načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vznik Evropy – Prof.; PhDr. Jan Bouzek DrSc.

Vznik Evropy

Elektronická kniha: Vznik Evropy
Autor: Prof.; PhDr. Jan Bouzek DrSc.

Autor, univerzitní profesor klasické archeologie a antropologie, se prostřednictvím svého textu snaží zodpovědět základní otázku, jak vznikala Evropa jako civilizační a kulturní fenomén. První část publikace nabízí přehled evropského ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 359
Rozměr: 24 cm
Úprava: 40, 24 stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné), mapy, plány
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Dějiny Evropy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Triton, 2013
ISBN: 978-80-738-7670-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor, univerzitní profesor klasické archeologie a antropologie, se prostřednictvím svého textu snaží zodpovědět základní otázku, jak vznikala Evropa jako civilizační a kulturní fenomén. První část publikace nabízí přehled evropského pravěku do konce doby bronzové, druhá část se zaměřuje na dědictví antických civilizací (Řecko a Řím) a na srovnání jejich odkazu s kulturami jejich současníků (Etruskové, Keltové, Germáni a další tzv. národy ve stínu). Závěrečný oddíl stručně shrnuje pozdější vývoj Evropy od středověku po 20. století, zamýšlí se nad odlišností Evropy od jiných částí světa i nad výzvami, kterým bude čelit evropský kontinent v budoucnu. Přehled evropských dějin v období pravěku a starověku.

Popis nakladatele

Soužití v Evropské unii i její současná krize jsou podněty k zamyšlení nad tím, co Evropa znamená a jak vznikla. Úkolem této knížky je pokusit se zodpovědět, jak vznikala Evropa v dějinném procesu, jak se rozvíjelo povědomí o ní a jak se vytvářela její kulturně-politická entita od pravěku do počátku středověku. Mnozí zasazují její dějiny až do počátku středověku, jiní do starověkého Řecka, kdy již byla Evropa chápána jako světadíl, který se svými specifickými rysy lišil od Asie i Afriky. Ale již od pravěku se Evropa utvářela odlišně od obou sousedních kontinentů, se kterými soutěžila, a na její podobě se podílela – vedle Řeků a Římanů – i řada dalších „národů ve stínu“. Moderní svět vyrostl především z evropských idejí, moderní Evropa z víry ve svou vedoucí úlohu v šíření civilizace. Jejím postavením otřásly obě světové války, z nichž druhá znamenala konec evropské světovlády. Do popředí vstupují dnes po Spojených státech amerických také asijské mocnosti, zejména Čína, Indie a Japonsko, a rovněž už pomalu se emancipující země Latinské Ameriky. Evropané dnes ztratili moc a pýchu, ale nikoli spoluodpovědnost za celý svět okolo nás. Mnozí dnes hovoří o krizi Evropy, někteří o jejím kolapsu. Berme to raději jako výzvu. Jsme Evropané a neseme za osud svého kontinentu odpovědnost. Buďme důstojnou a prospěšnou součástí nového globalizovaného světa.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Prof.; PhDr. Jan Bouzek DrSc. - další tituly autora:
 (e-book)
Prevence sexuálního zneužívání dětí a adolescentů se specifickými potřebami Prevence sexuálního zneužívání dětí a adolescentů se specifickými potřebami
 (e-book)
Jak se domluvit s jinými Jak se domluvit s jinými
 (e-book)
Umění a myšlení Umění a myšlení
 (e-book)
Naše dítě špatně spí Naše dítě špatně spí
 (e-book)
Keltové našich zemí v evropském kontextu Keltové našich zemí v evropském kontextu
 (e-book)
Pravěk českých zemí v evropském kontextu Pravěk českých zemí v evropském kontextu
 (e-book)
Psychiatrie -- minimum pro praxi Psychiatrie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jan Bouzek

Vznik Evropy


Stanislav Juhaòák – TRITON

Vznik

Evropy

Jan Bouzek


Stanislav Juhaòák – TRITON

Vznik

Evropy

Jan Bouzek


© Jan Bouzek, 2013

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2013

Cover illustration © Andrea Waldhauserová, 2013

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-670-8

Autor

Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.

Recenzovali:

doc. PhDr. Zdeněk Pinc

prof. PhDr. Vladimír Podborský, DrSc.

Jan Bouzek

Vznik Evropy

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak

šířena bez písemného souhlasu vydavatele.


OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Část první: Od paleolitu do konce doby bronzové . . . . . . . . 17

1. Paleolit a mezolit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2. Neolit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3. Eneolit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

4. Raná a střední doba bronzová . . . . . . . . . . . . . . . . 81

5. Konec střední doby bronzové a pozdní doba bronzová . . . 134

Část druhá: Antické civilizace a jejich sousedé. . . . . . . . . 165

6. Od doby bronzové k době železné aneb od mýtu k logu . . . 165

7. Starověké Řecko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 5

8. Helénismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

9. Etruskové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203

10. Národy ve stínu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226

11. Keltové a jejich dědictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 12. Římská říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 13. Evropa na sever od římské říše, Germáni . . . . . . . . . 311 14. Křesťanství a konec antiky . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 15. Konec doby stěhování národů a nástup Slovanů . . . . . . 326

Část třetí: Poznámky k pozdějšímu vývoji, Evropa a jiné

kontinenty, evropské výhledy . . . . . . . . . . . . 337

16. Pojetí Evropy ve středověku. . . . . . . . . . . . . . . . . 337 17. Evropa a mimoevropský svět. . . . . . . . . . . . . . . . 340 Čím se liší Evropa od jiných částí světa? 18. Závěr: Jak dál s Evropou? . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 19. Výběrová bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348 20. Prameny ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358



9PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

Tato knížka je psána jako doplněk několika předchozích autorových publikací vydaných v nakladatelství Triton a jako shrnutí dané problematiky v době sjednocování Evropy i současné evropské krize. Podobně jako předchozí texty vznikla také shrnutím autorových kurzů na Karlově univerzitě v Praze a Masarykově univerzitě v Brně. Jejím hlavním cílem je odpovědět na otázku, jak postupně vznikaly základy evropské civilizace v dobách před počátkem středověku, kde se s jejími dějinami ve výkladech většiny moderních historiků teprve začíná.

První část je věnována přehledu evropského pravěku do konce doby bronzové, druhá část se snaží stručně shrnout základní rysy evropského dědictví civilizace antického období Řeků a Římanů a srovnat je s dědictvím jejich současníků, s Etrusky, Kelty a jinými tzv. národy ve stínu, jejichž poselství, zejména umělecké památky, také tvoří významnou část evropského kulturního dědictví. Třetí závěrečná část podává stručnou heslovitou skicu dalších etap evropského vývoje, stručné srovnání Evropy s mimoevropskými civilizacemi a končí autorovou úvahou o dnešní úloze Evropy. Autorův přístup je v zásadě dán jeho oborem: jako archeolog, studující stará umění, zahrnul části založené na studiu literárních pramenů do textu jen v nezbytné míře.

V první části a kapitolách o tzv. periferních kulturách starověké Evropy autor navazuje na přehledy evropského pravěku, jež byly psány již od 19. století. Nejstarší a pořád ještě podnětnou syntézou je Lidstvo v době předhistorické Lubora Niederleho z roku 1893, na druhém místě lze zmínit Pravěk lidstva Jiřího Neustupného z roku 1946; dalšími byly zejména Evropský pravěk Jana Filipa z roku 1962 a jeho Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas (Praha 1966 a 1969), s dodatky dokončenými J. Hralou, jež byly vydány roku 1998. Z iniciativy Slavomila Vencla měl vyjít na počátku sedmdesátých let minulého století svazek Přehled pravěku světa jako reprezentativní příručka, ale nakonec vyšel připravený rukopis v roce 1976 jen jako skrip


11PŘEDFILOZOFICKÉ MYŠLENÍ10 VZNIK EVROPY

ta v omezeném nákladu. Na základě podnětu Miroslava Buchvaldka byl v roce 1982 vydán Nástin evropského pravěku,

1

a v roce 2007 vyšel

s mnohaletým zdržením v několikajazykové mutaci Archeologický atlas pravěké Evropy, započatý M. Buchvaldkem v návaznosti na Filipův lexikon a dokončený Lubomírem Košnarem. Přehled evropského pravěku z pera Vladimíra Podborského (Dějiny pravěku a rané doby dějiné), vyšel v několika vydáních (1979 až 2010) a mnoho důležitého přinesla i jeho kniha Náboženství pravěkých Evropanů (Brno 2006). Obě knihy Vladimíra Podborského byly pro mne pramenem mnoha zde využitých informací i části kreslených obrázků; za možnost jejich použití bych mu opět rád srdečně poděkoval; další podněty jsem mohl čerpat i z nového souboru knih Archeologie pravěkých Čech, Praha 2008.

Plánovaný rozsah svazku o tak širokém tématu si vyžádal stručnost

a zjednodušení; při soustředění se na hlavní téma muselo být mnohé z jinak zajímavých aspektů jen naznačeno. Jednotlivé kapitoly byly psány zvlášť v průběhu několika let a teprve při redakci byly soustředěny k zodpovězení základní otázky: „Jak vznikala Evropa jako civilizační a kulturní fenomén?“ Autor je přesvědčen, že evropská civilizace vyrůstala postupně a že lze sledovat řadu etap jejího vzniku. Kurzivní texty se snaží vždy shrnout to základní, čím příslušná etapa či i lokální kultura přispěla k formování Evropy a jejího kulturního dědictví. Poznámkový aparát je bohatší tam, kde šlo o nové shrnutí dosud probíhající diskuse. U ostatních kapitol, které shrnují základní faktory důležité pro zodpovězení otázky vzniku Evropy na základě pojednání v předchozích autorových knihách, je dána přednost připojení stručné základní bibliografie na konci a poznámky pod čarou jsou omezeny na nezbytné minimum.

Za pomoc při formulování odpovědí na otázky v případech, kde jsem

nebyl příliš kompetentní, děkuji řadě kolegů – dnes už zesnulým Radislavu Hoškovi a Zdeňku Vašíčkovi, dále také Vladimíru Podborskému, Slavomilu Venclovi, Drahomíru Kouteckému, Milanu Zápotockému a Marii Zápotocké, Václavu Krutovi, Ivě Ondřejové, Petru Bergerovi, Zuzaně Křížové, Johannu Arnasonovi a četným dalším, které zde nemohu všechny jmenovat. Své ženě Haně Bouzkové děkuji za korekturu tex- 1 Bouzek, J. – Břeň, J. – Buchvaldek, M. – Košnar, L. – Motyková, K. – Sklenář,

K. – Sláma, J. – Strouhal, E. – Vencl, S., Přehled pravěku světa I–II. Praha 1976;

Bouzek, J. – Buchvaldek, M. – Košnar, L. – Pavlů, I. – Sklenář, K. – Sláma, J.

– Strouhal, E. – Vencl, S., Nástin evropského pravěku (Praehistorica IX). Praha

1982.


11PŘEDFILOZOFICKÉ MYŠLENÍ10 VZNIK EVROPY

tu. Za poskytnutí předloh pro ilustrace pak děkuji zejména Vladimí

ru Podborskému, za úpravy kreseb a překresby Andrei Waldhausero

vé, za sestavení ilustračních příloh Vladimíru Vyskočilovi, za editorské

práce s textem Olze Baranové, za péči o vydání nakladatelství Triton

a jeho redaktorce Lence Svobodové. Obálka je dílem Dagmar Krás

né. V příslušných partiích byla také využita podpora grantu GA ČR

405/11/0098 a antropologického projektu P 20 na Fakultě humanit

ních studií Univerity Karlovy.

Knížku bych rád věnoval památce svého otce Jiřího Bouzka, který

mne vychovával jako Čecha i jako Evropana.


12 VZNIK EVROPY

ÚVOD

Soužití v Evropské unii i její současná krize jsou podněty nabádající

nás k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co Evropa je, jak vznik

la v povědomí i v realitě. Úkolem této knížky je položit si otázky, které

s tímto tématem souvisejí, a pokusit se zodpovědět, jak vznikala Evro

pa v dějinném procesu, jak se rozvíjelo povědomí o ní a jak se vytvářela

její kulturně-politická entita od pravěku do počátku středověku.

JAK CHÁPALI EVROPU VE STAROVĚKU?

Evropa jako pojem byla ve starověku definována jednak prostřednic

tvím mytického výkladu příběhu jejího vzniku (zejména to byl příběh

o princezně Evropě, kterou sám nejvyšší řecký bůh Zeus coby býk do

pravil přes moře z Foinikie až do Řecka), jednak jako světadíl odlišný

svými specifickými kulturními rysy od Asie a Afriky. Toto pojetí se ob

jevuje ve starověkém Řecku už v souvislosti s příběhy o Argonautech

a o trójské válce, jež jsou interpretovány jako střety Řeků s Východem,

a pak se aktualizuje zejména v době perské okupace Iónie a řecko-per

ských válek. Také byla Evropa, zejména její jižní část, chápána jako

klimaticky výjimečná, její klimatické podmínky se jevily ve srovnání

s jinými světadíly jako zvláště příznivé. Podle řeckého názoru byla Af

rika příliš horká a Asie ve své většině příliš suchá. Dále na sever od

řeckých kolonií v Itálii a v Černomoří bylo už počasí pro Řeky a Římany

nepřiměřeně studené, a proto tam podle jejich názoru žily – byť v Evro

pě – barbarské národy.

Avšak ještě před tím, než toto pojetí převážilo, se Evropa utvářela

jako kontinent různých národů, zpravidla odlišně od obou sousedních

kontinentů, se kterými určitým způsobem soutěžila, i když jako jejich

mladší sestra.


12 VZNIK EVROPY 13

ÚVOD

Jak my dnes chápeme Evropu a jak jsme k tomu došli? Evropu jistě nechápeme všichni stejně. Třeba německý historik F. Seibt ztotožňuje začátek dějin Evropy až s nástupem středověku,

2

řada dal

ších dějepisců pak nachází počátky Evropy v období konfrontace s islámským tažením na evropský kontinent.

3

Například P. J. Geary

4

(kte

rý soudí, že mnohé z toho, co je považováno za specificky evropské, je pouhým výplodem nacionalismů 19. století, což dokládá srovnáváním evropských mýtů s mýty afrických Zuluů) klade její začátek do doby Merovejců a Karla Velikého. Jiní historikové začínají shrnutím dějin evropských národů v začátcích doby železné (Thráků, Illyrů, Keltů, Germánů, Etrusků, Italiků a Řeků),

5

další jdou ještě dále do minulosti.

6

Někteří sledují vývoj Evropy v pravěku, následně vynechávají vyspělé antické civilizace,

7

a dále se už touto otázkou nezabývají. Mnozí na

opak své výklady začínají řeckým „zázrakem“

8

a za základ evropské ci

vilizace považují archaické Řecko,

9

ještě jiní se pokoušejí spojit historii

s mytologií.

10

My se při formulování odpovědi na tuto nesnadnou otáz

ku pokusíme zohlednit více hledisek. Již egyptská bohyně moudrosti Ma’at tvrdila, že existuje dvanáct různých přístupů k poznání.

11

Od

Heideggera pak víme, že každý z nás má svou, jen jemu dostupnou paseku (Klärung, světlinu) poznání uprostřed neznámého pralesa, poně- 2 Die Begründung Europas. Ein Zwischenbericht über die letzten tausend Jahre.

Bonn 2005. 3 Tak např. Hodges, R. – Whitehouse, D., Mohammed, Charlemagne and the Origins

of Europe: Archaeology and the Pirenne thesis. London 1983; podobně Hodges,

R. – Sodini, J.–P., Mahomet, Charlemagne et les origins de l’Europe, Paris 1996. 4 Geary, P. J., The Myth of Nations. The Medieval Origins of Europe. Princeton 2003. 5 Ament, H. et alii, Frühe Völker Europas. Darmstadt 2003; Heather, P., Empires

and Barbarians. London 2009. 6 Bogucki, P. – Crabtree, P. J. (eds.), Encyclopaedia of the Barbarian World, Ancient

Europe, 800 B.C. –AD 1000. New York 2004. 7 Např. Kruta, V., L’Europe des origines. Paris 1992. 8 Zejména Meier, Ch., Kultur, um der Freiheit Willen, Griechische Anfänge – Anfang

Europas. München 2009; srv. Bernett, M. – Nippel, W. – Winterling, A., Christian

Meier zu Diskussion. Stuttgart 2008. 9 Např. Arnason, J. – Eisenstadt, S. N. – Wittrock, B., Axial Civilisations in World

History. Leiden 2005. Podobně Jan Sokol a Zdeněk Pinc v přednáškách na Fakultě

humanitních studií Univerzity Karlovy a nedávno přeložený D. Schwanitz:

Evropa: vzdělanost jako živý dialog s minulostí, Praha 2012. 10 Např. Lohse, C. W. – Mittermeier, J. (eds.), Europas Ursprung: Mythologie und

Moderne. Regensburg 2007. 11 Srv. Assmann, J., Teorie a zbožnost rané civilizace. Praha 2002.


14 VZNIK EVROPY kud odlišnou od pasek dalších jednotlivců, a že každý má své naladění (Stimmung), které ovlivňuje jeho přístup k poznávání. Odkdy Evropa? Archeologie posledních desetiletí dokázala vytvořit přesnější obraz mnoha tzv. „národů ve stínu“, které přispěly k evropským dějinám vedle těch nejslavnějších, Řeků a Římanů. Vedle mnohosti jednotlivých kultur pravěku i starověku, o kterých máme svědectví, jež nám evropská země poskytla prostřednictvím archeologie, se mnohé již v této dávné době vyznačuje také společnou tradicí. Pokusíme se ukázat, jak lze sledovat i specifické evropské rysy, společné větší části kontinentu, již od dávných dob. Protože dědictví Řeků a Římanů je obecně známo lépe, postačí odkázat na stručnější souhrny,

12

zatímco zde se budeme

více věnovat odkazu dalších pravěkých a starověkých kultur, který je dosud mimo okruh specialistů jen málo znám. Přidržíme se přitom sofrosyné, přiměřenosti. Nechceme přeceňovat jejich úlohu, jako to činí někteří jejich nadšení obhájci, ale jistě nebyla nicotná. Evropu nevytvořili jen hlavní protagonisté.

Vedle archeologických pramenů a děl starých umění je důležité při hledání odpovědí na naše otázky zohlednit i studium lidského genomu, mytologií a náboženských tradic. Pokusíme se skrze sledování pravěkých a starověkých dějin a kultur evropského kontinentu zodpovědět především otázku, jak vznikala Evropa historicky a kulturně ve vědomí Evropanů i jejich sousedů. Pokusíme se přispět k pochopení její současné identity přehledem vývoje doby kamenné a bronzové a dalšího formování evropského povědomí v době železné, spolu se zachycením nástupu individualizace a filosofického myšlení nejen v Řecku samém, ale také u tzv. barbarských národů, jež se ovšem vyznačují odlišnostmi národními a kmenovými.

Pojem Evropy v tom smyslu, v jakém vznikal v Řecku od dob Homéra a zejména v konfrontaci s Perskou říší a v jakém byl posléze převzat i Římany, chce tato knížka sledovat vedle mytologie a obrazových i literárních pramenů dokládajících podobu vztahů Řeků k jiným evropským národům a skupinám také v ikonografii umění Thráků, Illyrů, Keltů, Iberů a ostatních „národů ve stínu“. Samostatnou otázkou je zapojení do procesu vzniku Evropy ze strany příslušníků těch národů, 12 Srv. předchozí poznámky a autorovu knihu: Bouzek, J., Umění a myšlení. Praha

2009.


14 VZNIK EVROPY 15ÚVOD

které nebyly začleněny do římské říše a byly považovány za zvláště barbarské až do 3. století po Kr.; ani pro Germány, ani pro jejich východní sousedy Sarmaty „nesymbolizoval pak už Řím nepřítele, nýbrž kariéru“ (Fustel de Coulange). Nakonec chce tato knížka připomenut, jakým způsobem se i Slované stali v chápání raného středověku součástí Evropy; o tom psali nedávno Dušan Třeštík a Petr Charvát,

13

i když každý

z poněkud jiného úhlu pohledu. Nám zde půjde především o to, jak byly české země vnímány jako součást Evropy – a jedním z pramenů jsou svatováclavské legendy latinské i staroslověnské.

Nebylo možné ani rozumné vyhnout se tomu, aby některá fakta pojednávaná v této knize nebyla nalezena už v mých předchozích publikacích. Partie o Řecku a Římě shrnují stručně mnohé, co bylo daleko podrobněji podáno v mé knize Umění a myšlení, některé aspekty problematiky pravěku lze nalézt v mých knížkách o českém pravěku a době keltské. Zde ovšem vycházíme z jiného úhlu pohledu a sledujeme řešení jiného problému – otázku původu evropské civilizace a jejího dědictví. Hlavní podněty k zamyšlení se nad tímto problémem jsou v této knížce vysázeny kurzívou a obrazový materiál je jen málokdy převzat z minulých tří zmíněných knih. Geografie: Je Evropa kontinent či subkontinent a jaké jsou její zvláštnosti? Evropa je podle mnohých jen subkontinentem Eurasie, přičemž také od Afriky je oddělena pouze Středomořím, konkrétně v Gibraltarské úžině jen několik desítek kilometrů úzkým pruhem moře. Od Malé Asie je pak v Bosporu oddělena průlivem ještě užším, dnes už překlenutým dvěma mosty a tunelem. Podobný, i když delší tunel dnes spojuje Anglii s Francií; ovšem od paleolitu až donedávna byla Británie od kontinentu oddělena výrazně (ještě dříve byly i Britské ostrovy součástí kontinentu).

Jihozápadní Asii, Africe a Evropě se někdy říká Starý svět, na rozdíl od Ameriky a Austrálie. Orograficky jsou některé části Evropy velmi staré, jiné jsou naopak relativně nově vytvořené, jako například Alpy. Některé původní části Evropy, zejména okolo Britských ostrovů, jež jsou někdy nazývány „Atlantidou“, jsou dnes zaplaveny mořem; v dalších regionech zase moře kdysi zasahovalo hluboko do dnešního kontinentu, jako například u nás v době trilobitů. 13 Srv. Třeštík, D., Vznik Velké Moravy. Praha 2005; Charvát, P., Zrod českého

státu, 568–1055. Praha 2007.


16 VZNIK EVROPY 17OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

Na rozdíl od jiných kontinentů v Evropě nenalezneme žádné pouště; ze tří stran je oblita mořem, tvořícím mnohé zálivy, a patří k ní i četné nedaleké ostrovy, jak ve Středomoří, tak i v Atlantiku a Severním a Baltském moři. Severní, Baltské i Černé moře jsou vlastně velké zálivy a na samém jihovýchodě ohraničuje Evropu ještě uzavřené moře Kaspické. Ve starých mytologiích byla moře obydlena bohy a pololidskými bytostmi, mezi které patřili Tritoni a Najády, na severu také draci. Západ Evropy už obléval světový Ókeanos, otec mnoha tisíců řek a pramenů. Většina Evropy má klima mírné, jen severní cíp arktické; na jihu ještě nezasahuje do subtropů – ty začínají až v severní Africe. Ve srovnání s ostatními jde také o relativně malý světadíl, s výjimkou ještě menší Austrálie.

Na jihu Evropy se táhne klimatické pásmo středomořské, ve střední části se rozkládají oblasti mírného pásma a jen na severním okraji Evropa zasahuje do pásma polárního. Její západ charakterizuje atlantické počasí, provázené značnými srážkami, mírnou zimou a chladným létem, východ pak počasí kontinentální, pro něž jsou typické velké rozdíly mezi horkým létem a studenou zimou. Střední Evropa leží na hranici obou zón a v některých letech v ní převažuje počasí spíše atlantické, v jiných naopak kontinentální. V době poledové průměrná teplota kolísala jen v rozmezí 4 °C a srážek bylo nejvýš o třetinu méně či více, než je současný průměr; i toto kolísání ovšem ovlivňovalo evropský pravěk i pozdější dějiny našeho kontinentu.


16 VZNIK EVROPY 17OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

ČÁST PRVNÍ:

Od paleolitu do konce doby bronzové

1. Paleolit a mezolit

Žili v Evropě už tehdy naši předkové?

I člověk se od pradávna vyvíjel evoluční cestou, a to spolu s příbuznými

mu zvířecími tvory, kteří se postupně od jeho vývoje oddělili a šli poně

kud jiným směrem. My zde můžeme sledovat lidský vývoj až od doby,

kdy je nám dostupný v kosterních pozůstatcích, jež jsou podobnější

dnešnímu člověku více než dnešním lidoopům.

Čtvrtohory (kvartér) se dělí na starší pleistocén, provázený několika

zaledněními větší části Evropy, a mladší holocén; paleolit patří do plei

stocénu a mezolit do počátku holocénu. Nejmohutnější zalednění Evro

pu postihlo během mindelského glaciálu, kdy severský ledovec postou

pil až do jižní Anglie a k severní hranici českých zemí a maxima dosáhl

jižně od nás i ledovec alpský. V následujícím mezidobí došlo k dalšímu

oteplení (v době jeho vyvrcholení bylo asi o 3 °C tepleji než dnes) a po

něm pak k poslednímu risskému glaciálu. S jeho ústupem je spojován

přechod od paleolitu k mezolitu, tedy střední době kamenné, který se

dnes datuje asi do 9. tisíciletí př. Kr.

Starý a střední paleolit: Nejstarší lidé

Za kolébku lidstva je považována Afrika či oblast tzv. Lemurie, spoju

jící Afriku s jihovýchodní Asií. I když nové nálezy dokázaly přítomnost

jiných pralidí i na dalších místech – v Asii, Indonésii a Zakavkazsku,

v Evropě zatím začínají doklady koster pralidí až v souvislosti s Homo

erectus, jemuž už je také připisována štípaná kamenná industrie (clac

tonien apod., již asi 1 500 000 let př. Kr.). S toto dobou jsou spojovány

i nejstarší známé chýše s ohništěm (Terra Amata u Nice); o něco pozdě


18 VZNIK EVROPY 19OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ ji vzniká populární kultura pěstních klínů (abbévilien, acheulén), jejíž nositelé přišli do Evropy z Afriky. Po vyspělém starém paleolitu nastupuje střední paleolit (asi 300 000–40 000 let př. Kr.)

Mladší fáze středního paleolitu s převážně chladným podnebím byla dobou, kdy v Evropě převažoval člověk neandertálský; počet obyvatelstva v Evropě tehdy vzrostl. Tzv. levaloiská technika představovala již intencionální opracování úštěpů specifického tvaru – čepelek. V Evropě se pak rozvíjel mousterién s větší variabilitou drobnotvarých industrií, jejichž nositelem byl vedle neandrtálců už také Homo sapiens ve své primitivní formě (obr. 1). V první fázi posledního glaciálu (Würm I, moustérien) se tedy setkáváme jak s klasickými neandertálci, tak i s tzv. protosapienty, jejichž čelo je výše klenuté a čelisti méně vystupují. Během aurignacienu a s ním současném szeletiénu neandrtálci postupně vymizeli, v gravettienu pak již všude převládl druhově odlišný Homo sapiens. Studium DNA dnes ovšem připouští, že něco z neandrtálců v genomu pozdější populace zůstalo.

Gravettien je dnes datován asi lety 30 000–20 000 př. Kr. a patří k němu řada lokálních skupin, mj. moravský pavlovien a skupina Kosťenki v Rusku. Kamenné nástroje se rozrůznily (drásadla, hroty, nože) a vedle jeskynních obydlí byly stavěny i chýše. Na protosapientní formy navazuje podle obecně přijímaného názoru Homo sapiens sapiens, který se z Předního východu asi okolo 40 000 let před Kr. rozšířil po celém Starém světě spolu s čepelovými industriemi. Starší variantě patří nálezy datované dnes zhruba okolo 30 000 let př. Kr., gravettské na Moravě jsou poněkud mladší (Dolní Věstonice, Pavlov). Tomuto pračlověku patřil celý mladý paleolit, gravettien, magdalénien a jejich obdoby jinde v Evropě. Homo sapiens sapiens se usídlil na území celého Starého světa, přičemž africké i východoasijské rasy lidí představují určité lokální adaptace tomu či onomu prostředí. V mezolitu se lidé stávají gracilnějšími a tělesná výška od severu k jihu postupně klesá; podobnou situaci zaznamenáváme i dnes.

Následujícímu solutrénu se připisují již i některé památky paleoli

tického umění, ale většina jich patří až magdalénienu, datovanému dnes zhruba 17 000–11 000 let př. Kr. Na něj navázal pozdní paleolit, v němž definitivně ustoupil ledovec. Toto období je charakterizováno mnoha menšími skupinami, vesměs užívajícími drobné čepelky, blížící se mezolitickým.


18 VZNIK EVROPY 19OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

Obr. 1. Středopaleolitické a raně mladopaleolitické kamenné nástroje.

1–9 micoquien 1–15 moustérien, 16–23 bohunicien, 24–32 szeletien.

23

26

27 28

30

24 25 29 31 32

1

2

3

4

5

6

7

8 9

10 11 12 14 15

13

1816 17 19 20 21 22


20 VZNIK EVROPY 21OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ Atlantida, co s legendou? S mladým paleolitem je časově spojena báje o Atlantidě, která podle egyptských kněží a informací, které od nich přinesl Solón, měla zaniknout asi 9 tisíc let před Platónem. Příběh Atlantidy se objevuje v Platónových dialozích „Timaios“ a „Kritias“. Atlantida, která měla údajně ležet západně od atlantského pobřeží Evropy, se podle báje potopila po rozsáhlém zemětřesení; podobně jako zanikl předpotopní svět podle bible i podle sumerských legend. Tehdejší Atlantové nebyli ještě autonomními bytostmi. Bohové jako kormidlem řídili tehdejší lidstvo – „hýbali lidskou duší podle své vůle“ (Kritias IV, 109c). Válečné umění bylo tehdy společné ženám i mužům, Válečnická vrstva žila odloučeně a byla živena ostatními členy společenství; což mj. odpovídá i staroindické tradici. U Platóna byli ovšem součástí společenství – na rozdíl od obvyklé indoevropské tripartity (kněží, bojovníci, pracující lid) – též Strážci, tedy vůdci řídící celé společenství.

Také tehdejší Řecko bylo podle Platóna úrodné a jeho obyvatelstvo mělo k dispozici dostatek zemědělské půdy, která byla později odplavena do moře. Její pozdější, mnohem méně utěšený stav byl způsoben také zemětřesením a potopou (Kritias 112a). Řečtí vládci sídlili v tomto období na athénské akropoli a požívali velké vážnosti v Evropě i Asii.

V Atlantidě, jejíž dynastii založil Poseidón spolu s dcerou první tamní lidské generace, žilo mj. mnoho slonů (Kritias IV, 114 d). Všichni atlantští vůdcové byli božského původu, podobně jako čínští císaři. Smutný konec Atlantů byl zaviněn morálním úpadkem (podobně skončilo i nespravedlivé předpotopní lidstvo v bibli) a také ovšem pýchou, zpupností. Pozdější úpadek lidstva po atlantské katastrofě podle Platóna znamenal návrat k primitivnímu stavu barbarství.

Další líčení nádherných paláců a technických staveb v dialogu Kritias našemu evropskému paleolitu rozhodně neodpovídá, ale skvělé umění mladého paleolitu jako by bylo alespoň odleskem té báje. I geologický výraz diluvium znamená „předpotopní“, zatímco aluvium „popotopní“ – a tam patří až náš mezolit.

Méně známá je druhá část poselství báje o Atlantidě, kterou Platón líčí v dialogu Timaios: hrdinný řecký či snad jen athénský lid, v čele se svými spravedlivými vůdci, zachránil Evropu i severní Afriku před atlantským útokem. Na tyto pasáže navázali zejména v novověku ti, kdo kritizovali Ameriku. Například Anatole France píše v Ostrově tučňáků o americkém rytmu života a o tom, jak se jeho hrdinovi až po hodino


20 VZNIK EVROPY 21OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

vém běhu v Atlantidě – patrně v New Yorku – podařilo porazit prvního

Atlanta. Také pozdější i současní kritikové Spojených států se někdy

vracejí k příměru atlantské báje, využívajíce toho, že již ve starých le

gendách se Evropa vymezovala i proti Západu.

Mladý paleolit: Jak vysvětlit jeho umění?

Mladý paleolit (asi 40 000–10 000 let př. Kr.) už v lecčem vykazuje ev

ropskou specifiku. Lidé známí z kosterních pozůstatků té doby dosáhli

již zhruba dnešní somatické podoby. Lovena byla velká zvířata. Štípa

nými nástroji, odráženými z pazourkových jader, byly především dlou

hé čepele, které podle svého dalšího uzpůsobení sloužily jako nože,

rydla, vrtáky a škrabadla.

Výrazným poselstvím převážně evropského mladého paleolitu je mla

dopaleolitické umění. Zatímco sošky a rytiny byly nalézány na velkém

teritoriu, dokonce až za Uralem, nástěnné malby známe (s několika

málo výjimkami) pouze z jeskyní ve Francii a Španělsku. Sošky žen

zobrazují většinou matky, které už několikrát rodily, obvyklý název pa

leolitické Venuše je ovšem z hlediska našich estetických přístupů eu

femismem (obr. 2). Funkce mateřství jako symbolu obnovy a udržení Obr. 2. Mladopaleolitická plastika. 1 Gönnersdorf, 2–4, 5 Kostěnki, 6 Dolní Věstonice, 7 Willendorf.

1

2 3

4

5

6

7


22 VZNIK EVROPY 23OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

Obr. 3. Mladopaleolitická zobrazení zvířat (1–2, 6–7 Le Pech-Merle), pastí (3–5),

a šamana (9 Trois-Frères).

rodu hrála zřejmě v tehdejším náboženském myšlení rozhodující úlohu.

Muži jsou zobrazování daleko méně; někdy s jakýmisi maskami. Dosti

četné jsou i jednoduché figurky zvířat z kosti a z pálené hlíny, často se

vyznačují pozoruhodným smyslem pro zachycení podstatných charak

teristických znaků (obr: 2. 3–4).

Nejslavnější památky paleolitického nástěnného malířství jsou zná

my z jeskyní v Dordogni nedaleko Atlantského oceánu, kde mimořádně

vhodné mikroklimatické prostředí způsobilo, že se většina maleb moh

la bez újmy dochovat. Dordognské malby charakterizují skvělé kres

by, jen lehce načrtnuté jakoby akvarelem na odzadu namočené čtvrt

ce. Věrnost předlohám činí z nejlepších z těchto maleb pravé skvosty

1

2

4

5

7

8

9

3

6


22 VZNIK EVROPY 23OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

Obr. 4. Mladopaleolitické rytiny zobrazující lidský a zvířecí pár. Nahoře Isturitz, dole Font-de-Gaume.

(foto 1: 1, tab. 1: 1, obr. 3–5); zejména se to týká magdalénienské fáze

a nedávno odkryté jeskyně Chauvet. Ve valné většině jsou na malbách

zachycena lovená zvířata. Tyto motivy jsou často vykládány jako pů

vodně magické, přivolávající kořist, ale spíše jde asi o úsilí uvést do

harmonického souladu svět zvířat i lidí, přičemž hlavním smyslem ma

leb je to, aby kořisti bylo dosti i později, aby se zvířata dále množila

a dostatečně reprodukovala (obr. 4–5). Určitý okruh nesporně zajíma

vého mladopaleolitického umění, pokoušejícího se o zachycení skuteč

nosti v pozitivním smyslu, se zdá být evropským fenoménem a lze po

chopit ty, kdo v těchto malbách hledají ozvěnu dávné Atlantidy spíše

než na daleko pozdější Théře doby bronzové; Ovšem o bájné Atlantidě

samé, jak bývá líčena v mýtech, nedokáže dnešní archeologie říci nic

jistého.

Vedle velmi naturalistických, přírodě věrných zobrazení se v mlado

paleolitickém malířství objevují též abstraktní symboly a schematicky

zachycené lidské figury; někdy jsou zobrazeny i jednoduché příběhy:

mamut chycený do pasti, lovec napadený divokým zvířetem (foto 1).


24 VZNIK EVROPY 25OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

Toto umění je performační, představující finální relikt nějakého rituá

lu; nové skici často nerespektovaly starší kresby na stěnách. Docho

vané malby pravděpodobně souvisely s magickými rituály (viz obr. 3:

9). Snad již tehdy byla magie spojena s užíváním drog, jak nám to líčí

nejen nejstarší dochované vrstvy indické mytologie, ale i náboženské

praktiky mnoha přírodních lovecko-sběračských národů současnosti.

Někteří historikové interpretují zobrazení býků v jeskynních malbách

jako znamení zvěrokruhu, jímž počíná „náš“ platónský rok, jiní kostě

né destičky se zářezy jako kalendář, který byl již v té době užitečný jak

pro sběrače rostlin, tak pro lovce zvířat, jejichž rozmnožování souviselo

s různými ročními obdobími.

14

V období mladého paleolitu zaznamenáváme také první lidstvem

způsobenou katastrofu: vybití velkých zvířat; jakkoli spoluviníky byly

asi také nepříznivé klimatické změny. V gravettienu byla vybita největ

ší z nich – mamuti, v magdalénienu pak velká stáda koní a divokých

turů. Vybití velkých zvířat lidmi, byť ovlivněné i klimatickými změnami,

přineslo kolaps celého tehdejšího ekosystému, tedy jednoznačně nega

14 Srv. Svoboda, I., Čas lovců. Brno 1999, s. 129–136; Juřina, P., Antická souhvězdí

jako kulturní fenomén. Praha 2012, s. 43–45.

Obr. 5. Mladopaleolitické zvířecí páry. Nahoře tur, Teyat, dole jeleni, Petersfels.


24 VZNIK EVROPY 25OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

tivní jev, jenž byl specifický zejména pro Evropu, i když na Sibiři tomu nebylo výrazně jinak.

Na konci mladého paleolitu (asi 10 tis. let př. Kr.) ustoupil světový ledovec, který na velké části kontinentu vystřídal jehličnatý les; jen v Černomoří a v Karpatské kotlině se udržely stepi. Táním světového ledu se zvedla mořská hladina a tímto „zaplavením Atlantidy“ se od evropského kontinentu oddělily Britské ostrovy a jižní Švédsko; Evropa nabyla zhruba dnešní podoby. Kulturní obraz, jaký nám poskytují kamenné nástroje, se rozrůznil a vznikla řada lokálních skupin, jejichž způsob obživy se přizpůsoboval měnícím se přírodním podmínkám.

Nejzajímavější projevy výtvarného umění pozdního paleolitu známe ze Španělska, kde můžeme nalézt scény lovu, válečného střetu i rituálních obřadů a slavností s množstvím figur (obr. 6). Na Předním východě tehdy stoupal význam sběru semen pozdějších kulturních rostlin, což vedlo k objevu jejich pěstování – k zemědělství a posléze také k chovu domácích zvířat.

Pokud můžeme soudit, vyznačovalo se náboženství mlado paleolitických lidí rysy podobnými pozdějšímu šamanismu. Mladopa leolitičtí Obr. 6. Tzv. levantské umění španělského mezolitu. 1 vybírání medu, 2–4 lukostřelba a boj, 5 rituální tanec žen.

1

2

3

4

5


26 VZNIK EVROPY 27OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ lidé ve svém úsilí o dosažení souladu s přírodou okolo nich a s duchovním světem svých božstev a předků užívali již i jisté drogy a bezpochyby také loveckou a jinou magii. O jejich způsobu myšlení víme snad nejvíce od australských domorodců. Nazývá se obvykle „dreaming“ a je spíše pocitové, odlišné od našeho dnešního vnímání, třebaže leží kdesi hluboko i v našem podvědomí.

15

Tzv. rentgenové kresby evropského

mladého paleolitu (foto 1: 2) připomínají podobné v Austrálii; archaický způsob myšlení, který známe od australských domorodců, existoval patrně i v mladém evropském paleolitu.

16

Francouzi i Španělé jsou velmi hrdí na své jeskynní malby, které patří k obecnému kulturnímu dědictví lidstva; na Moravě je oblast okolo Pálavy s paleolitickými tábořišti a věstonickou Venuší považována za jedno z vrcholných období moravského pravěku, co do důležitosti následujícího hned za Velkou Moravou. Už v době paleolitu měla Evropa svá specifika.

MEZOLIT

Podle analýz DNA patří mezolitické obyvatelstvo mezi naše přímé předky. Podle mínění některých historiků bylo mezolitické obyvatelstvo již indoevropské a stalo se základem dnešního evropského obyvatelstva. Zůstává ovšem otevřenou otázkou, lze-li pro to nalézt dostatek důkazů.

Poslední předzemědělskou fází evropského vývoje byl mezolit, který probíhal současně s obdobím nejstaršího neolitu na Předním východě. Lidé již tehdy nesledovali stáda velkých zvířat, ale usazovali se v blízkosti řek a jezer, které díky rybolovu skýtaly dobrou možnost obživy; podobné osady vznikaly na mořském pobřeží. V Evropě lze v té době rozlišit množství lokálních kultur. Převažovalo lesní až lesostepní prostředí, zvířata již byla podobná dnešním. Mezi lovnou zvěří převládala drobná, například zajíci, bobři a vodní ptáci, v tehdejších lesích žili ale také divocí tuři, losi, jeleni a medvědi. Jako lovecký nástroj sloužil především luk se šípy, jejichž kamenné hroty byly často malých rozměrů (pod dva centimetry) a geometrických tvarů (trapézovité, trojúhelníkové). Vedle luků byla užívána i kopí, harpuny a bumerangy; lovce provázel domestikovaný pes. Lov byl již ovšem spíše jen doplňkem potravy, neboť stále větší význam získával sběr plodů. Díky tzv. mokrým nalezi- 15 Srv. Bouzek, J., Umění a myšlení, c.d., s. 17–24; Lewis-Williams, D., Mind in the

Cave. Johannesburg 2005.

16 Srv. např. Morgan, S., Sem patřím. Praha 2002 (orig: My Place, 1987).


26 VZNIK EVROPY 27OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

štím pod vodou, v bažinách a rašelině známe vedle kamenných seker zasazených v dřevěných násadách i lodě vydlabané z jediného kmene (tzv. monoxyly), pádla, sáně, lyže, vrše a sítě.

Chaty byly vesměs malé, lehké konstrukce, drobné osady bývaly většinou umístěny na vyvýšených místech, s dobrým výhledem po okolí, a obvykle na píscích či štěrkopíscích, které snadněji vyschnou. Dokladem osídlení jsou i drobná pohřebiště s hroby ve skrčené poloze; na kostrách v nich nalezených jsou často stopy násilné smrti: hroty šípů či stopy úderů na lebkách. Při větší hustotě osídlení častěji docházelo ke střetům. Lokální facies svědčí o rozrůznění lokálních skupin, které se vesměs přizpůsobily přírodním podmínkám té které oblasti, od Středomoří až po evropský sever, od Atlantiku až po Ural. Vzhledem ke svému způsobu obživy potřebovaly tehdy i malé skupiny lidí k zajištění života větší teritorium než pozdější zemědělci. Nedovedli si vytvářet větší zásoby na zimu a pracovali jen lehce a málo; zejména ve středomořském pásu s mírnou zimou. Jak ukazují studie současných předneolitických civilizací, pokud panovalo přiměřené počasí, stačilo tehdy lidem pracovat nejvýše dvě hodiny denně a ostatní čas bylo možné věnovat povalování či zábavě;

17

proto bylo na toto období vzpomínáno poz

ději jako na zlatý věk. Aurea prima sata est aetas, quae vindice nullo, sine lege, fidem rectumque colebat.“ („Prvním byl zlatý věk, který bez obhájce, bez zákonů, zachovával věrnost a právo.“)

18

Mezolitické umění bylo chudší než umění mladého paleolitu, ale nástěnné malby v řadě španělských jeskyní tvoří svým „levantským“ stylem jakýsi most mezi uměním paleolitickým a neolitickým. Z lokalit tamního azilienu jsou známy také malované a upravované oblázky (v. podobné foto 5: 2, 4). Štípané kamenné nástroje svědčí o smyslu pro geometrické tvary. Z nalezených šperků jsou známy provrtané ulity a zvířecí zuby. Hlavní mezolitické provincie se rozkládaly na západě, severu a východě Evropy; ty z mírného evropského pásu, od Britských ostrovů až po severní Černomoří, vykazují podobnosti, a tak lze snad už mluvit o navzájem si podobném specifickém konglomerátu evropských kultur, tehdy v řadě aspektů odlišných od současných civilizací Blízkého východu. Důvodem vzájemné podobnosti bylo především podnební pásmo se zimou provázenou sněhovou pokrývkou, které bylo nutno čelit. Nejzajímavější plastické umělecké památky tehdejší doby jsou známy ze Srbska, 17 Např. Lévi–Straus, C., Smutné tropy. Praha 1966 (orig: Tristes tropiques, 1984). 18 Ovidius, Publius Naso, Metamorphoses (Proměny) I, 89–112.


28 VZNIK EVROPY 29OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

z lokality Lepenski Vir (obr. 7, foto 2: 1). Upravené oblázkovité sošky

připomínají ryby. Tato kultura přetrvala jen do začátku neolitu; jejich

osada byla neolitiky zničena. Pozoruhodné plastiky z oblázků konce me

zolitu a neolitu z Balkánu, Řecka, Itálie a Iberského poloostrova oslovily

i abstraktní umění 20. století (foto 2: 1 a 5: 2 a 4, tab. 1: 3).

Ve Středomoří je mezolit zatím znám – na rozdíl od pozdního paleolitu

s jeho nástěnnými malbami z franko-kantaberské oblasti – z méně lo

kalit. Snad se tam někdy v té době už přecházelo k protozemědělství, tj.

intenzivnímu sběru divokých obilovin a jiných semen a plodů (srov. jes

kyni Franchthi na Peloponésu), po vzoru prvních neolitických civilizací,

známých zejména z východního Turecka a přilehlých oblastí Íránu, Sý

rie a Palestiny. První zemědělci ještě keramiku neužívali, ale kupodivu

už zakládali menší města a vedle nástěnných maleb v domech stavěli

i kamenné stély s figurálními zobrazeními (první z nich patří ještě konci

mezolitu). V Číně je doložena hrubá keramika datováním srovnatelná

s koncem paleolitu, ale zemědělství tam proniklo až o mnoho později.

Obr. 7. Oblázkové skulptury konce mezolitu, Lepenski Vir, Srbsko.

1

2

3

4 5

6


28 VZNIK EVROPY 29OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

Předneolitická civilizace zůstala v povědomí lidstva navždy zlatým vě

kem, dobou před vyhnáním z ráje. Doba saturnská znala jen pomalý pokrok: Saturnus/Kronos požíral své vlastní děti, a brzdil tak vývoj.

V mladém mezolitu započala tradice obvyklého „dlouhého“ kalen

dáře starých kultur. Klíčový kalendářní bod, kterým prochází jarní východ Slunce v příslušném souhvězdí zodiaku, stanovoval jak celý platónský rok, trvající přibližně 25 900 let, tak i jeho dvanáct „měsíců“, trvajících vždy zhruba dvě a čtvrt tisíciletí. Bylo obvyklé považovat za počátek kalendáře období Lva, podle dnes obvyklého počítání snad cca 10 800–8640 př. Kr.

19

Lidstvo nastoupilo na konci mezolitu cestu vedoucí k samostatnosti,

k emancipaci, ke svobodě. Pozdější úseky této cesty jsou považovány za předoasijsko-evropské, a od doby Berana už jen za evropské, specifikum. Vyhnání z ráje – čili přechod od mezolitu k neolitu – bylo tedy počátkem cesty vedoucí k evropské civilizaci. Podle Schillera patřil den ochutnání ze stromu moudrosti a vyhnání z ráje k nejšťastnějším dnům v životě lidstva. 2. Neolit Dnes se lze setkat u části archeologů s názorem, že evropské neolitické obyvatelstvo bylo již indoevropské, ale většina jazykovědců se k tomuto názoru staví skepticky a argumenty uváděné na podporu takových tvr- 19 Dnes obvyklé počítání těchto období vypadá přibližně takto (podle Juřina, P.,

Antická souhvězdí jako kulturní fenomén, c.d., s. 18):

10 800–8640 př. Kr.: Leo – věk Lva, závěr mezolitu, Göbekli Tepe apod.;

8640–6480: Cancer – věk Raka, raný neolit, počátky tzv. indické protoneolitické

kultury;

6480–4320: Gemini – věk Blíženců, vyspělý neolit, perská Avesta;

4320–2160: Taurus – věk Býka, vrchol egyptské a krétské kultury;

2160–0: Aries – věk Berana, doba řecko-římské kultury;

0–2160: Pisces, – věk Ryb, křesťanský věk;

2160–4320: Aquarius – věk Vodnáře, symbol hnutí New Age, známého i z For

manova filmu.

Dříve historikové a astrologové kladli – a někteří tak činí i dnes – tato období jinak

a jejich hranice datovali zhruba o tisíc let později. Tak dobu Blíženců (vyspělého

neolitu) kladli až do 6.–4. tisíciletí př. Kr., dobu Býka od konce 4. až do konce

2. tisíciletí př. Kr. (to lépe odpovídá době egyptsko-mezopotámské civilizace),

dobu Berana od 1. tisíciletí př. Kr. až do počátku středověku (odpovídá době

řecko-latinské) a dobu Vodnáře, nastupující po našem věku Ryb, do vzdálenější

budoucnosti.


30 VZNIK EVROPY 31OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

zení považují za nepodstatné. Jistě ovšem patří neolitičtí Evropané mezi

naše předky; nadto jejich zemědělství pomohlo vytvořit nejlepší půdy ve

střední Evropě, černozemě.

Stříbrný věk

Nástup neolitické civilizace, provázený především pěstováním obilovin

a domestikací domácích zvířat, byl jedním z největších výdobytků lid

stva. Byl výsledkem faktorů, které se později už nikdy nepodařilo zopa

kovat v takové šíři, jakkoli pozdější kultivace rýže a kukuřice sehrály

obdobnou úlohu v jihovýchodní Asii, resp. v Americe. Vedle rolnictví

a chovu domácích zvířat se také začaly stavět pevné domy, rozvíjela

se textilní výroba a hrnčířství, výroba broušených kamenných nástro

jů. Během neolitické revoluce Evropa především přejímala již rozvinu

té zemědělské metody z Předního východu, i když přitom prokázala

i schopnost adaptace přejatých vynálezů a jejím objevem byly jak dře

věná architektura, tak okrouhlé příkopem obehnané svatyně – rondely.

Značná část mezolitické populace se dala přesvědčit, aby se k neoli

tickým kolonistům přidala. To se zdá ukazovat i studium DNA z kos

terního materiálu získaného z neolitických hrobů na většině území

Evropy.

20

V řecko-římské tradici byl neolit stříbrným věkem, který byl

sice horší než předchozí zlatý věk, ale lepší než pozdější věk měděný.

V biblické tradici pak neolit odpovídá době po vyhnání z ráje, kdy se

mladší bratr Ábel stal pastevcem a Kain zemědělcem (Genesis 4, 1–2).

Bratrovražda symbolizuje konfliktní situaci, kdy na úrodných půdách

s dostatečnými srážkami (taková je i většina Evropy) rolníci nad pastevci

vyhráli.

Přední východ

V mytologii staré Indie a Íránu jsou dochovány dvě různé tradice o pře

chodu od mezolitu k neolitu. Staroindická tradice považuje krávy za

hlavní symboly bohatství, o které jsou vedeny i války, ale obdělávání

půdy nezná. Každodenní soustavnou práci považuje za nízkou činnost,

která nesnese srovnání s působením kněží a bojovníků; nejvyšším cí

lem, o který by měl každý člověk usilovat, je odpoutání se od závoje

májá pozemského světa a směřování ke světu duchovnímu. Ve sta

20 Renfrew, C. – Boyle, C. (eds.), Archaeogenetics, DNA and the Population Prehistory

of Europe. Cambridge 2000.


30 VZNIK EVROPY 31OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

roperské tradici je už naproti tomu význam každodenního lidského úsi

lí hodnocen jinak. Nejstarší vrstvy Avesty rozlišují Írán (reprezentující

„našince“), jehož obyvatelstvo obdělává půdu a ochočuje zvířata, a plní

tak úlohu lidstvu přiměřenou, a lovecko-sběračský Túrán, který tyto

schopnosti nerozvíjí, a není proto schopen zušlechťovat svět lidskou

činností.

Na náhorní planině mezi východním Tureckem, Íránem a Irákem,

kde se zemědělství rozvíjelo především na základě kultivace obilovin,

které tam v divoké podobě již rostly a jejichž semena byla sbírána už

před počátky rolnictví (do této oblasti patřila i část Sýrie a Palestiny),

byly domestikovány napřed kozy a ovce. Například v Çatal Hüyüku v ji

hovýchodním Turecku zůstával tur lovným zvířetem ještě i v době, kdy

zde kozy a ovce byly již chovány běžně. Naproti tomu u předků autorů

Upanišád a bráhmánské mytologie, která vznikala ve střední Asii, byly,

jak jsme už viděli, na prvním místě důležitosti krávy. Patrně proto, že

Obr. 8. Chirochitia, Kypr, prekeramický neolit, okrouhlé domy XXVII–XXIX.


32 VZNIK EVROPY 33OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ krávy potřebují k obživě dlouhou trávu, které bylo ve stepi dost, zatímco kozy a ovce se snadněji spokojí i s trávou krátkou, která na Předním východě v semiaridní oblasti převládala.

První objevy osad nekeramického neolitu v Íránu odkryly architektonické konstrukce okrouhlého půdorysu s klenbou, podobné eskymáckým iglú. Tuto tradici máme doloženu ještě v mladší kultuře Chirochitia na Kypru (obr. 8), ale dnes víme, že současně s nimi byly budovány už i stavby pravoúhlých půdorysů, zasazované do sítí ulic. Velkým překvapením posledních tří desetiletí je objev existence měst předkeramického neolitu s architekturou domů s kamennými podezdívkami, s více paralelními zdmi vedle sebe (tzv. grillové domy) a s kamennými stélami. Žilo v nich až několik tisíc obyvatel. Urbanizace tedy následovala neolitickou revoluci v těsném sledu, a možná jí i předcházela. I nejstarší dosud objevené urbanizaci ovšem předcházejí pilířové stavby v Göbekli Tepe, sestavené do soustředných kruhů a zdobené reliéfy zvířat, podle C14 datované do 10. tisíciletí př. Kr.

21

Pokud jde o neolitické umění, vedle zmíněných plastik je významné také nástěnné malířství a reliéf. Reliéfy jsou nejlépe známy z Çatal Hüyüku v jihovýchodním Turecku: Velká Matka je zobrazena někdy jako rodící, s býčí hlavou před sebou (obr. 9 nahoře), jindy v kameni s milencem a dítětem. Na malbách jsou lovecké výjevy a scény, jak supi ohlodávají bezhlavé lidské mrtvoly (obr. 9 dole), jejichž hlavy jsou pověšeny na jakémsi plotě. Pohřby v Çatal Hüyüku byly ukládány napřed na platformách, a teprve následně byly kosti, dokonale očištěné supy a vybělené sluncem, pohřbívány do chat pod lavice při stěnách, na kterých tehdy lidé spali; vztah k předkům byl, jako podnes u všech přírodních národů, velmi úzký. Podobně signifikantní indicií poukazující na existenci staroperského náboženství v neolitu se jeví být plamenovité motivy na neolitické keramice, jako například v kultuře Sesklo v Řecku (tab. 1: 2), a obecná obliba červené barvy, jež byla užívána i při pohřbech. Ohňové oltáře ozdobná ohniště – jsou také známy už u neolitických civilizací; jistá forma náboženství Avesty je bezpochyby doložitelná již v počátcích neolitu: vzpomeňme také na Platónova starého Zarathustru (dialog Alkibiadés I). 21 Srv. Schmidt, K., Die ersten bauten Tempel. München 2006. A též katalog

výstavy Vor 12 000 Jahren in Anatolien. Die ältesten Monumente der Menschheit.

Karlsruhe 2007.


32 VZNIK EVROPY 33OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

Obr. 9. Çatal Hüyuk, Turecko. Nahoře svatyně s býky a rodící bohyní, dole supi

obírají bezhlavé trupy. Prekeramický neolit.


34 VZNIK EVROPY 35OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ Kalendář a náboženství Rozvoj zemědělství vyžadoval nejen více práce, ale také kalendář umožňující přesné plánování zemědělských prací. Jak megalitičtí lidé západní Evropy, tak obyvatelé střední Evropy vyvinuli v tomto směru velké úsilí. V naší oblasti s dostatkem lesů využili především dřevo a měkkou hlínu. Okrouhlé příkopy monumentálních rozměrů, rondely, jejichž známý počet v posledních letech rapidně vzrostl, byly – pravděpodobně s fenomény okolo nich (kůly, sloupy), které se nám dochovaly jen v náznacích – kalendářními svatyněmi, zajišťujícími řádný chod zemědělských prací,

22

onen retour éternel, věčný koloběh.

23

Slunce, Měsíc i pla

nety byly pečlivě pozorovány a podle jejich cyklů a pohybů byly řízeny zemědělské práce.

Byla rozvíjena i astrologie, založená na studiu pohybu ostatních pla

net sluneční soustavy a na postavení Slunce při jarní rovnodennosti V Mezopotámii a v Egyptě je nám tehdejší astrologie dostupná skrze texty a soupisy souhvězdí, kterých bylo 12 ve zvířetníku, 24 nad ním a 12 pod ním. S neviditelnou předpokládanou částí okolo jižního pólu bylo uvažováno celkem asi 60 souhvězdí, což se stalo i základem sumerské početní soustavy (u nás dochované v úhlech 6 × 60 stupňů).

24

V megalitické architektuře lze sledovat znalosti astronomie podle dochovaných linií vizírů; ve střední Evropě pak podle příkopových rondelů obtížněji, ale přece jen nikoli bez výsledků.

25

Sluneční rok je dodnes základem našeho kalendáře. Lunární cykly,

ovlivňující výši přílivu, jsou ještě dnes sledovány a mnohde se podle nich řídí úvahy týkající se správné doby výsevu. Tento „kalendářní“ způsob myšlení máme dochován mj. v úslovích týkajících se křesťanských svátků a zemědělských činností, které v té či oné době je zapotřebí vykonávat: „Svatá Markyta hodila srp do žita“, „Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře“. Zemědělský kalendář byl po příchodu křesťanství spojen se svátky světců, ale je dědictvím neolitu a způsobu myšlení, při kterém hlavní roli hraje paměť a naučená tradice, a jen malou úlohu vlastní iniciativa. Tvůrcům těchto kalendářů a astrolo- 22 Podborský, V., Náboženství pravěkých Evropanů. Brno 2006, s. 139–145. 23 Eliade, M., Le mythe de l’éternel retour. Paris 1981. 24 Srv. Charvát, P., Od nedohledna do nedohledna, vnímání času v civilizacích

starověké Mesopotamie. Archeologické rozhledy, 44, 1997, s. 275–277. Též srv.

Juřina, P., Antická souhvězdí jako kulturní fenomén, c.d., s. 19–21. 25 Podborský, V., Náboženství pravěkých Evropanů, c.d., s. 139–145; Ministr, Z.,

Géniové dávnověku, 7000 let orientace ke Slunci, Praha 2007.


34 VZNIK EVROPY 35OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ

gům šlo ovšem nejen o správný plán zemědělských prací, ale v hlubším smyslu i o udržení harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi lidskou komunitou a božstvy, řádem světa.

Jen málo lidí přinášelo nové poznatky či poselství – ti byli ostatními

považováni za nadlidské heroje, a jako takoví byli reflektováni v mytologických vyprávěních v mnoha částech světa. Udržování řádu bylo úkolem kněžské vrstvy. Neolitické idoly, mezi kterými naprosto převažují ženské figurky (foto 2: 2–4 a foto 3: 1, tab. 1: 3, fig. 17), svědčí o tom, že ženské kněžství bylo v neolitu významnější než mužské. Pokusů o podrobnější interpretaci idolů je více, snad byly i pomůckami ženského zasvěcování do dospělosti, neboť veškeré staré civilizace praktikovaly iniciační rituály, které dívky i hochy uváděly do jejich dospělé úlohy. Jistě nadto existovaly i vyšší stupně zasvěcení, zejména pro kněžky a kněze; i při nich mohly idoly hrát svou úlohu. Uctívány byly jak velké bohyně země, tak sluneční božstvo

26

(obr. 24). Slunce je v některých ja

zycích mužského rodu, v jiných ženského (např. u Chetitů); slovanské jazyky to vyřešily neutrem.

Mnoho idolů představuje kněžky či podoby bohyní, a pravděpodobně

také věštkyně, Sibylly. Ve tvářích neolitických idolů je obvykle patrné soustředění, koncentrace na to, čemu se dnes říká vnitřní meditace; šlo o vnímání jiným způsobem, než jaký prakti



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.