načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Vyšetřovatel -- Démoni balkánské války a světská spravedlnost - Vladimír Dzuro

Vyšetřovatel -- Démoni balkánské války a světská spravedlnost
-41%
sleva

Elektronická kniha: Vyšetřovatel
Autor: Vladimír Dzuro
Podnázev: Démoni balkánské války a světská spravedlnost

Unikátní svědectví českého kriminalisty Vladimíra Dzura, který byl dlouhá léta jediným českým vyšetřovatelem pracujícím u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  297 Kč 175
+
-
5,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 85.4%hodnoceni - 85.4%hodnoceni - 85.4%hodnoceni - 85.4%hodnoceni - 85.4% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 256
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, plány, faksimile
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Trestní právo
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0507-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Unikátní svědectví českého kriminalisty Vladimíra Dzura, který byl dlouhá léta jediným českým vyšetřovatelem pracujícím u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Jeho rozhodnost, houževnatost a vysoká profesionalita u akcí, při nichž měly být dopadeny osoby, mající na svědomí zavraždění mnoha nevinných civilních obyvatel na území Chorvatska, Srbska a Bosny a Hercegoviny, často rozhodovaly o životě a smrti mnoha dalších lidí, například stovek zaměstnanců OSN. Čtení je to strhující, jde o záznam očitého svědka následků válečného běsnění na Balkáně, které celý svět sledoval s hrůzou a s jehož stopami se setkáváme dodnes.

Popis nakladatele

Fascinující příběh člověka, který se ocitl takříkajíc na místě činu, když jako jediný český vyšetřovatel z pověření Mezinárodního tribunálu pracoval v 90. letech na území bývalé Jugoslávie. Otřesný, lidskými tragédiemi přetékající takřka deníkový záznam událostí, které tehdy hýbaly Evropou a jsou dosud velmi živé. (démoni balkánské války a světská spravedlnost)

Předmětná hesla
Dzuro, Vladimír, 1961-
Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii
Vyšetřovatelé -- Česko -- 20.-21. století
Jugoslávská válka (1991-1995)
Váleční zločinci -- Jugoslávie
Soudní procesy -- Nizozemsko
Zločiny proti lidskosti -- Jugoslávie
Stíhání válečných zločinů -- Jugoslávie
Haag (Nizozemsko)
Zařazeno v kategoriích
Vladimír Dzuro - další tituly autora:
Vyšetřovatel -- Démoni balkánské války a světská spravedlnost Vyšetřovatel
 
K elektronické knize "Vyšetřovatel -- Démoni balkánské války a světská spravedlnost" doporučujeme také:
 (e-book)
Hra na pavoučka Hra na pavoučka
 (e-book)
Boss Babiš Boss Babiš
 
Recenze a komentáře k titulu



2018-03-13 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Kniha „Vyšetřovatel, Démoni balkánské války a světská spravedlnost“ Vladimíra Dzura přináší svědectví o nelítostné občanské válce v zemích bývalé Jugoslávie, zejména o důsledcích války a způsobu, jakým se s nimi vypořádala světská spravedlnost. Není výpovědí o epizodě z historie cizího státu, která se nás netýká. Je svědectvím o temném úseku lidských dějin jako takových, bez ohledu na teritoriální lokalizaci konfliktu, protože zločin nezná hranice. Bratrovražedný boj v bývalé Jugoslávii vyrůstající z kořenů vzedmutého nacionalismu a rozpoutaný z národnostních šarvátek nemůže být nikdy dostatečně pochopen a už vůbec ne ospravedlněn. Zůstává proto mementem pro celé mezinárodní společenství. A v těchto intencích je třeba přijmout i Dzurovo zpracování.
Knihu nenapsal historik, ani spisovatel, nýbrž přímý účastník vyšetřování válečných zločinů z úřadu hlavní prokurátorky Mezinárodního trestního tribunálu v Den Haagu. Přesto matérie a způsob, jakým je podána, po přečtení několika prvních stran nenechají nikoho na pochybách, že drží v ruce unikátní literární počin.
Kniha je vyprávěním českého vyšetřovatele, který ve službách mezinárodního orgánu téměř deset let umožňoval průchod spravedlnosti tam, kde ji „démoni války“ zadupali do země. Téma není opravdu lehkým žánrem ani pro autora, ani pro čtenáře jako příjemce. Zatímco příjemce je spíše pasivním čekatelem na emoce, které v něm příběh vyvolá, zpracovatel dává všanc svoje schopnosti a dovednosti, kterými mu fakta a zážitky zprostředkovává. Dzuro nejenom sděluje, ale především sdílí. Bez citu pro psychologii, strategii, analytické myšlení a srozumitelné vyjadřování by se neobešel. Výhodou autora je, že na stejných schopnostech je postaveno i jeho profesní založení. Tím získává nad zpracovateli děl podobného žánru nepochybný náskok. Autorství vyžaduje kus odvahy a ani ta mu z titulu profese nechybí.
Od ostatních děl přinášejících svědectví z historie, ať již dávné nebo, jako v tomto případě, nedávné, se Dzurova kniha odlišuje hned v několika aspektech: v osobnosti autora a jeho reflexi, nevšedním uchopení těžkého tématu, mnohovrstevnatosti zpracování, plastičnosti předávaných informací a přísně střežené autentičnosti líčených událostí. To vše je na pozadí historického faktu dotaženého osobními zkušenostmi, prožitky a postřehy autora, ale i dalších významných osobností, které měly co do činění s tribunálem nebo správou postižené země, a pracovní povinnosti je svedly s autorem dohromady.
Exkluzivita zpracování spočívá v promyšlené sendvičové koncepci. Obsah servírovaný v několika vrstvách činí příběh přístupnějším a stravitelnějším pro mimořádně široký okruh čtenářů. Kdo chce, může klouzat po povrchu a příběh vnímat pouze jako reportáž z míst, kde tisíce „jugoslávských“ občanů narazily na bezpráví, aniž by kde našly zastání. Knížka uvede do jádra problému každého, kdo projeví zájem blíže pochopit, co se vlastně v zemích bývalé Jugoslávie stalo. Zájemce o problematiku bezpečnosti čeká zajímavý vhled do práce vyšetřovatele Mezinárodního trestního tribunálu, který je denně vystaven nebezpečí života, je připraven v nepohodlí čelit novým výzvám, proniká do mnohdy jedinečných vyšetřovacích postupů, musí držet na uzdě emoce, ať již pracuje s lidskými ostatky nebo pozůstalými, a kterému se díky zkušenostem navždycky srovná pořadí životních hodnot. Odborník na problematiku Balkánu a stejně tak historik zajásají nad možností doplnit si běžnou teorii o konkrétní pravdivé příklady s vysokou výpovědní hodnotou a mírou autenticity. Dostatek prostoru k zamyšlení nad obsahem najde také právník, pokud bude sledovat např. způsob zacházení s lidskými právy nebo soudní proces. Běsnění válečných zločinců, kteří ještě včera sloužili životu, např. jako lékaři, spravovali veřejný sektor nebo byli jen poklidnými sousedy svých dnešních obětí, má zcela jistě někde příčiny, které by mohly zaujmout psychology.
Kniha je koncipována, jak pro odborníka na balkánskou historii nebo problematiku války, tak pro laika, kterého nenechává napospas hutnému textu. Geniálním nápadem autora bylo vložit do příloh rejstříky institucí a osob, díky nimž má usnadněnu práci s textem úplně každý. V tomto ohledu kniha může klidně aspirovat na učebnici a být citována v rámci odborných pramenů.
Příběh má i svoje emoční vymezení. Bude rezonovat s milovníky napětí, dobrodružství a detektivních příběhů. Dalo by se předpokládat, že těžké a chmurné téma bude v hledáčku pozornosti mužů. Muž a válka jdou dohromady. Ženská veřejnost po prvotní nedůvěře, zda je schopna nechat na sebe působit tak niterně zraňující téma, jakým jsou zvěrstva páchaná na lidech, se ke knize nakonec rovněž přimyká právě díky všudypřítomným emocím.
Dzuro je rozený vypravěč. Ve spojení se schopností vtisknout příběhu i čtivost, tak vzniká čtenářsky přitažlivé dílko, které na pozornost působí jako magnet. Řeč vypravěče je velmi barvitá a místy připomíná scénář. Čtenář díky detailními popisu „ze široka“ vidí scénu plasticky jako na filmovém plátně. Příběh nepostrádá gradaci a dramatičnost, proto si ho lze v určitém výseku představit i jako námět na zfilmování či rozhlasové vysílání. O otevřenosti autora a jeho připravenosti být čtenáři k dispozici i mimo rozsah knižního zpracování svědčí zveřejnění jeho elektronického kontaktu.
Dzuro obstarával svědectví a podílel se na zajišťování důkazů k předvedení osob odpovědných za masakrování tamního bezbranného obyvatelstva. Bylo by obvyklé, kdyby v příběhu vystupoval jen jako pasivní pozorovatel a popisovatel dějů. Události jej však v reálu katapultovaly do role autora scénáře k zatčení válečného zločince Slavka Dokmanoviće za podíl na týrání a likvidaci více, jak dvou set lidí, na farmě v Ovčaře. Čtenář je vtažen do labyrintu dechberoucího příběhu o mnoha neznámých, do příprav, plánů, úvah i vlastní realizace na „první dobrou“. Vypravěč se nevyvyšuje. Splývá v ději a po „vyšetřovatelsku“ zajišťuje autenticitu sdělovaného tím, že nechá za sebe promlouvat raději skutečné aktéry událostí, jako svědky válečných zvěrstev z řad obyčejných lidí, soudce a obhájce u tribunálu či samotné zločince. Přesto neunikne pozornosti svým přesvědčivým a nekompromisním postojem ke spravedlnosti ve jménu památky tisíců zbytečně usmrcených lidí, na exhumaci jejichž těl se podílel. Tak jako spravedlnosti dal kus sebe, tak také hodně ze sebe vložil do knihy. Obojí je znát. Úspěšným zatčením válečného zločince, prvním od Norimberských procesů, a jeho předvedením tváří v tvář soudu, pohnul malým kolečkem v obrovském soukolí dějin. Tam, kde se zastavil na pár let čas, dal malý, ale dostatečný impulz k tomu, aby začal znovu tepat v rytmu naděje. Ve spolupráci s dalšími zainteresovanými na objasňování trestných činů v době války ukázal světu, že „to prostě jde“. Bez velkých ovací a ocenění se zařadil zpět do davu. Bývalý český kriminalista, posléze vyšetřovatel Mezinárodního trestního tribunálu a nyní vedoucí pracovník na půdě OSN. Patriot ve službách mezinárodních orgánů, jehož životní cesta je sama o sobě příběhem. Autor prvotiny, která se stala bestselerem, a v neposlední řadě adresát několika desítek pozitivních ohlasů od veřejnosti laické, odborné i z okruhu politiky.
Souhrnně lze konstatovat, že kniha je odborně ukotvená, srozumitelná a má jasnou obsahovou strukturu. Komunikační otevřeností si získává čtenáře. Zachovává nezbytnou míru odstupu od sledovaného děje a snaží se pochopit smysl historických událostí v jejich kauzalitě. Kniha vyšla v době, kdy zpracovávané téma bylo společensky vysoce aktuální s ohledem na nedávno padlé rozsudky Mezinárodního trestního tribunálu. Jakkoli dějiny mohou v budoucnu změnit pohled na události, přesto utrpení lidí a marnost nad ztrátou tolika životů zůstanou stejné. Kniha je obsahem nadčasová a mezinárodní. Je počinem ve prospěch propagace lidských práv, šíření myšlenky mírového soužití a rovného přístupu ke spravedlnosti.
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

Tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

E-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz Unikátní svědectví českého vyšetřovatele Vladimíra Dzura, jenž z pověření Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu pracoval v 90. letech na území bývalé Jugoslávie. Otřesný, lidskými tragédiemi přetékající takřka deníkový záznam událostí, které tehdy hýbaly Evropou a jsou dosud velmi živé. Pravdivé příběhy o zabíjení a mučení bezbranných civilistů, o exhumacích masových hrobů, o vyšetřování a za týkání válečných zločinců a jejich následném souzení z pera očitého svědka, které se čtou jako thriller.

Vladimír Dzuro

VYŠETŘOVATEL

VYŠETŘOVATEL

Démoni balkánské války a světská spravedlnost

Vladimír Dzuro


Tato kniha je věnována nevinným obětem bratrovražedné

války v zemích bývalé Jugoslávie bez ohledu na jejich

národnost či etnickou příslušnost.

Názory vyjádřené v této knize jsou pouze názory autora

a nemusí se shodovat s oficiální politikou nebo postoji

Organizace spojených národů, popřípadě Mezinárodního

trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.


VLADIMÍR DZURO

VYŠETŘOVATEL

Démoni balkánské války

a světská spravedlnost

GRADA PUBLISHING


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Vladimír Dzuro Vyšetřovatel Démoni balkánské války a světská spravedlnost Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz, tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 6683. publikaci Odpovědná redaktorka Danuše Martinová Grafická úprava a sazba Q point Návrh obálky Martina Dzurová, BcA. Počet stran 256 První vydání, Praha 2017 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2017 Cover Design © Martina Dzurová Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-271-9928-0 (pdf ) ISBN 978-80-271-0507-6 (print)

Obsah

ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Carla del Ponte, bývalá hlavní prokurátorka Mezinárodního tribunálu

pro bývalou Jugoslávii a Rwandu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Proč je haagský tribunál důležitý; Stjepan Mesić, 2. prezident

Chorvatské republiky (2000–2010), 14. předseda Předsednictva SFRJ

(červen až prosinec 1991) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 NA ZKUŠENÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Jedu do války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Co se to stalo v Jugoslávii? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Založení Mezinárodního tribunálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Křest válkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Z VÁLKY DO DEN HAAGU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

Přede dveřmi Mezinárodního tribunálu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28

Úřad vyšetřování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Propaganda jako nástroj války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Co se stalo na Ovčare . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Nález masového hrobu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Obžaloba Vukovarské trojky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

Souzení v nepřítomnosti a rozšíření obžaloby na Slavka Dokmanoviće . . . . . 43

Budování kontaktů v Chorvatsku – gentlemanská dohoda v praxi . . . . . . . .45

Exhumace na Ovčare – poznámky z mého zápisníku . . . . . . . . . . . . . . . 46

Identifikace těl nalezených na Ovčare – konfrontace s realitou . . . . . . . . . .65 OPERACE KVĚTINKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

Reálné nebezpečí impotence mezinárodního společenství . . . . . . . . . . . . 69

Tajné obžaloby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

Nápad, který změnil osud tribunálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .71

Příprava pasti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .73

První pokus se nezdařil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Nastražení nové pasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

Nutná změna plánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

Zatčení válečného zločince . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .79

Incident na letišti Čepin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .83

Překvapení v příruční tašce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

Dokončení operace ve Vukovaru. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .86

Blahopřejeme, ale skřípeme při tom zuby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

Dopis generála Jacquesa Paula Kleina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 SOUZENÍ SLAVKA DOKMANOVIĆE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .91

Legální zatčení, nebo únos Slavka Dokmanoviće ze Srbska? . . . . . . . . . . . 91

Insider. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .94

Soudní projednávání případu Ovčara . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Důkaz obhajoby D-2. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97

Svědectví Slavka Dokmanoviće. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .99

Alibi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

Ukončení soudního procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Trest, který by tribunál nikdy neudělil. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

Nedotažená spravedlnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 JAK SE POLICISTA, ZUBAŘ A SKLADNÍK STALI PREZIDENTY REPUBLIKY SRBSKÁ KRAJINA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

Republika Srbská Krajina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

Historie Kninu a Krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

Raketový útok na Záhřeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

Policejní inspektor Milan Martić . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

Zubař Milan Babić . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

Skladník Goran Hadžić . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 PŘÍPAD DUBROVNÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

Město, které mělo být pod ochranou UNESCO. . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

Republika Dubrovník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

Vyšetřování případu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

Výslech prezidenta Stjepana Mesiće . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Výslech premiéra Mila Đukanoviće . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

Zúčtování za Dubrovník. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 VŠE JE ŘÍZENO Z BĚLEHRADU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .138

Jovica Stanišić a Franko Simatović . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

Neobyčejný příběh obyčejného kluka z Bosny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Příběh skutečně nebezpečné bestie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

Arkan – Šarlatový král srbského podsvětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

Profesionální práskač z Borova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

Svědek T4-20 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

Nepolapitelný Šarlatový král . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

Slobodan Milošević – případ Viper . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

Zamyšlení sira Geoffreyho Nicea QC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

Zatkl jsem Slobodana Miloševiće – vypráví Kevin Curtis . . . . . . . . . . . . 169

Jak se točil film o souzení Slobodana Miloševiće . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 NÁVŠTĚVA CARLY DEL PONTE VE VÝCHODNÍ SLAVONII . . . . . . . . . . 180 MEZINÁRODNÍ TRIBUNÁL OČIMA ČESKÉ PROKURÁTORKY . . . . . . . . . 186

JUDr. Anna Richterová vypravuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 ZÚČTOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

Ovčara. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

Lovas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 ZÁVĚREČNÉ SLOVO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202

Zamyšlení Johna Clinta Williamsona, velvyslance Spojených států

amerických pro válečné zločiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202

Odkaz Mezinárodního tribunálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 POUŽITÁ LITERATURA A DOKUMENTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

Základní dokumenty pro založení a činnost Mezinárodního tribunálu . . . . 207

Obžaloby vydané Mezinárodním tribunálem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

Rozsudky vydané Mezinárodním tribunálem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

Obžaloby vydané Prokuraturou pro válečné zločiny v Srbsku . . . . . . . . . 213

Přepisy některých veřejně dostupných výslechů svědků, kteří svědčili

před Mezinárodním tribunálem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

Výběr světové literatury, která se zabývá rozpadem Socialistické federativní

republiky Jugoslávie, válečnými zločiny a mezinárodní spravedlností . . . . . 216 ORIGINÁLY TEXTŮ NAPSANÝCH PRO TUTO KNIHU . . . . . . . . . . . . . 219

Carla del Ponte, hlavní prokurátorka Mezinárodních tribunálů pro bývalou

Jugoslávii (ICTY) a Rwandu (ICTR). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

Stjepan Mesić, druhý prezident Chorvatka, 14. předseda Předsednictva SFRJ . . 222

Generál Jacques Paul Klein . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226

Její ctihodnost soudkyně Joanna Kornerová CMG QC . . . . . . . . . . . . . 230 Rejstřík institucí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .233 Rejstřík osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 Krátce o autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

8

Mojí múze

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych poděkoval těm, kdo mě inspirovali k napsání této knihy

nebo do ní přispěli. Jsou to:

hlavní prokurátorka Mezinárodního tribunálu Carla del Ponte

prezident Chorvatské republiky Stjepan Mesić

ambasador Spojených států amerických pro válečné zločiny

John Clint Williamson

generál Armády Spojených států amerických Jacques Paul Klein

soudkyně Joanna Kornerová CMG QC

státní zástupkyně JUDr. Anna Richterová

vyšetřovatel Kevin Curtis

plukovník Armády Spojených států amerických David S. Jones

PhDr. Vlastimil a Alena Vondruškovi

konzul České republiky v Kanadě Mgr. René Dlabal

Mgr. Radka Kotálová

Mgr. Vladimíra Bohatová

Fernando Rey

Tereza Nováková

9

ÚVODEM

ČÁST PRVNÍ

ÚVODEM

Tato kniha nepřináší fundovaný rozbor samotných příčin války na jihu Evropy a následného

politického kolapsu Jugoslávie. Jde o vyprávění českého kriminalisty, který si jednoho dne

usmyslel, že místo zlodějů a vrahů v Praze bude pronásledovat válečné zločince na Balkáně,

spolu s mezinárodními vyšetřovateli a právníky, kteří se jako on rozhodli, že ti, kdo se váleč

ných zločinů v bývalé Jugoslávii dopustili, za to zaplatí.

Jsou to skutečné výpovědi o mučení a zabíjení bezbranných civilistů, o nálezech a exhu

macích masových hrobů, o  vyšetřování a  zatýkání válečných zločinců a  jejich následném

souzení před Mezinárodním tribunálem v Den Haagu.

Organizace spojených národů

nebyla vytvořena proto, aby přivedla lidstvo do ráje,

ale proto, aby ho zachránila od pekla.

Dag Hammarskjöld, druhý generální tajemník OSN

ÚVODEM

Carla del Ponte, bývalá hlavní prokurátorka Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a Rwandu Po pěti letech ve funkci švýcarského generálního prokurátora mě v  roce 1999 ustanovila Rada bezpečnosti Organizace spojených národů hlavní prokurátorkou pro Mezinárodní trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii a  Rwandu. Mým úkolem bylo řídit vyšetřování a následně souzení válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Ihned mi bylo jasné, že hlavní náplní mé práce bude zajistit spravedlnost pro oběti ohavných zločinů a  že toto bude vyžadovat zcela nekompromisní postup jak na mezinárodní, tak i na lokální úrovni. Stejně jako moji předchůdci Richard Goldstone a Louise Arbourová i  já jsem musela čelit obrovským výzvám. Ta největší spočívala v  nedostatku spolupráce některých vlád, které vznikly v  roce 1991 po rozpadu Socialistické federativní republiky Jugoslávie.

Týmy prokurátorů, právníků a  vyšetřovatelů pod mým vedením musely dennodenně čelit praktickým i  politickým těžkostem. Zpočátku jsme neměli buď vůbec žádný, nebo jen velmi omezený přístup k dokumentům i svědkům. Tyto obtíže ve vyšetřování vedly ke zpoždění a při neochotě vlád zajistit zatčení obviněných válečných zločinců mohlo tak dojít nejen k faktickému ochromení práce tribunálu, ale také hrozilo, že mezinárodní společenství bude vypadat jako neschopné se s takovými barbarskými zločiny vypořádat.

I přes tyto komplikace se nám podařilo vyšetřit, obvinit, zatknout a přivést před spravedlnost 161 osob zodpovědných za spáchání válečných zločinů. Takový výsledek by se mi nepodařil docílit bez obětavé práce mých zaměstnanců, mezi něž patřil i český vyšetřovatel Vladimír Dzuro.

Vím, že se Vladimír ještě před mým příchodem k tribunálu zásadním způsobem podílel na zatčení prvního válečného zločince, Slavka Dokmanoviće, které dokázalo nejen velení NATO, ale i dalším vojenským kontingentům, že je možné přivést obviněné válečné zločince až do Haagu. Tato úspěšná operace také vyslala velmi silný signál lidem v bývalé Jugoslávii, že nikdo z těch, kdo má na svých rukou krev, se již nemůže schovat před spravedlností.

V době, kdy jsem zastávala funkci hlavní prokurátorky, pracoval Vladimír jako vedoucí týmu obětavých profesionálů, kteří v  Srbsku, Chorvatsku, Bosně a  Kosovu vyhledávali a zajišťovali spolupráci klíčových svědků, jež jsme nazývali „insiders“. Tito svědci byli zcela nepostradatelní, protože díky nim jsme si vymohli přístup k jinak jen velmi obtížně získatelným důkazům. Z důvodu nedostatečné spolupráce místních vlád jsme museli totiž používat tajné průniky do systému policie, armády a  zpravodajských služeb právě proto, abychom zajistili dokumenty a také spolupráci osob z těchto organizací. Naše speciální operace byly obzvláště důležité během soudu se Slobodanem Miloševićem a jeho spolupachateli. Úspěch projektu „Insiders“ tak napomohl k celé řadě úspěšných odsouzení.

V  určité době jsem se rozhodla, že musím mezinárodnímu společenství dokázat, že srbské úřady práci tribunálu tajně sabotují. K  tomuto účelu jsem použila případ Gorana Hadžiće, obviněného válečného zločince, o kterém jsme věděli, že se ukrývá v Srbsku.

Obžalobu Gorana Hadžiće jsem vydala jako tajnou a v okolí jeho bydliště jsem zajistila skryté sledování. Až poté, kdy byla naše operace připravena, jsem doručila srbským úřadům obžalobu a mezinárodní zatykač. Neuběhla ani hodina, Goran Hadžić byl varován a z místa svého bydliště uprchl. Jelikož jsme neměli žádnou pravomoc na jeho zatčení na území Srbska, Vladimír a  jeho tým mohli jeho útěk pouze zadokumentovat, což mi pak umožnilo veřejně odhalit nečestné praktiky jednání srbských státních orgánů. VLADIMÍR DZURO – VYŠETŘOVATEL

S  potěšením vzpomínám na svoji oficiální návštěvu chorvatské Východní Slavonie, během níž mne Vladimír doprovázel. Navštívili jsme místa, kde došlo ke spáchání zločinů. Vybavuji si Erdut, Dalj, Vukovar, Ovčaru a Lovas.

Věnovala jsem se rodinám obětí a  také těm, kterým se podařilo masakry přežít. Jejich životy byly válečným konfliktem velmi poznamenány a já jsem s účastí vyslechla jejich strastiplné příběhy.

Jsem přesvědčena, že bezmála desetiletá cesta, kterou Vladimír ušel při vyšetřování válečných zločinů v bývalé Jugoslávii, mu dává dostatečnou zkušenost i znalost důležitých událostí i klíčových osob, se kterými se setkal, na to, aby se mohl ve své knize podělit o zážitky, někdy hrůzné, někdy zase úsměvné, ale vždy zajímavé. Jde i  o  svědectví, co významného Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii vykonal. Přeji Vladimírovi v tomto jeho počinu mnoho zdaru.

20. ledna 2017

Carla del Ponte

Carla del Ponte (fotoarchiv autora)


13

ÚVODEM

Proč je haagský tribunál důležitý; Stjepan Mesić, 2. prezident Chorvatské republiky (2000–2010), 14. předseda Předsednictva SFRJ (červen až prosinec 1991) Haagský tribunál je výjimečnou organizací, která byla ustanovena Organizací spojených národů, aby soudila pachatele válečných zločinů spáchaných na území bývalé Jugoslávie. Její unikátnost spočívá v tom, kým byla založena, jaké používá soudní procedury, ale také v práci vyšetřovatelů, většinou anonymních, kteří shromažďovali důkazy umožňující v mnoha případech přivedení podezřelých osob ze spáchání válečných zločinů před spravedlnost.

V době, kdy jsem vykonával funkci prezidenta Chorvatské republiky, jsem byl v kontaktu s hlavními prokurátory haagského tribunálu a příležitostně také s vyšetřovateli, kteří v Chorvatsku pracovali. Z celého srdce jsem podporoval práci Mezinárodního tribunálu zejména proto, že v  zemích bývalé Jugoslávie neexistuje politická vůle ani připravenost k  souzení válečných zločinců a někdy dokonce ani ochota si přiznat, že ke spáchání válečných zločinů vůbec došlo.

Každá strana konfliktu byla připravena odsoudit zločiny těch druhých, a  zároveň vy - nakládala velké úsilí na to, aby ukryla válečné zločince z  vlastních řad. Nejednou byli tito zločinci dokonce oslavováni jako národní hrdinové poté, co si svoje tresty odpykali. Byli jsme toho svědky v případech Biljany Plavšićové z Republiky Srbské a Daria Kordiće z Chorvatského národního sboru v Bosně a Hercegovině.

Už tehdy mi bylo jasné, že bez vnější pobídky resp. pomoci mezinárodního společenství nemohou a ani nebudou lokální orgány spravedlnosti řešit problémy válečných zločinů způsobem, který by nebral národnost pachatelů či poškozených na zřetel. Potřebovaly vnější podporu, kterou byl právě haagský tribunál.

Ještě za vlády mého předchůdce, Franja Tuđmana, byl přijat ústavní zákon řešící spolupráci s tribunálem, který od všech občanů Chorvatské republiky požadoval, aby poskytli tribunálu veškerou možnou pomoc a uposlechli v případě, kdy obdrží od tribunálu soudní obsílku vyžadující jejich spolupráci. Když jsem zajistil, aby vyšetřovatelé tribunálu získali přístup k jistým dokumentům, které si vyžádali, jednal jsem v souladu s ústavou země, které jsem byl prezidentem.

Jména jako Karadžić, Mladić, Mrkšić, Šljivančanin, Hadžić, Babić nebo Martić jsou ve světě dobře známa. Dokonce i  nechvalně známý Arkan není světové veřejnosti zcela neznámý, ale abych dal jiný příklad, před rokem 1997, kdy byl zatčen vyšetřovateli tribunálu, nikdo nikdy neslyšel jméno Slavko Dokmanović. Toto zatčení přitom otevřelo v životě mezinárodní spravedlnosti novou kapitolu, protože dokázalo všem v zemích bývalé Jugoslávie, že je možné válečné zločince zatýkat a dovést je před spravedlnost.

Avšak i ti méně nechvalně známí si zaslouží, aby nebyli zapomenuti, ne snad pro jejich dobro, ale proto, abychom věděli, kdo byli, čeho se dopustili a proč a jak byli odsouzeni, aby nikdo ani nepomyslil na to, aby něco takového zopakoval.

Je třeba také vzpomenout tvrdě pracující vyšetřovatele tribunálu, kteří dokázali vyhledat pachatele válečných zločinů a nalézt usvědčující důkazy i svědky, kteří podali důležitá svědectví během soudních přelíčení v Haagu. Já jako politik svůj osobní názor na práci soudců bohužel nabídnout nemohu.

Jsem hluboce přesvědčen, že i přes vzrůstající kritiku údajného zpolitizování haagského tribunálu hrála tato instituce klíčovou úlohu a že napomohla tomu, aby si veřejnost v oblastech bývalé Jugoslávie uvědomila, jaké zločiny byly spáchány ve válkách, v průběhu nichž se Jugoslávie rozpadla. VLADIMÍR DZURO – VYŠETŘOVATEL

I  přesto, že nebyl soud se Slobodanem Miloševićem z  důvodu jeho skonu doveden až do vynesení jeho rozsudku, jsem přesvědčen, že právě tento proces je korunním důkazem, kdo byl v konfliktu útočníkem a kdo se bránil. To ale samozřejmě neznamená, že ti, kteří se bránili, nemohli spáchat válečné zločiny. Mohli a bohužel také spáchali.

Je to břemeno minulosti, se kterým se musíme vyrovnat a zároveň ho musíme odstranit z našeho každodenního života, abychom se mohli posunout bez následků kupředu.

Na této cestě konfrontace s  minulostí udělal haagský tribunál (bez ohledu na kritiku, která může být na jeho práci vznesena) první významný krok. Teď je jen na nás, abychom v této cestě důstojně pokračovali. Nesmíme zapomenout jak na poškozené, tak na zločince a ani na tribunál, který je soudil, ale ani na vyšetřovatele, kteří pro tribunál pracovali.

Především však nesmíme zapomínat, že zločin nemá národnost, že neexistují kriminální národy a  že za každý zločin se musí jednou zaplatit. Pokud je toto dědictvím haagského tribunálu, tak je možné říci, že dosáhl ohromného úspěchu, který přesahuje hranice jihovýchodní Evropy.

V Záhřebu, 30. listopadu 2016

Stjepan Mesić

Stjepan Mesić (fotoarchiv autora)


15

NA ZKUŠENÉ

ČÁST DRUHÁ

NA ZKUŠENÉ

Jedu do války Ležím přikurtovaný k železnému kavalci, do ruky mám zavedenou kapačku, okolo jen celtovina a zdravotní personál hovořící nesrozumitelným jazykem. Je mi špatně, všechno mě bolí, v hlavě mi hučí jako v úlu a cítím se úplně ztracený, protože vůbec netuším, co se stalo a proč tu jsem.

Dívám se kolem sebe a pomalu mi dochází, že asi budu v polní nemocnici a že personál hovoří anglicky. Přivolal jsem sestřičku, která se zaradovala, že jsem konečně nabyl vědomí. Obtížně ze sebe vysoukám: „Kde to jsem a co tu dělám?“ Poté, co uslyším, že ležím v americké polní vojenské nemocnici US Army 502 M.A.S.H. v Záhřebu, opět ztrácím vědomí.

Najednou nade mnou stojí lékař a  omlouvá se, že jim trvalo příliš dlouho, než zjistili příčinu mých zdravotních obtíží. Podle ID karty znali jen moje jméno a  krevní skupinu. Prodělal jsem prý akutní zánět slepého střeva a  dovezli mě v  hodině dvanácté. Ještě mě uklidnil, že náklady za léčbu hradí vláda Spojených států, a před odchodem mi s úsměvem doporučil sledovat seriál M.A.S.H. v satelitní vojenské televizi. Prý ať vidím, že jsem v dobrých rukou. O  seriálu M.A.S.H. jsem neměl ani ponětí, protože zde známý seriál s  kapitánem Franklinem Piercem, majorem Houlihanovou a  desátníkem Radarem O’Reillyem u nás v televizi buď ještě nedávali, anebo jsem ho prostě neviděl. Chvilku jsem ho sledoval, aniž bych chápal, o co jde, a jen podle povinného smíchu, který byl součástí seriálu, jsem usoudil, že to bude asi něco veselého, a raději jsem zase usnul...

S postupným zotavováním jsem se o chod polního lazaretu začal zajímat víc. Stál vedle pojezdové dráhy, jen pár set metrů od odbavovací haly letiště Záhřeb. Byl obehnán plotem z ostnatého drátu a u vchodu ležely pytle s pískem vyskládané do úhledných obranných zdí. Uvnitř lazaretu jsem napočítal asi tucet vojenských stanů, jen byly asi větší a lépe vybavené než v časech korejské války. Khaki zeleň však byla stejná a nezměnil se asi ani personál – vojenští doktoři, půvabné sestřičky, americká armáda i  příslušníci vojenské policie, kteří lazaret chránili před případnými vetřelci.

Chod polní nemocnice nelze srovnávat s městskou nebo fakultní nemocnicí. Ve stanech byly dřevěné podlážky a  jednoduchá lehátka pro až deset pacientů s  lehčími zraněními. Pokud na tom byl někdo hůř, pak měl tu výsadu, že jeho kavalec byl od ostatních oddělen celtovým závěsem.

Každý, kdo zažil operaci v krajině břišní, dobře ví, že vyprázdnění střev je velmi důležitý, ale i bolestivý proces, tady navíc ještě velice zahanbující. Dvě sestřičky, které se o mě staraly, jedna štíhlá blondýnka a druhá štíhlá Afroameričanka, byla velmi sympatická děvčata, ale já bych tu uvítal spíše nějaké starce se zrakovou a sluchovou vadou. VLADIMÍR DZURO – VYŠETŘOVATEL

M.A.S.H. tu však byl od toho, aby zachraňoval holé životy, a tomu odpovídalo i děsivě funkční vybavení. Například latríny, jen celtou oddělené prostory s  mísami, bez zvukové izolace. Na vykonání potřeby jsme se belhali v doprovodu sestřiček, které nás na ně usadily, zatáhly závěs a čekaly. Podle zvuků pak usoudily, zda se úkon podařil.

***

Teď je ale na místě konečně prozradit, jak jsem se do polního lazaretu v  Záhřebu vlastně dostal. Od roku 1984 jsem pracoval na kriminálce v Praze 10 a asi mě nejspíš pálilo dobré bydlo, když jsem řekl šéfovi a  kamarádovi Fandovi Halačkovi sbohem a  otevřel dveře u Národní ústředny Interpolu v Praze. Mylně jsem se vzhlédl ve filmech, kde agenti Interpolu pronásledují zločince po celém světě, honí se auty a  létají v  helikoptérách. Skutečný Interpol v roce 1992 v Praze byl úplně něco jiného...

Byl tu sice nový leštěný nábytek, místo psacího stroje nejnovější počítač, všechno hi-tech, o něčem takovém se nám na kriminálce ani nesnilo, zato náplň práce byla nudná úředničina. Já byl až dosud od rána do noci v jednom kole, s pistolí u pasu a služebním odznakem kriminalisty v kapse. A tak když se za mnou zavřela dvířka této zlaté klece, okamžitě jsem začal přemýšlet, jak se zase dostat ven.

Jednou o víkendu se mě švagr zeptal, jestli bych nechtěl jet do války v Jugoslávii, že u nich v nakladatelství Naše vojsko visí na nástěnce náborový leták. A tak se stalo, že jsem vyplnil žádost náborové společnosti AllMakes Ltd., která prováděla nábor civilních zaměstnanců pro mírové jednotky UNPROFORu v bývalé Jugoslávii.

Pachtil jsme se zrovna s horou papírů v mojí krásné kanceláři, když jednoho dne zazvonil telefon. Zvednu sluchátko a představím se: „NCB Interpol Prague, how can I help you?“. Josip Broz Tito (druhý zprava), prezident Socialistické federativní republiky Jugoslávie, předseda Svazu komunistů Jugoslávie, maršál Jugoslávie a vrchní velitel ozbrojených sil SFRJ. Za druhé světové války vůdce jugoslávského protinacistického odboje (fotoarchiv autora; autor fotografie není znám, byla nalezena v roce 1999 ve vypálené vesnici v Kosovu při vyšetřování válečných zločinů)

NA ZKUŠENÉ

Na druhé straně se ozval příjemný hlas s britským přízvukem, že dostali moji přihlášku a že se jejich zástupce chystá do Prahy udělat pohovor s několika kandidáty, a zda mám o tu práci stále ještě zájem. No to jsem rozhodně měl. Nabídli mi roční kontrakt a já odjel do války na Balkáně. Co se to stalo v Jugoslávii? V Jugoslávii, kterou dokázal po dlouhá desetiletí pevně vést Josip Broz Tito, už nebyla po jeho smrti v  roce 1981 autorita, která by dokázala tento mnohonárodnostní celek udržet pohromadě.

Prezident Tito po sobě zanechal šest pomyslných synů, předsedů předsednictev jednotlivých socialistických států federace; byli to: Franjo Tuđman – Chorvatsko, Slobodan Milošević – Srbsko, Alija Izetbegović – Bosna a Hercegovina, Kiro Gligorov – Makedonie, Milan Kučan – Slovinsko a  Momir Bulatović – Černá Hora. Ti místo toho, aby společně vyvedli Jugoslávii z politické a hospodářské krize, začali mezi sebou intrikařit a dovedli federaci do hluboké politické a ekonomické nestability a následného rozpadu, který znamenal pro Balkán katastrofu.

Nejdřív proti dominantním Srbům povstali Slovinci, pak Chorvati, nato se vzbouřili Srbové v  Chorvatsku, potom se odtrhla Makedonie. A  nakonec 3.  března 1992 vyhlásila nezávislost Bosna a  Hercegovina, což mělo za následek rozpoutání občanské války mezi Bosňáky, Chorvaty a  Srby. Ke konci roku 1992 Srbové kontrolovali již dvě třetiny území Bosny a Hercegoviny a více než třetinu území Chorvatska.

Ve snaze zabránit excesům ustavila Organizace spojených národů v  roce 1991 mírové jednotky UNPROFOR – United Nations Protection Force, které měly od roku 1992 chránit

Mapa Socialistické federativní republiky Jugoslávie (fotoarchiv autora)




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist