohyblivých promítacích ploch, umístěných na scéně v zorném poli diváků se současným reprodukovaným jedno- či vícekanálovým, zpravidla prostorovým – stereofonním – zvukovým záznamem a s doplňkovým záznamem ruchů v okolí hlediště.

Zároveň vznikl i další audiovizuální projekt, kde se polyekran prolíná

s reálnou divadelní technologií. Tomuto novému útvaru byl jeho autory dán název Laterna magika.

Díky natáčení filmu pro EXPO 58 jsem se nepřímo setkal i s další

mi programy určenými pro Brusel. Polyekran Pražské jaro Emila Radoka jsem sice nikdy neviděl, ale během natáčení filmu Johanes Doktor Faust, který byl také promítán na EXPO, jsem se od pana Radoka o něm

4 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


dozvěděl tolik, že jsem ho viděl v duchu před sebou. Polyekran byl vlastně „dítětem“ Emila Radoka, o kterém dovedl vyprávět do nekonečna.

Na osm promítacích ploch různých tvarů se promítaly jak diapozitivy,

tak kinetické filmové záběry. Na nich se režisér Emil Radok snažil zachytit charakter hudebního festivalu Pražské jaro a zároveň nenásilně vyprávět bohatou historii města a jeho obyvatel.

Emil Radok byl vždy tím, co dělal, plně zaujat, pokud nechci říci, že

tím byl přímo posedlý. To jsem sám při natáčení Fausta zažil.

5 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů

Polyekran Pražské jaro

Polyekran

Pražské jaro,

schéma projekce

Realizaci polyekranu předcházela pečlivá, až matematicky vypočítaná scenáristická příprava. Emil Radok nechtěl předvést mechanicky sestavenou koláž několika statických nebo kinetických obrazů. Každý obraz a jeho umístění mělo význam. A každý obraz měl svůj vztah k jinému obrazu v prostoru. Divák z jedné promítací plochy měl být postupně přes další promítací plochy a za pomoci stereofonního zvuku přiveden k vyústění této výjimečné podívané.

Ve druhé polovině padesátých let 20. století jsem natočil svůj první polyekran. Ten byl určen pro výstavu energetiky v pražském Průmyslovém paláci. Námět a scénář připravil režisér Ludvík Toman. Promítalo se na asi 14 m širokou promítací plochu. Podle ní vedla vyvýšená lávka vzdálená asi 10 m, kudy přecházeli návštěvníci a sledovali obraz.

Pro natáčení byla použita snímací technika zakoupená pro natáčení programů na EXPO 58. Kamera byla vybavena třemi objektivy (40 mm, 50 mm, 75 mm), které byly přizpůsobeny pro napojení širokoúhlé anamorfotické předsádky Totalvision. Jeden širokoúhlý záběr pokryl právě

Emil Radok, autor,

scenárista, režisér

6 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


polovinu promítací plochy. Ze dvou záběrů promítaných vedle sebe vzni

kl obraz, který vyplnil celou zmíněnou promítací plochu. Trikem (děle

ný obraz – víceexpozice) jsem ještě rozdělil jeden záběr na dvě poloviny,

takže k promítání byly k dispozici celkem čtyři záběry.

Dva projektory byly umístěny asi 7 m od sebe, každý proti jedné půl

ce promítací plochy. Nasnímané záběry byly určeny buď na promítnu

tí v celku (jeden obraz na celou promítací plochu), nebo rozděleny (dva

nebo čtyři obrazy zároveň).

7 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Polyekran Kino – biograf nám podává informace prostřednictvím jedné promítací plochy. Dle Emila Radoka: „Polyekran je něco jako orchestrální skladba. Umění hudební kompozice má za sebou složitý vývoj a vytvořilo si během staletí své specifické zákony. Polyekran je proti tomu novorozeně, u kterého se na tuto analogii s hudbou – i když obraznou – často zapomíná. Polyekran musí vycházet z takových scenáristických postupů, které nejsou mechanické. Mezi jednotlivými obrazy v prostoru existují výrazné psychologické a výtvarné vztahy. Není-li tomu tak, výsledkem je potom kakofonie a disharmonie – obrazový slepenec, který irituje a rozlaďuje diváka. Ten pak není schopen vnímat ani základní ideu díla, o emotivním účinku ani nemluvě. Přitom právě polyekran, tak jako orchestrální skladba, má možnost podat myšlenku – téma – objevně a s nebývalou působivostí.“

Je to zvláštní druh divadelní scény, na které jsou živí představitelé nahrazeni záznamem audiovizuálního děje, rozmístěného na řadu promítacích ploch.

Je jen potřeba poctivě přistoupit k zvládnutí techniky – řemesla – a mít cit pro tento druh audiovizuálního média a podřídit se zákonům jeho skladby.

Všechny obrazy tvořící polyekran mohou být promítány staticky nebo kineticky nebo oběma způsoby současně. Mimo promítání obrazu mohou na diváka působit i jiné světelné efekty. Polyekran se nevyhý

bá ani prostředkům používaným v divadelní scénografii – kouř, mlha,

déšť, sníh. Citlivé rozmístění zvukových zdrojů a jejich zvládnutí podpoří

obraz a zesiluje účinnost.

Jednotlivé dílčí promítané obrazy mohou být podle povahy polye

kranu umístěny v jedné rovině nebo ve více rovinách prostoru. V jedné

rovině může více dílčích obrazů tvořit jeden obraz, nebo má každý dílčí obraz svůj vlastní obsah.

Projektory mohou být buď zvláštní pro každý dílčí obraz, nebo může být na více dílčích promítacích ploch promítáno jedním projektorem. Oba způsoby je možno vzájemně kombinovat. Je-li třeba použít přední i zadní projekci, musí být promítací plochy dílčích obrazů ze speciálního materiálu, současně odrazného i propustného.

8 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Pro zesílení účinku je možno jednotlivé dílčí obrazy (popřípadě celou

soustavu dílčích promítacích ploch) uvést do pohybu a tím porušit rovinu a vytvářet nová prostorová uspořádání. Jednotlivé promítací plochy se mohou divákovi přibližovat nebo vzdalovat. V prostoru se mohou objevovat další dílčí obrazy a jejich sestavy, které opět v prostoru mizí. Veškerý tento postup je dnes ovládán elektronickým programem.

V paměti počítače jsou dále uloženy i ostatní úkony, světelné a scénografické efekty, spouštění a zastavování projektorů, ovládání magnetofonového pásu, osvětlení sálu atd. Potom stačí zmáčknout tlačítko „start“.

Z uvedeného vyplývá, že práce na polyekranu přináší řadu zcela specifických problémů, které se vymykají běžné kameramanské praxi. S tímto přístupem je nutno počítat již při tvorbě scénáře a vytvořit obrazovou koncepci celého díla. Z této koncepce nám vyplynou požadavky na obrazovou a zvukovou techniku a na její zvláštní úpravy.

Již v této úvodní etapě je třeba obrazovou koncepci konzultovat s promítací technikou a případné nejasnosti předem vyřešit. Je samozřejmé, že i přes nejdokonalejší přípravu se při další práci na polyekranu vyskytnou neočekávané problémy, které je pak nutno operativně řešit.

Výběr kamery: Jedním z nejdůležitějších předpokladů je stabilita obra zu. Proto u každé kamery, kterou používáme, jsou nutné zkoušky na přesnou registraci obrazu. Kamera musí mít možnost vkládání masek do hledáčku. Někdy nemusíme vkládat masku přímo před filmový materiál, ale jen na matnici. Vyžaduje to ovšem dohodu s projekční technikou.

Audiovizuální prezentace převážně polyekranového typu se, zejména v sedmdesátých letech, celosvětově rozšířily. U nás působila v tomto směru mimo jiné v rámci ArtCentra tvůrčí skupina SCARS (science-art-sense), kterou vedl Jaroslav Frič. Členové skupiny spoluvytvářeli kreace uváděné na významných výstavách a jiných akcích v Československu, Austrálii, Egyptě, Indii, Íránu, Japonsku, Kanadě, Sovětském svazu, Spojených státech, Tunisku a Venezuele. Scénáře prezentací byly vesměs až na malé výjimky neseny vzhledem k charakteru věcí standardními tématy, ukázkami krás a pozoruhodností té které země, historických památek a skutečností, decentní připomínkou celebrit a jejich intencí apod. Scénografie, vždy originální, a jí odpovídající technické prostředky byly, zase až na výjimky, modifikacemi klasického polyekranu z Bruselu, využívajícími v základu kombinace kinematografických projekcí a diaprojekcí s doprovázejícím zvukem.

9 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Laterna magika

Hlavní projekt, který profesor architekt Josef Svoboda spolu s režisérem

Alfrédem Radokem připravili pro EXPO 58, byla Laterna magika, která

se stala stálou scénou a později byla z Československého filmu přičleně

na k Národnímu divadlu, kde je provozována s novými programy dodnes.

prof. arch.

Josef Svoboda,

scénograf

Alfréd Radok,

autor, scenárista,

režisér

10 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Laterna magika

(dále LM), návrh scény

11 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Divadelní jeviště s živým hercem bylo organicky spojeno s děním na několika promítacích plochách, které mohly být měněny a přemísťovány v prostoru jeviště dle potřeby. Scenáristicky spolupracoval Miloš Forman. Vedle Alfréda Radoka režíroval Ján Roháč s Vladimírem Svitáčkem. Hlavní kameraman byl Jan Novák, druhá kamera Adolf Hejzlar. Pro tuto scénu si autoři vymysleli řadu výborných nápadů, kterými nadchli diváky.

Pro promítárnu Laterny magiky byly původně navrženy čtyři projek

tory Meopta 35 mm. Prostřední dva promítaly na centrálně umístěnou širokoúhlou promítací plochu, ostatní dva promítaly křížem na svislé promítací plochy v okrajích portálu. Další, pátý projektor byl určen pro zadní projekci. Všechny stroje měly možnost seřízení polohy do stran na kolejničkách a přesného centrování do požadovaného místa v jevišti. Každý projektor měl sadu objektivů, včetně anamorfotu a sady masek do okének. Všechny projektory byly vzájemně synchronizovány.

Program uváděla moderátorka Sylva Daníčková. Na jevišti hrála živě, zatímco na postranních svisle umístěných promítacích plochách byl promítán a reprodukován její předtočený monolog. Ten byl střídavě

LM – promítárna

12 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


interpretován v několika jazycích. Originální byl nástup S. Daníčkové na jeviště.

Na prostředním plátně v maskérně dokončuje S. Daníčková za pomoci maskérky svou přípravu na vystoupení. Z postranních pláten ji její dvojnice – moderátorky – vybízejí k nástupu. Daníčková odchází, sledovaná kamerou, do zákulisí ke dveřím na jeviště a vchází do nich. V tom okamžiku se odelne a současně se zákulisí prolne do jeviště. Ze dveří směrem k divákům přichází skutečná Sylva Daníčková a začne konverzovat se svými dvojnicemi na postranních plátnech.

Při přípravě tohoto záběru musela být zvolena správná ohnisková vzdálenost kamerového objektivu vzhledem k objektivu projektoru.

Jak bylo tehdy zvykem, tahala Sylva Daníčková za sebou po jevišti kabel od mikrofonu. To Alfrédu Radokovi vadilo a obrátil se proto na techniky Laterny magiky o pomoc. Ing. Miroslav Štefek doplnil mikrofon vysílačkou. Byla to tehdy dost velká skříňka, kterou konferenciérka nosila pod sukní. A tak se zrodil u nás první bezkabelový mikrofon – mikroport.

V etudě Tanečník s kruhem tančí na jevišti Miroslav Kůra se svou partnerkou (Jarmila Menšingerová). Ta mu během tance zmizí a objeví se na kruhovém filmovém plátně v rukách tanečníka, který ji v jejím pohybu sleduje v prostoru jeviště až do výše, kam s kruhem dosáhne. LM – Sylva Daníčková – moderátorka

13 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Toto spojení živého tanečníka s promítanou tanečnicí bylo velmi působivé jak pro diváky, tak pro filmaře znalé oboru.

Nelehký úkol technického řešení projektu oba kameramany plně zaměstnal. Nakonec se vše podařilo díky Hejzlarově realizačnímu ná padu.

Na prodloužených saních držáku kompendia kamery byla upevněna maska, která vymezovala prostor, v němž se mohl pohybovat tanečník s kruhem. Nahoře to bylo nejvyšší zvednutí kruhu, spodní hrana byla na podlaze jeviště. Na černě vykrytém praktikáblu proti černému pozadí tančila na místě tanečnice. Veškeré pohyby tanečnice do stran i do výšky vytvářel kameraman pohybem kamery na stativu tak, aby tanečnice nebyla nikdy zakryta maskou na pohybující se kameře. Záběr tanečnice omezovala kruhová maska před kamerou.

V ateliéru bylo na levé straně postaveno jeviště, kde tanečník tančil s kruhem. Vpravo od něj byla postavena dekorace kompletně vykrytá černým sametem. V ní byl umístěn černě pokrytý praktikábl, na němž tančila na místě baletka, kterou snímal kameraman. Veškeré pohyby tanečnice do stran, nahoru i dolů vytvářel kameraman dle pohybu tanečníka s kruhem na vedlejším jevišti.

LM – Tanečník s kruhem –

LM – Tanečník s kruhem kruh s promítnutou tanečnicí

14 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


LM – kamera s maskou

a detail masky LM – Tanečník s kruhem – situační nákres natáčení

Pro Adolfa Hejzlara i choreografa bylo nacvičování tohoto záběru vel

mi obtížné, právě tak jako pro tanečníka, který musel být se svým kruhem tam, kam byl obraz tanečnice právě promítán. LM – SLUK: tanečníci, cimbál, živí cimbalisté

15 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


V další epizodě hraje a tančí slovenská skupina SLUK. Vynikající

výkony skupiny byly zdůrazněny pouze jednoduchými kameramanskými efekty. Efektní jsou tančící nohy v dolní třetině obrazu, zatímco horní dvě třetiny jsou tmavé. V jiné sekvenci naopak vidíme pouze rozjásané tváře tanečnic v horní třetině. Pro natáčení se použily vodorovné masky, které odkrývaly pouze požadované části obrazu. Vkládaly se přímo do okeničky filmové dráhy kamery.

Jindy je v obraze celek účinkujících tanečníků doplněn v druhé expozici (dělený obraz) velkým detailem cimbálových strun a paliček. Před filmovým obrazem hraje skupina živých cimbalistů. Na konci obrazu za hromů a blesků končí filmová projekce a cimbalisté mizí v propadlišti. Tato scéna, natočená režiséry V. Svitáčkem a J. Roháčem, sklízela snad největší ovace během promítání.

Ve scéně Hudební žert (režisér A. Radok) měl živý Jiří Šlitr hrát na klavír a na promítací ploše měl nafilmovaný Šlitr hrát na několik hudebních nástrojů. Bylo tam pět Šlitrů vedle sebe – malá kapela. Prostě pětinásobná expozice.

LM – Hudební žert (dále HŽ) – Sylva Daníčková s Jiřím Šlitrem (živí),

na plátně Jiří Šlitr v pětiexpozici

16 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Pro natočení tohoto triku byl angažován kameraman Vladimír

Novotný. Tomu se tato statická pětiexpozice zdála být příliš jednoduchá a nezajímavá. Napadlo ho, že za „živým“ Šlitrem na scéně mohou postupně stoptrikem naskakovat další „filmoví“ Šlitrové. Tak se také stalo. Později Vladimír Novotný tento trik ještě vylepšil. Navrhl, aby zatímco na jevišti hraje na klavír „živý“ Šlitr, na filmovou předscénu postupně z portálu nastoupil jeden „filmový“ Jiří Šlitr za druhým, pokaždé s jiným nástrojem. Nakonec na předscéně hrála malá kapela, jak bylo původně proponováno.

Když se Laterna magika stala slavnou a jezdila na zájezdy, začali s Jiřím Šlitrem alternovat další hudebníci (Korte, Vomáčka, Michajlov a Rokl).

Vladimír Novotný mi tehdy navrhl, zda bych mu při natáčení nepomohl. Takovou příležitost jsem nemohl nechat bez povšimnutí.

Pokusím se technologii tohoto triku vysvětlit. Snad k tomu dopomohou i fotografie, které zachycují zařízení ze čtyř stran, a také fotografie zachycující celé jeviště s natočenou víceexpozicí, včetně živých herců.

LM – HŽ: kamera Superparvo s maskami

17 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Pro každou z pěti expozic měl herec na jevišti přesně vymezené místo, na které přišel z pravého portálu a kde dohrál svou roli až do konce záběru. Kamera měla toto pole ohraničeno svislou obdélníkovou maskou. Ta vymezila na filmovém záběru v pohybu jen ten prostor, v kterém procházel herec, zatímco celý zbylý prostor záběru byl maskou vykryt, a tedy na obrazovém poli v kameře neosvitnut.

Po natočení první expozice se v kameře při zavřeném sektoru kamery vrátil filmový materiál, nastavil se přesně začátek na značku „start“ a maska se před objektivem kamery přesunula až za pravý okraj záběru. Celý obraz byl tedy v tomto okamžiku zamaskován. Na hudební akord, přehraný z playbacku, vyšel herec z portálu a kráčel na své nové místo vedle zatím již natočeného herce v první expozici.

Společně s jeho nástupem se před objektivem kamery začala pohybovat maska až k místu, kde se zastavil. Tím byla naexponována dvě krajní levá pole a to se opakovalo ještě třikrát, než byl záběr natočen.

Masku vytvářely obdélníkové plechové lamely umístěné na pevném rámu, který byl uchycen na suportu soustruhu. Délka posunu suportu

LM – HŽ: detail motoru a suportu s pohyblivými maskami

18 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


byla zvolena tak, aby maska vytvořená z lamel mohla pokrýt celou šíři obrazu. Suport soustruhu byl přes převody poháněn elektrickým motorem. Rychlost posunu musela odpovídat rychlosti chůze herce. Start a konec každé z expozic musel přesně navazovat na předchozí expozici. Lamely na rámu bylo možno přestavovat tak, aby mohly být vytvořeny masky pro příslušnou víceexpozici.

Jak se toho dosáhlo? Chod kamery byl mechanicky spojen s playbackovým zařízením, aby byla zajištěna synchronnost obou přístrojů. Na zvukovém reprodukčním zařízení byl na cívce pětkrát za sebou navinut zvukový doprovod celého záběru. Začátek každého z pěti záznamů byl označen startem, který se při každé z víceexpozic srovnával s prvním obrazovým polem označeným na negativní surovině v okénku kamery.

Na playbackovém přehrávacím zařízení byla dále umístěna čtečka impulzů z kopírky, která podle zářezů na zvukovém pásu spouštěla nebo vypínala motor pohánějící suport s maskovacími lamelami.

Tyto povelové zářezy na zvukovém pásu musely být umístěny tak, aby v okamžiku vykročení herce (které bylo určováno nahrávkou LM – HŽ: pohled přes snímací aparaturu na scénu

19 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


na zvukovém pásu) se rozjela maska a herce sledovala. Ten se musel

naopak přesně pohybovat v rytmu hudby a na daný takt se zastavit

ve vymezeném poli. V okamžiku zastavení herce zářez na zvukovém

pásu zastavil pohyb masky. Toto místo zastavení muselo přesně navá

zat na místo zastavení masky z minulé expozice. Pravá hrana obrazo

vého výřezu z minulé expozice tedy musela přesně souhlasit s levou

hranou nové expozice a pravá hrana této expozice byla v místě, ve kte

rém se při další expozici musela zastavit levá strana masky. Hrany mas

ky se v po sobě jdoucích expozicích po zastavení nesměly ani překrývat,

ani mezi nimi nesměla zůstat mezera. To by mělo za následek buď prolí

nání kraje jednotlivých expozic v místě překrytí masek, nebo vznik svět

lého či tmavého dělícího pruhu v místě nedovření masek. Řídicí zářez

musel být na okraji negativu zvuku vyražen přesně na tom místě, kde

korespondoval s místem zářezu na minulé nebo následující expozici, tedy

na minulém nebo následujícím zvukovém záznamu. Každá sebemen

ší nepřesnost měla za následek výše zmíněné chyby. Aby bylo možno eli

minovat následky nepatrných nesrovnalostí v pohybu a zastavení masek,

LM – HŽ: mechanické propojení kamery s playbackem

20 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


byl zvolen zvlněný řásněný závěs – jemně se třpytící opona. V tomto prostředí se případná malá nepřesnost dala skrýt.

Jak už jsem se zmínil, Jiří Šlitr (nebo jiný alternující herec) musel

přesně dodržovat rychlost chůze podle zvukového záznamu z playbacku, protože při zpomalení nebo zrychlení by mu jedoucí maska „uřízla“ kus těla zprava nebo zleva. Výsledek byl dokonalý, diváky i odbornou veřejnost nápad spojit herce na jevišti s natočenou kapelou jednoho muzikanta velmi zaujal. Jiří Šlitr se při natáčení výborně bavil a byl zaujat technickým prováděním tohoto speciálního efektu. Svůj pocit vyjádřil kresbou, na níž mimo kameramana Vladimíra Novotného je detailně zachycena nejen kamera, ale i všechny pomocné přístroje.

Na EXPO 58 v Bruselu prostor Laterny magiky sloužil také k vystoupení uměleckých souborů nebo promítání filmových dokumentů (Obrazy z Československa, Zlatý sen apod.).

„Laterna magika vzbudila z filmových podniků v Bruselu největší senzaci. Lidé se prali, aby se dostali do malého sálu v československém pavilonu, kde se toto představení konalo. Střídal se tu film, dokumenty, trikové filmy, fixní projekce, dvoj- i trojplátna, zvukové montáže, tance, hudba a zpěvy, které předváděli lidé z masa a kostí. Představení, které LM – HŽ: Vladimír Novotný v karikatuře Jiřího Šlitra

21 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist