načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vznik, rozvoj a ústup multivizuálních programů/Laterna magika a polyekrany - Svatopluk Malý

Vznik, rozvoj a ústup multivizuálních programů/Laterna magika a polyekrany

Elektronická kniha: Vznik, rozvoj a ústup multivizuálních programů/Laterna magika a polyekrany
Autor:

V kombinaci vzpomínek a detailního výkladu předkládá Svatopluk Malý ve svém textu zasvěcený náhled do zákulisí specifického fenoménu multivizuálních programů v Československu druhé ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: NAMU
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 107
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace (některé barev.), portréty
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
Téma: polyekran
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-733-1183-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V kombinaci vzpomínek a detailního výkladu předkládá Svatopluk Malý ve svém textu zasvěcený náhled do zákulisí specifického fenoménu multivizuálních programů v Československu druhé poloviny 20. století. Jako kameraman a/či střihač se Malý ve své kariéře podílel na realizaci většiny významných polyekranů (diapolyekranů aj.), které českoslovenští tvůrci vyrobili v průběhu šedesátých až osmdesátých let.
Zabývá se prvními pokusy s projektem Laterny magiky a jeho úspěchem na EXPO 58 v Bruselu a v dalším vývoji sleduje jak polyekrany prezentující Československo na dalších světových výstavách (EXPO 67 v Montrealu), tak ty, které vznikly na zakázku jiných států (prezentace kanadského státu Britská Kolumbie na EXPO 70 v Ósace, perská zakázka Heritage of Ages k výročí 2 500 let Perské říše, dürerovská Noricama pro německý Norimberk) aj.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rukopis recenzovala Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.

© Svatopluk Malý, Martin Procházka, Mirek Zapletal, 2010

© Akademie múzických umění v Praze, 2010

ISBN 978-80-7331-183-4


Obsah

úvod ......................................................................................................4

Polyekran ...............................................................................................8

Laterna magika....................................................................................10

EXPO 1967 Montreal .........................................................................27

Diapolyekran .......................................................................................28

SCARS .................................................................................................35

EXPO I970 Ósaka ...............................................................................37

Heritage of Ages ..................................................................................42

Noricama .............................................................................................50

Vítající dav ...........................................................................................73

Oslavy 50 let SSSR ..............................................................................75

The Sound Game Show (Hra se zvukem) ............................................80

Evald Schorm a spolupracovníci..........................................................82

Kinoautomat II – Spokane ...................................................................93

Operace Hrabyně .................................................................................94

Les Paladins – Paladýni .......................................................................99

Doporučená literatura .......................................................................101

Doporučené filmy ..............................................................................102

Jmenný rejstřík ..................................................................................103

Summary ...........................................................................................105


úvod

Máte před sebou výpověď tvůrců, kteří se v počátcích dnešní„multime

diální epochy“ podíleli na rozvoji a uplatnění nových technik. Především

se snažili tvořivě uplatnit filmový obraz mimo klasický rámec filmového

představení v nových vizuálních, audiovizuálních, scénických adrama

tických formách.

Tyto procesy probíhají samozřejmě podnes. Nabývají však díkyroz

manitosti, kvalitě, pružnosti a dostupnosti mediálních a komunikačních

technik také na komplexnosti, ve které není snadné se orientovat.

O to užitečnější je pohlédnout prostřednictvím těchto skript – čispí

še tohoto pamětnického dokumentu – k počátkůmumělecko-technic

kých postupů, které vysvobozují filmový obraz z jeho původně pevného

obdélníkového rámu. Zmnožují jej, dynamizují, umísťují v trojrozměr

ném prostoru, a dokonce jej začleňují do živého představení jakorovno

cenný obohacující scénický prvek.

Podle československého patentu – autorského osvědčení vynálezu,vyda

ného úřadem pro vynálezy a patenty v Praze pracovníkům VúZORT –

Výzkumného ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze,

kde byl systém polyekranu (tj. mnoha promítacích ploch) dle původních

návrhů architekta a scénografa Josefa Svobody a scenáristů a režisérů

Alfréda a Emila Radoka vytvořen, se jedná o současné promítání více

pohyblivých a pevných obrazů na systém pevných či pohyblivýchpromí

tacích ploch, umístěných na scéně v zorném poli diváků se současným

reprodukovaným jedno- či vícekanálovým, zpravidla prostorovým –ste

reofonním – zvukovým záznamem a s doplňkovým záznamem ruchů

v okolí hlediště.

Zároveň vznikl i další audiovizuální projekt, kde se polyekran prolíná

s reálnou divadelní technologií. Tomuto novému útvaru byl jeho autory

dán název Laterna magika.

Díky natáčení filmu pro EXPO 58 jsem se nepřímo setkal i sdalší

mi programy určenými pro Brusel. Polyekran Pražské jaro EmilaRado

ka jsem sice nikdy neviděl, ale během natáčení filmu Johanes Doktor

Faust, který byl také promítán na EXPO, jsem se od pana Radoka o něm

4 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


dozvěděl tolik, že jsem ho viděl v duchu před sebou. Polyekran bylvlast

ně „dítětem“ Emila Radoka, o kterém dovedl vyprávět do nekonečna.

Na osm promítacích ploch různých tvarů se promítaly jak diapozitivy,

tak kinetické filmové záběry. Na nich se režisér Emil Radok snažilzachy

tit charakter hudebního festivalu Pražské jaro a zároveň nenásilněvyprá

vět bohatou historii města a jeho obyvatel.

Emil Radok byl vždy tím, co dělal, plně zaujat, pokud nechci říci, že

tím byl přímo posedlý. To jsem sám při natáčení Fausta zažil.

5 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů

Polyekran Pražské jaro

Polyekran

Pražské jaro,

schéma projekce


Realizaci polyekranu předcházela pečlivá, až matematickyvypočí

taná scenáristická příprava. Emil Radok nechtěl předvést mechanicky

sestavenou koláž několika statických nebo kinetických obrazů. Každý

obraz a jeho umístění mělo význam. A každý obraz měl svůj vztah kjiné

mu obrazu v prostoru. Divák z jedné promítací plochy měl býtpostup

ně přes další promítací plochy a za pomoci stereofonního zvuku přiveden

k vyústění této výjimečné podívané.

Ve druhé polovině padesátých let 20. století jsem natočil svůj první

polyekran. Ten byl určen pro výstavu energetiky v pražskémPrůmyslo

vém paláci. Námět a scénář připravil režisér Ludvík Toman. Promítalo

se na asi 14 m širokou promítací plochu. Podle ní vedla vyvýšená lávka

vzdálená asi 10 m, kudy přecházeli návštěvníci a sledovali obraz.

Pro natáčení byla použita snímací technika zakoupená pro natáčení

programů na EXPO 58. Kamera byla vybavena třemi objektivy (40 mm,

50 mm, 75 mm), které byly přizpůsobeny pro napojení širokoúhléana

morfotické předsádky Totalvision. Jeden širokoúhlý záběr pokryl právě

Emil Radok, autor,

scenárista, režisér

6 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


polovinu promítací plochy. Ze dvou záběrů promítaných vedle sebevznikl obraz, který vyplnil celou zmíněnou promítací plochu. Trikem(dělený obraz – víceexpozice) jsem ještě rozdělil jeden záběr na dvě poloviny,

takže k promítání byly k dispozici celkem čtyři záběry.

Dva projektory byly umístěny asi 7 m od sebe, každý proti jednépůlce promítací plochy. Nasnímané záběry byly určeny buď na promítnutí v celku (jeden obraz na celou promítací plochu), nebo rozděleny (dva

nebo čtyři obrazy zároveň).

7 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Polyekran

Kino – biograf nám podává informace prostřednictvím jedné promítací

plochy. Dle Emila Radoka: „Polyekran je něco jako orchestrální skladba.

Umění hudební kompozice má za sebou složitý vývoj a vytvořilo si během

staletí své specifické zákony. Polyekran je proti tomu novorozeně, ukte

rého se na tuto analogii s hudbou – i když obraznou – často zapomíná.

Polyekran musí vycházet z takových scenáristických postupů, které nejsou

mechanické. Mezi jednotlivými obrazy v prostoru existují výraznépsy

chologické a výtvarné vztahy. Není-li tomu tak, výsledkem je potomkako

fonie a disharmonie – obrazový slepenec, který irituje a rozlaďuje diváka.

Ten pak není schopen vnímat ani základní ideu díla, o emotivním účinku

ani nemluvě. Přitom právě polyekran, tak jako orchestrální skladba, má

možnost podat myšlenku – téma – objevně a s nebývalou působivostí.“

Je to zvláštní druh divadelní scény, na které jsou živí představitelé

nahrazeni záznamem audiovizuálního děje, rozmístěného na řadupro

mítacích ploch.

Je jen potřeba poctivě přistoupit k zvládnutí techniky – řemesla –

a mít cit pro tento druh audiovizuálního média a podřídit se zákonům

jeho skladby.

Všechny obrazy tvořící polyekran mohou být promítány staticky

nebo kineticky nebo oběma způsoby současně. Mimo promítáníobra

zu mohou na diváka působit i jiné světelné efekty. Polyekran senevyhý

bá ani prostředkům používaným v divadelní scénografii – kouř, mlha,

déšť, sníh. Citlivé rozmístění zvukových zdrojů a jejich zvládnutí podpoří

obraz a zesiluje účinnost.

Jednotlivé dílčí promítané obrazy mohou být podle povahypolye

kranu umístěny v jedné rovině nebo ve více rovinách prostoru. V jedné

rovině může více dílčích obrazů tvořit jeden obraz, nebo má každý dílčí

obraz svůj vlastní obsah.

Projektory mohou být buď zvláštní pro každý dílčí obraz, nebo může

být na více dílčích promítacích ploch promítáno jedním projektorem.

Oba způsoby je možno vzájemně kombinovat. Je-li třeba použít přední

i zadní projekci, musí být promítací plochy dílčích obrazů ze speciálního

materiálu, současně odrazného i propustného.

8 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Pro zesílení účinku je možno jednotlivé dílčí obrazy (popřípadě celou

soustavu dílčích promítacích ploch) uvést do pohybu a tím porušitrovi

nu a vytvářet nová prostorová uspořádání. Jednotlivé promítací plochy se

mohou divákovi přibližovat nebo vzdalovat. V prostoru se mohouobjevo

vat další dílčí obrazy a jejich sestavy, které opět v prostoru mizí. Veškerý

tento postup je dnes ovládán elektronickým programem.

V paměti počítače jsou dále uloženy i ostatní úkony, světelné ascéno

grafické efekty, spouštění a zastavování projektorů, ovládánímagnetofo

nového pásu, osvětlení sálu atd. Potom stačí zmáčknout tlačítko „start“.

Z uvedeného vyplývá, že práce na polyekranu přináší řadu zcelaspe

cifických problémů, které se vymykají běžné kameramanské praxi. Stím

to přístupem je nutno počítat již při tvorbě scénáře a vytvořit obrazovou

koncepci celého díla. Z této koncepce nám vyplynou požadavky naobra

zovou a zvukovou techniku a na její zvláštní úpravy.

Již v této úvodní etapě je třeba obrazovou koncepci konzultovat spro

mítací technikou a případné nejasnosti předem vyřešit. Je samozřejmé,

že i přes nejdokonalejší přípravu se při další práci na polyekranuvyskyt

nou neočekávané problémy, které je pak nutno operativně řešit.

Výběr kamery: Jedním z nejdůležitějších předpokladů je stabilita

obra zu. Proto u každé kamery, kterou používáme, jsou nutné zkoušky

na přesnou registraci obrazu. Kamera musí mít možnost vkládání masek

do hledáčku. Někdy nemusíme vkládat masku přímo před filmovýmate

riál, ale jen na matnici. Vyžaduje to ovšem dohodu s projekční technikou.

Audiovizuální prezentace převážně polyekranového typu se, zejména

v sedmdesátých letech, celosvětově rozšířily. U nás působila v tomtosmě

ru mimo jiné v rámci ArtCentra tvůrčí skupina SCARS(science-art-sen

se), kterou vedl Jaroslav Frič. Členové skupiny spoluvytvářeli kreace

uváděné na významných výstavách a jiných akcích v Československu,

Austrálii, Egyptě, Indii, Íránu, Japonsku, Kanadě, Sovětském svazu,

Spojených státech, Tunisku a Venezuele. Scénáře prezentací byly vesměs

až na malé výjimky neseny vzhledem k charakteru věcí standardními

tématy, ukázkami krás a pozoruhodností té které země, historických

památek a skutečností, decentní připomínkou celebrit a jejich intencí

apod. Scénografie, vždy originální, a jí odpovídající technické prostředky

byly, zase až na výjimky, modifikacemi klasického polyekranu z Bruselu,

využívajícími v základu kombinace kinematografických projekcí a dia

projekcí s doprovázejícím zvukem.

9 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Laterna magika

Hlavní projekt, který profesor architekt Josef Svoboda spolu s režisérem Alfrédem Radokem připravili pro EXPO 58, byla Laterna magika, která se stala stálou scénou a později byla z Československého filmupřičleněna k Národnímu divadlu, kde je provozována s novými programy dodnes.

prof. arch.

Josef Svoboda,

scénograf

Alfréd Radok,

autor, scenárista,

režisér

10 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Laterna magika

(dále LM), návrh scény

11 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Divadelní jeviště s živým hercem bylo organicky spojeno s děním

na několika promítacích plochách, které mohly být měněny apřemísťová

ny v prostoru jeviště dle potřeby. Scenáristicky spolupracoval MilošFor

man. Vedle Alfréda Radoka režíroval Ján Roháč s Vladimírem Svitáčkem.

Hlavní kameraman byl Jan Novák, druhá kamera Adolf Hejzlar. Pro tuto

scénu si autoři vymysleli řadu výborných nápadů, kterými nadchli diváky.

Pro promítárnu Laterny magiky byly původně navrženy čtyřiprojek

tory Meopta 35 mm. Prostřední dva promítaly na centrálně umístěnou

širokoúhlou promítací plochu, ostatní dva promítaly křížem na svislé

promítací plochy v okrajích portálu. Další, pátý projektor byl určen pro

zadní projekci. Všechny stroje měly možnost seřízení polohy do stran

na kolejničkách a přesného centrování do požadovaného místa vjeviš

ti. Každý projektor měl sadu objektivů, včetně anamorfotu a sady masek

do okének. Všechny projektory byly vzájemně synchronizovány.

Program uváděla moderátorka Sylva Daníčková. Na jevišti hrálaži

vě, zatímco na postranních svisle umístěných promítacích plochách byl

promítán a reprodukován její předtočený monolog. Ten byl střídavě

LM – promítárna

12 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


interpretován v několika jazycích. Originální byl nástup S. Daníčkové

na jeviště.

Na prostředním plátně v maskérně dokončuje S. Daníčková zapomoci maskérky svou přípravu na vystoupení. Z postranních pláten ji její

dvojnice – moderátorky – vybízejí k nástupu. Daníčková odchází,sledovaná kamerou, do zákulisí ke dveřím na jeviště a vchází do nich. V tom okamžiku se odelne a současně se zákulisí prolne do jeviště. Ze dveří

směrem k divákům přichází skutečná Sylva Daníčková a začnekonverzovat se svými dvojnicemi na postranních plátnech.

Při přípravě tohoto záběru musela být zvolena správná ohnisková

vzdálenost kamerového objektivu vzhledem k objektivu projektoru.

Jak bylo tehdy zvykem, tahala Sylva Daníčková za sebou po jevišti kabel od mikrofonu. To Alfrédu Radokovi vadilo a obrátil seproto na techniky Laterny magiky o pomoc. Ing. Miroslav Štefek doplnil

mikrofon vysílačkou. Byla to tehdy dost velká skříňka, kteroukonferenciérka nosila pod sukní. A tak se zrodil u nás první bezkabelový

mikrofon – mikroport.

V etudě Tanečník s kruhem tančí na jevišti Miroslav Kůra se svou

partnerkou (Jarmila Menšingerová). Ta mu během tance zmizí a objeví se na kruhovém filmovém plátně v rukách tanečníka, který ji v jejím

pohybu sleduje v prostoru jeviště až do výše, kam s kruhem dosáhne.

LM – Sylva Daníčková – moderátorka

13 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Toto spojení živého tanečníka s promítanou tanečnicí bylo velmi

působivé jak pro diváky, tak pro filmaře znalé oboru.

Nelehký úkol technického řešení projektu oba kameramany plně

zaměstnal. Nakonec se vše podařilo díky Hejzlarově realizačnímu ná padu.

Na prodloužených saních držáku kompendia kamery bylaupevně

na maska, která vymezovala prostor, v němž se mohl pohybovattaneč

ník s kruhem. Nahoře to bylo nejvyšší zvednutí kruhu, spodní hrana byla

na podlaze jeviště. Na černě vykrytém praktikáblu proti černému pozadí

tančila na místě tanečnice. Veškeré pohyby tanečnice do stran i dovýš

ky vytvářel kameraman pohybem kamery na stativu tak, aby tanečnice

nebyla nikdy zakryta maskou na pohybující se kameře. Záběr tanečnice

omezovala kruhová maska před kamerou.

V ateliéru bylo na levé straně postaveno jeviště, kde tanečníktan

čil s kruhem. Vpravo od něj byla postavena dekorace kompletněvykry

tá černým sametem. V ní byl umístěn černě pokrytý praktikábl, na němž

tančila na místě baletka, kterou snímal kameraman. Veškeré pohyby

tanečnice do stran, nahoru i dolů vytvářel kameraman dle pohybutaneč

níka s kruhem na vedlejším jevišti.

LM – Tanečník s kruhem –

LM – Tanečník s kruhem kruh s promítnutou tanečnicí

14 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


LM – kamera s maskou

a detail masky

LM – Tanečník s kruhem – situační nákres natáčení

Pro Adolfa Hejzlara i choreografa bylo nacvičování tohoto záběruvel

mi obtížné, právě tak jako pro tanečníka, který musel být se svýmkru

hem tam, kam byl obraz tanečnice právě promítán.

LM – SLUK: tanečníci, cimbál, živí cimbalisté

15 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


V další epizodě hraje a tančí slovenská skupina SLUK. Vynikající

výkony skupiny byly zdůrazněny pouze jednoduchýmikameramanskými efekty. Efektní jsou tančící nohy v dolní třetině obrazu, zatímcohorní dvě třetiny jsou tmavé. V jiné sekvenci naopak vidíme pouze rozjásané

tváře tanečnic v horní třetině. Pro natáčení se použily vodorovnémasky, které odkrývaly pouze požadované části obrazu. Vkládaly se přímo

do okeničky filmové dráhy kamery.

Jindy je v obraze celek účinkujících tanečníků doplněn v druhéexpozici (dělený obraz) velkým detailem cimbálových strun a paliček. Před

filmovým obrazem hraje skupina živých cimbalistů. Na konci obrazu

za hromů a blesků končí filmová projekce a cimbalisté mizí v propadlišti.

Tato scéna, natočená režiséry V. Svitáčkem a J. Roháčem, sklízela snad největší ovace během promítání.

Ve scéně Hudební žert (režisér A. Radok) měl živý Jiří Šlitr hrát

na klavír a na promítací ploše měl nafilmovaný Šlitr hrát na několik hudebních nástrojů. Bylo tam pět Šlitrů vedle sebe – malá kapela. Prostě pětinásobná expozice.

LM – Hudební žert (dále HŽ) – Sylva Daníčková s Jiřím Šlitrem (živí),

na plátně Jiří Šlitr v pětiexpozici

16 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Pro natočení tohoto triku byl angažován kameraman Vladimír

Novotný. Tomu se tato statická pětiexpozice zdála být přílišjednodu

chá a nezajímavá. Napadlo ho, že za „živým“ Šlitrem na scéně mohou

postupně stoptrikem naskakovat další „filmoví“ Šlitrové. Tak se takésta

lo. Později Vladimír Novotný tento trik ještě vylepšil. Navrhl, abyzatím

co na jevišti hraje na klavír „živý“ Šlitr, na filmovou předscénu postupně

z portálu nastoupil jeden „filmový“ Jiří Šlitr za druhým, pokaždé s jiným

nástrojem. Nakonec na předscéně hrála malá kapela, jak bylo původně

proponováno.

Když se Laterna magika stala slavnou a jezdila na zájezdy,zača

li s Jiřím Šlitrem alternovat další hudebníci (Korte, Vomáčka, Michajlov

a Rokl).

Vladimír Novotný mi tehdy navrhl, zda bych mu při natáčenínepo

mohl. Takovou příležitost jsem nemohl nechat bez povšimnutí.

Pokusím se technologii tohoto triku vysvětlit. Snad k tomudopomo

hou i fotografie, které zachycují zařízení ze čtyř stran, a také fotografie

zachycující celé jeviště s natočenou víceexpozicí, včetně živých herců.

LM – HŽ: kamera Superparvo s maskami

17 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Pro každou z pěti expozic měl herec na jevišti přesně vymezenémís

to, na které přišel z pravého portálu a kde dohrál svou roli až do konce

záběru. Kamera měla toto pole ohraničeno svislou obdélníkovoumas

kou. Ta vymezila na filmovém záběru v pohybu jen ten prostor, v kterém

procházel herec, zatímco celý zbylý prostor záběru byl maskou vykryt,

a tedy na obrazovém poli v kameře neosvitnut.

Po natočení první expozice se v kameře při zavřeném sektorukame

ry vrátil filmový materiál, nastavil se přesně začátek na značku „start“

a maska se před objektivem kamery přesunula až za pravý okraj záběru.

Celý obraz byl tedy v tomto okamžiku zamaskován. Na hudební akord,

přehraný z playbacku, vyšel herec z portálu a kráčel na své nové místo

vedle zatím již natočeného herce v první expozici.

Společně s jeho nástupem se před objektivem kamery začalapohybo

vat maska až k místu, kde se zastavil. Tím byla naexponována dvě krajní

levá pole a to se opakovalo ještě třikrát, než byl záběr natočen.

Masku vytvářely obdélníkové plechové lamely umístěné na pevném

rámu, který byl uchycen na suportu soustruhu. Délka posunu suportu

LM – HŽ: detail motoru a suportu s pohyblivými maskami

18 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


byla zvolena tak, aby maska vytvořená z lamel mohla pokrýt celou šíři

obrazu. Suport soustruhu byl přes převody poháněn elektrickýmmoto

rem. Rychlost posunu musela odpovídat rychlosti chůze herce. Start

a konec každé z expozic musel přesně navazovat na předchozí expozici.

Lamely na rámu bylo možno přestavovat tak, aby mohly být vytvořeny

masky pro příslušnou víceexpozici.

Jak se toho dosáhlo? Chod kamery byl mechanicky spojen s play

backovým zařízením, aby byla zajištěna synchronnost obou přístrojů.

Na zvukovém reprodukčním zařízení byl na cívce pětkrát za sebounavi

nut zvukový doprovod celého záběru. Začátek každého z pěti záznamů

byl označen startem, který se při každé z víceexpozic srovnával s prvním

obrazovým polem označeným na negativní surovině v okénku kamery.

Na playbackovém přehrávacím zařízení byla dále umístěna čtečka

impulzů z kopírky, která podle zářezů na zvukovém pásu spouštěla nebo

vypínala motor pohánějící suport s maskovacími lamelami.

Tyto povelové zářezy na zvukovém pásu musely být umístěny tak,

aby v okamžiku vykročení herce (které bylo určováno nahrávkou

LM – HŽ: pohled přes snímací aparaturu na scénu

19 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


na zvukovém pásu) se rozjela maska a herce sledovala. Ten se musel

naopak přesně pohybovat v rytmu hudby a na daný takt se zastavit

ve vymezeném poli. V okamžiku zastavení herce zářez na zvukovém

pásu zastavil pohyb masky. Toto místo zastavení muselo přesněnavázat na místo zastavení masky z minulé expozice. Pravá hranaobrazového výřezu z minulé expozice tedy musela přesně souhlasit s levou

hranou nové expozice a pravá hrana této expozice byla v místě, vekterém se při další expozici musela zastavit levá strana masky. Hranymasky se v po sobě jdoucích expozicích po zastavení nesměly ani překrývat,

ani mezi nimi nesměla zůstat mezera. To by mělo za následek buďprolínání kraje jednotlivých expozic v místě překrytí masek, nebo vzniksvětlého či tmavého dělícího pruhu v místě nedovření masek. Řídicí zářez

musel být na okraji negativu zvuku vyražen přesně na tom místě, kde

korespondoval s místem zářezu na minulé nebo následující expozici, tedy

na minulém nebo následujícím zvukovém záznamu. Každásebemenší nepřesnost měla za následek výše zmíněné chyby. Aby bylo možnoeliminovat následky nepatrných nesrovnalostí v pohybu a zastavení masek,

LM – HŽ: mechanické propojení kamery s playbackem

20 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


byl zvolen zvlněný řásněný závěs – jemně se třpytící opona. V tomtoprostředí se případná malá nepřesnost dala skrýt.

Jak už jsem se zmínil, Jiří Šlitr (nebo jiný alternující herec) musel

přesně dodržovat rychlost chůze podle zvukového záznamu z playbacku, protože při zpomalení nebo zrychlení by mu jedoucí maska„uřízla“ kus těla zprava nebo zleva. Výsledek byl dokonalý, diváky i odbornou

veřejnost nápad spojit herce na jevišti s natočenou kapelou jednoho

muzikanta velmi zaujal. Jiří Šlitr se při natáčení výborně bavil a bylzaujat technickým prováděním tohoto speciálního efektu. Svůj pocitvyjádřil kresbou, na níž mimo kameramana Vladimíra Novotného je detailně

zachycena nejen kamera, ale i všechny pomocné přístroje.

Na EXPO 58 v Bruselu prostor Laterny magiky sloužil také kvystouení uměleckých souborů nebo promítání filmových dokumentů (Obrazy

z Československa, Zlatý sen apod.).

„Laterna magika vzbudila z filmových podniků v Bruselu největší

senzaci. Lidé se prali, aby se dostali do malého sálu v československém

pavilonu, kde se toto představení konalo. Střídal se tu film, dokumenty,

trikové filmy, fixní projekce, dvoj- i trojplátna, zvukové montáže, tance,

hudba a zpěvy, které předváděli lidé z masa a kostí. Představení, které

LM – HŽ: Vladimír Novotný v karikatuře Jiřího Šlitra

21 Vznik, rozVoj a ústup multiVizuálních programů


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist