načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kladivo na čaroděje 05: Výtah do pekla - Jiří Pavlovský

Kladivo na čaroděje 05: Výtah do pekla

Elektronická kniha: Kladivo na čaroděje 05: Výtah do pekla
Autor: Jiří Pavlovský

- Tvůrce seriálu Kladivo na čaroděje se vrací v páté epizodě, která se tentokrát ponese v ryze hororovém duchu. - - Něco k smrti vyděsilo pacienty pražské nemocnice. Což by nebylo nic ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 147
Rozměr: 20 cm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Epocha, 2013
ISBN: 978-80-742-5188-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pátý díl hororově laděné fantaskní série Kladivo na čaroděje ukazující náš svět tak, jak ho neznáme. S partičkou skutečně nevšedních magických detektivních úderníků. Zábavně nakopnutá série si získala velkou řádku fanoušků a pokračuje v krasojízdě po světě, kde je občas jediným řešením povolat nekorektní partičku Felixe Jonáše. V aktuálním dobrodružství se toho na Felixe a Klaudii ovšem hrne trochu moc. V pražské nemocnici cosi děsí pacienty, kteří už leží mnoho let v komatu a v paneláku na Jižním městě dochází až příliš často k brutálním sebevraždám. Indicie vedou k zapečetěnému a proklatě nebezpečnému prastarému božstvu.

Popis nakladatele

Tvůrce seriálu Kladivo na čaroděje se vrací v páté epizodě, která se tentokrát ponese v ryze hororovém duchu.

Něco k smrti vyděsilo pacienty pražské nemocnice. Což by nebylo nic zase tak neobvyklého, kdyby ti pacienti nebyli už nějakou dobu v komatu. V chodbách pod nemocnicí se něco skrývá… něco prastarého a mocného. Něco, s čím si musí jít Felix Jonáš promluvit – a nezešílet při tom.
Zároveň Klaudie vstupuje do paneláku na Jižním městě, ve kterém pravidelně dochází k několika velmi brutálním sebevraždám. To, co vypadá jako jednoduchý úkol, se brzo změní v boj o holý život. Panelák je posedlý zlem a nájemníci nejsou o nic lepší.
Prastaří bohové i moderní přízraky – to je moc i na tým Felixe Jonáše.

O sérii:
Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů – a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší…

Zařazeno v kategoriích
Jiří Pavlovský - další tituly autora:
Klenoty české fantasy Klenoty české fantasy
Legendy české fantasy II. Legendy české fantasy II.
12 nesmrtelných 12 nesmrtelných
 (e-book)
Kladivo na čaroděje 02: Město mrtvých Kladivo na čaroděje 02: Město mrtvých
 (e-book)
Kladivo na čaroděje 01: Magie pro každého Kladivo na čaroděje 01: Magie pro každého
Kladivo na čaroděje 10 - Kladivo na démony Kladivo na čaroděje 10
 
K elektronické knize "Kladivo na čaroděje 05: Výtah do pekla" doporučujeme také:
 (e-book)
Kladivo na čaroděje 11: Bůh strachu Kladivo na čaroděje 11: Bůh strachu
 (e-book)
Kladivo na čaroděje 07: Síť přízraků Kladivo na čaroděje 07: Síť přízraků
 (e-book)
Kladivo na čaroděje 08: Pekelná šleha Kladivo na čaroděje 08: Pekelná šleha
 (e-book)
Kladivo na čaroděje 06: Drsné sny Kladivo na čaroděje 06: Drsné sny
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

KLADIVO NA ČARODĚJE

1. Jiří Pavlovský: Magie pro každého

2. Jiří Pavlovský: Město mrtvých

3. Ondřej S. Nečas: Kruté stroje

4. Dušan D. Fabian: Sonáta pro Azazela

5. Jiří Pavlovský: Výtah do pekla

Připravujeme:

6. Jakub Mařík: Drsné sny

7. Ondřej S. Nečas: Síť přízraků



Copyright © Jiří Pavlovský, 2013

Cover Illustration © Lubomír Kupčík, 2013

Cover Art © Lukáš Tuma, 2013

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2013

ISBN 978-80-7425-946-3 (ePub)

ISBN 978-80-7425-947-0 (mobi)

ISBN 978-80-7425-948-7 (PDF)


Kladivo na čaroděje

Praha je magické město – a ta magie vás může zabít.

V tom lepším případě.

Když vám teče do bot, když vás pronásledují přízraky – koho

zavoláte?

Tým Felixe Jonáše určitě ne. Pokud už by přece jen přijeli,

tak vás nechají pekelným silám napospas, aby vám pak mohli

vybílit byt. Jenže někdy je situace tak zoufalá, že vám nezbý

vá nic jiného, než obrátit se na lidi, kteří jsou naprosto ode

psaní – a doufat, že to přežijete.

Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho ne

znáte... a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní

kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijá

ků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů – a to mluvíme jen

o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mno

hem horší...



Šla poslepu mezi nehybnými těly a snažila se na MP3 přehrávači najít skladbu, kterou by neslyšela už stokrát. Nakonec to vzdala a sundala si sluchátka.

O patro výš se rozléhalo zuřivé a suché kašlání, dávení a zoufalý boj o kyslík. Tady byl klid. O patro výš vás pořád někdo volal hlasem plným zoufalého vzteku, s netrpělivostí člověka, který už neměl žádný svůj čas, ale měl všechen váš.

Tady byl klid.

Některé sestry sem chodily souložit. Aspoň to slyšela. Rajcovalo je, když se na ně přitom pacienti koukali.

„Nic nevidí,“ oponovala Sylvie. „Jsou v kómatu.“

„Třeba jo,“ říkaly ty, které slyšely o někom, kdo si to tam chodil užívat. „To nevíš. To je na tom právě to sexy.“

„Mně to sexy nepřijde,“ řekla Sylvie. „Mně to teda přijde pěkně nechutný.“

„To říkáš teď,“ oponovaly ty, které měly důvěrné informace. „Za půl roku už tam z tebe bude nějaký doktor vyšoustávat duši.“

To nebylo moc pravděpodobné, pomyslela si Sylvie. Ne, že by tak věřila ve svou morální bezúhonnost, na to se příliš dobře znala, ale na oddělení moc fešáků nebylo. Proč taky. Tady nebylo koho zachraňovat. Tady, mezi vegeťáky, na oddělení chronické resuscitační péče, se člověk nemohl vytáhnout a oslnit. A Sylvie musela s hanbou uznat, že ten nejhezčí chlap v okolí leží přímo tady na pokoji.

Pokud by se natáčela mužská varianta Šípkové Růženky, tak by režisér nemohl sehnat lepšího představitele. Bylo mu dvacet osm, bledou tvář básníka měl rámovanou černými vlasy a i ta vyživovací hadička v nose mu docela slušela. Vypadala jako moderní módní doplněk. Muž byl dokonalým pro

7


totypem černovlasého cizince. Byl krásný a podle tvrzení zkušenějších sestřiček ho měl jako kůň. Sylvie ještě nenašla odvahu si to ověřit.

Šípková Růženka, usmála se do tmy. Možná, kdybych ho políbila...

Tak mě odsud vyhodí.

Pořád lepší, než kdyby mě chytli, jak se mu dobývám pod nemocniční rubáš.

Sylvie věděla, že je to špatný nápad a nebyla tak naivní, aby věřila na pohádky, jenže se nemohla téhle myšlenky zbavit. Bylo jí taky jasné, že i kdyby zničehonic otevřel oči, tak by ho ani nenapadlo si s ní něco začít. Spíš by ho klofla Martina.

Sylvie se zachmuřila nad nespravedlností osudu a sedla si na židli u stěny proti dveřím. Rozsvítila si kovovou a omlácenou lampičku vyzdobenou obřím erárním číslem. Někdo ji sem dal i se stejně omláceným nemocničním stolkem. Zřejmě někdo, kdo chtěl, aby to k sobě ladilo.

Podívala se na hodinky. Nejméně půl hodiny se po ní nikdo nebude shánět. Pak se vzbudí stará Poljakovská a vzburcuje celé oddělení. Ne, že by Sylvie někomu přála smrt, ale chvílemi si říkala, že bez Poljakovské by všem bylo líp. Možná i Poljakovské by bylo bez Poljakovské líp.

Otevřela si knihu a namířila lampičku na její stránky. Světlo ozářilo novou Wardovou ostře, jako při výslechu. Tak uvidíme, co z knihy vypadne.

V šeru se pohnulo tělo na prostěradle.

Sylvie sebou škubla. Když to slyšela poprvé, mohla ji ranit mrtvice, ale teď už si zvykla na to, že nehybná těla pacientů v protahovném kómatu nejsou nikdy tak úplně nehybná. Náhodné záškuby svalů, automatické tělesné pochody, otvírání a zavírání očí, zívání – i když byly mozky v limbu, těla žila svým vlastním životem.

Sylvie otevřela Wardovou a začala číst. Už by si to tam měli brzo rozdat. Blížila se stránka tři sta a tam byl vždycky první velký sex.

Opět to zašramotilo. 8

JI¤Í PAVLOVSK ̄


Sylvie zvedla oči od knihy a zaposlouchala se do ticha. Chvíli se nedělo nic a pak znovu zašustilo prostěradlo.

V místnosti svítila jen lampička na stolku. Kdyby rozsvítila velkou, tak to přitáhne pozornost okolí a někdo to sem buď přijde zkontrolovat, nebo si popovídat. Ani na jedno neměla Sylvie náladu. Sylvie měla náladu na romantické a trpící upíry. Ale teď toho, že nechala zhasnuto, litovala. V šeru viděla jen nehybné obrysy ležících postav. Ani za světla to nebyl veselý pohled, ale ve tmě to vážně až příliš připomínalo márnici.

Něco cvaklo, jako když ruka klepne o železný rám postele.

Sylvie zavřela knihu a položila ji na stolek. Zvedla lampičku a jako baterkou s ní namířila na postele seřazené u obou stěn místnosti. Ze tmy vykrajovala propadlé tváře, které se stále dívaly do stropu a nevnímaly okolní svět. Jen...

Sylvii přišlo, že mají mnohem vytřeštěnější oči.

Chtěla jít ke dveřím rozsvítit, jenže prostor mezi postelemi jí najednou přišel šíleně úzký. Sotva by se protáhla.

Pitomost. To dělají jen stíny vyvolané světlem lampičky, které natahují čela postele. Jenže stejně se nedokázala přinutit, aby udělala první krok.

Možná se stal zázrak. Možná se nějaký pacient začal probouzet. Už se to stalo. Ne za její služby, ale tihle měli ještě šanci. Malou, ale –

Teď se zašustění ozvalo z obou stran.

Sylvie ztuhla. Jedna její část ji nutila proběhnout rychle úzkou uličkou, vyběhnout o patro výš a zburcovat doktora Jindru. Druhá... druhá se chtěla ujistit. Co když vyhlásí poplach a pak se zjistí, že sem jen vběhla myš? A něco hluboko v její hlavě jí k tomu šeptalo: A co když se probudil ten kluk s černými vlasy?

Přejela světlem lampičky po místnosti. Jediné, co se pohnulo, byly stíny. Vstala ze židle a vrznutí se jí zařízlo do uší. Podivné šustění ale slyšela pořád.

Udělala několik dlouhých a rozhodných kroků k posteli. Zamířila k mladíkovi.

„Haló?“ řekla Sylvie a připadala si přitom jako absolutní trubka. „Jste vzhůru? Je vám dobře?“ Určitě ji učili, jak se v podobné situaci chovat, ale právě teď měla v hlavě vakuum.

9

KLADIVO NA âARODùJE 5 / V ̄TAH DO PEKLA


Něco za ní zašustilo. Otočila se. Na vedlejší posteli se chvěl monstrózně obézní muž. Měl otevřené oči a doširoka rozevřenou pusu. Sylvie odvrátila zrak, ale jinde to nebylo lepší. Černovlasý mladík zíral do stropu a pomalu otevíral ústa, jako by chtěl začít křičet.

Asi by měla zaběhnout pro doktora. A to co nejdřív.

Mladík se roztřásl. A následovali ho ostatní. Kolem Sylvie se rozdrnčely postele. Mladík otevřel ústa tak, že mu popraskaly koutky úst a na bílé prostěradlo vytryskla krve. Sylvie zareagovala dřív, než si to mohla promyslet. Položila mladíkovi ruku na hrudník, aby ho uklidnila. „To bude dobré,“ řekla. „To bude–“

Mladík ji chytl za ruku a zaťal do ní dlouhé nehty. Sylvie vykřikla bolestí. Ještě víc otevřel pusu a něco mu prasklo v čelisti. Začal řvát a vzápětí se rozeřvali další pacienti.

Sylvie se k nim přidala.

* * *

Ester von Blaschkof kráčela chodbou a šířila kolem sebe atmosféru elegance a pohrdání. Sukně, která jí sahala do poloviny stehen, stála víc než většina vybavení nemocnice. A to byla jedna z těch levnějších.

Na druhou stranu, nemocnice taky nebyla z těch nejdražších.

Šéf oddělení kolem ní poskakoval jako pudl nadšený z návratu svého ztraceného pána – ostatně, pudla připomínaly i jeho bílé, kudrnaté vlasy a postava. Sahal Ester sotva po prsa a rozhodně si na to nestěžoval.

Ester neměla dobrou náladu, což nebylo nic nového.

„Jestli mě sem taháte kvůli nějaké pitomosti, tak... Víte přece, jak skončil váš předchůdce?“

Doktor Jindra věděl. Prý Ester von Blaschkof nějak obtěžoval. Našli ho, jako sedí u svého stolu a hraje skořápky s kalíšky od kafe z automatu v přízemí. Jako kulička mu sloužila jeho oční bulva. Druhou mu našli v kapse.

Na slepce mu skořápky docela šly.

„Ne. Ne ne ne. Není to žádná pitomost. Uvidíte sama.“ 10

JI¤Í PAVLOVSK ̄


„Uvidíme,“ řekla suše.

Dál už Ester jen tiše kličkovala mezi dírami v zeleném linoleu, dokud její pudlovitý průvodce neotevřel dveře do oddělení vyhrazeného pro ty, kteří spali spánkem kómatických. „Tadá!“ řekl a pak si zřejmě uvědomil, že to není zrovna nejvhodnější reakce, a sklopil hlavu.

Ester vstoupila dovnitř a rozsvítila. Zářivka na stropě neochotně zablikala, ale nakonec se dala přesvědčit a zasáhla místnost neduživým světlem. Stejně tak zasáhl Ester štiplavý zápach moči a dezinfekce. Vytáhla z kabelky kapesníček a dala si ho před ústa a nos.

„Obávám se, že jsme ještě nestačili úplně uklidit,“ řekl její průvodce. „Nikomu se sem moc nechce. Uklízečky jsou trochu pověrčivé, a...“

Ester udělala krok vpřed.

Postavy na postelích byly zkroucené, s vytřeštěnými výrazy absolutní hrůzy. Několik mužů mělo vykloubenou čelist.

„Téhle jsme nedokázali vyměnit povlečení,“ řekl doktor a Ester nedělalo problém pochopit proč. Prsty ženy byly zaťaté hluboko do matrace. „Stalo se to včera večer. Našla je jedna ze sestřiček. Ani nechci vědět, co tu dělala. Někdy je lepší nevědět, říkám já. Úplně se z toho složila. Volal jsem vám hned, co jsem –“

„Ano, samozřejmě,“ uťala ho Ester. „A všichni byli...“

„Ano. Všichni byli v kómatu. Někteří už několik let. To mi řekněte, co může takhle vyděsit lidi, co jsou v bezvědomí?“

„To nechtějte vědět,“ řekla Ester von Blaschkof.

* * *

„To nechtějte vědět,“ řekl Felix Jonáš. „Ale řekněme, že je to jogurt,“ navrhl. „Já si to tak taky říkám.“

Ester se znovu podívala na umatlané křeslo.

„Prý někde dělali průzkum o čistotě hotelových pokojů,“ pokračoval Felix. „Našli stopy spermatu i na stropě.“ Podíval se na strop. „Z toho by se mohla udělat olympijská disciplína. Myslím, že by byla zajímavější než většina ostatních discip

11

KLADIVO NA âARODùJE 5 / V ̄TAH DO PEKLA


lín.“ Felix se svalil na postel. „Takže chápu, že se u nás neposadíte.“

„Předpokládám, že to děláte schválně. Že se ubytováváte v takových špinavých dírách.“

„Je to tříhvězdičkový hotel.“

„Říkám snad něco jiného? Dělá vám dobře, když za vámi musím lézt na taková místa. A to jsem ještě dnes byla v nemocnici. Všechno oblečení jsem mohla spálit, jak bylo cítit dezinfekcí.“

„Něco vážného?“

„Ani ne, starší model od Gucciho.“

„Myslel jsem toho, za kým jste byla v nemocnici.“

„Co? Ne, ti jsou v pohodě. V kómatu.“

„Aha.“

Felix Jonáš měl na sobě jen trenýrky a vytahané tričko Guns’n’Roses, což jasně dávalo na vědomí, jak moc staré tričko to je. Natáhl se na posteli a dal si ruce za hlavu. „V ledničce je pivo. Asi. Možná jsem ho včera vypil. V kohoutku je voda, v tom hrnku s nápisem kafe je kafe, hrnky jsou v té skříňce pod televizí –“

„Vážně jste velmi pohostinný.“

„Kdybych věděl, že přijdete, nakoupím chlebíčky a dort.“

Ester se rozhlédla a odkopla stranou zmuchlané kalhoty. „Nemůžeme jít někam, kde nebude hrozit nebezpečí, že se pozvracím?“

„Dole je bar.“

„Všechno je lepší než tohle. Nebo jste měl snad nějaké jiné plány?“

„Chtěl jsem trénovat na olympiádu,“ řekl Felix.

Za pár chvil už seděli dole v baru. Ester v sexy kostýmku, Felix v tričku Depeche Mode a trenýrkách. Na nohách měl sandály a na krku kravatu. „Je to slušný podnik,“ vysvětlil. „Pouští sem jen lidi s kravatou.“

Ester měla ústa stažená do úzké čárky. Slušelo jí to. „Chcete mi udělat ze života peklo, co?“

„Chtěla jste nás zabít.“

„Pořád chci. Čím dál víc.“ 12

JI¤Í PAVLOVSK ̄


„Jenže ostatní rozhodli jinak.“

Ester vydala zvuk, který jasně vyjadřoval, co si o tom rozhodnutí myslí. Ostatní hosté je ze všech svých sil ignorovali. Číšník taktéž. Ester vylovila z kabelky mobilní telefon a na displeji se objevil hrůzou znetvořený ženský obličej.

„Vy po ránu?“ zeptal se Felix.

„Pacientka. V kómatu je už skoro deset let.“

„Moment,“ řekl Felix Jonáš už bez jízlivého podtónu. „Jestli se jí tohle stalo před deseti lety, tak –“

„Tohle se jí stalo včera.“

„Ale –“

„Tohle se jí stalo, když už byla v kómatu.“

„Něco ji...,“ Felix se znovu podíval na mobil, „něco ji takhle vyděsilo, když byla v kómatu?“

„Něco je všechny takhle vyděsilo. Celé oddělení.“

„A...“

„Jenom ty ve vegetativním stavu.“

Felix šoupl mobil zpátky k Ester. „A my máme zjistit, co to bylo, pokud hádám správně.“

„Ne.“

„Ne?“

Teď bylo na Ester, aby se spokojeně usmála, opřela se v křesle a přehodila si nohu přes nohu. „Ne. My víme, co to bylo. My chceme, abyste to našli a promluvili si s tím.“

Luskla prstem na číšníka, který si najednou uvědomil, že u stolu u okna někdo sedí, a objednala si víno a pro Felixe sodovku. „Chcete se na něco zeptat?“ řekla pak.

„Na spoustu věcí. Ale asi bude jednodušší, když nechám mluvení na vás.“

„Správně. Začínáte dostávat rozum. Takže... co víte o Starcích?“

„Že vládnou Západozemí?“

Ester se na něj podívala.

„Pardon, doháním seriálové resty.“

„Takže nic. On o nich ostatně nikdo moc neví. Pokud se mluví o magii jako o oceánu, tak Starci jsou ti, kteří žijí úplně u dna, v naprosté temnotě. Můžou tam být už od samotného

13

KLADIVO NA âARODùJE 5 / V ̄TAH DO PEKLA




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist