E-kniha: Vzestup a pád moderního ateismu – Jan Jandourek

Motto:

Jsem takový ateista, a se bojím, aby mě Bůh nepotrestal.

Jára Cimrman

Ateismus je skvělá věc, protoe nám dal větí svobodu.

Asi můj první pocit svobody, kdy jsem byl dítě, byl:

pokud nepůjdu do kostela, mohu tahat kočku za ocas.

Juraj Jakubisko, reisér

PhDr. Jan Jandourek, Ph.D.

VZESTUP A PÁD MODERNÍHO ATEISMU

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4081. publikaci

Odpovědná redaktorka Bc. Maria Arnautovová

Sazba a zlom Milan Vokál

Návrh a realizace obálky Antonín Plicka

Počet stran 112

Vydání 1., 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2010

ISBN 978-80-247-2981-7

VERZE osvit 0T; 30 June 2010

Obsah

1. Boí procenta ..........................................7

2. Malá filozofická rozcvička ...............................12

3. Ji staří Indové... .......................................20

4. Ji staří Řekové a Římané... ..............................21

5. Středověk víra, nevíra a rozum ..........................26

6. Ateismus osvíceného světa ..............................32

7. Tři velcí mui ateistické mylenky .........................38

Kritika Feuerbachovy kritiky náboenství ....................42

Karel Marx ............................................44

Exkurs: Herbert Spencer ..............................49

Sigmund Freud ........................................51

8. Existencialistický ateismus ..............................57

9. Státní ateismus ........................................60

Albánie ...............................................63

Sovětský svaz ..........................................64

Čínská lidová republika ..................................72

Československo ........................................73

10. Náboenský fundamentalismus ...........................85

Fundamentalismus v USA ................................86

Izrael ................................................87

Akenázská ultraortodoxie ............................88

Sefardi a as .......................................89

5

Islámský fundamentalismus ..............................89

Buddhismus ...........................................94

11. Budoucnost náboenství ................................96

Pouitá literatura .....................................103

6 VZESTUP A PÁD MODERNÍHO ATEISMU

1. Boí procenta

Starý zákon to v almu 53 vidí jednoznačně: Bloud si v srdci říká: Bůh tu není. Stejně jednoznačně to vidí jistý ruský intelektuál a profesionální revolucionář. Vladimír Iljič Uljanov zvaný Lenin (18701924) toti ve svém díle Socialismus a náboenství píe: Náboenství je jedna z forem duchovního útlaku, který vude doléhá na masu, která je přetíena neustálou prací pro druhé a bídou a osamoceností. Bezmoc vykořisovaných tříd v jejich boji proti vykořisovatelům dává nevyhnutelně vzniknout víře v lepí ivot po smrti, tak jako bezmocnost divocha v jeho boji s přírodou dává vzniknout víře v bohy, ďábly, zázraky a podobně (...) Náboenství je opium pro lid. Náboenství je druhem duchovního chlastu, ve kterém otroci kapitálu utápí svůj lidský obraz, jejich poadavek na ivot více či méně důstojný člověka. (Lenin 1965: 83)

Tyto dva výroky nás staví před jednoznačnou volbu. Podle bible jsme blázni, kdy budeme Boha popírat. Podle Lenina jsme otroci utápějící se v chlastu, kdy v něj věřit budeme.

Jedna věc je jistá. Zatímco po tisíciletí lidských dějin, kam sahá nae schopnost rekonstruovat lidské mylení z různých artefaktů a později z písemných záznamů, je vude přítomna nějaká forma náboenství, od počátku novověku se objevuje radikální popírání Boí existence. Nejdříve ve filozofických kruzích, později se vak řekněme od poloviny 19. století stává masovým jevem a tak je tomu dodnes.

Američtí sociologové náboenství Rodney Stark a William Sims Bainbridge popisují, kam jsme na konci 20. století doli: Přinejmením od osvícenství větina západních intelektuálů předvídala smrt náboenství stejně dychtivě jako starý Izrael příchod mesiáe. Sociální vědci zvlátě excelovali v prorokování nastávajícího triumfu rozumu nad pověrou. Proslulé postavy sociologie, antropologie a psychologie vyjadřovaly jednohlasně důvěru, e jejich děti a zcela jistě jejich vnuci budou ít tak dlouho, a uvidí úsvit nové éry, ve které, abychom parafrázovali Freuda, budou překonány infantilní náboenské iluze. Jenome míjela jedna generace za druhou a náboenství tu bylo pořád. Třetina Američanů tvrdí, e jsou znovuzrození křesané a 90 % se pravidelně modlí. Za celostátní stávky v Polsku dělníci

BOÍ PROCENTA 7

nevytáhli rudý prapor, ale modré korouhve Naí Paní. Sovětský tisk hněvivě připoutí

1

, e 70 let intenzivní ateistické výchovy a tvrdé represe proti

náboenství jsou jasným selháním. Větina intelektuálů nicméně věří tomu, e náboenství ije v propůjčeném čase a kadý náznak slabosti ve velkých náboenských organizacích je diagnostikován jako terminální. Vechny ostatní údaje, a u jde o obnovu tradičních náboenství nebo sviný růst nových náboenství, jsou pomíjeny jako povrchní. Módní mínění tvrdí, e trend směřující k sekularismu je rychlý a nevyhnutelný. (Stark, Bainbridge 1985: 1)

Jenome vize světa bez náboenství je spíe jen iluze a (ne)zboné přání.

Sekularizace je podle citovaných autorů proces, který probíhá ve vech náboenských ekonomikách. Vypadá to vak tak, e zatímco v jedné části společnosti zesiluje sekularizace, náboenství zase roste v části jiné. Sekularizace vyvolává dva dalí procesy, toti revival a náboenskou inovaci. Revival znamená odvrácení se od zesvěttění k mimosvětskému náboenství a náboenská inovace vznik nových náboenských tradic. Jde tedy jednak o různé více či méně fundamentalistické návraty ke kořenům, nebo o vznik nových církví, hnutí a skupin. To ve se v různých vlnách stále opakuje.

V roce 1999 uskutečnil Sociologický ústav výzkum o náboenství u nás. Zajímavé je, kolik lidí se vzdor formální náboenské příslunosti ve skutečnosti hlásí ke křesanským hodnotám. Socioloka Dana Hamplová o tom píe: Křesanství se v etření v České republice projevilo spíe jako meninová duchovní orientace. Sumace kladných odpovědí na otázky, které charakterizovaly křesanský faktor, naznačuje, e jednoznačně se ke křesanství hlásila přiblině desetina respondentů (10,8 %), určitou podporu mu vyjádřilo dalích 17,3 %. Okultismus jednoznačně podpořil přiblině stejný podíl respondentů jako křesanství (9,5 %), ale existenci okultních jevů připoutělo celých 42,6 % respondentů. (Hamplová 2000: 434)

Je zjevné, e data z průzkumu o náboenství skrývají různá tajemství. Lidé se třeba hlásí k nějaké církvi, ale nesdílejí ani její víru, ani se neúčastní jejích bohoslueb. Na počátku 21. století také více ne 40 % obyvatel věří v okultní jevy.

Sčítání lidu, které proběhlo v roce 2001 a týkalo se celé populace, potvrdilo nenáboenskost naí země. Občané byli tázáni na náboenské vyznání to je sice něco jiného, ne náboenská víra, ale je to pomocný údaj. 8 VZESTUP A PÁD MODERNÍHO ATEISMU 1

Autoři svůj text psali v polovině 80. let. (pozn. aut.)

V Česku bylo v roce 2001 59 % obyvatel bez vyznání, 32,2 % obyvatel se hlásilo k nějaké konkrétní církvi a 8,8 % lidí své vyznání neuvedlo.

Následující tabulka ukazuje, jak se lidé k náboenskému vyznání hlásí podle vzdělání:

vzdělání procent věřících z celkového počtu

vysokokolské 7,3 %

středokolské úplné 23,8 %

středokolské bez maturity 38,5 %

základní 29,3 %

Je zřejmé, e s jistým zjednoduením můeme říci, e čím vyí vzdělání, tím mení sklon k náboenství.

Tato domácí zjitění potvrzují i evropská zkoumání. ijeme v zemi, která je ve srovnání s jinými místy planety i Evropy velmi ateistická. Podle průzkumu Evropské komise Eurobarometr z roku 2005 tvrdí 19 % obyvatel Česka, e věří v Boha; 50 % říká, e věří v existenci nějakého ducha nebo ivotní síly a 30 % nevěří v nic z toho. Zkoumán byl soubor 1 037 lidí. Bezbonějí je za námi v Evropě u jen Estonsko, kde v Boha věří 16 % lidí, v nějakou duchovní sílu 54 % a v nic z toho 26 %. Jen pro zajímavost jetě evropský průměr: Evropané věří v Boha z 52 %, v duchovní sílu z 27 % a v nic z toho 18 %. Zdaleka nejzbonějí je Malta, kde v Boha věří 95 % obyvatel, a pak Kyperská republika, kde je to 90 %. (Eurobarometr 2005)

Lze říci, e podle mnoha nezávislých průzkumů a konec konců i podle toho, co lze vidět kolem sebe pouhým okem, a na základě vlastní zkuenosti, je nae země poměrně zesvěttělá. Patří ve světě k menině silně sekularizovaných zemí. Kdy se podíváme třeba na to, jak vypadá religiozita v jedné z nejrozvinutějích zemí světa, v USA, dostaneme zcela jiný obraz. Spojené státy nejsou konfesní zemí a náboenství je od státu přísně odděleno. Kdy byla za prezidenta Ronalda Reagana zaváděna modlitba ve kolách, vzbudilo to silnou kontroverzi. Článek 6 Ústavy Spojených států říká, e nikdy nesmí být vyadován náboenský test jako kvalifikace pro jakýkoli úřad v USA.

To, e je oddělení církve od státu pevně zakotveno v ústavě, jetě neznamená, e politický ivot v zemi nemá náboenskou dimenzi. Robert N. Bellah pouívá termín civil religion, který označuje zvlátní formu vztahu mezi náboenstvím a politikou v Americe. V roce 1967 rozebíral inaugu

BOÍ PROCENTA 9

rační řeč prezidenta Johna F. Kennedyho, ve které prezident pouil slovo Bůh. Kennedy tehdy, 20. ledna 1961, řekl: Neslavíme dnes vítězství strany, ale oslavujeme svobodu která symbolizuje konec stejně jako začátek a která znamená obnovu stejně jako změnu. Proto jsem pronesl před vámi a vemohoucím Bohem tuté slavnostní přísahu, kterou stanovili nai předci skoro před jedním a tři čtvrtě stoletím.

Dnení svět je velmi odliný, protoe člověk má ve svých smrtelných rukou moc zničit vechny formy lidské bídy a vechny formy lidského ivota. A přesto ta samá revoluční víra, za kterou bojovali nai předkové, je stále jetě po celém světě spornou záleitostí víra v to, e práva člověka nepocházejí ze lechetnosti státu, ale z Boí ruky. Kennedy uzavírá s tím, e boí dílo na zemi musí být naím vlastním.

Bellah se ptá, jak je moné uívat takto slovo Bůh, kdy Spojené státy mají oddělení církve od státu? Čím je to ospravedlněno? Podle Bellaha taková odluka jetě neznamená, e politika přila o svou náboenskou dimenzi. Vzhledem k vysoké religiozitě v USA by to zřejmě ani nebylo moné, protoe nelze dělat politiku a oslovovat občany bez toho, e by se politik občas odvolal na obecně sdílené hodnoty. Ostatně není zcela jasné, co vlastně politik míní, kdy mluví o Bohu. Jakého má vlastně na mysli?

Je moné namítnout, e způsob, jakým Kennedy hovoří, odkrývá ono vskutku zakrnělé postavení dneního náboenství. Neodkazuje na ádné konkrétní náboenství. Neodkazuje na Jeíe Krista nebo Mojíe nebo křesanskou církev; jistě nehovoří ani o katolické církvi. Ve skutečnosti jeho jediný odkaz směřuje k Bohu, co je slovo, které skoro kadý Američan můe přijmout, ale které znamená tak mnoho věcí pro tak mnoho lidí, e je to téměř mrtvý znak. Není právě tohle jen dalí známka toho, e v Americe je prostě náboenství povaováno za dobrou věc, ale e se lidé tak málo starají o to, e celkem ztratilo jakýkoli obsah? Neřekl údajně Dwight Eisenhower, e ,nae vláda nedává smysl, pokud není zaloena na hluboce proívaném náboenství a nestarám se o to, co to je? Není to úplné popření veho skutečného náboenství? (Bellah 1967: 121)

Podle Bellaha více porozumíme Kennedyho řeči, kdy si uvědomíme, e prezident mluvil v tradici takzvané civil religion, co je pojem, který se objevuje u u J. J. Rousseaua. Ve své knize Společenská smlouva jmenuje jednoduchá dogmata občanského náboenství: existence Boha, od kterého pochází ivot, odměna ctnosti a potrestání neřesti, vyloučení náboenské netolerance. Vechna ostatní náboenská mínění jsou mimo pravomoc státu a jsou svobodnou záleitostí občanů. I kdyby Američané nenavazovali 10 VZESTUP A PÁD MODERNÍHO ATEISMU vědomě na Rousseaua, bylo by americké civil religion odrazem ducha doby.

Pojem civil religion, občanské náboenství, nás nesmí mást v tom smyslu, e by celá Amerika byla jakousi zemí neurčité deistické víry bez obsahu. Američané mají docela jasná náboenská vyznání. Kdy si turista otevře slavnou příručku Lonely Planet, najde tam o USA údaj z roku 2000, e 54 % obyvatel jsou protestanti, 24 % katolíci, 2,2 % idůa6%sehlásí k nějakému jinému náboenství, větinou se jedná o muslimy, buddhisty a hinduisty. Pouze 14 % obyvatel se nehlásí k ádnému náboenství. (Lonely Planet 2004: 59) Národ, který poslal člověka na Měsíc, patří zároveň k těm nejreligióznějím v západním světě, a to nejen pokud jde o obecně sdílená přesvědčení o jakési bytosti nad námi, ale jsou vymezeni i konfesně. Civil religion není náhrakou křesanství, ale spíe souborem sdílených hodnot a symbolů. Podíváme-li se na nai zemi, musíme konstatovat, e takto silné civil religion u nás nemáme. Moná proto, e nemáme téměř ádné religion.

Kdy čteme čísla o religiozitě, musíme za nimi hledat obsah. Co vůbec znamenají slova jako náboenství, Bůh, ateismus? Jak jsme viděli, není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Ne si budeme vímat toho, jak se ve světě objevil ateismus a jak na mnoha místech zase upadá, musíme vědět, o čem je vlastně řeč. Proto je předem vhodná malá filozofická a terminologická rozcvička.

BOÍ PROCENTA 11

2. Malá filozofická rozcvička

Co se vlastně pojmem ateismus myslí? Větinou odmítnutí existence Boha, popřípadě nějakých duchovních bytostí, jako jsou bohové, bohyně, andělé, ďábel, duchové a podobně.

Je protikladem slova teismus, které označuje přesvědčení, e existuje cosi boského, co se projevuje v naem světě. Je také něčím jiným, ne agnosticismus, který otázku boí existence neřeí, ale povauje ji za neřeitelnou. Agnostici soudí, e o nejzazích skutečnostech prostě nic nevíme a nikdy se ani nedozvíme.

Podle marxistického filozofického slovníku z 80. let je ateismus bytostný rys určité třídy světových názorů, které vykládají svět z něho samého, a proto vědomě odmítají jakýkoli způsob představy boha, co zahrnuje odmítnutí vech obsahů víry určitého, příp. kadého náboenství. (Filozofický slovník 1985: 68)

Praktisches Lexikon der Spiritualität, jeho vydavatelem byl benediktýnský opat Christian Schütz, nezačíná heslo Ateismus (Praktisches Lexikon der Spiritualität 1988: 7475) definicí, ale poznámkou, e tento pojem je ji starý a kdysi ho pouívali stoupenci různých náboenství proti sobě navzájem. Novověký ateismus je charakteristický pouitím racionální argumentace při popírání Boha či jakéhokoli transcendentálního bytí. Přitom kadá z forem tohoto ateismu se pokouí náboenskou víru odhalit jako sekundární lidskou potřebu nebo sekundární lidské vědomí, a objevuje se a roziřuje proto, e člověk své skutečné primární potřeby neodhalil. Tyto primární potřeby mohou být pouze vnitrosvětské povahy. Autor hesla (Karl-Heinz Weger) připomíná, e ani víra v Boha nevede k jednomu náboenství, take ani vechny různé ateismy se nedají převést na jednoho jediného společného jmenovatele. Záleí toti na tom, co povauje ten či onen mylenkový směr za vlastní příčinu náboenství. Můe to být osamostatněná projekce nekonečného vědomí lidského rodu (Feuerbach), socioekonomické podmínky proletariátu (Marx), strach před vlastní mocí (Nietzsche), infantilní, a proto neurotické potlačení dospělého člověka do dětského světa přání (Freud) a tak podobně. 12 VZESTUP A PÁD MODERNÍHO ATEISMU

V kadém případě vidíme, e přes vechny rozdíly je základem ateismu různě motivované a různě zdůvodněné popírání Boha a náboenství. V zemích Západu je tedy ateistou člověk, který popírá existenci Boha v tom pojetí, jak ho zastávají a v něj věří velká náboenství judaismus, křesanství, islám. Postavení Boha v těchto vírách je zcela suverénní, proto i jeho popření ateismus je velmi radikální. Tři velká monoteistická náboenství věří, e Bůh stvořil svět z ničeho a je naprostým vládcem veho. To se týká i člověka. Nejene člověk je také boím stvořením a na Bohu závislý, je také bytostí hřínou a musí se ze svých činů před Bohem zodpovídat.

Jako Evropané nesmíme zapomenout, e na světě nejsou jen ta náboenství, která známe (a popíráme) u nás doma. Ateismus popírá i velké duchovní systémy Asie a náboenství Afriky, odmítá náboenství nejen současná, ale náboenství minulosti. Povauje například za neexistující i staré pohanské bohy.

Jenome stačí jen samotné popírání něčeho ke vzniku -ismu? Věřící si často dělají legraci z toho, e ateisté pouze něco popírají, ale nejsou přitom schopni ádné pozitivní výpovědi. Vědí přesně jen to, čemu nevěří.

Aby to bylo jetě trochu komplikovanějí, existují teologové, kteří sami sebe nepovaují za stoupence teismu. Teismus je názor, e vechno, co můeme pozorovat, je závislé na jednom nejvyím bytí. Od tohoto nejvyího bytí jsou vak vechny tyto pozorovatelné jevy odliné. (Panteismus Boha se světem ztotoňuje.) Toto bytí bývá nazýváno Bohem. Právě pro tento filozofický přístup mají s teismem problém někteří teologové, kterým připadá tento pohled na Boha příli racionalistický a nezdá se jim, e by bylo správné Boha označovat za jakési bytí.

Například protestantský teolog Paul Tillich (18861965) povauje teistického Boha za jakousi modlu. Nechce povaovat Boha za nějaké jsoucno, by by to bylo nejvyí jsoucno, nebo za nekonečné jsoucno mezi konečnými jsoucny. Bůh je pro něj základ veho bytí a významu.

Odmítá teismus, ale drí se dále víry v Boha. Pro běného věřícího by taková intelektuální konstrukce byla nejspí trochu matoucí, ale není tak absurdní, jak se někomu na první pohled můe zdát.

Mnoho teologů (třeba dánský filozof Sřren Kierkegaard, 18131855) také nepovauje za moné nebo přinejmením ne za prospěné Boí existenci nějak dokazovat. Znamenalo by to podle nich ohroení víry. Kdyby byla Boí existence jasně dokázána, kam by se poděla pokora víry? Kde by byl risk spolehnutí se na víru? Pravá víra přece vyaduje Boha, který je skrytý. Jeho existence musí být přijímána pouze vírou.

MALÁ FILOZOFICKÁ ROZCVIČKA 13

Je třeba si také vimnout toho, e ne kadý, kdo Boha nějakým způsobem popírá, nutně popírá jeho existenci. Je toti mnoho způsobů, jak Boha popřít, předevím se to týká jednání. To je takzvaný praktický ateismus. Je to podobné, jako kdy existuje panovník, který vydává nějaké pokyny, které poddaní ignorují. Panovníkova existence popřena není, ale pokud jde o ivotní praxi, je takový vladař pro poddané spíe vzduch. Někdy se takovému postoji říká praktický ateismus, co není úplně přesné. Tito lidé nejsou ateisté, nejsou ani agnostici. Agnostik soudí, e neví a ani vědět nemůe. V tomto případě vak věřící je věřícím, ale nevyvozuje ze své víry ádnou znatelnou praxi.

V kadém případě se zdá, e definice ateismu jako popírání Boha je příli iroká.

Někteří věřící dokonce klidně připustí, e Boí existence je spíe nepravděpodobná ne pravděpodobná (třeba francouzský matematik, filozof a přírodovědec Blaise Pascal, 16231662 ), ale povaují víru za nezbytnou pro udrení smyslu lidského ivota. Pascalova sázka (někdy se také pouívá označení Pascalův gambit) je podle Pascala rozhodnutí, e i kdy o existenci Boha nemůeme nic říci s pomocí samotného rozumu, člověk by si měl na Boha vsadit, jednat, jako by Bůh existoval, protoe tím mohou lidé jenom získat a ztratit tím nemohou nic.

Pokud jde o skepsi ohledně prokazování Boí existence, mohou zde být fideističtí věřící a agnostici a ateisté (Baron dHolbach nebo Thomas Paine) překvapivě někdy na jedné lodi.

Jene co je pak tedy ateismus?

Někteří lidé povaují Boí existenci za jakousi hypotézu. Říkat předem, e Bůh není, nedává smysl, ateista můe maximálně říci, e tomu nic nenasvědčuje, take spíe máme být přesvědčeni, e Bůh není, ne e je. Nelze vak předem vyloučit, e se nějaký takový důkaz můe jednou objevit, i kdy dnes není jasné, jak by měl vypadat. Ateista má dobré důvody Boí existenci popírat, jde jen o to, zda jsou tyto důvody dostatečné k tak kategorickým soudům.

Důleitá je otázka, na kom vlastně leí břemeno důkazu. Tedy kdo má vlastně povinnost dokazovat a kdo se smí pouze hájit. Podle věřícího je Bohem míněna nějaká skutečnost, která tento svět přesahuje. Břemeno důkazu tedy leí spíe na věřících. To oni musí ukázat a dokázat, e je tu jetě něco nad námi, co se vymyká běné zkuenosti.

Problém je jen v tom, zda je Bůh ze své povahy něčím, co se vůbec dokazovat dá. 14 VZESTUP A PÁD MODERNÍHO ATEISMU

Bůh, jak ho známe z judaismu, křesanství a islámu, není podobný například antickým bohům, jako je Zeus. Nenese vůbec ádné antropomorfní rysy, není podobný člověku. Ve skutečnosti Bůh těchto tří velkých náboenství, tak jak ho jejich vyznavači pojímají, nemůe být vůbec pozorován v tom smyslu, v jakém vědci pozorují tělesa ve vesmíru nebo pod mikroskopem. Bůh je zcela přesaný, čirý duch, který tento svět stvořil a je od něj zcela odliný. Věřící zde mluví o nejzazím tajemství a není mono Boha nějak názorně předvést, demonstrovat před zraky diváků.

To se nakonec týká i samotného pojmu Boha, který se pouívá v mnoha významech. Věřící mohou Boha označovat za stvořitele světa, první příčinu, nejzazí realitu, self-caused being, ale pro někoho, kdo věřící není, to nemá velký význam, protoe si pod tím nic nepředstaví. Dia nebo Heru si lidé představit mohou, Boha nikoli.

Hypotéza, slovo pocházející z řeckého slova hypothesis, je návrh, jak si vysvětlovat nějaký pozorovatelný jev. Sloveso hypotithenai by bylo moné přeloit jako předpokládat. Pokud má jít o hypotézu vědeckou, měla by být přezkoumatelná. Problém je v tom, e to bychom potřebovali nějaká empirická data a třeba konání pokusů, které je moné opakovat. Proto je problém mluvit o hypotéze Boí existence, protoe není jasné, o jaká empirická data by se mělo jednat a jak by se třeba dalo takto ověřit boí zjevení na hoře Sinaj nebo Jeíovo vzkříení a pro jistotu ho v laboratoři jetě několikrát opakovat. Hypotéza je navíc něco, co musí být potenciálně vyvratitelné. Musíme být schopni říci, za jakých podmínek nae hypotéza neplatí. Existují vlastně jen hypotézy vyvrácené a jetě nevyvrácené. Boha vak pomocí empirických metod nelze ani dokázat, ani vyvrátit. To říká takzvaná falsifikační teorie spojená se jménem filozofa sira Karla R. Poppera (19021994).

Podle Popperovy falsifikační teorie nelze dokázat nic, vědecké je jen to, co lze potenciálně vyvrátit. Abychom velmi stručně falsifikační teorii nastínili: jde o to, e věta vechny vrány jsou černé můe být povaována za hypotézu, protoe známe podmínky, za kterých neplatí. Do té doby je existence nečerných vran jen teorií. Do doby, ne objevím jednu nebo více vran bílých či jiné barvy. Ateista není v podobné situaci jako člověk, který říká, e bílá (modrá) vrána neexistuje. Tam je jasné, e pozorováním nečerné vrány jeho teorie padá. Jenome v případě tvrzení o existenci nebo neexistenci Boha tomu tak není. Není mono stanovit podmínky, které kdy nastanou, nám řeknou: Bůh není.

MALÁ FILOZOFICKÁ ROZCVIČKA 15

+

Podle velkých monoteistických náboenství je povaha Boha taková, e stojí nad empirickým světem, je to věčný, vudypřítomný zdroj a udrovatel vesmíru vesmíru ve smyslu veho, co existuje.

Pak se naskýtá otázka, jak je moné v něco takového rozumně věřit.

Bůh není neutrino. Neutrino sice také není vidět, je ale součástí naeho universa, není nějakým jiným typem reality. Můeme ho pozorovat aspoň nepřímo. Bůh vak není empiricky poznatelný ani nepřímo.

Jak tedy poznatelný je? Skotský filozof David Hume (17111776) a německý filozof Immanuel Kant (17241804) podrobili tradiční pokusy dokazovat Boha kritice. S jejich postojem se dnes filozofové a teologové v zásadě ztotoňují.

V dobách před vznikem vědeckého bádání o náboenství bylo mono se odvolat na zjevení a náboenské autority. Jenome rozvoj civilizace přinesl najednou i poznání jiných náboenství, a ta se také odvolávala na svá zjevení a své autority.

Odvolávat se na zjevení znamená vstoupit do bludného kruhu. Není moné jen tak prohlásit, e nějaké zjevení je pravé a jiné falené, nebo v nejlepím případě jen více či méně podobné tomu pravému. Toté se týká náboenských autorit. Máme prostě mnoho zjevení a mnoho autorit a netuíme, které z nich by mohlo být to pravé. Navíc jsou si mnohdy zjevení i autority dost podobné, take hledající je v podobné situaci jako císař Rudolf ve filmu Císařův pekař. Má před sebou desítky obrazů Mony Lisy a neví, který z nich je ten pravý. Císař si ovem mohl pro jistotu ponechat vechny, co v případě náboenství, kde jde o nárok na výlučnou pravdu, není přinejmením prakticky moné.

Zjevení ani autority nedávají ádnou záruku pravosti. Zjevení je mnoho a autorit taky. V něčem jsou si podobné a v něčem jsou rozdílné. Vichni si dělají nárok na to, e jejich zjevení a jejich autority jsou ty pravé. Potřebovali bychom nějakou záruku z vnějku. Jenome co by takovou zárukou mohlo být? Tato otázka se nám stále vrací. Boha není mono dokázat ani empiricky, ani ho nějak apriorně předpokládat. Mluvit o intuitivním poznání je velmi slabé. Intuitivní poznání je takové, které chápe věci bezprostředním náhledem a v celku, holisticky, na rozdíl od abstraktivního poznání, které vede k pojmům a definicím. Problém intuitivního poznání je v tom, e se těko dá nějak zprostředkovat.

Věřící to mají tedy těké, kdy chtějí něco ohledně Boha dokazovat, ale stejně tak to mají těké ateisté, kdy chtějí něco ohledně Boha popírat.

Pokud někteří ateisté říkají, e jsou skeptickými hledači Boha a zatím jen nenalezli ten skutečný důkaz, je třeba se zeptat, jak by takový důkaz měl 16 VZESTUP A PÁD MODERNÍHO ATEISMU vlastně vypadat. (Na to oni mohou říci, e přece stačí, e mají dobrou vůli a není na nich, aby se tím dále zabývali. Jenome to by byl nefér únik.)

Encyklopeda Britannica uvádí ve svém hesle Atheism hypotetický příklad:

Kdyby tisíce lidí stály pod hvězdným nebem a viděly, jak se najednou několik hvězd uspořádá do nápisu Bůh, tak by ti lidé určitě uasli a mysleli si, e zeíleli. I kdyby mohli sami sebe přesvědčit i kdy není jasné jak e se nejedná o nějakou formu masové halucinace, ani taková zkuenost by jetě nebyla důkazem Boí existence. Stále by toti neměli klíč k pochopení toho, co to znamená, kdy je řeč o nějakém nekonečném transcendentálním individuu. Ani takové uspořádání hvězd, i kdyby bylo sebelépe potvrzené, nám jetě nedává referenční rámec toho, co je Bůh. Nikdo neví, co to vlastně znamená, kdy mluví o takové transcendentální realitě. Jediné, co by bylo patrné, je fakt, e se stalo něco velmi podivného.

Není to ostatně případ jen hypotetický. Dějiny náboenství znají různá kolektivní zjevení. Na místě údajného zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě dolo 13. října 1917 k události, které se říká sluneční zázrak. Na místě, které bylo ji proslulé tím, e několik místních dětí tvrdilo, e mají vidění Marie, bylo tehdy podle různých odhadů 30 a 100 tisíc lidí. Děti oznámily, e se stane zázrak, aby vichni uvěřili. Ten den hustě prelo. V poledne se mraky roztrhaly a slunce vypadalo jako matný disk, který na obloze rotoval a okolí ozařoval barevnými paprsky světla. Pak se slunce oddělilo od oblohy a řítilo se po klikaté dráze k zemi. Nakonec se vrátilo zpět. Někteří lidé, kteří byli promočení detěm, prý byli suí a událost bylo moné sledovat ze vzdálenosti 40 kilometrů.

Z pohledu věřícího to vypadá jako jasný zázrak, před kterým je třeba se sklonit a uznat náboenský obsah události. Jenome ani tato událost, u které ani skeptici nepopírají, e se tehdy něco stalo, nepřesvědčila vechny. Je pravda, e počet přítomných a to, e jev byl vidět i z dálky, vylučují obvyklé vysvětlení masovou halucinací či hysterií. Problém je vak v tom, e svědectví se lií. Někteří přítomní neviděli slunce tančit, viděli pouze barevné paprsky. Někteří dalí neviděli nic. Není potřeba zdůraznit, e astronomové ten den nepozorovali na slunci nic mimořádného. Někteří vědci soudí, e lo o optický jev způsobený mrakem prachu ve stratosféře. Benediktýnský kněz a fyzik Stanley L. Jaki z americké Seton Hall University nabízí svérázné vysvětlení, e událost sama byla přirozená, ale to, e byl takový jev předpovězen a pak se v určitou dobu stal, je zázrak.

Jak vidíme, kadý si můe vybrat a jsme ohledně jistoty zase na začátku.

MALÁ FILOZOFICKÁ ROZCVIČKA 17

Můeme tedy nakonec shrnout, e za celá staletí lidského mylení se nepodařilo ádné ze stran najít dostatečně průkazné argumenty, které by mohly přesvědčit protistranu.

To jetě neznamená, e by racionální argumentace a poznání nemohly působit jako argument, předevím tam, kde člověk zjistí, e třeba popírá něco, co druhá strana ani nehlásí.

Tak například francouzský jezuita a psychoanalytik Ignace Lepp připomíná jeden případ ze své zkuenosti: Vzpomínám si na kapitána Rudé armády, kterého jsem po poslední válce pravidelně potkával v Paříi. Z počátku se zdálo, e a pověrčivě opovrhuje vím, co se týkalo náboenství. Uváděl váné protináboenské argumenty, které byly tak dětinské, e uváděly do rozpaků i nevěřící členy skupiny. Jeden váný rozhovor o náboenství vyčistil vzduch do té míry, e u neměl nic, co by mohl dál namítat. Později se sám stal věřícím. Tento člověk představoval zvlátní produkt marxisticko-leninské výchovy v Rusku. (cit. dle Hallett 2000: 28)

Tento proces můe také proběhnout opačným směrem, tedy e se z věřícího stane nevěřící. Jeden takový případ popisuje Susan Buddová. Stalo se to na jednom revivalistickém shromádění v Aldershotu. Kazatel byl velkolepý a závěr jeho řeči byl nabubřelý a velmi emotivní. Jeden mladý mu si náhle začal připadat jako emocionální blázen. Na konci jako jediný nepovstal, aby byl spasen, a jeho přátelé se od něj odtáhli. Kdy se kazatel tázal, co se děje, odpověděl, e víra vyaduje rozum stejně jako emoce. Revivalisté vak popírají, e by rozum byl potřebný. Byl označen za nevěřícího a nátlak v malé komunitě byl na něj tak silný, e byl donucen opustit Aldershot a připojil se ke skeptickému hnutí v Londýně. (cit. dle Hallett 2000: 28)

Snaha poznat, která ze stran ateisticko-teistického sporu má pravdu, je komplikována tím, e je mnoho podob náboenství a mnoho pojetí Boha, a stejně tak je mnoho podob ateismu.

Záleí na tom, zda je tím popíraným antropomorfní Bůh, který podle ateistů neexistuje, protoe je jen pouhým zvěteným obrazem člověka, nebo neantropomorfní Bůh (jak ho pojímali Tomá Akvinský, Luther, Kalvín a Maimonides), protoe takové pojetí Boha je podle ateistů nesmyslné, nesrozumitelné, rozporuplné a nesoudrné. Moderní pojetí Boha, jak ho hlásají někteří teologové nebo filozofové, zase můe ateista odmítnout, protoe ho bude povaovat jen za masku, za kterou se skrývá nějaká ateistická substance, třeba láska nebo nějaké morální ideály.

Pro ateismus je toti zásadní nikoli to, e popírá Boí existenci, ale to, e sám pojem Boha povauje za nesmyslný e je nesoudrný nebo nerozumný. Nejde jen o to, e Bůh a jiné duchovní bytosti a systémy spásy ne- 18 VZESTUP A PÁD MODERNÍHO ATEISMU